Nová vláda je vládou koncentrácie všetkých fašistických a sociál-fašistických síl k zostreniu fašistického systému na všetkých stranách, k zosileniu útokov proti robotníckej triede a predovšetkým k urýchlenej príprave imperialistickej vlády.

My komunistickí poslanci voláme však robotníctvo do boja proti tejto fašistickej koncentračnej vláde, do boja proti imperialistickému štátnemu násiliu, do boja proti sociálfašizmu a fašizmu. Preč s touto fašistickou koncentračnou vládou! Preč so sociál-fašizmom! Nech žije proletárska vlasť! Nech žije komunistická internacionála! [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 20. prosince 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále p. posl. Mikuláš.

Posl. Mikuláš: Slavná sněmovno! Doba, v níž žijeme, a poměry, v nichž ocitá se naše zemědělství, kladou parlamentu a vládě veliké a těžké úkoly. Výrazem těchto poměrů jest vládní prohlášení, které právě projednáváme. Ujímaje se slova k tomuto dennímu pořadu, podotýkám, že úmyslem mým jest především zabývati se onou částí vládního prohlášení, jež dotýká se krise zemědělské a pozemkové a lesní reformy. V tomto směru neváhám říci, že jsme prohlášení vlády přijali s uspokojením a v určitém směru i s jistým zadostiučiněním. S uspokojením proto, že je z něho patrno pevné odhodlání vlády dnešní stav zemědělské výroby zlepšiti za použití všech prostředků i státního zásahu. S jistým pak zadostiučiněním posuzujeme tuto část vládního prohlášení proto, poněvadž v něm právem můžeme spatřovati potvrzení svého stanoviska, které v otázce zemědělské výroby a její ochrany až dosud jsme zastávali. Žel, že musela uběhnouti řada let a že se musela dostaviti těžká krise téměř všech odvětví našeho zemědělství a tím vážné poruchy celého národního hospodářství, aby si konečně určité kruhy uvědomily, že tyto problémy nelze řešiti parciálně, jednostranně, nebo jen na účet nejchudších vrstev tohoto státu. (Výborně!)

Zemědělská krise a otázka jejího řešení jest národohospodářskou otázkou prvého řádu. Posuzujíce vládní prohlášení s toho hlediska, vítáme je, ač chápeme, že mnozí s ním jistě spokojeni nejsou, poněvadž znemožňuje dělati ze zemědělské krise a z dnešní bídy zemědělského lidu stranicko-politickou agitaci. Zemědělská krise, jak správně je zdůrazněno ve vládním prohlášení, není specielně naší, není jen evropskou, jest světovou. K tomu nutno podotknouti, že účinky této krise působí u nás nejpovážlivěji. Určité známky této krise projevují se již po několik let. Začalo to před 4 lety krisí cukerní a řepařskou, která otřásla základy dvou nejvyspělejších odvětví zemědělské a průmyslové výroby. Pak následoval velmi citelný pokles cen dobytka, jehož důsledky odnášeli nejcitlivěji právě drobní zemědělci. A v přítomné době jsme svědky úžasného poklesu cen obilí, chmele, brambor a jiných produktů zemědělských. Pokud se týče cen obilí, jsou v přítomné době týden od týdne nižší a nižší a neodpovídají ani zdaleka výrobním nákladům.

V podané námi naléhavé interpelaci na vládu poukazujeme na ztrátu vznikající z tohoto cenového poklesu všech zemědělských produktů našemu zemědělství a naznačujeme, jakým způsobem je třeba pomoci. Zvláštní pozornosti doporučujeme vládě zejména chudé horské kraje, které produkují žito a oves, tedy plodiny, které doznaly největšího poklesu sen. Tak proti roku loňskému jeví se pokles cen u ovsa 60 Kč, u žita 70 Kč. Při celkové naší sklizni jdou tyto ztráty do miliard.

Ne lepší je situace u produkce živočišné, kde velikou roli hraje velkoobchod a spekulace. Zemědělci ještě stále nedocilují po posledním velikém poklesu takových cen za živý dobytek, které by se daly srovnati s cenami, jež musí platiti spotřebitel. Zde může energický zákrok vlády vykonati velmi mnoho dobrého jak pro zemědělce tak i spotřebitele. (Souhlas.)

Mimo jiné bude zapotřebí prováděti také náležité regulování trhu dovozu dobytka. Z uměle vyvolaného návalu dobytka na našich trzích těží spekulace, ale nemá naprosto nic konkurent a je při tom bit náš zemědělec. Zde vidíme, že základní slabinou našeho zemědělství je nedostatečná organisace obchodu a distribuce zemědělských výrobků. Zemědělci pro své zvláštní postavení nemají prostě možnosti, aby na základě svých výrobních nákladů stanovili si ceny svých výrobků, jako je tomu u průmyslu a obchodu, ty jim stanoví světový a domácí trh, bursy, spekulace, stejně jako u spotřebitelů. Tato skutečnost je však také důkazem, jak je třeba, aby konečně u nás porozuměl si zemědělec výrobce se spotřebitelem. (Souhlas.) A oni si musí porozuměti ve vlastním zájmu, aby se oběma vedlo lépe, a ne aby na základě jejich nedorozumění a netečnosti těžila z hospodářských problémů spekulace, kartel, velkokapitál. (Výborně!)

Je ovšem třeba poukázati také na to, že dnešní stav zemědělský je zaviněn vedle značného poklesu cen zemědělských plodin hlavně tím, že ceny potřeb, jichž je zemědělec spotřebitelem, ať už jde o šatstvo, obuv, uhlí, krmiva, stroje, umělá hnojiva atd., nejsou naprosto v žádném poměru k cenám produktů zemědělských. Tato disparita je v podstatě hlavní příčinou dnešní zemědělské krise. Pro zemědělce není jen důležitá otázka, co dostane za své obilí, řepu, brambory, dobytek chmel atd., nýbrž i otázka, zač nakoupí věci jichž sám v hospodářství potřebuje. Musí-li zemědělci v dnešní době prodávati pod výrobními náklady a naproti tomu kupovati velmi draho, co potřebují, je samozřejmé, že se pak nutně omezují při svých nákupech a že z toho vzniká další porucha v celém hospodářském životě státu, jak to správně s tohoto místa bylo zdůrazněno předevčírem kol. sestrou Zeminovou.

Nedostatek peněz na vesnicích má ten důsledek, že zemědělci dnes kupují jen to nejpotřebnější. Tím trpí především drobní řemeslníci a živnostníci na vesnicích. Důsledky logicky odnášejí obchod i průmysl. Rozhodla-li se proto vláda řešiti tyto jistě těžké úkoly všemi prostředky, pak v nás nalezne největší podporu.

Ve vládním prohlášení, slavná sněmovno zajímá nás také zmínka o vhodném opatření k zabezpečení kvality a kvantity zemědělských výrobků. Po našem soudě jde o velmi vážnou věc, a bude-li nalezena správná cesta k dosažení tohoto cíle, může to býti jen k prospěchu jak zemědělství, tak i celého národního hospodářství. Poněvadž otázka tato spadá do celkového rámce naší zemědělské politiky, domnívám se, že by bylo neupřímností nepoukázati v této vážné době docela otevřeně a mužně na chyby dosavadní naší zemědělské politiky.

Bylo zde již p. kolegou Koudelkou zdůrazněno, že je to především neudržitelnost našeho zaostalého zemědělského zákonodárství, kde musí býti sjednána náprava stůj co stůj. Je to však také duch, jakým je zemědělská politika našeho státu od převratu ovládána. Tento duch byl snad na místě v době, kdy v zemích našich zemědělství bylo representováno velkostatkářskou šlechtou, nemůže však a nesmí býti na místě v našem demokratickém státě, zejména po provedení pozemkové reformy. Zemědělství československé representují dnes ze dvou třetin malí a střední zemědělci. Tomuto stavu věcí musí býti přizpůsobeno zemědělské zákonodárství a také i všechna péče se strany ministerstva zemědělství. Nemá-li zemědělský pokrok omeziti se jen na větší podniky, bude třeba všimnouti si a starati se především o malé a střední zemědělce. V tom směru chtěl bych obrátiti pozornost celé vlády a zejména pana ministra zemědělství na zemědělské školství, které vyžaduje nezbytné a nutné reorganisace. Zvláště poukazuji na lidové školy hospodářské.

Slavná sněmovno! Lépe a více nemůže vyráběti zaostalý zemědělec. Teprve od odborně vzdělaného zemědělce budeme moci očekávati náležité pochopení pro všeobecný pokrok a smysl pro využití všech vymožeností doby, pro technicky dokonalejší zpracování půdy, použití šlechtěných osiv a sádí, umělých hnojiv, moření osiva, účelný chov všeho hospodářského zvířectva, účelné ničení škůdců, elektrisaci, družstevnictví atd. směřující ve - své podstatě k zlepšení a zvýšení zemědělské výroby, jak toho žádá vládní prohlášení. (Posl. Bergmann: Absolventi hospodářských škol nesmějí choditi do úřadů, jako je to teď!) Ano, zcela správně, poněvadž otázka kvality zemědělských výrobků bude hráti ze, jména v budoucnu velikou úlohu a je třeba ji bráti se vší vážností. V tom ohledu ovšem nelze nepřiznati, že v poválečných letech, v době dobré konjunktury zemědělství více bylo dbáno kvantity než kvality. To platí především o pšenici. Místo dobrých a osvědčených našich, červených pšenic pěstují po léta celé kraje méně kvalitní druhy pšenic velkozrnných, které sice mohou uspokojiti zemědělce co do výnosu zrna i slámy, ale zato nemohou uspokojiti mlýny a zejména spotřebitele, nehledě k tomu, že tímto postupem pracujeme sami do rukou cizí konkurenci. Důsledkem toho jest, že se k nám přes dnešní ochranná cla dovážejí každoročně tisíce vagonů uherské a americké mouky, zatím co máme přeplněné špýchary a přitom lomíme rukama nad cenami. Je samozřejmé, že zde nepomůže ani apel na mlýnský průmysl ani na pekaře a konsumenty, zde musí býti sjednána náprava v samotném zemědělství.

Slavná sněmovno! Co dokážeme u ječmene a u chmele po stránce kvality, musíme docíliti i u pšenice a nesmíme zapomínati zejména na to, že dnešní krise není podle všeho problémem jen přechodným a že proto je nezbytně třeba připraviti se na konkurenční zápasy do budoucna. (Výborně!) Jedním z dobrých ochranných prostředků proti cizí konkurenci bude i dobrá kvalita našich výrobků.

Bude potřebí i jinak pomoci zemědělskému lidu, zvláště drobným zemědělcům při řešení zemědělské krise. Je to především otázka ochrany, otázka živelního a dobytčího pojištění, která naléhá na své řešení. Dosavadní organisace státní podpory postiženým živelními pohromami naprosto nedostačuje, ačkoliv každoročně vyžaduje si se strany státu milionových částek. Zejména letošní živelní pohromy poučily nás o neudržitelnosti dnešního stavu a o nutnosti zveřejnění živelního pojištění stejně tak, jako se jeví nutným zveřejniti i pojištění dobytčí. Dokladem toho je skutečnost, že u 25 soukromých pojišťoven, které se u nás zabývají krupobitním pojištěním, pojištěno bylo r. 1928 pouze 8% z celkové hodnoty všech pojistitelných plodin. (Slyšte!) Pojištění dobytka vztahuje se pouze na 3% celkového stavu hospodářského zvířectva. O jaké ohromné hodnoty, unikající pojištění, zde jde, nejlépe je patrno z odhadu r. 1926, kdy hodnota pojistitelných plodin činila v našem státě 14 1/2 miliardy Kč. Pokud se týče živočišné produkce, byl stav podle soupisu z r. 1925 tento: 5 mil. kusů skotu, 3/4 mil. kusů koní, 2 1/4 mil. kusů vepřů, 900.000 kusů ovcí a 1 1/4 mil. kusů koz. Celkem více než 10 mil. kusů dobytka v celkové hodnotě 16 miliard Kč. K tomu je třeba připomenouti, že ztráty způsobované každoročními živelními pohromami u nás odhadují se na 100 milionů Kč u produkce rostlinné, škody způsobené nemocemi a různými příčinami při pádu dobytka dosahují ztrát 400 mil. Kč.

Slavná sněmovno! Již z tohoto hrubého obrazu hodnot produkce živočišné a rostlinné vidíme, jak naléhavou je potřeba zveřejniti živelní a dobytčí pojištění pro naše zemědělství. Co platí o zemědělství jako celku, platí dvojnásobně o drobném zemědělci. Je-li tento postižen, pociťuje to se svou rodinou nejbolestněji. Proto umožniti zemědělcům levné a bezpečné pojištění živelní a dobytčí musí býti úkolem i dnešní vlády.

Při této příležitosti budiž mi dovoleno poukázati ještě na další potřebu především drobných zemědělců. Je to úprava pachtů zemědělské půdy, kterou bude nutno řešiti zvláštním zákonem. Po převratu řešena byla tato otázka zákonem z 30. října 1919, č. 593 Sb. z. a n. R. 1921 došlo k prodloužení téhož zákona zákonem č. 313 a konečně r. 1924 prodloužena byla platnost tohoto zákona zákonem č. 204 s platností do konce r. 1926. Od té doby, slavná sněmovno, jsou drobní pachtýři bez jakékoliv ochrany. Přesto, že v tom směru byla podána řada návrhů v posl. sněmovně a že byla přijata r. 1924 resoluce zemědělského výboru, vyzývající vládu, aby předložila urychleně návrh celostátního zákona pachtýřského, nedošlo vůbec k řešení této důležité otázky. Jakousi odezvou naléhavé potřeby úpravy pachtů bylo vládní prohlášení Švehlovo ze dne 18. prosince 1925, v němž zdůrazněna byla potřeba vyřešiti i tuto palčivou otázku. Ale ani pak se nic nestalo. Takový je dnes stav a jeho důsledky odnášejí především nejdrobnější a nejchudší lidé na vesnicích, domkáři, drobní živnostníci a chalupníci. Zpachtovati si dnes nějakou měřici pole nebo louky nemají možnosti ti, kdož by toho z důvodů hospodářských, sociálních a existenčních nezbytně potřebovali, nýbrž ti, kdož mají dostatek finančních prostředků a jimž nezáleží na výši pachtovného. Nejpotřebnější lidé na vesnici stojí při takovém pronájmu, ať již jde o veřejnou državu nebo o pronájem z volné ruky, před otázkou, buď nepachtovati vůbec a tím zříkati se již předem prostředků existenčních nebo pachtovati za tak vysoké pachtovné, že jest již předem jisto, že z takové pronajaté půdy nebudou mít žádoucího výsledku. Právě dnes v době všeobecné krise zemědělské znamená takový smělý pronájem nebezpečné ohrožení existence těchto pachtýřů. 500, 700 až 1000 Kč z jedné měřice půdy mohli snad zemědělci bez obav platiti v době, kdy cena všech zemědělských produktů byla o 50 až 100% vyšší, ale za dnešního stavu znamená takový pronájem vyložené ožebračení drobných pachtýřů. Náprava je v tomto směru žádoucí a očekáváme, že v tomto směru vláda vykoná svoji povinnost.

Bude dále potřebí, aby vedle všeobecné úpravy cel, celních sazeb, jak jsem to již r. 1926 zdůraznil a žádal, došlo také u nás k přeorganisování plodinových burs, aby skutečně zemědělci měli tu náležité zastoupení a vliv na tvoření cen. Zajištění náležitého vlivu státní správy na plodinových bursách a jeho uplatňování v zájmu všeobecném považujeme při tom za samozřejmé. Bude dále potřebí prostřednictvím veřejných ústavů, jako jsou okresní hospodářské záložny, vybudovati organisaci levnější úvěrové pomoci pro drobné a střední zemědělce, aby tito nebyli nuceni prodávati v době uměle vyvolaného poklesu cen a měli potřebné prostředky přesto po ruce. Považujeme dále za nutné zrušiti daň z masa při všech nutných porážkách a porážkách pro domácí spotřebu. Zvláště při porážkách z nouze je vybírání daně dalším postižením zvláště malých a středních zemědělců. Případy, kdy zemědělec musil zaplatiti na dani z masa polovinu obnosu, který z nutné porážky kusu stržil, jsou běžné. Jde-li o drobného zemědělce, který na opatření nového kusu nemá prostředků, znamená to pro něho, tím více v době dnešní krise, ohrožení hospodářské existence.

S ohledem na zaostalé kraje republiky, zvláště Slovensko a Podkarpatskou Rus, je nutno všimnouti si také nevhodné a nedostatečné komunikační sítě, která znemožňuje dopravu zemědělských produktů z dalekého okolí do míst a důležitých průmyslových středisk, ať již jde o mléko, zeleninu, ovoce, drůbež, máslo, sýr nebo jiné plodiny zemědělské.

V prohlášení vlády zajímá nás také velice zmínka o dokončení pozemkově a lesní reformy. Praví se v něm: "Pozemková reforma musí býti rychle skončena a definitivní zaknihování veškerých přídělů v celé republice co nejrychlejším tempem provedeno. V nejkratší době musí býti také skončeno převzetí a přidělování půdy lesní, při čemž na prvním místě bude přihlíženo k potřebám státu, zemí, okresů, obcí a veřejných svazků komunálních. Dále budou učiněna co nejrychleji všechna účelná opatření k hospodářskému zabezpečení kolonií zřízených pozemkovou reformou.

Konstatuji, že s tímto prohlášením plně souhlasíme a že v tomto směru může býti vláda ubezpečena, že toto prohlášení nalezne největšího pochopení v celé veřejnosti a že bude zejména v řadách drobných zemědělců a drobných přídělců s povděkem kvitováno. To platí zejména o té části vládního prohlášení, kde se mluví o definitivním zaknihování půdy, které má býti nejrychlejším tempem v celé republice provedeno.

Otázka urychleného zaknihování půdy stala se předmětem všeobecné pozornosti zejména letos v letních měsících, kdy byl podán parlamentu návrh zákona tisk 2141, o t. zv. urychleném zaknihování přidělené půdy. Návrh ten narazil tehdy na rozhodný odpor zemědělského i ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny i celé veřejnosti.

Návrhem tímto měly býti uloženy všem nabyvatelům půdy podle zákona o pozemkové reformě nové těžké povinnosti mimo ty, jež obsahují souhlas nabyvatelů, který musil býti všemi přídělci podepsán. Do pozemkové knihy chtěl zákon ten poznámkou omezení vlastnického práva podle §u 27 a) zavésti celou řadu omezení, která by činila vlastnictví ilusorní a přivoditi by musila zbytečný neklid mezi přídělci zabrané půdy. Touto změnou zákona přídělového měl se státi Státní pozemkový úřad neobmezeným pánem nad přídělci do nekonečna a zvláště podle §u 27 b) mělo se mu dostati pravomoci i příděly libovolně odebírati a jiným opětně přidělovati. (Slyšte!) To ovšem po našem soudu nebyla reforma, nýbrž expropriační libovůle. K jakým důsledkům by to vedlo, je na bíle dni. Není-li klidu a není-li právní bezpečnosti v pozemkové držbě, není možné ani racionální hospodářství. Je také třeba připomenouti, že návrhem tímto, i kdyby byl přijat, neuspíšila by se nikterak zaknihovací akce, nýbrž naopak by se ještě více zkomplikovala a prodloužila, poněvadž obsahovala ustanovení o prozatímních pro přídělce nic neznamenajících knihách přídělových. Přídělci nechtějí žádnou náhražku ani žádné jiné provisorní opatření, nýbrž řádné a definitivní zaknihování přidělené půdy. Připomínky se strany Státního pozemkového úřadu o evidenci přidělené půdy mohou míti smysl pro Státní pozemkový úřad, ale nejsou na místě pro přídělce. Chybí-li Státnímu pozemkovému úřadu evidence přes to, co přidělil, pak to může provésti cestou administrativní.

Pro přídělce půdy neměly by přídělově knihy ceny, poněvadž podle §u 43 občanského zákona nabývá se vlastnictví nemovitostí teprve řádným vkladem do pozemkových knih u příslušných knihovních soudů. Prozatímními přídělovými knihami přidělala by se jen nová a zbytečná práce knihovním soudům: provádět zápisy do těchto navrhovaných provisorních knih přídělových. Nebezpečí bylo by ovšem i v tom, že z tohoto provisoria mohlo by se státi provisorium dlouhé, podobné definitivu. Při tom by přídělci byli právě ohroženi a nemohli by získati ani žádného úvěru.

Že návrh ten sledoval zmíněný účel a že šlo skutečně jen o evidenci a nikoli o skutečné a řádné zaknihování půdy, toho dokladem je prohlášení presidenta Státního pozemkového úřadu dr Voženílka v zemědělském výboru posl. sněmovny, z něhož cituji: "Za tím účelem zamýšlí Státní pozemkový úřad vypracovati přídělové knihy o dvou exemplářích. Jeden výtisk přídělové knihy zůstal by jako evidenční kniha u příslušného knihovního soudu, druhý výtisk, sestávající z jednotlivých listů přídělců, byl by příslušným knihovním soudem na listě každého přídělce opatřen revidovací klausulí a rozeslán prostřednictvím obecních úřadů jednotlivým přídělcům. Tím by získali přídělci dokument knihovního soudu dosvědčující, že tomu kterému přídělci dostalo se tak a tak velkého přídělu na té či oné parcele, v té které katastrální obci, na jehož zaknihování se pracuje a který do té doby provisorně je zapsán v evidenční knize přídělové a knihovního soudu." Tento projev, myslím, mluví zcela jasně a zřetelně. Nešlo o urychlené provádění knihovního pořádku na přidělené půdě, nýbrž toliko o evidenci.

Konstatuji dále, že při tom ještě se prohlašovalo, že za tohoto legislativního opatření bude zaknihovací akce trvati u nás 10 roků. Odbornými kruhy technickými a právnickými bylo však zdůrazněno, že řádné a definitivní zaknihování přidělené půdy je možno provésti během 2 až 3 let v celé oblasti republiky Československé. Očekávalo se proto, že pro neúspěch, s jakým se setkal tento návrh, změní Státní pozemkový úřad své disposice a použije všech svých možností a prostředků, aby s akcí zaknihovací se již vážně hnulo. Předpokládalo se, že Státní pozemkový úřad svolá anketu československých inženýrů, advokátů a notářů, a že za jejich pomoci provede knihovní dílo co nejrychleji. Nestalo se tak, naopak vidíme, že jsou činěny i v přítomné době všechny přípravy ne pro zaknihovací akci, nýbrž pro postavení budovy, paláce Státního pozemkového úřadu na Letné nákladem 50 mil. Kč. Domníváme se, slavná sněmovno, že by bylo účelnější a prospěšnější použíti tohoto ohromného obnosu na práce zaknihovací a tím i na dokončení pozemkové reformy. (Výborně!)

Podobně je tomu i s lesní reformou. Postup, jaký se zachovává při přejímání a přidělování lesů, je prostě na pováženou. Také výkon Státního pozemkového úřadu při lesní reformě je za poslední dva roky tak nepatrný, že je možno říci, že lesní reforma uvázla téměř na mrtvém bodě. V jakém zájmu se tak děje? Jak dlouho míní Státní pozemkový úřad lesní reformu ještě prováděti? Vždyť, slavná sněmovno, při lesní reformě nejde o statisíce drobných uchazečů, jak tomu bylo při přídělu půdy zemědělské, kde včasné převzetí lesů a jich přidělení těm, kdo mají po zákonu na ně nárok, je prostě státní nezbytností jak s hlediska lesohospodářského, tak i celostátního. Zde je zřejmě třeba bráti v úvahu dnešní stav našich lesů. Je přece všeobecně známo, jaké ohromné škody byly způsobeny na lesním majetku v posledních letech mniškou a letos živelními pohromami. Je-li tento stav znám, pak nelze přece dopouštěti, aby protahováním lesní reformy způsobeny byly další nedozírné škody na lesním majetku ještě jinými zásahy, které jsou umožňovány zejména nedostatečným naším zákonným opatřením o lesním hospodářství. Lesní reforma prostě nesnese odkladu, tu je nezbytno s největším urychlením provésti, jinak hrozí nebezpečí, že stát bude přebírati a přidělovati nikoliv lesy, nýbrž holé, bezcenné komplexy půdy, které nebude nikdo moci za dnešních přídělových cen převzíti. Velké a dlouhé jednání s majiteli lesů denně zhoršuje stav zabraných lesů a především těch, které mají býti převzaty. Vyjednává-li Státní pozemkový úřad s X velkostatkářem po 2 až 3 léta o převzetí lesa a ví-li on předem, co mu bude vzato, přenese celou lesní těžbu na tyto objekty, které musí dáti k disposici pro lesní reformu. Běda ovšem těm, kdož budou přídělem poděleni, ať již jde o stát, země nebo samosprávné svazky. Pak může nastati situace, že místo očekávaného prospěchu pro všechny tyto přídělce bude takový příděl vybrakovaných lesů ne na prospěch, nýbrž hospodářským balastem. Poněvadž jedním z největších přídělců zabraných hodlá stát převzíti v pohraničí i jinde, přepřevzala ihned, dokud je čas.

Při té příležitosti chtěl bych ještě obrátiti pozornost slavné sněmovny na jinou stránku činnosti státního pozemkového úřadu. Státní pozemkový úřad přejímá v intencích zákona zabranou půdu zemědělskou i lesní, a tuto má přidělovati oprávněným přídělcům. Jsou však známy případy, že Státní úřad pozemkový sice půdu přejímá, ale dále ji nepřiděluje a sám na ní hospodaří. Takových případů je několik.

Jsou to hlavně Jelšava na Slovensku, převzatá r. 1928 o výměře 66.000 ha, majetek Koburků, Rosice-Veveří o výměře 10.000 ha, převzatá r. 1925, majetek de Forestův, a Křivoklát o výměře 29.000 ha, převzatý r. 1929, majetek Fürstenbergův.

Jako důvod k hospodaření na těchto statcích udává Státní pozemkový úřad ten fakt, že peníze za tyto statky byly zaplaceny hotově z náhradového fondu, místo aby byly zapsány do náhradové knihy. Veřejnost jistě by zajímalo, jaká cena byla zaplacena za tyto mimořádně převzaté statky, specielně za velkostatek Křivoklát, a kterém je známo, že jeho lesy byly zničeny z valné části mniškou. Zejména by zajímalo, proč právě tyto objekty Státní pozemkový úřad převzal a hotově zaplatil, když o jiných velkostatcích je známo, že jsou již 5 až 7 let převzaty, ale nezaplaceny. Zvláště je třeba vysvětliti, proč tyto objekty koupeny byly za přemrštěné ceny. Je-li pravdou, že za Rosice-Veveří bylo hotově zaplaceno 57 mil. Kč a za Křivoklát 80 milionů Kč, pak jde zřejmě o ceny přemrštěné o 300% proti cenám přejímacím u jiných objektů. Jak z naznačeného vidno, vyvíjí se činnost Státního pozemkového úřadu směrem, se kterým nelze souhlasiti. Zdá se, že odpovědní činitelé zapomínají v dnešní době, kritické pro zemědělství, že je zapotřebí působiti k tomu, aby na půdě zaveden byl co nejdříve právní stav a jistota.

Radikální nápravy v tom směru je třeba zvláště s ohledem na Slovensko. Způsob, s jakým se prováděla a provádí pozemková a lesní reforma na Slovensku, rozrušuje celou veřejnost a je předmětem stálých výtek, které odnáší na konec republika.

Z uvedeného je patrno, že rychlé a solidní dokončení pozemkové a lesní reformy je nutné v zájmu zemědělství i celého státu.

Konče své poznámky k vládnímu prohlášení, prohlašuji: Československá strana nár. socialistická jako strana malého lidu má všechno pochopení pro dnešní zlé hospodářské postavení zemědělského lidu i ostatního obyvatelstva.

Vzhledem k tomu pak, že ve vládním prohlášení klade se důraz právě na řešení otázek hospodářských a že slibuje se v něm použíti všech prostředků pro zlepšení dnešního stavu a vyřešení těžké krise zemědělské, budeme vládu v tomto směru podporovati a s prohlášením vyslovujeme svůj souhlas. (Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má posl. dr Štefánek.

Posl. dr Štefánek: Ctená snemovňa! Po niekoľko týždňoch a po značných ťažkostiach min. predsedovi Udržalovi podarilo sa stvoriť novú vládu, ktorá obdržala honosné a pekné meno: "vláda hospodárskej koncentrácie". Do novej koalície vstúpily alebo chcely vstúpiť bezmála všetky strany nášho parlamentu. Ťažkosti, ktoré min. predseda Udržal musel prekonávať, spočívaly práve v tejto skutočnosti, na oko chvályhodnej a parlamentarizmu priaznivej, vo skutočnosti stojacej v priamej protive s každou politikou priamej línie a tak často ppakovanej nekompromisnosti.

So stanoviska ľudovýchovného a opravdu pokrokového bolo by snáď lepšie, keby niektoré štátotvorné československé strany s ľavej i pravej strany boly v loyálnej a tvorivej opozícii a tvorily tak účinný korektív patričných strán socialistického, rešp. občianského smeru.

S teoretického hľadiska snáď nebolo by od veci neponechávať opozičné zbrane len strane ľudovej a frakcii posl. Stříbrného. Ja mám pred rozumnou a slušnou opozíciou prílišný rešpekt, než aby som funkciu opozície podceňoval alebo priamo bagatelizoval. Preto poukázať chcem na poslednú reč posl. Hlinku, ktorá svojím obsahom a formou mohla by nejedného dobromyseľného Čecha zaviesť na falošnú cestu, nielen prostého občana českého, ale dokonca snáď i múdreho a mazaného Pražáka.

S touto rečou zabývať sa budem obšírnejšie. Pred 4 rokmi hovoril s tohoto miesta posl. dr Meissner o koaličných alebo blokových možnostiach v československom parlamente a uznal výhody, plynúce z rôznych koaličných variacií. Medzi inými nepriamo chválil i Milana Hodžu, ktorý privábil vtedy nesocialistických Nemcov do vlády a tak stvoril precedent pre aktivistickú politiku i Nemcov socialistických. Dnes v našom parlamemte máme situáciu takú, že nikto nechce robiť opozíciu. Z toho vyviera nemalá výhoda, že i strany dočasne z vlády vylúčene túžia po vládnych výhodách - nechcem hovoriť, že na Slovensku sa vraví po vládnych hrncoch - a svoju opozíciu upravujú do takých foriem, aby čo najskôr staly sa posibilnými a vládotvornými.