Čtvrtek 19. prosince 1929

Řeči diplomatů bývají ve věci málo jasné, ale za to formou uhlazené. První vlastnost, tu nejasnost a neurčitost, jsem v odpovědi p. ministra nalezl zachovánu, ale diplomatická uhlazenost v té řeči scházela, tu jsem postrádal. (Tak jest!) Slova kalumnie, neslýchaná hrubost, ničemné klepy a kalumnie slyšel jsem sice častokrát na voličských schůzích - ale i tam si to posluchačstvo zakazovalo - ale nebyl bych je nikdy čekal z úst diplomata v parlamentě československém. Snad mohu zde říci - a té výzvě bude i p. ministr rozuměti - rozčilení není program. (Hlasy: Ani argument!) Ani argument.

V obou mnou přednesených případech prohlašuji klidně a po dobrém uvážení každého slova, jež jsem pronesl a jež chci říci:

Spor, kdo má pravdu, dal by se jednoduše vyříditi zřízením zvláštního vyšetřujícího výboru, ve kterémžto směru podávám jménem svých kolegů a pánů, kteří náš návrh podporovali, tento návrh:

Návrh posl. Stříbrného, dr Perglera, Gajdy a druhů na zřízení zvláštního vyšetřujícího výboru podle §u 22, odst. 3 jedn. řádu.

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti na zvolení 24členného zvláštního vyšetřovacího výboru, který by vyšetřil obvinění přednesená posl. Stříbrným ve schůzi sněmovní ze dne 18. prosince a současně zabýval se odpovědí pana ministra zahraničních věcí dr Beneše, aby podle znění §u 28 jedn. řádu mohl vyslechnouti navržené svědky, kteří podle odst. 2 §u 28 nemohou odepříti svědectví z důvodů úředního tajemství.

Slavná sněmovno, a nyní věcně. Opomíjeje všech neslušných výrazů v odpovědi p. ministra zahraničních záležitostí, konstatuji: V záležitosti aféry čtyřletého nevyúčtování obnosu plukovníkem Hurbanem nevedl jsem zde diskusi o míře zásluh zmíněného pána. Konstatoval jsem, že plukovník Hurban přes všechny urgence hospodářského úřadu ministerstva nár. obrany a přes urgenci ministra financí a dvojí urgenci samotného ministra nár. obrany generála Husáka - což doplňuji nyní - po 4 léta nevyúčtoval. Pan ministr to ve své odpovědi nepopřel.

Konstatoval jsem, že pan plukovník, přes odpor presidia ministerstva nár. obrany měl býti jmenován vojenským atašém v Budapešti, ale po noční toulce Prahou všechna akta i s ověřující listinou zapomněl v nočním lokále - a pan ministr to rovněž nepopřel.

Pan ministr tvrdil zde, že plukovník Hurban dostával jen nepatrné zálohy na plat, který mu vůbec nebyl regulérně vyplácen. Konstatuji, a jsem zmocněn posl. dr Perglerem prohlásiti, že toto tvrzení pana ministra neodpovídá pravdě. Hurbanovi byl vyplácen fixní měsíční plat, a nežli odejel pan president Masaryk z Ameriky do Evropy, stanovil jej na 400 dolarů měsíčně, v tehdejší relaci 40.000 Kč měsíčně, což ani v amerických poměrech nelze nazvati nepatrnou zálohou. Poměry pana Hurbana nebyly nuzné, protože vydržoval si automobil a obýval nákladný representační byt. Když r. 1918 byl dr Pergler povolán do Paříže, žádal dr Hurban zálohu 10.000 dolarů, v tehdejší relaci 1 mil. Kč. Dr Pergler mu ji odepřel s poukazem, že má řádný plat a bude-li potřebovati něco mimořádného, že mu to generální konsul Kopecký vyplatí. Netajil se při tom výtkou, že ve finančních otázkách na Hurbana nespoléhá. Sotvaže se dr Pergler ocitl na lodi, Hurban žádal kabelogramem ministerstvo v Paříži o oněch 10.000 dolarů, a to také nařídilo, aby mu je Kopecký vy platil.

Již toto konstatování usvědčuje pana ministra - a nejde o maličkost - že zneužil parlamentní tribuny k nepravdivým informacím. Zde nejde o žádný klep, nýbrž o otázku našeho zastoupení v cizině. Uváděti pak v příčinnou souvislost domnělé, ale mnou vyvrácené nepravidelné vyplácení měsíčního platu s povinností vyúčtovati obnos půl druhé miliardy Kč, zdá se mi býti skutečně dětinstvím.

Pan ministr označil za nesvědomitost, že jsem vytkl, že se v té době nevedlo vše podle dvojitého účetnictví. Konstatuji, že jsem o dvojitém účetnictví vůbec nemluvil. Svědectvím je stenografický protokol. Já jsem skromný, já bych se spokojil i s jednoduchým účetnictvím, ač se mně zdá, že mezi Čechy americkými našel by se tehdy ještě někdo, kdo by vedl dvojité účetnictví, zvláště když šlo o částku 1 1/2 miliardy.

V druhém případě konstatuji, že trvám na všem, co jsem zde byl pronesl. Nebyl jsem sám - a zdůrazňuji to a podškrtávám - který jsem o tom zvěděl, a v případě zvolení vyšetřující komise uvedu řadu svědků. Vím, že výsledek šetření byl mimo jiné sdělen také zpravodajskému oddělení ministerstva nár. obrany a hlášen panu ministru nár. obrany.

Pan ministr zahraničních věcí řekl, že když před jistou dobou zjistil klepy o účasti některého úředníka na novinářské kampani "Rudého Práva", vyhledal člena Švehlovy rodiny a ten ho ujistil, že kol. Švehla něco podobného nikdy neříkal. Je sice pozoruhodná jasnovidnost pana ministra, který už před časem se zajišťoval a počítal s tím, že budu o věcech v parlamentě mluviti. Ale nesmí se zapomínati, že za prvé Švehla - a to mně přiznají i pánové ze strany republikánské - v kruhu rodinném o politických věcech ne mluvil, a když, tedy velmi zřídka. A pak juristicky: Třeba bych nebyl právníkem, mohu se odvážiti tvrzení, že nemůže to býti důkazem, když zmíněný člen rodiny to neslyšel, že by to byl Švehla vůbec neřekl.

Prosím, slavná sněmovno, o schválení mého návrhu na zřízení vyšetřujícího výboru. Jsem předem ochoten podrobiti se každé sankci jeho výroku a sdělím tomu výboru i jiná jména přítomných zde členů Národního shromáždění, kteří byli stejně tak jako já informováni a bez jejichž svolení v plenární schůzi nechci podrobností uváděti. Navrhnu řadu svědků, kteří i při svém služebním poměru budou v prvém případě, Hurbanově, přinuceni říci pravdu, poněvadž nemůže na ně býti činěn nátlak; podle §u 28 jedn. řádu jsou zbaveni jakéhokoli úředního tajemství.

Sněmovní výbor bude moci vyžádati si všechny doklady a mně bude umožněno, abych před forem tohoto vyšetřujícího výboru doplnil své vývody podrobnostmi, o kterých v plenu sněmovny s ohledem na zájem veřejný nechtěl jsem se šířiti. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Slavíček. Žádám jej, aby se ujal slova.

Posl. Slavíček: Slavná sněmovno! Chci se zabývati vládním prohlášením s dvojího hlediska, jednak s hlediska živnostenské a obchodní politiky, jednak s hlediska politiky hospodářské. Chci učiniti tak proto, že už před volbami tohoto Národního shromáždění budoucí práce byla motivována hospodářskými zájmy a hospodářskými problémy a pokud živnostenské a obchodní politiky se týká, patří zajisté do souboru hospodářských otázek.

Ale než přejdu k thematu samotnému, dovolte mně říci jen asi dvě věty o některých zjevech v našem parlamentě nyní. Zdá se, že nejsou dosti jasny poměry v koalici, ke které také patříme my, neboť viděli jsme zjev, že nečlen koalice útočil na koalici, lépe řečeno útočil na ministra této koalice a někteří poslanci koaličních stran mu tleskali - zjev, který není přiléhavý koalici. Vidíme další zjev, že řečník koaliční strany žádal zrušení ministerstva, obsazeného ministrem téže koalice - jistě také nepřiléhavý zjev. Měli-li bychom souditi podle novinářských zpráv, musili bychom říci, že nynější koalice není asi manželstvím z lásky, že je spíše manželstvím z rozumu a dokonce snad bychom to mohli označiti za manželství z nutnosti. Očekáváme, že se podobné zjevy v koaličním aranžmá nebudou vyskytovati.

A nyní k thematu samotnému. Před časem jsem tu dokazoval podle statistických dat, že máme v naší Československé republice asi polovinu obyvatel, živících se zemědělstvím a tím, co s ním souvisí, a asi polovinu obyvatel, živících se průmyslem, obchodem a živnostmi a dalším zaměstnáním správním ev. intelektuálním. Dokazoval jsem tehdy, že ten, kdo má zájem o stát, bude si hleděti stejně tak otázek zemědělských jako průmyslových, že je eminentní potřebou státu hledati kompromisní východisko, cestu, na níž by se oba tábory shodly. Do toho tábora druhého, průmyslu, obchodu a živností, zapadá řemeslnictvo a obchodnictvo, o kterém nemůžeme bezpečně říci, jakou cifru tvoří, ale domníváme se, že to bude asi půl milionu drobných a středních podnikatelů. Je to pochopitelné, že stát, který chce míti pořádek, který se chce starati o všechny své občany, musí míti také zájem, program a cíl pro půl milionu malých a středních podnikatelů. Nepochybuji, že nynější koalice, byť by se některými zjevy uváděla snad neslibně do života, bude míti ten zájem a bude také řešiti i tyto otázky. Ostatně prohlášení pana min. předsedy aspoň tomu nasvědčuje.

Začnu nejprve s řemeslníky a obchodníky. Dovolíte mně, abych podal kratičké vysvětlení, jak otázka živnostenská u nás vznikla v tom pojetí, v jakém ji máme nyní, a dovolíte mně říci, v čem vidíme my nedostatky v živnostenské politice a co by bylo potřebí pro budoucnost zaříditi.

Rakouský stát měl 52 mil. obyvatel a měl některé oblasti úplně bez průmyslu a bez řemeslnictva. Nebyly to oblasti malé, byla to Halič, Bukovina, byla to část maďarského území, byla to Bosna a Hercegovina. Pro tyto oblasti obstarávaly vídeňské obchodní domy potřeby denní vyrobené řemeslníky a zprostředkované obchodníky v zemích hustě obydlených, najmě v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a jen z menší části v t. zv. zemích alpských. Již tento fakt sám nasvědčuje tomu, že bylo dostatek zaměstnání pro drobného a malého řemeslníka, neboť vývozní domy neobracely se při obstarávání svého zboží ani tak na továrny, jako na malé, drobné výrobce, ba dokonce na výrobu domáckou. A tak jsme viděli, že se tímto vytvářely zcela zvláštní, v žádném jiném evropském státě se nevyskytující poměry živnostenské: ohromný počet malých drobných podnikatelů a ohromný počet domácky pracujících lidí. Byl to poměr štukverkáře k podnikateli, domácího pracovníka k faktorovi. Jak velký byl počet těchto malých, drobných živnostníků, vysvítá na př. z toho, že jen v samotné Vídni bylo více než 3000 českých mistrů krejčovských, kteří se zabývali výlučně prací pro obchodní a vývozní domy.

Vedle oblastí již jmenovaných mělo Rakousko-Uhersko jednu přednost, a to velký odbyt svých produktů na Balkáně a dokonce i Levantě. Co nemohlo upotřebiti pro domácí konsum, vyváželo ven a žilo se mu hospodářsky před válkou velmi slušně. Živnostnictvo malé, drobné, zaměstnané vývozními domy a velkými podnikateli faktorskými, rekrutovalo se převážnou většinou z československého národa, a proto jsme zase viděli, že byl v Čechách proti všem jiným zemím rakouským ohromný počet malých, drobných živností, a že prostě celé kraje byly odkázány na tuto práci a na výdělek poměrně skrovný, mluvě o podnikateli. Velkoobchod, obchodní domy i průmyslové podniky nebyly v rukou českých, byly v rukou buď německých nebo v rukou židů, kteří se z přirozených důvodů tlaku státního hlásili k německé obcovací řeči. Tak vedle otázky čistě živnostenské, existenční, sociální, vznikla mezi živnostnictvem českým i otázka národnostní a celý boj nebo celé snažení politiky živnostenské v tehdejší době směřovalo k boji sociálně- národnímu.

Také tito drobní lidé se nikdy nestarali a neinteresovali o podnikání vyšší, větší, poněvadž jim bylo nedostupným, neboť Rakousko nerado pouštělo nejen na cesty studijní do ciziny příslušníky českého národa, ale nerado pouštělo i příslušníky našeho národa na cizinecký trh, obávajíc se politických prací a iredenty, a všechno ponechávalo v rukou svých. Když nemohlo živnostnictvo hospodářsky síliti, vybíjelo svou energii mezi sebou na věcech malých, nepatrných. A vy, kdož se delší dobu zabýváte politikou a hlavně politikou živnostenskou, víte, že před r. 1907 bylo veliké hnutí živnostenské za změnu živnostenského řádu, který byl zvláštností specielně rakouskou, neboť v Maďarsku platil docela jiný živnostenský řád. Místo aby se bylo snažilo živnostnictvo osvojiti si moderní způsoby podnikání světového, hádalo se mezi sebou o maličkosti, o oprávnění, o ochranu průkazu způsobilosti. Rakousko podporovalo tento boj, poněvadž zaměstnávalo tím podle svého názoru nespolehlivý český živel a zbavilo obtíží velké podnikatele, věrné Vídni a hlavně Habsburkům.

Přišla válka a my jsme tyhle poměry živnostenské zdědili po Rakousku. (Hluk. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.) Zdědili jsme tak ohromný počet živností, že se u nás živnostnictvo po starém způsobu uživiti nemohlo a nemůže. Už tento fakt sám o sobě přivodil velikou tíseň v některých povoláních živnostenských, tíseň, kterou při nejlepší vůli budeme velmi těžce odstraňovati. Ale my jsme již 10 let ve svém státě a mentalita v živnostenské politice u těch malých se, žel, nezměnila. My máme instituci, jistě vážnou, poradní sbor pro věci živnostenské při ministerstvu obchodu, státní radu živnostenskou. My se tam léta přeme a hádáme o maličkosti. Je to téměř k nepochopení, že se hádáme léta o to, jestli by měli výrobci koženého zboží míti své zvláštní odborné společenstvo, nebo jestli by měli zůstati dále v jednom společenstvu s knihaři. Nikoho ani nenapadne, aby spíše pátral po něčem jiném, aby pátral, za kolik milionů Kč ročně kupujeme kožených výrobků z ciziny, aby pátral, je-li možno zříditi si u nás také výrobu svoji, je-li možno s našimi výrobky jíti do ciziny, ale prosím, 10 let mezi knihaři a výrobci koženého zboží je spor o živnostenské společenstvo, který do dnes není rozhodnut.

My máme další kuriositu v živnostenské politice. 10 let se namáhají lakýrníci, aby bylo úřady zakázáno malířům pokojů na venkově prováděti také práce lakýrnické a natěračské. Všechno ostatní ustupuje do pozadí. Co komu na tom záleží, že nemáme u nás chemické továrny, že kupujeme za ohromné obnosy chemikalie, barvy a všechny věci, které potřebujeme k provozování jistě vyspělého řemeslnictva lakýrnického, z ciziny, ale obě tyto interesované strany vybíjejí svoji energii na živnostenském oprávnění, jestli smějí dělat to či ono.

Mám zde některé další zajímavé případy. Když se některé živnosti vede zle, z důvodů, ku kterým přijdu, nepátrá se po příčinách národohospodářských, nepátrá se příčinách vývojových, ale vrací se zpátky k té vyšlapané staré přežilé formulce o průkazu způsobilosti, volá se po jeho zavedení v domnění, že bude zachráněna živnost, která letí existenčně k úpadku. Nedávno jsme jednali v posl. sněmovně o průkazu způsobilosti pro živnost mlynářskou. Věří mlynáři, že průkaz způsobilosti je zachrání před ohromnými milionovými podniky? My jsme to řekli i zde ve sněmovně. Průkaz způsobilosti pro naše, myslím, falešné pojetí živnostenské politiky má zachrániti živnostníka proto, že se pomocí průkazu způsobilosti zakazuje jiným provozovati to, co provozuje jiný.

V sousedním státě německém mají také tak zv. malý průkaz způsobilosti, ale proč? Proto, aby průkaz způsobilosti zaručil, že mistr řádně vyučí učedníka, aby zaručil vyšší dovednost odbornou, ale nikoli aby zakázal jinému podnikat to, co podniká první. Máme mezi živnostnictvem boj, který by se mohl v některých věcech nazvati bojem ve sklenici vody. Stará mentalita živnostenské politiky se domnívá, že nepomůže-li zavedení průkazu způsobilosti, že by pomohlo koncesování živností. Nechci zlehčovati živnostenský stav vyjmenováváním těch, kteří chtěli pro sebe živnost koncesovanou, což znamená, aby nesměl prováděti tu živnost jeden, druhý, třetí. Již ani průkaz způsobilosti jim nestačí. A do tohoto boje ve sklenici vody najednou vám přijde takový Baťa se všemi moderními vynálezy, s racionalisací ve výrobě, s moderní a vědecky propracovanou reklamou, takový Baťa, který je vzorem nebo aspoň tajným vzorem snažení tak mnohého podnikatele a průmyslníka nejen v Československu, nýbrž také v cizině, a teď jsme v boji s tím Baťou hotovi.

Co tu bylo snažení živnostenské strany středostavovské, znemožniti a omeziti Baťovu rozpínavost, co tu bylo bojů o průkaz způsobilosti pro továrníka Baťu! Byly z toho žaloby, bylo z toho udání na živnostenské společenstvo pro falšování výučního listu, ty věci přenesly se i do státní rady živnostenské a do ministerstva obchodu. Pánové ze živnostenské strany se domnívali, že je možno zakázati zřizování filiálek, že je možno zrušovati správkárny, a facit všeho byl a je, že ně kolik desetitisíců mistrů obuvnických má hlad a bídu dál a Baťa ve svém podnikání se omeziti nemohl proto, že tomu bránil zájem všeho průmyslu, nejen zájem Baťův.

Obuvnictvo, když jsme mu říkali pravdu, bylo proti nám popouzeno. Obuvnictvo bylo voděno mylně po cestách, které nemohly vésti k vítězství i přes to, že i pro obuvnictvo jsou zde určité prostředky, které přehlížel jeden, druhý i třetí činitel. Obuvnictvo se vybíjelo v marném boji proti Baťovi, zatím co mu unikal americký trh obuvi jiné. Američané museli přijíti k nám, ne my k nim, americký obchodník musil přijeti až do malého městečka českého a vyhledávati mistry obuvnické, aby mu dělali pletenou obuv pro americký trh. Kdybychom byli polovici energie věnovali na zdokonalení této výroby pro americký trh, kdybychom jen polovici toho, co se žádalo na ministerstvu obchodu pro zachránění mistrů obuvnických, věnovali této otázce, viděli byste, co bychom byli docílili. U nás jeden pár pletené obuvi se do Ameriky prodává za 3 dolary, v Americe pak se prodává za 13 až 15 dolarů. Co je to za ohromný obchod! Co bychom u nás zaměstnali živnostníků, kdybychom to vzali opravdu organisačně do rukou. Proč to nebereme do ruky organisačně podle moderního způsobu, podle vývoje? Jen proto, poněvadž celá naše politika živnostenská utápí se ve staré mentalitě rakousko-uherské. (Posl. Vávra: Scházejí finance!) Pane kolego, já nevyčítám jednomu ani druhému, mluvím o celku. Také i ty finance, když to vyžaduje zájem státu, by se opatřily a opatří se, jen když bude pochopení pro živnostenskou politiku v našem státě.

Mohli byste mi říci, co má dělati živnostenská politika s politikou hospodářskou a dokonce s hospodářskou politikou celostátní? Prosím, povím to hned. I přesto, že živnostnictvo české žilo v tak stísněných poměrech hospodářských, politických a národních za starého Rakouska, přece jen se vždy nacházeli jednotlivci, kteří měli abnormální inteligenci, kteří měli abnormální snahu, kteří i v nepříznivých poměrech vynikli a již za starého Rakouska navázali styky s cizinou a nyní dělají nám velmi dobré služby. Pánové, vidíme, že i v té mase živnostnictva je přece světlý bod, který pochopil dobu. Tak jako vyváží celé, určité kraje pletenou obuv do Ameriky, tak zase na druhé straně celý jednotlivý kraj je živ výrobou perleťového zboží, určeného jedině pro cizinu. Kdo byste neznal žirovnický kraj! Ale jistě málo kdo z neinteresovaných kruhů bude věděti, že v žirovnickému kraji žije 20.000 lidí odvislých na mezinárodních stycích obchodních. Neinteresované kruhy jistě nevědí, jaké potíže těmto 20.000 lidí dělá nevyjasněný poměr našeho státu k Jugoslavii. Těchto 20.000 lidí zvýšením cel Jugoslávií je postaveno před otázku eventuelní ztráty existence. A těch 20.000 lidí již hledá cesty a prostředky, kterými by spolu s Jugoslavií společně vyráběli, aby mohli býti živi. Nezasvěcené kruhy jistě nevědí, že máme u nás dělnické i živnostenské družstevní podniky, které mají styk a obchodní spojení s celým světem. Ve Svazu záložen, jehož mám čest býti funkcionářem, máme člena, který obchoduje s Amerikou, Anglií, Francií, Belgií, Itali, Holandskem, nemluvě o Německu. A nemáme takového člena jen jednoho, máme jich víc a mohu vás ujistiti, že tohle drobné živnostnictvo a i dělnictvo má živý zájem na tom, jak bude postupovati náš stát v ohledech mezinárodních úmluv obchodních, a toto živnostnictvo i dělnictvo má na tom eminentní zájem, jaký plán hospodářský vytvoří nynější koalice.

Páni ze živnostenské strany nebudou se na mne hněvati, když jim řeknu: Je to pro nás kus cti, když nyní po volbách a po utvoření této koalice mluví poslanci živnostenské strany mezi živnostnictvem svým a jiným, že je nyní vhodný čas pro řešení politiky živnostenské; pospěšte si! (Slyšte!) Pravím, je to kus naší cti, neboť my socialisté ... (Posl. Vávra: Musíte nás podporovati!) Nemám nic proti tomu, ano, budeme (Posl. Vávra: Beru za slovo!) Prosím! Nemám nic proti tomu, naopak, rád jsem to slyšel, ale za čest si to pokládám z toho důvodu, že jsme my socialisté několik let nebyli v koalici, nýbrž v oposici a koalice měšťanských stran živnostenskou politiku nevyřešila. Chcete-li ji řešiti s námi, ano, budeme vám k disposici. (Posl. Vávra: Dělali jste nám všechno naschvál!) Ale vždyť jsme nebyli s vámi v koalici, tak jsme nemohli nic dělati naschvál! Nedivte se proto, že nás okolnosti nutí k tomu posuzovati hospodářské poměry, ke kterým přes tento malý úvod přicházím.

Hospodářské poměry. Bylo tu řečeno kolegou z koalice, že vládní prohlášení není detailní, ba že není dokonce ani rámcově sestaveno, aby se mohly hledati detaily. Chci-li mluviti o hospodářské politice, je to dobře, že to tam není, a to proto, poněvadž hospodářské poměry jsou tak spletité, tak komplikované, že pro ně nelze nalinírovati program dogmatový, že si nelze utvořiti linii bez úchylek na léta (Výborně!), nýbrž pro hospodářské poměry je nutno vytvořiti plán velmi elastický a doplňovati jej stále podle nových a nových poměrů a ukázek.

Jen dva státy na světě si mohou dovoliti nalinírovati dogmatický plán hospodářský. Jeden již od něho ustupuje a druhý ustoupí co nevidět.

Na prvním místě jmenuji Ameriku, která je konsumně sobě úplněstačnou a ve výrobě co do dokonalosti nemá konkurenta. A pak je to Rusko, které mělo před válkou snad 90% svého obyvatelstva zaměstnaného v zemědělství, které, přiznávám, dává možnost k výživě, třebas v obmezeném směru, obyvatelstvu, děj se co děj. Ale Amerika přemýšlí o navázání intensivnějšího styku hospodářského s Evropou. No, a Rusko vystačilo by se svým hospodářstvím, ale nemohlo by stačiti krokem s vývojem hospodářským, světovým, a aby stačilo, ustupuje od svého programu hospodářského a připouští do hospodářského podnikání soukromý, cizí kapitál a dává mu na léta koncese k využití přírodního bohatství ruského. A tak vidíme, že to není tak lehké, dělat hospodářské plány, a proto je mi milejší, když vláda hospodářský plán do detailu nesestavila, aby jej musila za půl roku, za rok opouštět a předělávat; milejší je mi, když se bude říditi podle poměrů vývojových. Právě proto, že náš stát jest z poloviny odkázán na průmysl, živnosti a obchod, je tím více odkázán na vývoj hospodářských poměrů v Evropě, ano i ve světě. A tu jsem u jádra věci.

Kdo si všímáte hospodářské politiky, neušel vám nynější veliký vnitřní zápas o hospodářské směrnice v Anglii. Anglie r. 1846 prohlásila zásadu volného obchodu a držela se jí až do dneška. Anglie si to mohla dovoliti: měla ohromné bohatství rudy železné, uhlí, měla svá dominia, jí nezáleželo na zemědělství jako nám. Proto také prohlášením svobody obchodu v Anglii zemědělství téměř zašlo - živí se tam jen jedna pětina lidí zemědělstvím - a všechno se vrhlo na průmysl a obchod. Specialisací a tím, že měla anglická dominia uhlí, rudu, dominovala světu po celé padesátiletí. Nyní však Anglie je na rudu vyčerpána, uhlí už nemá tolik, kolik ho měla, a začíná uvažovati o svém bohatství uhelném. Jiné státy se zatím industrialisovaly a Anglie se tím ocitla v choulostivé situaci. Je pravda, volný obchod, specialisace a ty přednosti, o nichž jsem mluvil, vynesly Anglii ohromné bohatství. Když mluvím o středním stavu anglickém - to jsou, přirovnáme-li střední stav anglický k našemu, milionáři a my žabaři. A při tom ohromném bohatství a vládě socialistů v Anglii je jeden a půl milionů dělníků bez práce a počet ten spíše stoupá, než by klesal, a Anglie je nyní na vážkách: má držet zásadu volného obchodu dále a nezaměstnané dělníky posílati do dominií a do vystěhovalectví, kam však nechtějí jíti, poněvadž při anglickém průmyslu zvykli si na vyšší, ano vysokou životní úroveň, nebo má přikročiti k celní ochraně a zavésti vysoká cla? Anglie to je, která přišla do Společnosti národů a žádala a žádá ještě nyní celní příměří neboli odzbrojení v hospodářském boji. Anglie to je, která požaduje aspoň dvou- až tříletého příměří celního, jistě proto, aby mohla ve svém nitru vybojovati, vyřešiti ty dva zásadně protichůdné názory: volný obchod a celnictví. Který směr v Anglii zvítězí? Zvítězí-li směr celní ochrany, pak, milé dámy a vážení pánové, nezapomínejte, že se jedná zde o dovoz našich výrobků za 1 1/2 miliardy Kč.

Vedle Anglie vidíme, že i ta soběstačná Amerika se připravuje na budoucí hospodářský vývoj. Již nyní můžeme říci, že více než půl roku se bojovalo v Americe ve veřejném mínění i v příslušných kruzích vládních o cla. Otázka tato byla jen odsunuta, nevyřízena, nezamítnuta, ale přece od té doby vidíme, že se Amerika brání našemu sklu a našemu porcelánu. Kdyby mělo dojíti k boji anebo k poměrům mezi Amerikou a námi, k jakým, bohužel, došlo mezi Jugoslavií a námi v otázce celní, máme druhou 1 1/2 miliardu našeho vývozu ohroženu a stíženu.

Jak si počíná vedlejší říše německá? Do Německa a přes Německo vyvážíme asi polovinu celého svého vývozu. Dělá to v Německu 4.695 mil. ročně. Německo, přes to že je poraženým státem, mělo při placení reparací urči tou výhodu, že reparace platilo věcmi, výrobky a nikoli jen penězi, což zaměstnalo poněkud podnikatelstvo a dělnictvo německé. Německo však chce ovládnouti svět i pro budoucnost stůj co stůj. Německo se připravuje na hospodářský vývoj opravdu podle světa. Jaký je ten hospodářský vývoj? Německo vidí, že jeho podnikatelé nestačí již svým soukromým jměním pro vývoz, a proto vedle starání se o valutu pro své vývozce uvažuje již nyní o tom, aby vývozcům, lépe řečeno přes vývozce, poskytlo cizím kupcům určitý větší úvěr, aby je financovalo. Proč to chce?

My byli zvyklí na proplácení účtů za zboží do ciziny poslané v 30 dnech, pak v 60 dnech, nyní v 90 dnech. V mnohých státech jsou firmy, které žádají úvěr 3/4 roku, žádají proplácení účtů za rok. Rusko na př., které není malým konsumentem, ale konsumentem velkým, bude objednávati a objedná, ale když mu dodavatelé počkají směnečně na rok až na dva roky. Podle zpráv na hospodářský trh docházejících Rusko své směnky proplácí, ale kdopak z jednotlivých podnikatelů může vyvážeti do Ruska a dávati na úvěr na rok nebo na dva? Německo to pochopilo a již podniká všechny možné akce, aby tento obchod - nemyslím v Rusku, ale ve světě vůbec a v Evropě hlavně - podchytilo.

Vedle toho nezapomínejte na jednu věc. Německo v očekávání, že opravdu ve Společnosti národů dojde v jednání k celnímu míru, pospíchá a chce zvýšiti cla dříve, než dojde k jednání o hospodářský a celní mír. Již tím, kdyby jen zatímně nebo jen málo zvýšilo cla, poněvadž vyvážíme tam za 4 1/2 miliardy ročně, nám to bude dělati hospodářské potíže.

Myslím, že bychom měli při této příležitosti uvažovati také o nové hospodářské, nebo lépe bych řekl, obchodní politice. Odpusťte, dámy a pánové, není to výtka ani jedné straně ani jednotlivci, žaluji na poměry. Německo svým obchodníkům opatřuje valuty a chce jim umožniti touto cestou obchod s cizinou tím, že bude financovati jejich kupce. Ale v republice Československé při státním rozpočtu 10miliardovém máme na ministerstvo obchodu 40 mil. Kč. Jsem přesvědčen o jedné věci, že by totiž bylo lépe věnovati příslušné položky do obchodu a podnikání ze státních prostředků dříve a v době, pokud obchod jde, než je věnovati pak, až budeme státi, až budeme platiti ohromné podpory v nezaměstnanosti a až budeme odpisovati statisíce a miliony na nezaplacených daních. (Výborně!)

Nejsme však u konce. Co dělá vedle náš soused Maďarsko, kam vyvážíme za rok za 1.468 mil. Kč? Maďarsko hledí býti soběstačným v průmyslovém podnikání jako každý jiný stát. Jestli máme klasickou ukázku, co přivodila válka v některých státech, tak si vezměme cifry v Japonsku. Japonsko využilo válečné doby a průmyslově se osamostatnilo. Sousední Maďarsko od války zřídilo 1500 nových průmyslových podniků. (Slyšte!) Takový nepatrný malý stát a 1500 nových průmyslových podniků. Maďarsko již před válkou mělo snahu, aby se uchytil a uplatnil maďarský průmysl, obětovávalo značné sumy na vývozní prémie, a jak je viděti, Maďarsko tu postupuje docela plánovitě.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP