V rámci tejto myšlienky my neočakávame už len program, lež bleskorýchlu prácu, na ktorú po bledých vetách štátneho prehlásenia nemáme veľa nádejí. Pokusíme sa o to, aby vládu ku správnej ceste donútili sme dobrovoľnou prácou. Vládné expozé kladie otázku, že odkiaľ má brať nutnú úhradu ku riešeniu zemedelskej kríze? Najlepšou odpoveďou na to je: Nech vláda robí takú zahraničnú politiku, ktorá nezakladá sa na rinčaní šabľou megalomanického blúznenia, ale nech cestou múdrej a miernej politiky a zabezpečením nadvlády spravodlivosti v záujme pravého mieru, pravého ľudového blahobytu vyvolá harmonickú spoluprácu ľudí a národov na seba už beztak odkázaných. A hneď bude tu úhrada vo veľkolepých úsporách na vojenských výdajoch. Avšak štát odhodlať sa musí k tomu, aby vzdal sa investicií na vzdialenejšie doby plánovaných alebo pochybnej eventuality a kapitál na tieto venovaný poskytnul úkolom zemedelským. A odôvodneným zdá sa byť tiež, aby k tomu účelu venovaná bola určitá časť daní z pozemkov vybraných, lebo veď tu ide o zaistenie samého daňového základu, a to musí mať finančný minister tiež na srdci.

Vážená snemovňa! Pokladáme za veľmi zvláštné, že vláda nie veľmi prispôsobuje sa mentalite hlavy štátu. Jubilejný prejav konštatoval, že ústava a niektoré dôležitejšie zákony prvého zákonodarstva vyžadujú si nutnej revízie. Prečo tedy vláda neprikročí k tejto revízii? My, maďarská opozícia, uchytili sme sa tejto myšlienky prezidentovej a ešte v minulom parlamente podali sme straniva toho patričné návrhy. Učiníme tak i teraz a v prvom rade žiadame o revíziu ústavy pozmenením jazykového zákona, po druhé revíziu jednacieho poriadku parlamentu a po tretie žiadať budeme o revíziu volebného systému.

Máme nádej, že presvedčenie prezidenta obdrží tuná väčšinu i vtedy, hoci podporovať to bude i maďarská opozícia.

Keďže od vládneho prehlásenia nemožno očakávať zlepšenie vládneho režímu, uznanie a uplatňovanie práva a spravodlivosti, keďže od tejto vlády nemožno očakávať riešenie kríz, zákonodarci maďarskej národnej strany preto nemôžu chovať dôveru v oči vláde a prehlásenie vlády neberú na vedomie. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má p. posl. Šamalík.

Posl. Šamalík: Slavná sněmovno! Poslední volby do Národního shromáždění provedeny byly v době těžké zemědělské a průmyslové krise, a není proto divu, že nejen lid zemědělský, nýbrž i všecky ostatní stavy ve státě očekávaly navzájem, s jakým programem přijde tak dlouho tvořící se vláda.

Vládní prohlášení jsme si musili přečísti teprve druhého dne v novinách, poněvadž ta nejdemokratičtější strana, jak se rádi označují komunisté, násilím znemožnila, abychom je mohli zde ve sněmovně vyslechnouti.

Jestli je tento způsob násilného znemožňování vykonávání poslaneckých povinností lhostejným těm vrstvám voličským, které volily komunisty, pak můžeme jen opakovati slova z evangelia: "Líto nám zástupů!" - poněvadž žijí v osudném bludu, že pískáním, rozbíjením pultů a rvačkami dají se řešiti těžké problémy národohospodářské a sociální. My však - a s námi ostatní vrstvy voličstva - nebudeme trpěti násilného znemožňování demokratického parlamentarismu a nedáme si právo vykonávání svých poslaneckých mandátů nijak ohrožovati. (Výkřiky posl. Vallo.) V tomto směru očekáváme, že celé předsednictvo sněmovny na příště zamezí každé násilí prováděné poslanci kterékoliv skupiny na ostatních poslancích v této sněmovně při konání jejich povinností a nepřipustí snižování důstojnosti zákonodárného sboru, ať už se to děje tím, že poslanec provokačním způsobem jde skládati slib, nebo když počíná si tak, jak by mu to ani v nejposlednější krčmě trpěno nebylo. (Výborně! - Výkřiky posl. Vallo.)

Promiňte, dotkl-li jsem se věci tak trapné. Chtěl jsem tím tlumočiti názor našeho venkova, jak bez rozdílu politického rozčlenění posuzuje nepěkné události (Výkřiky posl. Vallo. - Místopředseda Zierhut zvoní.) v Národním shromáždění, které se tu před týdnem odehrály.

Ostatně vládní projev, k němuž jsem se ujal slova, potvrzuje toto stanovisko, když uvádí: Ústavou zaručených práv musí se v plné míře dostati každému státnímu občanu bez rozdílu. - Stanovisko toto uznali teď i zástupci stran, jichž representanti sedí na ministerských lavicích, kteří před půlčtvrta rokem byli ještě jiných názorů. Jsem přesvědčen, že i komunisté, kdyby se dostali k takové moci, že by do stali většinu v Národním shromáždění, daleko ostřejším způsobem zabezpečovali by možnost klidné parlamentní práce, než to učinila před 6 dny vládní většina na zabezpečení práv a plnění povinností všem členům této sněmovny.

Zcela správně prohlašuje vládní projev zemědělskou krisi za záležitost celostátní.

Staré pořekadlo praví: Nemá-li sedlák, nemá ani král. Já bych to řekl demokraticky: nemá-li zemědělec, nemá ani národ, nemá ani republika. Poznáváme to právě v této době. Zemědělská krise, která otřásá pilířem republiky - neboť za takový musíme zemědělský stav uznati, jak zase správně tvrdí vládní prohlášení - rýsuje se již i v četných jiných odvětvích našeho života hospodářského.

Neúměrným poklesem cen všech zemědělských produktů a hlavně tím smutným zjevem, že zemědělec nemá odbytu na své produkty, ocitá se v krisi malá živnost i velký průmysl, který nemá odbytu na své tovary a proto obmezuje nebo i zastavuje výrobu. Jaký je toho následek? Propouštění dělnictva. A když není výdělku, není peněz a není chleba. A proto nejen zemědělský stav, nýbrž i všechny ostatní stavy upírají své naděje k zákonodárnému Národnímu shromáždění, aby v prvé řadě řešilo tuto důležitou otázku. A otázka tato nemůže se řešiti násilným znemožňováním prací parlamentních nebo frázovitými hesly, nýbrž spravedlivým zákonodárstvím rychle provedeným, jímž se zabezpečí ochrana výroby, výrobním nákladům odpovídající pevné ceny, hlavně však odbyt všech zemědělských výrobků, a zároveň se zamezí neoprávněné spekulační zdražování životních potřeb lidu, nebo jinými slovy: zabezpečí se rentabilita domácího zemědělství a ochrana spotřebitelských vrstev před lichvou.

Vládní prohlášení neuvádí bližšího řešení této tak naléhavé otázky. Uvádí jen úkol: hledati a nalézti vhodné prostředky ke zmírnění a odstranění těchto poruch. Vláda patrně očekává, že Národní shromáždění pomůže hledati a nalézti tyto vhodné prostředky ke zmírnění a odstranění zemědělské a průmyslové krise.

Dovolte, abych jako venkovský rolník a předseda Ústředního svazu zemědělců v lidové straně organisovaných pronesl několik myšlenek, jak my se díváme na zemědělskou krisi a jak ji chceme řešiti.

Krise zemědělská přivoděna jest jednak poklesem cen zemědělských výrobků a jejich špatným odbytem, jednak zvýšenými daňovými povinnostmi a stále stejnou drahotou ostatních životních a hospodářských potřeb. Ochranná cla, r. 1926 v Národním shromáždění odhlasovaná, přinesla zklamání u těch zemědělců, kteří čekali od nich zlepšení cen obilí, ale přinesla zklamáni i těm stranám, které hlásaly, že cla obilní přivodí drahotu. Ochranná cla nejen že nepřivodila zlepšení cen, ale nezabránila ani jejich poklesu. Pšenice stála r. 1926 240 Kč, za 14 dní klesla o 20 Kč, místo co měla o 30 Kč na ceně stoupnouti. Dnes stojí 1 q pšenice 150 Kč, žito 90 Kč, ječmen 110 Kč, oves 95 K, brambory 15 Kč, ale kromě pšenice není na ostatní plodiny odbytu. Ochranná cla z r. 1926, uzákoněná za velkých bouří, přivodila jediný prospěch zemědělcům: zvýšila odbyt. Nic jiného. Nepřivodila drahoty, jak bylo hrozeno, nýbrž naopak pokles cen obilnin. Bohužel ceny mlýnských a pekařských výrobků se nesnížily úměrně s poklesem cen obilí. Za 1 Kč dostanete ve velkých městech při ceně pšenice 150 Kč 4 rohlíky právě tak, jako jste je dostali r. 1926 při ceně pšenice 240 Kč. Za 240 Kč obdržíte 1 litr obyčejného piva při ceně 110 Kč u ječmene a 600 Kč u chmele, jako jste je obdrželi r. 1926 při ceně 210 Kč u ječmene a 6.000 Kč u chmele. Dnes je naopak zemědělský stav v tom horším postavení, že nemá odbytu ani při nižších cenách plodin, třebas jsou o 30% nižší než r. 1926.

Krise tato jeví se i při pěstování řepy. Cena řepy činila r. 1922 23 Kč za 1 q, letos klesla na 16 Kč v Čechách, 15,60 Kč na Moravě a ve Slezsku. Na Slovensku je cena řepy ještě nižší.

Poklesla i cena chmele, lnu, ovoce a zeleniny, Na Znojemsku dostali jste na poli prima okurek za 2 Kč, tedy skoro tolik, kolik platíte v lepší restauraci za jednu malou okurku. Současně i naše dobytkářství je krutě postiženo, neboť cena živé váhy dobytka stále klesá, zatím co masné výrobky v ceně stoupají. Cizina nás zaplavuje lacinější moukou, poněvadž tam není výroba její tolik zdaněna jako u nás. My máme proto nadbytek žita i ječmene, protože se konsumuje samá pšeničná mouka. Příjem zemědělce je proto o 30 až 50% nižší, za to výrobní náklad je zvýšen následkem větších předpisů daňových a stejně vysokou mzdou a proto musila přijíti krise v zemědělství, když i průmyslové výrobky a životní potřeby, které zemědělský venkov nakupuje, v cenách neklesly. Řešení této krise zemědělské chceme uskutečniti ne zvyšováním, ne držením drahoty, nýbrž jejím odbouráváním. Má-li býti mezi zemědělským lidem zabezpečen oběh peněz, to je, má-li se umožniti zemědělci, aby kupoval zboží, stroje, aby platil daně, musí se mu zabezpečiti příjem, to je odbyt jeho výrobků.

Životospráva v našem národě se za těch 11 let po převratě úplně změnila. Jak byl vzácný domácí režný chléb v městech za války! Dnes ho v restauracích neuvidíte. A co se dnes chlebem nazývá, to je pečivo na způsob chleba vyrobené, ne však z režné mouky. Máme-li zvýšiti odbyt žita, musíme zmenšiti potřebu pšeničné mouky a vrátiti náš lid i v městech domácímu režnému chlebu. Stát sám musí jíti dobrým příkladem vstříc. Což musí se chléb pro armádu, věznice, nemocnice a jiné ústavy státní a zemské péci z míchanice mouky pšeničné a jiných příměsků? Neměl by býti vyráběn chléb z čistého jednomletého žita - rži? Záplava cizí pšeničnou nulkou v naší republice dá se obmeziti zvýšeným vyrovnávacím poplatkem, ochranným clem a zařízením, aby teprve po spotřebě domácí pšenice připustila se pšenice a mouka cizí. Nelze ovšem říci, zda se tímto opatřením docílí zlepšení cen pšenice. Nám zemědělcům je vítanějším řešení: zabezpečiti odbyt našich výrobků, provésti snížení daní hlavně důchodové a obratové, přivoditi souměrné snížení cen výrobků průmyslových a životních potřeb. Proto ve svém návrhu, který v této sněmovně na řešení krise podáváme, nenavrhujeme určitého zvýšení cel, nýbrž žádáme zákonné zplnomocnění vlády, aby mohla podle potřeby nařízením cla na všechny plodiny a výrobky zemědělské zvyšovati nebo snižovati a aby správním úřadům bylo umožněno po jednání s příslušnými činiteli stanoviti směrné ceny moučných a masných potravin, jež by zamezovaly lichvu.

Ječmenářství naše musí býti chráněno proti přívozu ječmene z ciziny k nám pod označením krmivo, kterýžto ječmen se ve sladovnách sladuje a pod označením moravského nebo dokonce hanáckého ječmene pak do ciziny vyváží jako slad. Účelnými obchodními smlouvami s jinými státy nutno zabezpečiti odbyt našich nadbytečných zemědělských produktů, hlavně ječmene a ovsa, a neobáváme se ani doporučiti vývoz nadbytečného žita do zahraničních států, které by na Balkáně, Italii a Francii jistě lépe posloužilo než pšeničná mouka nebo kukuřice, až by se v těchto zemích naučili péci domácí režný chléb. Že by i tam dobře chléb režný chutnal, o tom nepochybuji, poněvadž vím ze zkušenosti, jak cizím hostům chutná chléb, když jim ho v Mor. Krasu na přivítanou podáme.

Odbyt nadvýroby bramborů musí býti umožněn všem zemědělcům bez rozdílu zpracování jich v průmyslném podnikání a proto nelze nadále povolovati nové družstevní lihovary jen družstvům určité politické strany, nýbrž i družstvům strany lidové. (Tak jest!)

Krise řepařsko-cukrovarní byla předmluvou krise obilnářské. Následkem prudkého poklesu cen cukru vývozního o celých 40% a obmezením vývozu nastala katastrofa v několika surovárnách a rafineriích, v nichž výroba musela býti zastavena. Připomínám Hrušovany u Brna, kde zastaven byl provoz loňského roku, následkem čehož několik set úředníků a dělníků bylo propuštěno. Byla to těžká pohroma pro celý kraj, který se z ní dosud nevzpamatoval. Veškeren lid v tamním kraji je krajně roztrpčen, že vláda přes prosby měst a obcí nic na záchranu provozu cukrovarního podniku neučinila, ačkoliv je stát zúčastněn milionovými sumami na cukrovarních podnicích v sousedních krajích, kde zastavení provozu výroby nehrozilo.

Krise řepařsko-cukrovarní byla řešena před rokem napřed zvýšením ceny cukru, proti čemuž se zástupci lidových řepařských organisací co nejrozhodněji vzepřeli, a pak teprve přikročeno k zákonným úlevám daňovým, jimiž se umožnilo vyrovnání cen řepy 2,25 korunami na 1 q. Jinak cena řepy klesla daleko pod výrobní náklad. Jsme přesvědčeni, že pokud krise řepařsko-cukrovarní trvá, není možno snižovati loni dohodnutou státní pomoc, ba naopak jest to spravedlivým požadavkem lidových řepařů, aby cena řepy byla jednotná v celé republice a aby umožněna byla cena 16,50 Kč, jak tomu bylo r. 1928 v Čechách a ve všech zemích naši republiky.

Ba jdeme ještě dále. Navrhujeme, aby daně a dávky z cukru byly přiměřeně sníženy, aby mohlo dojíti nejen k odbourání zůstavšího loňského zdražení o 25 h na 1 kg cukru, nýbrž ještě k dalšímu snížení cen cukru. Jest nepochopitelným pro naše konsumní vrstvy obyvatelstva, že při ceně řepy 23 Kč z 1 q stál 1 kg cukru 4,30 Kč, kdežto při ceně řepy 15,60 Kč platíme cukr 6 Kč, ačkoliv se náš československý cukr prodává v Anglii za polovici této ceny. Zaviňuje to veliké zdanění cukru pro domácí konsum.

Krise dobytkářská musí býti řešena obmezením dovozu cizího dobytka, který nutno postihnouti veterinárními opatřeními, aby se k nám nedovlékaly cizí dobytčí nemoci.

O snížení daní a dávek, hlavně důchodové a obratové, jsem se už zmínil. Vládní projev jedná o tomto předmětu a slibuje, že se hledá ním úspor má dosíci zachování rovnováhy a získání přirozeného přírůstku, jehož se použije k postupné slevě daní sociálně a hospodářsky nejslabších. Dnes vidíme opak. Přes zemědělskou krisi zvyšují se umělými paušály základy pro daň důchodovou a obratovou, a to i v krajích, kde živelní pohromy úplně zničily úrodu. Přes loňské zákroky naše proti vysoko vyměřeným předpisům daně důchodové jsou i malozemědělcům letos vyměřovány ještě větší předpisy, což působí jako výsměch a musí drážditi, když se takový předpis, ba dokonce exekuce pošle malozemědělci, postiženému živelní katastrofou, který dani důchodové vůbec nepodléhá.

I tato otázka spadá do řešení zemědělské krise, zvláště v krajích horských, kde lid žije, zvláště letos, v poměrech přímo krutých.

Bohužel, tato krise národohospodářská panuje v horských krajích řadu let a nikdo se jí nevšímá, nijak se neřeší. Vžijte se do poměrů malého domkáře nebo živnostníka v chudém horském kraji, kde není dráhy ani průmyslových podniků. Horská políčka skýtají malou úrodu, i když ji celou sklidí. Výdělku jiného tu není a lid je odkázán jen na ta políčka, z nichž nic neodprodají, leda něco z malého hospodářství na dobytku. To stačí sotva na daně a správky. V takových rodinách jsou brambory, zelí a ječná mouka jedinou potravou a letos ani těch není - neboť tyto chudé horské kraje: Boskovsko, Blanensko, Jevíčsko, Kunštátsko, Tišnovsko, Bystřicko, Novoměstsko, Žďársko, Velké Bytešsko, Meziříčsko, Jihlavsko, Telečsko, Dačicko aj. byly postiženy krutě živelními pohromami. Již dnes lid trpí hladem a soucitné obyvatelstvo okolních krajů koná dobrovolné sbírky, aby svým krajanům v bídě ulehčilo. A když pak tyto kraje jsou ještě postiženy krutou ranou - nakažlivými nemocemi - jako obce na Boskovsku a Mor. Třebovsku, kde na příklad jen v obci Vel. Opatovicích a okolí onemocnělo 262 osob břišním tyfem, kdy tyto obce jsou uzavřeny a nemohou vůbec ničeho odprodati, uvažte, jaký život museli vésti lidé v těchto obcích! Ale i v těchto obcích se daně, důchodová a obratová, předpisují a k tomu se vymáhají ošetřovací útraty na jednotlivých rodinách, a to bez ohledu na možnost placení, ačkoli takové náklady má nésti stát. V jedné malozemědělské rodině ve Vel. Opatovicích onemocnělo břišním tyfem všech pět osob, z nich dvě zemřely. Obec má teď na této nešťastné rodině vymáhati léčebné za všech 5 osob, což znamená: prodat jim majetek. Tak daleko by přece neměla sahati tvrdost postupu finanční správy státu, aby exekucemi byli stíháni poplatníci, postižení krutým neštěstím.

A tu odvolávám se na vládní projev, v němž čtu: "Ve správě vnitřní budeme pečovati o to, aby naše administrativa, vzdálena všech ji rušících vlivů, vedena byla v duchu stejné spravedlnosti ke všem."

Soudím, že poctivý a státu věrný chudý horský zemědělec, postižený neštěstím, zaslouží si aspoň takového ohledu, jako velkopodniky, které, jsou-li postiženy krisí, doznávají daňových úlev, a jsou-li družstevními, dostávají ještě státní podpory.

Namítne se mně snad, že se zemědělec může pojistiti proti krupobitní škodě. Ovšem, že může, ale jinou otázkou jest, zdali chudobný zemědělec, domkář, sežene vůbec peníze na vysoké pojišťovací premie, když nemá v domácnosti často ani haléře na sůl, tím méně na oděv a obuv pro svou často četnou rodinu.

Máme sice v posledních dvou letech zavedenu zvláštní nouzovou akci, která pozůstává z náhrad daní a udílení nouzové pomoci. Rozdílením těchto výhod jsou pověřeny zemědělské rady, které spravují dva fondy: náhradový a podpůrný. Ale proti způsobu rozdělování fondu podpůrného jest tolik žalob a stížností, že bude nutno zjednati nápravu.

Našemu zemědělskému venkovu by se nejlépe posloužilo, kdyby se místo dříve navrhované politické krupobitní pojišťovny zavedlo živelní pojišťování spojením obou těchto nouzových fondů a dáním jich pod správu zemských úřadů, jež by pod dozorem zvláštních komisí vyplácely náhradu podle stejného regulativu, jehož základem by byl katastrální výnos. Šedesátinásobek katastrálního výnosu byl by předběžným odhadem sklizně, z něhož by se po odpočtu uchráněné sklizně poskytla poškozenému 50%ní náhrada bez rozdílu, byl-li poškozenec pojištěn či nikoliv. Každému by se však ponechala volnost dopojistiti se u kterékoliv pojišťovny. Dnes jsou trestáni zemědělci, kteří se pojistili tím, že jsou jim odpírány nouzové podpory, třebas obnos náhrady dávno premiemi zaplatili.

A když už jsem u těch smutných poměrů v chudých krajích, musím ukázati, že tam okresní úřady tvrdě odmítají žádosti chudobných starců a stařen o státní starobní podporu, na kterou mají podle zákona spravedlivý nárok. Vyvolává to po celém venkově rozruch a nevoli, že státní úřady se tak bezohledně a nelidsky zachovávají proti starým, v těžké práci sešedivělým lidem a odpírají jim dobrodiní zákonem zaručené.

Byl bych velice rád, kdyby si pan ministr soc. péče této bolestivé otázky všiml a dal pokyn okresním úřadům, aby s větší blahovůlí vyřizovaly podaná odvolání - než vyřídily podané prosby starých venkovských chudáků.

Tlumočil-li jsem zde poměry chudého horského lidu a ukázal jeho bídu, neprosím tím o almužnu, nýbrž o umožnění lidského žití. Žádám srdečně pány ministry zemědělství a vnitra, aby umožnili zvláštní nouzovou podporou zaplacení podzimního osiva, na které si postižení malozemědělci a domkaři musili vydlužiti, aby mohli pole svá oseti, a aby povolili další obnos na opatření osiva jarního pro tyto zubožené kraje.

Vedle této pomoci pro kraje horské prosím o umožnění výdělku pro venkovskou chudinu prováděním nouzových staveb komunikačních, melioračních a zavedením jiných opatření, jež by umožnily získání výdělku pro chudé vrstvy obyvatelstva. Tento ubohý lid nechce podporu, volá o práci, o výdělek, aby si mohl pro sebe a svou rodinu zaopatřiti chleba.

Doufám, že tyto přednesené návrhy a náměty stanou se podkladem jednání dalšího a že budou plně vzaty v úvahu při řešení zemědělské krise, jejíž vyřešení znamená odstranění také krise průmyslovo-živnostenské.

Krise zemědělská jest však zaviněna i velkou zadlužeností hlavně v krajích horských. Mnozí majitelé polních hospodářství nemohou už dosáhnouti úvěru. A tu jest třeba, aby nová vláda vzala i tuto otázku vybavení zemědělských dluhů a zabezpečení zadlužených usedlostí pro rodiny vlastníků do svého národohospodářského programu.

Co jsem dále ve vládním projevu postrádal, jest odpolitisování zemědělských rad a jejich demokratisace. Není přece možno nadále trpěti, aby stávající c. k. nařízení o volebním řádě do zemědělské rady, podle něhož císař jmenuje předsedu a místopředsedu zemědělské rady, bylo drženo. Volání celého venkova zemědělského po zavedení spravedlivého volebního řádu do zemědělských rad musí býti vyhověno.

Jedná se též o to, aby byla odstraněna těžká křivda, jež jest působena zvláště lidovým zemědělcům, kteří jsou na Moravě nejsilnější zemědělskou organisací, a následkem zastaralého rakouského volebního řádu nemohou docíliti zastoupení v zemědělských radách.

Vládní projev neobsahuje rovněž ničeho o účelném sjednocení a upravení honebního a rybářského zákona, zákona zcelovacího a zákona o dobytčím pojišťování. Tyto zemědělské zákony musí býti uzákoněny co nejdříve, hlavně však zákon honební. Zemědělci mající pozemky v sousedství státních statků mají zničenu úrodu spoustami zvěře, hlavně zajíců a bažantů. O náhradách škoda mluviti. Zemědělci musí zvěř ze státních lesů vykrmit a když pak podzimními pracemi v polích je tato vyplašena a odstěhuje se do státních lesů, musí se dívati, jak je při honech střilena často takovými hosty ze státních úřadů, že to u zemědělců vyvolává roztrpčenost. (Tak jest!) Otázka honebního zákona musí se proto co nejdříve vyřešiti, aby byla zabezpečena ochrana zemědělské sklizně a aby zemědělský lid nebyl zkracován na svém právu a majetku.

Dovolte, abych se zmínil ještě o jedné důležité otázce, jíž se vládní prohlášení dotýká. Je to pozemková a lesní reforma. Vládní projev slibuje rychlé provedení zaknihování přidělené půdy. Je to věc velmi nutná a my s tím plně souhlasíme. Bude však nutno doplniti přídělový zákon v tom smyslu, aby se vlastnické právo drobných přídělců stalo nedotčeným a aby, jedná-li se o předání půdy dědictvím, nijak se toto nepodvazovalo povolením Státního pozemkového úřadu. Plně chápeme, zabraňuje-li zákonné opatření lichvě s přidělenými pozemky, ale nechápeme, proč má Státní pozemkový úřad zasahovati do přesunu přidělené půdy, když se jedná o přesuny vlastnictví v rodině.

Postrádáme však ve vládním projevu jakoukoliv zmínku o odpolitisování Státního pozemkového úřadu a zjednání nápravy ve stranickém postupu při přidělování půdy zemědělské a lesní. Vládní projev obsahuje jednu velmi správnou větu: "Naše administrativa musí jak ve službě veřejné, tak i při řešení otázek produkce, zkrátka vždy a všude viděti občana, jeho prospěch a dobro." Byla však tato zásada dosud dodržována ve státním úřadě, jakým je pozemkový úřad?

Při provádění pozemkové reformy byli jsme svědky pravého opaku. Naše lidová strana má tolik dokladů o stranickém provádění pozemkové reformy, že je to až neuvěřitelné. Nechci se zde zabývati podrobnostmi, ač by byly velmi zajímavými, jen tolik podotýkám: Musí-li lidový příslušník, rolník Bohunický z Malšenic na Slovensku, soudem domáhati se, aby mu byla odevzdána nazpět půda, která mu byla přidělena, kterou z poloviny už za platil, kterou už obdělával a ze které byl ze stranických důvodů vyhnán, pak je to dokladem úžasných poměrů, které ve Státním pozemkovém úřadě panují. Řada případů dokazuje, že úředníci Státního pozemkového úřadu často proti své vůli musejí poslouchati určité politické osobnosti, které proti smyslu zákonů a proti smyslu vládního projevu svádějí státní úředníky k porušování nestranného postupu a tím k protizákonnostem.

Zcela správně prohlásil náš klubovní kolega Petr, že kdyby se měl tento systém opakovati i při provádění lesní reformy, že by to byl skandál, který by nemohla strana lidová trpěti a proti němuž by se musila vzepříti za cenu všech důsledků.

Na venkově projevuje se názor, aby byla provedena revise všech přidělených zbytkových statků a nedílů za tím účelem, aby proti právu a spravedlnosti přidělené zbytkové statky a nedíly byly odebrány a mezi lid malozemědělský za úhradu rozděleny.

Nedivte se tomuto hlasu lidu: vidíte-li, jak na příklad v Kobelnicích u Sokolnic byli zemědělci a domkáři odbyti malými příděly na stráních, a dva nedíly na krásné rovině pod rouškou přídělů zaměstnancům daly se jednomu dosud aktivnímu úředníku Státního pozemkového úřadu a druhý sekretáři politické strany - lidem nekvalifikovaným, nedivte se, že na celém venkově se revise přídělu zbytků žádá.

Pan min. předseda prohlásil jménem vlády, že v nejkratší době musí býti skončeno převzetí a přidělení půdy lesní, při čemž na prvém místě bude přihlíženo k potřebám státu, zemí, okresů, obcí a veřejných svazů komunálních. Nemáme ničeho proti tomu, aby stát získával lesní půdu, kde toho zájem státu vyžaduje. Chce-li však stát přebírati lesy, aby vyhověno bylo jiným zájmům než státním, a provádí-li stát správu lesů tak, že zdražuje palivo a stavivo, vyhání chudinu z lesa a uzavírá dříve volně užívané cesty a chodníky, pak takové zabírání lesů odmítáme (Výborně!) a žádáme vládu, aby od takových počinů upustila. Máme zájem na tom, aby státní správa statků předkládala Národnímu shromáždění podrobnější bilanci svého hospodářství, abychom ji mohli posouditi a přesvědčiti se o jejich skutečné výnosnosti. Nechť země, okresy a obce dostávají příděly lesní půdy, nesdílíme však postupu Státního pozemkového úřadu, aby se půda lesní přidělovala odborům zemědělských rad a svazům obcí, které nejsou ničím jiným než obyčejnými družstvy s podíly a ručením. Stojíme na stanovisku, aby lesní půda přidělena byla do vlastnictví obcí, pokud jsou tyto lesy v jejím katastru, a teprve pro jednotnou a účelnou správu lesních revírů v okresích ať jsou tvořeny svazy obcí. Chceme, aby jak pozemková, tak zvláště lesní reforma staly se požehnáním národa a republiky a ne jejich ostudou a kletbou! (Tak jest!)

Dotkl jsem se několika národohospodářských otázek, jež byly ve vládním projevu vzpomenuty, i těch, které byly opomenuty, v té upřímné a poctivé snaze, aby byly spravedlivě a účelně řešeny v zájmu republiky a v zájmu našeho obyvatelstva.

Strana lidová vstoupila do této vládní většiny s tou poctivou snahou, plniti úkol voličstvem jí svěřený a očekává, že bude s ní jako s rovnocennou jednáno ve všech směrech, že dohody s ní uzavřené budou loyálně splněny, tak jako ona vždy loyalitu a všechny závazky dodržovala. Staré lidové přísloví praví: muž dal slovo - slovo dělá muže. Nuže, vláda Československé republiky dala ústy svého min. předsedy slovo celému státu a všemu lidu, nuže, ať slovo dělá muže; ať splní, co je prohlášeno, nechť provede i to, co je žádáno, a co je spravedlivo. Lidová delegace v této sněmovně chce upřímně a poctivě pracovati ke splnění spravedlivých potřeb státu a lidu. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále p. posl. Stříbrný.

Posl. Stříbrný: Slavná sněmovno! Před 2 dny četl jsem zprávu, že nár. socialistický klub usnesl se pracovati ke zvýšení úrovně našeho parlamentárního života. Byl jsem zvědav na prostředky, kterých bude k tomu voliti. Dočkal jsem se jich ve třech směrech: Předně během své řeči i po své řeči dočkal jsem se výkřiků, jež bych nerad s ohledem na slavnou sněmovnu v jejich ostrosti zde opakoval. Za druhé při řeči předsedkyně klubu pí. posl. Zeminové slyšeli jsme novou titulaturu naší skupiny, jako Liga politických trhanů. Mohl bych stejným odplatiti, ale zdá se, že je jednak nesprávné generalisovati, a za druhé, že člověk musí míti respekt, úctu před těmi tisíci voličů, které nelze činiti odpovědnými za skutky jednotlivců v neodpovědné chvíli. Za třetí dočkal jsem se, že zde promluvil tolik pí. posl. Zeminovou v uvedené její řeči vychvalovaný p. ministr zahraničních záležitostí dr Beneš. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.)