Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. dr Winter. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Winter: Slavný sněme! Předseda čsl. strany soc. demokratické posl. Hampl mluvil ve své včerejší řeči o metodách, jakých užil p. ministerský předseda, když sestavoval nynější kabinet, a zmínil se o poruchách, které byly vyvolány průtahem při sestavování vlády. My všichni víme, že se naší veřejnosti po uplynutí tří neb čtyř neděl, po které trvalo vyjednávání, zmocnila jistá nervosita, takže posledních 14 dní, které měl pan min. předseda ještě k disposici, než byl kabinet sestaven, byla naše veřejnost silně znervosnělá. Poměrný chlad, se kterým byla tato vláda i celá nynější vládní majorita přijata ve veřejnosti, prýštěl právě z té okolnosti, že jsme byli již všichni, i my, kteří přece máme nervy poněkud pevnější, hodně napjati.

Ale pohříchu tato nervosita zasáhla i zahraniční veřejnost. Střední i západní Evropa byla po několik let zvyklá, viděti v Československé republice zem, ve které jde všechno tempem sice poněkud pomalým, ale celkem stále normálním. Ještě před 2 dny uveřejnil důležitý dánský list zprávu o utvoření vlády naší a připomněl při tom, že se tento stát vyvíjel vždy normálně a neztrácel mnoho sil vnitropolitickým bojem. A pojednou tato veřejnost, která si této okolnosti na republice značně vážila, viděla, že Československá republika jest vlastně již 6 neděl v úplném bezvládí. Když si, pánové, připomenete, jak nejisté se stávaly poměry ve Francii před několika nedělemi, když tam vládní krise trvala 10 až 12 dní, a když si připomenete, že všichni lidé v cizině nemohou znáti tak dobře naše poměry a zejména naše povahy, jako my, pochopíte, že se o našich poměrech po těchto 6 nedělích rozšiřovaly zprávy dosti fantastické. Nepatřím k lidem, kteří by při každém svém kroku se ohlíželi po tom, co našim poměrům řekne cizina. Československá republika je na štěstí vnitřně tak silná a přes všechny nepříjemnosti, které zde máme, je nesena tak značnými morálními silami našeho lidu, že se nepotřebujeme s nadměrnou bedlivostí zrovna starati o to, aby každý náš krok nebyl snad posuzován nesprávně. Ale přes to Československá republika je stále a bude vždycky malý stát se svými specifickými vnitřními obtížemi, stát úplně uzavřený v nitru Evropy, stát, který je svými hospodářskými poměry vázán na styk s cizinou při nákupu i při prodeji, následkem toho stát, který nebude přece moci nedbati toho, jak cizina smýšlí o celkových poměrech Československé republiky.

To bylo tím důležitější právě teď, když střední Evropa začala býti opět předmětem nepříjemné pozornosti světa, když se začaly po celé střední Evropě šířiti zprávy o balkanisaci, o níž se tolik mluvilo před sjednáním mírové smlouvy versailleské, a když již potom dosti jasně se začaly ozývati hlasy lítosti nad tím, že bylo rozbořeno Rakousko-Uhersko, které nejen tvořilo veliký a důležitý hospodářský celek, nýbrž které držíc svým velmocenským postavením a svou dynastií na uzdě různé touhy národností a tříd, tvořilo silného činitele rovnováhy ve střední Evropě.

A my, i když nebyli jsme z tohoto nesprávného posuzování o střední Evropě vyňati, musíme, chceme-li býti objektivní, uznati, že opravdu v posledních několika měsících střední Evropa neposkytovala obraz klidu, že vyvolávala opravdu příčinu k různým obavám a že se stala pro Evropu nepříjemným místem. My pak, kteří ležíme na tak exponovaném místě, byli jsme a jsme v nevýhodě, že tyto nepříjemnosti, které vzbuzovaly pozornost Evropy, se jevily na třech místech středoevropských, které vesměs dotýkají se našich hranic a následkem toho už samým faktem našich zájmů.

Víte jistě, že mám na mysli především nebezpečí, které hrozilo v Rakousku. Tato země, která se snažila v posledních letech vyvolávati dojem usměvavého klidného státu, aby neodpuzovala cizince a aby lákala příliv cizinců jako stát, pro nějž turistika má značný hospodářský význam, tato země najednou takřka přes noc se úplně změnila a najednou se zjevně mluvilo o občanské válce jako o něčem, co bezprostředně má nastati; zjevně také občanská válka byla připravována, a to ne-li za přímého souhlasu rakouské vlády, tedy aspoň za přímého souhlasu rakouských vládních stran. V Rakousku rozšiřovalo se domnění, které známe také my z určité fáze popřevratové, kdy reakce měla za to, že přišla vhodná doba, kdy by bylo možno dělnické třídě, jejíž rostoucí moc začínala býti reakci nebezpečná, pustiti žilou. Také my jsme měli po nějakou dobu fázi, kterou jsme ovšem mohli paralysovati tím, že zástupci dělnické třídy podělili se tenkráte na státní moci a mohli takové myšlenky potlačiti v zárodku. Ale v Rakousku, kde dělnictvo netvořilo protiváhu těmto snahám, v lůně vlády pomocí vládních stran tato myšlenka byla značně podporována a byly vytvořeny formace placené - jak dnes je zřejmo - těžkým průmyslem říšskoněmeckým, reakcí říšskoněmeckou, aby toto puštění žilou bylo provedeno. Jak by věci byly dopadly, kdyby v Rakousku k občanské válce bylo opravdu došlo, těžko předvídati. Obdivuhodná organisace vídeňského a rakouského dělnictva vůbec nevyvolávala příliš veliké naděje, že by reakce mohla zvítěziti. Ale když si člověk představí jen hrůzy občanské války, které by byly bývaly soustředěny na tom mraveništi lidském, jež representuje Vídeň, musíme opravdu ustrnouti nad surovostí a zpupností takových provinciálních advokátů a propuštěných oficírů, kteří mluvili o občanské válce jako o nějaké zábavě.

A Evropě záleželo pochopitelně na klidu právě v tak exponovaném státě, jako je Rakousko, odkud politické poruchy mohly se snadno centrifugálně rozšířiti na všechny strany, zvláště když nebylo už tajemstvím, že heimwehrské organisace Rakouska byly v pevném spojení s říšskoněmeckým Stahlhelmem. Evropa - a ovšem i my jako nejbližší soused - byli jsme interesováni nejen z důvodů politických na klidu v Rakousku, nýbrž i z důvodů hospodářských. Když již pro nic jiného, tedy pro to, že Společnost národů opatřila Rakouské republice úvěr, ze kterého jsme převzali také my a některé jiné státy určitou částku. Zúrokování a uplácení této zápůjčky je možné samozřejmě jen za klidných poměrů, takže nepokoje v Rakousku mohly hospodářsky tuto zápůjčku ohroziti. My jsme pak byli ještě daleko více interesováni, poněvadž celý náš transport na Terst jde přes rakouské území a občanská válka na tomto území by značně ztížila naše hospodářství.

Proto celá Evropa měla zájem na udržení pořádku a byla v té poměrně příznivé situaci, že mohla naléhati na to, aby tento pořádek byl udržen prostě zachováváním rakouských zákonů. Evropa nemohla a nechtěla se plésti do vnitřních záležitostí rakouských, chtěla však, aby Rakousko si své poměry uspořádalo zákonitou cestou a nikoli převratem, občanskou válkou, která by byla ohrozila na všech stranách její zájmy.

My nemůžeme za to, že to byla tentokráte rakouská sociální demokracie, která stála na stanovisku zákona. Nechci říci, že to bude vždy sociální demokracie, která toto stanovisko bude zaujímati, nelze do budoucnosti dělati proroka, ale tentokráte opravdu to byla sociální demokracie, která nechtěla nic jiného, než aby byly zachovávány zákony. Sociální demokracie uznávala právo vlády a kohokoli jiného, aby vyžadoval změnu ústavy, vyžadovala však plným právem, aby změna ústavy byla provedena zákonným způsobem, totiž parlamentárním usnesením se potřebné kvalifikované většiny.

My jsme v té době neměli svolán sněm a ne měli jsme následkem toho možnosti, abychom se zeptali pana ministra zahraničních věcí, jaká opatření učinila naše vláda na ochranu zájmů Československé republiky vůči hrozícímu nebezpečí rakouskému a neměli jsme možnosti upozorniti ho tou cestou, která je v normálních státech nejpřirozenější, totiž s parlamentární tribuny nebo ve formě interpelace na to, že ozbrojené formace rakouské, které právě vyvolávaly nebezpečí občanské války, byly udržovány proti výslovnému znění mírové smlouvy, takže do stavu, který v Rakousku dnes existuje, mají všechny státy, které podepsaly mírové smlouvy, plné právo mluviti. Viděl jsem dokument, ze kterého bylo docela zřejmé, jak vojenská správa Rakouské republiky je v úzkém styku s Heimwehry a jak s jejich vedením připravila opatření pro případ převratu v Rakousku, pro případ občanské války. (Slyšte!) Nemohouce normální politickou cestou od pana ministra zahraničních věcí se dověděti, jak věci vypadají, byli jsme nuceni spokojiti se s novinářskou kampaní. A tu nám bylo vytýkáno, že se mícháme do vnitřních záležitostí rakouských a byli jsme zakřikováni, abychom na této cestě nepokračovali. Slavný sněme! Každý z nás si tvoří určité představy nejen o věcech, které se dějí bezprostředně v jeho okolí, nýbrž ve vzdálenějším okruhu a každý z nás má své určité sympatie a antipatie. Právě ti pánové, kteří nás nejvíce zakřikovali a volali, abychom se nemíchali do věcí rakouských jako do věcí, do kterých nám nic není, právě tito pánové u nás a po celém světě aranžovali svého času velkou, když nemohli jinak, novinářskou kampaň proti vládě mexické, která měla určité spory s katolickou církví. A jiní pánové, kteří nás zakřikovali, velmi intensivně se míchali do záležitostí bulharského státu, když tam vláda Stambolijského byla poražena, Mimochodem podotýkám, že úplně jsem souhlasil s tím, že se tímto způsobem do věcí bulharských míchali, nesouhlasil jsem ovšem, když někteří členové vlády nešikovným způsobem do věcí bulharských, zejména v poslední době, zasahovali.

A abych se obrátil na třetí skupinu! Kdopak u nás se nemíchá do záležitostí ruských! Celá naše politika zahraniční se točila po určitou dobu okolo toho, že se určitá skupina našich zákonodárných sborů míchala do státní formy sovětského Ruska. Nevytýkám to jako něco nepřípustného, poněvadž, jak jsem řekl, je samozřejmé, že lidské sympatie nebo antipatie mluví pro nebo proti určité státní formě. Uvádím to jen jako doklad pro naše právo, abychom také my se svého hlediska míchali se tímto způsobem do záležitostí jiného státu a zejména ovšem do záležitostí státu, ve kterém nepokoje by silně ohrozily naše vlastní zájmy.

Jsme šťastni, že můžeme říci, že rakouské věci se vyvinuly - a opravdu teprve pod tlakem zahraničním - tak, jak se stalo, že si Rakousko vyřídilo svoji ústavní změnu normální cestou. A můžeme blahopřáti rakouskému dělnictvu, že se mu podařilo, ovšem za zahraniční pomoci, odraziti útok, který reakce na ně podnikla. Ale přesto, že tato věc, která byla akutní v rakouské politice, je vyřízena, nepominulo všechno nebezpečí, neboť formace, které byly schopny vyvolati občanskou válku, proti jasnému znění mírové smlouvy pořád existují. Poskytneme p. ministru zahraničí příležitost, aby nám odpověděl na otázku, co udělala Československá republika, po případě co udělaly jiné státy evropské, signatáři mírové smlouvy saint-germainské, aby bylo vyhověno příkazu mírové smlouvy, aby totiž na území rakouském mimo stanovený počet 30.000 žoldnéřského vojska, nebylo jiné ozbrojené moci.

Jiným takovým nebezpečným místem bylo Polsko. Rovněž tam nejenom socialistické dělnictvo, nýbrž i silné vrstvy zemědělského lidu a městského obyvatelstva stavěly se na odpor snahám, aby násilným způsobem byly poměry v Polsku změněny a aby byla nastolena v té neb oné formě vojenská diktatura. Také tam byly poměry vyhnány na ostří nože, že rovněž se mluvilo o občanské válce jako o něčem, co nastane dne 5. prosince t. r., v den, na který byl svolán sněm polský, o němž se vědělo, že ve velké většině vysloví vládě nedůvěru. Také tam my a socialistické dělnictvo celé Evropy mělo určité sympatie, namířené samozřejmě proti vojenské diktatuře, a také tam působil zahraniční tlak, který zejména vyvinuly socialistické strany francouzská a anglická, aby poměry byly, jak doufám, uklidněny, třeba dnes ještě neznáme konců.

Nebezpečí poněkud jiného druhu vidíme však stále na jihovýchodní hranici, se strany Uherska. Tam čím dále, tím hlasitěji se ozývají snahy po znovuzřízení integrálního Maďarska a hrozí se terorem každému, kdo má odvahu k rozumu a má odvahu postaviti se proti tomuto proudu. Musíme přímo obdivovati těch několik skupin buržoasní levice a socialistického dělnictva, které ještě měly odvahu, i když ne postaviti se proti proudu, tedy aspoň nesplynouti s ním a nepřipojiti se k němu.

Vy se pamatujete, když nastala změna ve vládě v Anglii, že byly z Maďarska vyslovovány určité naděje, že dělnická strana, která se chopila vlády a o které nebylo neznámo, že nebyla spokojena s řadou ustanovení versailleské smlouvy, nyní bude podporovati revisní snahy maďarské aristokracie. Vy se pamatujete na to, protože z určitých stran u nás byly vyslovovány docela obdobné, jenže ne naděje, nýbrž obavy, že opravdu dělnická strana anglická nyní bude podporovati snahy po revisi.

Tyto naděje, resp. tyto obavy mohly vzniknouti pouze v kruzích, kterým smýšlení anglické dělnické strany nebylo známo. Anglická dělnická strana zrovna tak jako socialistické strany ostatní Evropy jsou především stranami mírovými, jak vidíte z celé dosavadní krátké politiky zahraniční anglické dělnické strany, vynakládá všechno možné, i velkou část své popularity, aby byl zachován mír nejenom v Evropě, nýbrž i mimo ni. A poněvadž byla si docela dobře vědoma, že revise hranic tak, jako si to maďarská aristokracie představuje, nebyla by možna normální cestou, že by nebyla možna bez krvavých srážek, věděli jsme již napřed, že anglická dělnická strana zklame naděje jejich, a že vyvrátí obavy našich stran. Také mohli jsme slyšeti nedávno, jak zahraniční ministr anglický prohlásil zprávu, že by se mohla Labour Party zabývati změnou trianonské smlouvy, za bláhovou domněnku.

Ale čím menší naděje mají ty vrstvy, které v Maďarsku mluví pro revisi, tím ostřejší stává se jejich mluva. Co jsme dříve slyšeli jenom od t. zv. neodpovědných politiků, dnes hlásá již ministerský předseda a ministr zahraničí. A t. zv. neodpovědným politikům je ponecháno, aby šli ještě o krok dále, než jde ministerský předseda Bethlen a ministr zahraničních věcí, takže tyto t. zv. neodpovědné živly už dnes mluví docela otevřeně o skvělém meči, který bude hrát zase svou úlohu, a mluví o tom, že jen na určitou dobu maďarská zbraň zůstává u nohy.

Přiznávám, že ani my se nechováme vždy k Maďarsku přátelský a dokonce říkám - je mně to dosti nepříjemné, že to musím říci - že se k němu chováme v určitých případech velmi nerozumně. Na příklad událost, která se začala točiti okolo osoby nešťastného Pecha, nebyla jistě s našeho hlediska řešena ani šikovně, ani rozumně. (Tak jest! Slyšte!)

Ale, ačkoliv bychom si přáli, aby ti páni, kteří se těch nešikovností dopustili, byli aspoň pokáráni, když ne potrestáni, chápu, že se s Maďarskem s naší strany nejedná přátelsky, a následkem toho chápu různé ty nešikovnosti, které při takových napjatých poměrech mohou vzejíti.

S těmi, kteří ovládají dnes Maďarsko, opravdu se nemůže přátelsky jednat, protože překračují meze toho, kde ještě zůstává možnost normální formy styku. V posledních dnech bylo jednáno na příklad v maďarském sněmu nějakým panem Kenézem o pronásledování Maďarů v sousedních státech, při čemž se zmínil také o naší republice. Ale téhož pana Kenéze, který se tolik stará o naší demokracii, charakterisuje sociálně-demokratický list maďarský "Nepszava" takto: "Pan posl. Kenéz právě před rokem 13. prosince 1928 promluvil v parlamentě při projednávání zostření domácího řádu parlamentu a tehdy se co nejostřeji vyjádřil proti demokratické myšlence a proti všeobecnému tajnému hlasovacímu právu." Ačkoliv nyní se domáhal rovnoprávnosti pro všechny Maďary v sousedních státech, před rokem sám řekl toto: "Nikde se nedovoluje přímá demokracie a v Maďarsku nelze si ji ani představiti. Svoboda slova není cílem, nýbrž pouze prostředkem ve službách vyšších cílů. Tento pro středek může býti zredukován, vyžaduje-li toho veřejný zájem. Z lidské rovnosti nevyplývá všeobecné tajné hlasovací právo. Protestuji proti tomu jménem rovnosti, aby myšlenka všeobecných tajných voleb byla přednesena jako ihned uskutečnitelná možnost."

V této formě mluvil před rokem pán, který se dnes dovolává naprosté demokracie ve prospěch Maďarů na cizím území, nepřiznávaje vlastním svým spoluobčanům ve svém vlastním státě, kde jako člen vládní strany má jistě značný vliv, aby se jim rovnoprávnosti do stalo.

Je to úplně jiná mentalita, než která ovládá nás, ať již patříme k tomu nebo onomu táboru, takže je dosti pochopitelno, že s tímto státem, dokud je takto ovládán, není možna nějaká přátelská shoda. My bychom chtěli býti s maďarským národem v takových normálních sousedských stycích jako se všemi ostatními svými sousedy, poněvadž nemáme žádných nepřátelských úmyslů vůči maďarskému národu; proto všichni čekáme - já to s této tribuny otevřeně říkám - dychtivě na den, kdy se maďarskému národu samotnému podaří, aby si změnil své vnitřní poměry a aby ustavil takový režim, který se podobá alespoň režimu v ostatní střední Evropě, aby ostatní střední Evropa mohla jej podporovat. (Výborně!)

Mluvím o tom právě dnes nikoli proto, abych se pletl do maďarských věcí, nýbrž proto, že se proslýchá, že se maďarská vláda nyní opět velmi úsilovně uchází o zahraniční půjčku, aby upevnila svou posici, a že dokonce v některých francouzských kapitalistických kruzích lákaných slibem vysokých úroků se projevuje ochota vyhověti tomuto požadavku maďarské vlády.

Proto se chci pana ministra zahraničních věcí tázati, věnuje-li této okolnosti pozornost alespoň potud, aby se snažil zabrániti tomu, aby tento režim proti vlastnímu maďarskému národu a proti zájmům celé Evropy i proti zájmům specielně naším nebyl tímto umělým způsobem podporován a udržován. Slavný sněme! Ve všech těchto krisích střední Evropy přestal býti socialismus činitelem, který by se pouze na věci zahraniční politiky díval zdáli. Socialismus se stal v tomto období činitelem, který silně přispěl k uklidnění střední Evropy. Jeho význam v tomto směru poroste, čím více budou síliti socialistické strany jednotlivých národů. Upozorňuji na to proto, že mám za to, že zvláště u malých národů, u malých států, které mají zájem na tom, aby nedošlo k válečným konfliktům, poněvadž nemohou vrhnouti na váhu velkou sílu vojenskou a které mají následkem toho životní zájem na udržení míru, socialismus jako činitel podporující pořádek neměl by býti přezírán.

V naší zahraniční politice jest však stále jeden bolavý bod. O tom se zmínila včera paní kol. Zeminová. Je to Rusko. My jsme pomalu poslední stát, který s Ruskem nemá spořádaných politických vztahů. V době, kdy jsme byli my u vlády, bylo na nás silně naléháno z naší levé veřejnosti, abychom působili urychleně k uznání Ruska. V té době, ačkoliv jsme neměli námitek proti uznání Ruska, majíce za to, že státní formu musí si zvoliti každý stát sám, pokud neohrožuje touto formou svých sousedů, nenaléhali jsme na to, aby zahraniční ministerstvo vyvinulo takovou akci, poněvadž to byla doba, kdy Rusko ještě nebylo většími a mocnějšími státy, než jsme my, uznáno, a nepovažovali jsme, přesto že jsme si byli vědomi určitých výhod takového uznání, zejména tenkráte, kdy to mohlo býti poměrně draho prodáno, za možné, abychom rušili politické kruhy ze střední a západní Evropy. Ale dnes tato námitka odpadá, dnes všechny státy střední a západní Evropy uznaly Rusko, a dnes jsme opravdu takřka poslední. Jako by bylo bývalo nevýhodou pro nás, kdybychom byli bývali jedni z prvních, kteří uznali Rusko, tak bude nevýhodou pro nás, když se dostaneme mezi poslední, kteří je uznají. Mám za to, že je svrchovaný čas, aby tato palčivá otázka nejen naší zahraniční politiky, nýbrž i naší vnitřní politiky byla vyřízena.

Neboť, že Rusko nebylo uznáno, není důvodem zahraniční politiky. Ministr zahraničních věcí pan dr Beneš několikráte prohlásil veřejně i ve výboru zahraničním, že otázka uznání Ruska nemá v zahraničním ministerstvu odpůrců, že jde pouze o to, aby pro tuto myšlenku byla sjednána většina ve stranách vládních v Československé republice. Pokud jsme mohli pozorovati, ještě v době, když jsme sami ve vládě byli, odpor proti uznání Ruska se pomalu soustřeďoval na skupiny čím dál tím menší a menší a soustředil se v nynější době na skupiny pomyslně nejmenší, takže i vnitřně politické poměry už nejsou také toho druhu, že by byla nějaká závada proti tomu, aby Rusko bylo uznáno. Bude proto potřebí, aby jednání o tom bylo zahájeno v době co možná nejkratší. (Výkřiky posl. Vallo.)

Pan ministr věcí zahraničních dal do vládního prohlášení o této věci tento pasus: "Po této stránce bude se vláda snažiti podle situace vnitřní i zahraniční berouc v úvahu jen celkový zájem státu a vhodnost okamžiku normalisovati svůj vztah nejen k těm z našich sousedů, s nimiž jsme si přáli všechny otázky míti definitivně upravené a býti ve vztazích dobrého sousedství, ale i ke státům jiným, s nimiž naše styky zcela dosud upraveny nejsou." (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Budeme musiti naléhati na to, aby tato věta, která jest určena jenom pro určitý kruh ptakopravců, kteří jí rozumějí, proměnila se postupem doby přece jen v jasnější stanovisko, které by vláda naše zaujímala. Jsem si vědom toho, že zejména u našich občanských stran je jistá obava z toho, že kdybychom uznali Rusko a sověty, znamenalo by to, že sovětská vláda by zde zřídila své diplomatické zastoupení oficielní, a že - jako ukázala zkušenost z jiných států - by toto sovětské vyslanectví bylo hnízdem propagátorů bolševické propagandy v Československu. (Posl. Vallo: Komunisti tu boli, keď tu nebolo sovetské vyslanectvie a komunistická strana tu bude, i keď tu bude sovetské vyslanectvie!) Já jsem to chtěl také říci. Aspoň jednou se s komunistou dorozumím. Je to skutečně pravda. Existence komunistické strany není dnes již závislá na tom, zdali tu bude o několik ruských exponentů více či méně. Jsem dokonce přesvědčen, že kdyby se uskutečnilo naše uznání Ruska a kdybychom zde měli silné sovětské zastupitelství a kdyby sovětská vláda velmi často střídala pány, kteří budou úřadovati u zastupitelství, takže by velké množství sovětských intelektuálů a vysokých úředníků se znalo poměry v Československu, že by sovětská vláda velmi brzy viděla, že podporování naší komunistické strany nestojí za to, co stojí. (Výborně! - Potlesk socialistických poslanců. - Výkřiky posl. Vallo.) Jsem přesvědčen, že existence sovětského zastupitelstva oficielního v Československé republice by byla spíše překážkou dalšího rozvoje komunistické strany než její podporou. (Výkřiky posl. Vallo.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Winter (pokračuje): Slavná sněmovno! Naše zahraniční politika bude si však muset všímati nejen politických událostí za hranicemi, nýbrž bude si museti všímati intensivněji, než tomu bylo dosud, našich hospodářských zahraničních styků. O této věci mluvil při poslední rozpočtové debatě můj klubovní kol. soudr. Stivín, ale od té doby nebyly po hříchu poměry nikterak zlepšeny. Nedávno jeden z význačných činitelů Poradního sboru pro hospodářské otázky ve schůzi tohoto sboru prohlásil, že nám musí býti stydno, v jaké posici jsou naši delegáti na mezinárodních hospodářských konferencích. (Slyšte!)

Naši delegáti nemají od své vlády žádných instrukcí a mají-li instrukce, tedy takové, které jsou v naprostém rozporu s duchem, jenž ovládá takové konference, my se dostáváme v mezinárodních hospodářských stycích na stejnou linii s Polskem, na které bychom přece jen neměli býti, poněvadž naše hospodářská situace je úplně jiná než hospodářská situace polská. (Posl. dr Macek: My zdržujeme hospodářský pokrok celého světa!) Ano!

Vina v tomto směru nespočívá ovšem na ministerstvu zahraničních věcí, nýbrž na naší vnitřní neprozíravé politice statkářské, která potlačila v předešlé vládě všechny ostatní zájmy a která nás hospodářsky úplně isoluje tak, že se vyhýbala dohodě jak s jinými zájmovými skupinami uvnitř země, tak také se státy sousedními. O tom již mluvila také obšírně paní kol. Zeminová. Dostáváme se opravdu do křivé posice ve světě. A aby tato křivá posice byla napravena, byla dána do vládního prohlášení tato věta: "Obzvláštní péči bude naše zahraniční politika věnovati společně s ostatními příslušnými resorty naším mezinárodním vztahům hospodářským a zvláště obchodním. Berouc všestranně v úvahu dnešní tendence mezinárodních styků obchodních, vývoj hospodářské politiky, zejména států evropských a snahy, jež vyjádřeny jsou v akcích mezinárodních velkých institucí politických a hospodářských, bude pracovati k dohodě zájmových našich skupin uvnitř tak, aby průmysl a obchod, zemědělství a dělnictvo a konsumentstvo vůbec mohlo ve společné práci zaujmouti správnou jednotnou linii k dnešním akutním problémům mezinárodního hospodaření, tak aby navenek národohospodářské zájmy státu jako celku mohly býti na foru mezinárodním naší politiky zahraniční se zdarem uhájeny."

My jsme vstoupili do vlády, abychom umožnili politiku rovnováhy nejen na poli politickém, nýbrž i na poli hospodářském. V dnešní své řeči vytýká nám pan posl. Mašata, polemisuje s kol. Hamplem, že prý jsme roku 1926 nesplnili oproti zemědělství slibů, které jsme předtím snad kdy dali, a že jsme neprojevili ani chuti, ani dobré vůle splniti ochranu celní na podkladě parity zemědělství s průmyslem. Budiž mi dovoleno, abych o této věci řekl otevřené slovo.

Bylo to, tuším, na podzim r. 1925, v době, kdy jsme měli uzákoněna klouzavá cla zemědělská, kdy se stalo v jednom měsíci, že cena, myslím, pšenice stoupla nad stanovenou mez, takže mělo býti clo v tom měsíci odstraněno. Poněvadž pan ministr financí uveřejňoval prvního každého měsíce, má-li býti v následujícím měsíci clo dále vybíráno, vyžadoval tehdejší ministr zemědělství pan dr Hodža ve schůzi hospodářských ministrů, aby ministr financí nevydal vyhlášky, že clo nemá býti, jak zákon nařizoval, vybíráno, takže, kdyby tato vyhláška nebyla bývala vydána, bylo by bývalo vybíráno clo ve výši cla z předešlého měsíce. My jsme nemohli dáti k tomu souhlas a postavil se rovněž proti tomu pan ministr financí, poněvadž neměl k tomu zákonného podkladu. Pan ministr zemědělství prohlásil, že za těchto okolností bude strana republikánská vyžadovati změny zákona o klouzavých clech, že bude vyžadovati zavedení cel pevných. Ačkoliv moje strana měla usnesení proti zemědělským clům vůbec, já jsem se neuzavíral jednání o clech zemědělských. Vyžadoval jsem však na ministerstvu zemědělství, aby předložilo ministerské radě exposé o stavu zemědělství, o potřebách k rozvoji zemědělství a o schopnosti zemědělství, vyživiti bez cizího dovozu naše obyvatelstvo za ceny, které by byly úměrné s naším trhem vnitrozemským. A vyžadoval jsem současně na ministrovi ob chodu, aby předložil ministerské radě exposé o tom, jaký je stav průmyslu, jaké mzdy může průmysl platiti se zřetelem ke své zahraniční soutěži a jaké zvýšení cen životních potřeb snesl by průmysl vzhledem k tomu, že zvýšení těchto cen by muselo míti nutně za následek zvýšení mezd.

Ministerská rada za předsednictví pana min. předsedy dr Švehly schválila tento požadavek, aby obě ministerstva vypracovala takové exposé, o kterém by se potom zástupci obou socialistických stran tehdejší vlády vyjádřili zase s hlediska dělnických zájmů a s hlediska zájmů spotřebitelských. Tímto způsobem chtěli jsme dosíci přehledu o svém hospodářství, chtěli jsme míti vypracovanou kostru jakéhosi plánu našeho hospodářství.

To bylo sice ministerskou radou schváleno, ale brzy potom, aniž to bylo provedeno a aniž ministerstvo zemědělství se jen pokusilo nám předložiti řádku o tom, jak by mělo hospodářství zemědělské vypadati, přišel pan ministr zemědělství s přesným požadavkem, aby byla pevná cla zavedena, a žádal od nás kladnou odpověď do 14 dnů. Na to následovala demise vlády.