Nechci si dáti ujíti příležitosti, abych na konec nevyplnil další povinnost a nepromluvil o ztrátě našich mandátů v senátě. Při volbách do sněmovny v říjnu 1929 odevzdalo 168.000 voličů své hlasy pro senátní kandidátní listinu německé strany národní a sudetsko-německého zemědělského svazu, což odpovídalo 4 mandátům. Na základě nedostatečného volebního zákona a podle volební geometrie, namířené zvláště proti Němcům, bylo možno, zdánlivě podle práva, jmenované volební skupině upříti jejich mandáty řádně získané hlasy voličů. Kdežto ve středních Čechách již na 37.000 hlasů připadá jeden senátní mandát, v německé části Čech i 46.000 hlasů může naproti tomu podle dobře promyšlených kliček zákona zmařiti ještě odůvodněný nárok na německý mandát do senátu. Touto možností podle zákona falšuje se volební výsledek hlasování lidu právě v opak, než jak se vůle skutečně projevila. Ústřední volební komise, u níž byl podán protest proti tomuto postupu, nepoužila bohužel příležitosti, aby toto zřejmé bezpráví opět napravila, nýbrž svým usnesením, že se mandáty neuznávají, dala nový obsah tak zneužívané frázi o demokracii. Proti tomuto útoku na jasný projev vůle 168.000 voličů podala německá národní strana a sudetsko-německý zemský svaz odpor u volebního soudu, který obsahuje také obšírné odůvodnění vzneseného nároku. Při zahájení poslanecké sněmovny činí jmenované strany před veškerou veřejností co nejostřejší protest proti tomuto spáchanému bezpráví. Kdyby poslanecká sněmovna byla záštitou pravé demokracie, musila by sama od sebe povznésti svého hlasu proti tomuto falšování demokratických pojmů. Budoucnost nás poučí, že také takovéto pokusy, potlačiti mínění národa, nepovedou k cíli. (Souhlas a potlesk poslanců něm. strany národní.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále p. posl. Hampl.

Posl. Hampl: Slavná sněmovno! Během své řeči dotknu se krátce některých vývodů, které zde pronesl p. posl. Jiří Stříbrný, zejména pokud jde o německou sociální demokracii. Pokavad měl na mysli zastoupení oposice v presidiu sněmovním, chtěl bych konstatovati - a soudím v souhlase s velkou většinou koalice - že i my jsme toho mínění, že budou muset býti provedeny některé doplňky v zastoupení. Konstatuji to bez jakéhokoli nátlaku a tlumočím při tom mínění, že při otázce zastoupení v presidiu při definitivním řešení bude se muset vzíti na stesk oposice určitý zřetel.

Nejprve chci zdůrazniti, že je to téměř milion voličů, kteří nás sem vyslali, že to byla značná část nebo převážná část lidí naprosto chudých, jichž zájmy máme zde ve sněmovně a ve vládě zastupovati. Při této příležitosti nemohu nevzpomenouti té okolnosti, že vlastním omylem několik statisíců voličů nejkrajnější levice ocitá se v této chvíli bez možnosti účinné parlamentární akce. A mám za to také - a to není míněno nijak útočně - že velmi značné procento voličů, kteří odevzdali 28. října své hlasy komunistické straně, představovali si její parlamentární činnost poněkud jinak.

Je to zatím chyba. Tuto chybu platí v prvé řadě, řekl bych, síla nebo potence lidových zástupců. Musíme s touto vadou zatím počítati. Chci také současně podškrtnouti a jako mluvčí soc. demokracie neváhám klidně prohlásiti, že nám osud těchto voličů, kteří volili komunistickou stranu, leží právě tak na mysli, jako osud voličů našich vlastních.

Konstatuji ten známý fakt, že k utvoření dnešní koalice dochází po 4letém kursu, který znemožnil účast socialistů ve vládě. Tato 4letá minulost - a soudím, opodstatněně byla označována jako prudký výkyv do prava. Ale nebyly pro tento kurs podmínky, poněvadž vývoj poměrů mimo nás i doma ukazoval, že nutné předpoklady chybějí. Můžeme také konstatovat, že koalice minulá ve své poslední etapě soudila o celé řadě záležitostí jinak, než jak tomu bylo při jejím tvoření r. 1926. Jakkoliv již výsledek loňských voleb do zemských zastupitelstev ukázal docela přesvědčivě, jakým směrem jde vývoj u nás, jakkoliv se dalo předpokládat s naprostou určitostí, jaký bude pravděpodobný výsledek nejbližších voleb do parlamentu, zdálo se, že pro tyto skutečnosti bylo velmi málo porozumění v části minulé koalice. Tato část přes tato naprosto určitá volební fakta pokoušela se o řešení, které nebylo politicky moudré a které muselo trpkostí naplniti všechny ty, kdož se docela právem domnívali, že resultáty voleb vyvolají pochopitelnou a samozřejmou konsekvenci také ve správě státu a pochopitelně v prvé řadě při tvoření vlády. Mám zde v prvé řadě na mysli pokusy o tvoření vlády ze strany bývalé vládní majority. Označili jsme tyto pokusy za nemoudré a byli jsme pevně přesvědčeni, že nemohou vésti k žádnému politickému výsledku. Také jsme klidně vyčkávali, jak se poměry budou vytvářet v lůně oněch faktorů, kteří zejména byli nositeli těchto nálad ve staré koalici, a nám mohlo v celku zůstati lhostejno, zda tato část přijde k politickému rozumu dříve či později. Ale jedno musím vytknout, a to, že tuto situaci, jak byla vytvořena, nemile nesla celá československá veřejnost. My jsme tyto snahy považovali za pokusy, které musejí vyvolati ve značné části obyvatelstva, když ne roztrpčení, tedy znechucení. Domnívám se, že tyto pokusy byly nejméně způsobilé, aby vytvořily nějaké zvlášť přátelské a loyální pocity na levici. Stejné pocity vyvolávalo jednání o vládní konstelaci, rozvržení jednotlivých posic v kabinetě, poněvadž to opravňovalo k pesimistickým náladám. Při té příležitosti konstatuji, že jsme museli se vším důrazem bojovat proti názoru, že zástupci německých dělníků v tomto státě neskýtají dosti záruk a nejsou politicky rovnocennými s ostatními německými stranami ve státě. Pociťovali jsme toto mínění, po našem soudu naprosto nesprávné, jako urážku německého dělnictva a museli jsme je v prvé řadě s největším důrazem odmítnouti. Také konstatuji docela otevřeně, že jen okolnost, že tvoříme součást nynější vlády, nutí nás k tomu, abychom neuvedli vedle sebe řadu fakt, která by, soudím, náležitým způsobem potvrdila, co jsem zde uvedl.

Zdůrazňuji, že jsme také bojovali se vším důrazem proti možnostem úřednické vlády, poněvadž jsme viděli v podobných pokusech nedostatek politické odpovědnosti a výchovy u některých stran.

Náš parlamentarismus stůně, o tom není pochyby, a my jsme se ve svém optimismu utěšovali tím, že jde o parlament a parlamentarismus poměrně mladý, že tedy vývojem poměru nastane určité automatické vyrovnávání sil, a proto také jsme vyslovovali naději, že těžké poruchy parlamentarismu jsou přechodné. Ještě když jsme byli v oposici, měli jsme možnost na některé zvláště důležité vady ukázati. Tedy loyálně přiznávám, že část výtek kotví v parlamentarismu samém, ale musíme protestovat a protestujeme proti tomu, aby se v určité části tisku vytvářelo mínění, že parlament je zbytečný a nepotřebný. Určitá část tisku a určité kruhy netajily se obdivováním fašismu, a my považujeme tvoření těchto nálad za velmi povážlivé. Ostatně historie učí, že český národ rozvíjel se jen v době politických svobod a že nesnese zejména trvalé despotické vládní formy. (Výborně!)

Ti, kdož u nás pracují a pracovali vědomě proti demokratismu a pro fašismus - odpusťte mi to poněkud silné slovo - pracují vědomě pro občanskou válku a hrají o stát sám. (Tak jest!)

Soudím, že politicky myslící veřejnost by si zejména měla všimnouti určité části našeho tisku, i t. zv. tisku seriosního, který v tomto směru po našem soudu se dopouští velmi těžkých chyb.

Náš vstup do vlády nebyl veden hledisky agitačně stranickými. Při onom duchu, jaký byl ve veřejnosti, a náladách, kdyby nám šlo jen o zisk naší vlastní strany, mohli jsme klidně rok i dvě léta vyčkávati v oposici. Ale vstup náš do vlády dál se u vědomí veliké politické odpovědnosti silné strany a v nemalé míře byl také diktován situací mezinárodní.

Vývoj v nových státech nás velmi zřetelně poučoval o tom, že jest potřebí všemi prostředky podpírati demokracii tak mladého státu, jako je Československo. (Výborně!) Není to zahroceno nijak proti oněm stranám, proti kterým jsme stáli v příkré oposici, když kvituji s tohoto místa věcné úsilí socialistických stran, aby umožněn byl společný postup zástupců sociální demokracie a socialismu v tomto státě.

Je to poprvé, kdy německá sociální demokracie účastní se aktivní práce v řízení státu. Tady bych chtěl připomenouti, když p. posl. Stříbrný, odívaje se interesem státním, nalezl pro tento okamžik jen několik vtipů a několik osobních nevraživostí, že mu pravděpodobně o ten stát tak nešlo, jak se dovolával a jak chtěl zde tvrditi. (Výborně! Potlesk.)

V lavici ministerské zasedá poprvé zástupce německé třídy pracující. A já pozdravuji tento fakt. My všichni, kdož tu jsme, dovedeme rozpoznávati zcela subtilní rozdíly v názorech a dovedeme politicky docela střízlivě posuzovati poměry a stanoviska jednotlivých stran i osob od nejkrajnější levice až po nejkrajnější pravici. A jen ona zdrženlivost, na kterou jsem ukazoval, mne nutí k tomu, abych se nedovolával některých faktů, jsou-li nebo byli-li němečtí sociální demokraté méně spolehlivými než na př. ostatní aktivistické německé strany, které byly v minulé vládě.

Jsem si také vědom toho, že spoluúčast zástupců přes půl milionu německých dělníků vykoná svůj blahodárný vliv, zejména v těžkých poměrech hospodářských. A naše státní svědomí, naše věrnost k Československé republice nám praví, že i ta přání, která mají zástupci německé sociální demokracie v ohledu kulturně politickém, jsou uskutečnitelná a že jejich řešení bude ve prospěch státu a stability státního zřízení. (Výborně! Potlesk.) Nás by jenom těšilo, kdyby sociální demokracie a socialismus v tomto směru nalezly svůj jednotný program také pro budoucnost. My také prohlašujeme docela otevřeně, že chceme podporovati všechny ty požadavky, které se kryjí s interesem státu a musí býti označeny jako spravedlivé.

Když se dotýkám vládního prohlášení, je potřebí, abychom je určitým způsobem interpretovali. Soudím, že mně slavná sněmovna porozumí, když při interpretaci vládního prohlášení budu se dovolávati nejenom objektivního posudku pánů zástupců ostatních stran, nýbrž když se budu dovolávati také objektivní kritiky současného stavu našeho sociálního a hospodářského života. Tu musím v prvé řadě říci, jak se díváme na korekturu oněch opatření, která se stala za minulá léta, a co dále ve druhé řadě považujeme za nezbytně nutné, máme-li dojíti ke krytí některých sociálněpolitických a hospodářských nezbytností, aby byl zabezpečen klidný nebo aspoň relativně klidný vývoj poměrů. Nelze beze změny nechati v platnosti zákony o reformě veřejné správy a zákony, které se týkají financí samosprávných svazků. Nechci se tím ve své řeči podrobně obírati, poněvadž to je vyhrazeno ostatním kolegům. Soudím však, že stesky, které byly pronášeny na tomto poli, prýští ze všech politických stran, a jsem pevně přesvědčen, že ke korektuře dojde a že se najde také určitý modus vivendi, který by odstranil všecky příkrosti, které byly v nesouhlase s demokratickými principy naší ústavy.

Nyní, pokud jde o známé finanční zákony, týkající se samosprávných svazků. Nechci pochybovati o dobré vůli tvůrců těchto zákonů, myslím, že zdvořilejší už nemohu býti. Zkušenost učí, že zde je třeba reparatury. Řada obcí, ba většina obcí nejenom že zastavila všechno své hospodářské podnikání a je na kraji svých sil, ale je také bez jakýchkoli prostředků na účely humánní a kulturní Je to zejména řada obcí velikých, které jsou centrem průmyslovým, kde poměry jsou neudržitelné. Proto klademe požadavek, aby s největším urychlením byl náležitým způsobem dotován vyrovnávací fond a v druhé řadě, aby se přikročilo k novelisaci.

Nechci se dotýkati hospodářských účinků těchto zákonů, ale zde je doklad, že i jinak třeba dobrá myšlenka ve svých důsledcích má účinky docela opačné, když se přežene.

Dále je to zákon o podpoře přestárlých, který vyžaduje naléhavé úpravy. A tato úprava je zejména možná, poněvadž běží o prostředky, které se budou rok od roku zmenšovati. Ale i ve smyslu administrativním vykazuje tento zákon řadu těžkých vad, a tu soudím, že je třeba, aby také ke korektuře došlo.

V serii sociálně-politických požadavků krajně naléhavou se jeví sanace hornického pojištění. Není snad ani třeba se dotýkati tohoto fakta, ale je třeba si uvědomiti, že finanční situace hornického pojištění je toho druhu, že bychom se nesměli veřejně a zejména mezinárodně jí nějak chlubiti.

Je tu dále novela živnostenského řádu, zejména § 82. Zdánlivě maličkosti, které znamenají někdy velmi mnoho. V prvé řadě klade každý zaměstnanec důraz na relativní stabilitu své existence a proto chodí lidé sloužiti státu ve svých nejlepších letech za poměrně zhoršených poměrů, poněvadž spoléhají na opatření ve stáří. Není to analogie s jednotlivými ustanoveními §u 82, ale ustanovení, že nemocný dělník po 4 týdnech nemoci může býti bez výpovědi propuštěn, je starým drakonickým ustanovením, které prakticky neznamená pro slušného zaměstnavatele nic, ale které na druhé straně vnáší nejtíživější pocity do domácností dělnických rodin ve chvílích, kdy je živitel nemocen.

Je to dále úprava pensí staropensistů. V tomto směru soudím, že i většina minulé koalice měla o této věci své mínění a že dojde nyní v nejbližší době k určitému řešení.

Stejně naléhavou jest otázka přezkoušení zaopatření válečných poškozenců. Já se ještě později zmíním o zákonu o závodních výborech. Řekl jsem, že vládní prohlášení není zatíženo nějakou zvláštní určitostí, ale podškrtuje silně význam nebo nebezpečí průmyslové a zemědělské krise. Když na hospodářských datech uvidíme, že jsme na sestupné části konjunkturní křivky, když se podíváme do statistiky vyrovnání, konkursů, do statistiky zadlužení, vidíme, že z venkova po žních je letos příliv peněz relativně menší, nebo podíváme-li se na zvolna rostoucí počet nezaměstnaných, pak nelze popříti, že tato fakta tu jsou.

Považoval bych pak za politicky nemoudré některé věci přeháněti. Jsme si toho vědomi a to neříkám jako člen vládní koalice, neboť, i kdybychom byli v oposici, musili bychom to konstatovati - že v zemědělství také dochází ke zjevu, který dlužno označiti jako krisi. Když se podíváme na vývoj cenový, kdy ceny obilí ve velkém činí asi šestinásobek a ceny průmyslových výrobků 8 a 9ti násobek, vidíme určitou disparitu. (Hlas: Vidíme i 11ti násobek!) My pane kolego, v zemědělství vidíme také 11ti násobky, ale to jsou, řekl bych, partie zcela mimořádné.

Jsme si vědomi, že stojíme před hospodářským faktem, kterým je nutno vážně se zabývati. Jsme sice přesvědčeni, že tyto zjevy jsou charakteru mezinárodního, ale jsme si vědomi také toho, že se stát musí snažiti svou iniciativou zasahovati. My bychom jen chtěli - a klademe na to důraz - aby se všechny otázky týkající se hospodářského života, nechť již se formuluje dnešní stav jako průmyslová nebo zemědělská krise, řešily nepoliticky, aby se řešily bez jakékoliv politické agitace. My jsme si vědomi postavení drobného zemědělce a jestliže ve vládním prohlášení bylo věnováno mimořádně mnoho místa této věci, tedy jsme si vědomi toho, jak již jsem řekl, že tato fakta zde jsou. Nechceme také řešení zemědělské krise ponechati jedné zemědělské straně. Jsme si vědomi toho, že v zemědělství jsou zaměstnány statisíce malých drobných lidí, kteří mají také právo za svoji práci žádati plat, že je tam celá řada dělníků drobných zemědělců. Tento zjev je tu a musí býti předmětem naší pozornosti a my se musíme také odvážiti hledati nové cesty, když jsme si vědomi toho, že staré cesty k cíli nevedly. My jsme - docela otevřeně to řeknu - proti názoru, že jedině zvýšením cel lze nějakým způsobem odstraniti jakoukoliv kritickou situaci pro zemědělství. Stejným způsobem obraceli jsme se také proti vysoké celní ochraně v průmyslu.

My jsme si vědomi toho, že zejména v průmyslu, kde jsme do značné míry státem vývozním, vyvoláme vysokými cly retorsi u ostatních států a že ji začínáme podporovati. My jsme povinni říci také to, že v tomto směru stojíme na půdě ženevské konvence a že bychom byli rádi, kdybychom u nás našli tolik síly a možnosti, abychom se mohli loyálně za tyto směry a ustanovení mezinárodní politiky postaviti.

Když mluvím o chodu našeho průmyslu, chtěl bych se dotknouti jednoho faktu, totiž známých periodických krisí v textilnictví. Domnívám se, že i když si přiznáme, že na situaci našeho zemědělství mají nesmírný vliv poměry v Německu v prvě řadě, v Polsku také, že přece jen i interně jsou poměry v tomto velikém důležitém průmyslovém odvětví neuspořádané. My nemůžeme se zhostiti onoho pocitu, že za krátkozraké hospodářské politiky vytvoří se situace, při níž se pracuje ve dvou nebo třech šichtách, aby hned na to bezprostředně nastávaly těžké okamžiky nezaměstnanosti. Bývá to mnohdy spekulace, která konec konců nemá dostatek náležitého rozmyslu obchodního a dosti rozmyslu v průmyslovém podnikání. Mám za to, že náležitá pozornost musí býti věnována dnešní funkci bank v průmyslovém podnikání.

V poslední době - vy mi odpustíte, když to řeknu poněkud populárněji - zmocnila se vedoucích ředitelů velikých průmyslových bank hrůza; byli svědky toho, že v kanceláři jedné z našich nejsilnějších bank stínala se jim takřka hlava. Při tom chci upozorniti, že dividendy našich průmyslových papírů neřídí se výsledky hospodaření v tom kterém dotčeném průmyslovém podniku. Ocenění našich hodnot neděje se s hlediska vnitřních poměrů hospodářských a s hlediska zaměstnanosti, nýbrž výše dividend našich průmyslových papírů jest a bývá určována patronisujícími bankami, a to velmi často v naprostém nesouhlasu s poměry, jaké jsou v podniku a velmi často z důvodů spekulačních. (Tak jest!)

My jsme povinni zde prohlásit docela otevřeně, že projevujeme svůj živý interes o tuto politiku, a jsme povinni také prohlásit, že se domníváme, že tento interes je oprávněný. Chtěl bych to vyjádřiti velmi reálně: Tisícům zaměstnanců v tom kterém podniku, i když jsou si vědomi, že pracuji za plat a mzdu, nemůže býti lhostejno, jak se s výtěžky jejich společné práce nakládá, i když si musí loyálně přiznati, že práce a odměna musí býti hodnocena podle odpovědnosti a kvalifikace, a i když si na druhé straně musí přiznat, že musí býti splněny všechny povinnosti investičního programu. Jsme povinni zde prohlásiti, že na hospodaření bank musíme bedlivě dozírat. (Výborně!) Vždyť je to jeden z nejsmutnějších zjevů, který se mohl vyskytnouti u nás, že stát sanoval nákladem stamilionovým jednotlivé banky - my víme, že velmi často nebylo by lze bez těžkých hospodářských poruch nechat významný bankovní závod padnout, zejména když přihlížíme k mimořádným poměrům poválečným - prosím, ano, byť s těžkým srdcem - ale je nemyslitelno, aby banka jeden den byla sanována a za měsíc si vyplácela, eventuelně zvyšovala dividendy! To je vyloučeno! (Souhlas a potlesk.) A my jsme povinni otevřeně říci, že vztah bank k našemu průmyslovému podnikání musí býti podroben za každých okolností revisi a že musí býti odstraněny zjevy, které nejsou ani v zájmu našeho veřejného podnikání ani našeho státního života. V tom směru také docela otevřeně konstatujeme, že budeme naléhat na to, aby zákon o závodních výborech byl novelisován. Já zde nechci ukazovat na některé zjevy, které svědčí o tom, že to, co jim zákonodárci v r. 1924 dali, bylo dosavadní praksí přivedeno ad absurdum.

Dovolte mi ještě několik připomínek k našemu hospodářskému životu. Měl jsem možnost ukázati, jak se díváme na opatření ochranářská, a chtěl bych ještě konstatovat, že mzdové a platové poměry zaměstnanců zaslouží také velmi vážné úvahy. A bylo by třeba všimnouti si srovnání mzdových a platových poměrů našich s cizinou. I když se namítlo, že některé podklady známé statistiky nejsou správné, přece jen nesporným zůstává fakt, že platové poměry širokých vrstev a tudíž jejich kupní síla zůstává pozadu za poměry středoevropskými a západoevropskými. Pokoušeli jsme se o korektury, ale soudím, že bude spravedlivé, abychom tento stav konstatovali. Slabost našeho vnitřního trhu je do určité míry také Achillovou patou naší produkce a je také pochopitelně Achillovou patou našich mezinárodních styků a vztahů, poněvadž naše podnikání zůstává i v těch nejdůležitějších odvětvích vysazeno náladám mezinárodního trhu.

Když se dotýkám mzdových poměrů, dovolte mi, abych spontanně bez jakékoliv pobídky si všiml také poměrů státních zaměstnanců. Vím, že byly časy, kdy se říkalo, že mají řadu výhod a že těchto výhod je zneužíváno atd. Ale soudím, že to všechno patří minulosti. Je třeba, aby i ti, kdož nejsou socialisty, si dali předložiti platová schemata zejména nižších kategorií při výkonné službě, a vy byste viděli, že tam se ocitáme ve velmi nebezpečné situaci. Zejména při výkonném personálu železničním, jehož životní náklady jsou relativně vyšší, než kdyby žil doma, lze vyjádřiti podiv, že za těchto poměrů může vůbec vykonávati funkci tak důležitou, jako je služba železniční. To vám řeknou železniční odborníci, nepůjdou to říkat veřejnosti, budou se třeba báti, ale jděte k nim a zeptejte se jich tam. A když se půjdete zeptat důvěrně železničních lékařů na zdravotní stav těchto vší nepohodě vysazených lidí, obdržíte odpověď, která vám do určité míry vysvětlí zhroucení našich železnic při loňských mimořádných mrazech. Ve zdravotním stavu zaměstnanců vězela také značná část této nemohoucnosti, které jsme tehdy byli vysazeni. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Chtěl bych ještě připomenouti, že některé aktuality čekají na své řešení. Jest to otázka ochrany nájemníků, s níž souvisí nezbytně problém zvýšení platů a mezd a s níž nezbytně také souvisí problém podpory stavby malých bytů. Neváháme se touto záležitostí zabývati, jsme povinni, abychom tak učinili, a budeme tak také činiti s celou rozhodností. Dodal bych ještě, že vedle svých hospodářských požadavků má národ také kulturní statky. Chtěl bych to podškrtnouti zejména se zřetelem na některé zjevy z posledních let. Jest to v prvé řadě svoboda svědomí v soukromém i veřejném životě: nikdo nemůže býti pro své odlišné názory, pokud jsou v souladu se zájmy státu, trestán, jako jsme to viděli minule. Péče o svobodnou, všem požadavkům kulturním vyhovující školu a úprava poměru státu k církvím. Jsme povinni také, abychom k řešení těchto problémů přistoupili, a já bych k tomu dodal ještě jednu okolnost. Budeme potírati také se vší rozhodností jakýkoli nátlak na politické přesvědčení státních úředníků. (Výborně! Potlesk.) Považujeme za zjev zahanbující, aby se se změnou ministerských křesel měly měnit také politické legitimace. Jest potřebí říci to otevřeně a určitě. Od úředníků chceme jen, aby plnili své povinnosti jako úředníci republiky, po jejich politickém přesvědčení se nechceme a nebudeme ptáti. (Výborně! Potlesk.)

Jako jeden další problém jest otázka dokončení pozemkové a lesní reformy. Také zde jsme povinni říci, že při řešení velmi často materielní škody byly menší než škody mravní. Jsme tu povinni říci, že zejména vývoj poměrů na Podkarpatské Rusi bude předmětem naší zvláštní pozornosti. Stát i velké politické strany nemají interesu na tom, aby ve prospěch jednotlivců jakýmkoliv způsobem byl potírán zákon, bylo potlačováno jeho správné a spravedlivé provádění. V tomto směru chceme jíti bezohledně u vědomí povinnosti, která nám byla uložena.

Dovolte nyní, abych skončil. Vstoupili jsme do vlády proto, že jsme přesvědčeni, že lépe prospějeme hospodářským a kulturním zájmům širokých vrstev, a prohlašujeme současně, že tento stát jest také státem dělníků a malých lidí vůbec, (Výborně! Potlesk.)

Budeme se snažiti, aby výsledky práce byly ve státní správě a vládě transformovány moudrou sociálně-spravedlivou politikou. To, co jsem zde vyslovil jako naše požadavky, nejsou sny a nejsou hesla. Mám za to, že hospodářská nosnost našeho státu není s tím v rozporu. Mám také za to, že by nebylo politicky moudrým, abychom nedovedli nezbytnosti akceptovati bez bojů a vzájemných půtek. Nejsem idealistou na tolik, abych věřil, že jedni budou druhým dobrovolně něco dávati, ale jsem přesvědčen, že těm, jimž běží opravdu o stát, musí záležeti, aby bylo dosaženo v tom vzájemném zápolení, které se bude díti nyní - mám na mysli vlastní stranu - za změněných forem - relativně spravedlivého modu vivendi.

My jsme byli zvyklí držeti slovo - v tom směru zůstáváme beze změny - a my jsme zvyklí také loyálně držeti to, co jsme kdy slíbili a ujednali. K ustavení této koncentrační vlády dochází po 4leté periodě vlády, kterou mohu označiti, bez urážky za pravicovou. A mám jednu obavu, totiž že jedna část té pravice si na nás těžko přivykne. (Výkřiky posl. Zeminové.)

Soudím, že rozhodující elementy na této straně najdou tolik politického porozumění, aby pochopily, že koaliční forma je vzájemné vyrovnávání vztahů a sil, a že najdou tolik porozumění, aby akceptovaly nezbytné jako politickou nutnost, i když jsme si toho vědomi, že to bude působiti někdy určité bolesti. Historie naší strany učí, že jsme se nebáli odpovědnosti. Naše činnost, naše minulost byla pro nás přece jen vysvědčením, že jsme seriosně pojímali své úkoly, které jsme tu měli. Řekl jsem, že jsme se přihlásili k aktivní práci v tom přesvědčení, že zájmy dělnické třídy budou lépe opatřeny. V té víře také se hlásíme ke spolupráci. Můžeme býti podvedeni, ale pravda to prohráti nemůže. (Výborně! Potlesk.)