Předseda (zvoní): Dále má slovo pan posl. inž. Jung.

Posl. inž. Jung (německy): Dámy a pánové! Jest mi ctí, abych jménem německé národněsocialistické strany dělnické dal toto prohlášení:

"Při sejití nově zvoleného parlamentu obnovujeme své státoprávní prohlášení, učiněné dne 1. června 1920, kterým jsme započali svoji parlamentní činnost v tomto státě. Poukazujeme znovu na porušení sebeurčovacího práva, zaručeného slavnostně našemu národu, a prohlašujeme, že neuznáváme mírových smluv versailleské, St. germainské a trianonské, vybudovaných k porušení tohoto práva jako právního pramene. Vzkazujeme všem spolubratřím, kteří žijí jako živoucí svědkové nedostatečnosti těchto mírových smluv skorem ve 20 evropských státech za podobných poměrů, své bratrské pozdravy. (Potlesk poslanců něm. strany nár. socialistické.) Bezpráví spáchané na našem národě jest překážkou politického uklidnění a hospodářské obnovy Evropy. Jedině svobodná vůle národů vytváří státní svazky, jež skýtají únosný podklad pro nový sociální řád a výměnu kulturních statků. Oproti západnímu pojímání státu a národu stavíme námi zastupované německé. Jest vybudováno na samosprávě. Jdeme ve stopách ideí velikého státníka sv. pána ze Steinu. Naplněni vírou v poslání svého hnutí pozdravujeme zároveň všecky ty, kdož bojují ve všech krajích německého jazykového území pod prapory skobového kříže za zrovnoprávnění našeho národa a za nový světový řád, jenž dovoluje každému národu žíti svobodně po svém. (Potlesk poslanců něm. strany nár. socialistické.) Bez újmy zásadního stanoviska obsaženého v tomto státoprávním prohlášení jest naší snahou, abychom spolupracovali v mezích státu, na jehož půdu nás osud postavil, aby v něm byly vytvořeny poměry, jež každému národu jej obývajícímu dávají záruku možnosti, aby se národně a kulturně vyvíjel, a umožňují spolupráci národů ve všech fázích hospodářského blahobytu a sociálního pokroku. Jest naším přesvědčením, že v tomto státě jest vážná práce za účelem řešení velkých hospodářských a sociálních otázek možná teprve, až bude uskutečněno úplné zrovnoprávnění národů. Proto vidíme v národnostním problému nejdůležitější problém státní. Cesta všech dosavadních vlád brala se proti tomuto našemu pojetí. Z toho samo sebou vyplývalo naše stanovisko k té které vládě.

Prohlášení nové vlády nevyjadřuje se nikde ani slovem jasně o nevyřešeném národnostním problému státu. Pokud se týče papírového programu, znamená prohlášení vlády Udržalovy-Czechovy v tomto směru dokonce zhoršení proti prohlášení vlády Švehlovy-Spinovy. My jsme se však odnaučili důvěřovati slovům a prohlášením vlád. Zařizujeme spíše svoji práci a stanovisko pokaždé podle vládních skutků. Vždyť nová vláda chce také tak býti ceněna, neboť praví velmi případně ve svém prohlášení, že nejkrásnější slova nejsou nic platná, schází-li rozhodná vůle ku práci za právo a blaho. Tuto rozhodnou vůli nechť nám ukáže.

Na cestě ke skutečnému národnímu zrovnoprávnění a k sociálnímu pozvednutí najde v nás spolupracovníky. Zklame-li však, jako vlády dosavadní, vyvstanou jí v nás vášnivě roztrpčení protivníci a my nedáme si odpočinku a klidu, dokud neskácíme systém národního útlaku a sociální reakce." (Potlesk poslanců něm. strany nár. socialistické.)

A nyní dovolte, abych v jednotlivostech zaujal stanovisko k vývodům vládního prohlášení. Obsah jeho jest hubený, dokonce velmi hubený, uváží-li se, jak dlouho to trvalo, než byla nová vláda ustavena. Shledává tak dokonce pražský list stojící velmi blízko jedné německé vládní straně a jest toho mínění, že by úspornost, již ministerský předseda Udržal ukázal ve slovech, spíše slušela ve státním hospodářství. Nelze se tudíž diviti, že máme vládnímu prohlášení ještě více vytýkati. Platí to především, jak vychází již z právě daného prohlášení, v ohledu národním. Účast zástupců německého obyvatelstva jest ve vládním prohlášení konstatována s dostiučiněním a poukázáno na to, že by tím byla ulehčena svorná spolupráce v zájmu státu a obyvatelstva ve všech jeho hmotných a kulturních potřebách. Tato poznámka, dále ohlášení, že budou znovu zřízeny lepší vztahy k sousedům, mezi nimiž jsou přec také dva německé státy, a stejné nakládání se všemi státními občany se strany státní správy, jež vlastně mělo býti již po 11 let samozřejmým, jest všecko, co má říci vládní prohlášení o nejdůležitějším problému tohoto státu, o národnostním. Jest to jistě velmi málo. Považuje to ostatně pouze za otázku vnitřní správy. Poněvadž jsme však již od jakživa ujišťováni, že všichni státní občané bez rozdílu národnosti jsou považováni za stejné, my však jsme v praxi učinili podstatně jiné zkušenosti . . . (Posl. Krebs [německy]: Chceme míti kolektivní práva, nikoliv individuální!) Velmi správně! Nehledíc k tomu, vždyť jsme se sami dožili v individuálním zacházení, že naprosto nejsme rovní s rovnými - a také v průběhu tří let účasti německých stran ve vládě se nezměnilo ani nejmenšího v poměrech a v nakládání s naším národem, jak přec nutno připustiti. Ministr věcí zahraničních Beneš nedal si při smrti starého němcožrouta Clemenceaua, který, jak známo, pronesl slovo o 20 milionech Němců, o něž prý je v Evropě více, nikterak brániti přítomností německých ministrů ve vládě, jíž náleží, aby nedal volný průchod svým citům, a nezáleželo mu v nejmenším nijak na tom, že uráží city více než 3 milionů Němců v tomto státě při této příležitosti co nejhruběji. (Posl. Krebs [německy]: Zde není mentality!) Dojista, té jsme, jak se zdá, úplně prosti. Nevěřím, že se ministr Beneš bude příště chovati jinak. Poněvadž vládní nařízení nezaujímá k hlavní otázce státní, k otázce národnostní, takové stanovisko, jaké by mělo býti v prohlášení vlády po stránce národní smíšené, tedy se chci dotknouti našich názorů o tom přece trochu obšírněji. Před několika lety nebyly to jen naše názory, nýbrž názory i jiných stran. Jsou tomu dnes právě 4 léta, co v této sněmovně bylo dáno dnešním ministrem drem Spinou - tehdy byl německým místopředsedou této sněmovny - nejen jménem jeho strany, nýbrž i jiných německých stran, mezi tím i naší, prohlášení, v němž bez újmy zásadního trvání na právu svobodného národního sebeurčení vymáhal a dožadoval zrovnoprávnění našeho národa na poli jazyka, práce, školy a hroudy, dále státoprávní uznání jeho plné rovnoprávnosti, aby také vybudování státu a způsob, kterým se v něm vládne, se řídil potřebami a požadavky všech národů jej obývajících. Bylo to 18. prosince 1925 . . . (Posl. Krebs [německy]: Vůle byla silná, ale tělo slabé!) Tělo bylo však již velmi slabé. O tři čtvrti roku později vstoupil pan dr Spina se svou stranou a také jiné strany do vlády. Po celá tři léta měli čas, aby těchto zásad použili nejméně při tuctu velmi důležitých příležitostí, aby se pokusili je prosaditi. A nic takového, ale již vůbec nic se nestalo! To byl přece zřejmě program, který žádal přestavbu státu. Nyní náleží vládě opět jedna z dřívějších vládních stran, na posilu přizvala jednu skupinu před nedávnem ještě oposiční. (Posl. Krebs [německy]: Přijala ji do obchodní společnosti!) Připouštím. Nechtěl jsem to s tohoto místa tak označiti, jest to však výkřikem velmi dobře označeno. Druhá strana, tentokráte socialistická, se k ní přidružila. Po tři léta ukazovala na politiku německých vládních stran velmi správně jako na slabošskou a zrádnou, tři volební bitvy svedla pod tímto heslem. Chceme doufati, že si dala dáti závažnější sliby než její předchůdci a že může z účasti na vládě vyzískati více než občanské vládní strany!

Kterým směrem se má činnost uplatňovati, vychází na jevo z těchto úvah: Vnitropolitický cíl celého sudetského němectva může spočívati jen v uskutečnění plné samosprávy. To znamená uznání jeho jako národa, uznání uzavřeného sídliště jako správní jednotky, uznání jeho řeči za státně-oficielní řeč, samosprávu jeho školství a jeho síle a daňové schopnosti odpovídající účast na pracovním poli ve veřejné službě. To ostatně jen souhlasí s názory presidenta státu dra Masaryka, uloženými ve výroku, že němectví jest organickou složkou tohoto státu. Páni na vládních lavicích a jejich strany musí si ujasniti, že jen bezpodmínečné uskutečnění těchto zásad může národy tento stát obývající uspokojiti a tím uvolniti cestu pro společnou sociální a hospodářskou konstruktivní činnost. Tyto požadavky musila tudíž klásti každá německá strana jako podmínku pro svoji účast ve vládě. Nejsou-li uznávány, pak nechť si páni Češi svůj stát - pak jest to právě jejich stát - sami vybudují a sami udržují. Neboť my Němci nemáme vpravdě důvodu, abychom pomáhali upevniti žalářní zdi, v nichž jsme uzavřeni. Nejprvnější, co by se musilo státi, jest zrušení a změna oněch zákonů, které dokonce podstatně zmenšily onu míru svobody a samosprávy, která byla za starého Rakouska. Tedy zrušení zákona na ochranu republiky, jehož se využívá k nejhroznějším pronásledováním a útlakům . . . (Posl. Krebs [německy]: Zneužívá!) a to přímo nestydatě. Změna zákona tiskového, který označil bývalý německý místopředseda senátu sen. Niessner v zasedání Stálého výboru velmi přiléhavě. Bylo to v polemice s panem kol. drem Luschkou. (Posl. Geyer [německy]: To se dnes ještě zlepší!) Tak jest! Zrušení zákona o obecních financích, který úplně zrušil samosprávu obcí a okresů. Zhroucení jest přede dveřmi. Změna správní reformy, která opět obnovuje samosprávu, odstraňuje neplechu s jmenováním a dává našemu národu opět ono množství rovnoprávnosti, kterou měl v sudetských zemích za starého Rakouska. Slezsko, jehož potřeby jsou spojením s Moravou nezaslouženě opomíjeny, bylo by opět osamostatniti. Připomínáme německým a českým sociálním demokratům, jakož i českým národním socialistům, že demonstrovali s námi a národní stranou společně ve velkých projevech za udržení samostatného Slezska. Doufám, že se na to upamatují. (Výkřiky na levici.)

V kulturním ohledu nechť nastane změna jazykového zákona v tom směru, aby německá řeč byla s českou zrovnoprávněna, zrovnoprávnění, které by samozřejmě především musilo býti vyjádřeno ve sněmovním jednacím řádu. Jest přece zjevným skandálem, že stojíme již po 11 let pod ustanoveními sněmovního jednacího řádu, který nedbá práva našeho jazyka, a že tři léta účasti Němců ve vládě to nedopracovala tak dalece, aby byla provedena změna tohoto jednacího řádu. Dále jest zapotřebí, aby byla uskutečněna školní autonomie, na kteroužto okolnost také již poukázal kol. Schollich. Především bylo by však zapotřebí odstraniti neplechu - neboť jinak nelze to nazývati - aby byly neustále zřizovány české menšinové školy pro málo nebo vůbec žádné děti v německém území. (Různé výkřiky.) Jest neuvěřitelné, co se tady právě v poslední době stalo, a pomýšlí-li pan ministr financí dr Engliš na úspory, nechť zavede především úspory na tomto poli. (Souhlas na levici.) Dále máme právo, abychom požadovali scházející nám vysoké školy a novostavby pro dosavadní. Jestliže se zde u nás v Praze staly v posledních týdnech různé události na vysokých školách, pak spočívala příčina ve skandálních poměrech, jež především panují v místnostech obou německých vysokých škol, a staví-li se kdo na stanovisko, že požadavek t. zv. numerus clausus odporuje demokracii, pak by bylo především nutno, aby byly příčiny tohoto požadavku odstraněny. Nové vysoké školy, jež máme právo požadovati, měly by tam státi, kde jsou pro ně nejlepší podmínky. Poukazujeme při tom na Ústí, Liberec a Opavu, jako na sídla pro ně. V této souvislosti jsem jmenoval Opavu již jednou a opakuji, že má právo, aby za škodu, již utrpěla správní reformou, dostala aspoň jisté odškodnění, a že by se také v jiném ohledu zvláště hodila za sídlo vysoké školy. To jsou zajisté ty nejmenší požadavky, jež třeba klásti vládě smíšeně národní. Všeobecné vytáčky, jimiž se vláda přenáší přes národnostní problém, nemohou nikoho uspokojiti. Ale i v sociálním ohledu spokojuje se vládni prohlášení pouze velmi všeobecně splynulými vytáčkami. Nesmí přec jen setrvati na tom, že se provádějí účelně platné sociálně politické zákony, nýbrž tyto musí býti také zlepšeny. To platí zvláště o oněch, jež byly zřejmě zhoršeny, ale také o oněch, které byly od prvopočátku zhudlařeny. (Souhlas na levici.) Sem patří zvláště tak zvaný léčebný fond, kterému se všeobecně a mnohem větším právem říká neblahý fond. (Posl. dr Schollich [německy]: Nebo jest k pláči!) I tak se může nazvati. To platí zvláště také o péči o nezaměstnané. Zde bude další ponecháni tak zvaného gentského systému již v nejkratší době neudržitelné. Vládní prohlášení mluví ve svém úvodu všeobecně o krisích. Podrobně se vlastně zabývá jen krisí v zemědělství. O této jedná také zevrubně. Nepopíráme, že zde jest, dovolujeme si však k tomu přece jen poznamenati, že nejen zemědělství, nýbrž i veškeré národní hospodářství stojí na počátku velmi vážných kritických úkazů. Stojíme v mnohých krajích a v mnohých průmyslových odvětvích přímo před hrozící katastrofou a také jsou nám příčiny jasné. Spočívají částečně v nerozumné uzavírací politice, ale nejhlubší příčina těchto úkazů krise, jež se nejen vztahují na území tohoto státu, spočívá v tom, že jest zde a jeví účinky nejvyslovenější panství peněz, ono panství peněz, jehož první obětí byla Německá říše, a touto první obětí stala se za velmi živé pomoci právě tohoto státu. Ale jen blázen může míti za to, že tyto úkazy zůstanou omezeny na Německou říši, neboť takový veliký stát musí chtě nechtě projevovati svůj vliv na své menší sousedy. My národní socialisté vidíme, jak jsem již poznamenal, tuto příčinu v ohromné moci židovského světového finančního kapitálu, jehož otrockou plantáží se stala Německá říše. (Posl. Krebs [německy]: A celá Evropa!) Tak jest! A právě oni, kdož to obvykle popírají a věří, že Československo by bylo tak ostrovem blažených, poznají ke své hrůze, jak úzké pojítko jest mezi státy a hospodářstvím střední Evropy. (Posl. Geyer [německy]: A zákon o zlaté méně řetěz uzavřel!) K tomu se ještě vrátím. Místo, aby se nyní snažily osvoboditi se společně z tohoto pouta finančního kapitálu, rvou se všecky státy přímo o to, aby se do těchto pout dostaly. V Německu byl nejen občanskými demokraty, jichž úzké spojení s finančním kapitálem jest každému úplně jasné, nýbrž také nejsilnější marxistickou stranou, sociálními demokraty, veleben Dawesův plán jako nejvyšší moudrost. A teď se odehrává zcela totéž s Youngovým plánem, který jest veleben všemi možnými ministry, právě marxistickými ministry, v rozhlase, tisku, na schůzích atd. jako přímo vysvobození. Pak se nelze ovšem tomu diviti, jestliže nastanou takové úkazy vývojové. Jest tomu však tady jinak? Vezmeme-li celé vládní prohlášení, najde se, nehledě k passu o krisi zemědělství, pouze jedno jasné místo, a to jest ono místo, které pochází od ministra financí a které jedná o bance pro mezinárodní platy. Jasně a zřetelně se přiznává vláda na tomto místě, vláda, k níž přináleží tři socialistické strany, k nadvládě světového finančního kapitálu. Vážení! Kocovina bude brzy následovati; my však chceme od prvopočátku konstatovati, že nám pro panství peněz ničeho nezbývá, že v něm vidíme prostředek ke zřízení poplatnosti pro všecky pracující a že proto ponecháváme jiným stranám a zvláště podle jejich mínění jediným skutečným socialistům, marxistům, aby se pro to rozehřáli.

Vedeno jsouc hlavní myšlenkou: kdo mnoho přináší, přinese každému něco, mluví vládní prohlášení o tak zvané pozemkové reformě a převzetí lesů. V poslednějším ohledu hlásá, že se vezme ohled také na potřeby okresů, obcí a veřejných komunálních svazků. Pokud přicházíme v úvahu my Němci, platí zde dojista slova: "Poselství jsem sice slyšel, avšak víra mně chybí." Budeme však samozřejmě velmi zavázáni, jestliže nás prakse výminečně poučí jednou o něčem lepším. (Posl. dr Schollich [německy]: Tu bychom mohli dlouho čekat!) Však já to vydržím. Musíme však upozorniti na to, že během vyvlastnění půdy bylo spácháno mnoho bezpráví na zaměstnancích velkostatků a že by to musilo býti v prvé řadě napraveno. Otázka ochrany nájemníků a podpory stavebního ruchu se odbývá touto skrovnou větou: "Bytové a stavební otázce bude vláda věnovati nejpečlivější pozornost". Vážení! Všecka čest umění, já jsem však ještě nespatřil člověka, který by byl toliko pozorností postavil domy a tím vyřešil bytový problém. Zde nutno dojista se vší určitostí prohlásiti, že chvíle k pronikavému řešení této otázky jest dávno zmeškána. Tato chvíle byla před lety. V letech 1920 a 1921 byl by se musil tento problém řešiti od základu a byl by se mohl řešiti přibráním oněch peněžně silných vrstev, na něž se tenkrát ovšem nikdo neodvážil a na něž se sotva odváží dnes. (Souhlas na levici.) A proto víme již předem, co z tohoto řešení pojde: totiž nic více, než nějaký schromlý kompromis. (Posl. Geyer [německy]: Nejvýš zase novelisace!) Prozatím jistě a také později nic více.

Že se konečně má přikročiti k řešení otázky pensistů, béřeme rádi na vědomí, ačkoliv ani zde nemáme víry v pronikavé řešení. Poukazujeme na svoji v tom směru podanou naléhavou interpelaci a na návrh zákona, který byl podán již v minulém zasedání a bude podán znovu. V této souvislosti bych také rád poukázal na ohromné bezpráví, jež bylo spácháno nestydatým využitím a zneužitím zákona o úsporných opatřeních v oboru správy, tak zvaného restrikčního zákona, na tisících a tisících německých státních zaměstnanců. Ale nejen otázku pensistů jest vyříditi. Také platový zákon č. 103 a č. 104 bylo by podrobiti důkladné novelisaci. Vyslovili jsme již při jejich projednávání své těžké obavy a pro tyto obavy jsme také hlasovali proti nim. Mezitím vyslovily však takové obavy také ony strany, které kdysi pro zákon hlasovaly, a následkem toho jest nyní jejich povinností, aby se touto novelisací zabývaly. Co se týká otázky branné, chceme doufati, že do vlády vstoupivší socialistické strany se stále budou pamatovati, že potíraly minulým občanským blokem vytvořené vojenské zákony jako zpátečnické a že proto budou naléhati o jejich změnu nebo zrušení co nejdůrazněji. Doufáme také, že ministři Udržal a dr Beneš příště si dodají odvahy, které postrádali při projednávání pěti branných návrhů, když byl kol. Špaček zpravodajem, a že zabrání, aby napříště zpravodaj v této sněmovně nemluvil o Německu a Maďarsku jako nepřátelích.

Poukazuje na své na počátku pronesené prohlášení opakuji, že budeme novou vládu posuzovati podle jejích skutků. Pro toto posouzení budou směrodatnými naše národní a sociální názory. Zálohu na důvěře nemůžeme vládním stranám a vládě povoliti. Nechť pečuje o to sama, aby mohla s klidem hleděti nastávajícímu volebnímu boji vstříc a aby v den volební nešla o ní řeč jako o stranách minulého občanského bloku: Zváženy a nalezeny lehkými! (Potlesk poslanců něm. strany nár. socialistické.).

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pí. posl. Zeminová. Dávám jí slovo.

Posl. Zeminová: Slavná sněmovno! Dnešní zasedání sněmovní stalo se při řeči bývalého čtyřnásobného p. ministra Stříbrného svědkem scén, které na každého vážného politického člověka musely působiti trapným dojmem. Po volbách smíšená společnost, nazývající se "Liga proti vázaným kandidátním listinám", dala honosně ve svém tisku prohlásiti, že do sněmovny nepůjde napadati jednotlivé osoby nebo vyřizovati si své politické účty, nýbrž že chce pracovati pro své voliče, kteří jí dali důvěru. Již první vystoupení vůdce Ligy musilo však přesvědčiti celou veřejnost, že osobní skandalisování lidí, kteří nebyli právě přítomni, jest jediným programem a cílem Ligy politických trhanů. Národně socialistická strana nemůže pp. Stříbrného, Gajdu a Pergler a následovati v těchto politických metodách. Hněv, který se nás jednotlivých při tomto projednávání snad zmocnil, sice by přímo vybízel, aby také leckdo z nás řekl mnohé věci, které by byly případně velmi nepříjemné těm, kdož zde podobné scény inscenují, parlament však není cirkus. (Výborně!) A nejtrapnější dojem vyvolalo právě dovolávání se churavého státníka dr Švehly, vůči němuž naše strana chová neobyčejnou vážnost, ale který pro churavost nemůže přijíti a prohlásiti řeč p. Stříbrného za lež, což by jistě učinil a sám by co nejpříkřeji odsoudil metody, které p. Stříbrný sem zanáší.

My jsme sem přece přišli proto, abychom mluvili o nesnázích státu, o trapných a těžkých poměrech, ve kterých se ocitla následkem blížící se hospodářské deprese řada jednotlivých velkých stavů našeho státu, zejména dělnictva, státních zaměstnanců, zemědělců, živnostníků atd. A právě k těmto vážným poměrům chci promluviti jménem našeho poslaneckého klubu.

Po několikatýdenních úporných vyjednáváních, plných dramatických obratů, došlo konečně také u nás k utvoření koaliční vlády a velké koncentrační koalice. Nutno přiznati, že toto skoncování komplikovaných jednání bylo v celé československé veřejnosti uvítáno s pocitem úlevy, protože nejistota a bezvládí je nejhorší stav, ve kterém se ten nebo onen stát může ocitnouti.

Nás všechny, nechť jsme stáli napravo nebo nalevo v tomto jednání, nutil výsledek voleb ke změně systému ve státě. Volby promluvily o nespokojenosti občanstva s jednostrannou dosavadní vládou měšťanskou, jak se nám jevila v posledních letech, a byl proto nutný náležitý obrat. Ale také kolem nás, mimo hranice státu, vytvářely se ponenáhlu poměry, které zase mluvily pro koncentraci hlavních složek národa a obyvatelstva.

Neklid v Rakousku a Německu, pokusy o vítězství fašismu v jednotlivých středoevropských státech, které jsou ovšem nejhoršími odpůrci demokracie, nevyjasněné poměry v Polsku, hospodářská expanse Německa, hrozící a postupující přelom konjunktury, velký krach také v celém světě, jaký prožívá zemědělství, ohrožení průmyslové prosperity, toť bylo dosti a jistě velmi vážných problémů, jež nás nutily k tomu, abychom ponenáhlu omezovali stranictví a věnovali se ochraně celku i všech důležitých potřeb hospodářských.

Lidé, kteří si myslí, že říditi stát v těžkých dobách a prováděti zásadní změnu vládního a koaličního systému jest maličkostí, byli ovšem krajně nespokojeni s průtahy a jednáním.

Nechť se však nezapomíná, že u nás nejsou politické poměry stranicky tak jednoduché, jako na evropském západě. Bohužel, jest smutným dokumentem nedostatku státnosti, zejména u slovanských států, že jest u nás velká politická roztříštěnost. V zemi tradičního parlamentarismu, v Anglii, vystačil národ po staletí se dvěma politickými stranami a teprve v posledních desetiletích vystoupila strana třetí, kterou je vítězná Labour Party, která dnes vede osudy anglického státu.

Také Spojené státy severoamerické, representující téměř desetinásobný počet obyvatelstva, jaký máme my, docela dobře vystačí se třemi stranami politickými. Stejně i Belgie. V jiných státech rozhodují zase silné bloky vzájemně si příbuzných skupin, kdežto u nás po prvé pokusily se jak měšťanské, tak socialistické strany o zjednodušující bloky, které by byly zúčastněny jednání. Všeobecně však jest u nás velká stranická roztříštěnost, která vyvrcholila při letošních volbách v nezdravý, škodlivý a neudržitelný luxus 19 kandidujících stran. Voličstvo, bohužel, tento nesmysl a zlořád ještě podporuje. Každá, "zneuznaná veličina", která myslí, že se kolem ní točí zeměkoule, ať již v obci, okresu, zemi nebo ve státě, udělá se hned "pro sebe", jakoby si nemohla vybrati mezi desítkami stran něco, co by jí vyhovovalo.

Čistě osobní ješitnost a mnohdy i temné, podezřelé cíle se zakrývají pláštíkem prospěchu obyvatelstva a svobody voličstva. Program je snadný: strhati každého odpůrce a slibovati voličstvu to, co sám kandidující neplnil, když měl k tomu možnost, dobu, moc a příležitost, aby to vykonával. (Potlesk.)

Největší nesnází, která se stavěla designovanému ministerskému předsedovi v cestu při snaze o dohodu stran, byl také těžký stín nepřátelství, který ležel mezi socialisty a občanskými stranami, a zdá se mi, bohužel, že dosud s obzoru úplně nezmizel.

R. 1925 Švehla, a to byl přece mistr nad mistry ve vyjednávání, celé tři týdny po volbách dával dohromady novou koalici a vládu, a přece to byly tytéž strany, které pracovaly před volbami společně celou řadu let. Je pochopitelné, že nyní panu Udržalovi za poměrů úplně obrácených bylo těžko ve dvou nebo třech týdnech zkoncovati jednání a že tedy se záležitost tato vlekla řadu neděl.

Vždyť poslední tři léta vykopala vládnoucí koalice svými zákony celou propast v našem národě! Bylo zde nahromaděno tolik nenávisti, nedůvěry, osobních rozporů, tolik postranních intrik, že neváhám jako spravedlivý a poctivý poslanec prohlásiti, že dosažená rovnováha sil a základní změna systému je téměř politickým zázrakem v našich domácích poměrech. Někdy se nám zdá, že již nejde jen o oligarchické záchvaty jednotlivců nebo o neústupnost celých stran, nýbrž že to jde již na kořen samého státu, jako by se strany nechtěly dohodnouti o převzetí odpovědnosti za poměry ve státě právě v dobách kritických.

Vzhledem k přestálé krisi upozorňuji vedoucí kruhy ve státě ještě na jedno zlo, které zbytečně staví obyvatelstvo republiky do stálé pohotovosti, bojovnosti a agitační nálady, takže není času na klidnou, vážnou positivní práci.

Hlavní závadou našeho veřejného života mimo přílišnou politickou roztříštěnost a nedostatek vzájemného gentlemanství mezi odpůrci jest také nesprávné rozdělování a vyhlašování volebních termínů u nás ve státě.

Chápu nesmírnou důležitost toho, aby veřejný tlak dal dobře znáti při doplňovacích nebo některých volbách svůj názor na současné poměry politické a hospodářské. Ale čiňme tak, prosím, ekonomicky, aby nám sjednocující duch národa v těch volebních zmatcích úplně nezahynul! Vždyť je to hotové politické unikum v našem státě. Ve 4 letech bylo hnáno obyvatelstvo našeho státu čtyřikrát k velikým generálním volbám! (Tak jest!)

V listopadu 1925 byly konány všeobecné volby parlamentní, r. 1927 generální volby obecní, r. 1928 volby do okresů a zemí a letos znovu volby do Národního shromáždění. Rok co rok ženeme obyvatelstvo k volbám, lidé jsou již rozmrzelí, protože žádné volby nepřidají klidu, smířlivosti a rozvahy. Všechno obyvatelstvo, strany, státní i samosprávná administrativa, žurnalistika, organisace i jednotlivci žijí ve stálém napětí. Co energie, peněz, zdraví a chuti k práci se utluče, nehledě ke strašnému, vše otravujícímu osobnímu skandalisování, z něhož si temné povahy v dobách věčného neklidu v naší republice učinily politickou živnost.

Národně socialistická strana nebyla příčinou předčasných voleb ani r. 1925, ani roku 1929. Volby r. 1927 byly volby pravidelné a volby z r. 1928 zapříčinila bývalá koalice uvedením nového zákona o organisaci veřejné správy v život. (Posl. Hodinová: Aby mohli sociálfašisti do vlády!) Vám nedali rozum dvakráte, když jste si pro něj šla.

Nár. sociální strana vyhrála všechny čtvery volby. Nesmí nás proto nikdo podezírati, že bychom snad ukazovali z obavy před novými volbami na tyto nesrovnalosti. Naše strana se nebojí žádných voleb, i kdyby byly zítra lehkomyslně vyvolány, protože rosteme organicky ve městech i na venkově. Proto máme také právo říci do těchto poměrů své slovo. Nervosu stran poražených a křiklounství nepatrných skupin přirozeně chápeme, ale jsme povinni říci jasně a zřetelně: lid nechce u nás každoroční volební štvanice, nýbrž čeká práci a pomoc, jakou mu slibovaly všechny strany před volbami. (Výborně! - Potlesk poslanců čsl. socialistických stran.)

Snad by těmto poměrům odpomohla dohoda stran, že by obce, okresy a země šly k volbám ve lhůtě 5 let buď společně anebo v době rychle za sebou jdoucí, aby se to vykonalo při jedné organisační a agitační práci. Národní shromáždění mohlo by pak také jíti k volbám v pětileté lhůtě nebo případně i dříve, když by bylo potřebí, ale hleďme to uskutečniti tak, aby mezi volbami celostátními a volbami samosprávnými byla alespoň dvou, až tříletá lhůta, která by umožnila ve státě i v samosprávě vážnou a positivní práci, na kterou má celý stát a občanstvo právo. Ukazatelem smýšlení voličstva v mezidobí byly by jednotlivé doplňovací volby do obcí a při eventuelní změně volebního řádu i doplňovací volby za odstoupivšího nebo zemřelého člena Národního shromáždění, jak to naše strana doporučuje.