Dovolte mi několik málo poznámek k této věci. Bezpečnost v Praze obstarává t. zv. čtvrté oddělení naší policie. Vedle šefa je to 6 komisařů a 15 úředníků a nad bezpečností celé Velké Prahy bdí 46 civilních detektivů. Uvážíme-li, že jsou po dvou až po třech rozděleni na jednotlivé komisariáty, zbývá na centrálu 10, nanejvýš 15 detektivů placených 900 až 1400 Kč měsíčně. (Posl. Hodinová: Až se odstraní soukromé vlastnictví, nebude třeba detektivů!) Já bych vám nepřál, aby ironie osudu tomu chtěla a zatím vás někdo okradl. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Slavná sněmovno! 46 detektivů má denně vyšetřiti přes 300 případů krádeží, loupeží a ještě těžších zločinů. To je asi průměrné číslo denního hlášení. Já vám konstatuji - a mám to na základě dobrých, zaručených informací - že za r. 1928 bylo v hlavním městě 7000 nevypátraných, nezjištěných případů loupeže, krádeže a různých přečinů pro nedostatek personálu. Letošního roku, do konce listopadu, za 11 měsíců, je 10.000 nevypátraných případů u pražského policejního ředitelství. (Slyšte!) Tu hledejte příčiny vzrůstající zločinnosti, neboť každé to individuum v domněnce, že nebude přistiženo při činu, že se vyhne trestu, s daleko lehčím srdcem a odvahou se vrhá na zločineckou dráhu nežli ten, kdo by musil očekávat, že zcela určitě dojde k jeho polapení.
Slavná sněmovno! Prosím, pražské policejní ředitelství má 20 separací a za rok v těchto 20 separacích vystřídalo se 14.000 arestantů. Ráčíte chápat, co to znamená, když přicházejí - a musejí z nedostatku jiných ubikací - mladiství nezkušení hoši, kteří se dopustili sebemenšího přestupku do společné cely se řemeslnými kriminálníky, kteří jim dají již za těch pár hodin nebo dní školu (Hlasy: A instrukce!) a instrukce, aby neopustili zločineckou dráhu.
A prosím, za 11 let od převratu nepřišel jeden pán z ministerstva vnitra, jeden pán ze zemské správy politické, aby si prohlédl poměry na pražském policejním ředitelství a aby si učinil vlastní úsudek, jak to tam vypadá.
A teď dovolte mi, abych jako kontrast k těmto poměrům líčeným u bezpečnostního oddělení pražského policejního ředitelství vylíčil vám rub a líc. Jedno oddělení je na pražském policejním ředitelství, které je skvostně vybaveno a to je oddělení t. zv. zpravodajské. V čele jeho stojí p. dr Benda. Má několik šéfů. Jeho skutečným šéfem je p. polic. president Šlechta, ale vedle toho musí skládati své účty zpravodajskému oddělení ministerstva nár. obrany. To konečně chápu, ale co nechápu, je jeho povinnost k skládání účtů a být k disposici ministerstvu zahraničních věcí. A tento styk je velmi čilý.
Konstatuji: na hlídání mezinárodních kasařů, zlodějů, lupičů a vrahů v Praze máme 46 detektivů, v celé Velké Praze však na hlídání politicky nespolehlivých osob máme v Praze toto oddělení zpravodajské, které má 100 detektivů. (Slyšte! Slyšte!) Při tom nemluvím o užívání bohatých disposičních fondů k podplácení různých prodejných duší, špiclů, získávání informátorů a konfidentů, nehodných podezřelých osob a různých jiných a jiných prostředků.
Za takového režimu, za takových poměrů trpí úředníci a tím celá stráž bezpečnostní, která se stává odiosní v očích celé veřejnosti a proti níž veřejnost z velké většiny bývá předpojata. Pánové, poměry jsou horší nežli tušíte. A promiňte, jestli s tím sem přicházím já. Nepřicházím jen jako se žalobou a jako oposiční řečník, nýbrž přicházím sem proto, abych řekl to, čeho jste sami všichni syti, co sami cítíte a co nemáte možnost, abyste otevřeně projevili, a abych vás vyzval k tomu, abyste v nové vládě zjednali pořádek a tyto poměry, nedůstojné demokratického státu, dále zde netrpěli. (Tak jest!)
Bylo mně řečeno od kriminalistů na slovo vzatých, že aparát naší bezpečnostní služby v Praze je tak nedostatečně vybaven, že kdyby náhodou se střetly zde dva, tři větší kriminální případy, bude to končiti skutečnou katastrofou a úplnou blamáží v boji zákona se zločinem. Proto je třeba, aby po této stránce došlo k přesunutí sil. A tak myslím, že bude moci politické zpravodajské oddělení postrádati značnou část těch detektivů, kteří jsou dnes určeni ke hlídání politicky nepohodlných a nespolehlivých osob.
Řekl jsem, že mnoho toho k vládnímu prohlášení a jeho kritice říci nemohu, ale budiž mi dovoleno, abych řekl, že si přejeme, aby tak početně silná, největší vláda po té stránce v Československé republice, udělala, jak jsem již řekl, pořádek energickým způsobem, aby likvidovala všecko to staré hospodářství a aby se postarala, aby u nás ze státního života zmizela skutečnost vedlejší illegální vlády, která zde vždycky vedle skutečné legální vlády byla.
Nebudu se zmiňovati zde o jednotlivých případech. Vedlo by nás to příliš daleko a člověk by nerad skytal cizině možnost, aby posuzovala podle těchto poměrů celý náš stát. Řekl jsem: Stěžovali jste si při různých příležitostech na to všichni. Jest již svrchovaný čas, aby přestaly ty různé intriky a otravování studní. Jakými prostředky se u nás ve veřejném životě pracuje a jak se těchto prostředků užívá, nemohu si odpustiti abych nesdělil na dvou kontrastních případech. Vím, že za to vděku nedojdu.
V Hostivaři leží těžce nemocný býv. min. předseda a spoluzakladatel tohoto státu. O jeho poctivém štítě nebude v našem národě pochybovati nikdo, ani jeho nejzavilejší politický odpůrce. Zhroutil se, zhroutil se nervově, a byl to strašný otřes. Hledáte příčinu tohoto nervového shroucení a já vám jednu povím. Jsem si vědom každého slova, které v této věci zde pronáším.
Bylo to před lety, kdy jeho vzdálený příbuzný - a budiž mi prominuto, jestli se o té věci zmiňuji, v zájmu budoucnosti našich poměrů nesmím se vyhýbati ani takovým věcem - bylo to před lety, když jeho vzdálený příbuzný, za kterého nemůže býti nikdo činěn odpovědný, tím méně on, který snad celá léta s ním nepřišel do styku, dopustil se nějakého finančního poklesku, nějaké malversace. Myslím, že to dokonce skončilo jeho osvobozením u soudu. To zavdalo příležitost části našeho tisku - bylo to hlavně "Rudé Právo", já nečiním tyto pány za to odpovědnými že denně tam bylo opakováno, co je možno považovati za nejhnusnější insinuaci. (Výkřiky komunistických poslanců. - Hluk.) Min. předseda Švehla nebyl tam nazýván jinak nežli "švagr hostivařského zloděje", a to bylo stereotypní. (Různé výkřiky. - Hluk.)