Předseda (zvoní):
Dalším přihlášeným
řečníkem je paní posl. Hodinová. Dávám jí slovo.
Posl. Hodinová: Já v prvé řadě vznáším ostrý protest, že dnes místo 30 komunistických poslanců jsou sem vpuštěni pouze 4. Řádně zvolení komunističtí poslanci byli s tohoto místa, které má býti ústavodárným shromážděním, vypuzeni, a to jedině poslanci komunistické strany, poslanci jediné oposiční strany, která v tomto shromáždění zde je. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Vládní prohlášení, při kterém byli komunističtí poslanci odstraněni, jest jasným důkazem, jaký program vláda této republiky si předsevzala, podle jakého programu chce v dalším období postupovati. Toto prohlášení jasně dokumentuje, že tato vláda je vládou čistě fašistickou, ježto hned na začátku počíná vládnouti způsobem fašistickým. Ani Mussolini, diktátor Italie, nedovolil si v první chvíli svého vládnutí takové způsoby, jako si dovoluje tato vláda republiky Československé, která se chce nazývati vládou demokratickou, ale ve svém složení je vlastně vládou fašistickou, vyloženou fašistickou diktaturou. (Potlesk komunistických poslanců.)
Dále vznáším ostrý protest proti odebrání lístků na galerii komunistickému klubu. Právě na tyto lístky byli připuštěni na galerii sněmovny dělníci, nebyli sem připuštěni napapaní a pěkně obléknutí páni a dámy, nýbrž na tyto lístky přicházeli sem jen dělníci, aby kontrolovali své zástupce, které si zvolili do parlamentu. A právě tento demokratický parlament vzal jim jedinou možnost se dostati sem, a bere jim takovýmto způsobem právo, aby se podívali na své zástupce, které si sem volili. (Výkřiky.)
Protestuji ještě jednou ostře,
že řádně zvolení zástupci dělnictva do tohoto parlamentu, jako
soudr. Harus, jsou zavíráni ve věznicích na léta a že i jeho nástupci,
kterým předsednictvem sněmovny v dopisu doručeném klubu komunistických
poslanců označen byl soudr. Vodička, odpykavší několikaletý žalář,
dnes ministerstvo vnitra odpírá právo, aby mohl jako řádně zvolený
zástupce zastupovati zde své voličstvo. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Toto všechno nejlépe charakterisuje, podle jakého
programu chce tato vláda postupovati. Nejlépe to dokumentuje,
že buržoasie, poněvadž sama byla už v krisi, netroufajíc si svůj
program provésti sama, byla nucena přibrati si, aby mohla lépe
prováděti své zlodějské plány, ještě sociální demokracii, aby
za její pomoci tyto zlodějské plány mohla prováděti dále, aby
mohla ještě více ožebračovati nejchudší vrstvy pracujícího lidu
v republice Československé.
Předseda (zvoní):
Prosím paní řečnici,
aby se vyjadřovala slušně a parlamentně.
Posl. Hodinová (pokračuje): Já se vyjadřuji tak, jako dělnická zástupkyně, jako se vyjadřují všichni dělníci, kteří se takto dívají na tento parlament. (Výkřiky posl. Srby.)
To však není jediný způsob, jak si představuje vláda republiky Československé útlak dělnické třídy. Nejen zde v parlamentě, ale také venku snaží se tato fašistická vláda potlačiti 3/4 milionu těch, kteří volili komunistickou stranu jako jediného oposičníka ve sněmovně. Rozpouštění schůzi fašistickým způsobem je známkou toho, že i venku snaží se vláda potlačiti revoluční hnutí, které se stále více a více rozšiřuje, snaží se potlačiti ty, kteří nejen na ulicích, nýbrž také všude v továrnách bouří se proti útlaku a způsobu, jakým se stále více proti dělnictvu postupuje. Nejlepším dokumentem toho je, že byla okamžitě rozpuštěna schůze na Žofině, kde mluvila poslankyně komunistické strany Kuhnová, pro jediný její výrok.
Ministr spravedlnosti žádá, aby byla ještě více zostřena persekuce a censura našeho tisku, jediného tisku, který dělnické třídě říká pravdu, jakým způsobem chtějí vládní orgány dělnickou třídu ještě více vyždímati a co všechno se chystá proti dělnictvu. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Nejen komunističtí poslanci, jako soudruh Sydorjak a Hruška, jsou stíháni a taháni do žalářů, zavíráni na měsíce a leta, nýbrž také dělníci, kteří se neprovinili ničím jiným, než že mají odvahu protestovati proti tomuto režimu. V poslední době soudr. Paufošíma a pět jeho soudruhů v Jičíně byli nuceni zahájiti hladovku, aby se konečně po 3 měsících dověděli, jakého zločinu se vlastně dopustili, když je demokratická republika drží takovou dobu v žaláři. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Víme dobře a také dělnictvu velmi jasně vysvětlíme, proč tato vláda nastupuje fašistický režim, proč postupuje proti oposičním poslancům takovýmhle ostrým způsobem. Víme dobře a z vládního prohlášení může také každý dělník velmi jasně viděti, že není to jen zákon, který dnes přichází na řadu, nýbrž že ještě celý řetěz zákonů má býti podle vládního prohlášení uskutečněn k novému ožebračení dělnické třídy a že postupuje se proti komunistickým zástupcům takovým způsobem jen proto, aby znemožnila se jejich obstrukce proti těmto zákonům, aby znemožnila se dělnictvu obrana proti této strašné persekuci. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Jedním takovým článkem v tomto řetězu má býti dnes předložený návrh zákona na prodloužení daně z obratu. Mnozí zde přede mnou mluvili o boji proti drahotě a také ve všech novinách se stále žvaní, jakým způsobem si představuje vláda i zástupcové socialistických stran boj proti drahotě a jak je nutno, aby v nynější době boj proti drahotě se vystupňoval. Z toho však, že právě jeden ze zákonů, které nejvíce zatěžují životní potřeby dělnické třídy, má býti prodloužen, vidíme, že má býti zase nadále dělnická třída ožebračována. Tento zákon je charakteristický právě tím, že v něm má býti pomoženo jen nejhořejším vrstvám, jen největším boháčům na účet pracující třídy, poněvadž pracující třída musí všechny tyto daně zaplatiti několikeronásobně. To právě charakterisuje také nejlépe sociál-fašisty, kteří dnes, budou-li pro tento návrh hlasovati, pěkně ukáží dělnictvu, že bylo lží všechno jejich slibování ve volebním období, že bylo lží, když slibovali, dostanou-li se do vlády, že bude pomoženo dělnické třídě, že budou pracovati k zlepšení poměrů dělnické třídy. To může dělnictvu nejlépe otevříti oči, aby poznalo, že není možno, aby za této vlády, za tohoto kapitalistického režimu mohlo nějakým způsobem býti pomoženo dělnické třídě.
A dále: mnoho se zde mluvilo o hospodářské krisi, která Československou republiku očekává a která vlastně již nastala. Dnes přichází vláda s návrhem na prodloužení zákona, který postihuje nejvíce dělnickou třídu, přichází s prodloužením zákona právě v době počínající veliké nezaměstnanosti, v době, kdy po Praze plouží se již tisíce dělníků bez práce, kdy tisíce dělníků dnes před Sprostředkovatelnami práce darmo domáhá se zaměstnání, aby alespoň částečně uhájilo svůj holý život. Ano, vláda řeší tuto nezaměstnanost. Viděli jsme to včera, viděli jsme to v minulých dnech, jakým způsobem představuje si vláda republiky Československé, vláda kapitalistického státu řešení nezaměstnanosti. Pendreky, žaláře dovede dát lidem nezaměstnaným, kteří nemají úmyslu krásti, kteří chtějí jen poctivou prací si uhájiti své holé životy, shání je s chodníků na Betlémském náměstí, ne jako lidi, nýbrž jako psy, počíná s nimi nakládati přímo jako s nějakými zloději, způsobem, jakým by si počínati neměla s dělníky, kteří chtějí si jen svůj holý život uhájiti.
Nejlépe prodloužení a účinek tohoto zákona mohou oceniti jen dělnické ženy, poněvadž ve svých domácnostech již dávno pociťovaly "blahodárné" účinky různých zákonů, které vláda naší demokratické republiky ustavičně jim uštědřovala a která dnes v době předvánoční chce jim dáti nové ožebračení ve způsobě tohoto zákona. Kdo se chce podívati, jak blahobytně žijí u nás občané republiky, jak blahobytně bude působiti jednání této vlády na dělnické rodiny, může se podívati na souchotinářské děti, na vyzáblé matky, které přicházejí večer z továrny udřeny, aby novým dřením aspoň částečně svojí rodině zaopatřily to nejnutnější.
Také se zde hodně mluvilo, jakým způsobem se bude řešiti agrární krise ve prospěch malých zemědělců a středních rolníků. Toto je snad první řešení, jakým způsobem se má pomáhati malým zemědělcům, že se má prodlužovati zákon, který také z nich má ždímati poslední haléře, které mají. Jedině v sovětském Rusku vláda dovede uskutečniti zákony ve prospěch největší většiny ve státě, jedině v sovětském Rusku dovede vláda přenésti všechny daně na ty, kteří je snesou, a to na zemědělce, na kulaky, kteří musí zaplatiti daně, poněvadž si svojí prací nezaslouží kapitál, který mají.
Chci ještě zdůrazniti, že právě
proto - a toho jsme si jasně vědomi - že to není poslední zákon,
kterým má býti dělnická třída ožebračována, právě proto, že byli
vyhozeni komunističtí zástupcové ze sněmovny, vám slibujeme, že
tím způsobem nezastrašíte nás, že nejen zde, nýbrž i venku dělnické
třídě řekneme pravdu, že tato vláda není vládou dělnickou, že
tato vláda je vládou fašistickou, vládou ve prospěch buržoasie,
že tento stát je čistě nástrojem buržoasie a že dělnická třída
nemá co očekávati od tohoto státu, že její požadavky může uskutečniti
jedině diktatura proletariátu, že jedině diktatura proletariátu
může dáti dělnické třídě zlepšení, může dělnické třídě přinésti
osvobození. (Tak jest! - Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní):
Dalším přihlášeným
řečníkem je pan posl. Ostrý. Dávám mu slovo.
Posl. Ostrý: Slavná sněmovno, projednávaná předloha zákona, totiž prodloužení daně z obratu, je pro nás velmi důležitá. Daň z obratu byla zavedena v době, kdy hospodářské poměry byly takové, že se dalo na této dani přece něco vyzískati a poplatník ji platiti mohl. Uznáváme, že nelze pro přítomnou dobu daň z obratu zrušiti. Daň, která vynáší celou jednu pětinu státního rozpočtu, nedá se zrušiti jen tak, anebo v té době, jak by to zájmy poplatnictva vyžadovaly, přes to však je nutno při provádění daňové prakse postupovati tak, aby široké vrstvy a hlavně středního poplatnictva touto daní poškozovány nebyly.
Původně nesměla býti daň obratová připočítávána k účtu. Novelisací zákona bylo povoleno daň k účtu připočísti. Bohužel prakse poplatníka a prakse konsumenta je po stránce daně obratové velmi odlišná. Poplatník, řekněme živnostník nebo obchodník, má právo připočísti tuto daň k účtu. Presentuje účet, ale konsument nebo odběratel nikdy již dnes a to je ustálená prakse - tuto daň neplatí. Zásadně se zaplacení této daně škrtá. A dělají to i závody, které vědí velmi dobře, že živnostník nebo obchodník daň zaplatiti musí.
U vědomí, že pro přítomnou dobu nelze tuto daň zrušiti, poněvadž je takovým výnosným příjmem pro státní pokladnu, domáháme se, aby tato daň byla paušalována u prvovýroby, stát i poplatnictvo svou přednost. Chtěl bych se jen letmo zmíniti o tom, co znamená pro stát vymáhání daně z obratu.
Komise daňové resp. revisní orgány chodí po republice po jednotlivých obchodech a živnostech a revidují za celá leta pokladnu resp. obrat. To vyžaduje jistě pro stát značného nákladu. Obchodník, živnostník považuje to více méně za šikan, namnoze to také šikan je. Kdybychom provedli všeobecné paušalování daně z obratu u prvovýroby - třebas i zvýšené - tedy by se stalo, že stát by dostal své, kontrola širokých vrstev obchodníků a živnostníků by odpadla, poněvadž by zde šlo o podniky, které vedou docela jistě přesné účetnictví jako podniky prvovýroby, dalo by se velmi dobře kontrolovati, kolik obratu ten závod má, a to by mělo ten následek, že stát by dostal své, ušetřil by značné částky na revisních orgánech a poplatník, střední živnostník a obchodník, nemusel by vésti o této dani záznamy, nemusel by se obávati daňových revisi, byl by klid a pokoj v obchodě, a stát by přes to, že by daň byla paušalována, přišel na své. Je pravda, že se průmysl proti tomu brání. Chtěl bych uvésti jenom malý příklad.
Pan X. vyrábí zboží, obchodník nebo živnostník je od něho odebírá buď jako hotové zboží nebo jako polotovary. Ten prvovýrobce si daň započítá a obchodník mu ji také zaplatí. Zboží jde dále do oběhu, dostává je do ruky konsument, odběratel, který tomu prostředníku, obchodníku nebo živnostníku tuto daň nezaplatí. Tedy ten ji platí ze svého, beztak při dnešní konkurenci a konkurenčním boji skrovného výdělku. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)
My tedy nemůžeme jinak než prohlásiti, že budeme hlasovati pro prodloužení dosavadního zákona. Jsme však nuceni podotknouti, že během tohoto roku musí býti projednána novelisace zákona o dani obratové. Do té doby nechť se provede cestou nařizovací paušalování této daně u prvovýroby, poněvadž tím, jak říkám, zabezpečíme stát, poplatnictvo bude platiti, bude míti klid, bude pokoj, nebude obtěžováno daňovými revisemi a daňové revise nebudou se musiti u středních obchodů nebo živností provádět.
Důvodová zpráva rozpočtového výboru praví, že r. 1929 bylo na různých daních odepsáno 1.300 mil. Kč a že nedoplatky daňové za rok 1928 stouply r. 1928 oproti roku mih věděti, kdo vlastně tyto daně dluží a komu o byla částka 1.300 mil. Kč daní roku minulého odepsána. Chci se o tom zmíniti. Připusťme, že bychom měli 60.000 středních živnostníků a obchodníků, kteří by dlužili 1.000 Kč na dani za rok. Těchto středních živnostníků a obchodníků nebude takový počet, ale připusťme, že jest jich 60.000. To by znamenalo, že ze živnostnictva, obchodnictva, tedy středního obchodu a průmyslu se dluhuje státu v té číslici 1.657 mil. Kč 60 mil. Kč. To ostatní bezpodmínečně musí dlužiti někdo jiný, a kdo takovéto velké obnosy dluží státu, tomu také byla asi ta částka 1.300 mil. Kč roku minulého na daních odepsána.
Chci podotknouti, že to, co říkám, není namířeno proti ministerstvu financí, ale prakse berních správ, berních úřadů je taková, že potvrzuje jen to, co říkám, vyslovuji-li pochybnost, že by větší obnos, větší částku dlužil střední obchod, střední výroba, živnostníci nebo řekněme i zemědělci. Mám za to, že to dluží jistě velký průmysl a že také velkému průmyslu jsou tyto miliardové částky na daních odpisovány. Zatím však se vůči střednímu obchodníku, střednímu živnostníku při daňové praksi, o které možná ani ministerstvo financí neví, postupuje takovým způsobem, že to vzbuzuje až rozhořčení.
Mám zde dva případy. Nějaký spolek ve Slezské Ostravě pořádal zábavu. Poplatek běží patrně o daň obratovou - činil 91,50 Kč.
Co se s tím stalo? Podotýkám, že zpráva byla předmětem stížností, tedy že je oficielní, co zde řeknu (čte): "Na podzim r. 1928 přišel ke mně berní vykonavatel Vlček v sobotu v poledne a tázal se mne, zda jsem předsedou některého spolku. Odpověděl jsem, že jsem předsedou živnostenské strany. Nato týž mi odvětil, že spolek dluží daň. Odpověděl jsem mu však, že mám zaplaceno a že potvrzenky má pokladník Ant. Bohumus, který bydlí v bezprostřední blízkosti berního úřadu, nebo že doklady obstarám sám, aby se dostavil za několik dní, aby mohl do těchto dokladů nahlédnouti. Na to mně briskně řekl, že za nikým choditi nebude, za mnou také ne a tázal se mne, komu patří kredenc a šicí stroj. Řekl jsem, že tyto věci patří ženě."
Tázal se ho, kdo on je, poněvadž toho berního vykonavatele neznal. Ten se mu potom konečně představil.
Po uvedených zde věcech obrátil se ke stolu, na němž ležely peníze v částce 6.000 Kč, připravené na výplatu dělnictva. Skočil velice hbitě a vzal jednu bankovku z těchto peněz, načež prohlásil, že mu to stačí. (Veselost.)
"Upozornil jsem ho, že peníze jsou mé, že naše sdružení má své jmění, z něhož lze zaplatiti, vedle toho že má celý dům a mnoho strojů a za veliké obnosy zboží, což vše by mohl zabaviti. On však s posměchem řekl, že ho nebudu učiti, co má dělati.
Podal jsem odvolání proti tomuto postupu a předložil jsem stvrzenku u berní správy o zaplaceni té pohledávky, která byla exekvována. Bylo mi však sděleno písemně, že mám zaplatiti osobně nějaké dluhy a že se proto nic nestalo, že věc je vyřízena.
Následovala stížnost do Opavy k finančnímu ředitelství, ale bez úspěchu. Ale po osobním zakročení a nových průtazích a korespondenci byly mi peníze vráceny.
Nyní uvádím, co se mně stalo. Berní vykonavatel mně zabavil 91,50 Kč. Chození za pokladníkem, psaní dopisů, frankování rekomando, dvě cesty do Frýdku, ztráta úroku, jedna cesta do Opavy, placení za došlé dopisy od berní správy a od finančního ředitelství, ztráta času a intervence, velké rozčilování a poškození na zdraví, celkem ztráta času dvě hodiny, dále tři hodiny, osm, sedm, dvě hodiny. Dohromady 22 hodiny ztráta času. Výlohy: do Opavy 17 Kč, do Frýdku 18 Kč, porto 12 Kč, úroky 7 Kč, dohromady 200 Kč."
To je suma, kterou příslušný musil vydati, aby se domohl peněz, které mu byly neprávem zabaveny. (Výkřiky posl. Vávry.)
Nemohu se ubrániti a musím uvésti další případ. Zde je dopis, který je podepsán asi pěti osobami (čte): "Dne 9. října r. 1929 vykonavatel pan Vlček František vykonal v mém obchodě ve Slezské Ostravě zájem na různé svršky za mé nepřítomnosti. Zjistil jsem, že mi byly zabaveny všechny druhy zboží, skříně, inventář v obchodě za nedoplatky dlužných daní, které činily 2.000 Kč, celkem zboží a inventář za 30.000 Kč. Poněvadž mi nezůstalo nic volného, odebral jsem se ihned na berní správu do Slezské Ostravy se žádostí o odbavení a povolení splátek, avšak tu mi bylo řečeno, že musím se odebrati na berní správu do Frýdku, že zde nemohou nic dělati. Ježto však potřeboval jsem velmi nutně jistou věc k dalšímu obchodu pro zákazníky, odebral jsem se dne 11. října znovu k bernímu úřadu ve Slezské Ostravě a požádal jsem odpovědné orgány, aby mi bylo provedeno odbavení zboží. Sám ředitel berního úřadu pan Rychtárský mi odbavení přislíbil a sdělil mi, jakmile vykonavatel Vlček přijde, že další zařídí. Při tom podotkl, abych v případě, že bych ho potkal, mu sdělil rozmluvu s p. ředitelem. Cestou z berního úřadu jsem dotyčného potkal a sdělil jsem mu dohodu s berním úřadem. Žádal jsem ho, aby mi šel zboží odbaviti, ale on nešel.
U berního úřadu jsem vlastně potom nic nepořídil. Tu jsem byl nucen obrátiti se na berní správu do Frýdku. To jsem také učinil, zajel jsem tam 12ho a vylíčil jsem s bolestí, co se mi stalo. Pan referent velmi shovívavě a obětavě vyslechl má vysvětlivky, ale poukázal na to, že to je v pravomoci berního úřadu ve Slezské Ostravě, abych řádně vše odůvodnil, že mně také vyjde vstříc. Podotkl, že mu nelze ničeho činiti, neboť mé poměry majetkové neznají tak, jako berní úřad ve Slezské Ostravě. Tudíž jsem radu přijal. Po příjezdu z Frýdku chystal jsem se právě na berní úřad ve Slezské Ostravě, abych, jak mi bylo sděleno ve Frýdku, požádal o uvolnění. Sotva jsem vyšel z obchodu, potkal jsem p. Vlčka, který mi oznámil, že mi jde zboží odbaviti. Přišli jsme do obchodu a pan vykonavatel rozkázal mi, abych otevřel uzavřenou skříň, což jsem ihned učinil. Zajímal se o to, komu patří zboží ve skříni, a tu jsem vysvětlil, že je to zboží cizí, což on také po předložení dokladů zjistil. Pan Vlček uvolnil část zboží a začal znovu prováděti zájem dalších věci, které byly ještě volné. Upozornil jsem p. Vlčka, že rozhodně není možno, aby nedoplatek daňový byl tak veliký, a žádal jsem o vysvětlení. Vykonavatel p. Vlček mně však řekl, že nedoplatek je tak veliký a proto jsem již ničeho nenamítal a zájem jsem dal provésti bez odporu. Podotkl jsem, že mám již zabaven šicí stroj, který stojí 3300 Kč, skříň, která stojí 1800 Kč, psací stůl v ceně 1500 Kč, ukázal jsem na to, že snad tyto věci úplně stačí a aby od dalšího upustil." Nejlepší ovšem přijde nyní. "Styděl jsem se před svými dělníky, kteří u mne právě pracují a prosil jsem pana Vlčka, aby od toho konečně upustil. Poukázal jsem na to, že jdu právě na berní úřad záležitost tuto vyříditi a doufám, že také vyřídím. Byl jsem oblečen, aktovku pod paždí, chtěl jsem odejíti, když mně pan Vlček zastoupil cestu a nepustil mě. Vykonavatel pan Vlček uchopil mne na prsou za oděv a strčil se mnou do kouta v obchodě, při čemž jsem se tak ulekl, že jsem řekl panu Vlčkovi, aby na mne nesahal a mně toho nečinil, že na to jistě nemá práva. Nato se beru ke dveřím, které byly otevřeny a chtěl jsem jíti na berní úřad celou věc vysvětliti. Tu však pan Vlček mi zastoupil cestu, při čemž mne poznovu uchopil a zavřel dvéře. Tu však se podívá pan Vlček na ruku a říká, že jsem ho bodl nožem. Podotýkám, že nosím sokolský odznak a jest pravděpodobné, že se o tento mohl pan Vlček škrábnout."
Prosím, věc došla tak daleko, že následovalo trestní oznámení na dotyčného poplatníka snad pro veřejné násilí a pod., vyprovokovaného, řekl bych, přímo úřadem, respektive úřední osobou.
Na tyto dva případy jsem poukázal prostě proto, abych dokázal, s jakou vehemencí se vymáhají daně u drobných živnostníků a obchodníků. A když tuto praksi vidíme, musí nás nesmírně zarážeti, když čteme, že za jeden rok stouply dlužné daně o 1.657 mil. Kč! Nemohu jinak, než opětovati naše stanovisko: Jsme pro předlohu zákona, budeme pro ni hlasovati, žádáme ovšem, aby s poplatnictvem nebylo takovým způsobem zacházeno, aby bylo uváženo, v jak těžké době se dnes živnost a obchod nalézá, aby bylo s touto situací počítáno a v důsledku toho, aby bylo také počítáno s duševním napětím poplatníka. Jestliže se poplatníkovi všechno v obchodě zabere a ještě se dráždí, není divu, že dojde k diferencím, k jakým se dospělo v uvedeném případě.
Příbramský případ řezníků je rovněž dokladem nepředloženého postupu, poněvadž nevyšetřovati, prostě zatknouti, chtíti uvaliti pokutu 400.000 Kč a pak to usmlouvati ba 15.000 Kč, to je poměr, se kterým bychom za žádných okolností souhlasiti nemohli. Vážíme si svých úřadů, ale jako poplatníci chceme, aby bylo s námi zacházeno jako s poplatníky a lidmi dobré vůle. (Výborně! Potlesk.)
Je jisté, že se budeme museti věnovati i otázce po druhé placení daně na potravní čáře v uzavřených městech. Prosím, mám zjištěné případy, že u jednotlivých řezníků, kteří dovážejí do uzavřeného města maso, dostupuje zadržený kapitál na po druhé zaplacené dani takové výše, že to činí celý jejich provozovací kapitál. Ten postup znáte. Dobytče se koupí; než se zabije, musí se daň za, platiti. Dovede se do uzavřeného města, do Prahy, do Bratislavy, Brna, a musí se ta daň zaplatiti po druhé a potom má právo tu po druhé zaplacenou daň žádati nazpět. Jestliže udělal ve složním lístku sebe menší chybu, nedostane nic a propadne mu celá ta částka, kterou po druhé zaplatil. (Posl. Hodinová. Vždyť ji musí dělníci také zaplatiti!) To ne. Tomu paní kolegyně nerozumí, to je velmi těžké. (Veselost.) Tedy, že se bude museti i této otázce věnovati pozornost, je samozřejmé.
A nyní na konec bych se chtěl zmíniti ještě o jedné důležité věci. Souvisí to s naší obchodní smlouvou s Polskem. Já této příležitosti využitkovávám proto, abych poukázal na nemožnost, která se stala při zavádění cel na zemědělské produkty. Smlouva s Polskem a dovolení dovozu polského chleba z Polska na pohraniční československé území - tedy také do Prahy, poněvadž do Prahy se již dováží 15.000 bochníků chleba, je tedy Praha také pohraničním územím polským - ohrožuje Těšínsko a celé Ostravsko. A poněvadž už dochází chléb také do Prahy - mám zjištěno, že dováží se z Polska také do jiných míst tedy je to něco, co znamená zkázu nejenom našich pekařských mistrů, nýbrž i všeho pekařského dělnictva. (Posl. Vallo: Je tam lacnejši chlieb, preto.) Tedy prosím, jak je to možné? Prostě proto, že na mouku bylo uvaleno clo a chléb je možno dovážeti volně bez cla. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Mám zde memorandum, které se o tom vyjadřuje takto: "Již desátý měsíc přenáší a převáží se ve velikém množství polský chléb do pohraničních okresů Československé republiky, zvláště však k nám na Těšínsko." Podotýkám, že Praha je také takovým pohraničním městem! "Podle přibližného vyšetření činí tento dovoz 3000 až 4000 bochníků chleba v průměrné váze 3 kg na 1 bochník, takže činí dovoz tohoto množství 9 až 12.000 kg denně - odpočítaje neděle a svátky - 225 až 300.000 kg měsíčně.
Příčinou tohoto dovozu je, že polský chléb je možno dovážeti do Československé republiky bez jakéhokoliv cla a daně, čímž je samozřejmě lacinější nežli chléb domácího původu.
Zdejší pekaři nemohou však na ceně chleba sleviti, neboť domácí mouka je dražší nežli mouka v Polsku a za 1 q mouky dovezené z ciziny musí zaplatiti 83 Kč cla a daně, čímž se jim výroba značně zdražuje.
Dovážené množství polského chleba odpovídá zpracování asi 7000 až 10.000 kg mouky denně, o které množství se na Těšínsku zpracuje méně mouky. Tímto dovozem polského chleba jsou pekaři v Československu již 10. měsíc citelně poškozováni, ba namnoze i ničeni, ale také pekařští zaměstnanci přišli tím o svůj výdělek" - (obrácen ke komunistickým poslancům) to je také pro vás, páni, nejde jen o mistry, nýbrž i o pekařské dělníky kteří tím přijdou o zaměstnání - "neboť mistři pro nedostatek odbytu vyrobeného chleba byli nuceni pracovní síly propustiti. Několik pekařských živností bylo dovozem polského chleba již zničeno, mnozí pekaři zastavili své živnosti v obavě před úpadkem a ostatní udržují živnosti s veškerou námahou v provozu, pokud jen mohou, avšak nenastane-li co nejrychlejší náprava, budou i tito zničeni, jsouť mezi nimi takoví, kteří očekávajíce brzké odstranění tohoto škodlivého poměru, zadlužují se u peněžních ústavů, jen aby svou živnost pokud možno udrželi.
Pekařské zaměstnanectvo nachází se bez práce a bez výdělku.
Je-li na polotovar - mouku - zavedeno clo 83 Kč na 100 kg, není zajisté spravedlivé, aby chléb z tohoto polotovaru vyráběný v cizině žádnému clu nepodléhal."
A tak si memorandum naříká dále. Ale zde jde také o ostatní daně. Takové množství chleba se sen dováží, ale neplatí se z něho ani clo, ani daň výdělková, ani daň obratová, neplatí se ani samosprávné přirážky, což všechno s výrobou chleba souvisí. (Posl. Vallo: Zlacnite československý chlieb a nedoveze sem z Poľska nikto nič! - Místopředseda Roudnický zvoní.) Poláci mohou sem ten chléb dovážeti, poněvadž na 100 kg ušetří 83 Kč, přímo neplatí z toho žádnou daň výdělkovou, žádné samosprávné přirážky, žádnou daň důchodovou, ani obratovou, neplatí z toho nic. Sáhnouti přímo do kapsy a zlevniti se ztrátou, to přece nemůže nikdo očekávati.
Myslím, že je velmi důležito, aby se i této otázce v době nejkratší věnovala pozornost, a je-li ve smlouvě s Polskem dovolen dovoz polského chleba do pohraničního pásma, nechť se to pásmo vytkne, která místa to jsou. Ale pohraničním pásmem Polska nemůže jistě býti Praha, anebo jiná města jako je Frýdek, Místek, Frenštát a podobná města daleko od hranic polských vzdálená.
Budeme hlasovati pro obě předlohy.
(Souhlas a potlesk.)
Místopředseda Roudnický (zvoní):
Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Vallo. Uděluji
mu slovo.
Posl. Vallo: Vopred musím sa zmieniť, že už dlho uvažoval som o tom, čo vlastne znamená slovo demokracia? Konečne som prišiel k tomu, že je to mlátenie prázdnej slamy! Už predo mnou všetci rečníci, ktorí vystúpili na tribúnu, stále kritizovali predložené ná vrhy zákonov, hovorili sem-tam, ale každý na koniec prehlásil: budeme hlasovať pre predlohu. Prosím, to mohli tí páni povedať z lavíc, že budú hlasovať pre predlohu. Bolo zbytočné, aby otravovali sa ľudia, ktorí sa tu nachádzajú. (Výkřiky komunistických poslanců.) Je zaujímavé, že je treba tejto tribúny, aby voličia, ktorí sídu sa na galerii, počuli, že ich zástupci vedia pekne vyprávať" že ich zástupci vedia pekné reči povedat., ale konečne ten štranok, ktorý im na krk chystajú, majú už navlečený.