Poslanecké sněmovně byla projednávaná předloha doručena 11. prosince a to ve formě vládního návrhu, kterým má prodloužiti platnost nynějšího zákona o dani obratové a dani přepychové do 31. prosince 1930. Návrh na prodloužení se odůvodňuje tím, že prý jest nemožné schváliti v parlamentě do konce roku hotový a hospodářské radě k posudku předložený návrh nového zákona. Aby se vyhnula námitce, že by postačilo starý zákon prodloužiti na půl roku, uvádí důvodová zpráva, že musí prodloužení býti provedeno na celý rok, poněvadž prolongace o půl roku by měla za následek, že by během jednoho daňového roku byly v platnosti dva různé zákony o téže věci. O upuštění od daně obratové nebo o částečném upuštění od ní nemůže prý býti řeči, poněvadž tato daň má tak význačnou úlohu ve státním hospodářství, že by státní finance byly uvedeny v nepořádek, kdyby se na dani obratové jen něčím hnulo.

Slyšeli jsme včera v rozpočtovém výboru řeč ministra financi dr Engliše, jež podle mého přesvědčení musí činiti na poplatníky přímo ničivý dojem, poněvadž muž stojící na stanovisku, že tato daň jest protisociální a spočívá velmi těžce na hospodářství, chová v sobě sociální tvrdosti a veškerý hospodářský vývoj omezuje a brzdí, poněvadž tedy tento muž, který zrušení označil za nezbytné, stojí na stanovisku, že bude zapotřebí nikoliv tří nebo pěti let, nýbrž 10 nebo ještě více roků, aby mohla býti ta to obratová daň aspoň nějak snížena, vyprávěl nám, jak velké starosti má ministerstvo financí v nejbližší době, poukázal na to, že na novou vládu doléhá bezpočet nových požadavků, že má býti vyřešena otázka staropensistů, válečných poškozenců, platy státně zaměstnanecké a mnoho jiných otázek ministerstvem financí. A pravil: Dejte mně nějakou jinou možnost, abych sehnal částky, jež budou potřebné k vyplnění těchto požadavků. Nechceme provozovati demagogii, nechceme říci: Zrušte ten či onen ressort. Víme však určitě, že nynější státní hospodářství není nejen vyrovnané, nýbrž že jsou dokonce veliké přebytky a víme, že ministerstvo financí může nejen na ně sáhnouti, ba víme dnes již předem, - to bychom rádi výslovně konstatovali - že při každé předloze, kterou pan ministr financí vnese do sněmovny, ať je to již ukojení požadavků válečných poškozenců, ať je to ukojení státních zaměstnanců nebo požadavky učitelů, ať je to již nějaký jiný zákon, bude vyžadovati úhrady ještě nad všecky tyto výsledky nynějšího státního hospodářství a jeho přebytky; bude spojovati, jak jsme se toho dočkali u ne sčíslných jiných předloh, každý nový sociální požadavek s novými břemeny obyvatelstva. (Souhlas na levici.)

Poplatník bude novým prodloužením zákona o dani obratové, aniž tento byl vůbec po změněn, trpce zklamán. Rád bych výslovně připomenul, že při projednávání novely zákona o dani obratové 3. prosince 1926 pan ministr financí dr Engliš v rozpočtovém výboru - na základě mých záznamů z tehdejšího protokolu - výslovně prohlásil: Bude naší přední úlohou obratovou daň snížiti. Tak mínil pan ministr financí dr Engliš v roce 1926. Nyní byl zákon v r. 1926 schválen na 3 roky do 31. prosince 1929, a my jsme tehdy silně napadali vládní strany, i stranu německých živnostníků, která se k tomu propůjčila dáti ministerstvu zmocnění, aby vybíralo daň jí právem potíranou po 3 léta v plném rozsahu. Na mou přímou otázku, zda snad bude možno po uplynutí tohoto nového prodloužení obratovou daň částečně zrušiti, prohlásil tehdy pan ministr financí Engliš: "Bude nás velmi těšiti, budeme-li moci již před uplynutím těchto tří roků obratovou daň zmírniti." Dnes jste slyšeli, že pan ministr financí právě včera prohlásil, že na to není ani pomyšlení, že všechno byla je krásná slova za účelem přiměti většinu, aby pro tento zákon hlasovala. Vše ostatní se ukáže později. Za těchto okolností jest pochopitelné, že poplatníci musí býti nadmíru zklamáni, a nositelé této daně ve svém celku značí všeobecnost jako u žádné jiné daně v této zemi, a ta bude tím více zklamána, poněvadž tato daň v posledních létech byla mimořádně zvýšena. Neřekli bychom nic, kdyby nyní zůstala stejná, kdyby se stabilizovala, kdyby nebyla více zvyšována, kdyby bylo pozorovati eventuální malé snížení nebo jen menší zvýšení. Vidíme-li však, že daň z obratu je skorem o 50% vyšší než asi před 3 1/2 roky, činí-li pětinásobek původního výnosu, pak musíme dojista říci, že tato daň nejen skytá možnost částečného zrušení, nýbrž že k tomu přímo nutká a nutí. Není tomu tak, jak nám chtějí namluviti, že proto tak vzrostla, poněvadž naše hospodářství se stalo výnosnějším, poněvadž stoupla doprava a poněvadž naše hospodářství ozdravělo, nýbrž naopak, jedinou okolnost, proč daň obratová dnes vykazuje podstatně vyšší výnos, než před lety, sluší hledati v tom, že technika vymáhání daní se stala daleko tvrdší a intensivnější, poněvadž berní úřady dnes přirozeně zachytí tuto daň až na poslední holičský krám nebo až na poslední ovocnářku a vymáhají ji tak brutálně, že tomu není rovno. Daň z obratu byla kdysi zavedena jako prozatímní a byl, nemýlím-li se, dokonce dnešní ministr financí dr Engliš sám referentem o návrhu zákona v revolučním Národním shromáždění. Tento zákon byl, jak se snad můžete upamatovati, schválen 10. prosince 1919, tedy přesně před 10 lety, a vstoupil v platnost 16. ledna 1920. Tehdy prohlásil, že daň z obratu jest nutnou z čistě finančně-technických důvodů a to na tak dlouho, dokud nebudou daňové finance země v pořádku. Stát prý potřebuje nyní rychle peněz a to co možná nejvíce a v době co nejkratší a k tomu účelu musí prý býti daň z obratu zavedena. Ve chvíli, až opět nastanou ve státě spořádané finanční poměry, bude prý daň automaticky zrušována a odstraněna. Musíme tedy buď státi na stanovisku, že finance tohoto státu nejsou dosud v pořádku, že nedosáhly dosud oné míry pořádku, který byl tehdy, v r. 1919, tedy před 10 lety očekáván, nebo však, že ve skutečnosti máme finanční pořádek, že však stát se této daně již vzdáti nechce, poněvadž nebí ochoten šetřiti v jiném oboru, kde by úspory byly v nejvyšší míře možné a pro národní hospodářství mimořádně účelné. Pan ministr financí nebude přece dnes chtíti vážně tvrditi chceme jeho slova bráti vážně - že se státní finance na házejí v tak kritických poměrech, jako v roce 1919 při vpádu maďarské sovětské vlády na Slovensko. Přirozeně také víme, jakou úlohu má obratová daň ve státním hospodářství. Uvedu vám zcela krátce několik číslic, abych ilustroval stoupání daně z obratu. Předvídali jsme r. 1920 v rozpočtovém prelimináři obratovou daň 800 milionů, vynesla však pouze 516 milionů. Potom však stoupá hned r. 1921 na 1146 milionů a v r. 1922 na 2200 milionů, což jest následek tehdejšího úkazu inflace, česká měna nestála si tehdy velmi příznivě; daň poklesla v r. 1923 na 1800 milionů, r. 1924 na 1500 milionů a zůstala v letech 1925 a 1926 na částce 1600 milionů, dosáhla r. 1927 1900 milionů, r. 1928 2337 milionů a odhaduje se pro rok 1929 na 2500milionů t. j. dnes možno počítati s tím, že tento daňový výnos jest nejen pohotově, nýbrž že bude dokonce překročen. Uvažte jen, že právě v době od r. 1923 počínaje nastal v našem celém národním hospodářství zpětný pohyb. Od r. 1923 máme silnou úspornou tendenci, můžeme pozorovati úbytek příjmů a mezd v celém státním území; a právě v této době nastalo zvýšení obratové daně, jakým sotva možno se vykázati u nějaké jiné daně v této zemi.

Pan ministr financí dr Engliš sám jednou prohlásil, že právě tato daň mimořádně přispívá ke zdražení předmětů spotřeby a že pro ni cena předmětů spotřeby se zdražila o 5 až 8%. V tuzemsku účinkuje tato daň zdražováním jako daň spotřební, daň konsumní, jako daň širokých vrstev, jež nejvíce tíží široké vrstvy malých živnostníků a dělníků - o tom promluvím ještě několik slov - v cizině má za následek těžké poškození schopnosti soutěže v průmyslu. (Výkřiky na levici.)

Velectění! V důvodové zprávě tohoto zákona se také praví, že by se nemohlo nejen státní hospodářství, které je přece 19% svých celkových příjmů odkázáno na tuto daň, zříci daně obratové a daně přepychové, nýbrž že by nad to přišly i obecní finance do nepořádku, kdyby tato daň měla nějak přestati anebo byla by jen omezena. Dotační fond obcí se ukazuje jako strašák, jako důvod, který znemožňuje, aby tato daň byla rušena. Pánové, vždyť my jsme dotační fond nezavedli, naopak jsme proti němu protestovali, my jsme pro obce požadovali rozděleni daní, rozdělení dávek. Bránili jsme se proti dotačnímu fondu zuby nehty, poněvadž jsme věděli, že bude znamenati petrifikaci i daně obratové a přepychové. Proto jsme již tehdy před ním varovali, že vláda chce tuto předlohu spojiti s financováním obcí a tím přímo znemožniti - zdůrazňuji "chce" - aby tato škodlivá daň byla kdy odstraněna. (Posl. Geyer [německy]: Proto činí tato jen zlomek z dotačního fondu!) Mýlíš se, jest to nyní 905 mil. Kč, které byly z tohoto fondu poukázány podle výkazů ministerstva financí. Vždy však jest i při nepatrnějším výměru samozřejmé, že tuto částku by bylo nemožno hraditi odněkud odjinud; to víme. Nemožno se zbaviti dojmu, že všecky tyto důvody, jež vypočítává ministerstvo financí a k nimž se většina přirozeně svým votem připojí, mají pouze za účel, aby udržely obratovou daň v nejširším a nejplnějším rozsahu. Proti tomu zaujímáme co nejrozhodnější stanovisko. Ministerstvo financí chce sice administrativně paušalování rozšířiti více než dosud, ale víme, že paušalování není předně přáním četných průmyslníků a za druhé, že toto paušalování není ve skutečnosti také snížením, vyjímajíc snad, že skytá tu a tam malý přehled daňových platů v roce najednou, jest tedy kalkulačním faktorem, ale nikterak neznamená skutečné snížení daňové platby. Stát nebo ministr financí nechce se vzdáti této obratové daně a nechce na žádný způsob přistoupiti na snížení této obratové daně. Velectění, včera pravil zástupce české strany sociálně-demokratické dr Macek při požadavku námi odůvodněném, aby obratová daň byla snížena se 2 na 1%, že by se to v hospodářství obyvatelstva, v cenách, vlastně vůbec neukázalo, konsum sám by z toho nic neměl, poněvadž obchodníci a průmyslníci by o 1% vyšší příjem nějak sami vstrčili do kapsy a neslevili jej konsumu, takže by se snížení nijak neobráželo ve zlevnění cen. Pánové, tak se věci nemají. Připouštíme, že by 1% snížení daně z obratu nenabylo ihned působnosti tím způsobem, že by řekněme kilogram chleba nebo mouky nebo masa nebo jiná životní nebo spotřební potřeba doznala snížení ceny. Nemysleme však pouze na přímý konsum, nýbrž mysleme i na statisíce poplatníků, kteří nemohou tuto obratovou daň vůbec přesunouti, kteří tuto obratovou daň musí platiti z výtěžku svých příjmů. (Posl. dr Macek: Pane kolego, to jsem myslil zcela jinak, později vám to vysvětlím!) Rozumím, pane kolego, jak to chápete! (Posl. dr Macek: Mínil jsem zkartelované obchody!) Obratová daň má dnes trojí účinek: na jedné straně pro vrstvy konsumentské. Pro tyto působí obratová daň v každé formě zdražení, to jest jednou jisté, o tom není sporu. Na druhé straně jest pro velkoprůmysl průběžnou položkou. Doma působí, jak řečeno, zdražení, vůči cizině jest těžkou překážkou naší konkureční schopnosti. Doma jest však u velkopodniků průběžnou položkou, neboť jest obsažena účetně, z faktury se nesráží, nemůže se sraziti, neboť daň jest chráněna zákonem, jest položkou průběžnou. Dodá-li na př. firma Schicht nebo Škoda dodávku za 50.000 korun, připíše dvě procenta daně z obratu, to dělá 1000 Kč, tudíž celkový účet 51.000 Kč. Tato částka musí býti plně zaplacena. Zcela jinak jest tomu však u malého živnostníka, u malorolníka, u malého řemeslníka. Ten nemá možnosti obratovou daň přesunouti. Zde však přicházím právě k nejdůležitější kapitole: Odpusťte, jestliže my, jako dělnická strana, vystupujeme na prospěch právě tohoto stavu, neboť co jsou vlastně drobní živnostníci, drobní krejčí, obuvníci, zámečníci atd. jiného, než dělníci, než proletáři, kteří musí ještě k tomu vzíti na svá bedra risiko vlastního obchodu a daňové platby. Ti nemohou, jako tovární dělník, počítati s osmihodinovou pracovní dobou, musí pracovati daleko více, aby si zajistili byť i jen existenční minimum. Jak to nyní vypadá s daňovou platbou těchto kruhů obyvatelstva? Jako socialisté musíme jednou docela vážně upozorniti na to, že se s těmito věcmi nemá dělati demagogie. Dnes spočívá na řemeslnících, tudíž živnostnících, malorolnících, největší břemeno veškeré naší daňové poplatnosti vůbec. Tak jest tomu ve skutečnosti, nemíním v úhrnné číslici, ale v individuální platbě. Zde bych rád poukázal výslovně na něco, na tyto věci jsem upozornil již před projednáváním daňové reformy v rozpočtovém výboru a také zde v plenu sněmovny není to tedy tak, že my teprve nyní s tím přicházíme - neboť náš zdaňovací systém jest naprosto nespravedlivý. Několik příkladů: Vezměte si některého holiče nebo krejčího nebo obuvníka nebo některého řemeslníka, živnostníka nebo malorolníka. Jak se věci mají? Řekněme, takový živnostník má roční příjem 25.000 Kč. To jest již znamenitý živnostník; a uznáte, že jest mnoho menších existencí, jež tohoto příjmu nedosahují. Platí daň důchodovou, daň výdělkovou, na výdělkovou daň obecní přirážky, okresní přirážky, školní přirážku, zdravotní přirážku, zemskou přirážku a nyní ještě 2%ní daň z obratu. Tato daň z obratu jest ve skutečnosti dnes největší položkou, kterou vůbec platí. Stále více roste jako zcela nová daňová kategorie. Právě, je-li paušalována, dostává ráz absolutně přímé daně. Máme zde zajímavý příklad, že se nepřímá daň pojednou mění v přímou. Na takovém živnostníku s 25.000 Kč příjmu spočívá nyní celá věc. Vedle sedí ředitel továrny nebo zaměstnanec s vyšším příjmem nebo nějaký důchodce s příjmem 50.000, 60.000 nebo 1 00.000. Tento muž neplatí ani haléře obecních přirážek, ani haléře přirážek okresních, zemských nebo jiných. Ani haléře daně z obratu. Platí tedy podstatně méně, přes to, že má daleko vyšší příjem než malý živnostník, na němž spočívá celé břemeno autonomních a veřejných korporací. To jest neudržitelný stav a já jsem to také tehdy v rozpočtovém výboru vyložil a vyjádřil svůj podiv dále nad tím, že živnostenská strana, ačkoliv tenkrát byla takřka ve vládě, to snesla, poukázala na tuto daň, a to právem jako na nejvíce protisociální daň právě pro malého živnostníka, ale propůjčila se k tomu, aby dala svůj souhlas ku prodloužení této daně nejen na krátkou lhůtu, nýbrž dokonce na 3 léta. Tím se stala spoluvinnou nynější situací. Porovnáme-li obratovou daň v jiných zemích s naší a poukážeme na to, že v Německé říši - pan ministr financí Engliš pravil: "Tam jsou jiné poměry než u nás, tam se platí 3/4%, u nás však 2%" - že my tedy ve skutečnosti platíme 2 1/2krát tolik obratové daně než v Německé říši, pak nutno říci, že jest to zatížení obyvatelstva, jež přesahuje dojista veškeré meze.

Ve vládním prohlášení řekl pan předseda vlády dne 13. prosince mezi jiným doslova toto: "Také jest úlohou veškeré státní správy, aby se pomohlo oněm, kdož jsou bez svojí viny sociálně oslabeni, a tuto důležitou a těžkou úlohu splníme svědomitě." Nedá se říci, že první skutek vlády, předloha o prodloužení daně z obratu, další těžké zatížení řemeslníků, živnostníků, malorolníků, celého hospodářství, průmyslu, přirozeně též všech jejich nositelů, dělnictva, znamená v plném rozsahu slova, že by se toto prohlášení dalo uvésti v soulad s krásnými slovy pana předsedy vlády. Bylo by to s vládou špatné, kdyby všecky její skutky nebo jen většina jich byla tolik v rozporu se sliby, jako jest tomu při tomto zahájení. Obě předlohy prohlašují, že doba k novelisaci, jíž zákonodárci disponují, jest příliš krátká, než aby byla novelisace provedena, a že jest tudíž jen možno zákony prodloužiti. Nehledě zcela k tomu, že poplatníci této země nemají na tom viny, že porod této vlády dal na sebe tak dlouho čekat, nehledě zcela k tomu, že politická krise poplatníky pramálo zajímá, na nejvýše se stanoviska, jak při tom dopadnou, musí přec býti také řečeno, že tato výmluva nepřiléhá. Jsem přesvědčen, že se nebude zpěčovati žádný člen této sněmovny, aby zde ztrávil celé svátky a pracoval, jestliže by se podařilo tuto daň nějak odstraniti nebo jen zmírniti nebo v její hrozné tvrdosti částečně zrušiti. (Souhlas na levici.) Konstatujeme tudíž, že technické a časové nemožnosti nejsou překážkou snížení daně z obratu, nýbrž jedině nynější systém - a v tomto ohledu jest oprávněno slovo pana ministra financí, jež včera vyslovil v celé své otevřenosti. Také jsem včera na to řekl, že by byl nevzbudil mnohé naděje, jež byly zbytečně vzbuzeny, kdyby byl již r. 1926 prohlásil, když byla provedena novelisace: Lasciate ogni speranza, zanechte vší naděje, až se bude tato daň projednávati. Včera nám to řekl zcela otevřeně a proto se divíme, že důvodová zpráva uvádí přímo pokryteckým způsobem důvody, jež nepřiléhají, jež nemůžeme přijmouti a s nimiž nemůžeme souhlasiti. Poněvadž vinu na prodloužení tohoto zákona přikládáme systému, který zde vládne, který jest jednostranně finančně-kapitalistický až do kosti, jenž se nechce změniti a nezmění, proto odmítáme tento návrh zákona. Podali jsme četné pozměňovací návrhy a prosím slavnou sněmovnu, aby je přijala. (Souhlas a potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Petrovický.

Posl. Petrovický: Vážená sněmovno! Jest opravdu litovati, že politické poměry znemožnily náležitě projednati dva opravdu tak důležité zákony terminované, jako je zákon o dani obratové a zákon o dávkách z úředních výkonů.

Když byla u nás zavedena daň obratová cestou zákonnou r. 1920, bylo přehlíženo, že to je daň přechodná, která postupem času bude zase likvidována. Je samozřejmé, že tehdy jako dnes tato daň byla nepopulární jednak u konsumentstva, které považuje tuto daň za tíživou, jednak u samotných těch, kteří bezplatně tuto daň vybírají pro stát.

Daň obratová jest u nás jednou z těch daní, která nejvíce u nás vynáší. Slavná sněmovno, od r. 1920 byla tato daň stále ve vzestupu. Výnos daně z obratu činil v prvním roce, tedy r. 1920, pouze 8.18%, r. 1926 již 19,.46% všech příjmů ze státních daní a dávek a byl ve stálém vzestupu. Teprve za rok 1927 jest pokles na 18.90%. Béřeme-li však skutečně cifry výnosové, ne pouze prelimináře, vidíme, jak daň z obratu vykazuje u nás tendenci silně vzestupnou. R. 1920 vynesla obratová daň 501.2 mil. Kč, po přechodném poklesu r. 1923 z 1644,3 mil. Kč na 1455,6 mil. Kč stoupa r. 1924 na 1542,5 mil. Kč, r. 1927 převyšuje 2 miliardy a za r. 1928 vynesla již 2336,8 mil. Kč, což je více než všechny přímé daně dohromady. Při tom činily nedoplatky koncem r. 1928 ještě přes 1 miliardu Kč.

Vzestupnou tendenci zachovává daň z obratu i r. 1929, jak viděti z měsíčních výkazů uveřejňovaných ve Věstníku ministerstva financí a ve zprávách Národní banky československé. Za období leden-srpen 1929 vynesla i s daní přepychovou úhrnem 1712,6 mil. Kč, oproti 1549,8 mil. Kč v soudobí 1928. Můžeme tedy počítati, že r. 1929 vynese již přes 2 1/2 miliardy Kč přes pokles cen a stále zjevnější depresi hospodářské konjunktury. Nechť tedy smýšlíme o nepříznivých účincích této daně na naše národohospodářské poměry jakkoli, je jisto, že musíme s ní i nadále počítati. Běží tedy v prvé řadě o to, aby byly zmírněny její nejhorší účinky. Nechávám úplně stranou otázku, do jaké míry přispívá daň z obratu u nás k udržování poměrné drahoty, zejména u onoho zboží, které normálně prodělává řadu převodů, než se dostane ke konečnému konsumentu.

Ale osudnější pro vývoj hospodářských a výdělkových poměrů u nás jest účinek daně z obratu na utváření celého cirkulačního procesu v hospodářství. Daň z obratu bývá zařazována do kategorie tak zv. daní obchodových, t. j. daní, které se vybírají při jednotlivých fásích hospodářského procesu cirkulačního na různých hospodářských stupních. A tu nutno doznati, že všeobecně se uplatnila tendence, vyhýbati se dani z obratu tam, kde jest možno učiniti tak jinou formou hospodářského procesu. Sem patří soustřeďování podniků, tvoření družstev a jich centrál. Pamětní spis říšsko-německého ministerstva financí z r. 1924 výslovně konstatoval, že došlo k hospodářsky nežádoucím koncentracím závodů jen pro úsporu daně z obratu. Rovněž tak následkem vysoké daně z obratu bylo upouštěno od zakládání samostatných speciálních závodů, které pro technický rozvoj jsou významné. Soukromý obchod vytvořil v normálních dobách spoustu různých pomocných a zprostředkovacích opatření, velmi citlivých a co nejrychleji na různé momenty reagujících, kterými umožňoval i konsumentu co nejdokonalejší úkoj jeho potřeby, ale všecky tyto jednotlivé články a článečky nesnesou prostě 2%ního zatížení daní z obratu, poněvadž při hrubém zisku, se kterým v takových případech tyto složky obchodu pracovaly, nečiní začasté ani procento. Daň tak ohromná musila tedy vésti k vyloučení těchto zprostředkovacích článků z hospodářského života. Tak mizí postupně velkoobchod v řadě oborů se zbožím, velkoobchod, který nakupoval u výrobce a prodával detailistovi. Tak mizí různi zprostředkovatelé, jednatelé, které tvrdost zákona postihla tak, že nemohli daň tuto prostě přesunouti, ač jako daň spotřební byla myšlena jako přesunutelná na konečného spotřebitele. Jest správné, že daně obchodové a v prvé řadě daň z obratu zatěžují přímo výrobu ještě dříve, než docíleno bylo podnikatelského zisku, z něhož se potom vyměřuje daň důchodová a výdělková, a že zmenšují naši soutěžní způsobilost, zvyšujíce výrobní náklady. To platí v prvé řadě o poměru našem k cizině, tedy zejména při vývozu, ale se zřetelem k často se vyskytující volné konkurenci cizího zboží na našem trhu i o soutěživosti uvnitř našeho státu.

Nejhorším výstřelkům po této stránce dá se ovšem vyhnouti jednak ekvivalentními úlevami pro vývoz, jednak stejnoměrným zatížením zboží z ciziny dovezeného, ve kterýchžto obou směrech jest naše zákonodárství stále ještě velmi nedokonalé. Ale určité obory obchodu, pomocných zařízení obchodních, zprostředkovatelství, jsou příliš vysokou daní z obratu přímo vyřazeny z hospodářského procesu, jsou zbaveny své existence a musejí zaniknouti, aniž z toho konsument má prospěch. Rovněž tak úlevy, skýtané v oboru družstevnictví, znemožňují soutěž obchodníku, který musí daň z obratu v plné výši odváděti, a nemůže-li ji přesunouti, zhoršuje o to podmínky svého podnikání, což snese snad přechodnou dobu, ale nikoliv trvale. I on bude takto vysazen neodvratné zkáze. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Bohužel, nemáme dodnes podrobně členěné statistiky naší daně z obratu. Teprve statistika do všech detailů zpracovaná, pokud ovšem bude vůbec možno ji opatřiti, mohla by zjednati náležité jasno jednak o účincích daně, jednak i o úspěchu, jakého dosáhla v jednotlivých oborech výrobních i obchodních dosavadní ukládací technika.

V Německu zpracovali takovou statistiku posledně za r. 1925 a je velmi poučné viděti, že tam z celkového zachyceného obratu 102 miliard Mk připadlo pouze 7 miliard Mk na zemědělství, 55 miliard na průmysl a živnosti, 38 miliard na obchod a zbytek na volná povolání, zdravotnictví a jiné. Naproti tomu poplatníků bylo v zemědělství 2,041.860 osob, v průmyslu 1,258.715 a v obchodu 1,308.858. Ale již z toho vidíte, jak značnou úlohu hraje obchod při této dani, při čemž v Německu, jak známo, právě tomuto oboru dostalo se význačných úlev. Ještě poučnější bylo by stopovati toto členění podle jednotlivých let a srovnati je s povoláním všeho obyvatelstva. Soudím tudíž, že daň z obratu má právě pro obchod ohromnou důležitost, a volá-li se právě z kruhů obchodních s takovým důrazem po zavedení paušálu ve velké řadě důležitých oborů, je to volání velmi oprávněné, a je povinností, starati se opravdu o tyto věci a věnovati jim náležitou pozornost.

Možno tedy říci, že s daní z obratu bude se na dlouhou dobu ještě počítati a musí býti snahou naší, daň tuto upraviti tak, aby neničila hospodářské existence, aby nerušila průběh dosavadního hospodářského procesu, nutíc jej k formám, které neznamenají vždy pokrok, a aby se učinila opatření, která by ostré vzestupné tendenci této daně učinila přítrž, neboť jinak nebude nikdy možno daň tuto postupně odstraňovati, poněvadž bude míti v našich státních financích stále významnější úlohu, jak ukazuje dosavadní vývoj.

Přímo silácký kousek provedlo Německo, když r. 1925 a 1926 snížilo sazbu daňovou postupně o 1 3/4%, čímž výnos daně klel o plnou miliardu marek. Když r. 1926 bylo u nás jednáno o prodloužení zákona o dani z obratu na 3 roky, bylo tu prohlášeno, že se strany finančních úřadů a jejich zástupců bude při novém jednání v této době uvažováno, aby daň z obratu postupně u nás byla likvidována. Ovšem tehdy byl učiněn slib a musíme litovati, že nedošlo k řádnému projednání tohoto zákona, neboť jistě bychom byli uplatnili, aby postupem doby byla likvidována a třeba z menší části snížena nejen ve prospěch těch, kteří tuto daň vybírají a odvádějí, nýbrž ve prospěch všeho našeho konsumentstva. Kdyby se dnes snížila daň obratová jen o 1/4%, činilo by to kolem 300 milionů Kč, kdyby se snížila o 1/2%, bylo by to 500 až 600 milionů Kč. Vidíme však, že v prelimináři státního rozpočtu ministerstva financí tato daň je určitou částí limitována, ve skutečnosti tato daň obratová vynáší skoro o 100% více než je preliminováno. Vidíme to v rozpočtu na r. 1929, ve vzestupu daně obratové, jakož i v nedoplatcích způsobem od našeho poplatnictva vymáhány.

A, vážená sněmovno, myslím, když projeven byl názor předešlými pány řečníky, že jest nezbytností a nutností podržeti ještě u nás daň obratovou delší dobu a že jest potřebí její novelisace, že má aspoň finanční správa vyhověti volání poplatnictva, které se dožaduje, aby ve všech odborech našich byla tato daň paušalisována. Říkám zcela otevřeně, že právě zavedením paušálu obratové daně ve všech oborech stala by se tato daň snesitelnější i našemu konsumentu. Konsumenti by zapomínali, že opravdu daň obratovou v tomto paušálu platí, zapomínali by proto, poněvadž by tam nebyla jasně připočítávána tak jako dnes v účtech, které odběratel dostává od výrobce neb obchodníka, a kde na konci účtu připočítává se 2% daň z obratu. A zkušenost učí, že tam, kde daň obratová jest u nás paušalisována, její výnos pro státní finance jest daleko větší nežli 2%. Jest to v různých oborech, a tu opravdu nechápu, že se dělají těžkosti tam, kde se volá z kruhů obchodnictva s textilním zbožím po paušalování obratové daně z textilií. Jsou mi známy, vážená sněmovno, překážky, které zdržují uskutečnění paušálu obratové daně z textilního zboží. Jsou to t. zv. kombinované závody v našem textilním průmyslu, které patří jednomu majiteli nebo akciové společnosti, nebo společnosti s ručením obmezeným, přádelny, šlichtovny, barvírny a tkalcovny; majitel takového kombinovaného závodu neplatí z těchto všech závodů několikráte daň z obratu, nýbrž pouze jednou. Avšak, uvážíme-li, slavná sněmovno, že těchto kombinovaných závodů není veliký počet, že také v jiných oborech, kde podobně kombinované závody byly, dohodly se příslušné kruhy o paušalování obratové daně, myslím, že při dobré vůli dal by se i zde sjednat způsob paušalování obratové daně u textilií. Obchodnictvo s textilním zbožím a jejich odborové organisace již přes 6 roků volají po paušalování obratové daně z textilií. Ovšem prodělávají stejný proces a stejné překážky musí překonávati, jako tomu bylo u jiných odborů. Stejné překážky byly činěny, když organisované hostinstvo v republice se dožadovalo paušalování obratové daně při výrobě piva. I tam vidíme, slavná sněmovno, některé závody, jež mají závody kombinované, sladovnu a pivovar. Tedy jsou zde dva průmyslové závody, které jsou v jedněch rukou. Trvalo to přes 6 roků, nežli byla korunována snaha odborných organisací hostinských zdarem, ale zdarem ne ani ve vlastní prospěch, nýbrž ve prospěch samotného průmyslu pivovarského, a v daleko větší prospěch, pokud se týče výnosu, samotného našeho ministerstva financí.

Paušalovaná obratová daň, která se dnes vybírá u pivovarů, vynáší daleko více nežli dříve 2% daň, a je zde méně "restů", méně těch zbytků této nezaplacené daně, jak se jevily dříve.

Tedy i zde je třeba dobré vůle a apeluji zejména na ministerstvo financí, aby se vynasnažilo sjednati dohodu mezi těmito vzájemnými dvěma kruhy: na jedné straně průmyslem a na druhé straně obchodnictvem s textilním zbožím. Nemyslím, že to bylo poslední slovo presidenta Obchodní a živnostenské komory v Liberci, velkoprůmyslníka Liebiga, který při nastoupení svého čestného úřadu prohlásil a dal odhlasovati v plenu Obchodní a živnostenské komory liberecké, že komora liberecká stojí proti zavedení paušálu obratové daně u obchodnictva s textilním zbožím.