Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Netolický. Dávám mu slovo.

Posl. Netolický: Slavná sněmovno! Litujeme, že pro krátkost času nebylo možno podrobiti terminované zákony, to jest zákon o dani z obratu a z přepychových předmětů a zákon o dávce z úředních výkonů, náležité revisi. Litujeme toho, poněvadž daň z obratu stala se velmi tíživou. Ukázalo to nejlépe stoupání její. Tato daň vynesla r. 1920 kolem 512 mil. Kč, r. 1928 2.336,000.000 Kč a letos počítalo se s výnosem 2 1/2miliardy; vidíme tedy, že její výnos od r. 1920 stoupl pětinásobně. Rozdíl je v tom, že z předmětů mimo potraviny vybírají se 2%, což dělá při této částce jen nepatrný zlomek stoupnutí, asi třetinu. Celkový výnos při pětinásobném stoupnutí této daně ukazuje, že upotřebení zákona stalo se do všech důsledků.

Zákon o dani z obratu byl r. 1920 týž, jako pro r. 1929, ba naopak r. 1926 při prodlužování zákona o tři léta, když bylo změnou §u 10 uleveno velikým poplatníkům, t. j. majitelům různých průmyslových závodů ze vzájemných dodávek poskytnuta sleva, přece výnos daně stoupl do úžasné výše. Jest zřejmo, že berní administrativa používala zákona toho do všech důsledků a proto tíživost této daně je nadmíru veliká. Daň tato byla původně prohlášena jako daň spotřební a průběhem doby, a to přiznal pan ministr obchodu i pan ministr financí, stala se nejen daní konsumní, nýbrž i tíživou daní výrobní, poněvadž zatěžuje a zdražuje i výrobní náklady. Tím se stává, že naše zboží vinou dosti vysoké obratové daně stává se méně schopným konkurence za hranicemi.

V Německu snížili tuto daň na 3/4%, my ji máme dodnes ještě třikrát tak velikou jako Německo. Je tedy viděti, že tam jest přece jen jiné porozumění pro potřeby výrobní. Pokud konsumentů samých se týče, je patrno, že tato daň je nejtíživější daní, poněvadž ně kolikráte zdražuje předměty spotřeby i výroby. Všechny tyto důvody povedou jistě v příštím roce směrodatné činitele, aby vážně uvažovali, jak upraviti tuto daň nejen administrativně, nýbrž i věcně, aby tak nejen výrobním, nýbrž i konsumentským vrstvám bylo ulehčeno.

K jakým důsledkům vede zneužívání obratové daně, dovolím si ukázati na zvláštním případě. V České Třebové přiznal jeden poplatník za rok obratu celkem 49.028 Kč 61 hal. Berní správa v Lanškrouně vyměřila mu však celkový obrat na 80.000. A tu právě vytýkám zneužití předpisů o obratové dani. Dotčený živnostník má obchod velocipedy a malou zámečnickou dílnu, ve které zaměstnává jednoho učně a v sezoně jednoho dělníka. Berní správa vypočítala, že obchodem velocipedy musí utržiti 30.000 Kč a že z tohoto obratu má 10% čistého zisku. Ze strojního zámečnictví docílí sám s jedním učněm obratu také 30.000 Kč, ale z toho mu již berní správa vypočítává 35% zisku, tedy 10.000. Za sezonního dělníka mu vypočítala příjem 20.000 a 15% zisk. Tedy tím byl zvýšen obrat ze 49.000 na 80.000 a jeho přiznaný výtěžek 6700 Kč byl vypočítán berní správou na 16.000 Kč.

Berní správa nevzala zřetel, že učedníci musí býti placeni nebo vyživováni, nevzala zřetel, že dělník, byť by byl zaměstnán v době sezonní, musí dostati určitou mzdu, a započítala čistý zisk tak, jak jsem uvedl, a tím jej ovšem nepřirozeně zdanila.

V kruzích poplatních jsou značné stížnosti na administrativu berní, pokud se týče daně obratové i ostatních daní. Víme, že mezi úředníky berních správ jsou úředníci, kteří těžké své povolání vykonávají s porozuměním pro poplatnictvo, takže si toto na ně nestěžuje a uznává jejich dobrou vůli, ale vedle těchto je u berních správ řada úředníků, řekl bych nervosních, kteří poplatníka, který se dostaví, aby se poptal na způsob, jakým mu byla vyměřena jeho daň nebo z jakého důvodu nebyl vzat zřetel na jeho přiznáni, odbývají kolikráte způsobem velmi nezdvořilým.

Při dani obratové je předepsáno, že každý poplatník musí vésti záznamní knihu, která má býti podle zákona sešita, ostránkována a psána inkoustem. Když poplatník, kterému berní správa předepíše daň daleko vyšší, než mu přísluší, přinese takový zápisník zákonem předepsaný, berní úředník odmítá takovéhoto poplatníka poukazem, že poplatník si může sám do knihy napsati, co chce.

Pokud se týče živnostenských poplatníků malých, právem si tito naříkají, že tuto daň musí platiti ze svého. V zákoně je sice ustanoveno, že živnostník a obchodník má právo ke smluvené ceně připočítati ještě obratovou daň, ale nemohou tak zásadně dělati obchodníci, kteří prodávají nepatrné předměty. Když prodá za 50 haléřů, nemůže jeden haléř připočítati, když prodá za 1 korunu, nemůže připočítati dva haléře, poněvadž toto oběživo u nás vůbec neexistuje. Připočítati tedy nějaký větší obnos nelze, poněvadž by se již o to postarala konkurence, a tak se stává, že u malého živnostníka daň obratová není daní, kterou by si dotyčný mohl vybrati a odvésti, v tom případě přestává býti malý živnostník výběrčím daně, ale jest jejím platičem, poněvadž musí ji platiti - často ze svého. U větších a velkých poplatníků tomu tak samozřejmě není, poněvadž dotyční připočítají si daň obratovou k příslušnému účtu a jako pohledávku ji vymáhají a dostávají. U malých poplatníků působí to samozřejmě velmi tíživě a nesnesitelně.

Vedle toho je nutno poukázati na revisi, kterou provádí ministerstvo financí svými úředníky u jednotlivých poplatníků; a tu nutno si stěžovati, že tato revise je prováděna bez ohledu na poplatníka někdy v sezoně, kdy času nemá, někdy zase, kdy jeho obchod je méně navštěvován, a to bez ohledu, jak to působí třeba na okruh jeho odběratelů, jeho zákazníků, způsobem často až odstrašujícím. Proto by bylo nutno administrativně upraviti otázku revise tak, aby byla prováděna v čase, kdy dotyčný obor sezonu nemá, tedy kdy také není rušen a kdy může býti revisi přítomen a hlavně, aby revise nepůsobila špatným dojmem na zákazníky.

Zvláštní požadavky k dani obratové mají malí zemědělci, kteří nemohou pochopiti, jak je to možné, aby museli tuto daň platiti i z toho, co sami spotřebují ve své vlastní domácnosti. Tato otázka je jistě ožehavá a bude nutno při příští zákonné úpravě daně obratové vzíti na ni náležitý zřetel, tím spíše, vidíme-li neobyčejnou krisi v zemědělství, která má a musí býti řešena v dané době způsobem pronikavým. Takováto úprava daně obratové a úleva, která by tím malým zemědělcům byla dána, jistě by jim přinesla určité výhody.

Pokud se týče berní administrativy, musí překvapovati každého, že v účetní uzávěrce na r. 1928 jsou vykázány daňové nedoplatky ohromným obnosem 5 1/2 miliardy. Když byla projednávána daňová reforma začátkem roku 1927, ujišťoval tehdejší a nynější pan ministr financí, že depurační akce, totiž vyřízení veškerých daňových nedoplatků, rekursů a stížností bude provedeno koncem r. 1927, aby tak od 1. ledna 1928 daňová reforma nabyla účinnosti a berní správy měly stůl čistý, takže by mohly podle nové daňové reformy předpisovati daně včas a také důkladněji prováděti šetření, než jak tomu bylo dosud.

Vidím však, že tento slib nebyl dodržen a že ještě dnes, po dvou letech - máme konec roku 1929 - jest spousta nevyřízených stížností a rekursů daňových několik roků nazpět. Vidíme, že zde je třeba určitého zásahu finanční správy, aby tato záležitost byla již jednou v zájmu státu a poplatníků ukončena. Naříká-li si finanční správa, že nemá dostatek školených úředníků a úředníků vůbec, pak myslím, že stát sám ve svém vlastním zájmu a také finanční správa má se postarati, aby její administrativa byla tak početná, aby mohla dostáti své povinnosti, aby daně byly předpisovány včas a aby také vyřizování stížností, rekursů dálo se tak, aby daně tyto nebyly zdržovány za několik roků a tím vzrostly do výše, která pak příslušného poplatníka na existenci ohrožuje. Bylo již potřebí, aby rázným krokem těmto daňovým nedoplatkům byl učiněn konec a aby berní správy byly ažúr, měly vyřízené nejen předpisy daňové, nýbrž také rekursy a stížnosti, aby už jednou poplatník věděl, na čem finančně proti státu je, a aby zase stát měl už ohromné částky vykázaných nedoplatků k disposici.

V daňových komisích byli členové podle zákona o daňové reformě jmenováni na 6 roků. Jak toto jmenování svého času vypadlo, víme nejlépe sami. Příslušníci oposičních socialistických stran do daňových komisí se vůbec nedostali, a dostali-li se tam, pak byla to bílá vrána. Tedy, žádáme-li, aby daň obratová byla předkládána daňovým komisím, musíme se dožadovati toho, aby daňové komise byly přejmenovány, aby v daňových komisích byly zastoupeny všechny poplatné vrstvy, aby tam nebyly zastoupeny jen vrstvy zámožné, ať již z kruhů obchodních, průmyslových nebo zemědělských, nýbrž i vrstvy chudší, neboť tyto vrstvy, na které uložené daně doléhají daleko tíživěji a nesnesitelněji, v těchto daňových komisích zastoupeny nejsou.

Dožadujeme se tedy a budeme se dožadovati, aby daňové komise byly jmenovány a aby také daň obratová byla daňovým komisím předkládána. V poslední době dostalo se nám na dani obratové dvojí úlevy. O jedné jsem již mluvil. Bylo to r. 1926 při obnově zákona na tři roky, kde změnou §u 10 byli osvobozeni majitelé více průmyslových závodů od daně z obratu ze vzájemných dodávek, totiž při vzájemné dodávce z jedné továrny do druhé. Po druhé stalo se to loňským zmocňovacím zákonem při úpravě cukerních cen, kdy vláda cukrovarníkům slevila z 25 hal. obratové daně 10 hal. Tedy tyto dva zájmové kruhy dostaly úlevy za trvání zákona o dani z obratu, ale nedostalo se jí žádné jiné, byť i ohrožené výrobní složce. Vezměte si na př. dnešního obuvníka. Vidíte, že okruh, čítající několik desítek tisíc samostatných mistrů, jest jistě ve své existenci ohrožen do té míry, že nestane-li se v průběhu let určitá náprava, zákroky a pomoc, řada těchto samostatných existencí vymizí. Jim však nedostalo se úlevy žádné. Tentýž případ máme také s živnostmi krejčovskými, které také jsou ohroženy, a také u nich neuvádí se žádný ústupek, pokud se týče daně obratové, naopak mistři krejčovští z Prostějova, kteří jsou vlastně jen faktory dostávají od továren práci a za sjednanou kolektivní cenu ji mezi dělníky zase rozdávají dožadovali se určitých úlev při dani obratové. Došlo k dohodnutí, podle kterého příslušní mistři za jednoho dělníka platí ročně 30 Kč obratové daně, nehledě k tomu, jaký obrat mají, tedy určitý paušál, aniž se příslušnému mistru dostalo dalších úlev se zřetelem k tomu, že on vlastně nedodává žádné zboží, žádný materiál, nýbrž, jak jsem již pravil, za smluvené kolektivní ceny zadává dělníkům práci a odvádí ji zase prostějovským továrnám. Tedy ani na tyto případy takto doloženě finanční správa nebéře žádného zřetele.

Jiný případ. Z Vídně dochází sem ku zušlechtění, k vyšívání za smluvené ceny tedy předmět vývozní - plátno, které je potištěné, zde se vyšije a pošle se zase do Vídně zpět, ale dotyčný živnostník bez ohledu, že se výrobek vyváží a že v zákoně se mluví o tom, že za vyvezený předmět obratová daň se nemá platiti, nebo zaplacená má se vrátiti, musí daň obratovou za několik roků zaplatiti.

Dožadovali jsme se a dožadujeme se paušalování obratové daně jako jediného východiska, kterým by různé šikanováni poplatnictva bylo zamezeno. Paušalování provedeno bylo již v poslední době v řadě odvětví a delší čas jedná se o paušalování daně u textilií. Ale vidíme tam zase určité neshody mezi přádelnami a tkalcovnami, poněvadž, má-li daň tato býti uvalena jen na přádelny, byl by ohrožen vývoz přediva za hranice, a má-li se na druhé straně zaplacená obratová daň refundovati, jsou zase nové obtíže. Ale přece jen přimlouváme se za to, aby paušalování pokud možno provedeno bylo i v textilním oboru tak, aby jako u oborů jiných nastalo určité ulehčení. Ovšem ne takové paušalování, jako vidíme ku příkladu u některých živností, řekněme u klempířů. Koupí-li si totiž klempíř svůj materiál, plech, a udělá-li z toho výrobek, musí zaplatiti nejen z ceny plechu, z ceny materiálu, nýbrž z ceny své vlastní práce obratovou daň v celku. Myslím, že logičtější by bylo, aby z ceny materiálu, u něhož obratová daň je paušalována, byť i klempířem byl zpracován, se po druhé daň nevybírala, neboť zpracováním plechu nestala se s materiálem změna, a aby se platila daň jen z pracovního výkonu, nikoli tedy z ceny materiálu i z práce dohromady.

Při této příležitosti dovolte mně, abych poukázal ještě na některé jiné daně, které by bylo žádoucno upraviti anebo zrušiti. V prvé řadě je to daň z masa. Daň z masa proto, poněvadž zatěžuje nejen živnosti, nýbrž i konsum. Zde musím se zmíniti o jednom zvláštním případě, který se v nedávných dnech projednával, o případě příbramských řezníků. Nehájím řezníky. Jestliže se řezníci provinili, nechť se to vyšetří a nechť jsou podle platných předpisů potrestáni. Ale musím přece vytýkati finanční kontrole ten způsob, jakým s dotyčnými zatčenými bylo zacházeno. Finanční kontrolní orgány nepokusily se nebo ne úplně, aby dokázaly vinu zatčených a jen podle zdání vymáhaly hrozbami a žalářováním na nich určitou výši pokuty. Došlo tak daleko, že tito živnostníci zatčení pro přestupek daně z masa byli dáni do cel mezi nejhorší zločince, ať už to byli kasaři, vrahové atd., (Výkřiky posl. Čižinské) a úředníci finanční kontroly smlouvali s nimi výši pokuty. Smlouvali do té míry, že ze statisícových zprvu žádaných pokut smluveny pokuty, na které dotyční živnostníci přistoupili a které činily někde 10, někde 20 tisíc. U jednoho bylo žádáno 400.000, pak bylo sleveno na 100.000, jiný zaplatil 10.000. Aby jen mohl vyjíti z vazby, vzal dotyčný živnostník na sebe dalekosáhlou těžkou pokutu. Opakuji: Kdo jest vinen, má býti potrestán podle daňových předpisů, ale takové vymáhání jako na tandlmarku jest úředníka nehodno a také nehodno naší finanční správy.

Bylo by žádoucno, aby daň z masa byla zrušena proto, poněvadž jest to daň konsumní, která dosti vysoké ceny masa zdražuje a tím také zdražuje denní potřebu pracujících vrstev.

Pokud se týče daně na čáře, jest zde potřeba určité nápravy také proto, poněvadž tato daň z masa má býti placena dvakrát. Když totiž na čáře přihodí se sebe menší omyl, má to za následek, že dotyčnému živnostníku hrozí ztráta po druhé zaplaveného obnosu, který mu měl býti vrácen. Bylo by žádoucno, aby vracení těchto přeplatků bylo vyřizováno rychleji. Všichni živnostníci nejsou přece tak zámožní, aby mohli čekati delší dobu na vrácení daně ne několika stovkové, nýbrž několika tisícové.

Je třeba, aby finanční správa obrátila zřetel k těmto nepěkným případům a aby snažila se pro příští dobu vyřešiti je, aby nejen stát nebyl poškozen, nýbrž aby také poplatník, živnostník někdy nedovolenými prostředky nebyl šikanován a přiváděn ke škodě a ztrátě celé částky a také ke škodě úroků, které na dotyčných obnosech ztratí.

Měli jsme zákon z října 1924, podle kterého se poskytovala úleva poplatníkům, kde byla ohrožena jejich existence a existence jejich rodiny. Zákon tento platil pro nezaplacené daně do r. 1923. V zákoně tom nebyla zahrnuta daň obratová, ale průběhem doby a různým vývojem daňových předpisů ukázala se potřeba daň obratovou do tohoto zákona zahrnouti.

Podali jsme roku loňského návrh poněkud opravený, aby úlevy nebo slevy dostalo se jen těm poplatníkům, u kterých hrozí ohrožení rodiny nebo ztráta existence. Návrh ovšem nebyl proveden. Dovolíme si ten návrh podati nyní a prosím, aby finanční správa vzala náležitý zřetel naň, poněvadž se zřetelem na nedoplatky daňové jest řada živnostníků, podnikatelů, jejich rodin ještě v určité finanční nesnázi. Nezaplacené daně dosahují u nich totiž takové výše, že poplatník nemůže, není s to zaplatiti tyto daně, aby nebyl připraven někdy o celé své jmění. Jest potřebí, aby i nadále zákon tento byl v platnosti, aby ho mohlo býti i pro takové ohrožené poplatníky a jejich rodiny použito.

Představovali bychom si berní správu tak, aby byla ona sama vychována v určité daňové morálce, aby brala určitý zřetel na přiznání poplatníků, zda odpovídají skutečnosti, a aby finanční správa neviděla v každém poplatníku podvodníka nebo lháře, nýbrž aby vyšetřila poměry a snažila se těm přiznáním, která jsou správná a odpovídají skutečnosti, dáti víru a podle toho zdaniti poplatníka. Chceme-li, aby daňová morálka vypěstovala se na straně poplatníka, je potřebí také určitých změn názorů v úřednictvu berních správ, aby poplatníka neměli jen v podezření, nýbrž znali také jeho těžkou povinnost při placení daní a byli přesvědčeni, že také chce a bude ji v plné míře konati.

Očekáváme, že v tomto roce, na který daň obratová se prodlužuje, bude nám dána příležitost, abychom podle zkušeností mohli přinésti platná zlepšení, která by v těžké situaci státu snad nezkracovala jeho příjem, ale přece jen pokud možno vycházela vstříc poplatníkům, kteří, kdyby podle dosavadních poměrů a postupu měli nésti tuto daň a šikany, které od berních správ s nimi jsou prováděny, jistě by ztratili důvěru a lásku ke státu, k jehož vybudování přispěli značným způsobem.

Z toho důvodu vynasnažíme se při projednávání nebo příštím prodloužení zákona, aby na tyto poznatky a stížnosti byl vzat náležitý zřetel. Jinak pro zákon tento budeme hlasovati. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Krebs. Dávám mu slovo. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Posl. Krebs (německy): Slavná sněmovno! Když v roce 1926 byla vytvořena první německočeská koalice v tomto státě, pronesl tehdejší ministerský předseda dr Švehla v rozpočtovém výboru velkou a možno i říci podiv vzbuzující řeč, ve které poukázal zvláště na to, že prý jest jednou z nejdůležitějších úloh vedení tohoto státu, vytvořiti parlamentní tra dici. A skutečně: všude ve všech státech, kde nacházíme značnější parlamentní zastoupení, jsou nedotknutelné tradice, jimiž se dají říditi vedení státu i parlament. Jednou z nejdůležitějších tradicí těchto států jest, že vládní pro hlášení ministerských předsedů při převzetí úřadů značí vrcholný bod celého politicko-parlamentního života a že v tomto vrcholném bodu mají strany možnost, aby v širokých rysech vyložily své stanovisko k nové vládě. Netřeba teprve vzpomínati starých států s jejich velikou staletou tradicí, jako jest na př. anglický parlamentarismus nebo parlamentarismus ve Francii, nebo také v Německu a též v malém Maďarsku. Můžeme si vzpomenouti na onen parlament, který zažila a prodělala část zdejšího lidového zastupitelstva. Kdyby si pan ministerský předseda Udržal vzpomněl, co to znamenalo, když ve starém rakouském parlamentě předseda ministerstva pronesl státoprávní nebo vládní prohlášení, povstali-li tam, řekněme jen za doby všeobecného hlasovacího práva, ministerský předseda Stürgkh nebo Körber nebo Gautsch a pronesli prohlášení, jak vysoké úrovně rozprava se přimykala k vývodům nejvyššího vůdce státních a politických věcí. Jak zápasili vůdcové jednotlivých stran a národů o problémy, jichž bylo také rakouské státní území plno! Jak hájili své zásady a jak zápasili, aby byly na veřejnosti prosazeny! A dnes? Dnes jsme zde po vládním prohlášení ministerského předsedy.... (Posl. Geyer [německy]: Nová sněmovna!) Dnes máme novou sněmovnu, nově zvolený parlament. Ale nejen to, nýbrž i nové složení vlády, která jest přec nejen, jak jednou řekl ministerský předseda Švehla, historickou událostí, protože Němci a Češi sedí ve vládě poprvé a nyní již podruhé, nýbrž proto, poněvadž v ní sedí i strany sociálně demokratické - a na vládní prohlášení ministerského předsedy navazuje se daňová rozprava. Tážeme se Vás, jste-li sobě vědomi skutečně tohoto okamžiku! Nepodceňujeme význam daně z obratu pro národní hospodářství, naopak zaujmu k tomu zevrubně stanovisko, nepodceňujeme její význam pro stát a veřejnost a zvláště pro poplatníky. Avšak přece musíme říci: Svědčí o přímo neslýchaně nízké politické úrovni, nedbá-li vláda z důvodů oportunity důležitých tradičních zásad, jež jsou běžné každému parlamentarismu na celém světě, myslím i albanskému, koná-li se namísto rozpravy o vládním prohlášení, rozpravy, jež má býti politickým vysokým a vrcholným bodem, rozprava, jež se musí zabývati zákonem jinak zcela rozdílného významu. Nejsme obhájci ex offo vašeho parlamentarismu a vaší tradice. To si vyjednejte mezi sebou. Považujeme však za velmi důležitou skutečnost, že se dala v této chvíli použíti tato nová koalice k takovému zneužití jednacího řádu a pokládáme to - odpusťte, řekneme-li to přímo - za zlé znamení pro novou spolupráci, že provádíte právě v této chvíli místo veliké politické rozpravy politicky naprosto nezajímavou meritorní rozpravu o daňových zákonech. (Posl. Geyer [německy]: Všecko zůstává při starém! - Posl. Knirsch [německy]: Pak brečíte nad úpadkem parlamentarismu!) Nedivte se, jestliže pak veřejnost má stále méně zájmu na parlamentním životě.

Dovolte nyní, abych přistoupil k předmětu denního pořadu, k oběma zprávám rozpočtového výboru o vládních návrzích o dávkách z úředních výkonů a o dani obratové a přepychové. Prodloužení zákona o dávkách z úředních výkonů jest vlastně jen podřízenou malou novelou, a vy víte, že tento zákon děkuje za svůj vznik tomu, že v roce 1924 dostali státní úředníci, učitelé a ostatní státní zaměstnanci nějaký přídavek, pro který prý vláda potřebovala úhradu. Zákonem z 3. dubna 1924 byly zavedeny dávky z úředních výkonů ve věcech správních. Již tehdy jsme vyložili své zásadní stanovisko k tomuto zákonu a řekli, že to považujeme za novou daň z hlavy - a jiného to nic není - jež obsahuje mnoho mimořádně velikých tvrdostí. Vždyť se z tohoto přechodného opatření stalo, jak to u nás v této zemi vždy bývá, definitivum, pramen příjmů, jehož se nechce pan ministr financí již zříci. V důvodové zprávě zákona, jak byl tehdy předložen, se pravilo, že se mají do konce r. 1926 sbírati zkušenosti, zda se tyto nové dávky, z nichž by měl každý ressort podle možnosti hraditi svá vydání z vlastních příjmů, dají pojati do rámce celého našeho daňového systému. Ve skutečnosti však vidíme již z nynější předlohy, že finanční správa na to nepomýšlí, nebo nikdy vážně nepomýšlela, aby sbírala jen zkušenosti, nýbrž, že tento zákon jako všecky ostatní prozatímní zákony, je-li zaveden, stal se z provisoria definitivním, že má za úlohu otevříti nové možnosti pro mačkání peněz z obyvatelstva.

Důvodová zpráva nynějšího vládního návrhu z 11 prosince praví, že se vláda nemůže zříci výnosu těchto dávek, jež vynášejí ročně 36 milionů Kč, že novelisace zákona bude následovati teprve později a nemůže býti pro vedena teprve po vyjednávání s příslušnými hospodářskými sbory. (Výkřiky na levici.) Vidíme, že ani u tohoto zákona není vláda nijak v rozpacích stran výmluv pro to, že zákon musí býti prodloužen. Proto musí, jak praví, žádati prodloužení návrhu.

Nemůžeme prohlásiti svůj souhlas s tímto návrhem. Již u příležitosti projednávání zákona o dávkách z úředních výkonů jsme vytkli jako nedostatek, že sněmovna nemohla uplatniti svůj vliv na obsah především dávkové sazby, poněvadž tehdejší vládní koalice přes náš protest a návrh schválila dávkovou sazbu vládním nařízením, jež bylo poslanecké sněmovně dáno pouze na vědomí. Ministerstvo financí, jež bylo pověřeno sestavením sazby, použilo tehdy vydatně tohoto zmocnění, nacházíme-li skutečně, že v tomto dávkovém řádě jsou obsažena ustanovení předepisující na př. při zřízení provozovny dávku z úředního výkonu, jež se pohybuje mezi 50 Kč a 20.000 Kč. Víme, že u ministerstva financí nešlo snad ani o zlý úmysl. Ale skutečnost, že bez skutečných instrukcí bylo tohoto ohromného rozpětí mezi 50 Kč a 20.000 Kč opětovně podřízenými orgány zneužito, vyložil jsem v rozpočtovém výboru na řadě případů dokazujících, že předpisem veliké dávky měl býti začátečníku v podnikání obchod ztížen nebo znemožněn. Tato volná úvaha jest jednou z okolností tkvících v tomto dávkovém řádu, jež sluší co nejvíce potírati. Avšak také na př. ono ustanovení v dávkovém řádě, jež činí udělení státního občanství závislým na složení dávky, jež se pohybuje mezi 50 Kč a 50.000 Kč, prokázalo se býti nejen jednou nýbrž nesčíslněkráte, což bude snad moci potvrdit každý z přítomných parlamentníků, nesčíslněkráte opatřením, jehož se zneužívalo k tomu, aby se dosažení státního občanství znemožnilo jednotlivým lidem, zvláště zaměstnancům. (Posl. inž. Jung [německy]: Úřady hájí vůbec stanovisko, že udělení státního občanství jest milostí!) Také toto stanovisko jest přímo neudržitelné. Chceme však poukázati na to, že právě tímto ustanovením bylo často znemožněno zaměstnancům a dělníkům a drobným obchodníkům, kteří od deseti letí v tomto státě žijí a daně platí, dosáhnouti zdejší příslušnosti, poněvadž předpis dávky byl neslýchaný. A proti tomu především jsme vznesli protest, že tato dávková sazba bez jakéhokoliv omezení ponechává na vůli podřízeného orgánu nebo, což je ještě horší, ministerstva, libovolně činiti předepsání. Proč jsem řekl: "Což je ještě horší, na vůli ministerstva?" Poněvadž potom již není instance, na niž se možno obrátit stran vysoké výměry dávek, poněvadž proti konečnému rozhodnutí ministerstva není odvolání. Pánové, to jsou jen jednotlivé Ilustrace tvrdostí této dávkové sazby, která jest podstatnou součástí zákona, na jehož sestavení však neměl vlivu parlament ani rozpočtový výbor, tedy lidové zastupitelstvo, poněvadž vládní strany r. 1926 zmocnily proti vůli velmi značné části parlamentních zástupců ministerstvo, aby sazbu samo sestavilo a jen formálně předložilo sněmovně ke schválení. (Posl. inž. Jung [německy]: Doporučovalo by se vytvořiti zákon s jedním jediným paragrafem: Vláda může činiti, co chce!) Tak jest.

Ještě bych rád promluvil o jedné položce dávkové sazby a to o zdanění činnosti nebo podniku korporací organisovaných pro kulturní, tělocvičné, sportovní a i politické účely. Pánové, o těchto věcech ať se smýšlí jakkoli stát se vždy stavěl na stanovisko podpory kulturních a tělocvičných korporací - avšak i o politických organisacích nutno si jednou otevřeně pohovořiti. Víme, že jest to skutečně jen malá část obyvatelstva majícího právo hlasovací, která nese břemeno politické organisace. Tato malá část má svoji práci mimořádně ztíženou tím, že stát vyžaduje daně za práci, jež jest vlastně prací výchovnou. Naše obce, naše okresy, naše zemská zastupitelstva, náš parlament opírají se o politickou práci stran, jež jsou eminentně sociálně-státními organisacemi, avšak v téže chvíli, kdy je stát považuje za důležité nástroje svých organisací, svého složení, v téže chvíli ukládá jim daň. Prosím vás, abyste to nepovažovali za vedlejší věc, jestliže malá místní skupina pořádá v malé horské vísce přednášku a musí za to podle dávkového řádu zaplatiti až 66 Kč za povolení a dodání četnického dozoru. Tím se úplně znemožňuje vychovatelská práce, již jest politickým organisacím konati. Řeknete: "Ano, politické schůze jsou přece dávky prosté!" Jistě, schůze. Avšak jsou ještě, díky bohu, také ještě politické organisace, které nepořádají jen schůze, nýbrž i přednášky a konají práci vzdělavací, a těmto stranám se ještě k tomu ukládají zatěžující dávky a daně, jež se hlavně vztahují také na plakáty. Proto jsme žádali, aby při novelisaci dávkového řádu byly odstraněny dávky jak za plakátování, tak za podniky a přednášky, pořádané těmito jmenovanými organisacemi. Jak dalece se vláda přikloní k tomuto názoru, ukáže budoucnost.

Dále žádáme, aby dávková sazba nebyla sestavována jednostranně ministerstvem, nýbrž aby rozpočtový výbor a parlament sám stanovil jednotlivé položky, aby byl především jednou povznesen parlamentní vliv a aby bylo jinak možno ony strany, jež nelze přese vši argumentaci oposice poučiti, poháněti k odpovědnosti i před veřejností a politickým forem, jestliže povolují a schvalují neodpovědné dávkové sazby.

Nyní mně dovolte, abych se zabýval návrhem mnohem důležitějším, zákonem o dani obratové a přepychové. Říkám "mnohem důležitější", poněvadž jest nejen částka výnosu mnohem vyšší, neboť u dávkového zákona jde o 36 mil. Kč, u zákona o dani obratové o 2 1/4 až 2 1/2 miliardy Kč, tedy o osminásobek, nýbrž protože tato daň z obratu má i hospodářsky mnohem pronikavější význam než zákon o dávkách z úředních výkonů.