Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž jako 1. odstavec jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 9), kterým se prodlužuje platnost zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních (tisk 16).

Podle usnesení předsednictva, jež vyhovuje projeveným přáním, navrhuji, aby se sloučilo jednání a rozprava o osnově této, jakož i o osnově, kteráž jest na pořadu jako další, 2. odst., to jest:

2. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 10), kterým se prodlužuje platnost zákona o dani z obratu a dani přepychové (tisk 17).

Důvodem pro navrhované sloučení jest, že - v obou případech jde o veřejné dávky.

Jsou snad nějaké námitky proti návrhu na sloučené projednávání těchto dvou odstavců? (Nebyly.)

Není jich.

Projednávání a rozprava budou tedy sloučeny.

Zpravodaji výboru rozpočtového jsou: při odstavci 1 p. posl. dr Nosek, při odst. 2 p. posl. Bergmann.

Dávám slovo nejprve p. zpravodaji k osnově prvé, panu posl. dr Noskovi.

Zpravodaj posl. dr Nosek: Slavná sněmovno! Podávaje jménem rozpočtového výboru zprávu o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje platnost zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních, dovoluji si konstatovati, že jest se nám zabývati osnovou rázu po výtce formálního, poněvadž hlavním a jediným bodem předložené osnovy jest jen otázka časového prodloužení práva dnes platného.

Je přirozeno, že při tomto formálním projednání nemohlo ujíti pozornosti rozpočtového výboru také řešení otázky i po stránce materielní, alespoň v tom smyslu, že byly předloženy určité náměty pro administrativu, jakým způsobem mělo by se snad vhodněji pokračovati již v rámci platného práva nynějšího a jakým způsobem bylo by možno respektovati různé ty náměty a podněty při budoucí úpravě zákonodárné týkající se této materie.

Pokud se týče této věci po stránce hmotné, dovoluji si konstatovati, že obdobné dávky za úřední úkony ve věcech správních - tedy nikoliv v řízení soudním za úkony správní které se konají především v zájmu soukromém, znalo někdejší zákonodárství rakouské již před r. 1850, kteréhož roku pojalo tyto různé dávky přímo placené do svého poplatkového zákona a zunifikovalo tak jednak poplatky a jednak zvláštní dávky za úřední úkony ve věcech správních.

Není tak snadno rozlišiti, kdy běží při takovém platu o poplatek v technickém slova smyslu, tedy o poplatek, jehož hlavním úkolem jest, aby nahradil onu část výloh administrativních, která jest právě spojena s úředním výkonem provedeným ve prospěch poplatníkův, poněvadž při tom bývají ještě různé momenty charakteru daňového, tedy všeobecný moment způsobilosti platební u dotčeného poplatníka.

Po této stránce máme situaci dosti analogickou, jako byla tenkráte před r. 1850. I zde se zamýšlí, aby v budoucnosti nynější dávky za úřední úkony ve věcech správních splynuly s budoucím zákonem poplatkovým.

Dovolím si upozorniti na případy, kdy při vystavení cestovního pasu, při vystavení lístku honebního, zbrojního platí se kolkový poplatek a vedle toho ještě zvláštní dávky za úřední úkony. Ten poplatek sám jest pevný, ale dávka za úřední úkon může býti podle individuelního případu odstupňována výše nebo níže, až do maximální sazby zákonem stanovené, při čemž jest nutno také přihlížeti k individuelním poměrům poplatníkovým a k výhodě, kterou jemu takový úkon administrativní přinese.

Poněvadž ovšem není snadnou věcí, aby celá obsáhlá materie práva poplatkového účinným způsobem v době co nejkratší mohla býti předložena k ústavnímu projednání, jest velmi pravděpodobno, že bude míti sněmovna ještě příležitost setkati se zase s dalším návrhem zákona na prodloužení práva dnes platného.

Po té stránce je ovšem faktem, že vládní - osnova sama navrhuje prodloužení jenom na jeden rok. Bylo vysloveno mínění, že by po té stránce bylo možno uvažovati o prodloužení na dobu delší, aby sněmovna nebyla zatěžována termínovanými osnovami a aby byla administrativě poskytnuta možnost zevrubněji věnovati se propracování sazebníku a pod. Ale poněvadž osnova sama navrhuje prodloužení, jen jednoroční, byl rozpočtový výbor toho mínění, že není třeba, aby sám navrhoval plénu - sněmovny prodlouženi na dobu delší, nehledě - ani k tomu, že se také v plénu rozpočtového výboru vyskytly hlasy, doporučující prodloužení jen na kratší dobu, 1/4 nebo 1/2 roku, s poukazem, že by snad bylo možno, aby administrativa do té doby připravila konečnou osnovu celého práva poplatkového.

Pokud se týká 2. odstavce vytištěné referentské zprávy - v tisku 16 - považuji za svou povinnost upozorniti, že omylem se tam vloudila nesprávná citace §u 11 dnes platného zákona o dávkách za úřední výkony ve věcech správních. Vyskytla se totiž zcela přirozeným způsobem otázka, zdali by neměla býti vhodným způsobem přestylisována textace §u 10 práva dnes platného, poněvadž se tam ještě mluví o zemských výborech, o zemských správních výborech, o okresních správních komisích a silničních výborech. To všechno stalo se už obsoletní dnes platným právem resp. zákonem o reorganisaci politické správy, podle kterého jsou tyto korporace územní samosprávy oprávněny, aby už na základě jiných právních norem ukládaly zvláštní autonomní dávky za úřední výkony ve věcech správních a nemusejí dovolávati se teprve zmíněného §u 10 našeho zákona.

§ 11 ovšem zůstává nezměněně v platnosti, poněvadž se tam mluví o příslušném oprávnění magistrátů, měst se samostatným statutem, takže po této stránce dovoluji si vytištěnou zprávu opraviti.

Dospěl tedy rozpočtový výbor ve své většině k tomu, aby doporučil plenu sněmovny schválení celé dvoučlánkové osnovy ve znění nezměněném, jak byla předložena ve vládním návrhu.

Dovoluji si oznámiti, že ještě byly předloženy 4 resoluce, ke kterým bych také rad učinil některé poznámky.

První i druhá z nich týkají se zásadní otázky, zda je vhodno, aby sazebník, stanovící určitým způsobem výši sazby za jednotlivé úkony ve věcech správních, byl normován jenom nařízením, třeba na základě zákonného zmocněni, či zda by bylo vhodnější, nebo dokonce ústavně nezbytno, aby sazebník sám pojat byl do textu zákona. Již při projednávání původního zákona vyskytla se myšlenka, že je třeba, aby text zákona sám obsahoval už také příslušné sazby. Bylo tomu vyhověno jen z části v §u 2, kde máme všeobecně stanoveno maximum do 5.000 Kč, které nesmí býti dávkou za jednotlivé úkony překročeno, a potom pokud se týká výhod anebo oprávnění, že může býti při udělování občanství vyměřena dávka až do 50.000 Kč, při ostatních oprávněních a výhodách do 20.000 Kč. Po této stránce bylo vysloveno přání a předložena resoluce, aby text sazebníku samého byl pojat do budoucího textu zákona. Po té stránce nelze nějakých zásadních námitek uváděti, ačkoli praxe sama mohla by zase upozorniti, že jsou pochybnosti stran vhodnosti tohoto způsobu. Myslím, že by nebylo dobře přehlížeti fakt, že sazebník dnes už má 400 položek a že tedy snáze se určitá položka dá změniti, je-li to dáno do rukou pouze administrativě, než když má býti taková věc řešena přímo zákonem, což ovšem vždy vyžaduje delšího času a také obsáhlejšího aparátu.

Pokud se týká resoluce třetí, jest její základní myšlenkou, aby i v případě, bude-li snad § 2 platného práva v budoucí úpravě rozšířen, takže by zákon sám obsahoval větší počet jednotlivých sazeb, byly vydány ještě zvláštní směrnice v případech, kde sazba zákonem tím nemůže býti stanovena, a aby také více bylo přihlíženo, aby jednotlivé dávky byly dávkami kvotními. Ukazovalo se ku př. na případ, kde šlo o stavební schválení vodních prací, dvou vodních jezů, které oba vyžadovaly stejného nákladu, ale při jednom musilo se platiti pouze 500 Kč, kdežto při druhém 5.000 Kč. Je pravda, může se poukázati, že jest zde dána možnost odstupňovati tuto dávku podle hodnoty nebo podle majetkové situace strany v konkrétním případě žádající za příslušný úřední výkon, ale na druhé straně není možno upříti, není-li tato dávka stanovena jako kvotní, že v těchto určitých mezích nalézá také své místo případná libovůle vyměřovacích orgánů. Po té stránce určité omezení jeví se konečně žádoucí.

Čtvrtá resoluce poukazuje ministerstvu soc. péče na případy, kde bývají žádány dávky za vystavování vystěhovaleckého pasu, a žádá, aby v případech zvláštního zřetele hodných, kde běží o lidi nezámožné, dávka vyměřována nebyla, čímž ovšem nemá býti řečeno, že by v případech, kde jde o vystěhovalce zámožného, který zamýšlí v cizině z důvodů obchodních rozšířiti snad svoji hospodářskou základnu, takovému občanu nemohla býti uložena dávka vyšší.

Se zřetelem k tomu, co jsem právě přednesl, doporučuji, aby také 4 vytištěné resoluce došly schválení pléna posl. sněmovny právě tak jako byly schváleny plénem výboru rozpočtového. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji o odst. 2 pořadu, p. posl. Bergmannovi.

Zpravodaj posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Rozpočtový výbor zabýval se ve včerejší schůzi velmi podrobně vládní osnovou zákona, jímž se prodlužuje platnost dosavadního zákona o dani z obratu a dani přepychové na dobu dalšího jednoho roku. V zevrubné debatě, která se v rozpočtovém výboru rozvinula, byly předneseny různé stížnosti i podněty pro eventuelní novelisaci tohoto zákona, a z celého jednání rozpočtového výboru vyplývá, že jak mezi stranami vládními, tak i mezi stranami oposičními je vzácná jednomyslnost v tom, že tato daň zasahuje velmi hluboce do našeho hospodářského života, že je velmi tíživá a že je potřebí ji postupně snižovati poskytováním úlev, poskytováním paušalisace až ke konečnému odstranění této daně vůbec.

Konečně ani pan ministr financí neodporuje tomuto přání projevenému v rozpočtovém výboru a jistě všichni členové rozpočtového výboru přijali se zadostiučiněním jeho prohlášení, že při sdělávání nového zákona jest ochoten vzíti zřetel na všechny popudy a podněty, které byly v rozpočtovém jednání předneseny.

Vyskytly se ovšem i návrhy, aby účinnost zákona o dani obratové a přepychové nebyla prodlužována na celý rok, nýbrž pouze na půl roku nebo dokonce na čtvrt roku. Tomuto návrhu nemohly dáti sankci vládní strany, poněvadž jsou si velmi dobře vědomy, že by tímto způsobem byl vnesen do berní administrativy nový chaos, kdyby měla v jednom berním kalendářním roce předpisovati daň ve dvou termínech, podle zákona starého a eventuelně podle zákona nového. Proto také většina rozpočtového výboru nemohla akceptovati tyto pozměňovací návrhy.

Stejně byly podávány návrhy, aby daň z obratu byla snížena na 1%. Ani tomuto přání nemohlo býti vyhověno z vážných důvodů hospodářských, poněvadž při sdělávání státního rozpočtu na r. 1930 bylo počítáno s dosavadní výší této daně a jakékoliv změny by zasáhly velice rušivě do našeho finančního hospodářství. Očekáváme tedy všichni, že při sdělávání nového zákona bude nová úprava provedena tak, aby postupným odstraňováním tíživé daně z obratu, kterého lze docíliti jednak rozšiřováním jednoprocentní sazby na stale větší okruh předmětů tvořících základ výroby, poskytováním úlev menším poplatníkům a vývozcům, použitím příznivějších předpisů pro poplatníky, jak jsou obsaženy v zákoně o daních přímých, a rozšiřováním úlev dosavadních i při působnosti nového zákona, jednak rozšiřováním daňového paušálu a snižováním jeho sazeb, bylo lze dostati se až ke konečnému zrušení daně z obratu vůbec.

Jsme si ovšem vědomi, že podmínkou úspěchu je řádné vybudování a vyzbrojení berní administrativy, aby mohla řádně v duchu zákonů při použití všech zákonných ustanovení, směřujících k ochraně poplatníka, a včas daně předpisovati, vybírati a odvolání poplatníků také dochvilně vyřizovati. Žádáme tedy rigorosnost jak v zájmu státní pokladny, tak i poplatníků, aby administrativními nedostatky nebyli favorisováni poplatníci, kteří chtějí zdanění uniknouti a nebyli trestáni poplatníci řádní a poctiví. Jestliže musíme konstatovati, že po provedení daňové reformy v účetní uzávěrce pro r. 1928 objevují se nedoplatky daní zvýšené o více než půldruhé miliardy čsl. korun, musíme jistě projeviti přání, aby berní administrativa byla řádně vybudována.

Výbor rozpočtový projednav celou osnovu zákona doporučuje posl. sněmovně, aby tuto předlohu schválila tak, jak se na ní usnesl rozpočtový výbor.

Byla k této osnově zákona přijata také resoluce, jíž se vláda vyzývá, aby se vším urychlením předložila sněmovně návrhy na reformu daně z obratu a daně přepychové, které by značily jednak zmenšení a postupné odstranění této zvlášť tíživé daně, jednak nahrazení jejího výnosu příjmy sociálně spravedlivějšími, a to jak pro státní pokladnu, tak i pro pokladnu samosprávných svazků.

Dále se vláda vybízí, aby paušalování daně z obratu také při dalších předmětech a v souvislosti s tím i restituce při vývozu byly urychleně prováděny.

Doporučuji, aby posl. sněmovna schválila nejen osnovu tak, jak se na ní usnesl rozpočtový výbor, nýbrž aby schválila též uvedenou resoluci. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Přikročíme nyní ke společné rozpravě.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby lhůta řečnická stanovena byla 30 minutami pro řečníka.

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Navržená lhůta je přijata.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Keibl, Krebs, dr Pružinský, Nitsch, Hodinová; na straně "pro" pp. posl. Netolický, Petrovický, dr Rosche.

Dávám slovo prvnímu řečníku na straně "proti", p. posl. dr Keiblovi.

Posl. dr Keibl [německy]: Velectěné dámy a pánové! Sněmovně byly podány dva vládní návrhy, z nichž sice každý vykazuje v meritu různý předmět, jež mají však oba tak dalece cosi společného, že jde toliko o pouhé prodloužení dosud platných zákonů; proto naskytá se také při posuzování těchto předloh mnoho společných momentů, ale také mnohé, což se dotýká každé jednotlivé předlohy zvláště. Oběma předlohám jest společné, že se týkají jednoho předmětu, který jest u veškerého obyvatelstva, zcela lhostejno kterého stavu a které národnosti, hodně neoblíbený a kdyby nebylo zvláštních poměrů, souhlasil by pravděpodobně celý parlament a veškeré obyvatelstvo tohoto státu v tom, že jak zákon o dani z obratu a dani přepychové, tak zákon o dávkách za úřední výkony ve věcech správních mají prostě nadobro s povrchu zmizeti. Snad se ještě zmíním, proč to nemůže býti. Jest jasno, že vláda musila přesně znáti jako obyvatelstvo, že platnost obou zákonů pomíjí koncem tohoto roku. To není přece, probůh, tajemstvím. Znemožňují to jenom technické obtíže, které s sebou přineslo rozpuštění parlamentu, nové volby a ustaveni nového parlamentu, aby byla prosazena skutečná novelisace, zlepšení zákonů, aby byly sněmovně podány jako předloha po stránce věcné skutečně dokonale vypracovaná. Nebyly to tedy naprosto těžkosti, které se nedaly předvídati, těžkosti, které záleží snad ve věci samé, které zabránily, aby byl již nyní předložen skutečně vypracovaný návrh zákona, nýbrž byly to pouze věci čistě formální a přes to máme jen prodloužení platných zákonů a nikoli skutečnou novelisaci, a to prodloužení zákonů, o nichž, jak jsem již pravil, by si každý přál, aby vůbec neexistovaly. Ovšem prodloužení se navrhuje toliko na rok; požaduje se s poukazem na to, že prý jest nemožno během kratšího času připraviti skutečnou novelisaci, ačkoliv by bylo bývalo v uplynulé lhůtě již času dost připraviti pro obě zákonné předlohy úplnou novelisaci. Důvod, proč prý se nedá jiti do látky hlouběji, jest však jiný. Ne, že se nemůže, nýbrž proto, že se jednoduše nechce.

Vždyť jsme ve včerejším rozpočtovém výboru mluvili o všech těchto věcech a ptali se přímo p. ministra financí, jaké zaujímá stanovisko k problému všech těchto spotřebních a obchodových daní, jež přece tak zatěžují obchod a poškozují národní hospodářství. Tehdy, když tyto zákony přišly po prvé do sněmovny, byly myšleny a vykládány jako provisoria a tehdy pan ministr financí slíbil, že bude pomýšleti na pozvolné rušení, že doufá, že bude v několika letech, ve třech, čtyřech nebo pěti letech tak daleko, aby mohl tyto zákony uznávané jím samým za škodlivé zrušiti částečně nebo dokonce zcela. Včera jsme mu položili opět touž otázku: Prodloužíme-li toto provisorium, které se pak ihned stalo definitivním, opět na jeden rok, máme po tomto jednom roce naději, že konečná úprava nebo pak zamýšlená změna přinese úlevu, zrušení? Můžeme na obzoru spatřiti tento jakýsi jasný záblesk, kde nebude daně z obratu a dávek za úřední výkony ve veřejné službě správní? Na to odpověděl ministr jasně: To není možné, on prý nemůže nic přislíbiti, pokud má přehled o věci a situaci, nelze státu bez daně z obratu a bez všech těchto věcí vůbec vyjíti. Jako důvod udával, že v tomto státě musilo se nadmíru mnoho obětovati pro měnu, že zde jest tak říkajíc železná kráva ve formě všeho toho, co má předmětem válečnou půjčku a úpravu dluhů předválečných, a že zde především nutno vzíti ohled na to, že kdyby stát neměl daň z obratu, že by se musilo zhroutiti celé obecní a samosprávné hospodářství, poněvadž spočívá přec většinou na výnosech daně obratové. Uvedl také vyrovnávací fond, který se přec také doplňuje částečně z daně obratové. To jest toliko část důvodů, proč nelze zříci se daně z obratu. Díváme-li se na obecní hospodářství se stanoviska německých obcí a měst a konáme šetření, co pro ně znamená vyrovnávací fond, pak musíme bohužel zjistiti, že obcím plynou z vyrovnávacího fondu toliko zcela nepatrné částky a že obce, kdyby byly jedině odkázány na vyrovnávací fond, by nemohly pravděpodobně vůbec nic vykonati ve svém oboru působnosti, který jest jim jednou vytýčen správou a strukturou veškerého společenského řádu. Důvod jest jiný, záleží v tom, že zdejší finanční správa nemůže vybírati daně v míře berní schopnosti hospodářství a jednotlivých poplatníků, nýbrž že je musí vybírati podle výměry potřeby a že potřeba státu se rovněž nestanoví přihlížejíc k poplatní síle a k stavu národního hospodářství ve státě, nýbrž že se stanoví podle jiných, podle politických, podle mocenských zásad a že se čerta staráte, kde se vezme úhrada na všecka tato vydání. Jest to stále totéž za celých těch deset let, co stát existuje. Stát žije nad poměry a drancuje své hospodářské prameny příjmů. Přes to se nedostaneme i když se spoří, v poslední době dokonce hrozně spoří, kde by se spořiti nemělo, na poli kulturním, sociální péče, pošt a železnic, tedy všude tam, kde jde o produktivní vydání. Avšak tam, kde by se spořiti mělo, na poli vydání neproduktivních, se nemůže a nesmí spořiti, tu přichází prestiž a nevím jaké všechny ohledy povahy zahraničně-politické a vnitropolitické, a tu přichází citlivost českého národa pánů, který nesnese, aby se spokojil hledíc k poměrně skrovným hospodářským hranicím, jež jsou jednou dány tomuto národnímu hospodářství, s menším vojskem, nepatrnějším zbrojením, nýbrž musí zde státi vyzbrojen jako Francie a připraven stále tvořiti východní křídlo francouzské armády. Nutno míti tytéž skvělé vyslanecké paláce s pohádkovým zařízením, jako velké státy, nutno, aby v každém koutě některého zámořského světadílu seděl konsul a draze placený vyslanec a takového více. Pro dvě české děti v německém území musí se stavěti menšinová škola, jež stojí několik milionů. Ano, to býti musí, pro to se musí opatřiti peníze, pro to neplatí úsporná opatření, o všechny tyto věci se rozbíjí nejlepší úmysly pana ministra financí, síly jeho mocnější působí na celé sestavování rozpočtu a proto schází pak nakonec značné drobty a ty nutno ovšem vzíti z daní, jež jsou sice škodlivé a byly již všeobecně odsouzeny s jak se strany hospodářské, tak i se strany pana ministra, jichž však nelze fakticky postrádati, poněvadž jinak vznikne v celém rozpočtu díra, jíž není možno ucpati. Proto my, kdož jdeme věci na kloub, docházíme na celý státní systém a proto nelze tak dlouho mluviti o ozdravení hospodářství, dokud se neodhodláte státní systém přizpůsobiti skutečným hospodářským poměrům.

Vím velmi dobře, že nemáme dnes co činiti se zákonem samým, nýbrž toliko s jeho prodloužením, ale když se již jednou o něčem hovoří, jest přec nutno v hrubých rysech přednésti ony stížnosti, které přednáší obyvatelstvo právem proti způsobu, jak zákon působí, a jest nutno na tyto věci trochu poukázati, poněvadž přese vše máme při nejmenším povinnost finanční správě předvésti rozklad, aby, bude-li prováděti konečnou úpravu těchto otázek, přec jen při nejmenším v rámci nejnutnějšího přihlížela k přáním a hospodářským poměrům obyvatelstva a dopustila změnu v nynějších poměrech.

Chci se nejprve zabývati vládním návrhem o správních dávkách. Kdysi bylo prý nezbytno tyto dávky zavésti, aby se finanční poplatky skutečně valorisovaly a aby bylo možno přispěti úředníkům a zaměstnancům přídavky, jež byly stanoveny zákony. Ve skutečnosti však úředníci a zaměstnanci až dosud z těchto přídavků ničeho nepocítili, čekají toužebně, že nová většina a nová vláda, která přec již začala tak mnohoslibně, své dané sliby splní a rozpomene se na tyto skutečné parie společnosti a připraví jim živobytí důstojné člověka. Díváme-li se na účinky tohoto zákona, shledáváme již na formě, že to byl původně zákon rámcový a že sazba byla přenechána prováděcímu nařízení. Právem se s mnohých stran poukazovalo na to, že to nemůže býti nějaký druh celního tarifu, který stanoví jen správa a nařízení, nýbrž skutečná dávka, jakýsi druh daně, a že tato daň nemůže býti zavedena nařízením, nýbrž jen zákonem. Proto si přejeme, aby se k této stížnosti přihlédlo a aby v příštím zákoně byl obsažen již také tarif jako část zákona a především aby byl mnohem více substancován. Jest bezúčelné podrobiti řadu úředních výkonů tarifu, který počíná 25 Kč a stoupá do 10.000 nebo 20.000 Kč. To není tarifování, naopak, to jest výsadní list všem podřízeným orgánům státu, aby mohly postupovati libovolně, a této možnosti se v praxi co nejvydatněji použilo. Sám znám případy, ne jeden, nýbrž mnohé, kde týž úředník v jedné a téže správní věci vybíral naprosto rozdílné poplatky, vždy podle toho, zda mu osoba vyhovovala čili nic, podle toho, přináležela-li české národnosti čili nic. Tyto přehmaty musí jednou přestati a mohou přestati teprve tehdy, až budou sazby stanoveny v užších mezích, bude-li pro každý druh úředního jednání pojata do zákona hned od počátku pokud možná určitá sazba. Neboť konečně se nedá přiznati všem těmto věcem charakter trestu, který si přivodí, kdož se odváží přiměti úřad k nějakému úřednímu jednání. Tak daleko to přec jen nejde. Musí-li to již býti, pak mají býti tyto dávky při nejmenším vybudovány na spravedlivém podkladě.

Takové nepřístojnosti opakují se hlavně vždy tam, kde jde o vyhotovení pasů, o udělení koncessí a licencí. Zde se tropí nejneuvěřitelnější věci. Udělení pasu se odmítne i tam, kde není k tomu vůbec důvodu; pasy, jež mohou nyní býti vyhotoveny na delší dobu, vyhotovují se pod nejnicotnějšími záminkami pouze na jeden nebo dva roky, a kdo dnes v tomto státě vlastní pozemkový majetek, tudíž uprchnouti nemůže nebo nechce, nutí se přes pokyny tomu odporující stále ještě k tomu, aby většinu nebo všechny daňové dluhy doplatil nebo dokonce zaplatil předem, než se mu pas vyhotoví. V tomto ohledu nutno bezpodmínečně požadovati úlevy, které by se neposkytovaly snad individuálně, nýbrž má se jich dostati nařízením, správně-právním opatřením všem státním občanům.

A nyní k dani obratové. Že působí špatně na národní hospodářství, v tom jsou všichni shodni, a znamenalo by to nositi dříví do lesa, kdyby se o tom chtělo ještě déle mluviti. Přes o nutno konstatovati, že příplatek, který obratová daň na zboží podmiňuje, přináší s sebou zdražení veškerého živobytí, zvláště druhů k živobytí nezbytně potřebných, jež nožno v nejširším smyslu slova označiti jako prostředky k živobytí, tedy nejen potraviny, nýbrž i šatstvo a obuv, a jest zcela jasné, že, jsou-li tyto druhy předraženy, nemohou býti chudšími vrstvami obyvatelstva kupovány Kupní síla obyvatelstva klesá, tím jest ochromován opět obchod a průmysl, zločinný kruh circulus vitiosus jest uzavřen, celé národní hospodářství vázne a ukazuje znamení krise. Beztoho máme všeobecnou světovou krisi, jež se ukazuje ve všech státech. Přistoupí-li teď k této všeobecné krisi ještě zvláštní krise každé země, způsobená zvláštními poměry především poměry daňovými, pak jsou vlny které se přes hospodářství valí, ještě jednou tak vysoké, a vedou nejen k hospodářským ob tížím, nýbrž i k sociálním otřesům a napětím

Daň z obratu vynáší stále více. Dosáhla již částky, která činí ročně daleko přes 2 miliardy. Pan ministr financí doufá, že v letošním roce vytluče snad ještě o půl miliardy více. Vidíte, jak jest výnosná a jak se následkem toho dají lehce svésti finanční správy, aby jí použily, třebaže těžce spočívá-na národním hospodářství, kolik volného kapitálu se jí také odnímá, uváží-li se, že se v jednom roce přijaly na dani obratové 2 miliardy, že tedy dává větší výtěžek, než všecky přímé daně dohromady. Že jsou to nezdravé poměry, o tom není pochyby. Právem se dály pokusy, aby škodlivé následky ukládání a vymáhání byly zmírněny tím, že by daň z obratu byla paušalována. Přejeme si, aby se příště postupovalo s paušalováním mnohem liberálněji a častěji než dosud a aby během nového provisoria jednoročního byly tyto úlevy umožněny v nejširší míře. Víme, mnohdy jsou obtíže, jsou případy, kdy producenti a konsumenti nebo překupníci se nemohou dohodnout o způsobu paušalován. To jest teď věcí finanční správy, aby v zájmu spořádaného národního hospodářství věc vyrovnala a tak se chopila iniciativy.

Tím stojím ovšem v příčinném rozporu s panem ministrem financí, který včera pro hlásil, že stran jednoho případu - jde o paušalování daně z obratu v textilním průmyslu - nebude dělati rozhodčího soudce, že, jak pravil, řetěz nerozetne, že nechá věc jedno duše plavat, dokud se nedohodnou na jedné straně průmyslníci a na druhé straně překupníci. Nevím, zda to jest ve smyslu správy Dal jsem si vyprávět, že správa není jen prací kancelářskou, nýbrž i iniciativou a činností vůle. No, právě v textilním průmyslu jest otázka palčivá a již včera se poukazovalo na to, že jsou odvětví, jež přímo bojují o svoji existenci a nemohou bez úpravy této otázky vůbec existovati.

Jsou však také stavy, které vlivem daně z obratu zcela nepřístojně trpí, již nemohou přesunouti, částečně protože jde o zboží, které toho jednoduše nesnese, nebo o služební výkony, které nepřipouštějí předražení daní z obra tu. Těmto stavům musí se vyjíti vstříc a částečně se jim v minulosti vstříc vyšlo, avšak ne tou měrou, jak toho zasluhují. Jest zde na př. stav obchodních zaměstnanců a cestujících Tento stav jest výtvorem nového obchodního práva a ještě nedoznal své zákonné úpravy. Starý obchodní zákon tento stav nezná a předpisů o obchodních zaměstnancích, pokud jsou obsaženy v obchodním zákonu, nelze prakticky použíti na stav dnešních obchodních zástupců. Tento stav čeká dosud na zákonnou úpravu a přirozeně nutno v mezidobí vzíti na něj při obratové dani náležitý zřetel. Pak přichází opět řešení otázky: Jest obchodní zástupce samostatným obchodníkem, nebo jest pouhým úředníkem své firmy? Otázka dá se dojista řešiti různým způsobem a kriteriem pro to bude především služební smlouva. Ale i když jest obchodní zástupce samostatným obchodníkem, jest co do daně z obratu v téže hospodářské situaci jako nesamostatný obchodní zástupce, tato zůstane lpěti na něm Konečně však nepřijde u otázky, jak jest nakládati daní nebo s dávkou, na právnicko konstrukci daňového subjektu, nýbrž na hospodářskou nezbytnost a proto požadujeme aby tento stav a jeho služební výkony byly osvobozeny od daně z obratu, kdežto nyní měly pouze sníženou 1%ní daň z obratu.

K závěru ještě několik slov o dani přepychové. Přepychová daň, byť jest i oprávněná, vynáší málo. Nutno míti za to, že jej správa pohltí valnou část jejího výtěžku Proto není snad daň přepychová žádným takovým objektem, na němž by lpělo srdce pana ministra financí, a zde se snad dá něco dělat Jsme toho názoru, že zmizí. Jest zajímavé, že komunisté byli včera opačného názoru; ovšem prohlašovali, že přepychovou daň má platit jen buržoasie, vše ostatní má býti volné. No o to se nechci dále hádati, skutečností jest pouze, že co jest přepych a co podléhá přepychové dani, bylo minulým zákonem vyřešeno nadmíru povrchově a že v seznamu, které zboží podléhá přepychové dani, jest obsaženo zboží, které nemá s přepychem naprosto nic společného. Žádáme, aby tento seznam předmětů podléhajících dani přepychové byl podroben důkladné revisi a aby daň přepychová byla značně zmírněna.

V obou případech však požadujeme, aby stran vybírání a ukládání všech těchto daní bylo napříště zásadně upuštěno od zvyklostí minulosti, požadujeme, aby se poplatníku vycházelo více vstříc, žádáme, aby finanční správa uznala, že u daně z obratu jde přece ve většině případů o malé lidi, jež nejsou s to formuláře, předložené jim k vyplnění, skutečně vyplňovati, kteří mají přímo hrůzu před tímto množstvím papíru a kteří po celý rok žijí v úzkosti, že propadnou jednoduše daňovému trestu, kteří také nemyslí tak daleko, že jest jejich povinností také dodržovati zákonité lhůty k přiznáním, zkrátka a dobře lidé, s nimiž nelze zacházeti týmž způsobem, jako snad s velkoprůmyslem nebo závody, jež disponují školeným personálem, kde jest beze všeho zaručen hladký styk mezi finanční správou a podnikem. Zde se musí jednoduše finanční správa připraviti na to, že s poplatníkem bude muset jednati ne jednou, nýbrž vícekráte, tudíž postup musí býti jednoduchý, musí býti takový, že se rychle skoncuje a že také bez dalšího vyhoví přáním poplatníkovým.

Rád bych v této souvislosti také prosil pana ministra financí, aby se nepostupovalo při vymáhání těchto daní tak rigorosně jako v minulosti, ačkoli jest více než jedna miliarda nedoplatků. U jiných daní jsou ještě větší nedoplatky, velkým akciovým společnostem, bankám a velkopodnikům se odpisují miliony, takže jest dobře možno požadovati, aby se také malým lidem stalo po právu.

Přihlížeje k těmto okolnostem, dovolil jsem si předložiti několik resolucí. Mnohé z nich jsou podle smyslu obsaženy v resolucích doporučených panem zpravodajem, já jenom tvrdím, že jsou poněkud určitější a především obyvatelstvu srozumitelnější, neboť obyvatelstvo čeká na to, že se mu zde vyjde nějak vstříc. Proto jsem si dovolil rovněž dnes podati resoluce, ačkoliv jsem včera již opět učinil zkušenost, že i nová většina setrvává prozatím na staré osvědčené zásadě a veškeré návrhy oposice bez výjimky hází do politického koše na papír. Ve věci samé budeme ovšem hlasovati proti. (Potlesk.)