Roku 1924, ač zůstalo daněprosté minimum 6.000 Kč, najednou byla snížena hranice vylučující z nároku na rentu na 5.000 Kč! Pro mne je tu otázka, proč? Patrně zde zasáhl také zákon restrikční, tedy také se utrhlo těm nejmenším, ubohým invalidům. A teď se říká: je stabilisace, ovšem stabilisace v ohromně vysokých polohách, ve vysokých číslech. Jen si představme tu drahotu. Tak jen cukr byl za 2 roky zdražen o 2 koruny, mouka, tuky, maso, rovněž dráhy zdražily atd. Nevzpomínám ani na byty. Invalida musí také bydliti, a když jen po zákoně mu zvýší činži, co to znamená pro něho při jeho malém příjmu! Ale příjem zvýšen vůbec nebyl!

R. 1927 usneslo se daněprosté minimum na 7.000 Kč, při čtyřech příslušnících 8.200, při pěti 9.200 Kč, při šesti 11.000 Kč. Ale hranice vylučující z nároku na rentu zůstala táž nízká, 5.000 Kč - a příjem invalidův též. V tom není logiky, a až se bude dělati novela, bude nutno k těmto změněným poměrům vyjádřeným čísly přihlížeti.

K tomu zdůrazňuji, že za 11 let zdravotní stav invalidů se většinou zhoršil prostě proto, že žádná nemoc ke stáří, když člověk nabývá let, se nezlepšuje, nýbrž naopak se vždy zhoršuje.

A ještě jeden moment, na který chci upozorniti budoucí novelu. To jsou trafikanti. Pro trafikanta-invalidu platí, že, jakmile má o 100 % více čistého příjmu než je jeho renta, ztrácí nárok na rentu. Poněvadž je nejvyšší renta 2.400 Kč, znamená to, má-li trafikant jen 4.800 Kč jistého příjmu - to je, prosím, 100 % invalida! - že se mu vezme renta. On tedy nesmí míti více příjmu než 4.800 Kč, aby rentu dostal. Ale je-li invalida 84 % - představte si, co to je 84 % invalidity, to je beznohý a nevím, co všecko k tomu - smí míti příjem z té své trafiky jen 3.839 Kč, jinak se mu renta vezme; je-li 64 % invalidou, smí míti jen 2.879 Kč všeho příjmu, aby se mu renta nevzala. Jakmile má 2.879 Kč, vezme se mu.

Pánové, je možno, aby někdo s těmito obnosy byl živ a provozoval ještě k tomu živnost trafikantskou? To znamená topiti v té boudě - jak krutá letos byla zima - to znamená také zaříditi si tu boudu. Jsou případy, že bouda stojí 10.000 Kč. Nevím, jakou to má praxi náš zemský úřad pro válečné poškozence. On sice půjčí bezúročně 2.000 Kč, ale bouda stojí daleka víc, invalida musí platiti 8, 9, 11, 12 % z dluhu, protože si musí na to vypůjčiti. Kde by vzal 10.000 Kč na boudu? Úroky mu prostě ujídají, ba snědí jeho výdělek. Měla jsem takový případ, že se trafikant oženil, měl ženu a 2 děti, a to něco stojí, nebylo možno vymoci bezúročnou půjčku, která by mu umožnila, aby vůbec existoval. A tak musil platiti 9 1/2% úroků z 10.000 Kč investice - a ovšem se zadlužil do nemožnosti. Já se nedotýkám věci na př. takové, že teď po sedmi letech najednou páni zkonstatovali, že ten chudák měl příjem větší než mu zákon dovoloval, aby mohl bráti rentu a teď na něm chtějí rentu zpátky za 9 let, a že to znamená 20.000 Kč. Nevím, jaká ta historie bude dále, je-li vůbec možno od takového ubohého člověka ty peníze dostati.

Nedotýkám se otázky zadávání trafik. To je otázka sama pro sebe, ale chtěla bych, prosím, zdůrazniti pro tu novelu, která přece jen snad nám bude předložena, že by bylo jistě správno, aby se u trafikantů postupovalo právě tak, jako u všech jiných samostatně výdělečně činných, totiž že by vylučoval z nároku na rentu příjem alespoň 10.000 Kč, když nechci jíti dále. Nevím, jak bych nazvala čísla příjmu, která dnes trafikanty z nároku vylučují; je to taková žebrácká hůl. (Sen. Havlena: Je to také jakási živnost!) Ano, právě.

Nedělám resolucí, ale upozorňuji na ty dvě věci, k nimž je absolutně nutno přihlížeti v té novele, kterou resoluce pánů z koaliční strany bude žádati.

Vzpomínám ještě jednoho momentu: Jsme si vědomi, že hospodářská situace si kategoricky vyžádala zvýšení příjmů jednotlivcových a konstatuji, že jsme skutečně ledaccos udělali pro pensisty v jiných oborech, dejme tomu pensijní zákon pro soukromé zaměstnance, který počítá s tímto zvýšením životní úrovně, rovněž tak sociální pojištění; právě tak zákon čís. 103, 104 z r. 1926, kde jsou stanoveny minimální pense. Tedy vidíme, že se přece chápe, že musí býti určité minimum, aby člověk mohl býti živ. Ale u invalidů není dosaženo toho minima. A zdůrazňuji věc, o které mluvil kol. Ant. Novák. Jsou to činže z pozemků, které pronajímají naše dráhy na tabáční trafiky. Ale tím není vinno ředitelství, jak se on zmínil, to přišlo z ministerstva. Žádají se od všech trafikantů nové nájemní smlouvy. Na Smíchově byla na pozemku drážním činže 120 Kč, dokud to měl Smíchov, ale teď ministerstvo nařídilo z čistého příjmu asi 5.000 Kč 4 %, do 10.000 Kč 5 % atd. atd. Z těch malinkých pozemečků platí se až 1.600 Kč nájmu! Vyšetřovala jsem tu věc. Vyšlo to z ministerstva železnic, a myslím, že by bylo velmi správné, abychom všichni zasáhli; jestliže nezvyšujeme invalidům jejich renty, nemůže stát zvyšovati požadavků vůči nim. Opakuji znovu: Mně jde o budoucí zákon, poněvadž mluviti dnes k tomuto zákonu je docela zbytečno. Ale doufám, že k těmto vývodům bude přihlédnuto. (Potlesk senátorů čsl. strany národně socialistické a soc. dem.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Byly mně podány dostatečně podporované pozměňovací a resoluční návrhy. Žádám, aby byly přečteny.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Návrh sen. Hartla a druhů:

Článek I zákona ze dne 10. dubna 1924, č. 79 Sb. z. a n., budiž změněn a znějž takto:

>Nárok na tyto důchody mají jen ti váleční poškozenci, jejichž jinaký roční příjem není větší nežli 20.000 Kč. Toto ustanovení platí stejnou měrou pro invalidy samostatně a nesamostatně výdělečně činné.<

Pozměňovací návrhy sen. Reyzla, Starka a soudr.:

Článek I má zníti takto:

Působnost § 2 zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců prodlužuje se v tomto znění:

§ 2: Nárok na požitky přísluší válečným poškozencům, jejichž roční příjem není větší nežli 16.000 Kč. Je-li však jeho vyšší příjem menší nežli součet 16.000 Kč a důchodu (§ 6), který by válečnému poškozenci jinak náležel, budiž mu přiznán důchod obnosem, jenž tento součet doplňuje.

Do příjmu započítává se příjem všech osob, k jejichž výživě jest válečný poškozenec podle zákona povinen přispívati, a které s ním bydlí ve společné domácnosti.

Válečný poškozenec, který byl klasifikován 85 až 100 % k výdělku neschopným, jest vyňat z ústanovení předchozího odstavce.

Eventuální návrh pro případ zamítnutí návrhu k čl. I:

Působnost §u 2, odst. 1 zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., prodlužuje se do 31. prosince 1929 s úchylkou, že na místo obnosu 6.000 Kč mají nastoupiti slova: >obnos od důchodové daně osvobozený (§§ 3, 30 a 31 zák. z 1. června 1927 Sb. č. 76)<.

Jako nový čl. II budiž vsunuto:

(1) Všichni váleční poškozenci (§ 1 zák. z 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n.), kteří požitků jakéhokoli druhu podle zákona z 20. února 1920 Sb. č. 142 resp. podle ustanovení, jež tento zákon mění a doplňují, nepožívají jen proto, poněvadž zameškali zákonitou lhůtu k uplatnění svého nároku, mohou svůj nárok ohlásiti během jednoho roku po tom, když tento zákon vstoupí v platnost. Těmto osobám poskytnuty buďtež zákonité požitky v téže výměře a od téhož času, jako kdyby byly své nároky ohlásily včas.

(2) Osobám jmenovaným v §u 1 budiž zároveň s poukazem prvního běžného požitku vyplacena jednorázová výpomoc ve výši důchodu za 1 rok. Tento obnos započten budiž do eventuelních později vyúčtovaných doplatků.

Jako nový článek III budiž vsunuto:

Osleplým osobám, které béřou požitky válečných poškozenců, anebo které podle čl. II, odst. 1 mají na ně nárok, budiž bez započtení do jejich jinakých požitků vyplacena jednorázová výpomoc částkou 3.000 Kč.

Článek II ve vládní předloze bude označen jako článek IV.

Resoluční návrh sen. Reyzla, Starka a soudr.:

Vláda se vybízí, aby do 14 dnů předložila osnovu novely k zákonu o válečných poškozencích.

Resoluční návrh sen. Ant. Noáka, Ecksteinové a soudr.:

Vláda se vybízí, aby vymáhání přeběrků od válečných poškozenců bylo zastaveno do té doby, než tato otázka bude vyřešena zákonem.

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Přejí si páni zpravodajové doslov?

Zpravodaj sen. Hrejsa: Prosím.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Slavný senáte! Vyhovím velice rád vysloveným přáním, abych byl co možná stručný. Kdybych nemluvil vůbec, přece by se to vytýkalo, a tedy musím na přednesené řeči něco říci. Mluvila řada řečníků, vesměs z oposice proti zákonu, většina pánů vyslovovala stejné požadavky, aby zákon nyní platný byl co možná brzy novelisován. S tím souhlasíme. S požadavkem, aby renty byly zvýšeny, jsme také vyslovili souhlas. Dále byl zde požadavek, aby odstraněn byl rozdíl mezi samostatně a nesamostatně výdělečně činnými. S tím jsme také souhlasili. Není tedy žádných rozdílů a diferencí mezi oposicí a vládními stranami. (Sen. Ant. Novák: To je báječné! Tož dejte návrh na schválení našich návrhů!) Byly také činěny výtky, že v jiných státech jsou poměry válečných poškozenců lepší, než u nás. Po jisté stránce je tomu tak, ale ne úplně. Jak zde bylo již řečeno, v Rakousku dostávají váleční poškozenci důchod... (Hluk. Výkřiky.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Prosím, pánové, o zachování klidu! Pánové, nerušte jednání! (Kontroverse mezi německými soc. demokraty a agrárníky. Místopředseda dr Brabec zvoní.)

Zpravodaj sen. Hrejsa (pokračuje): Je zde tedy nejpěknější soulad, nejpěknější harmonie mezi většinou a menšinou, pokud se týká novely zákona, zvýšení rent, dodatečných přihlášek, aby ještě jedna lhůta byla dána, pak pokud se týká zadávání trafik, biografů atd. V tom souhlasíme. (Trvalé hlučné výkřiky senátorů Jarolima, Stöhra; a Beutla.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Volám pana sen. Jarolim a pana sen. Stöhra a pana sen. Beutla k pořádku, aby nerušili debatu. (Hluk trvá. - Výkřiky sen. Beutla.)

Pane kol. Beutle, nemáte slova. Volám Vás k pořádku po druhé.

Prosím pana zpravodaje, aby pokračoval.

Zpravodaj sen. Hrejsa (pokračuje): Byly zde učiněny výtky s několika stran, jež se opakovaly v řečech všech pánů řečníků. (Sen. Ant. Novák: A jsou odůvodněny?) Některé ano, některé ne. (Sen. Ant. Novák: Na příklad?) Na příklad ta, že jiné státy poskytují větší důchody. (Sen. Ant. Novák: No a není to pravda?) Ano a ne. Dokáži hned, račte dovoliti. V Rakousku nedostávají váleční poškozenci do 35 % žádné renty, v Německu do 25 %. U nás při nezpůsobilosti ku práci od 20 % do 24 % dostávají 540 Kč, do 29 % 810 Kč, do 34 % 810 Kč, v Rakousku nic.

Do 35 % dostávají u nás 1.050 Kč, v Rakousku nic. V Německu do 35 % dostávají 984 Kč, ve Francii 1.555 Kč. Tu je to ovšem větší, ale v Německu nižší než u nás.

Od 36 do 39 % dostávají ve Francii 1.555, v Německu 984, v Rakousku 345, u nás 1.080 Kč. (Slyšte!) 1080 Kč je více než 984 anebo 345. (Výkřik: Kolik dostávají v Rusku?) To nevím, tam musejí dostati bolety. (Veselost.)

Do 45 % dostávají ve Francii 2.073, v Německu 1.450, v Rakousku 864, u nás 1.350 Kč, tedy pořád ještě více než v Rakousku.

Do 50 % dostávají ve Francii 2.592, v Německu 1.450, v Rakousku 864 a u nás 1.350 Kč. (Sen. Ant. Novák: To je základ svobodného bez přídavku za zranění, ale v Rakousku mají trojí přídavek!) Faktum je, abych se nemusil moc hádati, že do 65 % nezpůsobilosti mají u nás invalidé větší požitky než v Rakousku, od 65 % nahoru ovšem v těch státech druhých mají renty vyšší. (Sen. Ant. Novák: Jmenujte je!) Nemám je zde, nejsem vševědoucí. (Sen. Ant. Novák: Ach tak! Račte věděti, že to dotáhnou až na 20.000 Kč!) Ano. My si přejeme, aby se to zlepšilo a doufáme, že novelou se tak stane. Proto pánové z oposice měli pravdu a neměli pravdu. Měli pravdu, co se týče válečných poškozenců přes 65 % neschopnosti, že někde mají větší renty než u nás, a neměli pravdu pod 65 %, kde jsou renty u nás větší. (Sen. Ant. Novák: Není to správné, vzal jste základní renty a nemluvíte o přídavku za zranění!)

Bylo vytýkáno paní sen. Sehnalovou, že stát nezřídil žádného sirotčince pro sirotky po válečných poškozencích. Je sice pravda, že stát počítá, že r. 1934 ti sirotci dospějí věku, který už nepodléhá pojištění, ale fakt je, že Družina válečných poškozenců koupila si zbytkový statek v Načeradci za 3 1/2 mil. Kč a že stát dal této Družině válečných poškozenců 1 milion Kč subvence. (Sen. Ant. Novák: No, a co to je?) A tam si zřídila Družina svůj sirotčinec. (Sen. Dundr: A na dobytčí pojišťovnu se počítá pro r. 1929 se 4 miliony Kč!) Ovšem, ten zámek se za sirotčinec nehodí, ale to jest jejich věc.

Bylo zde vytýkáno, že vdovy po generálech mají 3.000 Kč měsíční pense, což, jak známo, pravda není, neboť senát tuto předlohu neschválil. (Sen. Ant. Novák: Ale čeká na příhodnou chvíli, aby ji schválil!)

Pan sen. Ant. Novák si stěžoval na ministerstvo sociální péče, že žádal statistiky, ale nebyla mu předložena. Podle předpisů mají úředníci ministerstva povinnost dávati potřebná data členům senátu nebo sněmovny pouze na vyzvání předsedy. Jen tehdy jsou povinni sděliti potřebné s výborem, po případě dáti materiál referentovi. (Sen. Ant. Novák: Proč se to nedělá v jiných ministerstvech! Za vlády p. ministra Šrámka nesmí se pomalu ani mluviti!) Jak pravím, úředníci jsou povinni pouze na žádost předsedy výboru nebo senátu podávati zprávu a dávati potřebná data. (Sen. Pichl: A vy s tím souhlasíte?) Nesouhlasím, ale je tomu tak, oni se těchto předpisů drží. Fakt je, že to platí. (Sen. Pichl: Ale je otázka, zda si to máme dáti líbiti my?) To je vaší věcí. (Sen. Ant. Novák: Prosím, co udělal včera kol. Zadina v poslanecké sněmovně při jiné příležitosti, a my zde chceme pouze úřední cifry a nedostaneme je!)

Pan kol. Reyzl mně vytýkal, že jsem farářem. Myslím, že to není neštěstí, ale já tu nefunguji jako farář, nýbrž jako senátor, jako zástupce strany zemědělské. A já se také netáži, čím je on mimo svou funkci senátorskou. Já zde funguji jako zástupce strany a čím jsem jinak, do toho vám, pane kolego, nic není. (Sen. Reyzl /německy/: Ale jako farář nemáte tak jednati, pane kolego!) Jako zástupce zemědělské strany jsem také pro tyto opravy, pro toto zlepšení.

Bylo tu řečeno p. sen. Reyzlem, že sociální demokraté dělali ten zákon z roku 1919, ale že už tehdy měli velké potíže s ministerstvem financí, že tedy nemohli utvořiti lepší zákon. To je pravda. Vy ten zákon neměníte, ale to ministerstvo je zde, ono neumřelo. (Sen. Ant. Novák: Ale dnes máme jiné zkušenosti, tehdy se nám tvrdilo něco jiného!) A jako dělalo ministerstvo financí obtíže tehdy vám, tak dnes je dělá také a drží peníze, jak pravím, od té doby ministerstvo neumřelo, snad, bohudíky, nebo bohužel. (Sen. Ant. Novák: Tehdy se bral ohled na vás, ale vy neberete ohled na nikoho!) Kolega Reyzl také povídal, že od té doby se poměry zhoršily proto, že byla omezena ochrana nájemníků a zhoršena situace životní zaváděním cel. (Sen. Toužil: Prosím Vás, kdyby toto nebývalo bylo omezeno, tak by invalidé pošli hlady!) Já říkám, že se zhoršila situace a že proto mají býti zvýšeny platy. Je pravda, že ochrana nájemníků byla poněkud omezena, ale co se týká potravin, poživatin, ty nejsou dražší než r. 1920, nýbrž lacinější. Žito je nyní za 120 Kč a dříve bylo za 400 Kč, myslím, že 400 Kč je snad více než 120 Kč. A tak je to se všemi potravinami. (Sen. Toužil: Meziobchod je zdražuje!) Vy jste jako ti židé ve starém zákoně, ti se hádají o schiboleth. Všecko zavinila cla. Kdyby to bylo zadarmo, pak nebudou žádná cla. (Sen. Ant. Novák: Vy se zadarmo nerozdáte, vy dáte pozor!)

Pánové, my vidíme, že vaše výtky jsou většinou nepodstatné a málo pádné, málo vážné. Pro novelisaci zákona jsme všichni, také pro zlepšení osnovy jsme a budeme vždycky. A já se tudíž přimlouvám, aby vláda co nejdříve zákon novelisovala. Tedy bych se přimlouval, aby vláda co možná nejdříve tento zákon novelisovala, aby tato otázka byla vyřešena, aby se válečným poškozencům pomohlo, aby se vzala těm pánům zbraň, se kterou zde každý rok vyrukují. Doporučuji slavnému senátu předlohu k přijetí. (Potlesk. Hluk. - Vřava. - Sen. Ant. Novák: To je demagogie! Ve vašich slovech vidíme neupřímnost, ne že bych Vám chtěl vytýkati Vaše povolání!) Jakou neupřímnost? (Sen. Ant. Novák: O tom nechci mluviti!) To se novelisovati musí! (Sen. Ant. Novák: Neříkejte, že větší část důvodů oposice je nesprávná!)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Prosím, pánové, zachovejte klid a nezdržujte jednání. Slovo má pan zpravodaj sen. dr Karas.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Majorita je si vědoma, že dnešní zákon má řadu slabostí, řadu tvrdostí a naléhá se již delší dobu, aby zákon byl novelisován. To dokázala většina minulá, to dokazuje většina dnešní, že resolucemi vyzývá vládu, aby dotčená osnova zákonné novely byla předložena.

Víme, že dnešní zákon má různé tvrdosti a slyšeli jsme zde, jaké tvrdosti byly uváděny, někdy byly i zveličovány, někdy byly uváděny v pravé míře. Chci upozorniti jen na jednu věc. Namítá se, že důchody jsou příliš nízké u nás, že jsou omezeny soukromými příjmy dotčeného poškozence, že je rozdíl mezi samostatně a nesamostatně výdělečně činným, dále, že lhůta k přihláškám se omezuje a opožděné přihlášky se nepřijímají. Ale, slavný senáte, zde máme dvojí věc. Předně: Kdo tento zákon zde pracoval, to byla minulá koalice, kdy roku 1922 zákon ten byl vydán a zákon ten vlastně platí dnes. Pan sen Ant. Novák sám přiznal, že v r. 1920... (Sen. Ant. Novák: Hlavním argumentem vaší strany bylo, že nemáme zkušeností!)... Druhým argumentem je, že zákon z r. 1922 (Sen. Ant. Novák: Dnes je ale rok 1929!) byl vypracován za vaší součinnosti, a my také chceme právě dnes zákon novelisovati. Vymlouváte se, že tehdy byly jiné hospodářské poměry.. (Sen. Ant. Novák: Nevíte, že ministr Habrman nepřijal návrhu zákona, který slouží za základ ministru Šrámkovi, který vyšel z této naší spolupráce, o tom nevíte? Jen trochu loyálně!) Bylo by bývalo lépe něco tehdy přijmouti, alespoň částečně zlepšiti a docíliti dalšího zlepšení. Zlepšení částečné bylo odmítnuto, a zůstal zákon ten dodnes.

Namítá se, že prý má dnešní koalice myšlenku vzíti nárok na důchod těm poškozencům s menším procentem invalidity, a co by se na nich ušetřilo, dáti poškozencům s vyšším procentem. Konstatuji, že tato myšlenka není myšlenka dnešní koalice, to je myšlenkou koalice dřívější, myšlenkou toho, jak se proslýchá, jak se v ministerstvu sociální péče pracovalo za staré koalice. Není to myšlenka naše. (Sen. Ant. Novák: Přiznejte, věděli jsme v r. 1922, jak veliký je počet válečných poškozenců?) Nevěděli! K tomu je otázka přihlašování.

Otázka prodloužení lhůty k přihlášce byla tehdejší koalicí také vyřízena příznivě, jenže doba přihlášek byla prodloužena a zároveň uloženo vládě resolucí, aby v dodatečných přihláškách hleděla na hmotné poměry a postavení dotyčného poškozence, aby se mu mohlo vyhověti. V tomto případě vláda velmi často vyhovuje a přijímá dodatečné přihlášky. (Sen. Ant. Novák: Není pravda, nepřijímá jich!)... a máme případy, že cestou milosti byl jim přiznán důchod. Máme takové případy. (Sen. Ant. Novák: Pan ministr Šrámek by se musil rdíti studem, že tak nespravedlivě zde mluvíte, ani jedna přihláška neexistuje!) Sám znám takové případy, ale těm přihláškám brání právě finanční stav. Ministr financí přirozeně brání, abychom neskočili do nějakého nového výdaje, pro který bychom neměli úhrady. (Sen. Ant. Novák: Stenografický zápis vaší řeči rozšíříme mezi invalidy! Pouze těch, kteří nemají důchod pro opoždění přihlášky, je na 40.000!)

Právě já jsem byl původcem resoluce v senátě při rozpočtu na r. 1924, kterou to bylo usneseno. Příštím rokem jsem se také tázal, a řeklo se, že je řada případů, které cestou milosti byly vyřízeny příznivě. Fakticky se to takto děje.

Dále se namítá z důvodů finančních, že se žádá vrácení neoprávněně braných přeplatků. Žádá se to na základě zákona, a to na základě zákona z r. 1922. Jestli ten zákon výslovně praví, ve kterých případech musí poškozenec vraceti neprávem braný důchod, je to ovoce toho zákona. (Sen. Ant. Novák: Proč se to praktikuje za 8 let zpátky?) Úřady to praktikují od té doby, kdy o tom zvěděly. (Sen. Ant. Novák: Nezáleží na zákoně, jaký je, ale jakým způsobem se provádí, a to vytýkáme!) Zákon z r. 1922 to nařizoval. Vláda hleděla docíliti vrácení, jen jsme žádali resolucemi, které byly přijaty, aby toto provádění zákona dálo se benevolentněji, aby v těch případech, kdy poškozenec nevěděl, že je povinen to vraceti, kdy to bylo bez jeho spoluviny, aby se mu vycházelo vstříc mírněji. To se také děje. Byly-li tu citovány případy, které by to mu odporovaly, můžeme říci, že je to as jednostranná informace. Audiatur et altera pars. (Sen. Ant. Novák: To je v roku 1929, co se dělá!) Pane kolego, já jsem Vás nevyrušoval, když jste mluvil..(Sen. Ant. Novák: Když mluvíte, co neodpovídá pravdě!)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Pane sen. Ant. Nováku, nemáte slovo, volám Vás k pořádku!

Zpravodaj sen. dr Karas (pokračuje): Vy jste řekl mnoho věcí, se kterými jsem nesouhlasil, a já jsem Vás nevyrušoval, nevyrušujte také mne.

Jestli tento zákon je tvrdý u dotyčných, můžeme říci >lex dura, sed lex< a my musíme tento zákon plniti.

Tvrdosti, které tu byly namítány zákonu, zajisté budou vzaty v úvahu, a doufám, že novela zákona řadě těchto námitek odejme odůvodnění a že bude příznivější, pokud finance státní na to stačí.

Proto navrhuji jménem rozpočtového výboru, aby zákon přijat byl tak, jak byl usnesen poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Prosím, račte zaujmouti místa. (Děje se. Hluk.) Prosím, račte zachovati ticho, není možno jednati.

Vzhledem k podaným pozměňovacím návrhům míním dáti hlasovati o osnově zákona takto:

o čl. I podle návrhu sen. Hartla a druhů, bude-li zamítnut, podle návrhu sen. Reyzla a soudr., bude-li zamítnut, podle event. návrhu sen. Reyzla a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

potom o návrhu sen. Reyzla a soudr. na vsunutí nových dvou článků II a III;

pak o článku II, o nadpisu zákona a úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou námitky? (Nebyly.)

Nejsou, budeme tak postupovati. Přikročuji k hlasování.

Kdo souhlasí, aby čl. I zněl podle návrhu sen. Hartla a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby čl. I zněl podle návrhu sen. Reyzla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby čl. I zněl podle event. návrhu sen. Reyzla a soudr., nechť zvedne ruku. Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby čl. I zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby podle návrhu sen. Reyzla a soudr. vloženy byly nové dva články, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh tento se zamítá.

Kdo nyní souhlasí, aby článek II, nadpis zákona a úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Příjímá se.

Tím tudíž osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové, tisk. 943, souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém. Táži se pánů zpravodajů sen. Hrejsy a sen. dr Karasa, zda mají nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Nemám nic!

Zpravodaj sen. dr Karas: Nejsou!

Místopředseda dr Brabec: Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jejím nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, tak ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Přistoupíme k hlasování o resolucích.

Kdo souhlasí s resolucemi výboru sociálně-politického a rozpočtového, otištěnými ve zprávě výborové tisk 948, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce otištěné ve zprávě výborové se schvalují.

Kdo souhlasí s resolucí sen. Reyzla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí s. resolucí sen. Ant. Nováka a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Tím je vyřízen 4. odstavec pořadu jednání.

Nežli přikročíme k odstavci 5., vyhrazuji censuru řeči sen. Reyzla a sen. Petora pro výroky, které odporují jednacímu řádu.

Dalším předmětem pořadu jednání je: