První zákony o válečných poškozencích datují se z února 1919 a z dubna 1920 a já jsem měl tu čest, býti zpravodajem jednotlivých zákonů. To byly tehdá jiné poměry, když jsme nevěděli, jakým způsobem vytvoří se situace v nejbližší době. Ale, prosím, to je kapitola sama pro sebe. Ale v té době v klubu sociálně-demokratickém seděla řada kolegů kolegyně Sehnalové, kteří sedí dnes v klubu komunistickém a kteří pro tyto zákony také hlasovali. (Výkřiky komunistických senátorů.) Tak pro co vaši kolegové hlasovali r. 1919 a 1920 - dnešní komunisté? (Sen. dr Herz: To byla chyba!) No tak, prosím. (Veselost.)
Já neříkám, že je to všechno správné, račte prominouti, ale je to veliký kus demagogie, když kolegyně, komunistická senátorka, nyní útočí na stranu sociálně-demokratickou a na stranu československých socialistů, že jsme ty zákony odhlasovali - a řada dnešních komunistů tehda hlasovala s námi. Tedy méně té demagogie a bude to lépe a bude to více. (Živá kontroverse mezi sen. dr Herzem a senátory soc. demokratickými.)
Dovolte, já nevím, jaký účel kolegové se strany komunistické sledují. (Výkřiky sen. dr Herze, sen. Pociska a sen. Zimáka. -- Místopředseda dr Soukup zvoní.) Lituji toho, že kol. Sehnalová, která zde s takovou emfasí mluvila, se nyní tomu směje. To máte radost, když pro radost buržoasie při válečných poškozencích takové konflikty vyvoláváte? (Sen. Sehnalová se proti tomu ohražuje.) Nyní jste se tomu smála. Já se na vás díval. Jde-li vám o zábavu, pak ta vaše slova byla hodně neupřímná. To konstatuji. A mně při otázce péče o válečné poškozence nejde o to, abych se zde hádal s komunisty pro radost buržoasie. To nedělám.
Pánové a dámy, dovolte mi několik slov k předloze samotné. Předloha má dnes určitou změnu, na pohled nepatrnou, a tato změna má svůj vážný důvod. Každoročně byla předloha terminována do té a do té doby. Po prvé předloha terminována není, to znamená, že platí do budoucna, až bude předložena novela zákona o péči pro válečné poškozence.
Měl jsem příležitost již včera v sociálně-politickém výboru poukázati na způsob referování o těchto otázkách. Každoročně dočítáme se v novinách, jak z referátů poslanecké sněmovny, tak i od pp. referentů senátu, kolik bylo na haléř válečným poškozencům vyplaceno. Těm se to spočítá na jediný haléř. Já jsem včera také konstatoval v sociálně-politickém výboru toto: Ve 173. schůzi senátu v pátek dne 22. března 1929 byla na denním pořadu předloha zákona o vládním návrhu, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 13. června 1922, jímž upravuje se poměr československé státní správy k československým plavebním společnostem labské a dunajské. Tehdy jsme se dožadovali od referentů, aby nám bylo sděleno, s jakým finančním nákladem je to pro stát spojeno. Referenti nám však nesdělili vůbec ani slova. A jaký to má smysl, každoročně i vypočítávati, kolik se vyplatilo invalidům, kolik těch invalidů bralo takové a takové důchody, když se nemluví o tom - a jak jsem poukázal, zástupce ministerstva to nesmí ani půjčit - jak je postaráno o válečné poškozence za hranicemi? Pánové, zde přece musíte míti zájem na tom, aby tyto otázky nebyly posuzovány jen s hlediska domácího, nýbrž i s hlediska zahraničního.
Ale já vládním stranám vytýkám také neupřímnost, a to po té stránce, s jakými sliby zástupci vládních stran chodí na sjezdy invalidů. (Sen. Plamínková: Velmi správně!) Nedávno konal se sjezd Družiny invalidů v Praze a jen tak mimochodem připomínám, že pražská policie zakázala invalidům průvod po Praze. Teprve na zakročení u policejního presidenta mnou osobně a jinými zástupci strany čsl. socialistů provedené, byl průvod povolen. Jeden z hlavních argumentů pro zakázání tohoto průvodu byl, že není možno rušiti v Praze pasáž. Ten průvod invalidů trval 20 minut. Včera jsme se nemohli dostati do senátu, poněvadž v celé vnitřní Praze byla zastavena doprava na půl druhé hodiny. A prosím invalidům povolený průvod na Václavském náměstí byl překážkou. Dnes byl svolán senát na 10 hod. dopoledne a zahájen byl v 11 hodin, poněvadž část slavného předsednictva nebyla přítomna. A dnes o válečných poškozencích byla stanovena lhůta na 20 minut.
Pánové, vy chodíte na schůze válečných poškozenců jen slibovat. Na příklad na poslední schůzi válečných poškozenců slibovali zástupci strany republikánské a zástupci strany živnostenské. Pan tajemník Nejedlý povstal a s velkou emfasí pravil: Pánové, jménem strany prohlašuji slavnostně, že vaše požadavky uznáváme za oprávněné a že je budeme podporovati. To řekl doslova tajemník strany živnostenské. (Sen. Havlena: Skutek utek!) Poslanec Molík prohlašuje, že strana zná bolesti válečných poškozenců a že bude válečné poškozence podporovati. Ale nejen to, strana republikánská konala nedávno svůj agitační, demonstrační, velmi dobře zaranžovaný sjezd, určený pro veřejnost. Mimo jiné připravil význačný činovník republikánské strany, pan ředitel Zemského úřadu Kypr, resoluci, samozřejmě stravitelnou pro republikánskou stranu; žádné velké záchvaty tam nebyly. Kde jste, pánové, s tou resolucí, kterou jste tak slavnostně otiskli? Kde je vedoucí československá strana, aby přičinila se o splnění toho, co na svém slavnostním sjezdu přijala? Utekla od vlastní resoluce. (Sen. Hrejsa: Neutekla!) Ani tuto resoluci nesnaží se prosadit. A na poslední schůzi slepců před třemi týdny v Typografické besedě konané mluvil p. kolega sen. Fáčok, že uznává těžkou situaci slepců a že se musí něco udělat, že se musí těm těžkým invalidům přidat. Pánové, kde jsou vaše sliby? Co jste vykonali v tomto směru? Pouhé sliby. Skutek utek. Režim za monsignora Šrámka je proti válečným poškozencům neobyčejně tvrdý a tuhý. Nezáleží mnohdy na zákoně, jaký je, nýbrž záleží na tom, jak se provádí. V přítomné době provádí se neobyčejně tvrdě ve všech směrech.
Včera jsem naléhal v sociálně-politickém výboru, aby byla rozřešena otázka významu resoluce. Co je to resoluce? Lidově řečeno: popsaný kus papíru, který nemá praktické ceny, ale pro veřejnost to znamená: >Koukejte se, jednalo se o vás, jakou krásnou resoluci jsme příjali.< Včera sám pan zpravodaj byl nucen konstatovati - a dnes opětně - že přijímáme resoluce již po druhé, po třetí, po čtvrté proto, aby je nikdo, najmě ministerstvo sociální péče, nerespektoval.
Pánové, včera jsem v sociálně-politickém výboru konstatoval - a i zde loyálně konstatuji - a uznávám, že za poslední rok vedoucí úředníci ministerstva sociální péče a ředitel Zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Čechách snaží se vyhověti v jednotlivých případech, kde se na ně obrátíme. To potvrdili i někteří kolegové z výboru. Ale, pánové, kam to jdeme? Stále jenom ten, kdo si dovede najíti protekci, když jeho věc v ministerstvu protlačí poslanec nebo senátor, nalezne slechu a podpory. To by přece mělo platiti pro každého, ne jen pro toho, kdo se náhodou dostal k poslanci nebo senátoru, aby jeho jménem šel prositi, žebrati. Tím se to protekcionářství stále jen zvětšuje, a když za takovou záležitostí nepůjde poslanec nebo senátor, pak to nic neznamená.
Lituji, že vláda opětně přichází s předlohou zákona, o které dnes již možno prohlásiti, že je neodůvodněná a neudržitelná. Když pan posl. Košek v poslanecké sněmovně prohlásil: >My děláme to, co jste dělali vy, to je váš zákon z r. 1922< - zapomněl prohlásiti, že dnes je rok 1929 a že v roce 1922, 1923 a 1924 ministerstvo sociální péče vedlo úporné boje v meziministerských komisích s ministerstvem financí a jinými činiteli veřejné správy a bránilo se stanoviskům, která měla býti uplatněna.
Hranice příjmová. S tou se provádějí věci, které přímo hraničí - nevím, jaký vhodný výraz bych našel pro to, co se s tou hranicí příjmovou provádí. Konstatuji ještě, jak jsem před chvílí řekl, že jednotlivé případy, na které upozorním, jsou v ministerstvu sociální péče znovu prozkoumávány.
Stejně je tomu v zemském úřadě pro péči o válečné poškozence v Čechách. Již jsem si stěžoval na jednání pana zástupce ministerstva soc. péče ve výboru i v tomto slavném shromáždění. Totéž je s panem dr Svobodou na Moravě. Dělá-li to na vyšší rozkaz, netýká se ho to ovšem osobně, nýbrž režimu, za který odpovídá pan ministr Šrámek. Panu dr Svobodovi můžete psáti v určitých vážných případech, on nedává vůbec odpovědi. Tam jsou poměry méně utěšené a o poměrech na Slovensku nebo Podk. Rusi vůbec nemluvím. Rád bych také jednou slyšel kolegy ze Slovenska a Podkarpatské Rusi. Vždyť přece žijí mezi lidem a snad mají možnost sledovati, jak to tam v těchto otázkách vypadá. Pravděpodobně nesmějí mluviti. To je vyšší zákon koaliční, a kdyby mohli mluviti, že by přednesli řadu velmi oprávněných stížností, jak již zde bylo konstatováno - nechci a nebudu opakovati, jednotlivé řeči zde pronesené - v řadě jiných států hranice příjmová vůbec neexistuje. Také se neosvědčilo, když bylo stanoveno pro samostatně výdělečně činné 4.000, později 5.000 a 6.000, což bylo opětně sníženo, a 5.000 pro nesamostatně výdělečně činné. Tehdy to byl hlavně důvod fiskální. Samostatní živnostníci přihlašují prý své příjmy velmi nízko a berní úřady je musí opravovat a na základě toho pro samostatně výdělečně činné musí býti hranice nízká. Víte velmi dobře, že berní úřady na to neberou žádného zřetele, že to provádějí podle svého, ale hranice příjmová jednak není vůbec odůvodněna, a za druhé je naprosto neodůvodněné rozdělení mezi samostatně a nesamostatně výdělečně činnými.
Tedy invalidé budou nyní se zájmem sledovati další vývoj událostí. Již před rokem jsem o tom mluvil. Víme, že pan ministr sociální péče má pod sedmero zámky na dně zásuvky schovánu novelu zákona o válečných poškozencích. Včera také poprvé jen tak mezi řádky uklouzlo panu zpravodaji slovo, že zvýšení důchodu je možné pouze tehdy, když se t. zv. lehkým invalidům do 35 % důchod odejme. Pánové, jste na omylu. Bylo to zde již konstatováno dvěma mluvčími. Když mi to řekne někdo z kolegů, který náhodou tyto otázky nesleduje, chápu to, ale s míst úředních se poukazuje nyní na to: My odškodňujeme od 20 %, v Německu odškodňují teprve při vyšším procentu neschopnosti. Co tomu říkají lékaři? To je hříčka lékařské vědy, jak se tomu odškodnění říká. U nás se to nazývá 20%ní ztrátou výdělečné schopnosti, v jiných státech 25 nebo 30 %. Není tedy naprosto důvodu k tomu, abychom se chlubili před světovým forem, že se u nás odškodňuje 20%ní ztráta výdělečné schopnosti.
Ještě na jedno bych poukázal při této předloze zákona. Pan ministr má připravenu novelu zákona, jedná prý se pouze o vhodnou dobu, kdy bude možno tuto novelu zákona předložiti. Je zajímavá shodná stylisace vět v obdobných případech. Možná, že nyní, až odhlasujete tento zákon, za chvíli tu bude opětně chodit jako Bílá paní pan jednatel organisace generálů, feldmaršállajtnant bývalý Ritter von Letowský - nyní jen Letovský - a bude naléhat na vládní majoritu, aby si nyní pánové v senátě dali říci a ten zákon jim pustili. V nedávno rozeslaném memorandu těchto pánů se vyskytuje věta, že senát čeká pouze na vhodnou chvíli, aby mohl uzákoniti zvýšení pensí rakouských generálů. Ono to má ovšem stylisaci jinou. Váleční poškozenci to vědí, my to také víme, že čekáte na vhodnou chvíli, až budete míti invalidy na čas odstraněny, nic by mne nepřekvapilo, kdyby tento sbor zákonodárný odhlasoval zvýšení pensí rakouským generálům. Budou-li vám za to vděčni váleční poškozenci republiky Československé a budete-li míti ještě odvahu, choditi na jejich sjezdy a tam platonickými slovy jim vyznávati lásku, je vaší věcí, ale tento neupřímný způsob jednání jednou se také na vás vymstí, poněvadž s nikým se nehraje taková komedie - promiňte mi ten výraz - jako s válečnými poškozenci v republice Československé.
Mluví se zde o tom, že se odepisují přeplatky; ovšem v řadě případů, kde nic není, ani smrt nebere, když chudák bral 3, 4, 5 nebo 6 let důchod při svém příjmu 5.000 až 6.000 Kč a při tom s rodinou měl trochu bídy a nyní mu slavný úřad nařídí, že to musí vrátiti najednou nebo ve splátkách 100korunových. Pošlete na něj 10 finančních prokuratur, dělejte další výlohy, nic si nevezmete! Tak se to odepíše, dělá to určitou cifru a s tou cifrou se pak paraduje: tolik a tolik jsme odepsali. Dokonce v rozpočtu se počítá na položce příjmové s tím, co se vymáhá na válečných poškozencích. Postupuje se takovým způsobem také proti jiným činitelům, jako proti válečným poškozencům?
Jsem tomu velice povděčen, že pan ministr soc. péče je osobně přítomen a že mohu před panem ministrem soc. péče poukázati na některé přestřelky; nechci říkati, že by byly ustavičné, ale některé ty zjevy jdou tak daleko, že to přímo zaráží. Zde případ: Václav Kacovský z Bubenče jest volán k nové sociálně-lékařské prohlídce, dostane dva takové formuláře (ukazuje formuláře), na těch formulářích mu moudří otcové napíší: Výkaz o majetkových a výdělečných poměrech za r. 1920, 21; 22, 23, 24 a 25. A za těchto osm let má najednou předložiti úředně ověřený výkaz o majetkových poměrech. Mimochodem, připomínám, že mu to bylo doručeno v pátek 21. března - pokud jste pravověrní katolíci, víte, že to bylo na Velký pátek - a ve středu 3. dubna se měl dostaviti s těmito formuláři úředně ověřenými k sociálně lékařské prohlídce, která by mu jednak stanovila ztrátu výdělečné schopnosti - možná, že se jeho zdravotní stav zlepšil a tím se mu důchod zastaví - jednak musí míti ověřeno, že nemá více, než hranice příjmová káže, jinak musí důchod za 8 let vrátiti. Jak se za 8 let vrací, o tom posloužím jiným, také úředním výnosem. Je to případ v Semšíně u Sobotky: >Konaným šetřením bylo zjištěno, že jste měl příjem v r. 1919 5.600 Kč, v r. 1920 6.600 Kč, v r. 1921 8.600 Kč, r. 1922 6.600 Kč, v r. 1923 7.220 Kč.< Pozorujte, komu se tak přesně vypočítává příjem na haléř jako válečnému poškozenci! Kde jsou daňoví defraudanti, kteří okrádají stát o sumy statisícové a milionové, tam se to tak přísně nepočítá. Tu se to vypočítá na haléř: R. 1924 8.000, 1925 6.600, r. 1926 7.600, 1927 7.800. >Příjem docílený r. 1919, 1920, 1921, 1923, 1924 a 1927 převyšoval hranici zákonem stanovenou a nemáte proto r. 1920, 1921, 1922, 1924, 1925 a 1928 nárok na důchod. Neprávem vyplacený důchod za dobu od 1. ledna 1920 do 30. listopadu 1928 v částce 3.356 Kč vraťte zdejšímu úřadu najednou anebo v měsíčních splátkách po 100 Kč.<
Pánové, to jsou. fermany, které jdou ven proti chudákům a žebrákům za režimu ministra soc. péče msgra Šrámka. Posloužím jinými. Podobných fermanů mám řadu. Nemám dostatek volného času, abych zde tyto případy, které jsou hanbou a ostudou republiky Československé, citoval. Uvedu jen případ chudé vdovy Karoliny Kašparové v Bečvárech.
>Konaným šetřením bylo zjištěno, že byla vám propůjčena trafika, jejíž čistý výnos činil od 1. 4. do 30. 12. 1921 Kč 5.676.96, v roce 1922 Kč 7.902.20, r. 1923 Kč 6.509.90, r. 1924 Kč 5.702.70, r. 1925 Kč 6.057.10 a v r. 1926 Kč 6.144,22. Poněvadž příjem tento převyšuje více než o 100 % jinak vám přináležející požitky, nepřísluší vám nárok na důchod vdovský. V době od 1. 4. 1921 do 31. 5. 1927 neoprávněně pobíraný důchod v částce 6.262.50 Kč jste povinna vrátiti buď najednou, anebo po Kč 100 měsíčně počínaje dnem 1. července 1927 pod následky zakročení u finančních úřadů.<
Pánové, uveďte mi jediný případ v republice Československé, kde se tak tvrdě a tak krutě postupuje proti někomu, jako proti invalidům!
Tímto způsobem jednání, na kterém - nechci říci úmyslně, ale tou tendenční zprávou - mají také podíl páni vládní referenti, kde veřejnost čte, že invalidé dostali tolik a tolik miliard, vyvolává se ve veřejnosti odpor proti invalidům, že oni jediní jsou těmi vyžírači republiky. Toho druhého nikdo nevidí. Ale na těch žebrácích se to vidí okamžitě.
Je také zajímavé, jakým způsobem postupuje ministerstvo železnic proti válečným poškozencům. Měl jsem příležitost již při poslední debatě poukázati zde na to, jak jednotlivá železniční ředitelství, Praha-Sever, Praha-Jih, postupují proti invalidům, kterým propůjčila několik čtverečních metrů půdy na pozemku železničním k postavení boudy. Bylo mi slíbeno, že bude zjednána náprava. Pan ministr Najman sám tehdy mi prohlásil: > Já s tímto postupem nesouhlasím a zjednám nápravu.<
Jaká ta náprava se stala, svědčí výnos ředitelství stát. drah v Hradci Král. ze dne 14. června 1929. Jedná se o 80% invalidu, amputovaného, který má nádražní trafiku v Podmoklicích u Semil. Ten invalida platil, když mu správa dráhy propůjčila pozemek velikosti 6.5 m2, uznávací poplatek 80 Kč ročně. Tento uznávací poplatek mu byl loňského roku zvýšen na 400 Kč ročně a letošního roku, protože prý čistý zisk tohoto invalidy činí 13.800 Kč, a ačkoli berní správa přiznává jeho zisk 9.000 Kč, zvyšuje se mu poplatek na 828 Kč ročně. 828 Kč ročně má platiti 80%ní invalida Vavřena v Podmoklicích u Semil za pozemek u nádraží o několika čtverečních metrech. Kdyby tak správa drah Praha-Jih pokračovala, chtěl bych pro srovnání seznati, kolik by musil platiti restauratér Zavřel v Praze. Tak se postupuje proti invalidům! A protože se proti nim živí odpor, došlo to tak daleko - nevytýkám to straně republikánské, ačkoli strana republikánská, kdyby se držela aspoň svých resolucí a svých stranických sjezdů, byla by nucena jinak proti válečným poškozencům postupovati, že starosta republikánské strany v Úžicích u Kralup dává si vyplatiti za úřední úkon, když vdova žádá ověření, že v obci bydlí, za podpis a razítko 5 Kč. Je-li invalida volán k prohlídce a musí míti potvrzeno od starosty, že v obci bydlí, dá si vyplatiti také 5 Kč. Podle mého laického názoru se domnívám, že je to přímo protizákonné, a právě v tomto případě, kde běží o válečné poškozence, nemá obecní starosta práva od chudé vdovy a invalidy vymáhati 5 Kč poplatku.
Já v té věci učiním vhodné opatření. Konstatuji, že je to ojedinělý zjev, a republikánská strana, to se rozumí, po nese prapor v této věci, že ona chce uplatniti i tento režim v obci.
Kdybyste četli stenografický záznam o poslední debatě o této otázce, vzpomněli byste si, že jsem zde již posledně poukázal na hoteliera, velkoobchodníka Rýdlo v Dobrušce, který tam má největší trafiku. Do této doby nestalo se nic. V Dobrušce živoří řada vdov, řada těžkých invalidů, ale tento pán má tak mocné protektory, že žádná moc v republice není tak silná, aby panu hotelieru Rydlovi někdo odňal trafiku, a dal ji chudému invalidovi.
Pánové, v Teplicích-Šanově je velký sklad tabáku, jeho obrat je velmi slušný. Je to slušný sklad tabáku a držitelem tohoto skladu tabáku je současně teplický bankéř, několikanásobný milionář. Má tam dva společníky, české invalidy, kterým vyplácí určitý podíl, ne příliš velký. Po dlouhé námaze se podařilo, že tento sklad je dán do veřejné soutěže. Nyní se pracuje plnou parou se strany německé, také velmi význační činitelé němečtí se zde uplatňují, aby panu bankéři sklad byl i nadále ponechán. Jsem zvědav na to, jakým způsobem tato otázka bude rozřešena.
Nemohu tedy projeviti souhlas s předlohou zákona. Ale já bych velmi apeloval na pana referenta, aby alespoň v závěrečném slově - jsem tomu velice povděčen, za přítomnosti pana ministra bylo vyjasněno, jak slavná vládní majorita pohlíží na resoluce přijaté a co těmi resolucemi hodlá prosaditi.
Váleční poškozenci nepředstavují si novelu tím způsobem, že se několika desítkám a snad deseti tisícům tak zvaných lehkých invalidů důchody, odejmou, aby se několika tisícům skutečně těžkých invalidů něco neznámého přidalo. Na tom chce ministerstvo financí a ministerstvo sociální péče vydělati; to je kšeft, se kterým invalidé souhlasiti nemohou a nebudou. Bylo by však na čase, aby předloha zákona, podle které dosavadní zákon se novelisuje, již jednou spatřila světlo veřejnosti, abychom věděli, co vláda vlastně požaduje.
Pánové z vládní majority, vám doporučuji, když chodíte na schůze válečných poškozenců, buďte upřímní, neslibujte jim něco, co nechcete plniti. (Sen. Tomík: To děláte vy!) Prosím, neděláme, pane kolego. A bych vám velice vřele doporučoval - tuším, že vy jste od Uherského Hradiště, pane kolego, z vašeho kraje dostávám velice často žádosti a mám zde ve fasciklu bolestné případy - abyste také Vy přiložil ruku k dílu a abyste se snažil nejen slovem božím, nýbrž i skutky podpořiti... Vy se smějete, to jsem už řekl kol. Sehnalové, je-li vám to k smíchu, pak je konec debaty. Zdali je to válečným poškozencům k smíchu, to je otázka druhá. To není k smíchu, to je k pláči, jakým způsobem žijí váleční poškozenci v republice Československé, jakým způsobem s válečnými poškozenci tato vládní majorita jedná.
My s tím postupem nesouhlasíme, my tento postup odsuzujeme a přenecháváme plnou odpovědnost vládní majoritě, vládě a panu ministru Šrámkovi. (Výborně! Potlesk senátorů strany soc. dem.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Reyzl.
Sen. Reyzl (německy): Slavný senáte! Dříve, nežli se pustím do věcného projednávání této nám předložené látky, chtěl bych učiniti několik poznámek k vývodům zpravodaje, pana kolegy Hrejsy. Kolega Hrejsa jest agrárník a povoláním duchovní, je takřka sociálním politikem české agrární strany. Kolega Hrejsa se beze vší pochybnosti velice namáhá, aby tento obor velmi přesně projednával, a pokaždé když referuje o některé sociálně-politické otázce, předkládá nám celé množství tabulek a statistik. Tak také zase dnes. Zcela správně volal na něho při jeho vývodech kolega Novák, proč nám většina takové přesné výpočty a statistiky nepředkládá také o jiných věcech, proč se jen u válečných invalidů vypočítává každý halíř, který nás stála péče o válečné invalidy od doby převratu. Budeme snad v nejbližších dnech zase svědky věci, o které přece zevrubně pohovoříme. Agrárníci, zejména čeští agrárníci, žádají dovozní listy. Ministr financí prohlásil, že stát utrpí dovozními listy úbytek 120 mil. Kč. Ovšem zdá se na první pohled, jakoby zavedením dovozních listů nebylo lze způsobiti žádné zdražení potravin, že agrárníci za sumy obilí, které vyvezou, mohou prováděti dovoz bez cla. V každém případě trpí stát újmu, a prohlašuje-li pan ministr, že stát tím má úbytek 120 milionů, pak je jasno, že pan ministr financí své svolení dá teprve tehdy, bude-li na druhé straně míti jistotu, že státní příjmy budou zase nějakým způsobem o tento obnos zvýšeny. Výsledek je vždy týž. Těch 120 milionů plyne do kapes agrárníků, a obyvatelstvo - a jak zajisté právem tušíme veliká většina obyvatelstva bude opětovně zatížena novými dávkami. Snad bude kolega Hrejsa, který zajisté má materiál k disposici, tak laskav a předloží tabulku, co agrárníci stojí od trvání republiky, vy víte, kolik zákonů bylo přijato, jimiž právě tento stav dosáhl výhod, a bylo by potřebí, aby se nám o těchto věcech dostalo vysvětlení.