Dávám slovo zpravodaji výboru sociálně-politického, panu sen. Hrejsovi.
Zpravodaj sen. Hrejsa: Slavný senáte! Když zrušen byl vyživovací příspěvek, který pobírali v době válečné i poválečné příslušníci vojínů nebo poškozenců válečných, bylo postaráno o invalidy, jakož i příslušníky jejich zákonem z 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., a to byly stanoveny pevné roční dávky podle výše invalidity u válečných poškozenců - a u vdov a předků podle stáří jejich nebo podle nezpůsobilosti k výdělku. Tento první zákon č. 142/1920 určil hranici, která vylučuje nárok na důchod u válečných poškozenců čtyřmi tisíci korunami.
Následující zákon z 25. ledna 1922 č. 39 stanovil.tuto hranici šesti tisíci korunami. Zákon z 10. dubna 1924 č. 79, jakož i následující zákony, které každým rokem byly přijímány, stanovil tuto hranici pěti tisíci korunami, a to při poškozencích samostatně výdělečně činných, kdežto při činnosti nesamostatně výdělečně činných byla tato hranice příjmů, vylučující nárok na důchod válečných poškozenců, stanovena měrou dvojnásobnou, tedy osmi tisíci, pak dvanácti tisíci a na konec deseti tisíci korunami. Účinnost posledního zákona z 11. června roku minulého, č. 119 Sb. z. a n., končí 30. červnem t. r.
Jelikož vládě nebylo dosud možno předložiti osnovu zákona, upravujícího definitivně veškerou péči o válečné i poválečné poškozence, předkládá vláda tuto osnovu zákona, jehož účinnost není terminována, jak tomu bylo dosud při všech zákonech, jež jsme přijali, a podle čl. 1 této předlohy působnost dosud platného zákona má platiti až do té doby, kdy tato otázka bude nově a konečně upravena. Všech válečných poškozenců přihlásilo se o důchod 960.473. Důchod byl přiznán 723.511 poškozencům. Počet válečných poškozenců, kteří pobírají důchod, ovšem stále klesá, a to následkem úmrtí nebo provdáním se vdov nebo dosažením věku u sirotků. Klesl do konce minulého roku na 436.999, tedy o plných 266.512. Od počátku účinnosti zákonů o důchodech válečných poškozenců bylo vyplaceno z titulu péče o válečné poškozence do posledního prosince 1928 4.678,353.751 Kč. (Sen. Ant. Novák: Ale nikdy se neříká, kolik se vyplatilo jiným společnostem, jako Plavební společnosti Dunajské! Nedávno jsme pro jednávali Dunajskou společnost!) Ale teď to neprojednáváme!
Z toho připadá na administrativu státní 150,387.801 Kč, tedy pouze 3,25 % celkového nákladu. Na sociálně lékařské prohlídky bylo vydáno 19,919.668 Kč a na vlastní péči o válečné poškozence 4.508,044.071 Kč. (Předsednictví převzal místopředseda Donát.).
Činnost ministerstva sociální péče nese se nejen k vyměřování a vyplácení požitků válečným poškozencům, nýbrž projevuje se také péčí o školení válečných poškozenců, o jejich léčení v ústavech nebo ambulatoriích, o umisťování choromyslných anebo chorobných v ústavech, opatřováním orthopedických pomůcek amputovaným, opatřováním trafik a biografů, osamostatněním kapitalisací důchodů a pod.
Tato předloha nemění tedy ničeho na dosud platném zákoně, nýbrž obnovuje jej na další neurčitou dobu. Tomuto zákonu činí se četné výtky, jak v tisku a na schůzích, tak i v sociálně-politickém výboru.
Bylo vytýkáno, že hranice příjmu 5.000 Kč u samostatně výdělečně činných a 10.000 Kč u nesamostatně výdělečně činných je nízká, že také není správné, když se rozlišuje mezi samostatně a nesamostatně výdělečně činnými, že se ti váleční poškozenci nutí tím, že je hranice nízko stanovena, aby nevykonávali práce, jež jsou hnorovány, poněvadž by následkem toho ztráceli důchod válečných poškozenců a že jsou tím více méně demoralisováni.
Dále se činí výtky také do nízkých rent, které neodpovídají dnešním drahotním poměrům. Poukazuje se, že na př. u válečných poškozenců, jichž schopnost k práci byla zmenšena o 20 až 24 %, činí důchod denní pouze 98 hal., při zmenšení schopnosti k práci od 25 do 34 % 1,47 Kč, od 35 do 44 % 1,97 Kč, od 45 do 54 % 2,46 Kč (Výkřiky.), od 55 do 64 % 3,94 Kč, od 65 do 74 % 4,60 Kč (Sen. Toužil: Co dáváte na policejní psy?) - já to uvádím právě za důvod, že je to, nízké - (Předsednictví převzal místopředseda Böhr.), od 75 % do 84 % Kč 5,26, od 85 % do 100 % 6,57 Kč. Vdovy bezdětné nebo takové, jejichž nezpůsobilost k práci je nižší než 30 %, nemají vůbec žádný nárok na důchod; vdovy s jedním dítětem nebo aspoň 30 % neschopnosti práce obdrží Kč 1,46; vdovy s 2 dětmi pod 16 let, nebo aspoň s 50 % neschopností k práci obdrží důchod Kč 2,46. Zcela k výdělku nezpůsobilé vdovy nebo přes 55 roků staré obdrží Kč 3, polosirotek obdrží denně Kč 1,09 úplný sirotek Kč 1,46 a předkové 1,09. (Předseda dr Hruban ujal se předsednictví.).
K tomu se připočítává ovšem 50 % drahotní přídavek, pokud nynější poměry trvají, jak to tento zákon stanoví. (Sen. Toužil: Řekněte mi, byty se zdražují, potraviny se zdražují těm invalidům, jak mohou žíti za jednu Kč denně?) Já to nehájím, tento důchod je zajisté velmi nízký a proto ty stesky. (Sen. Toužil: Proto jako kněz to nemáte hájiti!) Já to nehájím, já to povídám... (Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Nevyrušujte pana zpravodaje!
Zpravodaj sen. Hrejsa (pokračuje): Proto jsou na místě přání, tužby a žádosti, aby přiměřeně drahotním poměrům tyto důchody byly upraveny. (Výkřiky.) Já vám dokazuji, že je to nízké, a vy mně to vytýkáte, co mám dělat, co chcete? (Sen. Toužil: Máte se starati o zlepšení!)
Předseda (zvoní): Pánové, prosím o klid!
Zpravodaj sen. Hrejsa (pokračuje): Dále se vytýká, že také přeměrky (přeběrky) se vymáhají bezohledně od válečných poškozenců. (Sen. Ant. Novák: Ano, to je pravda! - Předseda zvoní.) Vždyť já to tvrdím!
Jsou četné případy, jak známe z prakse, že třebas zemský úřad pro válečné poškozence na Moravě vyplácel dále dětem, sirotkům (Sen. Ant. Novák: Ten je teprve podařený v čele s panem dr Svobodou!), důchody i tehdy, když dosáhli 18. roků, tedy z viny toho úřadu samého. Vdova to nesleduje a nemůže znáti všechny zákony. Úřad vyplácel tento důchod dále, proti zákonu, delší dobu, a teprve za dva roky se na to přišlo, a ač to tato vdova nezavinila, - vyžadují od ní, aby tyto tak zvané přeplatky vrátila. Ovšem ona je nemá a je vydána dosti těžkému pronásledování. Stává se tak, že úřady zemské pro péči o válečné poškozence podle zákona jsou povinny tázati se berních správ, jak vysoko ten či onen poškozenec byl berní správou oceněn při předpisování daně důchodové. Berní správy posud se nedržely předpisů zákona ani starých zákonů rakouských o dani z příjmu, ani našeho zákona z:r. 1927, čís. 76, a nevypočítávaly a nepředpisovaly daně důchodové individuelně, nýbrž udělaly si jisté směrnice, tak zvané paušalování: podle výměru půdy čistý výnos činí tolik a tolik, prostě to vypočítaly, násobily a přišly na to, že má ten malý zemědělec tolik a tolik tisíc příjmů a podléhá dani důchodové. Následkem toho se stalo že i takoví zemědělci, jichž skutečný příjem byl daleko pod hranicí stanovenou zákonem, byli taxováni berní správou daleko výše a zdaněni. Zároveň ztratili také ten důchod. Často také ten poškozenec ani neví, proč a jak o ten důchod přišel. Tímto způsobem vzešly tak zvané přeběrky, které se vymáhají zpět od zemských úřadů pro péči o válečné poškozence.
V senátě jsme přijali řadu resolucí, kterými bylo vyzváno ministerstvo sociální péče, aby postupovalo humánně, blahovolně při žádostech o odpis t. zv. přeběrků. Také ministerstvo sociální péče do jisté míry tak činí. Posavad odepsalo asi 13 milionů těchto t. zv. přeběrků a odepisuje měsíčně kolem 500.000 Kč. Ale přesto je mnho případů takových, že tito váleční poškozenci nejsou s to, aby ty tak zvané přeběrky, jež obdrželi a dávno zkonsumovali, bez ohrožení existence mohli vrátiti. Také je četná řada případů, že je to vůbec nemožné, poněvadž ničeho nemají a následkem toho nejsou také schopni, aby tyto přeplatky vrátili.
Dále se vyslovují výtky a stížnosti, že při sociálně-lékařských prohlídkách se nepostupuje dosti svědomitě, že často i váleční poškozenci, jejichž nezpůsobilost k výdělku je 20 i více procent, nejsou uznáváni za invalidy - uzná se 100 % anebo i více - a následkem toho ztrácejí potom nárok na důchody válečných poškozenců. Znám sám ze své praxe případy, že invalida, který musil nositi prothesu na noze, je chromý a nezpůsobilý k práci, nebyl uznán 10 %ním. (Sen. Ant. Novák: No, tak vidíte a v Německu je to od 35 %! To je hříčka vědy lékařské!) Jsou lékaři, kteří tuto povinnost konají velmi svědomitě, ale jsou také mnozí, kteří si bohužel dost svědomitě nepočínají, a stanoví toto procento nezpůsobilosti často velmi nízko, ne podle skutečného defektu toho kterého poškozence.
Konečně výtka ještě jedna. (Sen. Ant. Novák: Ale komu ji adresujete? Tady nemáte nikoho, kdo je zde za ministerstvo sociální péče?) Dále se vytýká toto: Ministerstvem sociální péče, případně zákonem, byla poslední lhůta k přihláškám o důchod poškozenců určena 31. prosincem r. 1923 a všecky přihlášky, které se dějí později, musí úřady odmítati, jelikož se nedodržuje zákonná lhůta. Počítá se prý přibližně 40.000 válečných poškozenců, kteří nepodali včas přihlášky. Jsou to po většině předkové poškozenců, anebo sirotci a vdovy (Sen. dr Herz /německy/: Mají dobré srdce!), a to v krajích nejvíce zaostalých, kde lidé nečtou noviny, nechodí na schůze a také o tom nevědí, že lhůta byla stanovena, a tudíž k této lhůtě přihlášku nečiní. Zde jsme se usnesli několikráte, aby ještě znovu zákonem byla stanovena jedna, poslední lhůta, kterou by se umožňovalo těmto poškozencům, kteří z neznalosti nebo zaostalosti přihlášku včas neučinili, aby mohli ji aspoň teď učiniti. Sociálně-politický výbor pojednal o této předloze včera a navrhuje senátu, aby tak, jak je předložena nám podle usnesení poslanecké sněmovny, i senátem také byla schválena.
Dále se usnesl sociálně-politický výbor na některých resolucích, a to připojil se.... (Sen. Ant. Novák: Ty nikdo neplní!) resoluci výboru rozpočtového, kterým se vládla vyzývá, aby co nejdříve předložila novelu zákona, jímž se nově upravují hmotné poměry válečných poškozenců. (Sen. Ant. Novák: To je vidět!)
Také sociálně-politický výbor trvá na tom, aby co možná s největším urychlením tato novela k zákonu o válečných poškozencích byla předložena, a vyslovuje své přání, aby tato hranice, která dosavad platí, pokud se týká příjmu samostatně výdělečně činných a nesamostatně výdělečně činných, zmizela, aby byla stanovena jednotná hranice příjmu pro všechny válečné poškozence. (Sen. Ant. Novák: V druhých státech nemají vůbec žádnou hranici příjmovou! - Sen. Sechtr: Pořád si stěžujete, že se nic nedělá, a když se dělá, tak křičíte! - Sen. Ant. Novák: To není resoluce vašeho sjezdu!)
Dále z projevů jak řečníků vládních stran, tak i oposičních vysvítalo, že všichni jsou toho názoru, že je potřebí zvýšiti důchody válečných poškozenců, zvláště těch, kteří mají vyšší procento nezpůsobilosti k práci, k výdělku. Tedy řekněme od 50 nebo 55 % nahoru, jejichž důchody jsou skutečně nízké - nejvyšší důchod je 3.600 Kč. Tedy zvláště při těch 100 %ních, od 84 % až do 100 %, při slepcích a jiných 100 %ních invalidech. Z projevů ve výboru vysvítá, že je zde jednomyslné mínění, aby tyto důchody byly zvýšeny, zvláště v těch vyšších hranicích při větší nezpůsobilosti k práci. (Sen. Ant. Novák: Konstatuji, že z vládních stran se nikdo ve výboru neujal slova, vyjma pana referenta!) - Poněvadž bylo mnoho látky!
Tedy i většina jistě pro toto zvýšení důchodů bude, neboť uznává, že jsou nízké. Ovšem musíme vždy dbáti toho pravidla, že je potřebí přihlížeti i k nosnosti výroby a hospodářské situaci státu a že, bohužel, nebude možno splniti na 100 % přání válečných poškozenců. Je důležito, aby ta otázka byla vyřízena včas a co možná spravedlivě, neboť přes 400.000 válečných poškozenců čeká na její úpravu. (Sen. Ant. Novák: Ti se dočkají!)
Dále bylo usneseno, aby také vláda byla vyzvána, aby nebylo vymáháno vrácení podpor válečným poškozencům, když jejich jmění do konce r. 1928 pravoplatně zdaněné nepřesahuje 13.000 Kč, v případech, ve kterých nebyl prokázán zlý úmysl válečného poškozence. (Sen. Ant. Novák: A co je resoluce, prosím vás, pane zpravodaji?) - Nejsem, bohužel, nebo bohudíky, právník, nemohu vám tedy zde učiniti nějaké učené pojednání. (Sen. Ant. Novák: To je sypání písku do očí!) Zmínil jsem se již, že ministerstvo sociální péče přihlíží k těmto resolucím, neboť již 13 milionů Kč přeběrků odepsalo, a odepíše také dále, když příslušná žádost je podána. Je ovšem potřebí, aby váleční poškozenci žádosti o odpis také podávali a prokázali, že nebylo způsobeno jejich vinou, že důchod jim byl dále vyplácen, a také že í jejich hmotné poměry jsou takové, že jsou s to bez poškození své existence tyto přeběrky vracet.
Dále bylo usneseno ve výboru, aby také zákonem bylo stanoveno, pokud a kdy a jak se tyto přeběrky mají vůbec odepisovati, a do té doby aby ministerstvo, upustilo případně od exekučního vymáhání, jak se tu a tam děje při vybírání těchto přeběrků od válečných poškozenců. Také by byla potřebí, aby berní správy si počínaly svědomitě při výpočtu důchodů válečných poškozenců, hlavně u malých zemědělců a malých živnostníků, aby tito lidé nebyli dvakrát bez své viny biti, jednou tím, že musí platiti daně z důchodu, kterého nemají, a po druhé tím, že ztrácejí důchod, na nějž mají nárok. (Sen. Ant. Novák: To zůstane jen zbožným přáním!) Postaráme se, aby to nebylo jen zbožným přáním.
Dále bychom si přáli, aby sociálně-lékařské prohlídky dály se svědomitě, aby všichni lékaři, ne jen někteří, měli tolik svědomí a citu povinnosti pro ty ubožáky, aby je posuzovali spravedlivě a neprohlíželi vnitřní choroby jen skrz kabát a vestu, jak se děje, když je to evidentní, co pozná i laik, aby byli za invalidní uznáni lidé, když jimi skutečně jsou. Také bylo vysloveno přání, aby váleční pošikozenci, jako v jiných státech se to děje, měli při udělování veřejných míst jakousi přednost. (Sen. Ant. Novák: V Teplicích má sklad tabáku milionář; nyní bude znova zadán a obdrží jej pravděpodobně zase ten milionář! - Předseda zvoní.) Bylo by si přáti, aby při udělování míst ve veřejné službě, při zadávání tabáčních trafik a skladů, bylo přihlíženo k válečným poškozencům; tím by bylo pomoženo jim a stát by uspořil, poněvadž, když stát přidělí válečnému poškozenci trafiku, ztrácí on nárok na důchod. (Sen. Ant. Novák: Nesměly by se zadávati protekčně!) Kdybychom mohli zaškrtiti tu protekci, bylo by dobře. (Sen. Ant. Novák: Ale sami ji podporujete!) Za vás byla také, ba ještě horší. (Sen. Ant. Novák: To bych se ohradil!) O tom se nebudeme teď dohodovat! Většina zajisté stojí na stanovisku, že je potřebí tuto otázku, tento problém rozřešiti včas a tak spravedlivě, aby poškozenci, kteří nemohou za své poškození, a jejichž existence je ohrožena, byli pokud možno hmotně zabezpečeni. Chceme řešení této otázky a všech otázek sociálně-politických s ohledem na nosnost výroby a hospodářskou situaci našeho státu a budeme pro každé zlepšení tohoto zákona, jehož co možná brzké novelisování žádáme.
Doporučuji slavnému senátu ku přijetí tuto předlohu ve znění nezměněném a přijatém poslaneckou sněmovnou.
Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, panu sen. dr Karasovi.
Zpravodaj sen. dr Karas: Vážený senáte! Projednávaná předloha zákona nezvyšuje nákladu se strany státu, který se dosud, dává na válečné poškozence. (Sen. Ant. Novák: Ale stát ušetří!) To šetření je normální, neboť se počítá s tím, že váleční poškozenci nebudou věčně živi. Poškozenců ubývá smrtí, vdovy se provdávají a sirotci dorůstají; to je přirozený úbytek nákladu, to ještě neznamená zmenšení podpor.
Pokud jde o náklad na rok běžný, byl již do rozpočtu pojat a senátem schválen. Náklad na r. 1929 je tedy zabezpečen. Pokud jde o náklad pozdější, bude záležeti na příslušném rozpočtu, aby příslušná částka byla do rozpočtu vložena.
Proto rozpočtový výbor senátu navrhuje, aby předložená osnova zákona, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna, byla taktéž schválena senátem. "
Předseda (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni pp. senátoři: Stark, Sehnalová, Hartl, Kučera, Ant. Novák, Reyzl, Pichl.
Upozorňuji, že řečnická lhůta je stanovena a už také odhlasována v trvání 20 minut a že celková doba pro projednání tohoto předmětu byla stanovena na 2 1/2 hodiny.
Prosím tedy pp. řečníky, aby to vzali na vědomí. (Sen. Ant. Novák: Jakmile se jedná o invalidy, tu se šetří časem!) Pane senátore, nebyly žádné námitky, je to prosím usnesení senátu a my se jím musíme říditi! (Sen. Ant. Novák: Čekali jsme hodinu, než se schůze začala - k vůli té parádě!) Prosím, abyste nepolemisoval s předsedou. (Sen. Ant. Novák: Je to škandál!)
(Zvoní): Volám vás k pořádku. (Sen. Ant. Novák: Lituji, ale je to fakt!) Dávám slovo prvnímu přihlášenému řečníku, panu sen. Starkovi.
Sen. Stark (německy): Slavný senáte! Oba páni zpravodajové jsou, jak známo, dva dobře křesťanští pánové, kteří nám dnes chtěli pohnutými slovy vylíčiti, jak velice se starají o blaho válečných invalidů a přinášejí ke konci svých vývodů zase krásnou resolucí, kterou dnes vládní většina v senátě přijme v domnění, že tím bude válečným invalidům, vdovám a sirotkům pomoženo. Slavný senáte! Již opětovně byla s tohoto místa výlíčena bída válečných invalidů, vdov a sitotků, přesto však zůstává při starém, zdá se dokonce, že jest úmyslem bídu těchto politováníhodných lidí ještě více zvětšiti. Zase se dostává válečným invalidům útěchy, zase nedochází k žádné novelisaci zákona, zase děje se pokus, vyhnouti se opětovným odkladem povinnosti vůči válečným invalidům. Resolucemi samotnými není válečným invalidům pomoženo, mělo by se konečně jednou přestati s tímto balamucením a přejíti ke skutkům. Tvrdí-li se neustále, že pro zlepšení zákona o válečných invalidech není zde peněžních prostředků, pak tomu nikdo nevěří, poněvadž stát pro vojenské věci vyhazuje miliony. Rovněž tak vyhazují se miliony pro účely propagandy, pro slavnosti, pro vyzvědačství (Výkřiky sen. Löwa.) a včera, dnes a zítra vydá se mnoho set tisíc korun na uvítání a pohoštění korunované cizokrajné hlavy zde v Praze. (Předseda zvoní.) Pro chudé a nejchudší v tomto státě nezbývá téměř ničeho. Myslíte skutečně, pánové z většiny, že smíte válečné invalidy neustále dále balamutiti?
Roku 1924 činily výdaje pro válečné poškozence 911 mil. Kč, do rozpočtu na rok 1929 zařaděno je na to jen 482 mil. Kč. Budete-li ještě několik let čekati, až právě poslední válečný invalida zemře hlady, pak uspoříte si vůbec nutnost, zařazovati další obnosy pro tyto účely do rozpočtu. To je snad také vaší snahou, odkládati zákon tak dlouho, až poslední válečný invalida zemře.
Tento stát může se chlubiti tím, že, pokud jde o zaopatření válečných invalidů, stojí na posledním místě. Není to ovšem žádný příklad, zasluhující obzvláštní pochvaly, jaký stát zde dává. Chci přinésti důkaz toho, jak jej již v poslanecké sněmovně podala naše soudružka Kirpalová. Důchod úplného invalidy činí v Rakousku 67 % průměrné mzdy nevyučeného a 44 % vyučeného dělníka, v Belgii je tento poměr 149 %, resp. 101 %, ba i v Bulharsku, balkánském státě - a Československo zajisté přece nechce býti balkánským státem, činí tento poměr 100 % resp. 53 %. V Československu naproti tomu činí důchod úplného invalidy jen 42 % mzdy nevyučeného a dokonce jen 26 % vyučeného dělníka. Kdežto by si 100%ní invalida v Rakousku za svůj důchod mohl koupiti 149 košíků s jídlem, v Anglií 493, v Belgii 364 a v Německu 356, může si jich týž invalida koupiti u nás jen 95! Co říkají pánové tomuto příkladu, co říkají oba páni zpravodajové tomuto zjištění? Měli by se styděti jíti sem na toto místo a hájiti s tohoto místa zákony, jako je tento.
Chci vám nyní na dalším příkladě podrobněji ukázati, jak se v tomto státě jedná s válečnými invalidy, abyste z toho seznali, jak nutnou je novelisace tohoto zákona.
Karel Kraus z Dolních Sekyřan, okres Stříbro, byl roku 1917 účinkem výbuchu těžkého granátu zasypán, následkem čehož se až do konce války nalézal v nemocnici. Když se vrátil domů, zdálo se, že choroba je vyhojena. Náhle dostavilo se oslepnutí na obou očích, k čemuž se o rok později přidružilo ještě ochrnutí obou nohou, jež znemožňovalo jakýkoli samostatný pohyb s místa. Následkem opětovných žádostí k zemskému úřadu pro válečné poškozence, jakož i následkem několika intervencí s mé strany jak u zemského úřadu, tak také u ministerstva sociální péče podařilo se konečně dostati invalidu Krause před sociálnělékařskou komisi, která obě těžké choroby uznala za následek války a přiznala mu 100%ní invalidní důchod. Tento důchod bral jmenovaný invalida po 4 měsíce, když jednoho dne obdržel výměr zemského úřadu, ve kterém se mu sdělovalo, že se důchod zastavuje, poněvadž prý není prokázáno, že jeho invalidita způsobena byla válkou. Co máme nyní říci tomuto opětovnému a nehoráznému rozhodnutí, když krátce před tím sociálně-lékařská komise zjistila, že invaliditu dlužno považovati za následek utrpěného zasypání, aby nyní po 4měsíčním vyplácení důchodu prohlásila, že průkaz není podán, že tudíž nutno důchod zastaviti.
Přednesl jsem tento případ loňského roku panu ministrovi sociální péče, který mi slíbil, že dá provésti vyšetření tohoto případu, k čemuž bohužel nedošlo. Nyní sáhl politováníhodný invalida k poslednímu prostředku, aby si vybojoval svůj důchod. Dne 28. května t. r. jel invalida Kraus se svým švakrem jakožto průvodcem, jenž rovněž je válečným invalidou s ustřelenou nohou, do Prahy, aby se sám představil ministrovi sociální péče. Že doprava tohoto slepého a chromého invalidy druhým invalidou budila v pražských ulicích nemalý rozruch, je pochopitelno.
Když po nesmírných námahách došli konečně k nádherné budově ministerstva sociální péče, doufali oba invalidé, že nyní budou představeni panu ministrovi sociální péče, aby panu ministrovi, podporováni jsouce tímto "corpus delicti" přednesli žádost, by napravil učiněné zlo - neboť o takovéto jde v tomto případě. Bohužel byla naděje obou invalidů klamná, poněvadž velebný pán ministr takovýmto zbědovaným postavám právě neudílel audience.
Oba invalidé byli sluhy, v tomto případě velice ochotnými, dovedeni k referentovi, jemuž tato agenda svěřena. Referent slíbil oběma invalidům, že se pokusí, aby byl invalida Kraus povolán před novou sociálně-lékařskou komisi, které v tomto případě výhradně náleží rozhodujíci slovo. Shledá-li tato komise, že choroby mají původ v zasypání, utrpěném ve válce, bude pak zemský úřad přidržán k tomu, aby důchod zase přiznal. Dojde-li však tato komise k opačnému názoru, pak nechť se ubohý dvojnásobně zmrzačený invalida stará, jak by sebe a svou rodinu zachránil před smrtí hladem. Doufejme, že lékaři, kteří provádějí prohlídku, budou lidmi, a nikoli byrokraty, jezdícími po paragrafech. Bohužel takovéto případy, byť ne tak křiklavé, nejsou ojedinělé. Stejně smutnou kapitolu tvoří zanedbání povinností a neustálé sociálně-lékařské dodatečné prohlídky, které se provádějí velmi přísně.
Jaké bezpráví se zde páše na stech válečných invalidů, vdov a sirotků, nelze vypsati. Všechny návrhy které v té příčině podány byly v poslanecké sněmovně a také v senátě, aby těmto ubožákům ještě jednou poskytnuta byla možnost napraviti své nezaviněné opomenutí, tyto návrhy jste vy, pánové, nepochopitelným způsobem zamítli. Vím, že marná je nová výzva k vám, abyste těmto politováníhodným obětem ještě jednou vyšli vstříc prodloužením lhůty. Vy, pánové z dnešní vládní koalice, máte soucit jen s vašimi třídnímí soudruhy. Pečovali jste o to, aby velkostatkáři a velcí rolníci naplniti mohli svůj měšec na úkor konsumentů a chudých. Pečovali jste o to, aby duchovenstvo dostávalo svůj plat z daňových peněz, pečovali jste o to, aby se cukrobaroni v tomto státě obohatili na úkor chudých, nemocných a kojenců. Pečovali jste dále o to, aby banky nadále mohly shrabovati lichvářské zisky. Pečovali jste dále o to, aby 148 pensionovaných generálů obdrželo přiměřeně zvýšenou pensi za své vražedné řemeslo, prokazované rakouskému státu. Ale nepostarali jste se dodnes o to, aby váleční invalidé, vdovy a sirotci obdrželi tolik, by nemuseli choditi žebrotou. Nestarali jste se o to, aby staropensisté, které jste po léta měli za blázny, obdrželi takovou výměru pense, která by je chránila před smrtí hladem. Odbyli jste staré a invalidní dělníky a dělnice žebráckým grošem, zkrátka, činili jste vše, co prospívá vaší třídě, a opomenuli jste vše, co by bylo k dobru chudým a utlačovaným.
Žijte, pánové, jen několik týdnů s důchodem válečného invalidy, žijte jen několik týdnů se skrovnou pensí staropensisty, žijte se žebráckýrn grošem přestárlého, žijte se mzdou všech oněch dělníků bez rozdílu kategorie; byť jen několik dnů, pak dnešní vaše kruté a kamenné srdce změkne a zjihne, pak teprve naučili byste se respektovati lidskou důstojnost.
Jeden činitel to je, který vás nechává beze všeho činiti vše, co jste shledávali činiti nutným ve svém zájmu. Tímto činitelem je komunistická strana, jejíž zástupcové sedí tam na těchto lavicích. Těmto vděčíte za to, že jste svým reakcionářským choutkám mohli takovýmto způsobem hověti. Kdyby oproti vám, pánové z vlády, stálo jednotné a semknuté dělnictvo, pak silná jeho paže by stačila, aby vašemu protidělnickému počínání energicky učinila přítrž. Ale nedomnívejte se, že tomu tak bude stále. Jednou stihne a musí vás stihnouti trestající Nemesis. Jednou bude s vámi účtováno oko za oko, zub za zub. Nedivte se potom, když dělníci rovným dílem vám oplatí za bezpráví, která jste jim způsobili. (Potlesk senátorů něm. strany soc. dem.)