Daň z obratu, která dnes, myslím, vynáší asi 1.030 mil. Kč,... (Sen. dr Heller [německy]: Více!)... nevím okamžitě kolik, snad je to 1.400 milionů, je pochopitelno, že to je příjem, kterého se ministr financí nezřekne snadno. Ministr Novák prohlásil, že je zcela nemyslitelno, aby se státní pokladna zřekla takovéhoto příjmu. Musíme počítati s tím, že se nesmí hnouti právě touto věcí, o které jsme si všichni, kdož volali po berní reformě, přáli, aby byla předmětem jejího projednávání, aby docíleno bylo úlevy v hospodářském životě snížením této skutečně škodlivé daně. Ministr Novák prohlásil v rozpočtovém výboru ve svém exposé také, že máme tak spravedlivý systém daňový, že nemáme příčiny ke stížnostem, že berní šroub je pro všechny stejný; pravil, že bychom měli jen slyšeti, co mu vypravují podnikatelé, když k němu přicházejí se stížnostmi proti příliš vysokým daním, a že bychom jistě umlkli se svými malichernými stížnostmi. Nevím, zdali tento postup pana ministra Nováka byl moudrý, myslím, že tímto projevem otevřel obyvatelstvu oči, že od této vlády nemůže očekávati úlevy právě u těch druhů daní, které nesmírně zatěžují hospodářský život.

Rozpočet sám jest aktivní, řekl bych, příliš aktivní. Jestliže jsme před lety často jednali o otázce, zdali rozpočet je vůbec aktivní či nic a při tom se domnívali, že se provozuje hra s ciframi, že rozpočet ve skutečnosti není aktivní, pak musíme dnes na základě zkušeností posledních let říci, že rozpočet je příliš aktivní. Můj přítel Polach uvedl již ve své řeči, že letos nepřímé daně jsou preliminovány o 702 mil. Kč výše, nežli bylo vybráno na nepřímých daních roku 1927. Zde opatřil si ministr financí značnou zálohu; uvidíme ihned, k čemu se takových záloh používá. V prvých pěti měsících 1928 bylo podle výkazů Národní banky oproti stejné době roku 1927 jen na dani z obratu vybráno o 170 mil. Kč více, na jiných spotřebních daních o 90 mil. více, také u tabákové režie objevuje se suma podstatně vyšší. Přepočítáme-li to na celý rok, přijdeme k většímu příjmu v částce 600 mil. Kč a počítáme-li k tomu ještě preliminovaných 702 mil. Kč, pak můžeme říci, že tiché zálohy v rozpočtu činí asi 1.300 mil. Kč. Pak ovšem stává se jasným, jak může docházeti k takovémuto překročování rozpočtu, které nám při poradách o rozpočtu nikdo nechce předložiti. Tak byla t. zv. ruská pomocná akce roku 1927 překročena o 52 mil. Kč. rozpočet kultu o 25 mil. Kč.

Rok 1927 vykazuje ke konci daňové nedoplatky skoro 6 miliard, z toho daň z obratu sama 1.086 mil. Kč. Pánové, tato daň z obratu je daň, která již byla vybírána, poněvadž se přece platí při prodeji zboží. S tímto obnosem, daleko převyšujícím jednu miliardu, mohou naši továrníci, naši kapitalisté pracovati, a pracují s tím na útraty státu. Jednak opatří si ministr financí zálohu, jednak nechává klidně peníze v kapsách podnikatelů, kteří tyto peníze vybrali a takovýmto způsobem mají velmi levný provozovací kapitál. Táži se, zdali je to jednání, které by některý parlament mohl schváliti.

Několik slov o zvláštní praxi u našich berních úřadů. Chtěl bych zde promluviti o tom, jak některé berní úřady zjišťují příjem dělníků, nehledíce k přiznání dělníka. Jeden zcela obzvláštní případ: u jistých obecních voleb bylo jakémusi dělníku v letáku odpůrci vytýkáno, že od své strany béře subvenci 16.000 Kč, což - jak předesílám - není pravda. Ani haléře nebere tento člověk, provozuje malý obchod a na základě tohoto obchodu přiznává svůj příjem. A diví se, že berní úřad jeho příjem oceňuje o 16.000 Kč výše. Reklamuje, a po mnohých námahách vymůže si opravu. Ale příštího roku stejná historie a také letos zase. Jen poněvadž politický odpůrce jako politické heslo pronesl, že dotyčný béře od strany subvenci 16.000 Kč, opírá se berní úřad o to a chce absolutně daň z těchto 16.000 Kč. Žádám pana ministra financí, resp. odpovědného úředníka ministerstva, aby šel po věci a dal pokyn, aby se berní úřady nedopouštěly takovýchto hloupostí. Jiný případ: pamatujete se, že loňského roku zavedl zákon o silničním fondu daň z motorů a automobilů. Také zde musíme se diviti zvláštní praxi. Daň a přihlášku dlužno zaslati okresnímu finančnímu ředitelství. Ale jsou u nás ještě státní občané, kteří to se svými povinnostmi státních občanů berou velmi vážně a kteří chtějí pokud možno málo přicházeti do styku s berními úřady a jsou dokonce ochotni, platiti daň předem, vědí-li, mnoho-li jsou dlužni. Daň z automobilů byla splatná po prvé dne 1. října 1927 pro zbývající čtvrtletí 1927. Dotyčný, o kterém chci mluviti, zaslal daň hned za celý rok 1928, tedy za ⁵/₄ roku. Za jedno čtvrtletí požaduje se, jak známo, 27¹/₂%, roční daň za motorové kolo činí 150 Kč, zaslal tedy dotyčný, myslím, 187 Kč v domnění, že nyní věc vyřídil na ⁵/₄ roku. Má potvrzení poštovního úřadu, které, jak známo, musí nositi s sebou, a doufá, že bude míti pokoj do konce roku 1928. Co myslíte, že se stalo? Po novém roce dostaví se finanční úředník s výměrem, který musí podepsati; chce-li dotčený ujíti trestu, musí ihned podati novou přihlášku na rok 1928, ihned zaslati 150 Kč za rok 1928. Přeplacenou částku, zaplacených již 150 Kč, obdrží zpět. (Smích na levici. - Různé výkřiky.) Pánové, takovýto případ není ojedinělý, já sám znám 4 případy, také mně se tak vedlo. Dotčený musil býti rád, že nebyl potrestán, musil ještě jednou zaslati 150 Kč, ještě jednou podati přihlášku. A co myslíte, kdy dostal peníze nazpátek? Před třemi týdny. Skoro celý rok dal si berní úřad na čas, ale neobdržel 150 Kč, berní úřad mu za poslední čtvrtletí 1927 započítal 27¹/₂%; obdržel zpět jen 142 Kč. (Sen. dr Heller [německy]: Dobře na něho, proč platí daně napřed!) To jsem si také myslil. (Různé výkřiky na levici.)

Podal jsem vám několik ukázek toho, jak naše berní úřady jednají vzdor berní reformě, od které veškeré obyvatelstvo očekávalo především rozumné úřadování u berních úřadů. Ale tomu tak není, vidíme naopak, že tato berní reforma způsobila pokud možno ještě větší chaos, ještě větší zmatek. Interpeloval jsem stran daně z motorových vozidel sekčního šéfa, a zdravý rozum normálního státního občana musí přece každému říci, že by úřad měl býti rád, když dostane daň na 1 a čtvrt roku napřed a že přihláška musí přece platiti tak dlouho, dokud vozidlo neodhlásí a že tak dlouho musí také platiti daň. Ale zde je tomu jinak. Bylo vydáno prováděcí nařízení, které mimo úředníky nikdo nezná, podle kterého se motorová vozidla musí každý rok hlásiti znovu. Není to pitomost? Je to po mém názoru totéž, jako s některou živností. Dokud mám živnost přihlášenu, dotud musím platiti daň. Přihláška učiněná jednou přece platí!

Chtěl bych se krátce zmíniti ještě o několika věcech, které vrhají zvláštní světlo na způsob, jakým dnešní koalice vládne. O jedné věci se již mluvilo, že se totiž z ohledu na volby neprojednává celní návrh Donátův, což prý se ostatně stalo také na přání německých vládních stran. To by bylo lze ještě snésti, je to koaliční návrh, a koalice bude se o něm raditi po volbách; ale co se člověku zdá divným, je to, že dne 2. prosince máme volby do zemských a okresních zastupitelstev, a že pro tyto korporace nemáme ještě jednacího řádu, takže se tyto korporace sejdou a nebudou míti žádného jednacího řádu. Toto jednání je tak divné, že se zajisté musíme ptáti, proč se tak děje. Z událostí, které se odehrály na Slovensku, víme, že se německé vládní strany obávají, že obyvatelstvo z tohoto jednacího řádu jasně sezná, co mu bylo dáno zákonem o reformě správy, a tomu chcete zabrániti. Obyvatelstvo má až do voleb zůstati v nejistotě, a když potom budete míti hlasy voličů, kteří tentokráte ještě sednou na lep, pak, po 2. prosinci, může již přijíti jednací řád, který německé veřejnosti jasně ukáže, jaké zlo bylo německému lidu způsobeno za souhlasu německých vládních stran k reformě správy. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.)

Měl bych toho ještě velmi mnoho říci o rozpočtu. Kapitola "sociální péče" je kapitolou, o které by se u nás mohlo mluviti po celé hodiny. Již skutečnost, že v čele tohoto oboru stojí kněz, musila by ve veřejnosti vzbuditi domněnku, že tento obor musí býti dobře spravován; ale je tomu pravý opak. (Výkřiky sen. Jokla a sen. dr Hellera.) Můžete projíti jednotlivé položky této kapitoly, a shledáte, že všude tam, kde se mělo státi něco pro vybudování sociálních institucí, byly předsevzaty škrty, počínaje válečnými poškozenci, přes péči o mládež až do podpory stavebního ruchu; všechny tyto položky byly proti předchozím letům macešsky odstrčeny. Již tato kapitola samotná označuje směr dnešní vlády a nepomohlo by vám mnoho, kdybyste nyní takovýmito prostředečky, jako jest odvolání platebních rozkazů, upomínek, a exekucí, jakož i zadržováním jednacího řádu pro zemská a okresní zastupitelstva, chtěli nachytati voliče; také by vám mnoho nepomohlo, že koalice, jak to letos vidíme, tolik mluví, a to netoliko na české, nýbrž ještě více na německé straně, že se dokonce ujmou pensistů a válečných poškozenců. Myslím, že tyto volební řeči vám mnoho nepomohou. Obyvatelstvo pociťuje od dvou let pěsť naší dnešní vlády a dá vám dne 2. prosince odpověď na způsob vašeho vládnutí. (Potlesk a souhlas senátorů něm. soc. dem. strany.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má pan sen. Kopřiva.

Sen. Kopřiva: Slavný senáte! Projednáváme rozpočet na rok 1929. V debatě, kterou zde máme po několik dní, lze kritisovati státní rozpočet, ale také lze přednésti různé stížnosti a tužby, které bychom si přáli míti splněny pro své kraje a voličstvo. Přidržím se toho druhého a přednesu zde několik přání a tužeb svého kraje.

Budu mluviti v zájmu zemědělském, sám jsem zemědělcem a proto se budu dotýkati zájmů zemědělců. Našemu stavu zemědělskému se vytýkalo, že za války zbohatl. Je to snad možné jinde v jiných krajích, ale v našem horském kraji slováckém a valašském zemědělci nezbohatli. A jestliže někdo si částečně pomohl a vyplatil dluhy, bylo to zásluhou jeho domácích, protože on byl na bojišti a jeho žena a děti pracovaly ne jak jeden kolega zde před chvílí pravil, od východu do západu slunce, nýbrž před východem a po západu slunce. V zemědělství pracuje se od 2 hod. ráno do 10 až 11 hod. v noci. Tak ženičky a děti naše pracovaly, že jim to vyneslo, aby si pomohly z dluhů. Ale dnes se poměry již zase mění. Dnes zase již náš stav zemědělský jak v dobrých, tak i v horských krajích se zadlužuje. Již opět přicházíme do těžkých zadlužených časů. (Sen. Kučera: Vždyť jste dostali zemědělská cla!) Pro nás, pro zemědělce v našem kraji nemají cla tak velikého významu. (Sen. Kučera: Ale hlasovali jste pro ně!) Proč bychom nehlasovali, musili jsme hlasovati."

Uvedl jsem, že náš stav zemědělský se zase dluží. (Výkřiky sen. Kučery a sen. Adamovského.) Pane kolego, náš kraj nemá tržbu z obilí ani z řepy, náš kraj má tržbu z dobytkářství a ovocnářství. Na dobytkářství a obilnářství, cla sice stoupají, ale na ovocnářství naprosto ne. Tržba našeho zemědělce horského pak závisí na prvém místě na chovu dobytka, a tento chov dobytka je značně poškozen pozemkovou reformou.

Vážení pánové! Mluví se zde, že rozdělením půdy jsme omezili výrobu obilní, ale že jsme zase rozmnožili a zlepšili výrobu živočišnou, totiž dobytkářskou, masovou. Do jisté míry je to pravda. Náš zemědělec chová více dobytka, nežli chovávali u panství, u velkostatkářů. Jen jediná je chyba, že náš malý zemědělec nemůže vykrmiti dobytek do takového stavu, jak by bylo potřebí. Když jsme měli velkostatky a náš rolník měl dochované dvouroční dobytče a musil je odprodati, poněvadž nebylo vykrmeno, neměl, čím by je vykrmil, prodal je velkostatkáři k dokrmení. Nebo když k podzimu nepotřeboval potah, nebo když mu kráva nesloužila, prodal dobytče velkostatkáři. Dnes nemáme nikoho, kdo by dobytčata kupoval a dokrmoval tak, aby byla připravena pro řezníka. (Hlas: Máte zbytkové statky!) Ty jsou finančně slabé a nemohou nám ještě pomoci. Proto bych se přimlouval, třeba že ten dobytek není, jak by měl býti - jak se zmínila nedávno pí kol. Plamínková, že města naše ty chrty žráti nebudou - aby se ti naši chrti přece prodávali, protože jinak nejsme schopni existence a života.

Ještě bych si dovolil poukázati na jednu věc. Náš zemědělec má od své kravičky několik požadavků. Chce, aby mu dojila, aby mu tahala a dala drobný dobyteček, telátka, chce, aby měl od ní chov. A kravička se vždycky takhle nevydaří a zemědělec je nucen ji prodati. Ale jakmile si vymění dvakrát nebo třikrát do roka krávu, již se řekne o něm, že je obchodník a dají mu pokutu a šikanují ho za to, že neplatí daně atd. To je velká těžkost našeho kraje.

Dalším prostředkem našich příjmů je ovocnářství, zvláště na Valašsku. O tomto ovocnářství mluvil přede mnou kol. sen. Hrejsa a přimlouval se, aby se našim ovocnářům vycházelo vstříc a věnoval se větší obnos ve státním rozpočtu na zvelebení tohoto odvětví. Plně bych souhlasil s p. kol. Hrejsou, ale zdůraznil bych ještě, že by bylo velmi potřebno a záhodno, aby byla dána možnost udržeti ovocnářství v tom stavu, v jakém je. V našem kraji spotřebuje se vypěstěné ovoce hlavně na pálení slivovice. Dříve, za Rakouska, jsme měli možnost jistou kvotu slivovice si páliti zdarma. Ale poněvadž měli jsme to jen na Moravě - v Čechách ani na Slovensku to nebylo - zrušily se výhody. Od převratu se měnil několikráte zákon lihový a teď se zase připravuje nový zákon, musily se měniti kotle a různými nařízeními se pálení stále ztěžuje. Teď konečně se připravuje nový lihový zákon, podle kterého se má za 1 l vypálené slivovice platit 17 Kč. To je podle doslechu, ještě ten zákon není hotov. Slivovice nemá té ceny a zač občan má sbírati ovoce? Řekne se: "Vždyť ovoce nemusíte pálit. Přivezte je do města, kde je dobře prodáte". Kdo to zná, ví, že je to nemožné, poněvadž to nejsou krásná karlátka, trnky, jaké se v Praze prodávají, to je několik druhů ovoce, duranci, švestky, kulačky, bílé trnky. Ty se nedají převážeti. Zemědělec v tu dobu nemá času, aby je sbíral, balil, vozil na dráhu, poněvadž to za najímání pracovních sil nestojí, a sám nemá času, neboť musí vybírati zemáky, mlátiti na setí obilí a síti. Tedy, jak to vypadá, musil by ovoce nechat shníti. Jedenkráte jsem vedl deputaci k jednomu ministerskému radovi - nebudu ho jmenovati - a ten řekl: "Pánové, nechte svoje švestky shnít, máme lihu dosti". Vážení pánové, to je špatná věc. Uznávám, že výroba slivovice - je to ovocný líh - zasahuje rušivě do státního hospodářství lihem, do monopolu lihového, ale když se na mnohých místech pálí líh z cukrovky, dala by se cukrovka zpracovati na cukr a nemusil by se alespoň v tu dobu, když je úroda ovoce, dávati lihovarům takový kontingent. Mohl by býti spotřebován ovocný líh, aby se aspoň horským ovocnářským krajům vyšlo vstříc. Dnes se tu mluvilo o zvelebení ovocnářství, ale jděte se podívati do těch krajů teď na podzim. Hospodáři stromy ovocné vykopávají a pálí, oni říkají: "Nač se s tím máme trápit, na nic to není". (Sen. Hubka: Měli byste si sem objednati někoho z ministerstva zemědělství! Ani noha tu není! - Povídáte to nám, co my můžeme dělat?) Myslím, že ministerstvo zemědělství se to také doví. (Sen. Dundr: Věříte tomu?) Já myslím, že ano. (Sen. Hubka: Ty věci, které tu pronášíte, pánové čísti nebudou!) To jsou těžkosti našeho kraje a přál bych si, aby se v těchto věcech stala náprava. Občané našeho kraje hledali obživu ve světě. Máme tam t. zv. semenáře. Ti chodí po celých Čechách, po celé republice, poněvadž nemají doma obživy. Teď se jim to omezuje, poněvadž mají míti průkaz způsobilosti a průpravu. Omezuje se jim to, berou jim živnostenské listy a o výživu přicházejí. (Výkřiky.) Jako další obor jsme měli zvěrokleštiče. Ti byli také z valašského kraje. Chodili až do Ruska a Polska, po celém širokém kraji a tak si vydělávali peníze a přinášeli posilu finanční do svého kraje. Dnes však do Ruska jíti není možno a do Polska nesmějí. (Výkřiky: Proč se neuzná Rusko de jure?) Nemohou se uplatniti. Další byla cesta do Ameriky. Tam je také cesta zamezena. Dělnictvo naše chodilo na sezonní práce na velkostatky. Dnes po parcelaci jich není, nebo jsou v menší míře,... (Sen. Modráček: Oni vás vyloučí z partaje, musíte se mírnit!)... takže skutečně výživa v našem kraji je čím dále těžší. Dříve jsme se těšili, že aspoň daňová reforma nám sníží daně a mluvili jsme často o ní, že budeme míti daně nižší. Měla přinésti snížení o 400 mil. Kč. Teď však vidíme, že se tak nestalo, že základ pro daně se zvyšuje, zvláště u daně důchodové, že ani snížení toho základu ze 7.000 na 6.000 nepomáhá, okruh poplatnictva pro daň důchodkovou se zvyšuje. (Sen. Dundr: To je vaše práce, to jste si udělali sami! Jak je to dlouho, co jste dokazovali, že daňová reforma přinese velké výhody pro živnostníka?) Já jsem ještě v té věci nedomluvil. (Hluk. - Výkřiky.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Prosím o klid! Řečník má slovo. Prosím, abyste pokračoval.

Sen. Kopřiva (pokračuje): Dalo se důvodně očekávati, že okruh osob, povinných platiti tuto daň, bude menší. Dříve jsme byli svědky toho, že dani této podrobeno je více osob, než dříve. Příčinu toho dlužno hledati v tom, že dobré ustanovení zákona a dobrá intence zákonodárcova byla zvrácena nesprávným prováděním tohoto zákona. (Tak jest!) Finanční úřady po jakési tajné domluvě některými členy zemědělských rad zvýšily pro jednotlivé kraje výnos pozemků a podle tohoto zvýšeného odhadu výnosu, který však neodpovídá skutečnosti, zvýšeny byly také nynější daně důchodové dvojnásobně až trojnásobně. Tak místo úlevy na daních předepisují se daně daleko vyšší. Na přiznání daňová nebyl brán žádný zřetel, nebere se přesně ustanovení zákona a daně předpisují se podle libovůle některých finančních úředníků, kteří vidí v tom cíl svého úřadování, aby se vykázali nejvyšším vybraným obnosem na daních u jednotlivých okresů a tím se zavděčili svým nadřízeným úřadům. Tak byl dobrý zákon prováděním zkažen. (Sen. Dundr: Starý zákon byl špatný!) Tak to je, zákon je dobrý, ale provádění je špatné.

Také přirážky se na mnoha místech nesnížily, ale zvyšují se. Když jsme měli 100 Kč katastrálního výnosu, bylo z toho 22.70 Kč čisté daně a teď násobíme čistý katastrální výnos 17, máme 1.700, je z toho čisté základní daně 34 Kč, takže základna daňová se zvyšuje o celou jednu třetinu.

Dále bych upozornil na jednu nepopulární daň, o které se zde již tolik mluvilo. Je to daň z domácích zabíjaček. Je to velice málo výnosná daň, která pro státní rozpočet neznamená mnoho, ale je to, řekl bych, daň zavedená proto, aby z toho mohlo býti hodně pokut. Měli jsme za to, že snad se to při reformě daňové změní, zatím se to nezměnilo, a apeloval bych na ministerstvo financí, aby v této věci se stala náprava, aby tato nepopulární daň ze zabíjaček byla odstraněna.

Dále bych se zmínil o melioracích. V rozpočtu našem na r. 1929 jest uvedena položka 30 mil. Kč na meliorace a regulace řek menších toků. Je to dosti značná položka, ale mně se zdá přece, že by měla býti vyšší. Dříve se totiž meliorovalo jen v obcích zámožnějších, poněvadž zámožnější obec se vždy pro nějaké podnikání lehčeji odhodlává. Zámožnější obce, které dříve meliorovaly, dostávaly 70 a přes 70% subvence, a teď, když se k tomu odhodlají chudší obce, dostávají jenom 60%.

Přednesli jsem zde tužby hmotné, zejména drobného zemědělského stavu. Při tom však zdůrazňuji, že máme také velmi živé tužby rázu kulturního. Nejsme spokojeni s výchovou ve škole, zejména u nás na moravském Slovácku a Valašsku je velmi značný rozpor mezi rodinou a školou. V těchto krajích máme svůj zvláštní svérázný život, a to jak, co se týče našich tradic, tak i co se týče našeho kroje. Život náš proniknut je vřelým náboženským cítěním. Toto náboženské cítění dnešní moderní pokroková škola otupuje a tím přímo i nepřímo působí na zánik svéráznosti našeho kraje.

Vážení pánové! Zdědili jsme po našich předcích dvě věci: víru a kroj. Bydlím nedaleko Luhačovic, když chodí se k nám dívati páni v letní sezoně na naše kroje, poněvadž máme ještě v našich krajích a zejména v mé obci kroje neporušené, schvalují nám to a říkají: "Jen to držte, je to krásné". Ale páni musejí se na ty kroje choditi dívati do kostela, a zde vidí tu četnou návštěvu našeho obyvatelstva. A tu často domlouvají tomu lidu: "Proč chodíte do kostela?" - Vážení pánové, to jedno se jim líbí, ale to druhé se jim nelíbí, o to by nás rádi připravili. Jakmile ztratí člověk v našem slováckém kraji víru, ztratí také kroj. (Tak je!) Ten kroj se neudrží na agrárních a různých slavnostech, poněvadž to jsou kroje, které jsou zavřeny v truhlicích, a těch se užívá jenom, když se jde do světa, ale ten kroj se udrží, když se ho užívá při církevních slavnostech. Děvečka vyšívá celou zimu, aby se potom na slavnost Božího Těla mohla nastrojiti. Tak to vypadá, a proto, když si máme uchovati jedno, je potřebí, abychom si také uchovali druhé (Sen. Havlena: To vám nikdo nebere!) Vážení pánové, bere, to vám dokáži, pane kolego Havleno, že se nám bere víra. Všeobecně se sice mluví na schůzích pokrokovými lidmi: "Pánové, vždyť vám nikdo náboženství a víru nebere", víme však, že když na Slovensku za Maďarska chtěli Slováky pomaďarštit, také jim říkali: "Vždyť vám tu vaši řeč nebereme, vždyť můžete mluviti slovensky, užívejte té měkké slovenčiny, můžete zpívati národní písně." - Ale do školy jim dali maďarské učitele a maďarské učebnice. (Tak je!) A nebylo by to dlouho trvalo a byl by národ slovenský zanikl. Oni sami říkají, že ne, vy sami z Prahy to potvrzujete, že není možno dáti slovenskému lidu na Slovensku úřady, poněvadž ta nynější mladá inteligence slovenská je vychována maďarsky. Sami to potvrzujete. A tak je to, pánové, i zde. My víme, že nám ve školách nikdo to náboženství nevezme. (Sen. Dundr: Nedělejte z toho kšeft!), ale víme, jak se vychovávají děti v našich školách. (Sen. Dundr: Velmi dobře!) A, pánové, vznáším zde na ministerstvo školství a nár. osvěty snažný apel, aby do našich krajů a obcí, kde jsou čistě katolíci, přes ustanovení, že vždy musí býti dosazen ten, který je v ternu nejstarší, nebyli dáváni páni učitelové nevěrci a jinověrci. (Sen. Dundr: Vyházeti je všechny ze škol a dosaditi tam klerikální agitátory!)

Vážení přátelé! Rozpor mezi rodiči a školou neslouží ani dětem, ani rodičům, ani škole, ani budoucnosti našeho státu. (Výkřiky.)

Končím. Doufám, jako též naše strana, že v těchto požadavcích, které jsem přednesl, se stane náprava, a prohlašuji, že budeme hlasovati pro rozpočet. (Potlesk.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má nyní pan sen. Modráček. (Hluk.)

Prosím o klid!

Sen. Modráček: Vážený senáte! Bylo by svůdné, abych se pustil do debaty politické. Zejména by k tomu sváděly řeči některých řečníků přede mnou, a to jednoho pána z maďarského tábora a také teď řeč pana kol. Kopřivy. Ale pohříchu není už tolik času, abych se těmito věcmi zabýval. Chci říci jen několik málo slov panu kol. Kopřivoví. On je toho mínění, že na Valašsku jim někdo bere náboženství. (Sen. Dundr: Víru a kroje!) O kroji ani nemluvím, ten se napodobí všude, ten se spíše rozšiřuje.

Vyzývám pana kol. Kopřivu, aby mne jmenoval jediný kostel, který jim byl vzat, aby mně jmenoval jediné nařízení, kterým by bylo omezeno docházení do kostela. Nenajde nic podobného. (Výkřiky sen. Tomíka a Kopřivy.) Nerozčilujte se, pane kolego Kopřivo, já vám něco řeknu. To, co vy jste tady povídal, to není duch Slovácka. (Sen. Tomík: Je!) Na Slovácku byl odedávna duch selské demokracie, ale toto je duch inkvisice. Vy byste si přáli, aby ze Slovácka byli vyhozeni všichni pokrokoví učitelé, to z vás mluvilo. (Výkřiky.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Prosím o klid! Slovo má pan řečník.

Sen. Modráček (pokračuje): Pánové, vám se strany lidové i ludové, pravím, že se marně namáháte, myslíte-li, že natřete celou republiku na černo. (Kontroverse mezi senátory strany lidové a čsl. soc. demokratické.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má pan sen. Modráček, prosím, aby pokračoval. (Sen. Tomík k sen. Dundrovi: Vy jste pijavice státu! - Sen. Dundr: Poslouchejte, o té pijavici budeme ještě mluviti, ukážeme, kdo je tou pijavicí!)

Sen. Modráček (pokračuje): Není přece třeba se příliš rozčilovati. Řeknu vám ještě argument, který otřese hodně vývody p. kol. Kopřivy. Pan kol. Kopřiva si stěžuje na jakousi zaostalost Slovácka, pokud se týče hospodářských poměrů následkem zanedbávání vládou atd. Může-li něco Slovácku pomoci, je to škola. Můžeme-li dnes konkurovati s celým světem a uživíme-li na tom malém prostranství, jako je naše republika, tak ohromný průmysl vývozní a spoustu lidí, i ty Slováky, je to zásluhou školy, té školy, která se vám tak nelíbí. (Sen. Kopřiva: Odpovím vám na to! Ve Valašských Klobukách - je to čistě valašský kraj - je hospodářská škola a je tam jen 12 žáků v obou ročnících zimní hospodářské školy! Nejdou tam proto, poněvadž se tam pěstuje politika a ne učení!)

Pane kolego, to si musíte vyříditi ve vašem kraji. My to zde nevyřídíme, ale musíte uznati, že ta vámi kaceřovaná škola způsobila, že nemáme u nás takřka analfabetů. (Tak jest!) Tam, kde panuje katolicismus v plné síle a slávě, jako ve Španělsku a jinde, je polovina lidí analfabetů. (Potlesk.) Je tedy třeba jen chladně srovnávati ty věci a možná, že byste potom přišel k názorům trochu rozumnějším a sympatičtějším pro tuto školu, kterou máme, na kterou jsme hrdi, která je naší záchranou. (Sen. Kopřiva: Ten, kdo reformoval školu a přinesl národu učení, byl hluboce věřící, byl to Jan Amos Komenský!) Ale Amosa Komenského katolicismus vyhnal, učinil ho běžencem, exulantem, donutil ho, že musil zemříti v cizině. (Souhlas.) To udělal katolicismus, k němuž se hlásíte a ve jménu jehož jste zde mluvili. Vy se Komenského nedovolávejte, to je hřích církve, ke které patříte. (Výkřiky.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Modráček (pokračuje): Pánové, já se znásilním (Veselost.) a nebudu dále mluviti o politice, abych neprodlužoval tuto debatu, v níž bylo proneseno již tolik výtečných řečí, že se s nimi ani neodvážím konkurovati. (Sen. Časný: Ale ta obrana je důležitá!) To snad stačilo. Omezím se pouze na svůj specielní obor, na obor finanční.

Pánové, vy jste nám předložili t. zv. aktivní rozpočet a aby se tento rozpočet stal populárním, popularisovali jste jej ve všech novinách, udělali jste z něj nejen čísla pro budoucí státní hospodářství, nýbrž i čísla agitační. Já vám to nebudu konečně bráti ve zlé, ale řeknu tolik, že rozpočet ještě nesvědčí o tom, jak se bude hospodařiti. Rozpočet je sbírka odhadů, které jsou založeny na jistých předpokladech. Odhady mohou býti přesnější nebo méně přesné, předpoklady mohou býti pravděpodobnější, nebo méně pravděpodobné. Na tom všem záleží. Nepravím, že se může rozpočet dělati zcela libovolně. Jisto je, že musí míti také jisté hranice, ale není pochyby, pánové, že když se chce, může se udělati rozpočet aktivní, ale také se může udělati rozpočet pasivní. Měli jsme rozpočty pasivní a hospodaření v rozpočtových letech bylo aktivní. To je rok 1920 a 1921. Měli jsme rozpočet aktivní r. 1926 a finanční hospodářství skončilo pasivně. To, co se zde předkládá, je ovšem, jak pravím, pouhý odhad, který se může vyplniti, ale nemusí.

Tento odhad závisí především na tom, jaký bude hospodářský stav v příštím roce; závisí na tom, jak se splní předpoklady stran prosperity hospodářské. Když bude konjunktura, jisto je, že i rozpočet pasivní může se objeviti aktivním, jestliže se více přijme, než se rozpočetlo, ale také může to býti obráceně.

Páni z vládních stran se však chlubí nejen rozpočtem, nýbrž také hospodářskou konjunkturou. Oni myslí, že je to jejich zásluhou, když naše továrny na stroje mají co dělati, když textilní továrny pracují, když náš vývoz stoupá, oni si myslí, že je to zásluhou jejich koalice. Při tom však zapomínají, že ta naše konjunktura je vlastně reflexem hospodářského stavu celé Evropy.

Vzpomínám si tu na jednoho francouzského kazatele, který velebil prozřetelnost boží, že vede všechny řeky prostředkem měst. Ten dobrý muž si nevzpomněl, že nejdříve byly řeky a pak teprve se stavěla města. A tak i pánové z koalice, když se chlubí, že mají zásluhu o nynější prosperitu, zapomínají, že jejich osoby mají příliš malý vliv ve světovém hospodářství, asi takový, jako mělo proroctví nebožtíka Fialy v počasí. (Výborně!)

Přejeme si také, aby konjunktura, která je dnes a která byla loni, byla dále. Ta však nezávisí na nynější vládě, to je konjunktura hospodářská, mezinárodní, a kdybyste zde, pánové, nebyli, anebo byla zde jiná vláda, konjunktura by stejně byla. Proto nesmíte se jí chlubiti. (Sen. Dundr: Docela správně!) Dovolte však, abych přešel k tomu rozpočtu.

Rozpočet jest, jak jsem řekl, formálně aktivní, vždyť vykazuje téměř 36 mil. Kč přebytku. Já však nemohu se přece jen zúčastniti chvalozpěvů, které na tu aktivitu jsou šířeny dnes, před volbami ve veřejnosti. A proč ne? Poněvadž je viděti na celém rozpočtu, že je počítáno s konjunkturou příštího roku, že potrvá nadále. To jest snad silný, ale také slabý základ tohoto rozpočtu a já to několika slovy vyložím.