V ministerstvu financí při výnosu přímých daní - není tu, bohužel, p. kol. Kopřiva, chtěl bych mu několik slov říci - nebylo počítáno se snížením přímých daní v důsledku daňové reformy, ačkoli snížení bylo odhadováno, jak víte, na 400 mil. Kč.

Celé snížení, jak v rozpočtu ministerstva financí vidíme, činí pouze 9 mil. Kč. Rozpočet přímých daní je tedy sdělán tak, jako by daňové reformy nebylo. A teď přicházím k tomu, o čem zde mluvil p. kol. Kopřiva s takovou zatrpklostí. Teď chápeme, proč berní úřady posílají platební výměry se základnou daňovou dvakrát až třikrát vyšší, než poplatník udal, poněvadž těch 300-400 mil. Kč chtějí dostati domů, aby rozpočet zůstal aktivní.

Finanční ministerstvo, rozumí se, hledí prostě ten úbytek, který byl odhadnut, dostati jiným způsobem - rigorosnějším ukládáním daní!

Páni, kteří se tak radují z aktivního rozpočtu, neměli by zapomínati na tuto okolnost, že v tomto rozpočtu, přes daňovou reformu, přímé daně nejsou sníženy. Měly býti sníženy o 300 až 400 mil. Kč, ale nestalo se tak a prostě se počítalo s tím, že se přísnějším vymáháním daní to, co by bylo jinak ubylo, opět nahradí. Dejme tomu, že berním úřadům se to nepodaří. Pak není pochyby, že v přímých daních bude deficit 300 až 400 mil. Kč a následkem toho byl rozpočet přímých daní vzat příliš vysoko.

Dále nebylo počítáno v rozpočtu s obsazením vakantních systemisovaných míst, a to je zase několik desítek milionů Kč. Celá řada míst ve státní správě není obsazena, ač jsou potřebná, a prostě se příslušné položky v rozpočtu škrtly, čímž se rozpočet zmenšil.

Za třetí zvýšily se v rozpočtu výnosy z cel, z cukru, kolků, právních poplatků a daně přepravní, dohromady asi o 130 mil. Kč. Celkem zvýšilo ministerstvo financí svůj příjem z daní a dávek asi o 120 mil. Kč, ačkoli mělo počítati s poklesem daní nejméně o aspoň 300 mil. Kč.

Další, čtvrtý důvod, že rozpočet tento byl sdělán uměle: Snížily se v rozpočtu t. zv. věcné výdaje státní správy proti rozpočtu na r. 1928 o 156 mil. Kč. To znamená, že ačkoli rozpočet v příjmech a vydáních je skoro stejně veliký na příští rok jako byl na rok letošní, poklesla vydání na státní úkoly ve prospěch obyvatelstva a výdaje na investice, tedy na potřeby hospodářské, a tím způsobem nastalo ušetření - po mém soudu ne zrovna ekonomické. Jinými slovy: Náš rozpočet se zmenšil jen tím, že se zbyrokratisoval a že je méně národohospodářský.

Srovnejme nyní s takto vyšetřenými částkami přebytek necelých 36 mil. a poznáme, že kdyby rozpočet byl býval dělán trochu přísněji, mohlo se velmi snadno přijíti k velikému deficitu. Já pravím: Může býti příštího roku opět konjunktura jako byla loňského a letošního roku a může se dosáhnouti aktivnosti, která v rozpočtu se předpokládá. Ovšem může také nastati pokles hospodářský - a pak přirozeně může skončiti příští finanční rok důkladným deficitem. Nemá se vždy počítati s konjunkturou, jako je počítáno při tomto rozpočtu.

Ale, pánové, já chci býti spravedlivým, jako jsem vždy při kritice rozpočtu. Jeden je světlý bod v rozpočtu, to je nepopíratelné. Je to snížení státního dluhu. Státní dluh za letošní rok snižuje se o 1.731 mil. Kč, o částku přirozeně velmi značnou. Z toho ovšem připadá 369 mil. Kč na omyly, na přehnaný odhad, tak zvaného předválečného dluhu, ale ovšem zase přirostlo 118 mil. Kč nového dluhu. Když odečteme od těch 369 milionů 118 milionů Kč, přece jenom nám vyjde, že se uplatilo na státní dluh skoro 1.500 milionů Kč. Uvážíme-li, že v rozpočtu na r. 1928 bylo povoleno na úmor toliko 481 milionů v kapitole státního dluhu a 25 milionů ve všeobecné pokladní správě na státovkový dluh, tedy dohromady 506 milionů, znamená to, že bylo uplaceno bezmála o 1 miliardu více než rozpočet na letošní rok předpokládal. To je úspěch, který přiznávám.

Ale, pánové, když jsme u toho nepopíratelného úspěchu, musíme se podívati také, z jakých zdrojů se dostal ten obnos, o který se uplatilo více na státní dluh než bylo rozpočteno. A tu je potřebí, abyste vzali do ruky zprávu Nejvyššího účetního kontrolního úřadu za rok 1927. Tam se dovídáte toto: Rok 1926 skončil pokladním přebytkem 701 milionů Kč, rok 1927 skončil pokladním přebytkem 642 miliony Kč, dohromady skončily oba dva roky přebytkem přes 1.343 milionů Kč. A z čeho ten přebytek je, pánové? Myslíte, že je to z přímých daní? Pravda, ten přebytek spadá na vrub vyšších příjmů ministerstva financí než bylo rozpočteno. Rozpočet na rok 1927 počítá okrouhle se 7.600 miliony Kč, ale platba činí na rozpočet daní a dávek 8.672 miliony Kč, čili jak vidíte, o více než 1 miliardu více. Ale, pravím, odkud ten zvýšený příjem? Z přímých daní? Pánové, podívejme se, co vynesly přímé daně podle závěrečného účtu. Pozemková daň byla rozpočtena na r. 1927 na 97 milionů, ale vynesla 88,850.000 Kč. Jak vidíte, asi o 8 mil. Kč méně. Všeobecná daň výdělková byla rozpočtena na 219 milionů, ale vynesla jenom 70 milionů Kč. (Slyšte!) Výdělková daň z podniků veřejně účtujících byla rozpočtena na 279 milionů, ale vynesla pouze 249 milionů. Celkem vynesly tyto daně o 187 milionů méně než jak bylo předvídáno a jak bylo rozpočteno. Ale které daně vynesly více? Daň z příjmů, tedy daň uvalená na berní kolektivu - jak bych řekl - vynesla o 385 milionů Kč více, než se očekávalo, a zachránila tím rozpočet přímých daní finančního ministerstva. Ale ještě více nežli daň z příjmu vynesly další kolektivní daně a dávky. Clo bylo rozpočteno na rok 1927 na 1.043 miliony, ale vyneslo 1.367 milionů. Spotřební daně byly rozpočteny na 1.688 milionů, ale vynesly 1.700 milionů Kč. Poplatky a dávky byly rozpočteny na 1.664 miliony Kč, ale vynesly 1.822 miliony Kč. Jinými slovy tyto daně a dávky vynesly více skoro o 500 milionů Kč, nežli jak byly v rozpočtu odhadnuty. Celkem daň z příjmu se cly, spotřebními daněmi, poplatky a dávkami vynesla téměř o 900 mil. více než rozpočteno.

Zde je ten zdroj, ze kterého se udělala ona mimořádná splátka na státní dluh. Jsou to daně a dávky, jež neplatí podniky kapitalistické, ani agrární, nýbrž veškerenstvo. Jsou to cla, daň důchodová, spotřební daně, dávka z jízdních lístků, poplatky atd. A tu, pánové, bylo by snad dobře, tuto věc také předvésti veřejnosti. Bylo by dobře, když se chlubíte aktivitou rozpočtu a že se uplatilo 1 a půl miliardy na státní dluh za běžný rok, si říci, že jen 500 mil. bylo v rozpočtu, ale miliarda byla uhrazena ze spotřebních daní, cel, poplatků a kolků. Pak, pánové, by to vypadalo trochu jinak, pak by vaše chvalozpěvy také veřejnost trochu zarazily. Takhle jest to pohodlné, uvésti krásnou číslici jako je úmor státního dluhu ve výši 1 a půl miliardy, ale neříci, jak se k té číslici došlo. (Sen. Časný: Oni říkají, že je to důsledek toho, že socialisté nejsou ve vládě!) Vždyť také vyšroubovali všechny daně přímé i nepřímé, možná tedy že také tímto způsobem se to stalo, poněvadž my bychom nebyli ten šroub tak utahovali jako oni.

Těchto několik slov k suché finanční stránce rozpočtu. Nyní dovolte, abych přešel rovněž jen několika slovy k politické stránce rozpočtu, k řešení politických otázek nynější majoritou. Jest pochopitelné úsilí vládních stran - a kdo by jim to měl za zlé - že hledí své hospodářství státní vylíčiti růžovými barvami a že před voličstvem ze sebe dělají skoro ztělesnění altruismu a státního vlastenectví. Podívejme se trochu na ten státně-hospodářský altruismus, který se provádí za této slavné koalice. V kapitole ministerstva soc. péče nalézáme položku na dělnická družstva 1,500.000 Kč. V rozpočtu ministerstva zemědělství nalézáme na zemědělská družstva dvě položky: 3,900.000 Kč na zemědělské a lesní družstevnictví a 4,000.000 Kč na stavební a strojní rekonstrukci družstevních lihovarů, úhrnem 8 mil. Kč na zemědělská družstva. Tedy 1 a půl mil. na dělnická družstva a 8 mil. na agrární družstva! Dále v rozpočtu není žádné položky na projektované pojištění přestárlých, na rozšíření podpor nezaměstnaných, na sanaci bratrských pokladen - nejsou prý ještě příslušné zákony - ale v ministerstvu zemědělství je již jeden obnos ve výši 4 milionů na pojišťovnu dobytčí a krupobitní, která také není ještě zákonem a jest sporná v samotné koalici. Tedy 4 miliony na pojišťovnu, kterou teprve budou projednávati, tam jsou, ale na zákony ještě naléhavější tam není žádné položky, ačkoli se slibuje, že v příštím rozpočtovém období uskutečněny budou.

Než pojďme dále! Víte, že v zákoně o stavebním ruchu limituje se státní záruka pro stavby do výše 150 mil. Kč, ačkoliv je pouhou formalitou, stát nic nestojí, neboť se béře jen pouhá záruka na druhou hypotéku a žádné subvence se nedávají. Jinak se pánové dívali na věc jinou, když se totiž ozvali cukrobaroni a řepaři. Nebudu se touto známou věcí příliš zabývati, ale přece se musím podívati trochu dovnitř. Ihned byla vláda ochotna povoliti nejen zvýšení cen cukru, ale i odpisy na obratové dani a ty skutečně jsou již z rozpočtu odepsány částkou 44 mil. Kč. Prosím, také bez zákona! Vidíte, jak jedná vládní majorita vůči kruhům majetným a jak jedná vůči kruhům dělnickým. Jakým způsobem mohl se opovážiti finanční ministr sraziti z obratové daně 44 miliony Kč proto, že se slíbila cukrobaronům sleva obratové daně, když zákon tu ještě není? (Sen. Dundr: Jak mohl ministr soc. péče prohlásiti, že se nemůže preliminovati v rozpočtu žádná částka, pro kterou není zákonného podkladu?) Je tu celá řada případů, že zákona není, jen pouhý slib, a už jsou v rozpočtu na to částky. Jen jich není na sociální zákony. Ty musejí býti "bombenfest", musejí býti projednány, podepsány presidentem a pak teprve se na ně hledá úhrada.

Dnes, když jsem u těch cukrobaronů a řepařů, ukazuje se pokřik jejich úplně přehnaným. Nynější statistika spotřeby a vývozu cukru udává - snad ji pánové četli - že v říjnu letošního roku domácí konsum cukru stoupl o 21% proti říjnu 1927. Vývoz činil 847.000 q proti 856.000 q loňského roku v říjnu. Tedy úbytek je nepatrný, zaviněný pouze nižšími vývozem do Anglie, ale do Anglie opět pronikáme. Úbytek ten je však nahrazen zvýšením domácí spotřeby. Cukrovarníci nemají naprosto žádného úbytku, nenastala žádná katastrofa v prodeji a při vývozu cukru, jak se očekávalo. Koncem měsíce října t. r. byly naše pohotové zásoby cukru menší, než v říjnu roku minulého o 208.000 q. Pokud se řepařů týče, uveřejnil nedávno "Venkov", tuším 9. října, článek o rentabilitě jednotlivých druhů plodin. Z toho vysvítá, že hrubý výnos na 1 ha u žita činil 4.200 Kč, při pěstování pšenice 5.160 Kč, při pěstování řepy 7.000 Kč. Řepa je pořád nejvýnosnější plodinou zemědělskou, přesto, že řepaři chtěli subvenci státní - nějakých 90 mil. Bude sice letos nižší produkce cukerní, jednak následkem špatné úrody řepy a jednak následkem omezení osevů řepných, ale víme, jaká je příčina hlavní. Ta, že náš cukerní průmysl je příliš vyvinutý, vyvinutější, než můžeme unésti. S tím se počítalo již po převratu, že náš cukerní průmysl bude se musiti přizpůsobiti přirozeným hranicím své existence. Nutí k tomu hlavně země, které zavádějí svůj vlastní cukerní průmysl, ale za to nemůžeme, s tím se cukerní průmysl musí spřáteliti. To se nedá žádnými subvencemi státními odstraniti. Musíme se přizpůsobiti poměrům.

Když jsem u té krise cukerní a řepařské, pak dovolte, abych se ještě zmínil o jiné krisi, t. zv. prasečí. Pan kol. Donát, který zdá se býti vedoucím machrem v takových věcech, přichystal iniciativní návrh zákona, kterým se vláda vyzývá, aby upravila cla na dobytek, zejména vepřový. Pánové jsou tak opatrní, že s tímto návrhem nepřijdou do sněmovny teď, nýbrž až po volbách, poněvadž před volbami by prý to působilo nepříznivě v agitaci.

Ale když jsem už u této věci, pánové, podívejme se, jak jest odůvodněna. Je odůvodněn ten návrh, pravda. Z Polska se neobyčejně zvýšil dovoz vepřů, to víme. Příčinu toho vysvětloval pan ministr zemědělství - a při tom přišel do polemiky s panem ministrem obchodu - tajnou klausulí, která dovoluje dovoz z Polska a která nebyla parlamentu předložena. Byl jsem tím překvapen. Ministr obchodu klausuli tu hájil tím, že jest to prý takový obchodní zvyk, že se dávají jisté výhody formálního rázu určitému článku do odvolání, a to se nemusí předkládati k schválení parlamentu, to že není žádné porušení ústavy atd. Nechme toho. Tedy na základě, dejme tomu, té tajné klausule, vzrostl dovoz vepřů z Polska k nám. A teď chce pan kolega Donát, aby na všechen dobytek byla zvýšena cla, a zvláště na vepřový.

Podle statistiky našeho zahraničního obchodu se mají věci takto: V r. 1927 od ledna do října bylo dovezeno k nám živých zvířat za 548 mil. Kč, letos v r. 1928 od ledna do října bylo dovezeno za 557 mil. Kč, tedy pánové, o 9 mil. Kč více. Naproti tomu vyvezeno bylo živého zvířectva v téže době o 12 mil. Kč více než r. loňského. Vidíte tudíž, že dovoz živého zvířectva k nám je stabilisován. Jestliže na jedné straně se zvýšil dovoz polských prasat, nastoupil na druhé straně úbytek dovozu jiného zvířectva hospodářského. Ta věc musí se posuzovati poněkud s jiného hlediska, než jak ji posuzuje kol. Donát. Vedle toho poklesl dovoz uherských bagounů k nám. Podám několik číslic za září a říjen letošního roku. Za tyto dva měsíce bylo k nám loni dovezeno přes 20.000 kusů bagounů z Maďarska, letos však jen 11.000 kusů bagounů. Zde vidíme tedy, jak se dělá zbytečně panika. Najednou v agrárních listech čteme, že jest naše zemědělství, chov dobytka, ohrožen, a statistika ukazuje zase, že se dovoz dobytka nezvětšil. Zvětšil se u jistého druhu dobytka, u jiného druhu se zmenšil, takže věci zůstaly při stalém. Vážení pánové, když jsem u této věci, je potřebí vzpomenouti si, že naproti stabilitě v dovozu zvířectva vzrostl neobyčejně dovoz hotových výrobků průmyslových, strojů a pod. k nám o 929 milionů Kč jest vyšší dovoz průmyslových hotových tovarů k nám než v lednu a říjnu loňského roku. Bezmála o 1 miliardu. Kdyby se měl pro zvýšený dovoz toho neb onoho průmyslového tovaru nebo jiného hospodářského článku, na př. pro dovoz haličských prasat dělati kraval a uváděti do chodu celé Národní shromáždění, zákonodárství, dělati revoluce v obchodních smlouvách, musili bychom se vystěhovat na měsíc. To bychom byli na zeměkouli nemožní. Co u nás někoho bolí, to jest také v jiných zemích. My tam také někomu škodíme. Ty věci se musí vzájemně vyrovnávati, a chceme-li býti v hospodářském styku s jinými zeměmi, musíme prostě věc posuzovati celkově a nikoli s hledisek čistě individuelních. Prosím vás, podívejte se, jak těžko děláme obchodní smlouvy. S Německem nejsme s to býti hotovi od jara loňského roku, s Jugoslavií rovněž ne. Kdo je toho překážkou, proč to tak dlouho trvá, proč se nemůžeme hnouti s místa, proč nemůžeme dojíti k ujednání? Je potřebí, abychom to věděli. Víme, co v tom je. Jsou to jednotlivé průmysly, které dělají obtíže, jsou to i pánové z agrární strany. Je potřebí, aby si přímo agrárníci uvědomili, že nejsou v republice sami, že jsou v republice i jiní lidé. Podívejte se, dělá dělnictvo takové obtíže našemu ministerstvu obchodu nebo ministerstvu zahraničí? Slyšeli jste někdy, že dělníci svolali tábor, kde by chtěli rušiti vyjednávání o obchodní smlouvy, i když nejsou jim příznivé? Nikdy ne! Dělnictvo nekladlo nikdy nejmenší překážky sdělávání obchodních smluv. Překážky kladou jiní pánové. To musíte všichni uznati. Ale za to, že je tak loyální k naší zahraniční a obchodní politice dostává dělnictvo tu odměnu, že se přes ně přechází k dennímu pořádku. Řekne se prostě, zde je většina, zde je menšina - a tím je věc odbyta. Pánové, to je odměna pracujícímu lidu, který je vlastně jediným klidným činitelem při sdělávání našich zahraničních smluv, kdežto ostatní vrstvy dělají jen obtíže.

Pánové, blížím se ke konci, a nechci se již zabývati těmito kritikami, nicméně nemohu zapomenouti na jednu politickou stránku našeho státního hospodářství. Ve všech průvodních textech ke státnímu rozpočtu tak jako v původním textu zákona o přímých daních se hledělo vyvraceti naše tvrzení, že daně jsou převalovány na všeobecnost, že jsou převalovány s jednotlivých berních subjektů a podniků na nejširší lidové vrstvy. To se přímo křečovitě vyvrací. Víte, že se k tomu konci vynašlo zvláštní roztřídění daní? Vynašel je ministr dr Engliš. Takového ministra již nedostanete, který by takovými argumenty dovedl podporovat vaše snahy. Pamatujte si to famosní rozdělení na daně přímé, spotřební, obchodní, při čemž cla byla prostě vypuštěna a ze spotřebních daní vyškrtnuta dávka uhelná a dávka z jízdného na dráze. Tím se stalo, že spotřební daně klesly a byly nižší než přímé daně. Nebudu se zabývati těmito čísly, ukázal jsem několikráte na jejich vratkost a nesprávnost. Ale, pánové, cituji vám ze zprávy rozpočtového výboru poslanecké sněmovny data, která mluví za mne. Ve zprávě rozpočtového výboru poslanecké sněmovny je uveřejněna statistika, z níž vychází najevo, že r. 1925 přímé daně činily v celkovém výnosu státních daní a dávek okrouhle 31%, spotřební asi také okrouhle 31%, obchodové asi 38%. To je za rok 1925. Ale v rozpočtu na rok 1928 již je poměr takový: přímé daně 24%, spotřební daně 36.5% a obchodové daně 39%. Prosím tuto statistiku najdete ve zprávě rozpočtového výboru poslanecké sněmovny. To je důkaz, že máme pravdu, ale to je také důkaz, že za vlády této koalice se poměr mezi daněmi nápadně posunul: ještě r. 1925 spotřební daně podle toho rozdělení Englišova se rovnaly přímým daním. Dnes nepřímé daně klesly z 31% na 24%, kdežto spotřební daně stouply z 31%, na 36 a půl procenta. Prosím, to je poučná statistika, je viděti, když páni jaksi si nedávají pozor na prsty, že také někdy promluví pravdu. Co to znamená? To znamená prostě, jak jsem již řekl, že se berně přesunují víc a více na kolektivitu, na všeobecnost, že klesá význam berní individuelních a podnikových a že stoupá neustále, rok od roku, význam berní všeobecných, kolektivních. Pánové, vy berní systém socialisujete. To je váš socialismus, s takovým souhlasíte. Hledíte prostě soukromomajetkovým nositelům daně ulehčiti a přesunouti je na všeobecnost. Za takovou socialisaci, pánové, my zase děkujeme!

Při tom nesmíme zapomenouti, že se zvýšily a zvyšují dávky samosprávné v důsledku vašeho famosního zákonodárství, úpravy financí samosprávných svazků a tak vlastně data, která jsou dnes ve zprávě rozpočtového výboru, jsou falešná. Zde je už doba dále. Dnes je nepoměr mezi zatížením spotřebními daněmi daleko vyšší, než jest udán v této zprávě.

Pánové, nechci se u této věci dále zastavovati, ale nemohu si odříci, abych nevzpomenul pana dr Hnídka, generálního zpravodaje k rozpočtu na r. 1929 v poslanecké sněmovně. Pan posl. dr. Hnídek uznal za vhodné vésti ve zprávě rozpočtového výboru poslanecké sněmovny s námi obšírnou polemiku, a poněvadž je neobyčejně zajímavá, řeknu vám aspoň její obsah. Pan dr Hnídek vypočítává - je to hausnumero, ale nechme to - že v Československé republice jest 8 milionů chudých lidí, a poněvadž připadá asi tak na 4 osoby jedna rodina, že jsou to 2 miliony chudých rodin. Tyto mají průměrný roční příjem asi 10.000 Kč, tudíž asi 20 miliard Kč. Z toho, že platí asi 10% daní, dávek a břemen vůbec, tedy asi 2 miliardy veřejných břemen. Ostatní břemena se převalují na majetnější vrstvy, na občany s vyšším příjmem - praví výslovně. Částku, již těch 8 milionů chudých lidí zaplatí státu, zase si vyberou, tu jim dávají nazpět obce, země, stát, takže vlastně na vojsko, zákonodárné sbory, diplomacii a administrativu platí daně jenom lidé s vyšším příjmem.

Pánové, to je tam tak výslovně napsáno, já to cituji takřka doslovně. Proto si trochu zapolemisuji, jenom tak mimochodem.

Pan dr Hnídek zapomněl, že v republice je asi 14 a půl mil. obyvatel, čili jinými slovy, že po těch 8 milionech zbývá ještě 6 a půl mil., které zařadil pan dr Hnídek mezi majetnější lidi, mezi lidi s vyššími příjmy. Není však pochyby, že také lidé, kteří mají vyšší příjem než 10.000, jsou ještě méně majetní, vždyť musíme počítati mezi méně majetné i lidi, kteří mají ročně 15-20.000. Tedy kdyby byl chtěl pan dr Hnídek trochu reálně zodpověděti tuto věc, byl by musil z těch 6 a půl mil. nejméně 4 nebo 5 mil. připočísti k méně majetným. A pak by to nebylo 8, nýbrž 12 nebo 12 a půl mil. A teď bych se tázal pana dr Hnídka: Věří tomu, že zbývající 2 mil. hlav, nebo řekněme nějakých půl mil. rodin, může platiti, předpokládáme-li, že všecky státní a samosprávné daně a dávky činí dohromady 15 miliard - 13 miliard a že jen těch několik set tisíc rodin platí armádu, zákonodárné sbory, diplomacii, administrativu atd. - a ti ostatní nic? A co ti ostatní platí, že si zase vezmou? To by musilo těch několik set tisíc rodin míti opravdu veliké žaludky, aby spotřebovaly tolik článků potravních a nápojových, které nesou sta milionů státních daní, které nesou na sobě cla atd. Ale to jsou věci příliš naivní, než abychom se s nimi zabývali. Když jsem byl dělníkem - jsem řezbář - a když v dílně některý můj kolega něco špatně udělal, něco špatně vyřezal, tak přišel mistr a řekl mu: "Prosím vás, člověče, nebolí vás to, že tak to dřevo mučíte?" Já bych se tázal kolegy Hnídka, zda ho to nebolí, že čistý papír pokryl takovou, mírně řečeno, moudrostí? (Potlesk čsl. soc. dem. senátorů.)

Pánové, není pochyby, že je to velmi malá úcta před sněmovnou, když se s takovýmito polemikami přichází do spisu úředního. To si má pan kolega nechati na veřejnou schůzi, ale s takovými věcmi, s takovými polemikami nemá kazit státní papír a zaměstnávati státní tiskárnu.

Pánové, myslím, že těchto několik mých kritik snad stačí, abych s našeho stanoviska objasnil naši oposici k tomuto státnímu rozpočtu. Pánové, státní rozpočet je kniha povídek, jejíž litery jsou v číslech. Ta čísla jsou suchá, málomluvná, a veřejnost jim nerozumí. Rozumí jim jenom odborníci. Ale veřejnost jim také porozumí, až ta čísla se promění v zatížení, v břemena, která na obyvatelstvo dolehnou. Ty všechny vaše aktivní rozpočty přijala veřejnost zcela klidně a naprosto proti nim nic neměla. Ale dnes už se ozývá. (Hlas: Dokonce bouří!) A pánové ze živnostenské strany, ta se ozývá u vás také. (Výkřiky sen. Thoře.) Ta čísla, ta krásná slova, se proměnila ve špatnou povídku, resp. v zatěžování obyvatelstva v zdražení živobytí a ve stísněnost našich živnostníků. V to se proměnila ta pěkně vámi obarvená čísla. Jak se na takovou mluvu čísel odpovídá? Odpovídá se na ně čísly ve volbách - hlasovacími lístky. Nechci prorokovati, ale radím vám, pánové: Chvalte svá rozpočtová čísla, až vám je pochválí čísla hlasovacích lístků z 2. prosince. Končím. (Výborně! - Potlesk stoupenců řečníkových.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Volko.

Sen. Volko: Slávny senát! Keď sa na utvorenie a udržovanie Československej republiky dívame so stanoviska školstva, ktoré je v každom kultúrnom štáte predmetom tej najbedlivejšej pečlivosti, zachytia nás rôzné cifry. (Kontroverse senátora strany agrární a soc. demokratické. - Hluk.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Volko (pokračuje): Keď sa na školstvo dívame merítkom minulosti, musí nás opanovať veľká radosť a musíme mať nádej do tej najlepšej budúcnosti. Keď ale učiníme toto porovnanie ku iným zemiam našej republiky, zastieni nám túto radosť chmúra, ktorá nám ju zkazí a zastieni jasnosť budúcnosti. Keďže za maďarskej vlády všetky naše školy, počnúc od t. zv. materských škôl hore až po univerzitu boly všetky len prostriedkom odnárodňovacím, týmito školami sme boli my, Slováci, odsúdení ku národnej smrti. Museli sme sa tedy po prevrate tešiť našim školám, ktoré maly splňiť naše statočné nádeje. Ale do tejto radosti sobeckosť, závisť a neprajnictvo k svojmu rodu zamiešalo nám blen horkosti.

Nech mi je dovolené pri pojednávani štát. rozpočtu na r. 1929 spomenúť tie krivdy, ktoré sa sostavením tohoto páchajú každoročne na slovenskej krajine a školstve tejto. Sám rozpočet je sostavený tak, ako všetky predošlé, a ako neboly pre Slovensko prajné tie, tak ani v rozpočte na r. 1929 nenachádzame pre Slovensko žiadnej nápravy. Že je tomu tak, budem tak smelý predniesť na dôkaz tohoto zo spoľahlivého prameňa zadovážené dáta. Na všetky školy v republike je do rozpočtu vzaté 923,900.288 Kč, tedy o 30 mil. o 28.238 Kč viacej ako r. 1928. V akom pomere stojí Slovensko k ostatným krajinám republiky čo sa týka výdavkov na školy, určiť nemôžeme, poneváč ministerstvo do tohoto času nevydalo len kusú, neurčitú správu o ňom.

Keď by sme sa mali tešiť nad tým, že na čele tak významného a pre Slovensko na toľko vážneho rezortu stojí Slovák, nemôžeme sa zdržať, aby sme nevyslovili trpkosť, ktorá nás musí opanovať, keď si upovedomíme, že v ústrednej správe ministerstva školstva a národnej osvety v Prahe je len jeden Slovák, a to len bez všetkej pravomoci. Táto skutočnosť je polutovania hodná, a to tým viac, že Nemci už majú jednoho osobytného vyšieho úradníka, ktorému sú sverené záujmy nemeckého školstva, len to ubohé Slovensko je nie v ústrednej správe zastúpené, bárs je táto naša spravodlivá žiadosť každoročne opakovaná. Niečo lepšie sme so školským referátom v Bratislave, ale len niečo, lebo ešte sme ďaleko od uskutočnenia všeobecnej požiadavky, aby totižto na rozhodujúcich miestach boli Slováci. Na školskom referáte v Bratislave je len asi tretina Slovákov. Že slovenské oddelenie v ústrednej správe ministerstva školstva musí byť vybudované, je isté, lebo len svojskí ľudia vedia porozumeť požiadavkám jednotlivých krajín, bez splnenia tejto požiadavky budú sa diať aj naďalej také nedorozumenia, aké sa robily doteraz a toto nemôže byť v záujme štátu. Preto je potrebné, aby boli do ústrednej správy pridelení Slováci, zvlášte z oboru stredných škôl, aby si tam nadobudli pre správu potrebné odborné vzdelanie a praks. Takto sa má vybudovať dorast, ktorý je nám potrebný tak pre slovenské oddelenie v ústrednej sprave ministerstva, školstva, ako aj pri kraj. školskej rade.

Celkový počet zamestnancov ministerstva školstva a národnej osvety v ústrednej správe je v Prahe 324, na referáte v Bratislave 133 a na Podkarpatskej Rusi 21. Už pod týmto titulom sa začínajú diety, ktoré na Slovensku toľko zlej krvi narobily medzi slovenským úradnictvom a čudujeme sa, že po toľkých opravách, sriadeniach platoch, systemisaciach miest ešte vždy sa nachádzajú v našom rozpočte.

Na ústrednú správu je do rozpočtu vzaté 16,994.000 Kč. Koľko z toho pripadne na Slovensko, nedá se presne zistiť, lebo len Podkarpatská Rus je detailovaná, na ktorú je do rozpočtu vzaté 983.316 Kč.

Dozor na školy je rozdelený na dva oddiely, a síce na dozor nad strednými a ľudovými školami a na dozor nad odbornými ústavmi. Čo sme vytýkali pri školskom referáte v Bratislave a ešte vo väčšej miere pri ústrednej správe ministerstva školstva a národnej osvety v Prahe, musíme to učiniť aj pri tejto položke, lebo Slováci ani tu nie sú tak zastúpení, ako by to záujem Slovenska vyžadoval. Žiadosti Slovenska, aby rozhodovanie vo veciach slovenských prešlo na Slovensku do rúk Slovákov, musí byť vyhovené, čím skôr, tým lepšie, lebo odťahovaním sa len zväčšuje rozhorčenie, ktoré stupňovať je nie v záujme spoločného štátu Slovákov a Čechov.

Pod týmto titulom je do rozpočtu vzaté 17,880.000 Kč. Z toho by malo pripadnúť na Slovensko a Podkarpatskú Rus 5 mil. 100.000, určené je ale len 4,285.344 Kč, dostane tedy menej o 915.302 Kč.

Čo nás Slovákov zarazuje, je to, že sa ani len slovíčkom nepripomenie ani pod II. ani pod III. titulom sriadenie krajinskej školskej rady. Skutočne nevieme pochopiť príčinu toto pokračovania, lebo držíme to za nemožné, aby po zavedení krajinskej správy na Slovensku nebola sriadená už v budúcom roku aj krajinská školská rada. Nezaradenie položky do štátneho rozpočtu by snáď malo znamenať to, že by táto krajinská školská rada nevyžadovala žiadnych trôv, čoho následkom by zase bolo to, že by do tejto boli zadelení len páni zo školského referátu v Bratislave, čo Slovensko na žiaden pád neuspokojí. Lebo Slovensko si právom požaduje toľkú kultúrnu samosprávu, koľká sa dá mysleť pri jednotnosti štátu Slovákov a Čechov, ale najmenej toľkú, akú požíva Morava i teraz.

Keď posúdime celý obnos pod titulom 4. do rozpočtu na r. 1929, vzatý z ohľadu na počet obyvatelstva, nie veľmi potešiteľné veci najdeme, lebo do rozpočtu na Vysoké a vedecké potreby je vzaté 146 mil. 509.000 Kč, z tohoto obnosu na Slovensko by malo pripadnúť 32,290.580 Kč, do rozpočtu je však vzaté pre Slovensko len 8,757.596 Kč okrem pre veškeré zeme vzatého obnosu 15,863.696 Kč, z ktorého obnosu čo dostane Slovensko, z rozpočtu zistiť sa nedá, ale čo by celý tento obnos bol venovaný Slovensku, o čom ale pochybujem, aj vtedy by ešte Slovensko nedostalo to, čo mu skutočne patrí.

Čo sa týka vysokých škôl, v tomto ohľade je Slovensko veľmi ukrivdené. Nemáme na Slovensku techniky, nemáme vysokej zverolekárskej školy, bárs sa hovorí o nás, že Slovensko je zemou roľníckou, nemáme vysokej obchodnej, vysokej banskej, hospodárskej školy, vôbec z vysokých vedeckých ústavov máme len to, čo je v Ďale, ešte ani naša bratislavská Univerzita není úplná. Chýbä jej bohoslovecká a prírodovedecká fakulta a k tomu nemá ani len svojej vlastnej primeranej budovy, a ani sa len ešte nehovorí o postavení tejto.

Stredné školy pod titulom 5. Rozpočet zahrnuje do oboru týchto aj učiteľské ústavy. Na všetky tieto ústavy v rozpočte na r. 1929 je vzaté spolu v celej republike 203,697.000 Kč, z tohoto obnosu podľa rozpočtu by pripadlo na Slovensko Kč 3.494.221. Tento obnos ale Slovensku nezodpovedá ani podľa počtu obyvateľstva ani podľa priestoru, už aj z toho ohľadu, že Slovensko je ukrivdené aj počtom jestvujúcich stredných škôl. Podľa obyvateľstva Čechy majú 6.670.582 duší, Morava a Sliezsko 3,334.352, Slovensko 3,000.870 a Podkarpatská Rus 696.568 duší, a majú stredných škôl: Čechy 152, Morava a Sliezsko 87, Slovensko 49, Podkarpatská Rus 8. Pripadne tedy na jednu strednú školu v Čechách 43.885, na Morave 38.325, na Slovensku 61.244 a v Podkarpatskej Rusi 75.821 duší.