Na odvodňování a zavodňování pozemků, na provedení opravných prací na vodních tocích a pro příspěvek melioračnímu fondu je celkem preliminováno 44,048.700 Kč, o 651.300 Kč méně než r. 1928. Z celkové plochy republiky, ze 14 mil. hektarů, potřebuje meliorací ještě asi 1,900.000 ha.
V Čechách jevila se potřeba meliorací na ploše asi 1,220.000 ha. Dosud provedeny meliorace na ploše asi 155.000 ha, tedy jenom 13%, takže zbývá k meliorování ještě 87%.
Na Moravě jevila se potřeba meliorací na ploše 400.000 ha. Z toho bylo zmeliorováno do konce r. 1927 téměř 25%, přesně 95.839.80 ha, a to od r. 1887 do r. 1918 43.600 ha, od r. 1919 do r. 1926 37.939.30 ha, r. 1927 pak téměř 10.000 ha.
Průměrná úroda na odvodněných pozemcích zvýšila se o 5 q na 1 ha. Zbývá ještě meliorovati na Moravě 300.000 ha pozemků. Kdyby meliorace, o něž se jeví nyní živý zájem v krajích chudších, neboť bohatší kraje mají většinou pozemky zmeliorovány, byly prováděny v dosavadním měřítku, jakého dosaženo r. 1927, t. j. 10.000 ha ročně, trvalo by to ještě 30 roků než by bylo dosaženo žádoucího cíle.
Čekáme proto netrpělivě na zřízení vodocestného fondu, aby tempo melioračních prací mohlo býti zrychleno a toto dílo skončeno k požehnání celé země.
Rovněž čekáme na to, aby regulace hlavních moravských řek, Moravy a Dyje, byla intensivněji prováděna než dosud, aby se provedly nutné úpravy na tocích: Jihlavce, Svratce, Svitavě a Oslavě, jakož i na řekách Dřevnici, Olšavě, Velečce, Lubině, Bystřičce, Hozovce, Trusovce, Újezdském potoku, Oskavě, Blatě, Trukmance, Obravě, Olešné, Brtničce, Říčce, Jevišovce, Ose, Čejčském potoku, Spáleném potoku, Harasce, Žďárském potoku a Kyjovce. Neméně potřebují hrazení horské bystřiny v povodí řek Moravy, Vláry a Odry. Obyvatelstvo území, jimiž tyto řeky a bystřiny protékají, trpí obrovské škody povodněmi téměř každoročně, jež tyto neupravené toky zaviňují.
Venkova dotýká se akce elektrisační, jejíž provádění je přiděleno od 1. července 1928 ministerstvu veř. prací. Zákonem č. 139/1926 povoleno bylo na elektrisaci venkova pro r. 1927-1931 po 10 mil. Kč ročně. Dosavade bylo podáno u zemědělských rad a ministerstva zemědělství a nyní u ministerstva veř. prací na 2.400 žádostí za podporu na místní sítě, transformační stanice a j. Dochází tedy průměrně ročně na 600 žádostí. Ministerstvo zemědělství vyřídilo do 1. července 1928 celkem 1.131 žádostí obcí a družstev a udělilo na předem zmíněná zařízení podporu ve výši 52,418.000 Kč. Průměrně připadá na jednu žádost přibližně 46.000 Kč.
Za předpokladu, že se příliv žádostí nezmenší a že bude i nadále podpora udílena v dosavadní výši, bylo by potřebí, měly-li by býti všecky došlé žádosti vyřízeny, ročně asi 27,600.000 Kč.
V uvážení pak toho, že zákon čís. 139/1926 pamatuje i na udílení podpor na jiné účely než předem uvedeme, jako na primérní přívody, přípojky a j., je potřebí ročně nejméně 30 mil. Kč na elektrisační subvence. Ministerstvo zemědělství povolilo dosavade celkem incl. přívodů a přípojek 54,435.928 Kč. Na tento obnos uhradilo se z jiných vlastních úvěrů 8.798.649 Kč, zbývá tedy k tíží úvěru povoleného zákonem čís. 159/1926 ze zákonem povolených 50 mil. vyplatiti 45,637.278 Kč. Může tedy ministerstvo veř. prací disponovati pouze už 3,892.621 Kč. Mělo-li by ministerstvo veř. prací kladně vyříditi dosavade nevyřízených 1269 žádostí, potřebovalo by k tomu cca 58,374.000 Kč, má však k disposici necelé 4 mil., a to až do konce r. 1931. Nemá-li zdárně počatá akce, mající za účel umožniti elektrisaci venkova, předčasně skončiti, je nutno, aby bylo vyhověno resolucím přijatým jak senátem, tak i posl. sněmovnou a vyzývajícím vládu, aby do rozpočtu pro příštích 10 roků vkládala po 30 mil. Kč ročně.
Zkusili jsme, velectění pánové, hoditi udici po té podivuhodné rybě, jež se podle Viktora Huga nazývá rozpočtem. Poznali jsme, že ministerstvo zemědělství bylo velmi skromné při sestavování svého rozpočtu, jak dokazuje snížení položek dotací na nákup orig. osiva, chov hovězího dobytka, na mlékařství a chlévní kontrolu, rybářství, včelařství, drůbežnictví, na pastvinařství a chov koní. Shledali jsme, že by neškodilo, kdyby s vetší energií vymáhalo a vymohlo si vyšší dotování jednotlivých položek, určených zvláště ke zvelebení a zvýšení produkce rostlinné i živočišné. Jiné státy věnují těmto otázkám, jichž kladné vyřešení je podmínkou soběstačnosti státu, daleko větší péči, než náš stát. Tak na př. ředitel anglického statistického úřadu Bernard Mallet pověděl: "Dnes každý národ dováží jistou část svých potravin. Žádný stát není po této stránce soběstačný. Mnoho národů mohlo by snad produkovati více potravin, než produkuje dnes, avšak všude převládá tendence obětovati zemědělské potřeby průmyslu. Tato politika je omylem vzhledem k nedostatku potravin, na nějž má veliký vliv každý vzrůst světové populace."
Velectění pánové, je potřebí odstraniti tento omyl, který nalézáme i v naší politice. Nejde nám o podporování jedinců, ani o zájmy soukromé, nýbrž o zájmy veřejné, zájmy všech vrstev obyvatelstva, o soběstačnost státu. Proto je povinností všech, tedy především státu, napomáhati zvelebení zemědělské výroby. Nechceme-li dělati politiku omylů, musíme zemědělské výrobě věnovati větší péči, než dosud.
Na konec chtěl bych se ještě zmíniti o jedné otázce, která se týká též venkova, t. j. zemědělského rozhlasu, kterého se v hojné míře na venkově užívá a který se potěšitelně šíří. Ti, kteří užívají radiového rozhlasu, mají mnohé požadavky, aby tu bylo dosaženo toho účelu, jaký toto zařízení sleduje. Mají zájem na tom, aby byla provedena reorganisace Radio Journalu tak, aby stát náležitým způsobem uplatňoval vliv na čsl. rozhlas a stejně aby byl také přiměřený vliv zajištěn radioamatérům, radiovýrobcům a radioobchodníkům, dále aby Radio journal také veřejně vyúčtoval. Podle dosavadního stavu věci a praktického provádění je stát zastoupen v Radio journalu 51%. Svůj vliv uplatňuje prostřednictvím ministerstva pošt a telegrafů. Jsme přesvědčeni, že v otázce tak eminentní důležitosti, jako je rozhlas, musí býti nezbytně stát zastoupen všemi interesovanými ministerstvy, jako je ministerstvo školství, obchodu, vnitra, zahraničí a nár. obrany tak, aby tato ministerstva mohla náležitým způsobem uplatniti požadavky v jejich obor spadající. Naproti tomu je povahou věcí dáno, aby ministerstvo pošt a telegrafů uplatňovalo svůj vliv, pouze pokud se týče provozu, ač i zde je záhodno z ohledu celostátního bráti vždy v úvahu zájem ministerstva nár. obrany, na př. pokud se týče dislokace vysílacích stanic.
Tak jako si přejeme, aby stát náležitým způsobem uplatňoval vliv na československý rozhlas, stejně důtklivě žádáme, aby přiměřený vliv byl zajištěn také radioamatérům, jak to odpovídá oněm poplatkům, které za rozhlas ve formě předplatného radioamatéři odvádějí. Tento vliv může býti vykonáván jen tehdy, když radioamatéři obdrží přiměřený počet míst v jednatelském sboru Radio journalu. Radioamatéři sledují tím cíl naprosto neosobní, jen v zájmu celku. Finanční zisk ze zastoupení plynoucí jsou ochotni přepustiti společné pokladně Radiosvazu, takže funkce svoje by zastávali nezištně. Na těchto otázkách má také zájem i venkov, neboť tam, jak jsem se zmínil, velmi intensivně se užívá těchto velikých výhod, jež poskytuje Radiojournal. (Sen. dr Šrobár: Je treba, aby Radiojournal také na Slovensku mal maďarský rozhlas!) To má také velký význam politický na Slovensku.
Na konec bych se rád dotkl ještě jedné otázky, jež se velmi dotýká zemědělců, a to otázky daňové. Roku minulého byl přijat, jak víte, zákon č. 76 o přímých daních. Tento zákon byl vychvalován jako zlepšení daňové soustavy, jimž dostane se poplatníkům snížení daní a spravedlivého zdaňování. Tak snížení daně důchodové mělo obnášeti téměř 40% dosavadního výnosu daně z příjmů. Zákon sám je dobrý, znamená pokrok po mnohé stránce, ale provádění jeho dobrým není. Zemědělci dostávají nyní platební rozkazy na daň důchodovou za r. 1927 a jsou velmi nemile překvapeni. Dosavadní poplatníci dostávají předpisy na mnohem vyšší daň než platili v letech předešlých, a mimo to veliký počet těch, kteří dani z příjmů nepodléhali, nyní, ač daněprosté minimum bylo podle §u 3 zákona zvýšeno ze 6.000 na 7.000 Kč, případně 8.200, 9.200 a 11.000 Kč, jsou zdaňováni. Jak je si tento zjev vysvětliti?
Zákon i prováděcí nařízení k němu velmi široce a důkladně mluví o dani podrobeném důchodu a o jednotlivých pramenech důchodu z pozemků, z podniků, z kapitálů a z jiných pramenů, o srážkách a slevách. Formuláře přiznání opět velmi široce a velmi podrobně vysvětlují přiznání jednotlivých pramenů důchodů. Poplatníci zemědělští přiznání podali. Jakým způsobem bylo provedeno zdanění?
Zemská finanční ředitelství vyzvala zemědělské rady, aby podaly návrhy t. zv. paušálů k výpočtu čistého důchodu za r. 1927. Zemědělské rady, aspoň moravská, tak učinily po slyšení okresních hospodářských spolků, avšak zemská finanční ředitelství nedbala těchto návrhů a sama paušály stanovila, a to v takové výši, že nastalo všeobecné roztrpčení a pobouření mezi zemědělci. Tak v soudním okrese holešovském s průměrným čistým katastrálním výnosem z 1 ha 42.70 Kč navrhoval český odbor zemědělské rady paušál z 1 ha obnosem 500-1.000 až 1.990 Kč; zemské finanční ředitelství zvýšilo jej na 700 až 2400 Kč. V soudním okresu Bystřice pod Hostýnem s čistým výnosem katastrálním z 1 ha navrhoval odbor české zemědělské rady paušál 710 Kč, zemské finanční ředitelství zvýšilo jej na 700 až 2.400 Kč. V soudním okrese vizovském s čistým výnosem katastrálním z 1 ha 5.85 Kč navrhoval český odbor zemědělské rady paušál 280 až 390 Kč; zemské finanční ředitelství zvýšilo jej na 900 až 1100 Kč. Podobné nepřiměřené zvýšení paušálu provedeno bylo ve všech okresích. Ač zemské finanční ředitelství prohlašuje, že stanovené paušály jsou pouze směrnicemi pro berní správy, řídí se berní správy podle nich a šmahem podle těchto směrnic daň důchodovou předpisují. Nedbají toho, že někteří hospodáři jsou horší, někteří lepší, že někteří mají horší pozemky, jiní lepší, že někteří jsou zadluženi, jiní nikoliv, že někteří byli postiženi pádem dobytka, neúrodou a pod. a jiní nikoliv, že některý hospodář je schopen k práci, jiný nikoliv. Nepřihlíželo se k velmi odlišným poměrům jednotlivých podniků a daň se podle jedné šablony předpisovala. Než lze namítati, že daňové komise jsou zde k tomu, aby daně ukládaly. Daňové komise nejsou jednoduše s to, aby v krátké době několik tisíc platebních rozkazů prozkoumaly, a pak mnozí referenti prohlašovali, že daňové komise jsou pouze poradními sbory, a svoji vůli tímto způsobem prosadili. Také nechci ušetřiti výtek členy jednotlivých komisí, že nejsou si vědomi svých práv a svých povinností, že neznají zákona a jeho ustanovení, že si dají diktovati panem referentem daňovým a kývají k tomu, co poroučí. Následek toho je roztrpčení mezi poplatnictvem zemědělským, které vidí, že jiným třídám přinesla daňová reforma značné úlevy, avšak jim přitáhla berní šroub. Totéž platí o živnostenských poplatnících. Jsou případy, že živnostníkovi počítala berní správa daň z obratu z 18.000 Kč za rok minulý a daň z důchodu ze 14.000 Kč. Při 18.000 obratu nemohl míti 14.000 Kč zisku - byl to elektrotechnik. Jiný poplatník, řezník, měl vyměřeno 14.000 Kč daně z obratu a 12.000 Kč daně z čistého zisku. To je přece vyloučeno. Tímto způsobem postupovaly berní správy. U živnostníků si stanovily libovolné paušály a podle nich mechanicky daně vypočítávaly.
Než poplatníci se táží, jaká je příčina tohoto předpisování daně důchodové. Někteří vyslovují názor, že finanční úřady chtějí nahraditi straně komunistické to, oč přišla zastavením svých orgánů. A skutečně je činnost mnohých berních správ takovou, že propaguje vzrůst počtu voličů strany komunistické i stran socialistických nyní před volbami do okresních a zemských zastupitelstev. Ti vám pomáhají. (Sen. Havlena: Zaplať pánbůh!) Skutečně! Na jedné schůzi se chytil komunista se sociálním demokratem a pravil: Nemusíme míti noviny, schůze, berní exekutor, který sedláčkovi poslední krávu nebo kozu sebere z chléva, jest lepším agitátorem pro komunistickou stranu, nežli všechny schůze a noviny. Tak tomu bohužel jest. Státní úředníci místo aby stát řídili a drželi, podkopávají přímo důvěru ve stát. Boří jeho základy a rodí a plodí elementy státoborné.
Příčiny tohoto podivuhodného zjevu objasní nám řeč hlavního referenta na manifestační schůzi berního úřednictva v Brně dne 14. října t. r. konané, ze které některé úryvky dovolím si přečísti. (Sen. Hubka: Který je to časopis?) "Československý berní úředník", orgán Svazu spolku berních úředníků v republice Československé, ročník VI. č. 18, 19, v Brně vycházející. Berní úředník mluvil na této manifestační schůzi takto: "Naše finanční správa ztratila důvěru širokých vrstev poplatnických. Poplatníci pozorujíce různé zjevy, ztratili víru v objektivnost finanční správy. Zdá se jim, že finanční správa měří dvojím loktem: Jinak chudým a jinak bohatým... (Slyšte!)
Tato psychosa je tím nejhorším, co může finanční správu postihnout. Posuzování poplatníků podle sociální, třídní nebo snad dokonce politické příslušnosti vedlo by nutně k rozvratu a vnitřní revoluci. Bohudíky u nás přece jen nejsme ještě tak daleko, ač máme k tomu silný náběh. Hlas lidu bývá někdy hlasem božím, hlasem varovným.
Poplatníci mají pravdu. Dnešní ukládací systém daňový vede skutečně k takovým výsledkům, že se to dá vyjádřiti krátce a dobře větou, že poplatníci velcí platí státu na daních jen tolik, kolik sami chtějí, poplatníci malí musí však platiti to, co se jim nadiktuje." - To praví úředník. Tím se ovšem podkopává daňová morálka a dostavují se důsledky. "Nedivme se, že při této daňové morálce rostou neustále daňové nedoplatky. V r. 1927 jsme jich měli včetně dávky z majetku 9 a 1/2 miliardy podle státního závěrečného účtu. Ale tato závratná suma je jen částí tohoto skutečného stavu. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.) My máme těch nedoplatků daleko více, poněvadž ve státním závěrečném účtě nejsou uvedeny také nedoplatky na přirážkách. (Hluk.)
Místopředseda Böhr (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Hrejsa (pokračuje): Tento nedoplatek je však daleko vetší, než nedoplatek na daních a dávce z majetku. Odhadujeme, že máme dnes na daních, dávce z majetku a přirážkách asi 25 miliard nedoplatků. -
To je tak závratná suma, že musí nám z ní býti úzko. Je možno, abychom tyto závratné sumy zinkasovali? Je vůbec naše národní hospodářství s to zaplatiti tyto sumy bez hlubokých a těžkých otřesů? - Pan ministr financí svého času řekl, že je nutno inkasaci těchto nedoplatků rozvrhnouti na celou řadu let. My se však bojíme, že ani takto tyto nedoplatky nedostaneme, poněvadž musíme počítati s novými daňovými předpisy a se skutečností, že rok od roku se naše exekuční agenda komplikuje a stává se těžší a těžší.
Kdyby se sestavila statistika, kdo dluhuje státu a samosprávě ty závratné miliony, došli bychom k zajímavému závěru, že jsou to většinou t. zv. velcí poplatníci. Je vůbec faktem, že nejhoršími poplatníky jsou u nás poplatníci velcí.
Berní úřady by mohly vyprávěti historie o tom, s jakými neuvěřitelnými obtížemi je spojeno vymáhání nedoplatků od kapitálově, společensky nebo politicky silných poplatníků. Nebudu se zde šířiti o cestách, kterými se zastavují exekuce. Prohlašuji jen tolik, že nic nemůže ohroziti morálku daňovou jako fakt, že berní úřady dovedou se vší přísností exekvovati poplatníky sociálně slabé, ale velkým poplatníkům nemohou na kůži."
Dále poukazuje tento úředník na to, že daňový zákon byl dobře připraven, ale nikoli prováděn, že také úřednictvo nebylo připraveno na to, aby zákon dobře provádělo. Konaly se všelijaké kursy účetnické a jiné, nikoli však kursy pro úředníky berní, aby obsáhli tuto látku, aby se naučili, jak mají vlastně daně předpisovati. (Sen. Hubka,: Ministerstvo slíbilo, že vydá příručku! Teprve pro r. 1929 jsou tyto příručky avisovány, že budou!) Nic ještě není.
Dále praví berní úředník:
"A zde je právě ten nesmírně důležitý, složitý o odpovědný úkol referentů u vyměřujících úřadů, vyžadující odborných znalostí neméně jako duševních vlastností, jmenovitě pak smysl pro skutečný život, pro živé hospodářské problémy.
Referenti, aby mohli věcně zhodnotiti pomůcky zdaňovací - nebo, jak říkáme: ukládací materiál - musí znáti osobně poplatníky i prostředí, v němž tito žijí a působí.
V těchto zásadách je naznačeno několik ožehavých problémů. Předně problém řádného školení výkonného úřednictva. Je ku podivu, že doposud si naše ministerstvo financí nepovšimnulo tohoto problému. Měli jsme již celou řadu odborných kursů pro daňové účtování a specielních kursů poplatkových, ale neměli jsme dosud žádný kurs pro vyměřovací techniku.
Doposud se referenti školili tak, že se jim prostě přidělila práce, ukázali se jim úřední šimlíky a - rybička plavala, jak uměla. Co na tom, že dělala chyby? Že poškozovala stát i poplatníky? Na to se u nás přece nehledí...
Zřízení pravidelných kursů pro vyměřovací techniku je podle našeho skromného mínění věcí nutnou a velice potřebnou již v zájmu jednotného nazírání na určité otázky, v zájmu jednotné prakse a k položení vědeckých základů ukládací techniky.
My nemáme dnes v ukládání daní vůbec žádný systém. Každý úřad, ba každý referent pracuje podle vlastní metody. To není účelným. Musíme, pokud je to jen možné, dát práci ukládacích úřadů určitý systém, musíme dojíti k jakési unifikaci zdaňovací prakse a ukládací intensity. Nemá naprosto smyslu, pracují-li jednotlivé úřady do hloubky, zatím co většina ostatních spokojují se povrchem. Tím také vzniká nestejnoměrnost ve zdanění. Domnívám se, že vědecký odbor ministerstva financí by se měl zabývati co nejdříve těmito problémy a měl by se postarati o autoritativní směrnice."
Chceme-li zdemokratisovati naše daňové zřízení, nesmíme se báti odstraniti ztrnulé byrokratické formy úřadování, hlavně však musíme změniti ducha úřadování.
Má-li se povznésti daňová morálka, má-li se posíliti důvěra, láska a příchylnost ke státu, mají-li se státu zajistiti bohaté příjmy od těch, kteří platiti mohou, ale placení se dnes vyhýbají, pak je nutno, aby zákon o daních přímých byl prováděn podle intencí, jež sleduje. To se stane jen tehdy, změní-li se duch úřadování finančních úřadů. Toho od ministra financí vším právem žádáme a v době co nejkratší očekáváme. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má pan sen. Reyzl.
Sen. Reyzl (německy): Slavný senáte! Dne 15. listopadu, tedy před několika dny, vydaly finanční úřady berním úřadům pokyn tohoto obsahu: Všechny upomínky buďte ihned zadrženy, všechny daňové předpisy, pokud ještě možno, odvolány, všechny exekuce zastaveny. Toto opatření je zjevem, na který u našich finančních úřadů věru nejsme zvyklí a bezděky musíme se ptáti, co asi může toho býti příčinou. Především leží na snadě domněnka - a tato domněnka bude také správná - že je to strach před příštími volbami, jenž pohnul úřady k tomu, aby vydaly tento příkaz. Tážeme se dále: Na čí naléhání se to asi stalo? A koluje pověst, že to prý jsou právě německé vládní strany, které naléhaly na vládu, aby zastavila předpisování daní, upomínky a exekuce. Já znám z praxe celou řadu případů, jak nyní po berní reformě, berní úřady jednají. Domnívali jsme se vždy, že berní reformou dostaneme trochu pořádku do berních úřadů. Neboť dříve bylo tomu přece tak, že se poplatník vůbec nevyznal, co má vlastně platiti na daních. Jednání berních úřadů na základě předpisů o berní reformě je tudíž zajisté ještě horší nežli dříve. Jedno je jisto: Ať příčinou tohoto rozkazu je to neb ono, pro finanční správu není to nikterak lichotivé. Neboť je-li příčina v tom, že vymáhání daní bylo zastaveno na naléhání německých vládních stran, pak není to lichotivé proto, poněvadž se přece ve vymáhání daní bude po volbách pokračovati a voličové se přece nakonec dozvědí, jakého daru se jim dostalo s novou berní reformou. Je-li však vina na berních úřadech, že použily, jak jsme konstatovali v mnohých případech, pro nové předpisy daní přirážkové základny z roku 1927, pak musíme již upřímně říci: takové lajdáctví jsme od berních úřadů přece neočekávali. A přece je tomu tak. Mám zde několik případů z praxe a chci zkrátka uvésti, jak se to dělá. Byly sestaveny berní komise, ty chodily dům od domu, od jednoho bytu do druhého a sepisovaly obytné místnosti. Již zde bylo jednání velice podivné a vyvolává nejostřejší kritiku. Bez ohledu na námitky majitelů bytů, kteří byli hlavně malými lidmi, dělníky, byly slepě sepisovány byty. Každá malá díra, ať měla okna či nic, byla zaznamenána jako obytná místnost. Pokoje, které rozděleny jsou jen přepážkou do poloviny výše bytu, zapsány byly jako 2 byty. Ačkoli zákon v §u 65 výslovně ustanovuje, co dlužno považovati za obytnou kuchyň a nemá se tudíž zdaňovati, zaznamenává se nejmenší díra, používá-li se jí jako kuchyně, jako obytná místnost, takže tito lidé přijdou do vyšší třídy. Z valné části hraje úlohu také zvýšení domovní daně třídní, ale rozdíly, které se zde objevují, zaslouží přece, aby zde byly dány na pranýř. Tak na příklad v jednom případě, kde v roce 1927 za zcela malý domek s bytem, ve kterém by jistě žádný z pánů zde nechtěl bydleti, placeno bylo 78 Kč, na základě nové klasifikace předepsáno bylo 230 Kč. (Výkřiky na levici.) V jiném případě zvýšen byl předpis ze 102 na 335, v jiném zase z 59 na 240, pak z 39 na 140 a ze 75 na 265 Kč. Místnost o 9 m2 bez oken a bez dveří klasifikována byla jako obytná místnost, ačkoli zřízena jen přepážka a před vchodem z druhé světnice visí záclona. Stejně tomu bylo s obytnou místností o 10 m2. Je skoro neuvěřitelno, co si tyto berní komise venku u nás dovolovaly. Nyní je jasno, že některé obce, které podle starého zvyku mohly ještě předpisovati vysoké přirážky, měly od zemského výboru povolení vybírati velmi vysoké přirážky. U nás je obec se 600% přirážek, se zemskou a školní přirážkou činí přirážková základna 1.050%. Bez ohledu k tomu, že berní reforma předpisuje, že výše obecních přirážek stanovena je na 300%, přepočítaly berní úřady tuto vysokou přirážkovou základnu na zvýšenou předepsanou daň, takže v těchto místech panuje pravé rozhořčení. Je pochopitelno, když páni z měšťácké strany, kteří venku přicházejí do styku se svými voliči, proti tomu podnikli akci. Ale nic to nepomůže, na konec, po volbách, berní úřady to přece tak provedou. Jak známe naše úřady, neupustí od této praxe. Dotázal jsem se soukromě; u úředníků venku panuje přesvědčení, že se to jinak nemůže dělati a že sazbu přirážek z roku 1927 dlužno počítati na tuto zvýšenou daň. (Výkřiky na levici) Pro to, jak se vede vrstvám voličů, kteří se někdy domnívají, že jsou něčím více nežli dělník, a kteří dali své hlasy slavné straně živnostenské, pro to mám také několik příkladů. Až v obcích vstoupí v platnost nepřímé dávky, které se budou vybírati na základě nového zákona o obecních financích, pak ukáže jednoduchý výpočet, že tito pánové, kteří se tak na nás osopili, poněvadž jsme potírali berní reformu, zákon o obecních financích a reformu správy, řízli se tím do vlastního masa. I kdybychom chtěli míti za to, že berní úřad za rok 1928 počítati bude omezenou přirážkovou základnu, tedy 300%, budou tito malí lidé, obchodníci a živnostníci, platiti na daních více nežli nyní. (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!) Je pochopitelno, že se vládní strany nyní před voličstvem stydí za dílo, které vykonaly, kdy nyní mají se ucházeti o jejich hlasy. Bude úlohou oposičních stran, aby v krátké lhůtě až do voleb poučily voličstvo, aby snad nemyslilo, že tato mírnost ve věcech daňových potrvá nadále, neboť po 2. prosinci již voličové uvidí, co jim vládní strany svou daňovou politikou nadrobily.
Nejinak je tomu s daní důchodovou u dělníků. Zákon praví výslovně, že nastati má vrácení důchodové daně, ukáže-li propočítání, že dělník není dani podroben, požádá-li dělník o to. V našich třech okresech nebyl však dělníkům vrácen ještě ani haléř, ačkoli včas žádali. V rozpočtovém výboru prohlásil pan ministr financí, že to nemůže souhlasiti, poněvadž již bylo tolik vráceno na daních. U nás zajisté nebylo vráceno ještě ničeho.
Dále jsem již loňského roku poukázal v rozpočtovém výboru na jednu okolnost, kterou také letos musím přednésti: loňského roku pronesl k nám pan generální zpravodaj ve výboru řeč, trvající po celé hodiny, která nebyla ničím jiným, nežli jediným chvalozpěvem na ministra financí. Již loňského roku jsem vystoupil proti tomuto pochlebování a řekl jsem: možná že se jednou dožijeme doby, kdy také většina bude mluviti o ministru Englišovi jinak. To nastalo letos. Letos pan generální zpravodaj ve svém referátě ani jedinkým slovem nechválil ministra financí dra Engliše. Budete se, velevážení pánové, také pamatovati, že loňského roku došlo k velice vážné srážce mezi zpravodajem ke kapitole ministerstvo financí, bývalým ministrem inž. Bečkou a ministrem financí dr Englišem, poněvadž podle mínění ministra financí dr Engliše inž. Bečka kapitolu tuto, řekněme, kritisoval způsobem, že to dr Engliš považoval jako namířené proti své osobě. Srážka byla tak ostrá, že ministr financí opustil schůzi. Dnešní rozpočet je stále ještě rozpočtem ministra financí dr Engliše, ale poněvadž již před projednáváním rozpočtu podal demisi; byla koalice a také čeští národní demokraté zproštěni povinnosti, pustiti se zase do ministra financí. Inž. Bečka nevěděl ani slova proti rozpočtu, ačkoli to byl týž rozpočet. Co můžeme z toho souditi? Z těchto událostí můžeme souditi jedno: dokud většina potřebovala ministra financí a dokud tančil tak, jak to většina chtěla, byl váženým a milým mužem. V tom okamžiku však, kdy se jen tiše postavil proti přáním koalice, nechala ho klidně padnouti. (Místopředseda, dr Brabec převzal předsednictví.)
Známe všechny ty důvody. Pocházejí z episody s cukrem; jenže vidíme zde nyní trochu lépe za kulisy a shledáváme, že tu byly také jiné důvody. Vůdce českých národních demokratů, dr Kramář, pronesl ve své řeči poznámku, že návrh berní reformy, který vypracoval ministr financí inž. Bečka, byl lepší nežli ten, který ministr dr Engliš předložil parlamentu. Na tuto výtku odpovídá veřejně ministr financí dr Engliš, a tato odpověď je velmi zajímavá. Nalézáme zde totiž něco, co nám vždy bylo záhadným. Snad se pamatujete, že jsme loňského roku kritisovali také okolnost, jak že to přijde, že se u nás pozemková daň ve srovnání s jinými daněmi tak málo zvyšuje, že činí jenom čtyřnásobek mírové ceny, kdežto všechny jiné daně byly mnohem značněji zvýšeny, o 7, 8 až desítinásobek. Historii této věci dovídáme se z odpovědi bývalého ministra financí dr Engliše. Poznamenává, že návrh, který shledal a který byl dílem sekčního šéfa Valníčka, vůbec neobsahoval žádné valorisace pozemkové daně, nýbrž že 10 českých korun bylo dáno místo 10 předválečných zlatých korun, takže by zde podle starého návrhu byl býval poskytnut agrárníkům dar, který by bylo nutno označiti jako nesmírný. Na jeho naléhání, prohlašuje bývalý ministr financí dr Engliš, byla věc poněkud změněna; tuto změnu shledáváme ve čtyřnásobném zvýšení mírové pozemkové daně; praví výslovně, že právě tento bod byl nejobtížnějším při celém projednávání berní reformy. Z této skutečnosti samé vidíme, kdo u nás ve skutečnosti vládne, že je to česká agrární strana, která ve vládě hraje prim a po jejímž přání se koalice velice hodným způsobem řídí.
Bývalý ministr financí dr Engliš odpovídá dr Kramářovi také na výtku, že příliš zatížil v berní reformě akciové společnosti, že výdělkovou daň zvýšil jen ze 6 na 8% a že tudíž myslí, že akcionáři nemají žádné příčiny ke stížnostem. Je zde ještě další bod. Bývalý ministr financí dr Engliš prohlašuje, že se mu vytýkalo, že zavedl daň ze služebních příjmů nad 100.000 Kč, a odůvodňuje to tím, že to přece při daňové reformě, která má postihnouti všechny, nejde jinak, nežli zdaniti také služební příjmy.
Ministr financí dr Engliš musil jíti, a my čekáme na jeho nástupce. Z této episody, ze sporu mezi dr Englišem a dr Kramářem, můžeme však vyvoditi poučení, že se koalice chystá postaviti na toto místo muže, který se pokusí provésti tajná přání koalice, jež splniti ministr financí dr Engliš nebyl ochoten. Můžeme počítati s tím, že v dozírné době přání našich kapitalistů, která bývalý ministr financí ještě potlačoval, nějakou novelou nového ministra financí zase se objeví na obzoru.
Pamatujete se asi, že jsme se při projednávání berní reformy zabývali také intensivně otázkou, zdali daň z obratu bezpodmínečně musí zůstati. Víte snad, že ministr financí dr Engliš byl kdysi ještě v lepší své době toho mínění, že daň z obratu musí zmizeti, má-li se hospodářský život státu ozdravěti, poněvadž je to daň, která hospodářský život nesmírně zatěžuje. Jako ministr financí zapíral sice tuto zásadu. Pohlížíme-li však na snahy koalice, jejíž ministrem financí on byl, myslím, že lze dobře pochopiti postup ministra financí dr Engliše. Ještě při loňské rozpočtové debatě prohlásil, že přijde čas, kdy bude nutno daň z obratu snížiti nebo odstraniti - stojí teoreticky ještě dnes na tomto stanovisku - a proti této argumentaci ministra financí nevznesla koalice žádného odporu. V rozpočtovém výboru tázal se zase jistý kolega, zdali nelze očekávati, že daň z obratu bude snížena, bylo to přece nepřímo slíbeno. Na to prohlásil ministr obchodu Novák, že neví, kdo slíbil odstranění daně z obratu, že však na to nelze pomýšleti. Vidíte, že příští muž v ministerstvu financí, právě jeho nynější správce, který patrně je také příštím mužem, stojí na stanovisku, že se obratovou daní nesmí hnouti.