Nalézáme se tedy v dobré společnosti, když s největším důrazem vznášíme požadavek nábožensko-mravní školské výchovy. Ubohý výtažek občanské mravouky bude špatnou náhražkou za náboženství. Tato vodová polévka krásných pořekadel nikdy neposkytne náhrady za náboženství. (Sen. Chlumecký [německy]: Kdo napsal tato pořekadla?) Ta naleznete v každé občanské mravouce. Zakolísají-li v člověku jednou silné pilíře náboženské víry, pak ani stébla bez náboženské morálky nepodepřou více stavbu mravního života, pak je přirozeným následkem zřícení, jako se stalo nedávno na Poříčí. Celá budoucnost našeho lidu jest otázkou na život a na smrt, zdali se podaří probuditi zase mravní síly, bez kterých společný život nemůže býti a nemůže zkvétati. Revoluce samotná nemůže vyléčit duševní nemoc lidu, duše musí býti zachváceny a změněny. Revoluce uvnitř, křesťanské revoluce, uskutečnění nauky Kristovy, aby člověk člověku byl bratrem a aby se bratrsky k němu choval, aby se cítil spoluodpovědným za osud a blaho svých bližních, takové revoluce je potřebí. To stojí v rozporu k socialismu a patrně také ke komunismu. Neuznává a zanedbává náboženské a mravní síly, bez kterých není možno vykoupení z rozháraných poměrů přítomnosti. Celý myšlenkový svět socialismu strhuje tuto myšlenku svým stranickým programem vždy znovu do pustého materialismu, jehož olověná tíže brání jakémukoli rozmachu ducha. Od materialistického chápání dějin, podle kterého celý sociální, politický, duševní a náboženský vývoj na konec určován bývá pouze hospodářskými poměry, nemůže se odtrhnouti, aniž by změnil svou podstata a tím vzdal se sama sebe. Změnu smýšlení považujeme za daleko důležitější nežli změnu hospodářských poměrů. Jen ten zachrání lidskou společnost, kdo obsáhne duše zaměstnavatelů a zaměstnanců a naplní je duchem sociální spravedlnosti a lásky. Také v křesťanství nesmí býti vykořisťovatelé a vykořisťovaní, nesmí býti trubci a příživníci. Povinnost k práci, právo na přiměřenou mzdu a výživu je základním požadavkem křesťanství. Každý člověk má právo na existenci důstojnou člověka, na dostatečnou mzdu, zdravý byt a řádné zotavení. Kus chleba v rukou a střecha nad hlavou jsou nejsilnějšími základy morálky. V socialismu nevidíme žádného stavitele, nýbrž jen ničitele. Jest jedinečným v kritice stávajícího hospodářského řádu a jeho škod, selže však, jde-li o to, aby vytvořil něco lepšího.

Kletba dnešního kapitalistického hospodářství pochází z chorobné duševní orientace, z materialismu, jenž vše otravuje. Bez duševního ozdravění postrádá hospodářský rozkvět pevných opor, jako křesťané chceme síly křesťanství uplatniti také v sociálním životě. Přes všechny vymoženosti moderní vědy, umění a techniky stali jsme se klesajícím národem: poněvadž velké statky duševní zašly v materialismu. Od základu dlužno vybudovati novou společnost. Co činí národy silnými, není tělo, nýbrž duše, co je činí nepřekonatelnými, jest osvěžující síla srdce, co je zachraňuje z poroby, jest odvaha býti hoden svobody. Všechny tyto sociální nerovnosti a nespravedlnosti mají svůj kořen v beznábožnosti dnešní lidské společnosti. Kdo podkopává náboženství, stává se hrobařem sociální spravedlnosti a práva dělníků. Bez náboženství žádné mravnosti, žádného pocitu povinnosti, žádné autority. K uskutečnění lepšího hospodářství patří nový duch. Lepší lidé vytvoří zase lepší časy. A tento obnovovací program musí se dostati již do našich škol. (Sen. Chlumecký [německy]: Ti, které hájíte, nemají přece žádného náboženství!) Jak to myslíte? (Sen. Chlumecký [německy]: Míním buržoazii!) Pane kolego, přečetl bych vám o buržoasii a kapitalismu kapitolu, že byste se podivil, citoval bych vám, přejete-li si toho. (Sen. Chlumecký [německy]: Ano!) Řeknu vám tedy, jak my se stavíme ke kapitalismu a buržoasii. Kapitalismus vnesl zmatek do národního hospodářství, zavinil světovou válku, kapitalismu padla za oběť osobní důstojnost dělníka, učinil ho předmětem vykořisťování, zmenšil mzdu přibráním žen a dětí k práci, nebral žádného ohledu na jeho životní potřeby, na jeho rodinu, tím méně na jeho náboženské povinnosti. Zničil všechno společenství mezi lidmi, zkázu svoji rozšířil na všechny poměry. V nejnovější době vyvinul se v plutokracii, v panství peněz, v mamonářství, jaké viděly jen nejhorší doby pohanství. Zmocnil se svými monopoly, trusty a koncerny tvoření cen všech životních potřeb a zjednal si tak možnost, bez ohledu na požadavky spravedlnosti zvyšovati ceny a vymknouti se jakékoli kontrole o tom. Všechno slouží těmto peněžním mocnostem k obohacení, i nejtrpčí nouze lidu.

Bankovnictví a úvěrnictví s hrou na burse staly se jedovatým stromem. Slouží finančním mocnostem, aby národy okrádaly a vyplenily, aby pilnosti ukradly všechny úspory a aby stále širší kruhy ochuzením dostaly do úplné odvislosti a do pravého otroctví. Těmto peněžním mocnostem podrobeno je netoliko již samotné dělnictvo, nýbrž také velmi mnohé podniky, obzvláště živnostníci a střední stav. Bankovní svět stal se panující mocností ve státě. Všechno zákonodárství na ochranu dělníků je bez jistého úspěchu, malým důchodcům a pensistům není možno účinně pomoci. Co tato peněžní moc provádí, je do nebe volajícím hříchem v mnohonásobné formě, páchaným na mnoho tisících lidí. Víte, pane kolego, odkud jsem vzal tento citát? To je vyňato z pastýřského listu rakouských biskupů. (Sen. Fijala [německy]: Myslíte, že se to odstraní nějakým náboženským pořekadlem?) My neodstraňujeme bídu náboženskými pořekadly, nýbrž snažíme se zavésti sociální reformy. (Sen. Fijala [německy]: Ve zpovědnici!) Neškodilo by vám, kdybyste tam šel také jedinou. Nechť se nám spílá reakcionářů, nebylo ještě nikdy reakce potřebí více nežli právě v našem školství. Kdo chce zasíti semeno lepší budoucnosti, musí ho zasíti do dětských srdcí, kdo chce regenerovati národ, musí začíti u dítěte. Carlyle praví: "K vystavění chrámu v Efesu bylo potřebí práce celého věku, mnoha moudrých hlav a silných paží. A tento chrám zničen byl za jednu hodinu bláznem." Musili bychom si podobně stěžovati, díváme-li se na poměry v našem školství. Ničivé práce bylo dosud dosti vykonáno, nyní jde o to, aby se vykonala konečně jednou práce tvořivá. Tato má se projeviti v budoucích zákonech o reformě školy. Zákon o pomocných školách, který jsme přijali, učinil začátek. Pro řešení školských otázek smí býti jen jedna cesta, cesta smírného dorozumění, při kterém se vezme ohled na všechny oprávněné činitele a kde také to, co stalo se dějinným, nalezne spravedlivé porozumění. Odpoutánu ode všech stranických hesel dlužno oceniti a hájiti školskou otázku v jejím významu pro blaho lidu.

Nyní něco ze sociálního oboru. Nenávist proti dělnické straně a socialismu, snaha, zjednati kapitalistickým zájmům platnost na celé čáře a krok za krokem zmenšiti revoluční vymoženosti, potlačiti socialismus pomalu ale jistě až k úplné bezvýznamnosti, všechny tyto špatné úmysly byly vytýkány nynější vládní většině. Skutečnosti mluví jinou řečí, t. zv. občanská většina neprojevila účinky na škodu stavu dělnického. Počet nezaměstnaných poklesl ze 340.000 na 30.000, ostatní nalezli práci, výdělek a chleba. Obchod a průmysl se vzmohl. V zákoně o reformě daňové nalezly zvláštního zřetele právě pracující vrstvy a rodiny s velkým počtem dětí, novela o sociálním pojištění znamená dalekosáhlé zlepšení, a tam, kde se nalezne nějaká stinná stránka, vyvážena je hojně světlými stránkami. Tak soudila podzimní konference svazu československých odborových organisací dne 10. října ve Svitavách a uznala s povděkem, že skoro všechny zlepšovací návrhy její mohly býti uskutečněny. (Sen. Fijala [německy]: To ale neříkali dělníci!) Samí dělníci, neboť jiní v odborových organisacích nejsou. (Sen. Fijala [německy]: Pak patří do blázince!) Snad někdo jiný tam již dříve patřil!

Očekáváme, že nyní bude také brzo přijat zákon o soukromých zaměstnancích, že přestárlí také počátkem nového roku obdrží své důchody, že gentský systém konečně jednou bude rozumně novelisován; bída ve východočeském lnářském průmyslu měla by práci uspíšiti. Čekáme toužebně na zákon o kartelech, abychom mohli odvrátiti atentáty, o jaké se nedávno pokoušel cukerní průmysl; očekáváme zavedení dělnických a konsumních komor, které se dobře osvědčily v Rakousku a v Jugoslavii. Tyto mají sledovati trh s potravinami, spolupůsobiti při uzavírání kolektivních smluv, zabývati se poměry mzdovými a dělnickými, prováděti zprostředkování práce a raditi se o boji proti nezaměstnanosti.

Mám-li klásti ještě jeden detailovaný požadavek, pak je to ten, aby brzo odstraněn byl § 82 odst. h) živnostenského řádu, který praví, že dělník, který beze svého zavinění stane se přes 4 týdny neschopným k práci, může býti bez výpovědi ihned propuštěn. Na rozkaz německého hlavního svazu průmyslníků používá se bohužel v přítomné době ve všech závodech tohoto pověstného paragrafu bez jakéhokoli ohledu. Postihuje co nejkrutěji staré dělníky a šestinedělky, které za trest, že se staly matkami, ztrácejí pracovní místo, postihuje nepříjemně členy závodních výborů, kteří vždy nad sebou vidí viseti tento Damoklův meč. Tento zpátečnický paragraf musí býti jednou odstraněn.

Ke kapitole tabáková režie chtěl bych co nejvřeleji doporučiti několik požadavků dělníků v tabákových továrnách. Tito žádají spravedlivý podíl na zisku z obrovských čistých zisků, kterých státy získají. Rakouská tabáková režie poskytuje svým zaměstnancům a dělníkům každoročně z čistého zisku t. zv. hospodářskou prémii, o které se dohoda děje rok od roku. Také Maďarsko činí totéž. Bylo by jen spravedlivo, kdyby také Československo, snad ve formě zvýšené vánoční remunerace, následovalo tohoto příkladu. Uvolnil-li ministr železnic 30 milionů z čistého zisku jako zvláštní odškodnění pro řepní kampaň železničářům, bylo by lze také z 1036 mil. Kč čistého zisku tabákové režie vrátiti část dělníkům. Také státem poskytované pense z milosti měsíčních 96 Kč měly by býti zvýšeny přiměřeně k dnešním hospodářským poměrům. Podle §u 7 úpravy mzdy jsou těžce ve svém postupu poškozeni všichni ti dělníci, kteří po více než 11 půldnů v jednom kalendářním roce z důležitých důvodů nemohli se dostaviti do práce. Měl by se zase zavésti pravidelný tříletý postup, alespoň by se však omluvená lhůta nepřítomnosti měla zvýšiti na 1 měsíc. Oprávněnou stížnost dlužno vésti do toho, že při novém přijímání dělníků nepřihlíží se k národnostnímu klíči. V tabákové továrně na příklad v německém městě Šternberku byl mezi 16 dělníky, mezi tím 8 legionářů, vzat zřetel jen ke 2 německým dělníkům. Toto šovinistické jednání neodpovídá zajisté vůli ústředního ředitelství.

"Jest naší pevnou vůlí, aby naše republika byla zemí skutečně demokratické svobody, aby zde nebylo potlačovaných, ani politicky, ani národně, ani sociálně", prohlásil ministerský předseda Kramář dne 14. listopadu 1918 slavnostně. Nechť tato vůle alespoň po 10 letech stane se skutkem! Obrovské sumy, které každoročně pohlcuje militarismus, viděli bychom raději, kdyby jich bylo použito pro staropensisty, invalidy a jiné sociální účely. Jestliže pacifismus po světové válce označován je presidentem v jeho poselství netoliko za ctnost, nýbrž za životní potřebu, viděli bychom také velice rádi našeho ministra věcí zahraničních a našeho ministra národní obrany ve službách tohoto pacifismu. Dr Emil Rádl praví ve svém spise "Boj Čechů s Němci: "Mírumilovnost může se nejprve s úspěchem osvědčiti u obyvatelstva státu samého." Buďme proti vnitřním válkám, proti znepřátelení mezi obyvatelstvem, pak bude nám velice snadno zabrániti válkám mezi státy. Teprve po pacifistickém odzbrojení bude brzo následovati vojenské odzbrojení. Nikoli z Kelloggova paktu přichází trvalý mír, nýbrž ze smýšlení jednotlivcova.

Přicházím ke konci. Kritisovati je méně namáhavé, nežli řádně spolupracovati, rozumně hospodařiti, abychom život národa učinili snesitelnějším. Pouhé bezplodné kritisování přenecháváme klidně jiným. My však chceme pracovati, také nadále v politice spravedlivého vyrovnání hospodářských zájmů, podpoře sociálního míru a pokud možno největšímu vybudování sociální politiky věnovati své síly. Hlasujeme proto také tentokráte pro rozpočet v jistém předpokladu, že také k našim přáním a požadavkům bude přihlédnuto. (Potlesk něm. křesť. soc. senátorů.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má pan sen. Pocisk.

Sen. Pocisk: Slávny senát! Pri príležitosti minuloročnej rozpočtovej debaty zaoberal som sa s tohoto miesta otázkou maďarskej zahraničnej politiky v súvislosti s Rothermerovou propagandou proti Československej republike. Uviedol som vo svojej reči hodnoverné doklady, že ako maďarské oficielné kruhy systematickým spôsobom vychovávajú armádu pod zámienkou a titulom rôznych spolkov a v súvislosti s týmto poukázal som, aké nebezpečie hrozí mieru v strednej Europe, bude-li maďarská vláda i na ďalej trpieť a favorizovať výchovu tejto armády. Poukázal som ďalej, že nakoľko maďarskou propagandou a hlavne propagandou Rothermerovou sú naši občania blízko maďarských hraníc znepokojovaní. Žiadal som vo svojej reči našu vládu, aby následkom tak ťažkej služby, ako majú naše úrady na pohraničnom území maďarského súsedstva a hlavne naše četníctvo, finančná stráž a ostatné zamestnanectvo v štátnej službe, boly za túto ťažkú službu lepšie honorované.

Na moju reč v tejže samej rozpočtovej debate reagoval pán sen. dr Franciscy a kritizoval môj postup oproti maďarskému štátu, s ktorým žije Československo v miernom pomere a udržuje s ním diplomatické styky. Pán sen. dr Franciscy vo svojej reči zdôraznil, že keďby bolo pravdou len stotina toho, čo som v mojom referáte predniesol, musely by byť diplomatické styky medzi Maďarskom a Československom prerušené. Ďalej tvrdil p. sen. dr Franciscy, že všeťky tieto moje tvrdenia o maďarskom štáte sú zkreslené a neobjektivné. Pán sen. dr Franciscy nechcel sa púšťať so mnou do debaty a nevyvrátil moje tvrdenia o Maďarsku, ale odbyl môj referát len paušálne. To čo som tvrdil, dokázalo sa byť pravdou do poslednej litery, čoho najlepším dôkazom bola svätogotthardská aféra.

I v terajšom svojom referáte chcem sa znova zaoberať pomerami, ktoré dnes ešte vládnu v Maďarsku. Chcem poukázať na článok uverejnený v maďarskom časopise "Népszava" z 11. novembra t. r., v ktorom sa zaoberá zákonnými predpismi organizácie mládeže "Levente". Je to maďarský zákon čís. 53 z r. 1927 a predchádzajúce nariadenie č. 9.000 z r. 1924, ktoré sa vzťahujú na mládež mužského pohlavia od skončenia 12. roku do skončenia 21. roku. V tomto zákone a nariadení sú ustálené priamo vojenské predpisy a vzťahujú sa nielen na mládež samu, ale tiež na ich rodičov, vychovávateľov a zamestnávateľov. Sú tu ustálené predpisy, že kdo môže byť oslobodený od povinnosti byť členom organizácie "Levente" a ďalej, aké pokuty očakávajú tých, ktorý týmto predpisom neučinia zadosť. Tak ku príkladu sú ustálené pokuty od 24 halierov do 80 pengö. Túto pokutu sú povinní zaplatiť rodičia, poručníci a zamestnavatelia. Tieto pokuty, jestli nie iným spôsobom, tak exekuciou sú vymáhané. V tom samom časopise z toho samého dátuma je uverejnené nariadenie ministerstva školstva čís. 69.000 z r. 1927, XIII., ktoré ustáľuje povinnosť hlásenia zmeny bytu členov organizácií "Levete". Z celého tohoto maďarského zákona a nariadenia je jasné, že sú tieto spolky nie spolkami súkromými, ale že sú zákonom diktované a organizované, z čoho vysvitá, že sú jeho členovia vychovávaní vo vojenskom drese. Toto moje tvrdenie chcem doložiť dokladmi, uverejnenými vo francúzskom časopise "Le Populaire", v ktorom sa zaoberá pán A. Dauphin-Meunier na základe výsledkov svojej študijnej cesty do Maďarska. Dosiaľ vyšlo o tejto jeho študijnej ceste päť článkov, a to v čísle z 12. a 16. októbra. V prvom článku vypráva tento francúzsky publicista, ako Maďarsko systémom povinného "telocviku" si vychováva veľké vojsko. V Maďarsku je veľké, stálé vojsko, ovšem prestrojené. Počet tohoto vojska je odhadovaný na 380-400.000. Maďarsko má vtedy vo strednej Europe najväčšie vojsko, ako sa o tom shodujú všetky svedectvá. V druhom článku toho samého publicistu sa dozvedáme o horečnej činnosti maďarských zbrojoviek. Informátor tohoto francúzskeho žurnalistu, jedon maďarský inženier, tvrdil toto: v tom ohľade máme iste prevahu nad svojmi súsedmi, Malodohodovými štátmi.

Maďarsko sa podobá - hovorí Dauphin-Meunier - vojenskému táboru. Je tam videť len vojakov, dôstojníkov, vo všetkých válečnych továrňach je horečná činnosť. Povinný "telocvik" pripravuje občianstvo k vojne. Tento francúzsky žurnalista nie je nejakým priaznivcom československej republiky, čo vysvitá z ďalších jeho článkov, v ktorých sa zaoberá otázkou čiste s hľadiska maďarského štátu.

Že na koľko maďarská vláda súhlasí s podnecovaním maďarského obyvateľstva k nenávisti oproti súsedným štátom, a hlavne proti Čsl. republike, je dôkazom učebnica, vydaná Andrejom Jurassa, v ktorej sa zaoberá na strane 10 národnostnými pomerami a v jednom odstavci hovorí následovne: Keď nejaké nádobie praskne, ako ho môžeme znova upotrebiť? "Keď necháme zdrôtovať". A kto ho zdrôtuje? "Slovenský drotár." Rozbitú tabulu na okne kto zasklí? "Slovenský oknár". Kto pozná Slovenského drotára a slovenského oknára? "Každý". A takto sa pokračuje v tomto odstavci maďarskej čítanky ďalej. V tom samom článku v inom odstavci uvádza sa, že Slováci neradi chodili do školy a nechceli sa učiť a upozorňujú sa maďarské deti, že je to chybou a preto Slováci ostali kulturne zaostalými, a preto si zaslúžili toho príslovia, že "kaša není jedlo a Slovák není človek". (Čujte!)

V tej samej čítanke na stránke 179 je jedna báseň, ktorú maďarská školská mládež pri každej príležitosti spieva a ktorá znie asi následovne: "Dostanem ešte pušku s ligotavým bajonetom, zaznie ešte jedonkrát: útokom dopredu mládenci, dopredu; zo špice môjho bajonetu poteče ešte mnoho vrelej krvi, tak dobojujeme nazpäť krásné Maďarsko, veľké Maďarsko."

Ale nielen v školách a v rôznych organizáciách mládeže a dorastu sa robí propaganda proti Československej republike, ale i vážní mužovia, ako je gróf Aponyi, Berzevici, Pajkert, Gratz a Nagy Emil, ktorí pomocou rádia robia propagandu v jazyku maďarskom, nemeckom, francúzskom a anglickom a chcú takýmto spôsobom presvedčiť národy Europy, že akí sú oni nevinní, že svetová vojna vypukla a že aká krivda sa maďarskému štátu stala. Na základe maďarského časopisu "Budapesti Hirlap" z 30. septembra pomýšľa maďarské ministerstvo zahraničných vecí sostaviť o Maďarsku propagačný film, ktorý bude rozšírený po celom svete. Túto akciu riadi ministerský radca Zoltán Gerevich. Jedon z týchto filmov má predvádzať dejiny Maďarska, a síce v trinásť obrazoch. Tieto filmy boly dohotovené začiatkom minulého mesiace. Toto sú zprávy maďarského časopisu "Budapesti Hirlap".

Nepotrebujem zvlášte zdôrazniť, že aký poplach zapríčinil dopis Bernarda Shawa v maďarských kruhoch, uverejnený v "Lidových Novinách" 28. októbra a ďalší jeho dopis na svojho zástupcu v Budapešti. Na obidva tieto dopisy reagujú samozrejme maďarské časopisy veľmi podráždeným spôsobom a znovu uvádzajú proti Československej republike vymyslené nepravdy. Tak na pr. "Pesti Naplo" zo 14. novembra 1928 tvrdí, že ako sú prenásledované v Československej republike národnosti, "hlavne naši maďarskí občania" a že ako sa ím po stránke kultúrnej deje krivda, následkom zatvárania maďarských škôl a násilného počešťovania. Každý, kto sa o tejto - mierne rečeno - vymyslenej nepravde chce presvedčiť, potrebuje len si zadovážiť štatistiku, vydanú maďarskou vládou z r. 1917/18 o ľudových školách a srovnať so štatistickými dátami, uverejnenými naším ministerstvom školstva a nár. osvety z 1. septembra 1927 a presvedčí sa, že kým maďarskému obyvateľstvu v Československej republike po stránke kultúrnej, je v plnej miere vyhovené, zatiaľ nám Slovákom v býv. Uhorsku, maďarská vláda nepovolila ani jednej štátnej ľudovej školy a ako je známo, tým menej strednej školy. Ale aj v slovenských cirkevných ľudových školách sa násilným spôsobom maďarizovalo.

V zasedaní zahraničného výboru maďarskej posl. snemovne, konanom dňa 6. t. m., dovolával sa posl. Evžen Karafiáth energického zákroku maďarskej vlády u vlády československej, preto, že československé úrady, ako tvrdil, vraj bez dôvodu a oprávnenia stíhajú maďarských štátnych príslušníkov, ktorí sú členmi alebo inštruktormi organizácie Levente. Obviňoval ích, že nedbajúc ích riadnych cestovných pasov, opatrených vizami československého zastupiteľského úradu, také osoby na území Československej republiky prenásledujú a tým sa dopúšťajú hrubého porušenia medzinárodného práva. Z rozsudkov vynesených nad postihnutými osobami vraj vysvitá, že jediným dôvodom perzekúcie je práve ich členstvo alebo účasť na výcviku "Levente". Minister zahraničia Valkó reagoval na tieto sťažnosti vyhlásením, že podnikol u čsl. vlády nutné kroky a že ju požiadal o účinnú nápravu. V tomto smysle maďarská vláda skutočne intervenovala, urobila tak notou zo dňa 21. júna t. r., v ktorej uviedla niekoľko prípadov takej domnelej perzekúcie a zároveň sa pokusila dokázať, že inštitúcia "Levente" nesleduje cieľov, ktoré by boly na újmu bezpečnosti čsl. štátu. Levente je vraj inštitúcia, ktorá sa venuje výhradne len športovným a telovýchovným účelom maďarskej mládeže a jej činnosť je vraj s hľadiska bezpečnosti republiky Československej naprosto bez závady.

Maďarské tvrdenie o domnelej perzekucii maďarských príslušníkov, zdržujúcich sa na československom území, je však rovnako bezpodstatné ako sú liché dôkazy o nevinnom účele Levente. Nebolo by ťažko dokázať pravý opak. Je predsa všeobecne známe, že organizácie "Levente", ako som už uviedol, slúžia účelom čiste vojenským a že tedy jej pravá, ovšem zahaľovaná existencia, odporuje ustanoveniam trianonskej smluvy, ktorá v čl. 112 doslovne hovorí, že žiadné športovné alebo iné spolky nesmú sa zabývať otázkami vojenskými. Jestliže medzispojenecká vojenská kontrolná komisia v Maďarsku, ktorá je teraz z Maďarska odvolaná, sriadenie organizácií "Levente" pripustila, urobila tak iste len preto, že predložený jej organizačný štatut tejto organizácie sa nepriečil ustanoveniam trianonskej smluvy a že vtedy organizácia "Levente" nemala snáď ešte ráz a účel vojenský. Dnes je tomu ovšem celkom ináč, dnes je "Levente" složkou maďarskej irregulérnej armády a je okrem toho

prostriedkom, ktorého hlavným cieľom je zcelenie predválečného Veľkého Maďarska násilnou cestou, tedy odtrhnutie Slovenska od štátneho celku Československej republiky. Vedenie, organizácia a výcvik Leventov sú rázu vojenského. Priznávajú to i sami kolegovia posl. Karafiátha, predsedu Zemskej telovýchovnej rady - Országos Testnevelö Tanács-Ott - ako soc. dem. posl. Malatits, ktorí pri príležitosti snemovnej debaty o rozpočte maďarského ministerstva kultu a vyučovania dňa 3. mája t. r. vyhlásil, že "Levente" prevádza výcvik čiste vojenský, že sa v nej nepestuje šport, ale bezduchý a ukrutný drill, aký nevládnul v strednej Evrope ani za dôb rinčivej soldatesky. A posl. Géza Farkaš neostýchal sa žiadať, aby maďarská vojenská správa dodala "Leventom" jazdné sedlá a inú vojenskú výzbroj a tým im umožnila sriadenie jazdeckých oddielov v sile 50 tisíc jazdcov.

Ako som teraz, myslím, jasne dokázal, nie je Levente organizácia tak nevinná, ako stále tvrdí p. posl. Karafiáth. Ale napriek tomu čsl. úrady nikdy nikoho nestiehaly len preto, že bol členom alebo inštruktorom tejto mierovým smlúvam odporujúcej organizácie. Naopak, naše úrady sú až príliš shovievavé k vášnivej predpojatosti mnohých maďarských príslušníkov proti nášmu štátu, ich nezákonnej agitácii protištátnej a iným činom proti nášmu štátu, alebo našej brannej moci smerujúcim. Boli-li zatknutí niektorí z funkcionárov "Levente", stalo sa tak iste preto, že sa dopúšťali na našom území skutkov nezákonných, rozsievajúc otravné semeno iredenty medzi náš ľud alebo dokonca pracovali zločinne proti bezpečnosti nášho štátu a jeho branným opatreniam. Iste dovediete si predstaviť, aké zlo spôsobily by plody tejto ich činnosti v kritickej dobe, keby štát trebárs bol donutený hájiť svojej celistvosti so zbraňou v ruke, keby sme nechali vykľučiť tomu, čo oni zasievajú.

Z procesov, ktoré proti týmto agitátorom a iredentistom boly zavedené, je jasné, že všetky prečiny, ktorých sa dopustili, boly organizované, že nejedná sa o akciu t. zv. nezodpovedných živlov, ktorých činnosť je dobre známa už z povstania burgenlandského, ale o akcii sústavne riadnej a premyslenej. Následky tejto štvavej a podkopnej činnosti, vychádzajúcej z radov rôznych organizácií maďarských, ktoré pravé svoje poslanie zakrývajú nevinnými názvami a programami, ukázaly sa na mnohých až povážlivých a príznačných prípadoch. Zmieňujem sa len o častých násilných činoch v našom pohraničí, o prepadoch našich občanov a bezpečnostných orgánov, z ktorých typický je prípad, ktorý sa udál v poslednej dobe. Je to prepadnutie nášho príslušníka roľníka Ondreja Adamca z Vigyorgó puszty Abovcov, ktorý len preto, že vydal svoju dcéru za čsl. četníka a obrába pôdu z prídelu zabraného veľkostatku, bol ztýraný maďarskými vojakmi, ktorí pod velením dôstojníka prekročili hranice. Ztýranie toto nebolo náhodné, nebola to pračka, ale bolo to všetkým medzinárodným právam odporujúce premyslené prekročenie hraníc skupinou vojakov, 2 štábnych strážmajstrov a 2 vojakov pod vedením dôstojníka. Nehovorím o vyhrážkach, ktoré boly dôstojníkom prenesené, ani o cieli, ktorý týmto činom bol sledovaný. Viem, že jednalo sa o vyvolanie nepokojov v pohraničnom území. Faktom zostáva, že skupina vojakov, vedená dôstojníkom, prekročila hranice a že vojaci na dôstojníkov rozkaz ztýrali nášho občana.

Nepočul som dosiaľ, ani som sa nedočítal, že by maďarská vláda vyvodila z tohoto prípadu dôsledky a páchateľov, ktorí sú jej známi, príkladne potrestala, alebo dala nám aspoň formálnu satisfakciu, ktorá v medzinárodnom styku je prostou samozrejmosťou. Najnovší prípad, ktorý ukazuje na ducha ovládajúceho maďarské kruhy, je zatknutie zpravodajcu bratislavského "A Reggelu" dr Arnošta Erdélyiho iba preto, že nepísal, a to prosím zdôrazňujem, v zahraničných časopisoch tak, ako si to maďarské kruhy prialy, ale tak, ako mu velelo jeho svedomie a smysel pre pravdu. Ako odôvodní maďarská vláda tento čin, ktorý nemá zákonitého podkladu, či vyvodí z toho dôsledky pán posl. Karafiáth, predseda Telovýchovnej rady, tajnej vojenskej organizácie, ktorý protestoval keď na našom území, zatknuti boli ľudia zaoberajúci sa protizákonnými činami? Čo by povedal tomu, keby sme na našom území dali podľa maďarského vzoru pozatýkať všetkých dopisovateľov ríšskomaďarských časopisov a i maďarských redaktorov v Československej republike vychádzajúcích niektorých maďarských časopisov, ktorí nielen svojich čitateľov vychovávajú v nenávisti k nášmu štátu, ale zasielajú maďarským časopisom o našich pomeroch lživé, priamo tatarskohunské zprávy?

Nebudem uvádzať ani podrobnosti, ani mien, hoci sú mi dobre známe, ale žiadam našu vládu, aby nenechala usnúť všetkým týmto prípadom, ale v záujme štátnej prestiže žiadala, aby boly kompetentnými kruhmi maďarskými vysvetlené a dostalo sa nám plnej a nielen formálnej satisfakcie.

Ďalej by som sa chcel zmieniť o tom, ako štedre maďarská vláda podporuje organizácie určené pre násilné rozvrátenie dnešného medzinárodného poriadku vytvoreného medzinárodnými smluvami.

Práve teraz zosiluje a novo organizuje svoje vojsko a bohate dotuje tie t. zv. telovýchovné organizácie, ktoré tvoria súčiastku tejto armády. Koľko tieto organizácie vyžadujú nákladu, bude slavný senát iste zaujímať. Môžem uviesť z úst najkompetentnejších, totiž z úst maďarského poslanca p. Karafiátha, ktorý vláde predložil vo forme memoranda svoje požiadavky. Nehľadiac na to, že v tomto memorande odôvodňuje účel "Levente" ináč, než snažil sa nám nahovoriť v poslednej svojej reči v zahraničnom výbore maďarskej snemovne, uvádza ciferne, koľko maďarská vláda musí týmto telovýchovným organizáciam zaplatiť, ak majú svoju t. zv. "sportovnú" činnosť prevádzať tak, aby boly vojensky bezvadne vycvičené. Žiada na rozpočtový rok 1929 celkom 23,034.000 pengö, čo je naších asi 130 mil. Kč, opakujem 130 mil. Kč. Že zo 130 milionov dá sa už mnoho podobného športu v malom území dnešného Maďarska poriadať, nemusím ani zdôrazňovať, len to by som rád vedel, ktorá továreň na válečný materiál bude jej potrebné športovné náradie dodávať.

Zo všetkého, čo som uviedol, je jasná tendencia maďarskej mierumilovnej politiky. Neviem, čo by maďarské noviny o nás a o našej brannej moci napísaly, keby sme opakovali a na naše pomery aplikovali hesľo, ktoré vyslovil dňa 11. mája tohoto roku pán štátný tajomník v ministerstve honvédov Gömbös, ktorý zvolal: "Chcete-li mier, dajte nám zbrane! Ozbrojená moc je našou existenciou."