S tohoto miesta apelujem na ministerstvo pôšt a telegrafov, aby nariadily, že by v takých hlavných miestach, kde sú také uzle, ako sú Nové Zámky, táto vada bola odčinená. Však je to nemožnosť, že v takom mieste už pol druha roka žiadam telefonické spojenie, chcem si telefon zariadiť a je to nemožné, nemajú linky. Neznáme iné námietky než odmietnuť takéto okolnosti. To nesmie byť. Postupujeme v každom smere, tedy i v tomto smere musíme postupovať.
Podobne by som sa z tohoto miesta obrátil na ministra spravodlivosti. A síce máme v Nových Zámkoch dostať sedriu. Sedria je umiestená ešte v Komárne a má prijsť do Nových Zámkov. My máme v Nových Zámkoch okresný úrad, ten je v takej budove umiestený, ktorá patrne pochádza z tej doby, keď tam Turci šarapatili okolo Nových Zámkov. Je to budova, kde je ten úrad nedôstojne umiestnený v nezdravej budove. Táto budova sedrie je projektovaná a má byť postavená, ale rok od roku sa toto odkladá. Je to okolnosť, ktorá ma núti k tomu, aby som z tohoto miesta žiadal, aby ohľadom umiestenia okresného úradu a umiestenia komárenskej sedrie potrebné kroky boly zahájené.
Konečne, kým by som dokončil svoju reč, chcel by som poukázať na jednu okolnosť, a síce bolo by vskutku veľmi v záujme veci, keby pri takých okolnostiach, ako je teraz rozpočet, sa tie prejavy a tie reči pohybovaly vecne a nevzpomínalo sa tu o všelijakých možných a nemožných vecí, a keby sme tie hodiny strávili o mnoho úspešnejšie a prospešnejšie. Mnoho sa dá hovoriť, ale myslím, keď vecne hovoríme, ukrátíme si prácu, ktorú chceme vykonať nielen pre jednotlivca, ale aj pre štát. Taká vec je aj rozpočet. Pri tomto rozpočte prosím každého pána ministra a všetkých činiteľov, ktorí rozpočet sostavujú, aby ako v minulosti, tak i v budúcnosti držali vždy predovšetkým záujem štátu, poneváč tým vykonajú svoju občiansku povinnosť, ktorá povinnosť viaže nás každého.
Ja tu prehlašujem, že ako s mojej strany, tak aj s republikánskej za rozpočet pre rok 1929 budeme hlasovať. (Potlesk.)
Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má pan sen. Sochor.
Sen. Sochor: Vážený senáte! Byl to sám pan ministr Engliš, který ve své řeči k rozpočtovému prelimináři na rok 1929 musil přiznati, že tento rozpočet je rozpočtem třídním a je vypracován na podkladě soukromokapitalistického řádu. Podle toho ten rozpočet ovšem také vypadá. Již samotný fakt, že v tomto rozpočtu značné zvýšení vykazují položky ministerstva vnitra, zemědělství, financí, dále Pozemkový úřad a naproti tomu skutečnost, že snížení najdeme právě u ministerstva sociální péče, železnic a pošt, jest důkazem, v čí prospěch se u nás hospodaří, a také nejlepším dokladem, jaký je poměr buržoasní vlády k státním zaměstnancům. Ze státních zaměstnanců kromě vysoké byrokracie favorisují se u nás pouze četníci a policajti, protože z těch si tvoří buržoasie ochrannou zeď pro svoje vykořisťovací plány. Ale všichni ostatní státní zaměstnanci jsou právě tak hanebně vykořisťováni a podrobeni těmže kapitalistickým metodám, jako všechen proletariát ostatní.
Ale zde musím konstatovati, že u zaměstnanců železničních tento poměr je ještě mnohem horší, a mohu říci, že ze všech zaměstnavatelů právě stát je zde zaměstnavatelem nejhorším. Příjem čsl. železnic je dnes o 464 mil. větší, než byl v r. 1926. Vezmeme-li však v úvahu značné snížení dopravních tarifů ve prospěch průmyslu a velkoagrárníků, které v předešlých letech bylo provedeno a kterým velká část provozního zisku čsl. drah byla převedena do kapes bohatých továrníků a velkoagrárníků, pak teprve vidíme, jak hnusná komedie hraje se zde se zaměstnanci.
Čisté zisky železnic se tímto způsobem převádějí do pokladen našich kapitalistů, a oprávněné požadavky zaměstnanců se stále odmítají s odůvodněním, že zde na jejich splnění není peněz. Pro své vlastní zaměstnance stát peněz nemá, ale pro agrárníky je zde peněz dost. Ovšem, že v tomto případě nejde o peníze pro chudé zemědělce, kteří chodí za pluhem, nýbrž o peníze pro agrární velmože, kteří se vozí v automobilech.
Všechny požadavky zaměstnanců se odmítají přesto, že železnice jsou zlatým důlem pro státní pokladnu. Na rok 1929 je počítáno s výtěžkem dopravních daní v obnosu 716,400.000 Kč. K tomu přistupuje dávka z jízdného za osobní dopravu v obnosu 90,000.000 Kč, tedy přes 800,000.000 Kč ročně vytěží státní pokladna čs. drah v podobě daní.
Toto zdanění železnic se stále stupňuje. Ještě v r. 1925 činily dopravní daně 476 mil. 403.000 Kč a již dosáhly výše 800 milionů Kč. Počítáme-li, že výtěžek všech daní výnosových, počítaje v to i daň pozemkovou, činí dohromady 608,000.000 Kč, vidíme, že samotné železnice vynesou státní pokladně více než všechny výnosové daně ostatní dohromady. Těmi 25 procenty, které státní pokladna vrací železnicím jako příspěvek investiční, nejsou ani zdaleka zaplaceny výhody, které čsl. dráhy jsou nuceny poskytovati ve prospěch čsl. militarismu. Kdyby všechny výhody a výkony železnicemi obstarávané pro ostatní státní resorty měly býti v náležité míře účtovány, dělalo by to obnos několikanásobný, než co se železnicím těmito 25 procenty z dopravních daní vrací, a obzvláště kdybychom měli počítati všechny výhody a služby, které jsou železnice nuceny konati ve prospěch čsl. militarismu.
Vůči zaměstnancům jsou čsl. dráhy vedeny jako obchodní podnik - a v tomto směru si železniční správa počíná hůře než obchodní podniky soukromé - (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 21. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)
Kdyby miliony, investované na nové trati, které se staví pouze z důvodů strategických a které znamenají přípravu příští války a příštího krveprolití, věnovaly se na úpravu existenčních a pracovních poměrů zaměstnanců, pak by to dnes na československých drahách vypadalo zcela jinak. Ale československé dráhy jsou dnes prostě objektem, který je bezohledně vykořisťován kapitalistickým a militaristickým režimem u nás vládnoucím. Katastrofy na železnicích, které jsou již dnes na denním pořádku, jsou důkazem, že na tento (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 21. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) systém nedoplácejí již pouze zaměstnanci, ale že na to dnes doplácí již celá veřejnost.
Dobrou základnou pro tento (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 21. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) systém na železnicích vládnoucí je řada zákonů, kterými zaměstnanci byli zbídačeni a po stránce právní spoutáni a zotročeni. Zákon č. 394 snížil platy zaměstnanců o půl miliardy Kč ročně, restrikčním zákonem byl počet personálu snížen ne o 20 procení, o kterých mluvil zákon, nýbrž více než o 30 procent a konečně zákonem č. 103 toto ožebračení a zdecimování zaměstnanců bylo definitivně zpečetěno.
A když si buržoasie tímto způsobem za pomoci vládních socialistů opatřila prostředky k zavedení (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 21. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) špársystému a racionalisace na železnicích, pak reformisty, tyto poslušné svoje lokaje, z vlády vykopla.
Dnes ministr železnic má odvahu chlubiti se úsporami, které na čsl. drahách byly provedeny, a zvýšením výkonnosti provozu, kterého bylo dosaženo. Ale to jsou věci, za které by se měl pan ministr styděti, a ne se s nimi ještě chlubiti. Pro tyto úspory statisíce rodin zaměstnanců byly ožebračeny, zvýšení výkonu je provázeno spoustou úrazů a katastrof, takže to, co se dnes na železnicích provádí, není žádná příčina ke chloubě, to je prostě hanebný zločin.
Na železnicích, podniku tak důležitém, se spoří až do nemožnosti a na druhé straně se vyhazují miliony ve prospěch agrárních zbohatlíků. Ministr zemědělství se v Národním shromáždění přiznal, že melioracemi, na které stát zaplatil více než 800 mil. Kč podpory, se výtěžek agrárníků zvýšil ročně o celých 150 mil. Kč. Avšak důsledek tohoto zvýšení agrárních příjmů v daňové položce marně byste hledali. Agrárníci ze státní pokladny pouze čerpají, ale zdanění se vyhýbají jako čert kříži.
Na malé zemědělce se u nás chodí s býkovcem a pendreky, jak jsme toho byli svědky v Boroňavě na Podkarpatské Rusi, ale velkoagrárníkům se za to sypou miliony.
V tomto směru agrární strana si u nás již vypěstovala svoji tradici. Když potřebují agrárníci někde hospodu, tak řeknou, že je v tom místě potřebí zříditi zemědělské museum, dostanou subvenci a náklad na hospodu mají v suchu. Agrárníci prostě pludrují státní pokladnu a četníci jim při tom dělají zeď, aby na ně nikdo nemohl. A tito agrárníci mají dnes odvahu štváti proti státním zaměstnancům. Ve spojení s drážní byrokracií, která každého (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 21. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) na drahách chrání a podporuje, dnes ze služeb dráhy vyhazují zaměstnance poctivé a kvalifikované.
Železnice vůči zaměstnancům jsou vedeny jako obchodní podnik, ale na drážní byrokracii a fašistické úředníky to ovšem neplatí. S tohoto stanoviska jsou čsl. dráhy obchodním podnikem zvláštního druhu (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 21. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) a když zaměstnanec na to upozorní, tak na místo úředníka, (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 21. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) vyhodí zaměstnance, který na dráze poctivě pracoval.
Před nedávném jsem zde mluvil o případu chomutovského adjunkta Jindry, národního demokrata, a předvedl jsem tento příklad jako doklad, jakým způsobem fašističtí agitátoři zneužívají svého úředního postavení - a prosím, za několik dní potom v Chomutově se všemi zaměstnanci bylo zaváděno přísné vyšetřování a někteří z nich, právě z těch, kteří poukazovali na toto plundrování drážního majetku, ze služeb dráhy byli propuštěni. Ale adjunkt Jindra vykonává službu dál.
Právě tak měl jsem příležitost jednou mluviti - a konstatuji, že to bylo před rokem - o případu správce výtopny v Trnavě, Jankuly. Podal jsem zde detailní zprávu o způsobu, jakým v Trnavě československé dráhy okrádal, a vážený senáte, tento Jankula nejenom že dodnes je správcem výtopny v Trnavě, ale dokonce on krade dál. Prosím, zde máte případ darebáka, který proto, že je chráněn p. Mičurou, si myslí, že si může dovoliti všechno.
Ačkoliv aktivní kontrola ministerstva železnic zjistila, že všechna obvinění, která loňského roku proti Jankulovi jsem přednesli, jsou pravdivá, a přesto, že ministerstvo železnic dalo rozkaz, aby proti Jankulovi bylo zavedeno disciplinární vyšetřování - z toho všeho se nic nestalo prostě proto, že na rozkaz ředitelství v Bratislavě bylo toto disciplinární vyšetřování zastaveno. A Jankula ve své činnosti dnes dále pokračuje.
13. června letošního roku zjistil jsem opětně, že ve vozovce v Trnavě se prováděla hlavní oprava, tak zvaná generálka, na soukromém osobním automobilu, a dělo se to se svolením ředitelství bratislavského, které k této opravě dalo zvláštní povolení s odůvodněním, že v Bratislavě a Trnavě žádné autodílny nejsou. Toto tvrzení jest ovšem lživé. V Bratislavě je celá řada takovýchto dílen na opravu automobilů a rovněž v Trnavě jsou ne jedna, ale 3 takové dílny. V povolení, které ředitelství v Bratislavě dalo k této opravě, jako majitel auta uveden byl farář trnavský Žižka, ale dodatečně bylo zjištěno, že spolumajitelem tohoto auta je opět strojmistr Jankula. A to ještě po celou dobu opravy tento Jankula byl většinou v dílnách, kde opravu kontroloval a svoji službu jako správce výtopny zanedbával.
Povolení ředitelství bratislavského znělo s počátku pouze na 200 pracovních hodin, které k opravě auta byly povoleny, ale později bylo prodlouženo na celých 800 hodin. A k vůli takovýmto ničemům poctiví zaměstnanci jsou ze služeb dráhy propouštěni, takovým individuím dává železniční správa možnost terorisovati zaměstnance.
Ale takové poměry nejsou snad pouze v Trnavě, takové poměry jsou na všech místech ostatních, vezmeme na př. poměry panující v železničních dílnách v Nymburce. Minulého roku v těchto dílnách vyhořela sedlárna. Po požáru zůstaly státi pouze zdi a bylo pak rozhodnuto tuto budovu rekonstruovati a udělati z ní dílny na opravu motorových vozidel. Práce byla zadána známé firmě Nekvasil, ale tato rekonstrukce, která by se dala provésti za 100.000, stála nakonec třikráte tolik. Ale to ještě pak se poznalo, že účelu, pro který byla stavěna, vůbec nevyhovuje. Když byla budova úplně již hotova, přišlo se na to, že je příliš nízká a bude jí užíváno pouze pro motorové dresiny, na které bylo všude jinde místa dosti, a nebylo naprosto nutno k tomuto účelu stavěti tak nákladnou budovu novou. Právě tak v části nové montovny, rovněž s velikým nákladem postavené, měly se zdvihati též lokomotivy, ale pojízdný jeřáb se v této montovně umístiti nemohl. Byly tedy zakoupeny 4 zdviže elektrické, ale když tyto byly instalovány a mělo býti přikročeno k vyvažování, teprve potom pánové, kteří se považují za odborníky, poznali, že by dříve musili střechu montovny rozbourati, než by tam mohli lokomotivy zdvihati. Ale to ještě nebyl konec komedie. Když definitivně pánové poznali, že montovny k danému účelu není možno používati, pokoušeli se k tomuto účelu přizpůsobiti místnosti sousední výtopny. Ale i v tomto případě po provedených nákladných adaptacích dopadlo to právě tak, jako s montovnou.
Spousty peněz zde byly vyházeny pro nic za nic. A stejně to dopadá v nymburských dílnách s objednávkami nových strojů. Před 9 měsíci byl koupen téměř za půl milionu Kč stroj na obrábění a hlazení hlav a soukolí pro lokomotivy. Tento stroj má 3 elektrické motory, ale k účelu, ke kterému byl zakoupen, vůbec nemůže býti užíván, a dnes tento drahý stroj po spoustě marných a nákladných oprav stojí opuštěn v budově staré soustružny a vůbec se na něm nepracuje - a za čas, až se na něj zapomene, prodají jej do starého železa. Takovým způsobem se u nás vyhazují peníze, ale takových případů bych vám zde mohl uvésti celou řadu. Právě takovou raritou je obráběcí stroj na soukolí vozová, umístěný ve staré vagonce. Když byl tento drahý stroj kupován, slibovalo se, že bude obráběti jedno soukolí vozové za hodinu - a prosím, dnes po spoustě drahých oprav, kterými se náklad na tento stroj zdvojnásobil, jsou páni rádi, když jim obrábí dvě vozová soukolí za celý den. (Hlas: Provise!) Hlavní věcí pro pány, kteří rozhodují, je pouze, aby se tyto drahé stroje kupovaly. Jsou-li k potřebě, na tom jim nezáleží. A není zde nikoho, kdo by prováděl kontrolu, a pány pro toto hospodářství hnal k odpovědnosti.
Právě tak roku minulého na návrh náměstka přednosty byla po celých dílnách zaváděna polní dráha na dopravu materiálu, ale po jejím dokončení opět pan přednosta, který je ještě vyšším pánem, rozhodl, že k tomuto účelu bude používáno vozíků s elektrickým pohonem, a dnes tyto dráhy se ruší a pro vozy elektrické budou se zřizovati opět nové betonované cesty.
Tímto způsobem se vyhazují peníze oknem. Říká se tomu dílny a ve skutečnosti je to hotový Kocourkov.
Obchodní vedení drah jest u nás pouze prostředkem, aby neschopní (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 21. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) mezi byrokraty měli možnost dělníky šikanovati a dříti. A běda tomu, komu napadne hleděti pánům na prsty a jejich hospodářství kritisovati. Takoví bez milosti jsou pronásledováni a propouštěni. Drážní byrokracie neschopná a nepoctivá mstí se na zaměstnancích poctivých a chrání se tím před kontrolou svých nepoctivých kousků.
Tak vypadá pozadí persekuce dnes na železnicích prováděné. Za těchto okolností je pochopitelné, že mezi státními zaměstnanci panuje nespokojenost a že všichni ve svém nitru - i ti nejtrpělivější - pro tento režim mají pouze hnus a pohrdání. A nic jiného si tento korupčnický systém nezaslouží.
Dnes oslavovali jste jubileum republiky, ale na Slovensku k jubilejním parádám byli státní zaměstnanci zvláštními fermany komandováni a hrozeno jim bylo přísnými tresty, když se těchto jubilejních parád nezúčastní. Takovým způsobem jste slavili jubileum republiky, o které chcete světu namluviti, že je demokratická a pokroková, a která ve skutečnosti je státem kapitalistickým, podepřeným četnickými bodáky a policajtskými pendreky. Dnes buržoasie si troufá vésti útok proti železničnímu proletariátu.
Stoprocentní vlastenectví je u nás totožné se stoprocentním darebáctvím. A jubilejní rok dnes máme ve znamení masakrů, persekucí a katastrof. Buržoasie, která před 10 roky se oháněla láskou k vlasti a tímto způsobem se snažila proletariát oklamati, ta buržoasie dnes myslí, že jí úplně postačí, když se dnes bude oháněti četnickými bodáky. Tak dalece se zkonsolidovala za pomoci reformních socialistů. Ale celý tento reakční režim ve svých základech je tak pevný, jako pražské novostavby, a také to s ním tak dopadne.
Dnes ještě věříte, že to máte na beton, ale již zítra z toho můžete míti hromádku šutru.
Třídně uvědomělé státní zaměstnance žádným terorem nezotročíte - můžete je donutiti k ilegalitě a ta bude ještě horší pro vás, než jsou dnešní organisace legální - ale nikdy zaměstnance nepřinutíte, aby se takovému reakčnímu režimu opravdu podrobili. Dnes provádíte u nás bezohlednou diktaturu kapitálu, ale žádní četníci vás nezachrání před tím, aby v rozhodný okamžik československý proletariát tuto dnešní diktaturu kapitalistů nenahradil diktaturou proletariátu. (Tak jest!)
A právě v 10. jubilejním roce dopustila se československá vláda, jako na výsměch demokracii, jednoho z nejhanebnějších činů tím, že v měsíci říjnu t. r. přikročila k propouštění několika set železničních zřízenců, vesměs to otců četných a v mnoha případech i devítičlenných rodin, bez udání jakýchkoliv důvodů. Konaným šetřením jsem však zjistil, že děje se tak na nátlak s vyšších míst, t. j. přímo na rozkaz vlády a ministerstva železnic, a byli vypovězeni vesměs členové naší odborové organisace, kteří se zúčastnili posledních voleb do důvěrnických sborů na drahách, tedy do institucí zaručených železničním zřízencům zákonem č. 330 z r. 1920, a pak ti, kteří byli činnými v různých institucích samosprávných.
Není to hanbou tohoto státu? (Hlas: Je to hanba!) Není to hanbou čsl. demokracie? K čemu jste tvořili zákony? Jen proto, abyste tyto nedodržovali a je zesměšňovali?
Železniční zaměstnanci očekávali, že v 10. výročí tohoto státu bude jim nahrazeno jubilejním darem alespoň to, oč byli posledním platovým zákonem ožebračeni, a místo toho jsou tito ubožáci vyhazováni i s rodinami na dlažbu napospas bídě.
Styďte se! Nenašel by se na celé zeměkouli jediný stát, který by tak (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 21. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) jednal se svými zaměstnanci, a nenajdete též ani jediného soukromého zaměstnavatele, který by se tak hanebně oproti svému zaměstnanci zachoval, když jej před tím ve svém podniku tělesně i hospodářsky vyčerpal.
Stát, který má býti vzorem soukromým zaměstnavatelům, ukázal se jako zaměstnavatel nejbezohlednější.
A abyste dovršili vaše hanebné dílo a aby nemohla býti veřejnost o vašem násilí informována, poněvadž měšťácká a sociálpatriotická žurnalistika toto vaše násilí mlčky schvaluje, zastavili jste komunistické straně veškeren tisk v domnění, že vaše (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 21. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) dílo a násilí bude utlumeno. Jste však na omylu, postarali jsme se již, aby v zahraničním tisku byla československá lžidemokracie řádně demaskována a zavládnuvší (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 21. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) poměry v Československu všemu sympatisujícímu dělnictvu druhých států odhaleno.
Nezapomínejte, že cesta přes váš hrad je současně cestou, která vede na Bílou horu. Tím končím. (Potlesk komunistických senátorů.)
Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má pan sen. Fritscher.
Sen. Fritscher (německy): Slavný senáte! Můj klub mi uložil, abych při projednávání rozpočtu promluvil o několika kulturních a sociálních požadavcích mé strany. Především o škole.
Moje strana spatřuje v důkladném školském vzdělání předpoklad zdravého státního a národního vývoje, žádá školství pokud možno jednotné a praktickému životu přizpůsobené, které si každý národ zařídí pod vrchním dohledem státu. Odmítá však státní školský monopol a žádá pro rodiče svobodu národní a náboženské výchovy dětí. Pro pevný podklad výchovy mládeže ve škole žádá program naší strany spolupůsobení náboženství ve škole. Vyučování náboženství ponecháno budiž ve všech nižších a středních školách, ve všech třídách jako hlavní předmět a budiž pečlivě pěstováno. Jsme si toho vědomi, že se tímto požadavkem stavíme do přímého rozporu proti socialismu, který ve smyslu erfurtského programu žádá světskou školu, beznáboženskou státní školu. Jako katolíci musíme beznáboženskou státní školu považovati za nejhorší tyranii svědomí, za brutální zasahování do práv rodičů. (Výkřiky sen. Fijaly.) Žádají-li bezvěrečtí rodičové bezvěreckou výchovu dětí, mají ji míti a za to odpovídati. My však nedáme se zkracovati ve svých právech. Jistý ministr prý kdysi prohlásil, že, dříve nežli katolíci dosáhnou svých práv a obdrží katolické školy, musil by stát zahynouti. Bylo mi podivno, když jsem viděl stranu tohoto bývalého ministra hlasovati proti rozpočtu. Byli by tedy nechali stát zahynouti, kdyby křesťansky orientované strany nebyly povolily rozpočet. Žádáme zcela rozhodně, aby konečně jednou přestalo plánovité odvracení školy od křesťanství libovolným výkladem malého školského zákona. Ve škole nemá se díti nic, co by mohlo uraziti náboženské city. Považovali jsme za úder pěstí, že při nedávné oslavě desetiletého jubilea byla našim německým dětem doručena pověstná jubilejní brožurka ministerstva vyučování - autor zůstal záhadným způsobem neznám - jejíž husitská tendence vzbudila oprávněnou nevůli německého katolického obyvatelstva. (Výkřiky sen. Fijaly.) Zamítáme co nejrozhodněji takovéto otravování a znesvěcení německých dětských duší. Husitskou tradici jako katolíci a jako Němci odmítáme, poněvadž ve vnitřní své podstatě znamená nenávist, negaci a ničení. My však chceme dorozumění, smíření a tvoření. (Sen. Fijala [německy]: Páter!) Pane kolego, k vůli vám se ve svém stáří už nepodrobím žádné operaci, a nestanu se rabínem. (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!) Rozhodně bylo v tomto politováníhodném případě zase zjevno, jaký duch patrně stále ještě panuje v některých poschodích našeho ministerstva školství.
Je nám dále nesnesitelno, jestliže náboženství pověstnými Habrmanovými výnosy je ve školství snižováno a utlačováno. Že právě hodina náboženství bývá vždy stanovena jako poslední hodina vyučování, že se dětem brání v jejich náboženském cvičení a že se jim k tomu neposkytuje volného času, jsou šikany, které dlužno odstraniti. Náboženství musí dítě prožívati, náboženská cvičení musí se dětem státi životním statkem. Na zdraví mravního náboženského společenského života spočívá síla a zdraví národního života. Kde nabývá vrchu náboženská lhostejnost - a ta právě se přímo uměle pěstuje v našich školách - a duch negace, tam stůně národní život ve svém vnitřním jádru. Zavádí-li stát školní povinnost, pak musí vytvořiti také formu školy, která odpovídá svědomí rodičů. Tak to učinily nejpokročilejší země. Jmenuji Holandsko, Anglii, Ameriku. Školní diktaturu nedáme si vnutiti, nedáme si pošlapati svá práva svědomí.
Uvítali jsme s radostí, že ministerstvo školství nalezlo konečně jednou odvahu provésti revisi školních kmih. Proti našemu německému školství se v poslední době přímo řádilo. Tyto zničující snahy přestaly teprve, když německé strany vstoupily do vlády. Ale také nyní stále ještě nechtějí zmlknouti stížnosti do zbytečného rdousení škol v německém území. Postrádám v rozpočtu školství položky na zřízení německé vysoké školy obchodní, kterou ministr dr Hodža roku 1927 přislíbil. Urguji konečné splnění tohoto slibu. Také lovení duší německých dětí pro české menšinové školy, kteréž ministr školství sám odsuzuje, provádí se bohužel, v jednotlivých případech ještě stále. Přepychové stavby menšinových škol pohlcují obrovské sumy, kdežto v obyčejných českých školách sedí děti právě tak namačkány v nedostatečných místnostech, jako ve školách německých. Nechť podřídí se menšinové školy zemským školním radám, tedy bezprostředním zástupcům poplatníků, ti by zajisté postupovali s mnohem větší spořivostí a patrně také přísností.
Že ve školství činíme nárok na národnostní autonomii a že toužebně očekáváme splnění slibu ministrova, nepotřebuji zajisté teprve zvláště zdůrazňovati. Myslíme, že právě pomocí reformy správy dospěli jsme o krok blíže k tomuto cíli a že jsme zabezpečili postavení německé zemské školní rady. President označil ve svém poselství jakožto úlohu většiny, že má získati menšinu pro stát. V oboru školství naskýtá se tomu nejlepší příležitost. Platí zde slova presidentova: "Láska k vlastnímu národu nesmí učiniti nespravedlivým vůči jiným." Neostýcháme se naprosto zasazovati se ostentativně o nábožensko-mravní výchovu školskou. Nikdo menší nežli Rousseau sám přiznává: "Domníval jsem se dříve, že také bez náboženství lze se státi spravedlivým člověkem, vrátil jsem se od tohoto bludu." (Sen. Fijala [německy]: Náboženství zaměňujete s vyznáním!) Náboženství bez vyznání není vůbec možné, pane kolego. Ve svém "Emilovi" píše tento filosof: "Tvé mravní zákony jsou velmi pěkné, ale ať mi někdo přece jednou ukáže, jak se osvědčují. Zkušebním kamenem každé ethiky je život. Každá ethika má tolik ceny, co vykoná." Považujeme náboženskou výchovu za potřebný podklad mravní výchovy. Nechceme žádného omezování svobody lidí jinak smýšlejících, žádáme však tutéž svobodu také pro sebe. Nikdy nepřipustíme konfiskaci práv rodičů. Kdekoli učiněna byla zkouška beznáboženské výchovy, hanebně se nezdařila. Škola má zprostředkovati netoliko vědění, nýbrž má vytvářiti také svědomí, nemá pouze vyučovati, nýbrž vychovávati. Četl jsem roku 1912 v "Proletarierjugend" článek, který napsal G. Dehme: "V jistých národních a také socialistických kruzích se domnívají, že lze postrádati náboženství. V obou táborech nebylo ještě sebráno dosti zkušeností, sice by musili věděti, že bez náboženství se vychovávají jen tlučhubové a egoisté." Zahanbeni halí se bývalí zastánci francouzské beznáboženské školy do hlubokého mlčení, tážeme-li se jich po výsledcích. Výsledkem byl značný vzrůst mladistvých zločinců. "Škola bez Boha", doznává svobodomyslný Francouz Simon, který se sám dříve zasazoval za vyhození kříže, "vychovává z nás jen lupiče a zločince", Bonjeau, soudce tribunálu seinského, praví: "Francie jde vstříc propasti. Hlavní vinou znemravnění a zvrhlosti je patrně beznáboženská výchova." Bayle
praví: "První vyučování, jehož se má dítěti dostati, je vyučování náboženství, sice stane se metlou a hanbou rodiny, státu a lidské společnosti." "Laické školy", tak praví pařížský soudce Guillot, "hrozně ztroskotaly. S náboženským ideálem vymizel také jakýkoli jiný ideál. Ti, kdož nemají vlasti, vyrůstají z téhož dřeva jako ti, kdož nemají Boha." Známý psycholog národů Wilhelm Wundt, profesor university lipské, prohlásil dne 3. července 1919 proti dobyvatelům nebe varovně: "Rozšiřované volání po odstranění vyučování náboženství skrývá pod tímto jménem jedno z největších kulturních barbarství přítomnosti." Obecná škola nemůže se zříci vyučování náboženství, jak prohlásili nedávno saští ředitelé škol. Je nenahraditelným prostředkem výchovy.
Připomínám memorandum 114 berlínských vysokoškolských profesorů, kteří vyučování náboženství, u nás tak omezované, nazvali podstatou výchovy německé mládeže. Pohlížeti na ně jen jako na pouhý vedlejší předmět, že znamená úplnou roztržku s více nežli tisíciletými dějinami naší výchovy mládeže. Se zachováním mravnosti, pocházející z víry, stojí a padá německý národ. Vyučování náboženství musí zůstati střediskem veškeré školské výchovy, nemá-li úplně vyschnouti mateřská půda vědy, umění a vzdělání lidu. Nikoli protikřesťanské ztenčování, nýbrž nové vybudování vyučování náboženství v plné síle, to jest prvním a nejdůležitějším příkazem pro nové oživení německé výchovy. Veliký senát university v Heidelbergu jednomyslně toto memorandum spolu podepsal. V německé nábožností a v národním smýšlení, pravil nedávno, německý národní hospodář dr Sombart, spočívá pramen ozdravění. Nikdo menší nežli zástupce apoštola volnomyšlenkářů Ernsta Häckela v Jeně, kterého si sám k tomu ustanovil, dr Plate, napsal větu: "Beznáboženský národ dříve nebo později zajde vnitřní hnilobou. Pouhá morální výchova nestačí. Boj atheistů proti základním názorům křesťanství nenalézá opory ve výsledcích přírodní vědy."