Rozpočtový výbor projednav ve své schůzi dne 14. a 15. listopadu 1928 usnesení poslanecké sněmovny, souhlasí s omezením i rozšířením vládního návrhu, jak nahoře uvedeno, a navrhuje senátu, aby schválil usnesení poslanecké sněmovny ve znění senátního tisku č. 736, jakož i aby přijal resoluce dole uvedené, týkající se stavebního místa pro Státní operu v Praze a budovy pro senát.

Slavný senáte! Budiž mi dovoleno, abych promluvil k resolucím několik slov. Přicházím k druhé resoluci, která zní: "Vláda se vybízí, aby pro senát Národního shromáždění co nejdříve opatřila vhodnou budovu (budovu bývalé Strakovy akademie)."

Slavný senáte, že nynější senátní budova senátu nevyhovuje, je všem členům tohoto slavného sboru známo. Poukazuji jen na některé místnosti klubovní, namátkou na místnosti klubu pánů senátorů strany živnostenské, do kterých když člověk jde, skutečně musí jíti jako škodná do kurníku. (Veselost.) Měl jsem již tu čest jako zvláštní zpravodaj rozpočtový pro zákonodárné sbory poukázati na tyto nedostatky a výslovně jsem uvedl v rozpočtu pro rok minulý i letošní, že pro senát by se hodila budova bývalé Strakovy akademie. Sněmovna poslanecká jest jakž takž dobře vypravena, pokud poměry dovolují, ale u senátu naprosto to nelze tvrditi, nehledě ani k té důstojnosti, kde se mají jednotliví senátoři a senát representovati jako celek. Na novou budovu pro obě sněmovny není ani pomyšlení v dohledné době pro ohromný náklad, který je s tím spojen. Nejlépe by se tedy hodila budova bývalé Strakovy akademie. Slavný senáte! Aby nepovstalo znepokojení v naší veřejnosti a zvláště v našem studentstvu, uvádím, že předsednictvo našeho senátu jednalo již s vládou, aby studentstvu našemu dostalo se nutné a účelné náhrady za budovu Strakovy akademie.

Slavný senáte! Přecházím k resoluci první, která zní: "Vládě se ukládá, aby při prodeji těchto objektů zabezpečila vhodně stavební místo pro budoucí Státní operu, a to na Náměstí republiky v Praze."

Jsem šťasten, že mohu k této resoluci promluviti. Postavení velikého samostatného operního divadla v Praze jest jedním z nejdůležitějších a nejnaléhavějších našich kulturních požadavků. Již vděčnost k dílu Smetanovu by měla býti dostatečným důvodem ke zbudování velikého operního - a řeknu hned - Smetanova divadla. Bylť Smetana jedním z prvních českých umělců, který naučil celý svět vzhlížeti s úctou k české kultuře, a byl Smetana také největším naším buditelem, který svým dílem, ať symfonickým, ať operním, věštil naše osvobození a který svým dílem dodával nám síly a vytrvalosti v boji za naši samostatnost a svobodu.

Pan president republiky ve svém jubilejním projevu, proneseném předsednictvům obou sněmoven Národního shromáždění republiky Československé a vládě dne 28. října 1928, ve svém obdivuhodném hodnocení jevů praví doslova toto: "Vedle Palackého musil bych, začínaje třeba jen Dobrovským, oceniti dlouhou řadu buditelů-osvoboditelů; chci připomenouti alespoň ještě jednoho, a to z řady umělců - Smetanu. Nemůžeme býti dosti vděčni za to, co svou hudbou vykonal pro politické vzpružení svého milovaného muzikantského národa."

Avšak, slavný senáte, pro zbudování velikého samostatného operního divadla v Praze mluví i četné jiné důvody. Naše operní tvorba, založená a vyvrcholená Smetanou, vyrostla v díle jeho následovníků měrou tak bohatou na počet i vnitřní cenu, že nynější poměry jsou naprosto nedostatečny k tomu, aby dílo českých skladatelů skutečně žilo, předváděno jsouc stále ve svém celku reprodukcí co možná dokonalou. Kdežto pro činohru v Praze máme mimo samostatné divadlo činoherní na Král. Vinohradech a mimo divadlo Národní a stavovské celou řadu činoherních menších scén, opera nemá vůbec žádného divadla samostatného v Praze, odkázána jsouc společně s činohrou na divadlo Národní. Národní divadlo však přes všechny vřelé vztahy, jež každý československy cítící člověk k němu má a míti musí, jako moderní operní divadlo nevyhovuje, zejména v důsledku nedostatku prostoru.

Dále nutno zdůrazniti, že divadlo Stavovské vůbec nepostačuje pro operu, a operní provoz je spíše jen přítěží a nikoli prospěchem. Samostatná operní divadla nejsou pouze v největších velkoměstech evropských jako v Paříži, Berlíně a ve Vídni, nýbrž i města ne snad větší, ale přímo menší než naše Praha mají svá samostatná operní divadla. Nehledíme-li k četným významným divadlům německým, jako je mnichovské nebo drážďanské, mohu poukázati i na četná divadla slovanská, jako na divadla pouze operní, na př. divadlo ve Varšavě, Záhřebu a Bělehradě, a mohu dále poukázati na divadla severská ve Stockholmu, Kodani atd.

Jest jisto a nesporno, že operní tvorba u nás v Československé republice je svým významem i počtem na stupni daleko vyšším než v místech a státech právě uvedených.

Než pro postavení velkého samostatného operního divadla v Praze mluví i důvody čistě technické. Opera a činohra v jedné budově si v práci navzájem překážejí. Zkoušky na jevišti, které je vlastní dílnou umělecké práce v divadle, musí se děliti mezi oba sbory. Ve dny dvou představení, tedy v sobotu a ve středu, není možno na jevišti vůbec zkoušeti, a to pro technické práce, související se zařízením představení odpoledního a večerního. V důsledku toho zbývají pro jevištní zkoušky v Národním divadle toliko 4 dny v týdnu, v pondělí, v úterý, ve čtvrtek, a v pátek, a v tyto dny musí se opera děliti s činohrou.

Než dále! Společné dílny, jako malírna, truhlárna, krejčovna atd. pracují pro oba umělecké sbory a nemohou přirozeně stačiti rychlému studijnímu tempu. Stává se proto často, že již nastudovaná opera nebo činohra nemohou býti včas vypraveny, ježto technické dílny nestačí zhotoviti včas dekorace, kostýmy a pod.

Malé rozměry Národního divadla nejsou pro operu závadou jen pouze, pokud se týče jeviště a orchestru, nýbrž i pokud se týče hlediště. Národní divadlo disponuje asi 1800 místy, z nichž téměř polovina jsou místa k stání. Při tak malém domě nelze dosíci velkého příjmu, ačkoliv je do roka mnoho představení, kde Národní divadlo by se vyprodalo dvakráte.

Aby Národní divadlo nahradilo tento nedostatek prostoru, nahrazuje jej časově tím, že hraje týdně třikráte odpoledne, totiž ve středu, v sobotu a v neděli. Připomínám s důrazem, že tento zjev nenajde se v žádném operním divadle na celém světě. Operní divadla jinde buď odpoledne vůbec nehrají nebo nanejvýše v neděli, ale po nedělním dvojitém představení mívají zpravidla v pondělí po celý den i večer prázdno.

Představení odpolední jsou pro uměleckou úroveň opery přímo vražedná, neboť rozmnožují sice aspoň o 40% počet představení do roka, ale na druhé straně ubírají stejné procento zkouškám.

Musím v souvislosti se dotknouti ještě jedné otázky, totiž té, kde by vlastně nové operní divadlo mělo státi. Nechci se zmiňovati o místech, o nichž bylo již psáno, ale dovoluji si poukázati na místo, na něž jsem byl jako zpravodaj a navrhovatel resoluce z vážené strany upozorněn. Bylo by to skutečně místo pro naši operu nikoliv jen ideální, nýbrž přímo nejideálnější. Je to místo, kde stojí nynější Štefanikovy kasárny na Menším městě Pražském naproti Kinského zahradě. Komplex je tu ohromný, daly by se proto zde umístiti také dílny a skladiště dekorací, což by bylo očividně spojeno s nesmírnou výhodou. Před místem tím je malý park a přes ulici jeden z nejkrásnějších pražských sadů, Kinského zahrada. Místo je vzdáleno jen asi 5 minut od Národního divadla, což by napomáhalo udržovati souvislost s Národním divadlem. Některá představení v památné dny by se ovšem mohla hráti v Národním divadle.

Přiznávám ovšem, že je to aspoň na ten čas ideál, a ideál, jak známo, je nedosažitelný, neboť jinak by to již nebyl ideál, ale při nejmenším je to, když už mluvím o opeře, alespoň hudba budoucnosti.

Slavný senáte! Jsme národem muzikantským. Hudba a zpěv jest zjevem mezinárodním, nevížícím se ani na národnost, ani na náboženské, politické nebo jiné přesvědčení, ani na žádný názor světový. Proto prosím, aby navržená resoluce, kterou žádná vláda nemůže nechati bez povšimnutí, byla přijata jednohlasně, neboť tím slavný senát vykoná, bezesporně a bez nadsázky řečeno, kulturní čin, kterým si postaví pomník nad kov trvalejší. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): K debatě je přihlášena paní sen. Plamínková.

Navrhuji řečnickou lhůtu čtvrthodinovou. (Námitek nebylo.)

Námitek není, lhůta je přijata.

Dávám slovo pí sen. Plamínkové.

Sen. Plamínková: Slavný senáte! Bylo zde řečeno, že tato předloha byla projednána v rozpočtovém výboru ve dvou sezeních. Pravda vlastně je, že byla velmi jednoduše projednána v 5 minutách. A přece je jen to předloha, která znamená prodej objektů za 300 mil. a koupi objektů za 70 mil. Tehdy v rozpočtovém výboru kol. Modráček poukazoval, jak by měly býti zakupovány pozemky k účelům veřejným. Nu, a tehdy bylo řečeno jedním z pánů z koalice, že to je věc administrativy, aby opatřovala místnosti a budovy pro své účely. Zajisté. Ale jestli v návrhu vládním je výslovně řečeno, že má býti použito peněz, které budou získány prodejem objektů státních, zase ke koupi určitých objektů, a to na Letné a pak u Hlávkova mostu, tím ta věc je předložena senátu. Nyní senát odhlasovává zákon a současně schvaluje koupi těch objektů. Chci se dotknouti jen objektu u Hlávkova mostu. Je to pivovar v Holešovicích-Bubnech. Podle důvodové zprávy má se za tento pivovar dáti 9,205.000 Kč, dále úroky a ještě vedlejší výlohy státu. Myslím, že věc je projednána s vládou, a že tedy v tom moje povídání neznamená snad změnu, že by snad vláda ustoupila od tohoto objektu. Ale považuji jako strážce majetku národa za důležité, abych upozornila, že kupovati pozemek pro státní budovu za 3.680 Kč sáh je přece velmi na pováženou a že nebylo by správné, abychom hromaděním těchto budov uvnitř města na nejdražších místech zabírali střed města, potřebný pro rozvoj obchodu, kde se má soustřeďovati pohyb obyvatelstva. Já, která znám toto místo - a pochybuji, že mnohým pánům ze slavného senátu je známo - prohlašuji, že tam umísťovati budovu státní je luxus a že snad máme aspoň tolik možnosti, říci administrativě při projednání takovéhoto zákona, že by se mělo k tomu hleděti, abychom nevolili takových míst, která jsou drahá a zároveň nejsou vhodná. Proč to místo není vhodné, zdůrazním. Příchod k němu je z nábřeží. Ale dále, my si zvykáme teď na nábřežích, kde si všechna velká světová města vybudovávají třídy pro občerstvení občanstva, pro obchod, kde se sbíhá proud národa, budovati budovy úřední. To znamená, že po druhé hodině odpolední tyto budovy jsou úplně zavřené jako vězení a že to, co máme krásného v Praze, to je řeku, následkem toho máme úplně tmavou, neosvětlenou, prostě mrtvou. Jen obchody nám pomáhají vlastně k osvětlení těchto míst, které bychom potřebovali míti osvětleny. A čím více dáme na nábřeží úředních budov, tím více zhoršíme tuto situaci Prahy. Myslím, že i senát má povinnost, přihlížeti k vývoji Prahy a ne bez ohledu na potřeby, na zájmy Prahy kupovati prostě pozemky a stavěti tam budovy večer němé a mrtvé.

Užívám této příležitosti, abych zdůraznila, že pozemek bubenského pivovaru, jehož koupi tímto zákonem schvalujeme pro objekty státních budov, je pozemkem zbytečně drahým, že není potřebí, aby státní budovy stály na místech tak drahých a že při zakupování pozemků pro veřejné státní budovy je nutno, aby bylo hleděno nejen k hospodárnosti, nýbrž také k tomu, aby Praha ve své kráse netrpěla. (Potlesk.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata je skončena. Slovo k doslovu má pan zpravodaj sen. dr Havelka.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Paní kolegyně sen. Plamínková dotkla se otázky, abych tak řekl, kompetence zákonodárných sborů a administrativy. (Výkřik.) Kompetence ty se skutečně prolínají a tato činnost ve státě, ať v zákonodárném sboru nebo administrativním, má v zákoně svůj vymezený obor. Není možno si představiti, aby zákonodárce v každé, vcelku vzato, maličkosti poručníkoval administrativě. Administrativa jest odpovědna podle zákona. I sbory zákonodárné jako takové, i jednotlivci mají možnost kontrolovati i činnost administrativy, poněvadž administrativa jest odpovědna, a mimo to jsou vždycky nebo aspoň mají býti přítomni zástupci příslušných ministerstev, kteří zajisté všechna přání a upozornění, která jsou ve sboru pronášena, na místech příslušných přivedou k platnosti.

Pokud se týče poznámky pí sen. Plamínkové, že senát má se starati o krásu Prahy, souhlasím s ní v té věci, a zvláště by se mělo hleděti k toku Vltavy, poněvadž je to místo vlastně nejreprezentativnější.

To jsem považoval za nutné v doslovu připomenouti, a prosím, aby usnesení poslanecké sněmovny i resoluce byly přijaty.

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Přikročíme k hlasování.

Prosím paní a pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.) Námitky nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 736 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 736 ve čtení prvém.

Přistoupíme k bodu dalšímu, jímž je:

Jelikož jedná se o záležitosti, které s hlediska příčin národohospodářských i finančních vyhledávají, aby vzhledem k postupu sněmovních prací co nejdříve byly vyřešeny, navrhuji, aby jim byla přiznána pilnost ve smyslu §u 55 jedn. řádu.

Přikročím k hlasování.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Pilnost těmto věcem se přiznává.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém, a to nejprve o

osnově zákona o čepování alkoholických nápojů v den před volbami a v den volby, tisk 775.

Táži se pánů zpravodajů sen. Pastyříka a sen. Trčky, zda navrhují nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Pastyřík: Nemám žádných změn.

Zpravodaj sen. Trčka: Rovněž ne.

Místopředseda dr Brabec: Přikročíme tedy k hlasování.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Nyní budeme hlasovati ve čtení druhém o

osnově zákona o zrušení zemědělsko-technické kanceláře zemědělské rady pro Čechy, tisk 776.

Táži se pana zpravodaje sen. Sáblíka, zda má nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Sáblík: Nemám žádných změn.

Místopředseda dr Brabec: Přikročím k hlasování.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Kdo souhlasí nyní s resolucí otištěnou ve zprávě výborové, tisk 776, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tato se schvaluje.

Nyní přikročíme ke hlasování ve čtení druhém o

osnově zákona, jímž se prodlužuje platnost zákona č. 58/1925 Sb. z. a n. o celních slevách pro dovoz strojů a přístrojů, tisk 777.

Mají páni zpravodajové sen. Miller a sen. inž. Bečka nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Miller: Nemám změn.

Zpravodaj sen. inž. Bečka: Rovněž ne.

Místopředseda dr Brabec: Přikročíme ke hlasování.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla právě přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění též ve čtení druhém.

Konečně budeme hlasovati o

osnově zákona o zcizení některých státních nemovitostí a opatření úhrady pro koupi některých nemovitostí československému státu pro některé stavby, tisk 786.

Má pan zpravodaj sen. dr Havelka nějakou textovou změnu?

Zpravodaj sen. dr Havelka: Nemám změn.

Místopředseda dr Brabec: Přikročím k hlasování.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, jakož i s úvodní formulí ve čtení druhém tak, jak byla přijata ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem, jakož i s úvodní formulí přijímá se také ve čtení druhém.

Přikročíme k hlasování o resolucích.

Byl podán návrh, aby bylo hlasováno o každé zvlášť.

Návrhu vyhovuji a přikročuji k hlasování o resoluci, otištěné jako první a znějící:

"Vládě se ukládá, aby při prodeji těchto objektů zabezpečila vhodně stavební místo pro budoucí Státní operu, a to na Náměstí republiky v Praze."

Kdo souhlasí s touto resolucí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tato se přijímá.

Přikročíme k hlasování o resoluci druhé, jež zní:

"Vláda se vybízí, aby pro senát Národního shromáždění co nejdříve opatřila vhodnou budovu (budovu bývalé Strakovy akademie)."

Kdo souhlasí s touto resolucí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce se přijímá.

Přikročíme k dalšímu bodu pořadu jednání:

Jelikož se jedná o osnovu zákona, kterou nebylo možno vyříditi ve lhůtě ústavní listinou předepsané, navrhuji, aby poslanecká sněmovna byla požádána o prodloužení lhůty k projednání o dalších pět měsíců.

Dám hlasovati. (Zvoní.)

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

Návrh můj je přijat.

Přikročujeme k dalšímu bodu programu, jímž je:

Budeme pokračovati v rozpravě a přistupujeme k projednávání části třetí, a to hospodářské a dopravní.

Dávám slovo prvému na listině zapsanému řečníku panu sen. Vollayovi.

Sen. Vollay: Vážený senát! Máme predložený rozpočet pre budúcí rok 1929. Tento rozpočet s hľadiska formálneho, keď ho študujeme, vidíme, že je to vážna, svedomitá a prehľadná práca. Vidíme to, že nám dokazuje, to je umožňuje prezreť štátne hospodárstvo, vidíme to, že je to jeden čistý obraz, ktorý nám dokazuje, že štátne hospodárstvo je riadne a spravne vedené. Nielen to vidíme dnes, že tento rozpočet dokazuje nám, že naše finančné veci sú v poriadku, ale dnes vidíme jednu okolnosť, že p. gen. zpravodaj tiež tak čistý obraz nám predostrel, abysme nahliadli do tohoto štátneho rozpočtu. Nielen ti úradníci, ktorí tento rozpočet sostavovali, vykonali velkú prácu, ale vykonal už po tretie veľkú prácu senátor Kornel Stodola, ktorý zaslúží úplnú vďaku. Z tohoto rozpočtu čo vidíme? Vidíme to, že rozpočtová štruktúra sa úplne osvedčila, vidíme ďalej to, že štabilita rozpočtu je tiež zaistená. Vidíme ďalej to, že smer konstruktivity je stále a stále pevný. Že sme to docílili, môže sa pripísať vyvinutej kultúre. A tú kultúru si zabezpečujeme školskou výchovou. Tento stav, ktorí tu vidíme pri prejednávaní rozpočtu vôbec, tento celý rozpočet nám dokazuje istú a pevnú konsolidáciu. A síce vidíme to, že rozpočty sú riadne a včas predložené a vybavené. Nepotrebujeme, abysme dodatočne rozpočty prejednávali v senáte alebo v Národnom shromaždení. My takéto dodatočné rozpočty tu vôbec dnes nepoznáme. Vidíme z rozpočtu to, že stabilizačná redukčná tendencia je stála a tento smer sa úplne odlišuje od rozpočtov súsedných štátov. Náš rozpočet je už aktivný od r. 1926. Že je to tak, môžeme sa presvedčiť už zo záverečných účtov z r. 1927. Preto my všetci, menovite naše svedomie môže byť pokojné. Rozpočet na r. 1929 je novým dôkazom a dokumentom dobrej vôle a usilovnej práce za lepšiu budúcnosť nášho štátu. Z tejto práce, ktorú tu vidíme v našom štáte, teda aktivitu nášho rozpočtu a vôbec prácu dobrej vôle, veľkú čiastku vykonala republikánská strana. Bez konsolidačnej práce republikánskej strany by republika dnes nestála tak pevne, ako stojí.

Vážení pánovia! Vzdor tomuto faktu odznely tuná v senáte také prejavy, nad ktorými sa musí každý opravdový občan pozastaviť, a síce každý ten, ktorý si považuje republiku za svoj štát a nie je tajným nepriateľom tohoto štátu. Počas pojednávania minulý týždeň sme tu počuli reč z opozičných strán, sme počuli reč z koaličných strán, ktorá zarazila, a síce preto, poneváč ja si predstavujem vec tak, že tuná z tohoto miesta je veľmi ľahko hovoriť a rečnit; u nás sa dá rečniť, to je taká istá práca, ako keď dieťa vezme zbraň do ruky, a i to najmenšie dieťa dovedie vystreliť, ale je otázka, kde tá rana padne. Mnoho razy sa stáva, že tá rana usmrtí i samé dieťa, ktoré vystrelilo. A tak je tuná aj s rečmi. Tu sa tiež môže ledačo povedať, ale je otázka, či to, čo povie človek, nepadá na toho istého či na tú istú stranu, poneváč keď si uvážime tú okolnosť, že máme aj také strany, ktoré sú nepriateľským smyslom naplnené oproti nášmu štátu, Československej republike, vtedy je to podivuhodné, že z koaličnej strany jedon pán senátor tu tak napadol pomery československé, hlavne na Slovensku, že by si človek myslel, že je to pravdepodobne najzúrivejší opozičník. Videli sme minulý týždeň a vypočuli sme, že prejavy, ktoré tu vyznely, boly viac nepriaznivé než priaznivé pre náš štát. Na to sme boli prichystaní, že opozičné strany budú oproti štátu tak tu rečniť, že z toho vysvitá, že sú nepriateľmi. Počul som tu pánov senátorov, ktorí patria k menšinovým stranám prednášať také prejavy, na ktoré tiež musí človek reagovať. Bolo tu rečené, že u nás v Československej republike zúri taký absolutizmus, ktorý on ešte nevidel. Nemôžem si ani predstaviť, že sa tu vôbec nemôže hovoriť o demokratizme, že menšiny sú utlačované na toľko, že musia volať o pomoc do cudziny. Práve dnes som mal v ruke "Slovenský denník", kde v úvodníku poukazujú na okolnosť, že jeden pán senátor, ktorí patrí k maďarskej menšine, tu o tej veci hovoril.

Keby bol sem prišiel človek, ktorý nie je orientovaný v týchto pomeroch, bol by s hrôzou pozoroval, že to tu v Československej republike hrozne musí vyzerať, že je to všetko prevrátené, že to vypadá ako v temnej Afrike. Ten, kto pozná tieto okolnosti, vie si opravdivý obraz o tom predstaviť. Ja na všetko, čo som slyšal, hneď som povedal, že to boly drzé reči, ale boly to rozhodne provokativne reči a chcem riecť, že v tom prípade, keby tu v Československej republike vskutku bol absolutizmus, keby tu nebol demokratizmus, vtedy ti pánovia nemohli by v senáte podobné reči mluviť, ktoré boly povedané ke všeobecnému pohoršeniu. Ja naopak prehlašujem, že len jedine následkom demokratizmu nášho štátu a následkom trpezlivosti našej bolo možno z tohoto miesta mnohokrát také veci povedať, ktoré využijú našej trpezlivosti. Keby tu bol absolutizmus, som presvedčený, že mnohí by sa ešte dnes vtiahli do myšej diery, ako pri prevrate, keď uvideli ozbrojených sokolov.

Čítal som o veľkom víťazstve parlamentárneho demokratizmu, ktorí je akorát proti tomu, čo páni tu tvrdili. Celá väčšina je si vedomá toho, že posunula náš parlamentarizmus na normálne koľaje a tým že preukázala platnú službu demokracii a štátu. Terajšia väčšina ešte zďaleka nesplnila všetky svoje úkoly. Trváme preto na terajšej väčšine, prajeme si však slušný, ľudský pomer medzi väčšinou a opoziciou. Chceme, aby sa nezabudlo, že v našej demokracii musí byť silná pospolitosť, pocit solidarity práce a pracujúcich i keď sa robí na táboroch vláde a štátotvorným stranám opozicia. Je to úplná pravda, keď chceme tvoriť v záujme štátu, mame si podať ruky, či už sme v koalicii a či v opozícii.

Pred tým som už vzpomenul jednoho pána rečníka, ktorý patrí ku koalícii a ktorý vo svojej reči veľmi podporoval maďarské menšiny a poukazoval na jednotlivé okolnosti, ktoré sa dejú v tom pásme, kde maďarské obyvateľstvo býva. Myslím, že tento pán si nepremyslel úplne, celkom túto vec, poneváč ja som spozoroval, že z jeho reči sa najhlbšie radoval práve jeden z pánov senátorov maďarskej menšiny. Tedy on podporoval svojou rečou snahy, ktoré chcú docieliť pánovia, ktorí zastupujú maďarskú menšinu. Tento pán rečník na jednu okolnosť zabudnul a síce, že práve ti zástupcovia maďarskej menšiny snažia sa jeho strane škodiť. Ten pán zabudnul na to, že práve mnoho Slovákov teraz opúšťa jeho stranu a vstupuje do strany nepriateľskej. Je to velice smutný zjav a človek musí byť zdesený, keď takúto okolnosť vidí, že máme na Slovensku takých Slovákov, ktorí zabúdajú, že čo je ich povinnosťou oproti čsl. štátu, ktorí opúšťajú - bohužiaľ, že je to tak - jednu slovenskú stranu a ktorí podporujú stranu, ktorá je shromáždením starých nepriateľov slovenského ľudu. Každý Slovák, ktorý si kladie na hrdlo provaz, nezaslúži, aby bol životu zachránený. (Sen. Stodola: Tak jest!) Ktorý Slovák hľadá budúcnosť svoju vo strane štátu nepriateľskej, nech sa viac nehlásí za Slováka. (Sen. Stodola: Tak jest!) Potrebné by bolo, že by tá strana, ktorú opúšťajú teraz Slováci a utekajú do druhej nepriateľskej strany, týmto ľudom vysvetlila, že je to nemožná situácia, do ktorej sa vrhajú. A keď vzdor vysvetľovaniu tejto situácie našli by sa ďalej takí Slováci, ktorí podporujú nepriateľa, tým bysme nič iného nemohli odpovedať, než "apage satanas!"

Myslím, že každého Slováka je povinnosťou, aby teraz v tomto veľmi vážnom okamihu volal ku slovenskému ľudu a preto činím i ja s tohoto miesta a volám k ľudu slovenskému, abysom zachránil od priepasti tých, ktorí nevedia, čo činia. (Tak jest!) Táto okolnosť a situácia mohla povstať len z tej príčiny, že istá čiastka nášho slovenského ľudu je politicky ešte nevyspelá. V tomto smere musí nastať náprava. Musíme dbať, abysme ľud politicky vychovávali. Toho môžeme docieliť len školskou prácou, prácou národnej školy, ktorá vychováva masy nášho ľudu. Vážení pánovia! Máme medzi obyvateľstvom nepriateľských ľudí a máme i tuná také strany, ktoré pri zasedaní nedržali za povinnosť, aby tu sa zúčastnily. Však každý z nás to videl, kdo tu bol prítomný. Oproti tomu sme videli zase iný stav. Videli sme túto vec. Rečnil tu Nemec jeden a rečnil tu Nemec druhý. Ten prvý rečnil proti štátu, ten prvý neukázal, že by bol opravdivým občanom tohoto štátu, ktorý vzájomne chce podporovať konsolidáciu, ktorý vzájomne chce spolupracovať pre štát a obecenstvo tohoto štátu, ktorý vzájomne chce podporovať jeho strana tým, že keď bolo slávnostné zasadnutie, nezúčastnil sa tejto slávnosti.

Rečnil druhý pán senátor, ktorý patrí k menšine nemeckej. Tú vážnosť, ktorú som videl u neho, slová, ktoré tu padly z jeho úst, musela sa každého jednoho dotknúť a ja sám pokloním sa pred takýmto mužom, pokloním sa pred takýmito zásadami a pred takýmito pracovníkmi, ktorí tu verejne veľmi vážne prehlásili - on menom svojej strany - že uznávajú, že sú Nemci, to im nikto neberie, každý ctí každého človeka, a vypovedajú, že následkom daných pomerov - on u nás v tomto štáte chce spolupracovať s ostatnými Slovákmi a Čechmi pre blaho národov, ktoré obývajú v Československej republike. Tu bol doklad toho, že jeden Nemec veľmi vážne a veľmi objektivne prehliadnul okolnosti a pomery, v ktorých žijú a vidí, že sú následkom iných okolností u nás v Československej republike prinútení žiť, oni to uznávajú, ale nechcú robiť rozvrat, ale chcú spolupracovať s Čechmi a Slovákmi a s každým jedným človekom a občanom, ktorí tu v republike žijú, v záujme celého štátu. Sú presvedčení, že tým, keď pre štát pracujú, pracujú i pre tú menšinu nemeckú, ktorá vo štáte je. To je mužné pokračovanie, to sa mňa veľmi dotklo a povedám, že sa musí človek pokloniť pred takýmto názorom.