Míní-li profesor Engliš ve své příručce o národním hospodářství, že lze tuto daň zařaditi mezi dopravní daně, do jisté míry jakožto generální daň z kapitálu, dlužno přece říci, že v této výši, v této progresi se toto zařadění neshoduje. Je to konfiskatorní opatření, národohospodářsky škodlivé, a musí vésti k předlužení. V každém případě nelze o této dani říci, že vyhovuje finanční zásadě pružnosti. Předlužení, touto daní způsobené, mstí se na druhé straně zase úbytkem na běžných daňových příjmech a nelze nahlédnouti, proč stát, který se nalézá ve spořádaných majetkových poměrech, sahati má k prostředku konfiskace jmění, aby si opatřil příjmy. Dosud se ovšem také stát nezřekl jiného druhu konfiskace, aby si opatřil obrovské jmění, míním akci postátnění lesů. Pro státní hospodářství má toto obrovské jmění význam jen podřízený, neboť jeho výtěžky jsou malé, a je podivné, že se má pokračovati v akci, která postrádá jakéhokoli sociálně-politického, jakéhokoli významu pro obyvatelstvo, která nejvýš poskytuje užitek malé části státní byrokracie anebo politickým stranám.

Dovídáme se z rozpočtu, že stát má pozemkový majetek 1,069.000 ha, to je 7% celého státního území. Z tohoto pozemkového majetku spravuje ministerstvo zemědělství asi 927.149 ha, ministerstvo národní obrany 46.000 ha, pozemkový úřad 95.871 ha. Ministerstvu zemědělství zbývá jako výtěžek po srážce 25.5 mil. Kč na zúročení a umořování přejímací ceny a po srážce nákladů ústřední správy čistých 70 mil. Kč; ministerstvo národní obrany preliminuje výnos 12,098.600 Kč. O výnosu 95.871 ha pozemkového úřadu nedozvídáme se ničeho, stejně jako se ničeho nedozvídáme o existenci a použití oněch 138,390.519 Kč, které obdržel pozemkový úřad za odevzdané statky až do roku 1927 od ministerstva zemědělství, anebo o 150 mil. Kč, které pozemkový úřad až do roku 1924 obdržel od státu a během 10 let má splatiti, aniž také o obrovských příjmech z rozdílu mezi přejímací a přídělovou cenou. Pozemkový úřad omezuje se na to, že ze svých obrovských příjmů uvádí jen obnos, který stačí na úhradu správních výdajů 28 mil. Kč: 21 mil. osobních výdajů, 7 mil. věcných výdajů. Velmi neuspokojivou jeví se odpověď, kterou dal president pozemkového úřadu na žádost po vyúčtování obrovského jmění, jež pozemkový úřad spravuje. Zákon předpisuje, že příjmy a vydání pozemkového úřadu účtovati dlužno odděleně od státních příjmů a vydání. Vyvozovati z toho, že pozemkový úřad není povinen veřejnosti vyúčtovati, je falešné. Je také nesprávné, že pozemkový úřad o svém hospodaření penězi nemůže podati účet, poněvadž jeho akce ještě nejsou ukončeny. Tu by také žádný velký podnik nemohl předložiti roční rozpočet. Účty prý zkoumá nejvyšší účetní dvůr. Ale veřejnost a parlament mají nárok na to, aby se dozvěděly o výsledku kontroly, a nejvyšší účetní dvůr má hospodářství pozemkového úřadu přezkoumávati netoliko po stránce formální, nýbrž také věcně. V každém případě byla by však konečná likvidace postátňovací akce, redukce státních podniků na rozumnou míru jen v zájmu národního hospodářství a státu. V jediném oboru, ve kterém snahy po pozemkové reformě jsou nesporně oprávněny a nutny, v oboru zamezení lichvy se stavebními pozemky a v oboru podpory stavebního ruchu ve městech, nebylo u nás vykonáno ničeho.

Moje strana kritisovala při poradě o rozpočtu vládu způsobem všestranným. Německé oposiční strany nám vytýkaly, že přes to jsme ochotni hlasovati pro rozpočet. Myslím, že všechny strany, také všechny vládní strany, použíti mají při poradách o rozpočtu příležitosti, aby přednesly vše, co se podle jejich přání má změniti na celém systému a v jednotlivostech. Rozumí se samo sebou, že také my používáme tohoto práva. Hlasujeme-li přes všechny stížnosti pro rozpočet, děje se tak proto, poněvadž nemáme důvodu obrátiti se zády k nynější koalici, abychom snad vyvolali jinou koalici, o které se domníváme, že bychom od ní nemohli očekávati větší ochoty pro naše přání. V tomto pojetí spočívá rozdíl, který nás dělí od společné práce s jinými německými stranami. Jestliže však německá národní strana činí rozdíl mezi Němci, vědomými si své národnosti na jedné straně, a mezi Čechoslováky německého jazyka, kteří zmírají v loyalitě, na druhé straně pak je toto rozlišování nesprávné. Je však také špatné, neboť je s to, aby zničilo mosty, které by mohly vésti zpět ke společné práci, ke společné práci, která právě v nových zastupitelských korporacích bude nejvýš žádoucí a potřebná. (Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Hubka.

Sen. Hubka: Slavný senáte! Schvalování státního rozpočtu jest jistě jedním z nejdůležitějších aktů Národního shromáždění. Leč tento akt je provázen zejména v poslední době řadou tristních zjevů, nedůstojných tohoto domu a nedůstojných také jednotlivých jeho členů. Bylo v těchto dnech několika řečníky v této síni poukazováno k tomu, jak vládní lavice zejí prázdnotou. Znovu připomínám, že neomluvená a neomluvitelná nepřítomnost členů naší vlády je dokladem toho, že vláda má velmi malý zájem na tom, co členové

parlamentních sborů o předloženém rozpočtu soudí, a podle toho, jak se k projednávané látce chovají šéfové, chovají se také podřízení úředníci. Zřídka kdy vidíme tu některého a obyčejně schází ten, jehož resort je právě projednáván. Řekl jsem, že také je nedůstojným jednotlivých členů senátu, když hovoříce, mají před sebou velice málo posluchačů. Jsou tu, pravda, mezi námi členové senátu, kteří nejsou zrovna vyvolenými řečníky, ale jsou tu také lidé, kteří by měli míti posluchačů velice mnoho a zejména tehdy, když mluví o otázkách, jež pro svou osobu a pro svůj program kladou za důležité. Vzpomínám na řeč jednoho z našich kolegů, který před 10 lety zaujímal velice významné místo člena vlády t. zv. Deutschböhmen. Byl to pan kol. sen. Hartl, který mluvil zde o svých bolestech, jako příslušník německého národa, a bylo mě ho líto, že o věcech svého národa mluvil za úplně nepřítomnosti příslušníků svého jazyka. (Sen. Pichl: Nebyl tu ani jeden!) Nebyl tu vůbec nikdo a bylo by jistě zajímavým podívání těch členů německého národa z německé říše nebo ze sousedního Rakouska, kdyby právě tohoto pána byli slyšeli, resp. viděli, jak mluví zde k nikomu. Vedle pana kol. sen. Hartla mluvili zde ještě z německých kolegů někteří pánové, z nichž dva zvláště bych ještě rád citoval. Byl to, pan sen dr Brunar a pan sen. Zuleger. Dr Brunar, do nedávna německý bouřlivák, který hranice Čsl. republiky velice snadno rozbíjel a překročoval, ve své letošní řeči projevil nápadnou umírněnost, a zdálo se, že pan sen. dr Brunar je na rozcestí, zdali má provozovati v budoucnu politiku positivistickou nebo negativistickou. Svými umírněnými vývody - týkaly se hlavně naší zahraniční politiky - směřoval spíše do tábora aktivistického. Pravda, dr Beneš se mu nelíbil. No, nám se v době války a před válkou nelíbili někteří jiní politikové německého národa. Jestliže pan sen. dr Brunar citoval zde a zvlášť podškrtával to, co náš ministr zahraničí dr Beneš mluvil nebo napsal r. 1917 o spojenectví našem s Francií proti Německu, mohli bychom si my citovati o několik let dříve pronesený výrok německého říšského kancléře Bethmanna Hollwega o útoku Němců na Slovanstvo. Záleží velice na tom, kdo dává iniciativu k zápasu mezi národy, a jestliže potom ten zápas nevypadne tak, jak by si někdo přál, nechť nepláče o vlasy ten, kdo do toho zápasu šel. Pokud se týče vývodů pana sen. Hartla, i ty zněly docela jinak než před několika lety, kdy ozývalo se v této místnosti bojovné heslo: Schule, Scholle, Arbeitsplatz. Mluvilo se o dosavadním německém školství v československém státě a uvádí se ještě dnes číslice 3.000 škol, prý škrtnutých ze seznamu německých škol v československém státě.

Myslím, že pro reputaci německou je dobré, že těchto škol není, poněvadž není možno vydržovati škol, kde není dětí a německé školy byly restringovány pro to, že scházela mládež. Zrovna tak byly restringovány české školy, a myslím, že poměr úbytku českých škol vůči německým školám byl značně větší. I v tom důvodovém dokladu, v tom důvodovém rozvodu k finančnímu zákonu nacházíme v rubrice ministerstva školství percentuelně vypočítáno, že Němci jsou i za dnešních poměrů se svým školstvím v československém státě na tom lépe, než my Češi sami.

Pan sen. Hartl se nezmiňoval již o německém školství, ale útočil na české školy menšinové, na české školy státní a podkládal jim úkol čechisace. K tomu dovoluji si říci, že není a nebude nikdy v našem úmyslu lákati do českých škol německé děti, nebo je dokonce kupovati. Nemůže však nikdo na nás chtíti, abychom v tom případě, když do pohraničního území jazykově smíšeného posíláme své státní zaměstnance s dětmi, přihlíželi k tomu, že děti těchto státních zaměstnanců jsou nuceny choditi do škol německých. Je to naší národní a svatou poviností, abychom pro takové případy zřídili školy všude tam, kde se vyskytne i minimální počet českých dětí. Neboť jak bychom zodpověděli před historií to nedopatření, jehož bychom se dopouštěli, kdyby se nám ve vlastním československém státě odnárodňovaly české děti v německých školách? A proto máme řadu českých škol v místech, o kterých se páni domnívají, že jsou jejich nezadatelným majetkem. A chodí-li do těchto škol některé děti německé nebo ze smíšených manželství, zeptejte se jen, jak se tyto děti jmenují a uvidíte hned, že nepocházejí z nějakého praněmeckého původu. Máme-li v českých školách německé děti se jmény: Kadeřávek, Beránek, Petřík, poznáme ihned z těchto jmen, že dědek nebo bába tohoto dítěte byli Čechy, že toto dítě pochází z českých rodičů a že po letech se vrací tam, odkud původně vyšlo.

Zakládáme své české školy v jazykově smíšených územích, budeme je dále zakládati a naší svatou povinností je, abychom se o tyto školy starali tak, aby nejenom zde byly, nýbrž také, aby náležitě prospívaly. (Výborně! - Tak jest!) Nemohu tedy docela klidně přenésti přes srdce, jestliže v ministerstvu veřejných prací na výstavbu, t. j. řádné opatření těchto škol, nalézáme částku 20 mil. Kč, ačkoliv víme, že z této částky pro r. 1929 preliminované již r. 1928 spotřebováno bylo tolik, že do rozpočtu na r. 1929 z těchto 20 mil. Kč zbývá vlastně jenom 1 a půl mil. Kč.

Z toho 1 a půl mil. Kč postavíme dnes velmi málo škol nezbytně potřebných pro řádné i representativní umístění českých škol v území jazykově smíšeném. Musíme naléhati na to, aby v rozpočtu ministerstva veřejných prací tato položka byla zvýšena a aby v dohledné době všechny naše školy v pohraničním území měly náležité ubytování. Nemůžeme se spokojiti tím, aby české školy byly ještě dnes v privátních bytech, aby byly po farách, po hostincích, v nádražních čekárnách; naše děti mají právo, aby měly při nejmenším tak slušné ubytování, jaké mají dnes německé děti v německých školách v sousedních místech.

Pokud se týče vývodů p. sen. Hartla stran pozemkové reformy a jeho stesků, že zejména na Šumavě dostaly se 3 dvory do českých rukou - p. sen. Hartl je zde jmenoval, jsou to Olšová, Laštovičník a Jestřábí - dovoluji si upozorniti, že tyto dvory nebyly v rukou německých, nýbrž náležely velkostatkáři Schwarzenbergovi. Jestliže se s pomocí pozemkového úřadu dostaly do rukou českých, tož myslím, že měli jsme na ty dvory zrovna tak nárok jako příslušné kruhy německé. A opětně a opětně je dokládáno, že pozemková reforma nebyla namířena proti německým občanům tohoto státu. Jestliže pozemkový úřad neustále zdůrazňuje, že z 80 tisíc ha půdy v pohraničním území plných 70.000. ha v dlouhodobých pachtech v akci "R" a "S" dostalo německým rolníkům, tož jistě je to velmi slušné procento z toho, co bylo po ruce a co tedy vlastně Němci dostali. Že nebylo možno přiděliti jim půdu v ryze českém území, je na bíledni.

A výtky, které byly adresovány na nedostatečné jmenování zaměstnanců státních, jsou výtky, které přednášeny jsou sice každým rokem, ale které nemohou býti statisticky doloženy, poněvadž nelze jmenovati někoho zaměstnancem, když se o místo nehlásí. A my jsme zase v zájmu našeho vlastního státu musili přece jen pečovati o to, aby i v pohraničních územích jazykových byli lidé znalí jazyka státního, když ti, kteří tam byli, jazyku státnímu se naučiti nechtěli, nebo nechtějí.

Pokud se týče vývodů p. sen. Zulegera, byly aklamovány s českých stran a bylo by možno je podepsati, kdyby právě nebyla obava, zdali si vládní strany německé a oposiční strany německé nehrají šikovné do rukou, nepracuje-li se tu s t. zv. dvojím želízkem, neboť v doprovodech, zejména německých listů, k našemu jubilejnímu dnu, k 28. říjnu, četli jsme zajímavé věci, kde bylo dokazováno, že za loyalitou, projevovanou vládními německými stranami k Československé republice, skrývá se určitá kocovina vládních politických stran - výslovně toho slova "kocovina" bylo použito - a že tedy dojde jistě k rozčarování, až německé vládní strany poznají, že všechny jejich nároky nemohou býti v rámci tohoto státu splněny. Jinak, kdyby nebylo toho dvojího želízka, bylo by lze vážnou řeč, vážného jistě sen. Zulegera bráti tak, aby každý český člověk se nad ní zamyslil a aby z ní event. vyvozoval důsledky příznivého soužití obou kmenů, českého i německého, v našem čsl. státě.

A nyní dovolte mi, dámy a pánové, abych promluvil několik poznámek k 11. kapitole rozpočtu, totiž k ministerstvu zemědělství. Bylo by mi ovšem milé, kdyby zde přítomen byl alespoň někdo z tohoto ministerstva, (Sen. Dundr: Pány to nezajímá!) a kdyby bylo možno apelovati na tohoto zástupce v tom smyslu, jak zde včera hovořil kol. sen. dr Němec, aby si poznamenal, co se zde říká, a aby z těchto poznámek pak vyvozoval další důsledky.

My máme jako strana svůj kladný poměr k otázkám agrárním a jsme na to hrdi, že pod praporem národního socialismu jde několik desítek tisíců dobře organisovaných zemědělců. Všímáme si proto bedlivě všeho, co úzce souvisí se zemědělstvím vůbec, a rádi dáváme své teoretické i praktické zkušenosti i svůj politický vliv do služeb svého bratra, drobného zemědělce.

Ti malí zemědělci čsl. venkova jsou proletáři půdy. Pracují sice na svém, ale jejich majetek dává jim za těžkou práci k životu jen to nejpotřebnější při životní úrovni velmi skrovné a jednoduché. Oni zrovna tak jako průmyslový proletariát dřou se více méně pro cizí zájmy, a z toho tak vychvalovaného hesla "Pracuj a šetři" zůstává jim údělem jen ta první polovina, protože k realisaci té druhé se nedostává toho nejpodstatnějšího, totiž peněz.

Jiný je náš poměr k dnešní republikánské straně čsl. venkova. Je to proto, že tato strana - zvláště v poslední době - za vystrkovanou péči a starost o zájmy zemědělců, jejichž jediným zástupcem se dělá, skrývá různé osobní a třídně politické snahy a také proto, že pro udržení svého mocenského postavení odchyluje se podstatně od svého původního poslání selské demokracie, uhýbá s linie kulturního pokroku a kazí vzájemnou spolupráci na poli sociální spravedlnosti.

Republikánská strana ráda se chlubí propagací hesla "Venkov jedna rodina". Nemůže však právě vedoucím jejím kruhům býti neznámo, že není na venkově většího nepřátelství než právě proti zemědělci, odváží-li se býti jiného přesvědčení, odlišného tomu, jemuž věří příslušníci právě ve vsi vládnoucí strany agrární. Republikánská strana usiluje všemi prostředky, dostati pod své komando všecky lidi, kteří mají s půdou co dělati. Ale politické přesvědčení jednotlivce nevyvěrá vždycky jen z jeho životního povolání; jsou tu ještě jiné složky, které působí na svědomí člověka a formulují jeho názor na život netoliko se stanoviska hmotného, nýbrž i ideového. Ani u dělnictva nepodařilo se vybudovati jedinou politickou církev. Nepodaří se to ani agrárníkům. A přece bylo by účelným a prospěšným pracovati k tomu, aby politická legitimace nebyla překážkou dobrého lidského spolužití na našem venkově. Výstřelky jednotlivců v tomto směru měly by býti kárány všemi stranami, které mají na tom zájem, a zejména měla by zmizeti z veřejného života a z veřejné správy motivace prokazovati úsluhu jen pro případy politického stranictví.

Byli jsme a jsme ochotni podati ruku k takové práci. Žel, nenalézáme jinde, zejména u agrárníků, podobného ohlasu. Republikánská strana ovládla ministerstvo zemědělství, zemědělské rady, státní pozemkový úřad se všemi jeho složkami, generální ředitelství státních lesů a statků, zemědělské školství, zemědělské okresní pojišťovny, hospodářské okresní záložny, některé banky, chystá se vzíti do svých rukou pojišťovnu živelní a dobytčí, zkrátka vše, co může udržeti a zvýšiti její politickou moc na účet veřejné správy, a tady všude provádí stranickou politiku. Proto také rozpočet ministerstva zemědělství přes svou zdánlivou objektivitu skrývá mnoho stranického zájmu. Nezáleží, vážení pánové, jenom na rozpočtových cifrách. Jde také o to, a zejména o to, jakým způsobem se sahá do jednotlivých položek pro účelné vydávání. A tu prohlašuji velmi otevřeně, že neměří se všem stejně, kdož ve shodném zájmu, ba i s větším nárokem přicházejí do různých státních orgánů, o nichž jsem tady právě mluvil. Zemědělec-socialista nenajde vždy sluchu a ruky tak ochotné, jako zemědělec agrární, a to není správné. To se nám nelíbí.

Kromě toho, co jsem zde řekl o straně své, konstatuji, že i sám osobně mám zvláštní vřelý poměr k zemědělským otázkám. Zastupuji v Národním shromáždění český západ a český jih, kraje eminentně zemědělské. Jestliže je průměrně v Čechách ze 100 obyvatel 32 zemědělců, na Plzeňsku a Budějovicku má každý druhý občan co činiti s půdou. A vedle toho, že je zde tak zemědělský lid, je kraj také zanedbáván.

Už r. 1871 prohlásil tajný rada, sekční šéf a president technického pokusného úřadu ve Vídni dr Vilém Exner o potřebách šumavských krajů to, že je jim potřebí předně světla, to je všeobecného i odborného vzdělání, za druhé tepla, to je kapitálu a úvěru, za třetí prostoru, to je komunikací, silnic, drah, splavných řek, pošt a telegrafů. Staré Rakousko znalo potřeby Pošumaví, leč dělalo málo nebo nedělalo nic pro zlepšení bídné situace tohoto území. Republikánská státní správa ze své vlastní iniciativy, nebo z popudu jihočeských národohospodářských pracovníků prohloubila své vědomosti o tom, co chybí našemu jihu, ale dnes pomalu a ztěžka postupuje se v budování lepších poměrů. Chybí tu větší činnost na poli práce vodohospodářské, meliorační, elektrisační a specielně zemědělské.

Posuzuji tedy rozpočet ministerstva zemědělství, protože dává nahlédnouti do činnosti v souboru otázek, o které se zvláště zajímám, se stanoviska celku a řekněme, jako lokální patriot. A když jsem probíral jednotlivé kapitoly rozpočtové, vždycky jsem se snažil najíti v každé z nich to, co znamená všeobecný prospěch vedle prospěchu specielního. V resortu zemědělství především všímal jsem si školství. Zemědělské školství nalézáme v kapitole 11. pod titulem "Přímá péče o zemědělce" a je tu k tomu účelu preliminována na r. 1929 částka 22,474.000 Kč. Z toho jde na osobní vydání 7,699.000 Kč, na výdaje věcné 14,775.000 Kč. Větší položky z této částky určeny jsou na vyučovací a režijní potřeby státních zemědělských škol, na zřizování a postátnění zemských škol, příspěvky na vybudování, zřízení a výpomoci ústavům nestátním, příspěvky na vydržování ústavů nestátních, lidové školství hospodářské, na studijní stipendia a podpory, na kočovné vyučování a specielní kursy na zemědělské musejnictví, československé zemské museum, ústavy pro studium a povznesení venkova, na zemědělskou organisaci, na zemědělské a lesní družstevnictví, na stavební a strojní rekonstrukce družstevních lihovarů, na revisní náklady a statistiku zemědělského podnikání.

Všimněme si především otázky školské. Konstatuji, že dnes máme v republice 264 zemědělské školy a z těch je 50 státních, 110 zemských a 104 kuratoriální. Své školy vydržuje stát sám, na ostatní přispívá jednou třetinou stavebních a zařizovacích nákladů. Bylo by dobře, kdyby k slovnímu výkladu o celkovém počtu škol a o jejich účelu připojeny byl přehledné tabulky o počtu žáků, jejich stavovském původu a počtu vyučujících. Předešlo by se tak četným výtkám o nákladném vyučování posluchačů, o školách přeplněných učiteli a prázdných na žáky. Vůbec na statistiku jest kapitola 11. našeho státního rozpočtu velmi chudá. Často slyšíme rozhovory o tom, že jsou školy zřizovány pro nedostatečný počet žáků, že jsou ve třídě 4 žáci a že je tam 7 učitelů, že ve třídě je 10 žáků a 12 učitelů. Dobře chápu, že pro vyučování zemědělského dorostu, a zejména na odborných školách zemědělských, systém vyučovací žádá, aby bylo náležité kolektivum vyučujících, a že namnoze počet profesorů a učitelů je větší než je počet žáků. Sama metoda vyučovací k tomu nabádá. Ale bylo by dobře, kdyby ministerstvo zemědělství velmi instruktivní statistikou čelilo těmto výtkám a nebylo nuceno čekati až na zprávy státního úřadu statistického, které pravidelně přicházejí pozdě. Mám v rukou statistiku těchto škol po stránce žáků a učitelstva, ale tato statistika je z r. 1926/1927. Bylo by již nutno, abychom měli tuto statistiku s počátku školního roku 1928 a myslím, že při nadbytku vyučujících sil bylo by lze, aby tuto statistiku ministerstvo zemědělství opatřilo si včas, aby ji uveřejnilo jako přílohu k rozpočtu, abychom vedle výkazů o počtu dětí a vyučujících, pokud jde o národní, střední a vysoké školy, které nalézáme v oboru ministerstva školství, měli takovou statistiku i při kapitole ministerstva zemědělství.

Lidovému školství hospodářskému budiž věnována zvláštní péče. Vzrůst těchto škol naplňuje nás opravdovou radostí. R. 1926/1927 bylo jich 501, z toho v Čechách 306. Chodilo do nich 21.591 žáků, a co je zvláště potěšitelné, že z tohoto počtu 27.591 bylo 16.000 děvčat. Koncem r. 1927 bylo těchto škol 871, tedy mnohem víc, a rozpočet na r. 1929 ohlašuje sto jednotřídek a 850 dvoutřídek, tedy 950 ústavů, opětně více než předešlého roku.

Souhlasím plně s plánem, který vysloven je v rozpočtu ministerstva zemědělství, aby zřizovány byly obvodové lidové školy hospodářské a aby připojeny byly k budoucím obvodovým školám měšťanským. Bylo by na místě, podporovati řádné umístění takových škol, totiž obvodových škol měšťanských i hospodářských a náležité jich vybavení pomůckami bez ohledu, jsou-li podřízeny tomu či onomu ministerstvu. Ostatně tento případ je zvláště účinným dokladem o správnosti názoru, podříditi veškeré školství v republice jedinému resortu, t. j. ministerstvu školství. Vedlo by to také k úměrnému rozdělení školské péče a nemohlo by se vytýkati, že v jedné obci, kde pro hospodyňskou nebo hospodářskou školu pro několik málo žáků - 20 až 25 - je vystavěn palác, kdežto národní školy, škola obecná nebo měšťanská mají místnosti naprosto nedostatečné, nehygienické a neodpovídající pedagogickým požadavkům.

K položce studijních stipendií a podpor je připojen výklad, že se odtud hradí studijní stipendia pro nemajetné žáky, zvláště dítky zemědělské čeledi a dělnictva. Opětně by zde posloužil výkaz, kolik bylo uděleno stipendií, v jaké výši a komu se jich dostalo.

Neobyčejný význam pro šíření všeobecné i odborné vzdělanosti mohly by míti specielní kursy, ale hlavně kočovné přednášky, kdyby byly vedeny systematicky a programově. Je velmi mnoho zemědělských obcí, kam za celý rok a po roce zase nepřijde nikdo s nějakou přednáškou, která by byla užitečna pro ono místo nebo kraj.

K účelnému vybudování takové vzdělávací práce měly by se pozvati i kruhy učitelstva z veřejných škol národních. Mělo by to dvojí užitek. I tito učitelé zainteresovali by se o speciální otázky zemědělské a dosavadní nedostatek přednašečů byl by odstraněn, na druhé straně dosáhlo by se toho, že by každá obec měla své pravidelné vyučování bez zvláště velikých cestovních nákladů.

Přehledná tabulka o počtu přednášek a kursů byla by rovněž účelným doplněním tohoto oddílu činnosti ministerstva zemědělství. Se stanoviska všeobecného máme se dívati na vyšší odborné školy zemědělské jako na teoretickou a praktickou přípravu pro zemědělské povolání. Statistika o konečném zaměstnání absolventů těchto škol bezpečně by ukázala, slouží-li vyšší zemědělské školy skutečně praktickému zemědělství, či používá-li se jich jako přípravy pro službu kancelářskou v různých centrálních či provinciálních úřadech, kam dostávají se žadatelé ani ne tak na základě svých vysvědčení, jako pro svou či svých otců politickou příslušnost. Dejte jednou nahlédnouti za onu clonu krásných slov a číselně pomozte zhodnotiti onu tak zv. přímou péči o zemědělce!

Ostatní tituly v podrobnosti o státních výdajích a příjmech ministerstva zemědělství obsahují zvláště důležité položky na práci meliorační, a to příspěvek k melioračnímu fondu 30 mil. Kč, na meliorace pozemků v zásobování venkova vodou 11 mil. Kč, na úpravu vodních toků 19 mil. 500.000 Kč, na subvence pro nákup strojů a soutěže strojů 2.720.000 Kč.

Má-li býti pokračováno v nutných melioračních a vodovodních pracích rychlejším tempem, a to zejména se zřetelem na český jih, pak bude nutno, aby ministerstvo zemědělství připravilo větší potřebný kapitál k tomuto účelu. Úprava pozemků odvodněním jest investiční práce, a nelze pro ni hledati úhradu jen v řádném rozpočtu státním. Tady bude nutno vypomoci si půjčkou, jejíž úrokování a amortisace uhradí se větším výnosem kultivovaných pozemků.

Budiž mi dovoleno, abych při této příležitosti řekl, že bude jednou, a to snad velmi záhy, nutno přikročiti k radikální změně dosavadní prohibiční a subvenční politiky v zemědělství v politiku k vybudování zemědělské soběstačnosti.

Zavedli jste před třemi lety vysoká agrární cla a udrželi jste jimi vyšší ceny obilí jen po dvě léta. Letos jsou ceny obilí značně nižší, než byla loni a předloni i při existenci vašich vysokých ochranných cel. Těžký problém zemědělské prohibice vyřeší snadno a rychle štědrá příroda. Pole vydají úrodu, je všeho dosti a tím se upravuje cena zemědělských produktů. Žel, že nikoliv cena produktů průmyslových. A tak rolník lacino prodává, ale draho kupuje. (Tak jest!)

Pro vysoká cla zemědělská nemůže býti vyvinován náležitý tlak na úpravu ochranných cel v průmyslu a domácí konsument odnáší na své kapse politiku okamžitého justamentu. Dnes nemají zemědělci na růžích ustláno. I při odhadu celkové hodnoty naší rostlinné výroby na základě sklizňové statistiky a průměru bursovních cen z r. 1926 v částce 18 miliard mluví se o zadlužení zemědělského stavu.

I když uvážíme, že do dluhů upadá se v rolnických rodinách někdy pro nákladný život - dříve se říkávalo, že je flinta neštěstím sedláka, dnes se totéž říká o automobilu - přece jen hlavním důvodem nastávajícího neutěšeného stavu zemědělství je ochranářství a subvencionářství, které pomáhá někomu a jen na okamžik, zatím co většina trvale trpí.

Zvýšiti výnosnost půdy její kultivací, a to hlavně i pozemků drobného zemědělce, toť podstatné a jediné východisko z nastávající kalamity. Subvencemi na stroje pomáhejte všem potřebným. Zaráží postup, že organisace Domovin dostávají snadno a rychle, zatím co spolky a jednoty druhých malozemědělců odkazovány jsou z jara na podzim a z podzimku na jaro třeba několik let.

A co tu říkám o kulturní technice zemědělské, to platí i o zemědělské výrobě, ať rostlinné či živočišné. Na podporu chovu domácích zvířat a toho, co s tím souvisí, preliminováno je 16,332.000 Kč. Zajímavá je tu položka "Příspěvek na zpeněžení dobytka". Letos je na této položce částka 1,480.000 Kč, loni bylo tu 2,080.000 Kč. Důvodová zpráva se nenamáhá, aby jasněji vyložila, čeho bylo docíleno v tomto směru za uplynulý rok, a z výsledků dosavadní vládní hospodářské politiky nevyciťujeme, co velkorysého se stane, aby opravdová nesnáz v otázce zpeněžení dobytka byla odklizena ve prospěch českého zemědělce, zejména malého.