Je skutočnosťou, že naše štátne hospodárstvo spočíva na individualistickom systéme hospodárskom, vybudovanom na súkromom majetku a hlavne na podnikaní. Kým štát a hospodárska sústava zostane individualistickou, plynie z toho určitý pozitivný výsledok pre rozsah a konštrukciu štátnej správy. Není-li rentability v súkromom hospodárstve, nastane reakcia, ktorej dôsledky sú rozhodné národohospodársky a sociálne.

Slávny senát! Tu pripomeniem, že vzhľadom na nadobudnuté zkúsenosti nesmie sa počet dosavádnych podnikov štátnych rozširovať, lebo štátnym podnikom chýba potrebná obchodná pružnosť, pohotovosť a obratnosť, a okrem toho nemajú potrebnej voľnosti, ktorú musí mať každý podnik pre svoje hospodárstvo, nemajú takú ambíciu po zisku ako súkromné podniky, a nedbajú jakosti výsledku svojho podnikania. Miesto podniku sú len ťažkopádné a drahé úrady. A je isté, že zisku docieľujú len tie štátné podniky, ktoré majú monopolný ráz, ako je tabák atď., ktoré medzi podniky v pravom slova smysle nepatria. Keď štát nechce a vlastne ani nemôže prevziať celú výrobu do svojích rúk práve pre horeudané dôvody, musí počítať s tými prostriedkami, ktoré idú cestou podnikania. Opatrenie toto sa týka hlavne našej sústavy prijmovej. Náš štát musí byť vybudovaný na tej myšlienke, že každý prispieva tak, ako môže a berie od štátu to, čo nútne potrebuje, kterýmžto spôsobom dospeje sa k takej sústave daňovej, ktorá by znamenala, že dane majú byť ukladané tam, kde pôsobia najmenšiu škodu. Je isté, že najmenšiu škodu by pôsobily, keď sa daň vybierať bude z dôchodkov najväčších, keďže pri týchto by bola najmenšia reakcia na život, zdravie a kultúru. Stupňovaním daní z vysších dôchodov, by sa znižovali výstrelky dôchodov, až by boly nivelizované na čiare tak, aby stačily k úhrade potrieb celého štátneho hospodárstva. A týmto sa docielí toho, že verejné ťarchy a bremená nebudú uvalené, aspoň nie v takej miere, na najchudobnejšie vrstvy roľnícke a remeselnícke.

Slávny senát! Ku koncu ešte pripomeniem a dôrazne žiadam, aby výdaje a prijmy, určené pre Slovensko, boly v rozpočte aspoň špecielne uvedené, keď už zvláštny rozpočet sa pre Slovensko nezhotovuje, aby v jednotlivých položkách boly rozlišované, že čo sa dá pre Čechy, čo pre Slovensko, čo a aké podpory, investície a iné sa dá pre Slovensko a čo pre historické zeme. Týmto spôsobom sa presne aspoň bude videt, že akou mierou sa merá na Slovensku a akou v Čechách a či sme rovní s rovnými.

To je našou požiadavkou, teraz v jubilejnom roku čo do budúceho finančného hospodárenia a žiadame dôrazne rešpektovanie našich požiadavkov, lebo veď sme, alebo aspoň by sme maĺi byť rovní s rovnými a vtedy sa docielí v našom štáte úplnej konsolidácie.

Slávny senát! Je isté, že snahou našej finančnej politiky je dosiahnutie štability a aktivity v našom finančnom hospodárstve, že smeruje naša pripravovaná daňová štruktura k tomu, aby i Slovensku sa dalo, čo mu patrí. A v tejto nádeji, že do budúcnosti slávna vláda a i slávny snem bude rešpektovať naše slovenské požiadavky a že Slovákom dá všetko čo im patrí - nič viace nechceme - v tejto nádeji, že naše požiadavky budú úplne rešpektované, prehlašujeme, že pre rozpočet hlasovať budeme. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Hütter.

Sen. Hütter (německy): Slavný senáte! Následkem omezené lhůty řečnické je mi bohužel jen možno, dotknouti se zcela krátce nejdůležitějších hospodářských otázek a žádati, aby směrodatná místa vzala na ně zřetel. Sáhnu-li ke kapitole ministerstva obchodu, musím ihned konstatovati, že v rozpočtu na rok 1929 bylo německé školství, požadavky sociální povahy a kapitola podpora živností obmyšleny přímo macešsky, kdežto na druhé straně pro vojenské účely, pro české menšinové školy a pro ministerstvo věcí zahraničních zařaděny jsou sumy, které daleko přesahují daňovou schopnost obyvatelstva.

Péče, kterou stát věnuje podpoře živností a jejíž nositeli jsou ústavy pro zvelebování živností, nestačí vůbec, aby se živnostem a jejich hospodářskému životu zjednala nějaká platnost, která by byla s to, aby živnostem zabezpečila úlohu zprostředkovatele mezi průmyslem a kupujícím obecenstvem, která jí dnes více než kdy jindy přísluší. Ústavy pro zvelebování živností získaly si velikých zásluh o stav živnostenský, byly odedávna průkopníky v oboru zvelebení a zvýšení živnostenské výroby, a je také prokázáno, že jejich činnost namnoze živnostem získala nová pole působnosti. Žijeme dnes v době epochálního převratu v oboru hospodářské činnosti, a živnosti nemohou se uzavírati těmto novotám, nechtějí-li zaniknouti. Pouhými kursy a teoretickým vyučováním se živnostem nepomůže. Správné zvelebování živností žádá netoliko zvýšené teoretické obchodní vzdělání, žádá také předvedení a vyzkoušení novodobých strojů a pracovních pomůcek. K tomu však je potřebí také příslušných místností a prostředků. V Chebu jest úřadovna pro zvelebování živností přes 20-leté trvání nuzně umístěna ve třech pokojích činžovního domu. Vybudování chebského ústavu, opatření vlastní přiměřené budovy je naléhavě potřebí.

U této kapitoly je tomu však tak, jako u všech jiných ve státě: jedná se přece o ústav v německém území. Také liberecká komora mohla by o tom zanotovati žalozpěv. Liberecká komora založila v Turč. Sv. Martině ústav pro zvelebování živností, začež bylo vydáno 20 mil. Kč. a také v Brně, kde moravský zemsky úřad má k disposici rozsáhlé místnosti, má se přikročiti ke stavbě velkého úřadu pro zvelebování živností. Obvod liberecké a chebské komory je povahy převážně průmyslové a také obchod a průmysl přicházejí zde početně velmi silně v úvahu. Nebude-li ústavům v Liberci a v Chebu vláda věnovati značnou pozornost, pak lze také zde s klidem tvrditi, že příčinou toho jsou jen národnostní moment a duch v tomto státě panující. "Rovní mezi rovnými", tato věta zní krásně navenek, ale pro nás Němce jest jen ironií.

Stejně macešským způsobem jedná se s učebnými dílnami a odbornými školami textilními, které leží v německém území. Přes veliké daně, které platí průmysl, obchod a živnosti, přechází se namnoze právě přes tyto tři skupiny, kde se jedná o účelné jejich zvelebení, a to dokazuje přece také předložený rozpočet na rok 1929.

Musím bezpodmínečně žádati, aby výzkumnému ústavu pro textilní průmysl v Liberci věnován byl značný obnos k jeho vybudování z úvěru ministerstva obchodu pro zvelebování průmyslu. Jak veliký význam má výzkumný ústav pro textilní průmysl, nepotřebuji blíže vysvětlovati, poněvadž se přece již roku 1927 dostalo ministerstvu obchodu o tom přesného vylíčení. Je jistě příznačno, že tak vysoko vyspělý československý textilní průmysl na rozdíl od Anglie, Německa a Ameriky stále ještě nemá takovéhoto ústavu. Jak známo, byl roku 1925 za řízení pana dr Siebera zřízen takovýto ústav v Liberci, i lze s největším potěšením konstatovati, že se tento ústav za krátkou dobu svého trvání rozvíjí ve vzestupné linii. Obchodní komora v Liberci poskytla tomuto ústavu ve své novostavbě ústavu pro zvelebování živností také přiměřenou místnost, takže umístění jeho jest úplně zabezpečeno. Tím však není účelný tento ústav zabezpečen ve svém trvání.

Již roku 1927 bylo od směrodatných míst žádáno u ministerstva obchodu za státní příspěvek 100.000 Kč, přes opětovné intervence bohužel bezvýsledně. Bezvýsledně zajisté jen proto, poněvadž tento nový ústav leží v německém území a poněvadž se na druhé straně chtělo získati nejdříve času ke zřízení takovéhoto ústavu někde v českém území. A skutečně! Jak jsme tušili, tak se také stalo! Mezitím urgovala brněnská obchodní komora zřízení výzkumného ústavu - hlavně pro bavlnu a umělé hedvábí - a jak velice se spěchalo se zřízením a s podporou tohoto ústavu, dokazuje to, že se již dne 14. června t. r. konala v ministerstvu obchodu porada stran tohoto ústavu. Jistě není vyloučeno, že se tomuto v jeho existenci ještě nikterak zabezpečenému novému výzkumnému ústavu, dostane již roku 1929 přiměřených prostředků, poněvadž zde vyšel popud s české strany.

Liberecký textilní ústav výzkumný dlužno vybudovati, to je v zájmu veškerého textilního průmyslu a dělnictva v něm zaměstnaného. Máme-li pro chemický ústav v Paříži, jehož členem jest Československo, jen na členských příspěvcích ročně pohotově 10.000 zlatých franků, pak bude a musí býti dána také možnost povoliti výzkumnému ústavu v Liberci 100.000 Kč.

Obzvláštní podpory zasluhuje hračkářský průmysl v Rudohoří, jehož obyvatelé musí zápasiti s trpkou nouzí. Také živnostenskému úvěrnictví měla by se věnovati zvýšená pozornost. Říšský svaz obchodnictva podal dne 14. září t. r. ministerstvu obchodu žádost, ve které se žádalo za zavedení průkazu způsobilosti v živnosti obchodní. Poněvadž požadavek obchodnictva je spravedlivý a toto se usneslo na něm jednomyslně, bylo by si přáti, aby se nyní vážně započalo s reformou živnostenského řádu. I když zákon o nekalé soutěži podle svého ustanovení má chrániti reelního obchodníka, nestačí přece toto opatření samotné, nemá-li také průkaz způsobilosti ochranné funkce.

Dalším požadavkem obchodnictva je zrušení ministerstva zásobování, které danými poměry se stalo již zbytečným. Také co do vybudování obchodního a živnostenského pokračovacího školství bylo by si leccos přáti. Ostatně měly by tyto školy, jakož i také textilní školy býti vůbec podřízeny ministerstvu obchodu.

Paušalování daně z obratu u zbývajících ještě druhů zboží je požadavkem obchodnictva a živnostnictva. Žádá se také odstranění nespravedlností při zabavení pro dlužné daně, a mohlo by se tomu vyhověti vydáním nového exekučního řádu. Zabavení pro dlužné daně jsou přímo na denním pořádku, a bude jich asi následkem nových berních zákonů ještě více. Při takovýchto událostech se dotčenému béře netoliko hodnota dlužných daní, nýbrž následkem platných předpisů často dvakrát a třikrát tolik. Berní reforma v kruzích živnostnictva vyvolala všeobecné zklamání, neboť o úlevách tehdy slibovaných ničeho nepociťujeme. Také zrušení 12procentní daně z přepychu bylo by nejvýš na čase.

Ale nejvýš na čase je také, aby ministerstvo obchodu přiměřeným způsobem ocenilo činnost německého zemského svazu živnostenského v Čechách, ke kterému náleží 1200 společenstev, a to tím způsobem, aby se mu poskytla skromná subvence 10.000 Kč ročně na úlevu za mnohá vydání, která mu každoročně vznikají.

K dosavadním účinkům obilních cel nemám toho příliš mnoho říci, poněvadž nedávno sjezd malorolníků a rolníků na pomezí již s dostatek projevil svoji nelibost.

Co se týče pověstí o zřízení obchodní a živnostenské komory v Moravské Ostravě, které se v poslední době zase vynořily, chtěl bych před takovýmto novým zřízením varovati; varovati z toho důvodu, poněvadž by území pro to v úvahu přicházející bylo patrně příliš malé a poněvadž se také na německé straně již dnes ví, jaký účel se tím sleduje.

Proč osnovu zákona o kartelech předložilo právě ministerstvo spravedlnosti, a nikoli ministerstvo obchodu, které by přece bylo bývalo činitelem povolanějším, je mně přímo nepochopitelné.

Kapitola ministerstva obchodu zaujímá ve státním rozpočtu na rok 1929 s jeho potřebou 9 a půl miliardy se svými 47 mil. Kč vzhledem k svému významu postavení více nežli skromné. Přímo nesmyslné a nepochopitelné plýtvání dlužno konstatovati u ministerstva zahraničních věcí, které se v rozpočtu objevuje se 168 mil. Kč, o ministerstvu národní obrany nechci teprve mluviti. Také ministerstvo zemědělství požaduje 246 mil. Kč, tedy o 30 mil. Kč více než loni.

Nyní se chci ještě zcela krátce zabývati naším zahraničním obchodem a jeho významem. Statistické cifry naší obchodní bilance dokazují, že klíč pro vývoz tuzemských výrobků hledati dlužno v Německu. Vývoz z Československa do Německa, který činil r. 1926 3552 mil. Kč, zvýšil se v r. 1927 na 4848 mil. Kč. Toto mohutné zlepšení bilance zahraničního obchodu ve styku s německou říší zakládalo se tudíž výhradně na pouhé smlouvě o nejvyšších výhodách, která na individuelní hospodářské potřeby nikterak ještě nebéře příliš mnoho zřetele. Za režimu velkorysé tarifní smlouvy mohl by se mezistátní výměnný styk v příštích letech ještě podstatně zvýšiti, ovšem bude úlohou těch, kdož stát řídí, by pečovali v zahraniční a ve vnitřní politice státu o to, aby nedocházelo k jakémukoli podceňování německého výkonu a k jakékoli nevážnosti vůči této veliké říši. Také opatření, jaká byla učiněna při vyplácení markových priorit, nejsou zajisté způsobilá, aby získala přátelství Německa. Také neustálé ohrožování německého majetku, německé kultury a přímo nepochopitelná politika zbavování práv, kterou pánové nyní panující v tomto státě provozují zde každodenně proti 3¹/₂ milionu Němců, nemůže nalézti souhlasu v Německu, a to tím méně, ježto přece část těchto Němců svými kluby je zúčastněna na pomoci těmto vládním opatřením. Pomocí lze to plným právem nazývati, co činí vládní strany německé, vždyť přece dodnes za tuto stafáž, jak teprve nedávno pánové sen. dr Medinger a ministr dr Spina sami přiznali, nedosáhly dosud žádné odměny nebo díků, neřku-li úspěchů.

Ovšem stojíme před volbami a tu přece vždy znovu je potřebí nějakého omamujícího prostředku, aby voličské masy takovýmito událostmi zaražené, byly oklamány a uklidněny. Není to také směšné, když za česko-německého vládního spolužití pošta ve svém mezinárodním styku užívá jen tiskopisů v jazyce českém a francouzském? Což francouzský strýček chová skutečně tolik otcovské lásky pro československý stát? Cifry československého zahraničního obchodu dokazují opak.

Vývoz z Československa do Francie činil r. 1924 291 mil. Kč, t. j. 1,71 procent všeho vývozu ze státu: r. 1927 však již jen 240 mil. Kč. Dovoz Francie do Československa činil r. 1924 536 mil. Kč, t. j 3,4% všeho dovozu. Roku 1927 781 mil. Kč. To, co řečeno, znamená v době tří let zhoršení vývozu o 51 mil. Kč, kdežto dovoz se v posledním roce zvýšil o 245 mil. Kč. Dovoz Francie je tedy o více než 200 mil. Kč větší než vývoz z Československa. Změna smluvního poměru je zde naléhavě nutná.

Již od několika let vznášejí kruhy průmyslnické, obchodní a živnostenské požadavek uzavření tarifních smluv s balkánskými státy, neboť tyto státy následkem svého vývoje mohou potřebovati velmi mnoho průmyslových a živnostenských výrobků. Vyjednávání bude sice spojeno s obtížemi, ježto pro obchodně politické názory, které tam ještě panují, vyjde se jim co do dovozu agrárních výrobků jen málo vstříc. Ale přes všechny tyto názory a rozpory a přes všechny obtíže musí se zkoušeti všechno, aby se zde nalezla nová odbytiště, aby nemusilo docházeti k dalšímu ještě omezování práce v podnicích.

Víme přece všichni, že roztržení tak velkých hospodářských území, jakým bylo staré, nyní v tolik státních území rozdělené Rakousko-Uhersko, veškerému našemu hospodářskému životu přineslo jen škodu. Kdysi zkvétající lnářský průmysl ve východních Čechách je dnes skoro již odsouzen k nečinnosti, a není také naděje na jeho oživení. Události ve lnářském průmyslu měly za následek nouzi a bídu v kruzích těch, kdož přišli o zaměstnání. Ale nejenom to, měly také nepříznivý vliv na živnosti a na obchodní činnost, a rovněž na obce a okresy, krisí spolu postižené. Je povinností a úlohou státu a vlády, aby zde pomohly, aby tento pramen daňových příjmů, pro stát tak důležitý, nevyschl úplně.

Číslice vývozu československé obchodní bilance dokazují, že pro nás hlavně přicházejí v úvahu Německo a Rakousko a také Maďarsko. Musí se tedy každému národnímu hospodáři jeviti nepochopitelným, že pan ministr věcí zahraničních ve své činnosti zahraniční politiky na tyto okolnosti, na rozdíl od ministerstva obchodu, nebéře skoro žádného zřetele. Přátelství s Francií a Anglií nám národohospodářsky nejen nepřineslo výhody, nýbrž jen ztráty, pročež by se pan ministr věcí zahraničních příště měl snažiti něco méně o přízeň tak zvaných vítězných států, spíše měl by klásti váhu na to, aby příznivěji utvářil poměry k našim sousedním státům, Německu a Rakousku.

V souvislosti s projednávanými hospodářskými otázkami chtěl bych také promluviti několik slov k postátnění lesů a k lesní reformě, na kterou všechny české politické strany s veškerou mocí naléhají. Aniž bych se dotýkal nevyhnutelných následků postátnění lesů a lesní reformy, budiž zde krátká zmínka o "pozemkové reformě", která nám dává poučně nahlédnouti do toho, jak se v tomto státě řeší národohospodářské problémy.

Pozemková reforma stala se především vítaným nástrojem k počešťování a je skoro bez jakéhokoli významu, bylo-li německým uchazečům o půdu ze zabrané půdy přiděleno asi 20.000 ha zemědělských pozemků. Před počátkem provádění pozemkové reformy hledělo také německé venkovské obyvatelstvo s jistým očekáváním vstříc agrární reformě, neboť také německý malý a střední rolník potřebuje namnoze hospodářského posílení svého pozemkového majetku, přidělením půdy. To se, jak již zmíněno, nehledě k několika málo výjimkám, nestalo. Kdyby se bylo provádělo spravedlivé přidělování půdy, pak byli by se v německém jazykovém území němečtí rolníci musili dostati v držení zabrané půdy. Poněvadž však Češi o takové pozemkové reformě nechtěli ničeho věděti a poněvadž pozemková reforma v prvé řadě měla sloužiti ryze účelu počešťování, byly velkostatky ležící v německém jazykovém území parcelovány jen z nepatrné části. Sáhlo se k pomocnému prostředku zřizování zbytkových statků a z vytvořených 1292 zbytkových statků neobdrželi Němci ani tucet. S jistým jásotem přihlížely obzvláště české agrární a socialistické kruhy ke zničení velkostatků, kdežto tytéž kruhy odňatého majetku používají k vytvoření nových latifundií. Namnoze se změnili pouze majitelé, bylo provedeno špatně skryté keťasení s půdou a tento akt násilí veleben byl i na nejvyšším místě jako největší sociální čin přítomnosti. Sudetskoněmecký lid ve svém celku nepoznává, bohužel, dodnes těžkých národních a materielních škod, které mu pozemková reforma způsobila. Německý majetek v Čechách, na Moravě a ve Slezsku byl zmenšen alespoň o 325.000 ha, což se rovná násilnému zmenšení německého národního jmění o 3,1 miliardy Kč, ježto lze předpokládati cenu jednoho hektaru částkou 11.000 Kč, počítáno bylo však průměrně jen 1904 Kč za 1 ha. Uvážíme-li dále, že bezohledným roztříštěním zemědělských velkostatků bylo zničeno na tisíce německých pracovních míst a že každé jednotlivé z těchto pracovních míst pro nás znamená větší nebo menší národní kapitál, jde hospodářská škoda, která nám způsobena byla pozemkovou reformou, do mnoha miliard Kč. Podle sdělení pozemkového úřadu činí počet úředníků, zřízenců a dělníků, kteří byli připraveni o své zaměstnání, 63.500, a tito musí ztrátu svého pracovního místa kvitovati odškodněním celých, prosím, 4000 Kč!

Kdežto v právních státech není myslitelno žádné vyvlastnění bez předchozího odhadu skutečné ceny a bez předchozího zaplacení, pozemkový úřad o přejímací ceně vůbec nemluví. Odhad děje se zpravidla po letech, placení nikoli v hotovosti, nýbrž zápisem do knihy státních dluhů při ¹/₂% umořování, vlastně teprve během 200 let! Je také na pováženou, že rozdíl mezi přejímací a přídělovou cenou, tedy zisk pozemkového úřadu na této transakci, pak zaopatřovací fond pro zaměstnance - asi 70 mil. Kč - a peníze pod jinými tituly vybírané musí činiti fantastickou sumu. Při tom není žádného kontrolního úřadu!

Také na tomto místě musíme se vždy znovu stavěti proti nepravdě, rozšiřované s oficielních míst. Čeští členové vlády tvrdili opětovně, že se vyvlastnění půdy děje bez odporu, že majitelé půdy pochopili nutnost přinášeti tuto oběť a obzvláště se silně přehání odškodňování. Vyvlastnění půdy v Československu neděje se bez odporu, i když se odpor neprojevoval v krvavé obraně. Diktátorským plnomocenstvím vybavení úředníci pozemkového úřadu podrobili všechny majitele namnoze duševním mukám a tímto zajisté krutým procesem byl tichý a trvalý odpor majitelů půdy zlomen. S příšerným klidem byly právní pojmy a neporušitelnost soukromého majetku, ve všech státech uznávaná, brutálně znásilněny a 80 procent tak zvaných dobrovolných dohod neznamená nic jiného, nežli nekonečnou, trpkou a bolestnou duševní trýzeň. Taková je pravda! A ředitelové nekontrolovatelného pozemkového úřadu připravují nové vydání těchto duševních muk. Tak jako při pozemkové reformě byly "oběti" zcela jednoduše předvolávány, používá se této metody při připravovaném postátnění lesů a při lesní reformě. V režii začíná se to především shodovati s tiskovou propagandou. Pomocí ochotného tisku probudí se uměle zájem o postátnění lesů a lesní reformu, kdežto ve skutečnosti obyvatelstvo nemá pražádného sociálního nebo finančního zájmu na postátnění lesů.

Povinností všech směrodatných činitelů německých jest, aby veliké veřejnosti uvedli jasně na paměť, že připravované postátnění lesů nakonec není ničím jiným nežli nejnovějším, ale také nejtěžším národnostním znásilněním, jemuž německá a maďarská menšina v tomto státě má býti vydána. Dejme zde promluviti několika cifrám: Na německém a maďarském jazykovém území nalézá se 239.016 ha, na českém jazykovém území 46.142 ha zabraného lesního majetku. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku zabere se 130.429 ha čili 73,87% v ryze německém území a jen 46.142 ha čili 26,13 % v českém území. Německým velkostatkářům vezme se více než 30 procent jejich lesního majetku, kdežto českým velkostatkářům se vyvlastní jen asi 4 procenta jejich majetku. Tím je podán důkaz, že postátnění soukromých lesů sleduje jen jediný cíl, a to: převedení německé državy, převedení lesů, majetku menšinových národů, do českých rukou! Je dávno veřejným tajemstvím, že se ve vší rychlosti tvoří všemožná družstva a společnosti, které se vší mocí ucházejí o příděl zabraného lesního majetku a nejtemnější machinace objevují se zde více nebo méně skrytě na povrchu všeobecných úvah. A přes všechna opačná tvrzení je nasnadě obava, že může dojíti k lesní reformě, která se rovná pustošení lesů ve prospěch finančně silných jednotlivců. Zdali přednostní nárok obcí a okresů, který měly podle §u 10 přídělového zákona, platiti bude také pro německé obce, a to plnou měrou, je více než pochybné. A tak bude největší počešťovací dílo korunováno postátněním německých a maďarských soukromých lesů.

Dlužno se obávati nejen ztráty německé državy a německého kapitálu, postátněním lesů podvázán bude zároveň životní nerv desetitisíců německých pracujících lidí v Československu. Sociální tragedie neslýchané váhy najde zde své ukončení, neboť postátnění lesů v Československu neznamená nic jiného, nežli vyhození německého a maďarského lesníka z lesního hospodářství!

Sudetští Němci nenalézali se ještě nikdy v tak tísnivé národnostní a hospodářské situaci jako nyní. Zůstává také nepopřenou skutečností, že vstupem dvou Němců do vlády nenastalo žádné ulehčení národně-politické situace.

Co znamená vyhození přes 60.000 německých a maďarských státních zaměstnanců v národnostním a hospodářském ohledu? Jedno pracovní místo propuštěných německých a maďarských státních zaměstnanců lze oceniti na 20.000 Kč, a to za jeden rok. Pro 60.000 lidí znamená to roční úbytek na mzdě částkou 1.200 mil. Kč. Dejme tomu, že by tito lidé byli sloužili jen ještě 15 let, pak vyplývá zde z toho úbytek více než 18 miliard Kč na mzdě a počítáme-li dále, že by tato pracovní místa byla zůstala obsazena jen ještě jedním pokolením, musíme zaznamenati ztrátu 54 miliard Kč na mzdě.

Stát jako majitel lesní a zemědělské půdy! Ministerstvo zemědělství vykazovalo již koncem r. 1927 úhrnný majetek 927.000 ha, z toho 796.000 ha lesa. Ale také uvedená plocha lesů ministerstva zemědělství 796.000 ha se asi neshoduje, poněvadž patrně celá řada postátněných lesů není k tomu ještě připočtena. K tomu ještě přistupuje, že následkem t. zv. "pozemkové reformy" obdrželo ministerstvo národní obrany 37.242 ha půdy, z toho 36.568 ha lesa. Mimo to převzal nebo vyvlastnil stát 33.428 ha nadačních statků, v tom 24.947 ha lesa; tyto podléhají ministerstvu školství a nejsou obsaženy v číslicích zprvu uvedených. Mimo to spravuje pozemkový úřad státní majetek 91.500 ha, z toho 72.500 ha lesa, který rovněž v hořejším čísle není obsažen. To všechno dohromady činí 1,134.500 ha, z toho 930 tisíc 500 ha lesa, to jest 20 procent všeho lesa, čili obrazně řečeno, státu patří již každý pátý strom. Podle toho je důvod, že všeobecný zájem vyžaduje zvětšení státního majetku lesního, naprosto neodůvodněný, a celé postátnění lesů směřuje - jak již opětovně a přesvědčivě bylo dokázáno - jedině k intensivní a velkorysé akci na počeštění německé a maďarské državy a pracovního místa. To jest jediný a také konečný účel zamýšleného postátnění lesů a lesní reformy.

Zcela krátce chtěl bych ještě promluviti o této věci: Bylo by zajímavo zvěděti, jak vysokou subvenci poskytla vláda brněnské výstavě soudobé kultury a jakého obnosu se z toho dostalo německému oddělení. Německé oddělení pro výchovu a vyučování, které, jak známo, bylo provedeno způsobem vzorným, až donedávna neobdrželo ani nejmenší státní subvence. Totéž chtěl bych konstatovati o německém oddělení mezinárodní výstavy pro kreslení v Praze. Žádosti o subvenci tu jsou, i žádám za rychlé a příznivé vyřízení těchto žádostí. Není známkou zdravé a moderní správy, jestliže se spisy vůbec po celé měsíce a léta nevyřizují, a když strany vždy zase musejí jezditi do Prahy, aby urgovaly vyřízení svých žádostí a rekursů.

Již několikráte poukázal jsem ve svých senátních řečích a interpelacích k neudržitelným poměrům na nádražích ve Warnsdorfu, Chřibské-Rybništi a Podmoklech. Pan ministr sice ve svých odpovědích doznal, že jsou poměry takové, jak jsem je vylíčil, že jsou zde nové stavební plány, že však přestavbu bude lze provésti teprve tehdy, až budou po ruce potřebné peněžní prostředky. Na přestavby, přístavby a rozšíření v českých krajinách však jsou tu vždy peníze. Naše německá pohraniční nádraží naproti tomu nejsou naprosto žádnými pěknými navštívenkami pro cizince, kteří přicházejí do tohoto státu.

Velice nutným jeví se také vybudování druhé železniční koleje mezi Podmokly a Benešovem nad Ploučnicí a Jedlovou a Chřibskou-Rybništěm. Velice žádoucím bylo by také rychlíkové spojení mezi Warnsdorfem a Podmokly. Dnes potřebuje osobní vlak na této trati k překonání 61 km dvě půl hodiny, jezdí tedy rychlostí 24 a půl km za hodinu, kdežto i pro místní dráhy zhusta bývá předepsána větší rychlost.

S trochou dobré vůle bylo by lze také provésti předběžné práce vlády pro zřízení nových mostů přes Labe z Podmokel do Děčína, jakož i z Ústí do Střekova a přikročiti k brzké novostavbě.

Německá strana národní byla a je kdykoli ochotna spolupracovati věcně při řešení hospodářských otázek také na parlamentní půdě. Jako strana oposiční, ačkoli se značnou jistotou ví, že vládní většina zamítá všechny její dobře míněné návrhy. V rozpočtu pana ministra financí Československé republiky nesmí se přece, na rozdíl od všech jiných států s parlamentární vládou, změniti ani číslice. Resolučními návrhy, které putují do koše, není nám však pomoženo. To však nám přece nemá brániti v tom, abychom všechnu naši sílu nepostavili do služeb našeho německého hospodářství a německé kultury. (Potlesk stoupenců řečníkových.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dávám slovo panu sen. Thořovi.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Při projednávání tohoto státního rozpočtu v poslanecké sněmovně prohlásil tamní generální referent, že v uplynulém období prokázal náš stát úplnou životaschopnost, tedy že není odkázán na cizí pomoc a že není odvislý od cizí vůle. Toto konstatování jest jistě potěšitelné a dokazuje, že náš stát nalézá se v rukou dobrých hospodářů, že se s penězi poplatníků velmi dobře hospodaří.