V jednom bodě bylo ve státním rozpočtu na rok 1929 poněkud vyhověno našim přáním, a to v otázce podpory hospodaření s hnojem a hnojůvkou. Je přece politování hodnou skutečností, že přes vysoké ceny umělého hnojiva - ke svému politování musíme to vždy znovu konstatovati - hospodaření s hnojem a hnojůvkou je stále ještě špatné. Je smutno pozorovati, že na jedné straně kupujeme drahý salnytr a drahý čpavek, kdežto na druhé straně dusík, který sami vyrábíme, často takořka vraty vytéká ven do nejbližší vody. Poučovali jsme v tomto oboru zemědělskými radami a hospodářskými školami rolníky po celá 10letí o tom, že mají věnovati více pozornosti péči a uschování hnoje a hnojůvky. Vypracovali jsme - a nechci sebe sám chváliti, neboť je nás přece 54 pánů, kteří o této otázce rozhodují - v té příčině program, zahájili jsme velikou akci, která záleží v tom, že se pro malé hospodáře alespoň v každém okrese vypracuje několik školských příkladů, plánů pro hnojiště a nádržky na hnojůvku. Počet těchto plánů jest již velmi značný. Dva odborníci lučního hospodářství, anebo jak se u nás musí jmenovati, asistenti chovu hospodářského zvířectva, vypracovali za 1 rok 248 takovýchto plánů, propočítali rozpočty a vypracovali lidem podle situace speciální plány pro hnojiště. Podařilo se nám vymoci pro tato hnojiště a jámy na hnojůvku malou subvenci ministerstva zemědělství. Ti lidé se z těchto prací něčemu naučili, což přece je hlavním účelem. Nemůžeme ovšem dávati každému, nýbrž musíme především pomýšleti na to, abychom našim rolníkům předvedli vzorné příklady pro správná hnojiště a jámy na hnojůvku. To je obzvláště důležité pro malé rolníky, kterým často není možno, aby si dali vypracovati sami vlastní plány a kteří se nyní mohou naučiti na školském příkladu, jakým způsobem dlužno zříditi základ a jak se celé věci správně chopiti. To je také se stanoviska národohospodářského a zdravotního velice žádoucí a důležité, protože se tak pracuje k tomu, aby se ve vesnicích neotravovaly studně hnojůvkou. Ukázalo se, že vypuknutí tyfu má často svou příčinu v tom, že jámy na hnojůvku a hnojiště prosakovaly a že se tím v celé obci zamořila pitná voda, čímž ovšem vznikla možnost tyfu a jiných nakažlivých nemocí. Bylo by v této příčině žádoucím vytvořiti zákon, aby se předešlo takovémuto zamoření tím, že by stavební zákon měl také u jam na hnojůvku a hnojišť předpisovati, aby se bezpodmínečně prováděly nepropustné, tedy s cementem. Cement je přece za dostupnou cenu a je ve vlastním zájmu majitelů, když raději vydají několik korun více, nežli aby ohrožovali zdraví rodiny a personálu.

Základem intensivního chovu dobytka jest opatření dobrého krmiva v hojné a nejlepší jakosti. Německý odbor zemědělské rady dal si tudíž obzvláště záležeti na tom, aby zvelebeno bylo pěstování pícnin,

poněvadž přece Němci usazeni jsou vlastně jen na pomezí, na periferii Čech, Moravy a Slezska v horách. Zvelebovati toto pěstování pícnin v německém pomezí je důležitou a vážnou úlohou pro nás, chceme-li vůbec dosíci nějakého pokroku v chovu dobytka. Založili jsme za tím účelem t. zv. pastviny anebo školky pro travní semena. Travní semena, která vypěstoval známý pěstitel rostlin prof. Freudl z pokusného ústavu v Děčíně-Libverdě podle místní polohy, osvědčila se co do bonity jako zcela výborná, vydávají se z Děčína-Libverdy jednotlivým hospodářským spolkům zdarma a je věcí malorolníků, aby se s největším zájmem věnovali této úloze, zakládání pastvin a školek pro travní semena, poněvadž za okolností tvoří to také cenný pramen příjmů. Také větší pěstitelé osiva a pastvin věnovali se této otázce a docílili při tom dobrých výsledků, i vidíme, že touto cestou dospějeme k tomu, abychom dobročinným způsobem zlepšili poměry pěstování pícnin na německém pomezí republiky. Pěstování obilí přichází přece v těchto vysoko položených krajinách pro špatnou sklizen sotva v úvahu a tak tvoří zvelebování pastvin, pěstování pícnin pro německé krajiny jednu z nejdůležitějších úloh. Také v Karpatech nahoře máme potřebí těchto vzorných hospodářství, těchto pastvin, pěstování osiva, pane kolego (obrácen k sen. Richterovi), neboť slovenský sedlák v Karpatech jest ubožák, který si to nemůže dovoliti z vlastního, a proto projednávali jsme tuto otázku netoliko v užším kruhu německého odboru, nýbrž se zástupci zemědělských rad z Podkarpatské Rusi, Slovenska, Čech, Morav a Slezska. Dáváme vám také všechno k disposici (Sen. Richter [německy]: Děkuji!) a chtějí-li se páni úředníci dále zajímati a vzdělati, rádi je u sebe uvítáme, poněvadž máme za morální povinnost provésti to nejen pro náš vlastní odbor, nýbrž pro všechny, kteříž patříme k tomuto společnému státu.

Jinou otázkou, která nás také velmi zajímá a na kterou také poukázal pan ministr zemědělství, je produkce cenného osiva. V této otázce vykazujeme ve vlastní zemi značný pokrok, máme vlastní semenáře, jejichž osivo dlužno uznati. Kdo to má uznati? To musí učiniti kvalifikovaní rolníci anebo úředníci na statcích a odborní učitelé, kteří venku na poli vyzkoušejí vypěstované osivo; z toho pak plyne vyšší výtěžek. Ovšem musí ten člověk míti za svou námahu také přiměřenou mzdu, neboť každá práce chce svoji mzdu. V této příčině můžeme vykázati nejlepší úspěchy. Studovali jsme také americké poměry na základě šetření, statistik atd. Mimo Německo a Čechy a Moravu není žádné země, která by se nám rovnala v pěstování osiva, ani Francie nebo Anglie, poněvadž tam zemědělství upustilo od obilí a přešlo k pěstování pícnin. Všechny tyto studijní cesty, jež naši páni podnikli do západních zemí, poněvadž prý všechnu kulturu dostáváme odtamtud, nepřesvědčily nás, že se tam můžeme něčemu naučiti, a uvádím za svědka svého kolegu Fáčka, který přede dvěma léty cestoval ve Francii od jihu až do Normandie. On a všichni druzí prohlásili jednomyslně, že my zemědělci z Čech a Moravy nemůžeme se tam ničemu naučiti, naopak, že je daleko předčíme. To se vztahuje také na jiné země, také na americké poměry, kde provozování hospodářství je možné jen pomocí techniky a kde nejdříve nutno položiti koleje, aby bylo možno skliditi úrodu. Když nám od obchodní komory ukazují cifry, že celé zpracování jednoho hektaru půdy v severní Americe stojí 70 Kč, musíme se tomu mimoděk pousmáti. Nedávno to dokonce učinil jistý profesor z rozkazu obchodní komory. Se 70 Kč chtějí v severní Americe jeden hektar půdy zpracovati, kultivovati, vymlátiti a sklizeň dopraviti k vagonu. To je šílenství, poněvadž osivo v Americe také nedarují a když to tamní rolník započítá a když seje sebe méně, hektar osiva samotného stojí přece 400 Kč podle našich peněz. Americký dělník je nejlépe placeným dělníkem na světě a ten také nebude říditi traktor anebo parní pluh bezplatně anebo za špatný plat. Všechny tyto poměry nejsou nám neznámy. Ale proč se objeví najednou brožurka, která nás líčí jako zaostalé anebo jako hloupé chlapy? To nás musí mrzeti. Nemáme zde ve své užší vlasti žádné příčiny, abychom se dávali poučovati od takových lidí, kteří nás chtějí napáliti, jako bychom byli zaostalými. Se 70 Kč chtějí osíti, skliditi a mlátiti jeden hektar. A ještě dovézti obilí až ke dráze! Jaké pak jsou potom ceny? Pak přece nejsme lichváři my, nýbrž Američané, kteří nám přece beztoho dělají na světovém trhu tak těžkou konkurenci. Ale poučení nám nemohou dáti žádné, to jest jednoduše americký podvod, jako tak mnohé jiné, co k nám přichází z Ameriky. Odpusťte tento výpad, vrátím se zase k věci. Viděli jsme tedy, že také v oboru pěstování rostlin daleko předčíme jiné země, obzvláště co do jakosti, poněvadž máme suché podnebí a docilujeme tak lepší jakosti.

Ale také naši sedláci vykazují vysokou inteligenci, němečtí i čeští sedláci, aby pánové na druhé straně nebyli uraženi, náš sedlák se něčemu naučili. Mám jen jedno přání, aby totiž, jako v mnohých kantonech ve Švýcarsku, nesměl rolník nastoupiti dědictví, nepodá-li průkazu způsobilosti. Rolník, nemá býti nejhloupějším člověkem na světě, naopak, ve Švýcarsku musí podati průkaz, tam je dokonce v právu dědickém ustanovení o tom, že je schopen dobře spravovati dědictví svých otců. V jiném případě může převzíti statek dcera nebo zeť, tedy schopné děti, nikoli hloupé, zemědělství potřebuje chytré lidi, a my vidíme, jak se často vede chudým duchem, když nemají odborného vzdělání, když se nenaučili počítati; a to je často to zlo, které je příčinou zániku u sedláků. Hospodaří zkrátka beze všeho rozmyslu, nic si nezapisují, nadávají na berního inspektora, že předpisuje velké daně, ale nemohou podati protidůkazu. Rolník musí býti s to, aby bernímu úřadu mohl dokázati, že předpis je nesprávný. Pak stojí na výše doby. A v této a také v jiných příčinách musíme přece konstatovati jistou zaostalost. Tu musíme žádati, aby ten, kdo přejímá zemědělský podnik, musil býti tak jako ve Švýcarsku způsobilým pro koncesovanou živnost. Ve Švýcarsku neznají rozdílu mezi zemědělstvím a živností. Všechno je tam živností, jedno je zemědělskou živností, druhé technickou živností.

Při otázce pěstování rostlin musím poukázati k jedné věci, která může poškoditi a ohroziti naše pěstování obilí a rostlin. Jsou to škůdcové rostlin jednak živočišní, jednak rostlinní. Poukazuji na sněť a rez u pšenice, anebo na námel, samé zjevy, které musíme potírati; příčinou toho, že zimní osev v horách zajde, bývá plíseň podsněžná, houba, která po případě může úrodu zničiti. Při pěstování ovoce, které v Čechách, zvláště v příznivě položeném údolí Labe, u Jičína, Pardubice atd. hraje velkou úlohu, vyskytuje se mšice krvavá a červec. Ve chmelařském území v Bavořích nebylo po tři roky skoro žádné úrody, poněvadž celou úrodu zničila pseudoperonospera, druh peronospery. Sviluška snovací anebo měděnka vyskytly se v Jugoslavii. Bylo by nejpřednější úlohou veleváženého pana ministra zemědělství, aby tam poslal své odborné referenty, aby viděli velké neštěstí a ztráty národního jmění, jednak aby apeloval na vědu, na naše vysoké školy, jak bychom mohli všechny tyto zjevy zmoci. U rakoviny brambor v Čechách jsme viděli, že není nemožno ji vyhubiti. Přičítám ministerstvu zemědělství za velikou zásluhu, že se to podařilo, i když to jednotlivce těžce postihlo. Drakonickým způsobem bylo potřebí odstraniti rakovinu brambor. Bylo potřebí odníti sedlákovi právo disposice s jeho bramborami, musil se z nich páliti líh a sedlákovi musily se dáti jiné brambory. Akce byla provázena úspěchem, odstranili jsme rakovinu brambor, která by byla mohla míti obrovské účinky. Musili jsem uzavříti pohraniční okresy, všichni bědovali a naříkali. Ale proč to učinila vláda? V našem nejvlastnějším zájmu, nikoli, aby sedláky šikanovala, nýbrž, aby je chránila před nebezpečím. A jak často se tomu špatně rozumělo!

Musíme také něco zaříditi na podporu pěstování dobytka, ježto nyní nastala krise a my v oboru pěstování dobytka ještě nenalezli potřebné ochrany. Připouštím, že za jistých dob nebylo možno uspokojiti naše konsumní centra, zásobiti je dostatečně jatečným dobytkem. Proto musí ministerstvo zemědělství pomýšleti na vytvoření organisací mezi producenty a konsumenty. Dnes všechny tyto věci má ve své moci obchod. Je to stará píseň, že člověk žije z výdělku. Jistě, že obchod s dobytkem vůči konsumentům nejedná z humanity. Naopak. Nám stlačuje zboží a vám, konsumentům, zvyšuje ceny, často způsobem neospravedlněným. Tu máme zářný příklad v Německu. Nemohu si pomoci, musíme se také dívati přes hranice. V Berlíně je pro jatky organisace, na kterou jsme se podívali. Musíme doznati, že v tomto ohledu jsme daleko pozadu. Pro většinu konsumu v Berlíně dodává tato pomořanská společnost pro zužitkování dobytka a skvěle ho uspokojuje. Udržuje ceny masa v jistých mezích. Kdyby dodávání dobytka v Berlíne bylo ponecháno obchodu, uviděli by Berlíňáci svoje divy. Právě konkurence je něčím, co může morálně dobře působiti a konsumující obecenstvo chrániti. Na druhé straně má rolník možnost odbytu svého dobytka, což dnes zvláště padá na váhu, kdy trpíme následkem sucha nedostatkem krmiva, kdy ceny krmiva velice stouply a prodeje z nouze podmiňují pokles cen dobytka. Všechny tyto otázky spolu co nejúžeji souvisí.

Nemohu si odepříti, abych nepromluvil ještě o řadě otázek, poněvadž se jako předseda zemědělské rady cítím povolán, bych promluvil o tolika bolestech a otázkách zemědělství, jehož provozování je tak mnohostranné. Nemůže býti naší úlohou, abychom tuto věc odbyli jen tak ledabyle, jak se často jedná s námi. Chtěl bych nyní tuto kapitolu ukončiti prosbou k ministerstvu zemědělství, aby zůstalo s námi, praktickými zemědělci, v úzkém a stálém styku. Pánové sedí příliš mnoho v kanceláři a mají příliš málo styku s praktickými zemědělci. Vedl jsem kdysi ministra zemědělství Slavíka do hospodářské školy a ukázal mu vzorné hospodářství. Řekl, že jsou do divy, co se zde dělají. Byl jsem touto poklonou velice spokojen. Řekl panu profesoru Jelínkovi, kterého vzal s sebou, že to není špatné, vyjdeme-li ven a vidíme-li, co praktičtí zemědělci už vykonali. Vedli jsem ho k vzornému hospodáři, který při 9 ha půdy má 16 krav a jednoho býka, pícniny sám vypěstoval tím, že má jámu na hnojůvku s elektrickým zařízením, které hnojůvku vrhá na jeho pozemek. Ale nepřicházejí tam jen naši pánové. Přišel také, čímž se cítíme zvláště poctěni, pan president zemědělské komory v Sasku; ten ovšem šel domů a podnítil pány v ministerstvu: "Jděte naproti k českým sedlákům, tam se můžete něčemu naučiti!" A přišel ministr hospodářství s celým svým štábem a podíval se na věc, ale ti pánové nepodnikli jen takovou cestu pro zábavu, ti si napsali všechny ty cifry, podívali se do bilance, tázali se přesně: Jak ten člověk prodává svoje mléko? 2,20 Kč z chléva bez režie. Co skrmí ten člověk, kolik krmných rostlin osází ten člověk, který vedle toho také pěstuje osivo? Ovšem že nesmíme to všechno ukázati našemu ministru financí, sice řekne, že v celém okrese ašském musí míti sedláci stejné výtěžky. Ze strachu před tiskem musím vlastně všechny tyto pokroky schovávati, poněvadž jen jednotlivec může vykázati tento úspěch, sice by ministr financí napařil každému sedlákovi stejnou daň.

Jsem u konce. Bylo by lákavé promluviti také politicky, k čemuž vybízejí jisté výroky, které zde padly v posledních dnech, kdy ovšem náš politický směre byl prohlašován za falešný od základu, kdy se prohlašovalo, že jest jen jeden prostředek, totiž, býti radikálním, obstruovati a dělati kraval. Pánové, je sice mnoho pravdy na tom, že směr, válečná psychosa byly na obou stranách protichůdné, že jsme se přirozeně příliš nemilovali, že jsme se následkem založení nového státu musili přeorientovati. Musíme se Čechům přiblížiti, oni mají moc. Ale abychom se proto vylučovali a omezili pouze na kritiku, to, pánové, alespoň my nepovažujeme za správnou cestu. Proto šli jsme jinou cestou, vstoupili jsme do vládní koalice, abychom pracovali spolu. Převezmeme za to také odpovědnost. Když se oni pánové vyhýbají této odpovědnosti, nemám ničeho proti tomu. Je těžko, když já jako Němec mám polemisovati proti svému německému bratru, ať se již jmenuje Hartl nebo Brunar, mám tolik slušnosti a řeknu, že tuto otázku nebudu vyřizovati v přítomnosti svých českých kolegů, to učiníme jinde, venku, a naši voličové nechť rozhodnou, zdali schvalují jejich nebo naši politiku. Jsem skalopevně přesvědčen, a mám pevnou naději, že se nejširší třídy obyvatelstva postaví na naše stanovisko. A pak nechť pánové rozhodnou o cestě, kterou se chtějí bráti. A předvídajíce, že lid naši cestu schválí, cestu práce, půjdeme vstříc volbám. Jsme přece společný stát, máme společnou vlast, náš osud je spjat s vaším osudem nerozlučitelně; vede-li se vám špatně, vede se nám špatně, vede-li se nám špatně, vede se také vám špatně. (Souhlas koalovaných stran.) Tím končím a prohlašuji, že budeme hlasovati pro rozpočet, jsouce si toho vědomi, že jsme povinni státu tím, abychom hlasovali pro rozpočet. (Souhlas všech koalovaných stran.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Dále má slovo pan sen. Fijala.

Sen. Fijala (německy): Dámy a pánové! Státní rozpočet, který zde právě projednáváme obsahuje zase zvýšené výdaje pro četnický, policejní (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) aparát ministra vnitra Černého. Německé vládní strany operují právě nyní ve volebním boji s podvodným argumentem politické rovnoprávnosti, které prý razí cestu, (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. R. Čs. ze dne 20. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Právě v poslední době můžeme viděti, čeho si tento aparát moci dovoluje vůči pracujícímu lidu. Ještě hůře však pokud možno vede si zástup policejních (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) Čeho si tato individua dovolují, budiž ukázáno na neslýchaném skandálu, který se nám právě sděluje z Liberce. Liberečtí policejní (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) vystupují nyní, uprostřed volebních příprav naší strany, nejagresivnějším způsobem proti komunistické straně a jejím podnikům. Bez jakéhokoli zákonitého důvodu anebo úředního rozkazu dovolují si (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20 listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) provokace s úmyslem, aby tím straně bránili v její činnosti. Dům naší strany v Karlově ulici je stále obléhán celým hejnem těchto subjektů. Dělníky, kteří navštěvují dům strany, policejní (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) způsobem nejvýš smělým zadržují a tahají z nich rozumy. Pro to mohla by se snad ještě s nouzí nalézti nějaká zákonitá příčina. Co si však tyto kreatury dovolily ve středu večer, jest tak neslýchaný skandál, že používáme rozpočtové debaty, abychom tento případ přibili na pranýř.

V pozdní hodinu večerní, když nebyl v budově přítomen již žádný redaktor a žádný odpovědný funkcionář strany, vnikl policejní (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) do budovy tiskárny a žádal od jednoho dělníka, aby ho pustil do sazárny. Tento požadavek rovná se vyslovenému porušení domácího míru, neboť tento (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. listopadu 1928 podle § 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) chtěl bez úředního rozkazu a bez kontroly čenichati v tiskárně strany. Tento subjekt vymlouval se na to, že přišel do budovy se strážníkem, jenž přišel pro censurní výtisky časopisu "Vorwärts", že tedy, abych tak řekl, toto porušení domácího míru nespáchal s fysickým násilím. Dělnictvo nedá si takovéto (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) provokace a troufalosti těchto zakoupených subjektů policie jednoduše líbiti, sice by tito (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R.Čs. ze dne 20. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) subjektové řádili, jak se jim líbí.

Místopředseda Böhr (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku!

Sen. Fijala (pokračuje): Kdyby někdo v noční hodině vnikl do neobydleného bytu, právem bychom dotyčného jako lupiče posadili za mříže. Poněvadž však tyto lupičské kreatury své špinavé řemeslo provádějí s úmyslem, aby něco vyčenichaly pro policii, má se tak asi díti beztrestně. Toto vyložené porušení domácího míru stalo se asi po úmluvě s policejními (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.), jak ukazuje skutečnost, že se týž případ udál opětně příštího dne. Tento policejní (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) měl dokonce smělost vniknouti za jasného dne do kancelářských místností administrace časopisu "Vorwärts". Žádal od jednoho zaměstnance administrace otevření balíků, které právě byly skládány a hrozil jejich zabavením, nebude-li mu jejich obsah ukázán.

Také proti těmto (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) provokacím musíme co nejostřeji protestovati. Neboť to jsou případy, které již připomínají středověké pěstní právo. Jsme přece od reakcionářské policejní byrokracie zvyklí tak mnohému, nemůžeme však míti zato, že takovéto hloupě opovážlivé troufalosti policejních (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy) patří k metodám, ke kterým dává popud ministerstvo vnitra za účelem potírání činnosti komunistické strany. Od zastavení "Rudého práva" stojí také dům strany v Karlíně pod policejním dozorem a nebude lze právě tvrditi o pražské policii, že by byla vůči komunistickému hnutí zdrženlivou, ale takovouto (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. listopadu 1928 podle u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) v tomto případě, kdy se někdo při policejním dozoru opírá o zákonité důvody, přece nelze zaznamenati.

Policejní byrokracie i s ministrem vnitra Černým a s vládními stranami, které stojí za ním, nechť vezmou na vědomí: budou-li vláda a úřady tomuto provokujícímu počínání policejních (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) klidně přihlížeti a je trpěti, pak jen ať se připraví na to, že dělnictvo klidu a pořádku dbáti bude právě tak, jako tyto zaplacené kreatury. Žádáme prohlášení o tom, co ministerstvo vnitra říká takovémuto omezování volební agitace a takovéto činnosti proti komunistické straně. Takovéto akty (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) libovůle musí pracující obyvatelstvo nejvýš pobouřiti, (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy. - Předsednictví převzal místopředseda dr. Brabec.)

Měla-li by vláda, úřady a vládní strany mlčeti k tomuto neslýchanému skandálu, pak pracující obyvatelstvo libereckého území vyvodí z toho příslušné důsledky a bude také v den voleb odevzdáním komunistických hlasovacích lístků protestovati proti zuřivému teroru a počínání státního mocenského aparátu buržoasie v územích národnostních menšin. (Souhlas a potlesk senátorů komunistické strany.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Ďurčanský. Uděluji mu slovo.

Sen. Ďurčanský: Slávny senát! Bárs hádam i moje slová v tejto reči k rozpočtu budú niektoré tiež ostrejšie a kritické, nebudem to snáď hovoriť ako nepriateľ štátu, budem to hovoriť z uprimnej duše slovenskej, abysom poukázal ako človek na chyby a rany, ktoré sa páchajú, lebo nebol by rozumný človek ten, keď ho niečo bolí a ide k lekárovi, aby zatajoval svoje bolesti. Takto budem mluviť i ja ako lekár tohoto štátu, aby sme naprávali chyby tam, kde napraviť sa majú.

V rozpočte každého štátu je zobrazený hospodársky, kultúrny, finančny, správny, zkrátka všestranný život štátu. Preto pri prejednávaní rozpočtu javí sa taký veľký záujem. Veď jednanie o ňom by sme mohli nazvať jedným druhom kontroly nad vedením štátu.

Ja dnes by som chcel všestranne a vo všeobecnosti nazrieť do jakosti nášho štátneho života, do spôsobu jeho finančnej, hospodárskej politiky, prehliadnuť metodu správnu, zaoberať sa tiež s otázkou kultúrnou, a zkrátka poukázať na zásadné chyby a dobré stránky vývoja nášho štátu.

Čo sa týka vnútroštátneho života, tu by som chcel pripomenúť viac dôležitých skutočností. Najprv ohľadom zákonov.

Slávny senát! Podľa našej ústavy moc zákony vynášať patrí jedine zástupcom ľudom zvoleným. Zákon však znie vždy dosť všeobecne. Preto § 55 našej ústavy hovorí: "Nariadenie možno vydávať len ku prevedeniu určitého zákona a v jeho medziach." Myslím, že dosť jasne to znie, že nariadenia nemaju, ba nesmú smerovať proti zákonu, majú len napomáhať jeho prevedeniu, po prípade vykonať jeho doplnenie, na žiadon pád však nie oddialenie jeho pôsobnosti, vytvorenie zo zákona určitých kategorií. Veď nariadenie ma byť v duchu zákona a nikdy nie proti jeho duchu. Aby sa podobné prípady nevyskytaly, bolo by žiaducné sriadiť buďto výbor na kontrolu toho, či nariadenia nesmerujú proti duchu zákona, alebo ústavne rozšíriť právomoc ústavného súdu i na tento obor pôsobnosti.

A tu spomeniem, že z ústavného stanoviska je dôležitou otázkou otázka Podkarpatskej Rusi. Nepopierateľný je význam Podkarpatskej Rusi pre našu republiku jak zo stanoviska strategického, tak i zo stanoviska medzinárodného. Najmä tuto tieto dve otázky veľmi spolu súvisia. Podkarpatská Rus je však veľmi zanedbávaná v našej republike. Všetko se ku nej chová, akoby pod dojmom: "Kdyby se něco stalo." To je veľká chyba! Predsa Podkarpatská Rus je tak čiastkou republiky, ako aj Čechy a Morava. Bol by čas, aby ústavná otázka Podkarpatskej Rusi bola konečne riešená. Veď dočasné a neúplné riešenie len aksi odďaluje náš konsolidačný proces. Každý z nás vie, že objekty maďarskej irredenty sú namierené dosť na Podkarpatskú Rus. V anglickom časopise z augusta r. 1927 môže sa čítať výrok Bethlenov, ktorý budem tu čiastočne citovať -: "Keby Podkarpatská Rus bola ponechaná Maďarsku, tak ako to bolo rozhodnuté pred režimom komunistickým, my by sme len málo mohli nariekať nad našim osudom."

A z príležitosti návštevy taliánskych poslancov 18. apríla 1928 Hunyady v parlamente hovoril: Víťazné štáty nechcely Podkarpatskú Rus dať Čechom, ale chcely ju pripojiť ku Maďarsku. To však v dôsledku komunizmu nebolo prevedené. Pripojenie Podkarpatskej Rusie bolo len podmienečné, avšak Česi tieto podmienky nesplnili. Toto územie nachádza sa pod českým pánstvom v úpadku a geografická poloha prikazuje, aby Podkarpatská Rus bola pripojená k oklieštenému Maďarsku." O nesprávnosti vývodov nejdem debatovať, predsa však mi tu dostačí poukázať, že uspokojenie Rusínov by bolo najlepšou odpoveďou na všetky tieto útoky. Citoval som, čo hovoril Hunyady v parlamente pred tými taliánskymi poslancami.

A tu som pri ústavnom zaručení autonomie Slovenska. Dokázanou skutočnosťou je to, že väčšina Slovákov si žiada uvedenie v život a ústavné zaručenie autonomie Slovenska. Pravda je i to, že autonomia je bezpodmienečne nútna k hospodárskemu a kultúrnemu vývoju slovenskej krajiny, k uspokojeniu ľudu a k upevneniu republiky zo vnútra a i z vonku. Čo ešte rozmýšlať? Či na tom, ako oklamať požiadavky skutočností? To môže škodiť, nikdy však nie osožiť nášmu štátu. Veď otázka Slovenska je najdôležitejšou otázkou nateraz v našej republike. Proti Slovensku smeruje tá veľká zahraničná kampaň Maďarska. Veď už skoro tento vážny vnútorný krok by ju nedostačil paralysovať. Tu treba radikálnejšej nápravy, a to v samom ministerstve zahraničia.