Předseda: dr Hruban.

Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, Klofáč, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Procházka, Stržil.

102 senátoři podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministr dr Beneš, za ministerstvo financí odb. přednosta dr Vlasák.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou dodatečně na tento týden sen. dr Jesserovi, na dnešní schůzi sen. Kalčokovi, inž. Klimkovi a dr Krupkovi, na týden sen. Friedrichovi.

Budeme projednávati pořad jednání. Prvním odstavcem je:

Budeme pokračovati v jednání, a to o části druhé, kulturní a sociální.

Dávám slovo panu sen. Časnému.

Sen. Časný: Vážený senáte! Ke druhé skupině: "ministerstvo sociální péče a ministerstvo školství a nár. osvěty" chci promluviti toto: V prvním desetiletí republiky vybudovala česká zemská péče o mládež 154 poraden pro matky a děti, 9 poraden pro volbu povolání, 53 okresních dětských domovů, 4 odborné poradny pro mládež abnormální, ústav pro slabomyslné v Kelči a pro mravně vadné hochy v Mor. Krumlově. Založen byl ústav pro zmrzačelé v Králově Poli.

Jako červená nit táhne se činností České zemské péče o mládež nedostatek finančních prostředků a neujasněnost poměrů veřejné správy, která otázce péče o mládež nevěnovala té pozornosti, jaké důležitost její vyžaduje. Nebylo a není dosud jasného pracovního plánu, podle něhož práce v tomto oboru by byla organisována a prostředky vynakládány.

Naprosto nedostatečně je vybudována péče o matky a kojence, péče o zmrzačelé a slabomyslné. Systém subvenční je nutno nahraditi soustavou pevných položek v rozpočtech obcí, okresů, zemí a státu podle určitého pracovního programu a zásady o dělbě práce. Těžisko péče o mládež nutno se zřetelem na zákon o reformě veřejné správy přesunouti z ministerstev do zemí.

Je potřebí zákona, jenž by zpřísnil předpisy o ochraně dětí vůči nehodným rodičům a nemanželským otcům. Je potřebí vydati vládní nařízení k zákonu z r. 1921 o dozoru nad dětmi v cizí péči a dětmi nemanželskými.

Do chystaného řádu školního a vyučovacího nutno pojati ustanovení, aby ve školách byly zřízeny stravovací stanice pro chudé děti a aby v rozpočtech místních školních rad byly položky na vydržování těchto stanic.

Nejdůležitějším úkolem státu v druhém desítiletí republiky je napraviti tyto křivdy a dáti zemím dostatečné prostředky, aby mohly provésti nápravu. Prostředky tyto jsou k disposici v úsporách ministerstva sociální péče samotného z titulu péče o válečné poškozence, kde snižuje se rozpočet na r. 1929 o 25 mil. Kč. Nechť vláda použije těchto úspor na péči o mládež.

Celkové vydání okresních organisací na péči o mládež normální činilo r. 1927 Kč 4,993.117.70. Od r. 1922, t. j. za 6 let, vydaly okresní péče na tento účel 25 mil. 954.950 Kč. Průměrně na jeden soudní okres připadá r. 1927 vydání 63.000 Kč. Vydání Zemské péče na mládež abnormální v uplynulém roce činilo 2,661.122 Kč, za posledních 6 let vydala Česká zemská péče o mládež na Moravě na tento účel celkem 13,352.126 Kč.

Celkem vydala zemská a okresní péče o mládež na ochranu moravské mládeže r. 1927 7,654.240 Kč, za posledních 6 let celkem 39,337.079 Kč. Tyto prostředky opatřuje si naše organisace většinou svépomocí, což svědčí jednak o její organisační pohotovosti, jednak o důvěře, jíž se u české veřejnosti moravské těší. Největším zdrojem příjmů je Dětský den, jehož výtěžek je věnován na zabezpečení výživy a výchovy opuštěných dětí a jenž r. 1927 vynesl 602.829 Kč. Za tento peníz byla zabezpečena řádná výchova 502 sirotků ze 3261, jež naše organisace ochraňovaly v uplynulém roce, neboť průměrně nás stojí jedno dítě včetně těch, jichž se z lásky ujímají bezplatně dobří pěstouni 1200 Kč ročně.

Jdeme do druhé desítky roků v naší republice. Důležité úkoly, které máme, musí na předním místě dojíti uplatnění. Je nesporno, že ochrana dětí opuštěných, jejich výživa a výchova patří na přední místo. Byli bychom rádi a pracujeme k tomu, aby společenské poměry ve státě dosáhly toho stupně uspořádání, aby nebylo dětí, které budou odkázány na dobrodiní humanitní péče a pomoci. Dokud není toho dosaženo, máme za povinnost o opuštěné, osiřelé a jinak potřebné se starati.

Životní záležitostí naší republiky je škola, škola, která odpovídá duchu doby. Naše republika má ve světovém zápolení s velikými kulturními státy, jakými jsou bezesporně Francie, Anglie, Spojené státy americké, pak sousední Německo a ještě jiné státy, přední úkol postupovati stejně s nimi ve vývoji. Největším však úkolem je, abychom ten částečný pokrok ve vyučovací methodě, který jsme si dali po převratu, dovedli uchovati. Vlivy lidové strany, která má snahu, aby byla zavedena předválečná výchova ve školách, musí býti paralysovány.

Máme mnoho dokladů, že je připravován útok na dosavadní zařízení pro výchovu na školách a že jsou podnikány kroky ku provedení těchto záměrů. Přináším doklady o nesprávném postupu, kterého se dopouštějí školní úřady, aby vlivy lidové strany byly prosazeny. Jedná se v tomto případě o řídícího učitele Stanislava Spáčila, který působil v Bušíně na severní Moravě.

Pan řídící učitel Spáčil dopustil se ve škole činu, který zasluhoval trestního řízení. Na základě žádosti, se kterou se na mne obrátili občané bušínští, viděl jsem se nucen dne 4. května 1926 podati v tomto váženém sboru interpelaci na ministra školství a národní osvěty. V této interpelaci jsem uvedl, že dne 9. ledna 1925 měla se konati v Bušíně, okres Zábřeh na severní Moravě, přednáška z čsl. dějin se světelnými obrazy, pořádaná okresním sborem osvětovým v Šilperku. Tehdy řídící učitel v Bušíně p. Stanislav Spáčil výslovně prohlásil dětem ve třídě, že jim nedovoluje té přednášky se zúčastniti. Teprve na zakročení okresního školního výboru v Zábřehu, o kterém dostal řídící vyrozumění téhož dne, zákaz odvolal a se žáky se této přednášky zúčastnil. Aby žáci třídy p. řídícího nebyli o tuto cennou přednášku připraveni, musili dva občané narychlo zajeti do Zábřehu - obě cesty mají délku 42 km - aby povolení okresního školního výboru řídícímu učiteli doručiti mohli.

Druhý případ se týká zákona na ochranu republiky. Ve své třídě sňal p. Stanislav Spáčil obraz p. presidenta republiky s průčelní stěny a zavěsil jej do levého kouta nahoře u stropu. Interpelace žádala ministra školství a národní osvěty, aby dal vyšetřiti tento křiklavý případ a zařídil, aby řídící učitel nemohl beztrestně urážeti presidenta republiky pohoršlivým vyvěšením jeho obrazu, a to před školními dětmi, do kouta ke stropu.

Proti této interpelaci podal dne 18. června 1926 sen. dr Adolf Procházka interpelaci, ve které praví, že Stanislav Spáčil, řídící učitel v Bušíně, jest již starším učitelem, požívajícím všeobecné vážnosti, žijícím jen pro prospěch školy, nestranným, a dobře kvalifikovaným.

Co se týče kvalifikace, měl v době, kdy interpelace byly podány, jmenovaný řídící učitel kvalifikaci 3. stupně. Dále se v interpelaci uvádí, že asi r. 1924 byl Spáčil zvolen předsedou odboru spolku katolických učitelů pro okres Zábřeh a Šumperk, a uvádí, že tato okolnost je příčinou útoku proti němu. Interpelace dále na obranu řídícího praví:

"Zavěšení obrazů presidenta republiky v učebních síních školy bušínské stalo se správou školy spolu s učitelským sborem, při čemž bylo nutno uvážiti okolnosti místní, posouditi, pokud nábytek kolem

stěn a jiné předměty na stěnách dovolují zavěšení obrazů, dále, aby obrazy zavěšeny byly symetricky a vkusně, jakož aby nepřekážely a nehrozily možným úrazem hlavně při posunování tabulí.

Podle těchto úvah a směrodatných okolností byly obrazy presidenta republiky též zavěšeny, a nebylo proti zavěšení tomu ničeho namítáno okresním školním inspektorem Frant. Mertou, ačkoliv týž prováděl inspekci školy bušínské 6. června a 12. října 1924.

Teprve po události s místní osvětovou komisí při inspekci dne 16. dubna 1925, když záležitost vyšetřoval okresní školní inspektor Fr. Merta, nastal obrat. Shora již zmíněný člen místní osvětové komise Pospíšil, který není ani členem místní školní rady, pravil při vyšetřování shora uvedené věci k inspektoru Mertovi, že by si přál, aby obraz presidenta republiky visel uprostřed stěny čelní mezi dvěmi tabulemi, kde hodně vyvýšeně visí kříž.

Řídící Spáčil nato odůvodňoval posavadní místo tím, že obraz visí na čelní stěně nad stolkem učitelským, tedy zcela výhodně, že obraz je dosti rozměrný a visel-li by na místě, kde visí kříž nebo vedle kříže, že by snadno mohl býti shozen při posunování tabulí, tím zničen a případně i některý žák poraněn."

V této interpelaci p. sen. dr Procházka ještě uvádí, že z uvedeného jest jasno, že řídící učitel Spáčil trpí pro své poctivé smýšlení učitele katolického a sděluje, že podal již dne 30. března 1926 dotazy podle §u 66 jedn. řádu k panu ministru školství. Podle vlastního sdělení pana sen. dr Procházky je v dotaze uvedeno, že činy okresního školního inspektora p. Merty jsou s to, aby autoritu řídícího učitele Spáčila u obyvatelstva a žactva snížily.

Podle §u 66 jedn. řádu podává se takový dotaz písemně senátní kanceláři, ale netiskne se. Tedy podle vlastního sdělení p. sen. dr Procházky bylo učiněno na přání Spáčilovo udání proti školnímu inspektorovi p. Mertovi. Nato teprve následovala interpelace, která byla mnou podána 9. května 1926.

Ke konci své interpelace žádá pan sen. dr Procházka, aby ve věci disciplinárního řízení bylo urychleně postupováno a aby pan ministr dal vyšetřiti, který funkcionář okresního školního výboru v Zábřeze porušil úřední tajemství, se zřetelem na disciplinární vyšetřování, zavedené proti řídícímu Spáčilovi a vzhledem na dotazy sen. dr Procházky, podané pode §u 66 jedn. řádu panu ministru školství dne 30. března 1926, a hodlá-li v tom případě, že shledána bude ve způsobu vyjevení okolností z disciplinárního řízení resp. obsahu zmíněných dotazů skutková povaha porušení úředního tajemství, toto porušení úředního tajemství dáti disciplinárně potrestati. Také školní inspektor v Zábřehu byl vyšetřován. Nato pak následuje disciplinární řízení proti řídícímu učiteli p. Spáčilovi, které bylo provedeno disciplinárním senátem zemské školní rady v Brně, a pan řídící byl všemi hlasy osvobozen.

Byv přesvědčen o nedostatečném vyšetřování uvedeného případu senátem zemské školní rady, předsevzal jsem si vyšetřiti osobně na místě samém v Bušíně tento případ. Dne 6. září 1928 požádal jsem starostu obce p. Ciklína, aby mi dovolil za jeho přítomnosti zjistiti v místnosti, ve které pan řídící vyučoval, skutkovou podstatu uvedené záležitosti. Zjistil jsem, že v učebně první třídy visel před převratem mezi oběma tabulemi obraz císařův a vedle něho kříž. Po převratu byl obraz císařův odstraněn a na totéž místo zavěšen obraz presidenta republiky. Toto opatření trvalo až d r. 1920.

Téhož roku dne 1. září stal se řídícím učitelem v Bušíně p. Stan. Spáčil. Ten obraz presidentův s tohoto čelného místa odstranil a pověsil jej do levého kouta těsně ke stropu a ke stěně. Když po nějaké době občané toto přemístění zpozorovali, činilo to na všechny bez výjimky dojem, který toto přemístění také učiniti musilo, t. j. urážky a znevážení osoby pana presidenta. Při schůzi místní školní rady, jejímž předsedou tehdy byl nynější starosta p. Ciklín a členy pánové Pospíšil a Kessel, žádal pan Ciklín jako předseda řídícího učitele, Spáčila, aby obraz s nedůstojného místa sejmul a vrátil na místo původní. Podle svědectví těchto tří pánů dupl si pan řídící učitel Spáčil a odpověděl zlobně: "Krót ho tam nedám!"

Upozorniti nutno, že původní místo zůstalo prázdné. Teprve po intervencích, když z celé věci stala se aféra a došlo k disciplinárnímu řízení, vrátil řídící učitel obraz pana presidenta na místo dřívější.

Bylo zjištěno mnou i přítomnými svědky, že 1. obraz císařův visel po celá léta v témže uspořádání a nebylo nikterak nebezpečí, že by při posunování tabule mohl býti obraz shozen, což se také nikdy nestalo; 2. že místa pro obraz a pro kříž bylo dosti. Šířka celého stupně je 5 m 48 cm, šířka každé z obou tabulí je 1 m 60 cm. Od hořejší strany tabule až ke stropu je rozměr 89 a půl cm. Prostor mezi oběma tabulemi je 91 cm. Rozměry obrazu jsou: výška 76 cm a šířka 53 cm. Rozměry kříže: výška 60 cm a šířka 30 cm. Šířka obrazu i kříže dohromady 83 cm. Z uvedeného je patrno, že i kdyby byla tabule posunuta až na poslední knoflík č. 6, že nijakým způsobem nemohl býti obraz shozen. 3. Od té doby, kdy řídící učitel Spáčil nátlakem veřejného mínění donucen, obraz umístil opět na dřívější důstojné místo, uplynula doba, tabule se stale posunovaly a obraz opětně, jako před tím, nijak dotčen nebyl.

Na základě osvobození disciplinárním senátem zemské školní rady v Brně stalo se, že na můj okres, ve kterém já působím, okres olomoucký, byl zemskou školní radou z Bušína přesazen pan řídící Spáčil, a to bez konkursu do obcí okresu olomouckého, a to postupně do Loučan, Topolan a Hynkova. Přesto, že pan Spáčil je náměšťský rodák, od jmenovaných obcí jenom málo vzdálen, a že v teto obci je dosti rodičů dětí školou povinných, příslušníci jeho strany ohradili se proti dosazení pana Spáčila za řídícího jejich škol a učinily tak i školní výbory a obecní zastupitelstva. Tyto protesty byly podány přímo zemské školní radě. Měl jsem za to, že záležitost tato je již navždy vyřešena. Byl jsem proto velice překvapen, když dne 24. srpna sdělili mi občané ze Sv. Kopečka, že k nim za řídícího je zemskou školní radou jmenován prozatímně, a to bez konkursu, pan Spáčil z Bušína s dekretem k nastoupení od 1. září. Třeba uvésti, že v Bušíně je škola dvoutřídní a na Sv. Kopečku čtyřtřídní, Bušín leží hluboko v horách na severní Moravě, Sv. Kopeček je pak jedna z nejlepších škol na okrese olomouckém. Tedy za ty činy, kterých se pan Spáčil dopustil, dostalo se mu vyznamenání. Proti tomuto jmenování ohradila se místní školní rada na Sv. Kopečku se členy místní školní rady z Radíkova, který spadá pod školu svatokopeckou. Protest podalo také obecní zastupitelstvo Radíkova a obecní zastupitelstvo svatokopecké vyžádalo si svolání obecního zastupitelstva, při jehož sezení starosta obce pan Julius Puda nepřipustil návrh třikráte podaný, aby řádnou cestou konkursní bylo provedeno obsazení řídícího na školu na Sv. Kopečku. Také rodičové ze Sv. Kopečka a Radíkova podali protesty. I já jsem se ohradil proti způsobu dosazování bez konkursu na školu na Sv. Kopečku písemným protestem. Všichni podavatelé provedli osobní intervenci za mého vedení u zemské školní rady v Brně a z přijetí, kterého se nám dostalo p. vládním radou Kulendíkem a které nebylo vlídné, viděli jsme, že naše kroky jsou marné. Naší žádosti, aby tato záležitost byla odevzdána plenární schůzi zemské školní rady, která ne měla konati 27. srpna, nebylo vyhověno. Vůle vedoucích úředníků, p. vicepresidenta dr Berana a vládního rady Kulendíka, byla prosazena. Nezbylo mně nic jiného, než obrátiti se s projevem k veřejnému mínění a za tím účelem svolal jsem na 16. září 1928 tábor lidu, který mi byl okresní politickou správou úředně zakázán. Podal jsem novou interpelaci na ministra školství a národní osvěty a na ministra vnitra dne 25. září 1928, v kteréžto uvádím důvody o nesprávném postupu zemské školní rady, a to: Podle §u 18 zák. ze dne 24. ledna 1870 se praví, že zemská školní rada má toliko právo přesazovati učitele z příčin služebních. Spáčil však byl dosazen zemskou školní radou na Svatý Kopeček na vlastní žádost. Dosazení řídícího na Svatý Kopeček z důvodů služebních se státi nemohlo, a to proto, že všechna učitelská místa byla obsazena, a to učiteli Látalem a Hansmanem, učitelkami Ošťádalovou a Outratovou. Nebylo tedy důvodů k dosazení pana Spáčila za řídícího a zemská školní rada jednala nezákonně. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.)

Zatímní přesazení páně Spáčilovo náleželo do kompetence okresního školního výboru v Olomouci, který podle ustanovení odst. 7. §u 25. zákona ze dne 12. ledna 1870 č. 3 zemského zákona je povolán, aby prozatímně obsazoval uprázdněná služební místa na školách. Okresní školní výbor však toto neučinil a ostatně ani učiniti nemohl, poněvadž všechna místa, jak jsem uvedl, měl obsazena. Přesazení p. Spáčila na Svatý Kopeček i v tomto směru je protiprávní a nezákonné. A konečně čís. 319 říšského zákona z 28. VII. 1917, § 72, o který se pánové ze školních úřadů opírají, praví: Učitel může býti přeložen ve svém oboru, kterému náleží, na každé, jeho schopnostem odpovídající služební místo nebo povýšením na vyšší místo. - Tento zákon platil pro profesory a uveden pod čís. 104 z r. 1926 pro učitele. Vedoucí úředníci zemské školní rady použili tedy v tomto případě zákona o zvláštních schopnostech a Spáčila dali na vyšší místo.

Mé kroky proti tomuto nesprávnému a nezákonnému postupu nejsou poslední. Přednáším tuto záležitost před váženým senátem a sděluji, nebude-li učiněna v uvedeném případě náprava, provedu ještě další kroky, aby čin, kterého se pan řídící Spáčil dopustil jako správce školy a ve své třídě v Bušíně, byl odčiněn. Není nám lhostejným postup tohoto vládnoucího kursu. Nám jde o to, aby naše školství pokračovalo s duchem doby, jak jsem v začátku své řeči uvedl, abychom se rovnali velikým západním státům a sousednímu Německu a mohli postupovati s nimi stejnoměrně ve výchově školní. Potřebujeme vzdělanou mládež, která v nedaleké době bude tvořiti činitele povolaného místo nás k řízení státních záležitostí. Škola vychovává národ. Jsme malý stát a máme proto ke svému občanstvu velké povinnosti. Naše republika může velkým průmyslovým státům čeliti jen vzdělaným lidem.

Lidová strana spolu s těmi stranami, které tvoří nynější vládní koalici, nesmí se domnívati, že se jim podaří opanovati školu a zavésti starý způsob, jaký byl na školách před převratem. Proti každému útoku na volnou a svobodnou školu půjdeme s reakcí do boje. My jsme boji zvyklí, v boji otužilí a jistě že se neklameme, když řekneme, že v tomto boji s reakcí zvítězíme. Škola se musí státi osvětou lidu. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má pan sen. Zuleger.

Sen. Zuleger (německy): Slavný senáte! Pan ministr zemědělství dr Srdínko poukázal při posledním jednání v rozpočtovém výboru senátu k tomu, že ministerstvo zemědělství sestavilo velkorysý plán pro zvelebení zemědělství. Poukazoval zejména plným právem k tomu, že dlužno pokud možno vyloučiti risiko, které je dnes spojeno s provozováním zemědělství, že tedy dlužno dbáti o to, aby rolník dostal alespoň za své výrobky výrobní náklady, kterých při výrobě musil použíti. Pan ministr zemědělství poukázal dále k tomu, že musíme výnos svých polí zvýšiti tak, abychom také co do obilí byli nezávislými od ciziny. Ovšem není však ochoty, povoliti snadno zemědělství tyto prostředky, kterých by bylo potřebí k rychlému provedení takovéhoto programu na zvelebení. To musím konstatovati také já jako předseda zemědělské korporace, zemědělské rady, musím to plně potvrditi a projeviti politování, že také v rozpočtu na rok 1929 nebylo přiměřeně přihlédnuto k přáním zemědělství. Nesmíme při tom zapomínati, že se u prostředků na zvelebení zemědělství nemůže jednati o dary jednotlivým soukromníkům, nýbrž naopak o provádění takových opatření, která v prvé řadě ovšem musí býti na prospěch veškerému zemědělství, v širším smyslu však všemu obyvatelstvu státu. Budeme-li ve vlastní zemi vyráběti tolik, mnoho-li potřebujeme k výživě obyvatelstva, pak budeme nezávislými od ciziny a nebudeme také nuceni dáti si diktovati od ciziny ceny za potraviny.

Obzvláštní váhu však klademe na vyškolení a poučování našeho zemědělského obyvatelstva. Jest jasno, že především dlužno odborně vzdělávati mládež v zemědělských učilištích. Musíme uznávati, že Československá republika učinila mnoho pro vybudování zemědělského školství, ovšem není v této příčině ještě vyřízen náš požadavek po zřízení lesnické vysoké školy a vysoké školy zvěrolékařské. Pan ministr dr Hodža pokoušel se odškodniti nás za zastavení kursu pro geometry na německé technice v Praze tím, že prohlásil, že dostaneme vysokou školu obchodní, přičleněnou k německé technice. Pokládám při této příležitosti za nutné, abych s obzvláštním důrazem poukázal k tomu, že tento náš požadavek bohužel dosud není splněn.

Musíme si však vzpomenouti také na mnoho rolníků, kterým nebylo možno osvojiti si zemědělské vzdělání, i musíme se snažiti, abychom jim v této příčině přišli na pomoc t. zv. poradní službou, radami pro jednotlivce v každé zvláštní zemědělské a odborné otázce. A právě německý odbor zemědělské rady v Čechách nalezl prostředky, aby vedle sil pro všeobecné přednášky použíti mohl k tomuto účelu učitelů zemědělských odborných škol, jakož i zvláštních poradců. Je to forma vzorného hospodářství a hospodářských poraden. Těší mne, že mohu zde konstatovati, že se také poslanci Leibl a Schweichhart od sociálně-demokratické strany k této naší práci připojili resp. sami přispěli.... (Sen. Reyzl [německy]: Máme více porozumění pro zemědělství nežli vy pro dělníky!) Nemohu se zde pouštěti s Vámi do politiky, směrodatným je pro mne, že zástupcové oné strany, které jste sami určili, to jest pánové Leibl a Schweichhart, toto uznání v parlamentě sami vyslovili. Jsem přesvědčen, že při trochu dobré vůle vůči zemědělským požadavkům mohou a musí široké kruhy obyvatelstva zemědělské snahy podporovati, poněvadž nakonec slouží také všeobecnému blahu. Poukazuji při této příležitosti k tomu, že máme v úmyslu použíti technických pokroků také v zemědělství, t. j. zavésti používání všech zemědělských strojů, a obzvláště domáháme se zavedení parních pluhů, parních mlátiček, elektrických motorů, ale také zavedení motorových pluhů. K tomu však je potřebí vyškolených lidí a vyškolených dělníků. Máme samozřejmě v úmyslu dáti zemědělské dělníky vycvičiti pro tyto kvalifikované práce, neboť vyškolený zemědělský dělník má jednak výhodu, že se mu nestane žádný úraz, jednak má osobní výhodu, že musí býti lépe placen a že neprchají všichni z venkova a neběží do měst, kde za okolností také nenajdou žádné příležitosti k práci a kde musí živořiti ze skrovných podpor v nezaměstnanosti. Porady v oboru zemědělství udílejí jednak učitelské síly zemědělských škol, jednak zvláštní zemědělští poradci. Tito lidé potřebují, aby mohli procestovati pokud možno rychle veliká území, nějakého vozidla k tomu, auta nebo kola. Že to stojí peníze, je samozřejmé, a prosíme tudíž naléhavě, aby tato zařízení byla vybavena peněžními prostředky, poněvadž by jinak velkorysé vybudování této akce nebylo možné. Ale také ryze praktickému výcviku v různých oborech zemědělství dostává se podpory od zemědělské rady. Přikročujeme k tomu, abychom ve zvláštních kursech dali vycvičiti mladé zemědělce a také zemědělské dělníky v chovu dobytka, v dojení, v chovu vepřů atd. Začali jsme před třemi lety s výcvikem krmičů dobytka, jak tomu bylo na statku Dolejším Těšově dr Zieglera na Šumavě. Dosud se však k tomu hlásili jen malí zemědělci. Stejně děje se výcvik krmičů vepřů na statku Chodová Planá u barona Bergenheima. Lidé naučí se tam velmi mnoho, poněvadž jsou vyučováni také theoreticky. Tak je na př. v Dol. Těšově také zvěrolékař, stejně jako v Dol. Hartmanicích, který vyučuje lidi v oboru porodnictví, jakož i v léčení nemocí, které se právě objevují, jako na příklad koliky. Musí přece samozřejmě někdo míti potřebné znalosti, aby mohl ihned zakročiti, než se dostaví takový zvěrolékařský orgán. Chceme také prakticky prováděti otázku zemědělských učňů. Způsobem díků zasluhujícím dala se celá řada zemědělských podniků k disposici pro tuto nesmírně cennou práci, nikoli však aby ji vykořistili, anebo využitkovali. (Sen. Stark [německy]: Nebude tomu asi jinak, pane kolego!) Nemyslete přece vždy hůře, nežli tomu je. My chceme to nejlepší. Jste-li vy chytřejší, dělejte to vy. Tato otázka učednická má přece jistý význam. Každé povolání zná jistou přípravu a u každé živnosti je tomu tak. U duševní živnosti předchází veliké studium ve spojení s praxí na

příklad v nemocnicích, u právníků průpravná praxe u advokátů anebo auskultantská doba u soudu. Ale u nejdůležitějšího povolání, u zemědělství, myslím, že je učební doba vlastně spolurozhodující pro budoucnost a existenci tohoto povolání. Jestliže se zemědělec něčemu naučil, pak nemůže při zemědělství zahynouti, ať již je zemědělským dělníkem anebo malorolníkem. Bohatý má ovšem sám prostředky, aby se dal vycvičiti. (Sen. Stark [německy]: Ale u těchto učňů nebude ani nemocenského pojištění ani sociálního pojištění, neboť tu byste musili zase platiti a zemědělství by tím mohlo zahynouti!) My to ovšem nemůžeme učiniti tak nákladné, poněvadž by potom za okolností byl tento výcvik znemožněn, poněvadž přece ten neb onen často nemá k tomu prostředků. Nejde přece zde o bohaté lidi! Ať již jsou to dělníci nebo malorolníci, my chceme to nejlepší. (Sen. Stark (německy]: Jak dobře se přece vede učedníkům při živnostech!) Řekněte to pánům živnostníkům, já žádným živnostníkem nejsem. (Sen. Stark [německy]: Budete to dělati zrovna tak!) To vy už víte předem? My však máme v tomto ohledu velké zkušenosti, že se to nebude tak dělati, jak vy se o nás domníváte. (Nepokoj na levici. - Různé výkřiky.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Zuleger (pokračuje): Ke dvěma věcem musím v této souvislosti ještě obzvláště poukázati. Je to především poradna pro nákup hospodářských strojů při německém odboru zemědělské rady, která zdarma, aniž by byla nějak obchodně interesována, uděluje zemědělcům rady při nákupu hospodářských strojů. To je potřebná a dobrá věc, poněvadž při nákupu větších zemědělských strojů kupují zemědělci často stroje, kterých potom nelze správně zužitkovati anebo použíti. Druhá věc týče se, chci-li se ještě krátce dotknouti těchto zařízení, ústavu pro zkoumání strojů, který se nalézá při zemědělské vysoké škole v Libverdě, kde jako nejschopnější odborník vede tento ústav pro zkoumání strojů profesor Wirt. Mimo to vysílá tam zemědělská rada dva způsobilé odborníky, kteří každý stroj, který zemědělci doporučíme, bezplatně nejdříve přezkoušejí, a to velmi přísně. Víte přece, že četní agenti žijí z prodeje takovýchto strojů, to budiž jim přáno; ale nemají lidem namlouvati méněcenné stroje, kterých zemědělec buď vůbec nemůže potřebovati, nebo které musí po krátké době zahoditi. Usnesli jsme se v zemědělské radě, že se vůbec nesmí dáti subvence na stroj, který nebyl dříve zkoušen v ústavu pro zkoušení strojů a shledán upotřebitelným, zcela nezávisle od toho, kdo je továrníkem tohoto stroje.

Máme ještě jiná přání, a to je tak zvaná poradna ve věcech stavebních. Pánové nahlédnou, že to hraje velikou úlohu, jakým způsobem založena jsou hospodářská stavení, stáje, stodoly až dolů k nádržce na hnojůvku a k hnojišti. To je racionalisace zemědělských zařízení, aby se zemědělská práce podporovala a usnadnila. Že k tomuto účelu mají býti po ruce dobré plány, bude každému jasno, poněvadž přece nemůže míti každý sedlák jisté porozumění v oboru stavitelství. Zde jsme jiného názoru nežli pan ministr zemědělství a nemůžeme se následkem toho připojiti k jeho mínění. Doporučoval bych tudíž panu ministru zemědělství resp. úředníkům ministerstva zemědělství, obzvláště technickým úředníkům, aby se připojili k našemu názoru jakožto praktických zemědělců, a aby věnovali trochu více pozornosti našim návrhům, které podal německý odbor zemědělské rady ministerstvu.