Vy tedy dáváte deputátníkům možnost, aby brali Kč 7.50. Představte si toho člověka, když onemocní a jen o jednu třídu může býti výše hodnocen. Ale ani u služebných to není lepší. Podle mzdy je v první třídě, poněvadž nejde se nad Kč 150, leda v řídkých případech, když je to kuchařka. Ale služka má 120-150 Kč a vy jí dáváte následkem toho podle druhé třídy Kč 5 denně. Naturálie v Praze jsou pro služebné hodnoceny 8 Kč denně, takže mohla, byla-li ve vyšší 5. nebo 6. třídě, dokonce brát 12 Kč denně, ale vy jste ji odsoudili, že bude brát 5 Kč denně. V Praze je 30.000 služebných. 90% zaměstnavatelů, když se služka roznemůže říká: "Já tě nemám možnost někde mít ležet, musím míti služku novou, tu máš za 14 dní peníze a jdi!" Kam to služebné děvče s těmi 5 Kč, když onemocní chorobou, která bude trvati půl roku, půjde, zejména když je sirotek? To jsou pánové, těžké hříchy, to se musí teprve v praksi viděti, jak to vypadá. Škrtnutím pera se to krásně dělá, to nebolí, ale ta tvrdost doléhá na ty lidi a to pak bolí.

Pánové, změnou §u 17 jste řekli, že zaměstnavatel může přihlašovat šestý den a že stačí, když šestý den to dá na poštu, tedy pokladna to může dostati také devátý den. Nevíte, co to v administrativě znamená. Představte si: 20% lidí onemocní v prvém týdnu svého zaměstnání, bude se hlásiti v pojišťovně, ale tam nebudou míti o něm žádného dokladu a teď si představte to korespondování, posílání, kontrolování, vyšetřování atd. Ale to není to nejhorší. Nejhorší na té věci je, že všechna krátkodobá zaměstnání nebudou přihlašována. Ani jeden zaměstnavatel, (Sen. Šturc: To je vlastně ten účel!) který přijímá na tři dny dělníka, ho nepřihlásí. (Sen. Šturc: Speditéři!) Ano, to je právě to, kdyby se byli páni zeptali, jak to chodí u špeditéra. V době stěhování denně se vymění 40-50 ano 80 lidí, půl dne, den, 1 ¹/₂ dne, 2 dny jsou zaměstnáni, on je nemusí přihlašovat, poněvadž, když se něco mu stane, má dosti času přihlásiti ho ještě, takže týden ho může nechati nepřihlášeného. To znamená v praksi, že pokladna ponese všecko risiko, ale nedostane pojistné příspěvky. Já znám ten účel. Ono se to dělá proto, aby velcí zaměstnavatelé, kteří mají seznamy, mohli toto přihlašování dělati, když sdělávají výplatní listiny. Pánové, u velkých zaměstnavatelů není v tomto směru obav, velkým zaměstnavatelům se může vyjíti v tomto směru vstříc, aniž to říká zákon, poněvadž tam musí býti ten člověk zanesen na den, kdy přišel, tam to dělá úředník, tam není zaměstnavatel jist, kdyby ho navedl, aby přihlašoval později, že by to naň neřekl, a také velkému průmyslníku nebo podnikateli nestojí za to, aby spořil několik haléřů na zaměstnanci. Pro velké to nemá naprosto žádného účelu, to pojišťovny dělaly stejně, ale u menších znamená to, že nebudou přihlašovati vůbec.

Zřizování společenstevních pokladen a pokladny zajišťovací. Již jsem se o tom zmínil. Vždyť to nebude míti positivně žádného účelu, poněvadž vy musíte počítati s tím, kdybyste to chtěli někde provésti, že budou do toho mluviti pojištěnci, musíte počítati s tím, i když se v zákoně říká, že může hromada pomocnická býti jenom slyšena, že pomocnictvo vedle toho zákonného práva, kterého může užíti, také spočítá na své organisace, a že i zaměstnavatel, který přes jeho vůli mu něco chce dělat, by také někdy odnesl, kdyby nestál v dobrém poměru se svým dělnictvem.

Ale nyní, pokud jde o to volební právo. Pánové, dělníci mají právo voliti 9 členů představenstva a zaměstnavatelé 5 a při dozorčím výboru je to opak. Vy jste řekli, že toto žádáte z toho důvodu, že zaměstnavatel platí stejné příspěvky jako pojištěnec, tedy že oběti, které oni přinášejí, jsou poměrně stejné. My jsme marně jak již v poslanecké sněmovně, tak ve výboru hleděli přesvědčiti pány, že je to veliký rozdíl. Příspěvek zaměstnavatelův není žádná obět, zaměstnavatel platí příspěvek, aby se zbavil risika pro případ, že by se jeho zaměstnanci něco stalo, tedy jenom pro svou ochranu to dělá. Ale pánové, dělník vedle toho příspěvku, prosím, přináší ještě něco jiného. Já jsem o tam na počátku mluvil. Nemyslíte, že to risiko práce je u dělníka vetší? Ten stavitel Moravec bude míti malér - to věřím - finanční a snad s úřady, ale páteř mu to nepřerazilo, nohu mu nemusili amputovat, ale amputovali ji řadě dělníků. Nemyslíte, že dělník, který pracuje v závodě a přináší risiko svého zdraví, musí míti v pojišťovací instituci větší právo než zaměstnavatel? Já jsem vám na př. jednou zde uváděl případ, že v jedné továrně na klejtové barvy onemocnělo za rok přes 400 lidí otravou olovem, a dávky, které pokladna vyplatila, dělaly 126.000 Kč naproti 100.000 Kč příspěvků. Ti lidé přinášeli risiko. Ale totéž risiko přináší dělník, který pracuje u šrotovníku a hltá vápenný prach od rána do večera, totéž risiko přináší sklář, který stojí u brusu a hltá prach skelný. (Sen. Časný: A co v cementárnách?) Totéž risiko přináší dělník v cementárnách, který pracuje v prachu, horník v dolech, kameník, který seká měkký kámen. To jsou lidé, kteří mají risiko ztráty 30, 35, 40 let na životě. A těmto lidem chcete říci, že mají míti jenom tolik práva jako zaměstnavatel? Ale já jdu dále. Pánové, kdyby to byla parita, ale ona to je nadparita. Prosím, co je to představenstvo dnes? To je bezcenná korporace. Všechno důležité koná s sebou dozorčí výbor. Vy jste nadali dozorčí výbor právem výkonným a právem dozorčím, a já se ptám, koho jste stanovili nad tím dozorčím úřadem? (Sen. Šturc: Vládní orgán!) Vy říkáte sice ministr atd. Ale já myslím, koho jste stanovili v lůně té instituce, neboť buď jsem dozorčím orgánem a pak vykonávám dozor nad představenstvem, anebo jsem výkonným orgánem a pak nemohu sám sebe revidovat.

V této předloze jsou ještě jiné věci. Tam se také říká, že ten dozorčí výbor s tím představenstvem také vykonává funkci delegátů, a ta funkce delegátů je pod psa. Teď ale přece se tam říká, že vyslechne zprávu představenstva a dozorčího výboru a schvaluje ji. Jak to bude dělat ten dozorčí výbor, až bude provádět také tu funkci delegátů, zda sám sobě přednese zprávu a schválí ji nevím? (Sen. Havlena: Tak schvalovali v "Drozdárně" v Svatováclavské záložně!) Jak je ceněn ten sbor delegátů, vidíte z toho, kde v předloze se říká, on se schází a usnáší za každého počtu hlasů. To znamená, když přijdou 2 delegáti, nebo také jeden, že se může usnášet. To je vidět, jaká cena se tomu delegátu přisuzuje. Pánové si nepřejí, aby zde existoval nějaký významný sbor delegátů, poněvadž nadparitu v tom představenstvu mají, a o více se nejedná. V původním zákoně bylo právo dozorčí úřadu suspendováno a správně bylo na to poukázáno, že politické úřady nemají času na to, že nikdy nestály a nebudou stát v kontaktu takovém s pojišťovnami, v jakém stojí Ústřední sociální pojišťovna, proto dozorčí právo bylo přeneseno na Ústřední sociální pojišťovnu. Představenstvo té Ústřední sociální pojišťovny je tvořeno tak, že nemusí býti obavy, že by socialisté mohli tam býti rozhodujícími. Zaměstnavatelé jmenují jednu třetinu, vláda také jednu třetinu. To je jistě sbor, který dává záruku, ale přesto v novém zákoně máme ustanovení, kde se to dozorčí právo může nejen přenésti na politický úřad, ale kde také dozorčí právo bude vykonávati ministerstvo sociální péče. Nemám nic proti tomu, když bude ministerstvo sociální péče vykonávati dozorčí právo, myslím to hospodářství v pojišťovnách nebylo takového rázu, aby se pojišťovny musily bát dozorčího práva tohoto neb onoho ministerstva. Domnívám se ale, že zase je to kumulování dvou funkcí, že ministerstvo sociální péče pro dozorčí službu nebude moci vykonati tu službu druhou náležitě - to je provádění sociální péče.

Nejpovedenějším ustanovením v tomto zákoně je zřízení tak zv. zemských úřadoven. Pojišťovny podle starých zákonů měly právo utvořiti svazy. Je pravda, že svazy se tvořily podle určitého seskupení. Měli jsme svaz ústřední, české ústředí, zemědělský svaz a snad ještě jeden svaz. Je otázka, zda bylo potřebí, aby do budoucnosti bylo tolik svazů. Bylo by to možno učiniti otázkou diskuse, jestli by se bylo těm svazům neřeklo, přejeme si reformu a to reformu takovou, že pro každou zemi je jeden svaz, nebo pro každou národnost jeden svaz, ač i to je zbytečné, ale bylo možno těm svazům pojišťoven dát jinou organisaci a jiný charakter, ale o to se nejednalo. Zde se najednou řeklo, že se svazy zruší, ale přes odpor dělnictva nebylo je možno zrušiti a řeklo se tedy, že se stanou fakultativními, ale v jednotlivostech se utvoří instituce, které nadáme náležitou mocí výkonnou. Nevím kolik ten experiment bude stát? Snad 15 až 30 milionů.

Postrádám v zákoně, jak se bude uhrazovat. Jestli se říká instituce, jestli se v zákoně říká ředitelé té zemské úřadovny jmenuje Ústřední sociální pojišťovna, předsedu ministr, jestli se nadává určitými výkony, musí se také v zákoně říci, z čeho se to bude dotovat. Ale v zákoně se říká, také svazy mohou existovat, jako fakultativní, dává se jim také jakás takás práce, ovšem podřízenějšího rázu, ale také se neřeklo, odkud budou dotovány. Mají právo vybírati příspěvek, který vybírají až dosud, nebo mají svou činnost hraditi z výnosu léčiv, které budou obstarávati pojišťovnám, to všechno se v zákoně neříká. Ale pánové, ta pravomoc těch zemských úřadoven je stanovena, že mohou dostati zmocnění poskytováním určitých dávek pojištění starobního a invalidního, dávají návrh na ukládání jmění, provádějí revisi pokladen, podávají návrh na omezení pojistného, provádění léčebné péče, dozor nad pojišťovnami, statistiku atd. Pochybuji, že Ústřední sociální pojišťovna bude ochotna svěřiti zemským úřadovnám to, co se zde zemským úřadovnám odkazuje. Pochybuji proto, poněvadž toto právo nepřenesla, a jistě by je nepřenesla ani na nemocenské pojišťovny, ačkoli tyto, jako přímý nositel tohoto pojištění, by mohly určité úkony lépe dělat, poněvadž mají všechny předpoklady. Proto Ústřední sociální pojišťovna nemůže svěřiti poskytování dávek starobního a invalidního pojištění úřadovně která nemá vůbec, alespoň zákonem není nařízen, žádný katastr, který má vésti a podle kterého by mohla postupovati, a pánové, chcete, aby vedle těch povinností, které ukládá zákon pojišťovnám, rejstřík členský provádět pro Ústřední sociální pojišťovnu, chcete také uložiti těm pojišťovnám, aby ho prováděly pro zemské úřadovny? A chcete, aby to zase pojišťovny nesly z těch svých 4 a ³/₁₀ příspěvků, které budou moci nyní vybírati. To je vyloučeno. Bez náležitého materiálu členského nemůže však zemská úřadovna vůbec prováděti tyto úkoly. Ale já se ptám, nebylo by to mrháním penězi? Vím, že Ú. S. P. si nedá vzíti z rukou otázku poskytování rent ať starobního, ať invalidního pojištění, poněvadž ona nese odpovědnost, jediná má právo do této věci mluviti. Také v připomínkách komise odborníků se povídá, že je to holou nemožností, ale přesto se to dělá. Zrovna tak jako ta manýra jest zavedena při volbách do jiných institucí, je zaveden i do našich nových zemských komisí, že třetinu představenstva volí členové, třetinu zaměstnavatelé a třetinu má vláda. Nevíte, jaké zlo je pácháno na dělnictvu tím, že jeho práva jsou takovýmto způsobem zešněrována. Měli jsme pár roků svazy. Tam rozhodoval dělník i zaměstnavatel. Při těchto svazech byly zřízeny veliké humánní instituce, kterým sice svazy dávaly čas od času dotace, ale které přijaly velké tisíce příspěvků, dobrovolných darů a někdy velké, do set korun jdoucí, právě od dělnictva. Dělnictvo u vědomí, že jsou to instituce, které si samo spravuje, přinášelo veliké oběti, a jenom tak mohly vzniknouti takové podniky jako je Prosečnice, Velichovky a celá řada obdobných zařízení, která mají některé svazy. Nemyslíte, že tento způsob, kdy českého dělníka považujete za tvora, který neumí pořádně choditi a jednati a své instituce spravovati, způsobí, že mu vezmete chuť, aby dobrovolným způsobem přispíval na věci tak krásné, humánní, jako jsou sanatoria? Vím, že máme v zákoně, že vláda dá 100 mil. Kč, jakmile zákon nabude účinnosti, že se budou stavěti, sanatoria atd. Ale jak dlouho bychom musili čekati, než bychom se toho dočkali, kdyby dělnictvo vlastní svépomocí si takovéto instituce nebudovalo? (Předseda dr Hruban ujímá se předsednictví.)

Řekl jsem na počátku, že by bylo mnohé potřebí reformovati. Co znamená, když nedostává dělník od prvého dne podporu a když ji dostává jenom za 4 dny, i když podpora vypočítává se podle toho, kolik v tom týdnu vydělal. Takový dělník dostane v I. třídě 10.80 Kč, přesto, že za dva dny nedostává a poslední dostane 96. To znamená, že kvalifikovaný dělník, který vydělá 200, 300, 400, přichází o ³/₄ své mzdy. Ale většina onemocnění v pojišťovacích ústavech je onemocnění krátkodobých. 50% onemocnění netrvá zpravidla déle jednoho týdne. Táži se, proč právě dělník v době nemoci má býti trestán, že nedostane ne 100%, ale poctivých 60% podpory, na kterou by měl míti nárok. Jmenujte kterýkoli stav, řekněme úředníky. Kdyby napadlo stát v době onemocnění jeho dáti mu třetinu jeho platu, řekli byste, že je to nespravedlivé, nehumánní, zpátečnické. Ale kvalifikovaný dělník dostane 96 Kč v X. třídě. To je to nejvyšší, co může dostati za jeden týden na podpoře. Musí vlastními prostředky se pojistiti ještě někde jinde, aby, když upadne do nemoci, neupadl také do bídy.

Chci ukázati ještě na jedno. Do §u 62 novely bylo vsunuto nové ustanovení. Týká se dělníků, kteří v době nemoci přerušili braní podpory a byli nemocni jen ambulantně. Některé pojišťovny dělaly chybu, že pojištěnci započítávaly dobu, když on během podporování několik týdnů se jen léčil a podporu nebral. Aby se tomu pomohlo, vsunuly se sem dva odstavce, z nichž první je správný, ale v druhém dává se možnost, vykládati si jej tak, že by podpora 52týdenní mohla býti nepochopením výkonných orgánů některé pojišťovny suspendována. Praví se: "Je-li vyplácení nemocenského přerušeno obdobím v němž je poskytováno jen nemocenské ošetřování, započítává se toto období do doby, po kterou je vypláceti nemocenské, pouze tehdy, trvá-li déle než 8 týdnů".

Vím, že je to tam dáno ve snaze, aby pokladny nemohly poškozovati pojištěnce. Ale jak je to do zákona vsunuto, může to sváděti, že pojištěnec, když přestal bráti podporu, léčí se ambulantně a po čase zase onemocní, tyto ambulantně prostonané dny může si započítati do dnů, za které bral podporu. Přál bych si, bude-li k tomu vydáno nějaké prováděcí nařízení, aby tento výklad byl v tomto smyslu, aby nemohl býti poškozen pojištěnec.

V zákoně se praví: "Děti pojištěnce mohou býti umístěny v ozdravovnách". To je krásné ustanovení. Přál bych si, aby mohlo býti prováděno tak, jak se potřeba dnes v dobách poválečných jeví. Pojišťovny to dělají, ale nemají na to dosti prostředků. Pojišťovny dnes zápasí s deficitem a i ty s nejlepšími reservními fondy dotované mají několik set tisíc schodků v posledním roce. Vy nevíte, jaké katastrofy na mládeži doba válečná a poválečná vykonala. Málo je to, řeknu-li 50% dětí dnes by bylo potřebí dáti do sanatorií, ozdravoven anebo alespoň v létě na 4-6 týdnů ven. Tedy ustanovení v zákoně je krásné, ale ilusorní, bezcenné, poněvadž prostředků dnes na to není.

V zákoně je dále ustanovení, že vdově, která pečuje o 2 děti, které požívají sirotčího důchodu, může býti poskytována renta. Je to sice zlepšení proti dosavadnímu stavu, ale pánové, zase se neříká, jestli po tu dobu, než ty děti dorostou, je to míněno, ale zase se neříká, co bude dělati dnes vdova, která 10, 15 roků mohla zůstati doma, než děti dospěly, když je třebas přes 50 roků, kdy dávno ztratila kontakt s továrnou, když děti dospějí a důchod ztratí také. Změnou §u 159 upraveno bylo pojišťovnám pojistné na 4.3% a bylo dáno zplnomocnění Ústřední sociální pojišťovně, že ona může zvýšiti to až na 4.8%, a kdyby ani to nestačilo, že může ministerstvo sociální péče k jejím návrhům na čas pojistné dále zvýšiti. Pánové 4.3%, které se dnes navrhují při předepisování příspěvků za 7 dnů, znamenají dnešních 5.10%. Dnes pojišťovny mohou dále strhovati 5, to znamená, že 51 díl budou dostávati více. Tedy to v sanaci nepomůže, ale ani když dostanou povolení na vybírání 4.8%, poněvadž nemohou ty ztráty, utrpěné během 2 anebo 2¹/₂ roku na reservních fondech v několika měsících vynahraditi.

Pánové, z § 123 byly všechny ty dobré věci, abych tak řekl, anulovány, poněvadž v §u 123 je shrnuto všechno to záludné, které se může prováděti cestou nařizovací. Paragrafem 123 mohou býti zbaveny pojištění služebné, § 123 mohou býti zbaveny pojištění osoby pracující přechodně, tedy sezonně na česání, a jiné a jiné, § 123 však mohou býti zbaveny též pojištěnci domáčtí dělníci, jichž příjem nerovná se té nejnižší třídě. Pánové, vy ani nevíte, jaké velké bezpráví může býti spácháno tím, že se dává právo vyloučiti celé kategorie pojištěnců. Kdo to pánové jsou, ti domáčtí dělníci? To jsou perleťáři, to jsou štukverkáři, to jsou krejčové, obuvníci. (Sen. Šturc: Domácí tkalci!) Ano, domácí tkalci. (Sen. Časný: Co dělají nítěné knoflíky!) Výrobci nítěných a koštěných knoflíků. (Sen. Plamínková: Krajky!) Ano, co dělají krajky. Pánové, víte, jak vypadá situace těchto lidí. Stačí, aby si paní moda vzpomenula, že se budou nositi perleťové nebo kostěné nebo látkové knoflíky, nebo že ten a ten druh skla je v modě, tu po tu dobu mají domáčtí dělníci práce do strhání. Neříkám, že vydělají velké obnosy, ale vydělají snad mzdu slušnou. Ale přijdou doby, kdy jejich artikl není v modě. Přijdou periody, kdy se 2-3 roky živoří a kdy takový člověk nevydělá 50 Kč týdně. Tedy může se státi, že těm faktorům nebude po chuti v takovéto periodě platiti zaměstnavatelský příspěvek, a docílí toho, že ministerstvo vyloučí tu kategorii těch pojištěnců z pojištění a bude to veliké bezpráví. Pan referent včera pravil: Lidé, kteří takovéto výdělky malé vydělají, ať sezonní nebo jiné, ti jsou rádi, když nemusí platiti nemocenské, když to málo, co vydělají, jim zbude, aby to mohli domů přinésti. Já věřím, že žádný rád neplatí, a zejména ten, kdo má z mála platiti, ale tím není řečeno, že právě tito lidé by neměli býti pojištěni pro případ stáří a invalidity. Právě tito lidé, kteří jsou zpravidla v našich horských krajích v Čechách a na Moravě, mají důvod, aby pojištění podléhali.

A konečně to ustanovení §u 131, který dává právo ustanovením tohoto zákona měniti zatímní členy představenstva a dozorčích výborů, než budou volby provedeny. Pánové, poněvadž se v předloze mluví, že tito členové představenstva a dozorčích výborů budou nadáni také dokud tento stav trvá, právem delegátů, je z toho zjevno, že toto jmenování není míněno na krátký čas, ale že bude možná trvati dlouho. My jsme 17 roků, prosím, do pojišťoven nevolili. Nedivte se dělníkům, že někdy na pojišťovny nadávají. Nadávají někdy právem, poněvadž nemají možnosti sami v nich rozhodovat a nahlédnouti do toho hospodářství. Rozumný hospodář se bude starati, aby co nejdříve byly provedeny volby, aby pojištěnci přišli do nich, aby se zvýšil u nich zájem o ty pojišťovny, poněvadž jedině zájem pojištěnců o pojišťovny může prospívat těmto institucím. Nemají-li dělníci volebního práva právě do těchto institucí již 17 let, oni se odcizili od nich, oni se na ně dívají jako na cizí těleso, na instituci, která je jim nepřátelská, která nebyla pro ně stvořena. Tedy zainteresovat je znovu, dát jim možnost, je ta cesta nejlepší. Pánové, vždyť jsme přece 25 let rozhodovali, a nemyslete si, že dělník, ať je kterékoliv barvy, je špatným hospodářem. Dělníci jsou přímo žárliví, aby v takových institucích se hospodařilo svědomitě, a já vám mohu říci, že byli to právě dělníci, kteří, když viděli, že některý dělník by chtěl zneužíti této instituce k vybírání neoprávněné podpory, ve svých orgánech a ve svých spolcích dovedli proti takovýmto lidem vystupovati na ochranu těchto institucí. To musí býti zájem státu, aby ti dělníci se tam dostali. Nic na věci nemění, že tu a tam se dostane k moci ten nebo onen dělnický živel. Nevím, je-li zájem na tom, aby se ať komunisté, nebo sociální demokraté, nebo čeští socialisté někam nedostali. To je nezdravý zjev. Ti lidé jsou jednou pojištěnci, platí si na to a mají svrchované právo, aby co nejdříve cestou volebního práva se do těchto ústavů dostali. Zejména, pánové, kdy jste tu administrativu tak zařídili, kdy jste nadali všechny možné úřady takovým právem dozorčím, proč se obávati příštích voleb a proč zase jmenovati na nedozírná léta a měsíce nějaká předsednictva? Je to zjev nezdravý, který se zahnízdil již i při jiných zákonech, ten vy sami těžce odnesete. Váš zájem musí se nésti k tomu, aby dělník měl vědomí, aby měl pocit, že se s ním nakládá poctivě a spravedlivě.

Přáli jsme si ještě, aby §111, kde se mluví o zaplaceném pojistném, byl změněn potud, že by se tam užívalo slova "splatného". Ve schůzi předsednictva bylo řečeno, že se oprava provede. Kdyby se neprovedla, bylo by to těžké poškození pojišťoven. Velká pojišťovna, jako pražská, má 18-19.000 zaměstnavatelů a 66.000 zaměstnanců. Kdyby měla zaregistrovati jednou měsíčně, bylo-li za každého zaměstnance zaplaceno, musila by jediná pojišťovna provésti 66.000 zápisů měsíčně. Tedy dosavadní zákon o starobním a invalidním pojištění tím, že jeho nositeli se staly pojišťovny, ať okresní, ať jiné, zatížil tyto pojišťovny. Já jsem již řekl v pojišťovacím výboru, že zdaleka nemohou refundace, které dostává pojišťovna, nahraditi to vydání a ten obnos, který pojišťovnu stojí ta práce, kterou pro starobní a invalidní pojištění vykonává. Nemůžeme dále žádati větších břemen v pojišťovnách, aniž bychom jim za to dali potřebnou odměnu, neboť jinak by všechno to šlo na účet nemocenského příspěvku, a z toho nemůže ani haléř již býti dán jinam, poněvadž i tak pojišťovny vzhledem k omezení příjmů musily omeziti celou řadu dávek a léčebnou péči. Je to pravda, že některé pojišťovny proto, že mají jen 5% příspěvků a že správní soud rozhodl, že lze předepisovati příspěvky jen za pracovní dny, musily zrušiti svá zubní ambulatoria. Víte, co dnes znamená zubní hygiena pro lidstvo, že je to vlastně ochrana před vznikem jiných chorob! Musíme si tedy přáti, aby pojišťovny měly alespoň tolik příjmu, aby nemusily svou lékařskou péči restringovati.

Mohu vám říci, že přes to, že v zákoně jsou určitá ustanovení, která zlepšila některé paragrafy, byl tam vsunut větší počet ustanovení, která nejsou dělnictvu ku prospěchu, která dělnictvo těžce nese, jako ponížení a pokoření. Jak jsem řekl v pojišťovacím výboru, věřím, že není daleká doba, kdy budeme novelisovati znova. Není to ku prospěchu, novelisovati často tento starý zákon, i když se vědělo, že jsou tam vady. Měl se nechati probíhati několik let, abychom měli jisté zkušenosti, až nastane nápad rent, a teprve potom se snad měla provésti radikálnější náprava. Ale poněvadž jste dnes revidovali některé věci u vědomí své moci tak, jak jste si přáli a jak je potřebujete, buďte jisti, až dělnictvo novými volbami domůže se větší moci, že bude požadovali zase nápravu za křivdu, kterou jste na něm dnes spáchali. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Koukal. Dávám mu slovo.

Sen. Koukal: Slavný senáte! Dříve nežli přejdu k vlastní věci, vyjadřuji zde jménem našeho klubu všem postiženým hroznou katastrofou stavební v Praze, upřímný a vřelý soucit. Se všemi podněty, kterých bude užito ve prospěch těchto postižených k nápravě, aby se více takováto katastrofa nestala, budeme souhlasiti a je schvalovati. Nebudu se dále o tom šířiti, poněvadž bych opakoval to, co říkali již předešlí páni řečníci.

Slavný senáte! Projednávajíce novelu zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci a invalidity z r. 1924, slyšíme od oposice, jak špatnou věc provádíme, když tuto novelu uskutečníme, a jak si před celou veřejností soudného občanstva zadáme. Zvláště nám vyhrožují, že před dělnickými masami budem souzeni a odsouzeni pro poškození věci dělnické. Zdá se, že v poslední době oposice soustředila celý svůj úporný zápas politický ponejvíce proti naší straně lidové, a to hlavně proti našemu ministru soc. péče dr Šrámkovi. Postavení dnešního ministra soc. péče není nijak záviděníhodné z toho důvodu, že je v tuto dobu náměstkem předsedy vlády, a nelze mu tudíž tak volně jednati, jak by mohl, kdyby náměstkem předsedy vlády nebyl a byl jen ministrem soc. péče.

V čem vězí zhoršení soc. pojištění v dnešní navrhované novele proti zákonu dřívějšímu z r. 1924? Prohlížíme-li celou novelu i s obšírnou důvodovou zprávou, nenacházíme nikde změny, kde by byl stav pojištěnců zhoršen, a mimo vyřadění mladistvých dělníků od 14 do 16 let a vyloučení sezonních dělníků, kteří nepracují 90 dní v roce, vidíme mnohé změny, které pojištěncům velmi prospějí. A jsem jist, kdyby tuto novelu prováděly oposiční strany socialistické, že by novelu tuto prohlašovaly za čin ve prospěch dělnictva velmi prospěšný a zveličovaly by naše opravy tak, že by dělnictvo bylo přesvědčeno, že skutečně jen oni jsou nositeli dobra ve prospěch věci dělnické. My toho nečiníme. My víme, že výhody z této novelisace jsou jak pro pojištěnce, tak v některých odstavcích i pro zaměstnavatele.

Dovolte mi, abych jen letmo na některé výhody této novelisace poukázal.

V zákoně dřívějším jsme měli 10 mzdových tříd, které byly zařaděny do 4 tříd pro pojištění invalidní a starobní. Dnešní novelisace má též 10 tříd mzdových, ale má pět tříd pro pojištění starobní a invalidní. Má tedy o jednu třídu více, a to u nejnižší výdělečné mzdy. Tato třída se nazývá třída Aa a obsahuje v sobě mzdy ve třídě I a II, t. j. průměrný výdělek od 4 do 8 Kč, dříve 4 až 12 Kč, na pohled to rozdíl nepatrný, ale k placení rozdíl značný. Dříve se v nejnižší třídě platilo 4.30 Kč, nyní se platí 2.60 Kč. Tato změna dotýká se nejvíce učňů, podomáckých dělníků, služek, posluhovaček a dělnictva zemědělského. Dosavadní prakse byla, že učňové, kteří měli býti i podle zákona zařaděni do třídy A, zaviněně, či nezaviněně bývali zařazováni do třídy B, ba staly se případy, že byli zařaděni i do třídy C. Nechci tyto případy zevšeobecňovati, ale podotýkám, že k uklidnění a k oblibě to nepřispívalo, naopak budilo to zlou krev a odpor proti sociálnímu pojištění. Když jsem u těch učňů - dovolte mi, abych se tou otázkou letmo zabýval - jsou mistři, kteří jsou na tom mnohem hůře nežli dělníci, i třeba špatně placení. Celá řada mistrů jak ve městě, tak i na venkově, sotva živoří. Pro tyto lidi je pojištění se starou sazbou pravou pohromou. On nemohl sehnati na živobytí, neřku-li na pojištění, a tím se stávalo velmi mnoho nepříjemností a vznikalo mnoho zlé krve. Připouštím, že je hodně mnoho viny na mistrech a na zaměstnavatelích samých. Je to smutný zjev dnešní doby a hodně často se vyskytuje, že dělník, méně schopný a kvalifikovaný, pro tuto příčinu nemoha nalézti práci, osamostatní se a pak to tak dopadá. Neprospěje sobě, neprospěje stavu a není živnostenskému stavu žádnou ozdobou.

Jestliže takový mistr drží 5, 6 a někdy i více učňů a jenom jednoho dělníka, jest jisto, že má tyto učně na výdělek, a ne ke své škodě, jak se často tvrdí. Ani takoví mistři nejsou ke prospěchu stavu živnostenského, poněvadž obyčejně snižují cenu výrobků, hledíce to vynahraditi lacinými silami. Jsou to zase ojedinělé případy a zjevy tyto nelze vztahovati na celý stav živnostenský a jistě časem tento nešvar se vymýtí a zamezí. Dnes, kdy jsou učni vyňati do 16 let z pojištění, mají tito zaměstnavatelé dosti značnou úlevu, ač já se svého vlastního stanoviska byl bych pro pojištění od počátku vstupu do pracovního poměru, a to zvláště u dělnictva továrního. Nese-li dělník v průmyslovém závodě celé risiko nebezpečí a vydělává, je za to placen, není žádné příčiny, aby tyto výhody činěny byly zaměstnavatelům na účet zaměstnance a zvláště nyní, kdy byla zřízena nižší třída, mohlo zůstati dělnictvo tovární v nemocenském pojištění. Bude nutno pamatovati na to, aby pro tyto pracující zaměstnance od 14 do 16 let v továrnách bylo pojištění opětně rozšířeno. Další bolestí dřívějšího zákona byl tvrdý postup oproti malým zemědělcům, kteří měli pasáky, mladší služky atd. Zde to bylo tvrdé zařízení, a mělo-li se pojištění vžíti, bylo nutno zde nápravu zjednati, a to co nejdříve. Malý zemědělec, i když zaměstnával někoho ze své přízně a z milosrdenství, musil za něj platiti ročně mnohem více, než činily jeho všechny daně. I zde vychází novela vstříc těmto malorolníkům a živnostníkům, upravujíc to, že členové rodiny se do pojištění vůbec nepočítají, do 16 let z pojištění jsou vyňati a později v době mladosti jsou zařazeni do nejnižší třídy, která svojí nízkou sazbou je přípustná, a nemohou se vymlouvati na nesnesitelné náklady. Sezonní dělnictvo, které je částečně vyňato z tohoto pojištění, ač ani dosud ze starého zákona nemohlo býti úplně pojištěním, zachyceno nebude-li pracovati 90 dní v roce, nemusí býti pojištěno. Je zde těžko najíti střední cestu. My jistě souhlasíme s tím, aby dělnictvo, počítající se jako sezonní, bylo v prvé řadě pojištěno, a to hlavně pracující v cukrovarech, lihovarech, dělnictvo stavební, kde to výslovně charakter práce nese sám sebou, že je to práce průmyslová, i když jest sezónní. Tento problém je těžko řešitelný, ale při dobré vůli to půjde a budou se musiti najíti prostředky, jak zachytiti všechny ty, kteří skutečně pracují více než 90 dní v roce, a hlavně pracují-li v podnicích, které jsem uvedl, aby byli pojištěni. Další křivdou trpěli podomáčtí dělníci v horských krajích. Jestli jsme se domáhali novelisace tohoto zákona, bylo to v prvé řadě hlavně pro tyto sociálně nejslabší, ne aby byli z dobrodinní zákona vyňati, ale aby jim bylo umožněno v něm setrvati. Pánové z oposice znají též ten pohorský lid, to dělnictvo podomácké, a přál bych jim slyšeti ty stesky a to proklínání na toto pojištění. Když dělníci chtěli obdržeti práci, musili se dáti pojistiti a platit příspěvky za sebe jako dělník i jako zaměstnavatel, tedy částkou dosti značnou na 40 Kč měsíčně, a on s celou rodinou velmi často, zvláště v roce 1926 a 1927, vydělal mnohdy za celý měsíc 50-40 Kč a někdy ani to ne. Měl-li z toho zaplatiti 40 Kč na pojištění, bylo to pro něho kruté. Přijíti do takového kraje a mluviti dělnictvu o dobrodiní tohoto zákona, bylo nemožné, tito lidé z větší časti z příčin z podvýživy chyceni tuberkulosou, nemající žádných prostředků, aby si své postavení zlepšili, vás i nás proklínali, že jsme tento zákon stvořili. A když se těmto lidem dostalo zvěsti, že jsou názory, aby se pojištění vůbec zrušilo a stalo se dobrovolným, nedivte se, že všichni aneb z velké části byli pro toto zrušení. Tito lidé to nedělají s nechutí k pojištění starobnímu a invalidnímu, oni to všechno uznávají, ale říkají: "Pro nás to není. My a naše děti umíráme hlady a chcete po nás, abychom platili takové obnosy, dejte nám možnost výdělku stálého a my budeme platiti s radostí." Zde jsme musili tíhu poplatku zmírniti, jinak by se vůbec pojištění pro tyto odbory zhroutilo. Bude nutno obrátiti pozornost všech činitelů na tyto horské kraje hodně četně zalidněné a hledati zdroje nějaké výživy pro tento, v jádru dobrý český lid. Zde by mělo přestati všechno nepřátelství politické a měli bychom všichni bez rozdílu stran poctivě se starati, aby lidé tito práci a výdělek obdrželi. Je to již ve světě takové, čím kdo jest slabší, že tím více si na něho troufají. I u služek, které budou nyní v nižší kategorii zařazeny, neslouží jen u bohatého panstva a třebas i v městě, máme celou řadu rodin méně situovaných úředníků a dělníků, kteří si musí služku držeti, chtějí-li udržeti domácnost, zvláště když žena ve stáří nemůže domácnost zdolati. Taková rodina vezme si služku tu nejlacinější a bude míti touto novelou pojištění velmi usnadněno, neboť v takové rodině rozdíl 20 Kč měsíčně znamená hodné plus.