Novelisací touto se dělnictvu pojištěnému nic nebere, příspěvky nezvyšují, ba naopak za stejných podmínek dostane mnohem více, nežli bylo dříve stanoveno. Doba čekací se zkracuje ze 150 příspěvkových týdnů na 100. Pro pojištěnky, které se vdají, zavádí se nárok na výbavné od 450 Kč do 600. Něco úplně nového. Zavádí se odbytné, pokud na ní mají pozůstalí nárok, a stanoví se od 550 Kč - 750 Kč. Základní částka důchodu invalidního a starobního se zvyšuje z 500-550 Kč a zvyšovací částky ze splaceného pojistného jsou mnohem vyšší a jsou stanoveny pevnou číslicí, a to ve třídě Aa 60 hal., ve třídě Ab 85 hal., ve třídě B 1.15 Kč, ve třídě C 1.40, D 1.65 týdně. I zde je značné zlepšení proti dřívějšímu ustanovení, kde se připočítávala jedná pětina. Dalším důležitým zlepšením je, že výdělek pojištěnce, uplatňující nárok na starobní rentu, se snižuje s dosavadních 2/3 na 1/2 obvyklého výdělku zdravého pojištěnce v témže kraji a v téže kategorii.
Toto ustanovení považoval bych za jedno z nejdůležitějších ve prospěch pojištěnců. Nárok na vdovský důchod má vdova pojištěnce v době, dosáhne-li 65 let, ať je invalidní, či ne. Dříve musily býti důkazy invalidity. Vdovy, které pečují o dvě nebo více dětí nedospělých, mají nárok na vdovský důchod, ať je i mladší. Opětně výhoda pro potřebné. Nárok na důchod sirotčí rozšiřuje se i na děti nevlastní. Jde-li o důchod bezmocného, možno zvýšiti důchod o 50%. Nemocní obdrží ihned třetím dnem po onemocnění nemocenskou podporu bez ohledu na dobu trvání nemoci. Zde všude je zlepšení a nikdo to nemůže popříti, proč tolik zaujatosti proti této novele. Jak jsem již podotkl proto, že to provádějí koalované strany a ne socialisté. Proto ten křik.
Vytýkalo se v sociálním výboru a i zde ve slavném senátě, že jsme nepřipustili XI. třídu, aby dělnictvo lépe placené mohlo býti na vyšší obnos pojištěno. Že se tak nestalo, nenese vinu podle mého úsudku koalice, ale spíše to, že to bylo bez souhlasu koalice v poslední chvíli v sociálně-politickém výboru posl. sněmovny odhlasováno a dáno na pořad jednání. Podotýkám, že ani odborná komise, které se tak houževnatě drží a dovolávají páni z protivného tábora, neměla otázku tuto ve svých návrzích podanou. Já mohu za naši stranu prohlásiti, že jsme pro vyšší třídy, by dělnictvo lépe placené mělo možnost se pojistiti do vyšších stupnic, aby mělo možnost ve stáří pobírati větší důchod. Nesdílím ty obavy, že to průmysl nesnese. Zde nebude postižen jen průmysl, zde i živnostnictvo z velké části postiženo; i ono zaměstnává kvalifikované dělnictvo s lepším platem a v mnohých případech mnohem větším procentem než průmysl, poněvadž ani zástupci živnostnictva neprojevovali obavy nad zavedením vyšších tříd a nezhrozí se zvýšeného vydání.
Slavný senáte! Kvalifikovaní dělníci neplatí si vlastně na pojištění starobní a invalidní takové procento, jako pojištěnci z kategorií nižších. Dřívější poplatek jen nemocenský činil v nejvyšší třídě 9 Kč a někdy ještě o něco více, kdežto dnes i s pojištěním invalidním a starobním činí 9.80 Kč. Platí tedy nejvýše, jen o 80 haléřů více, kdežto dělník nejslabší kategorie platí již i dnes při sníženém systému mnohem více. Dělník kvalifikovaný si jistě svojí výkonností zaslouží, aby měl právo pojistiti se na obnos přiměřený svému výdělku, zvláště když slyšíme, že soukromí úředníci a zaměstnanci budou moci býti pojištěni až na 46.000 Kč služného. Zde je takový rozdíl, že bude nutno dosti brzy to opraviti. Je toho potřebí i v zájmu nemocenských pojišťoven, které se těmito vyššími třídami budou moci částečně sanovati. Dívám se na to tak, že v této otázce se střetl justament proti justamentu. Při rozvaze na obou stranách dá se tato věc jistě vsunouti do pravých kolejí, a přejeme si, aby se to stalo v dohledné době.
Přecházím k nemocenským pokladnám, které jsou nositelky tohoto zákona. Uznáváme plně dnešní těžkou finanční situaci nemocenských pokladen a bylo na tyto nesnáze pamatováno částečně v zákoně tím, že soc. pojišťovna může zvýšiti nad 4.80% střední mzdy příspěvek. Pánové z oposice dokazují, že to nikterak nestačí k udržení dnešních vymožeností pro členstvo a že přijde katastrofa. Jest jisto, že se bude musit učiniti vše, aby nemocenské pokladny mohly svůj skutečně sociální úkol plniti, to je pravda, ale také je pravda, že nemocenské pokladny musí se státi ústavy čistě a výhradně ústavy humanními pro všechny a nesmí býti asylem jednotlivých politických stran (Výborně!), a to ve velmi mnohých případech se dělo. (Tak jest! - Sen. Havlena: Proto budete pro politické strany tvořiti nové pojišťovny! - To je logika?)
Předseda (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Koukal (pokračuje): Mluvím ze zkušenosti a pochybuji, že by ti všichni moji bývalí a nynější spoludělníci a známí, kteří byli z protivného politického tábora do nemocenských pokladen přijati, měli nejlepší kvalifikaci pro nemocenské pojištění. My jsme tomu nevěřili a nevěříme. A když přišla volební sezona, nevím, jak to v takové pojišťovně dopadá, když člověk se s těmito nestrannými činiteli na veřejných schůzích všude setkává. Pánové, vrchní úředník řekne nově přijímanému úředníkovi, náhodou neorganisovanému: Vy jste převzat jako úředník, po Vás se bude žádati hodně výkonnosti a podle těchto pánů se nesmíte říditi proto, že tito jsou organisováni." Prosím, dostati do nemocenských pokladen nějakou sílu mimo rámec některé pol. organisace stojící, je tak těžko a bývá to ojedinělým zjevem. Za takových okolností nedivte se pánové, že chceme, aby zde zavládly poměry, abychom mohli míti jistotu, že je měřeno všem členům stejně. Neprospívá to dobré pověsti, když lidé před nedávném nepatrní stanou se najednou vedoucími. Nechci nijak podceňovati schopnost, že je možno i obyčejnému člověku bez předběžného studia se vyšinouti, že ovládá ten který obor mnohem lépe než skutečně studovaný odborník. Tyto případy já na mysli nemám. A prohlašuji, že těm lidem, kteří zasvětili celý svůj život pro zlepšení dělnické otázky, i když mají jiný politický směr a mají nyní přiměřené dobré postavení, jim je nijak nezávidím a jim je přeji. Ale poukazuji na ty případy, které křičí a které byly každou chvíli tam neb onde oznamovány a dokazovány. Neprospěje to dobré pověsti nemocenských pokladen, když se stane narychlo někdo vedoucím úředníkem, který má plat mnohem vyšší než úředníci kvalifikovaní státní anebo požívající zvláštních výhod. Neprospěje to, když ústavy dokupují svým vedoucím úředníkům za velké obnosy léta do pense započitatelná, aby byli zajištěni, že při novém kursu by mohli býti propuštěni. Zde jde o peníze pojištěnců a případy takové křičí a rozčilují.
S povděkem kvituji prohlášení (Výkřiky sen. Havleny. - Předseda zvoní.) oposičních stran, že tyto věci se v nemocenských pokladnách nedějí a že je tam úplně nestranný a spravedlivý, ke všem stejný duch. My nechceme míti v nemocenských pojišťovnách politické asyly. My chceme míti zastoupení v nemocenských pojišťovnách, abychom mohli kontrolovati a hájiti zájmy pojištěnců. My jsme pro pojištění jednotné, společné, my víme, že drobením věci se neprospěje ani sociálně, ani finančně, a budeme působiti k tomu, aby všechno nemocenské i úrazové pojištění bylo spojeno ve velké celky. Nejsme ani pro zemědělské pokladny nadšeni, ani pro závodní, ani pro společenstevní. My víme, že nyní pro silný odpor právě pro ty příčiny, které jsem shora uvedl, musíme pro to hlasovati, ale bude naší snahou, všechny tyto pojišťovny časem spojiti v celek pro dobro pojištěnců.
Co se předloze dnešní nejvíce vytýká, je ta okolnost, že stát a vláda si vyhrazuje více kontroly a vlivu, než tomu bylo dosud. To je pravda, to nepopíráme, my si toho přejeme. My jsme toho názoru, že instituce tak dalekosáhlého významu, takový ústav, který časem bude jako stát ve státě, co se financí týče, který již dnes na půl druhé miliardy vkladů soustřeďuje, musí býti podroben státnímu dozoru a veřejné kritice. Je-li veřejné kritice podroben, je též podroben celé veřejnosti, zvláště zástupcům lidu v parlamentě a v senátě. My víme, že dnes jsme ve vládě a zítra budeme snad v oposici, ale to nám nevadí, abychom nemohli svůj úsudek o upotřebení přebytků a o celém hospodářství sociální pojišťovny podrobiti veřejné kritice a žádati podle potřeby nápravu! My jsme pro odpolitizovaní všech takových důležitých a humánních institucí ať je to sociální pojišťovna, ať je to pozemkový úřad, zemědělská anebo živnostenská rada. Všude budeme hájiti, aby tam byla nestrannost a právo pro všechny. Končím prohlášením, že náš klub s plným vědomím své odpovědnosti pro tuto novelu bude hlasovati. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Klečák. Dávám mu slovo. (Hluk a výkřiky. - Zvoní.) Prosím o klid!
Sen. Klečák: Slavný senáte! Dnešní vládní koalice neustále hlásá, jak velmi pěkně pracuje pro zájmy širokých vrstev lidových, v důsledku čehož pracující lid jistě s povděkem uvítá každý krok podniknutý dnešní jubilejní vládou republiky Československé. Bude dobře, když pracujícímu lidu předneseme několik cifer, kterými se ukáže, jak blahovolně pracuje jubilejní vláda, a to právě v 10. jubilejním roce, na poli zdravotnictví a sociální péče v republice Československé. Stát Rakousko-uherský snažil se sice napodobiti svého německého souseda, když šlo na př. o vojenství anebo o utlačování Slovanů, pokud tito ještě dnes anebo dříve patřili k Německé říši, zejména když šlo o poněmčení poznaňských Poláků, stát Rakousko-uherský nedovedl jíti však ve stopách svého souseda, když šlo o zdravotnictví a sociální péči pro pracující lid. V tom ohledu Rakousku-uhersku v minulé době snad jedině konkurovalo zaostalé Turecko. Důsledek této politiky byl, že péče o zdravotnictví a mnohé jiné otázky spadající do oboru sociální péče byla ponechána starosti okresů a obcí. Naše okresy a obce konaly, co mohly, ač mnoho se dělat nedalo, když stát minulý sebral veškeré daně a okresům a obcím ponechal jenom právo dělati dluhy.
Po převratu okresy i obce rychle počaly pracovati k tomu, aby odčiněna byla minulost. Pracováno bylo plánovitě a cílevědomě. To ovšem nebylo po chuti dnešní vládní koalici, skládající se z československých a německých občanských stran. V neskonalé lásce k pracujícímu lidu této republiky provedla výše uvedená koalice zákon o finančním hospodářství samosprávných svazků, uskutečnila zákon č. 77. V jubilejním roce samospráva v republice Československé může uvažovati o tom, že, co se nezdařilo bývalému státu Rakousko-uherskému, to se podařilo jubilejní vládě v republice Československé. Dnes jsme na hřbitově samosprávy jak okresní, tak i obecní, (Tak jest!) - nový to věnec slávy na čelo těch, kdož ve své nenávisti proti socialistickému světu v republice Československé nemají na práci nic jiného, než bořiti všechno to, co bylo utvořeno touhou po lepším životě pracujícího lidu v republice Československé.
T. zv. vyrovnávací fond Zemského správního výboru v Praze pro zemi Českou právě dokončil dílo svého poslání. Představme si, co budou dělati okresy. Je to obraz zoufalství. Okresy jsou před svým zhroucením. Jenom se podívejme, když projednáváme zákon o sociálním pojištění, jak dopadly okresy v otázkách týkajících se našeho zdravotnictví. Celkově bylo zařazeno v České zemi na zdravotnictví 3,549.822, Kč. Vyrovnávací fond ponechal pouze obnos 1,409.482 Kč. Škrtnuto bylo tudíž na zdravotnictví 2,140.340 Kč. Jenom tak namátkou poznamenávám, že okres Slaný chtěl věnovati na zdravotnictví 11.654 Kč. V tomto okresu majitel ohromného bohatství, které je pod zemí, jak před převratem, tak i po převratu nemá na práci nic jiného, nežli aby využitkoval toto ohromné bohatství, ale při tom se nestará o to, aby život dělníka byl snesitelný a aby obcím na okresu slánském aspoň pomohl tam, kde jde o zdraví pracujícího člověka. A co udělala naše komise, jejímž údělem je všechno škrtati? Škrtla slánskému okresu celou položku. Okres zbraslavský měl položku 40.000 Kč. Byla škrtnuta celá. Okres Mělník měl položku 188.660 Kč. Vyrovnávací komise ponechala okresu mělnickému pouze 7.260 Kč. Německý okres Loket určil obnos 61.900 Kč. Z toho ponechána 1.300 Kč. Pardubický okres dal do rozpočtu 134.788 Kč. Milostivě mu bylo ponecháno 10.188 Kč. Pánové a dámy, když uvážíme, jak státní rozpočet při kapitole zdravotnictví každého roku je menší a menší, když uvážíme, že vedoucí činitelé v našem státě položku zdravotnictví považují snad za něco zbytečného, uvážíme-li dále, že ministr, který spravuje resort zdravotnictví, si každého roku dává líbit, jak tato položka se zmenšuje, vezmeme-li ještě možnost okresům a obcím, aby mohly plniti to, co nechce, nebo nemůže plniti stát, kam dospějeme s tím zdravím našeho lidu, které bylo světovou válkou podkopáno, kam dospějeme s národem, který podléhá tuberkulose, s národem, jehož hospodářské, sociální a existenční poměry jsou tak bědné, že my, kteří jsme ten stát budovali, za nějž jsme trpěli, jsme přímo ohromeni. A zrovna, jakoby se měla v každém kroku ta msta ukazovati jenom nám malým, vypadá to přímo tak, jakoby zde bylo přesvědčení, že nás musíte zdolat a udusit. Kam spějete? Což myslíte, že jsme klesli tak hluboko, že si ve státě budovaném krví, potem a prací našeho člověka stále dáme líbiti, abyste s námi zacházeli jako s davem otroků nebo pariů, jichž povinnost je jen mlčet a nevolat po žádných právech? Tato místnost byla několikráte svědkem bojů, kde my Češi bili jsme se s Němci o to, jak to má v naší zemi vypadati. A jestliže tato místnost nemá již býti svědkem zápolení, aby život malého člověka u nás byl jiný než je dnes, tedy, pánové, máte-li zájem na udržení státu a klidu, přestaňte dělati politiku, která provokuje, která nezlepšuje a která uráží pracujícího člověka, toho, bez jehož práce, života, krve by pánové sta z vás existovati nemohli. (Sen. dr Kovalik: I vy ste uráželi drobného pracujúceho človeka!) Ještě přijdu k tomu a povím vám to. Až přijdu k p. prof. Kovalikovi, řeknu mu, jak já se na jeho společnost dívám. (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Klečák (pokračuje): Položka sociální péče byla rozpočtena v zemi České na 20,057.666 Kč. Škrtnut byl obnos 4,867.921 Kč. Okres železnobrodský, který potřebuje věnovati plnou pozornost sociálním potřebám horského lidu, určil na sociální péči obnos 249.970 Kč. Vyrovnávací komise ponechala tomuto okresu pouze 94.400 Kč. Nešťastný okres železnobrodský! Ten okres těch krásných ušlechtilých textilních a sklářských českých duší, okres lidí, kteří celá desetiletí dovedli zadržeti postup germanisace přes to, že ten postup tam byl nejdravější, že majitelé továren stali se tam nejzavilejšími nepřáteli českého jména a české práce, ten chudý textilní a sklářský lid na Železnobrodsku, který udržel českou půdu a ubránil se germanisaci a ten tkadlec, ten textilák, ten sklář, který má práci jen podle sezóny, kdy ten náš lid, který v těch horách potřebuje, aby stát i země mu přispěly, dožívá se toho vděku, že se škrtají potřeby na sociální péči tomu kraji, který je rodištěm slavného vůdce našeho národa, slavné a blahé paměti, dr Františka Ladislava Riegra a řady jiných zápasníků a bojovníků za práva a život národa, jako kdyby si ten okres a ten chudý lid tam jiného nezasloužil. Celkem žádaly okresy 834,488.952 Kč z vyrovnávacího fondu. A co dostanou? Dostanou pouze 584,298.513 Kč. Na tyto ohromné škrty, které jsou jenom důkazem toho, jak dnešní jubilejní vláda pracuje, stát přispěje zvýšeným obnosem 7,450.000. Tak dopadla péče o zdraví a sociální péči v Čechách. Že to není o nic lepší v ostatních zemích, netřeba široce dokládati. Když k tomu ještě přidám, že jubilejní vláda zabila celou řadu okresních měst svým zákonem o samosprávě, že z těchto měst učiní pouhé vesnice, jako ku př. z Biliny, Unhoště, Křivoklátu, Libochovic, Velvar, Nového Strašecí a z řady jiných kvetoucích starobylých měst, pak máme před sebou jasný obraz bídy dnešní jubilejní vlády. A této bídě ještě dnes tleská celá řada lidí, kteří si nedovedou uvědomiti, že státní loď žene se na nebezpečné úskalí.
Slavný senáte! Když dme 25. října 1927 byl v poslanecké sněmovně předložen vládní návrh zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 9. října 1924 č. 221, tedy my, kteří náležíme k československému světu socialistickému, dospěli jsme k nezvratnému přesvědčení, že dnešní vládě, složené z českých a německých občanských stran nejde o plodnou činnost mezi vládou a oposicí, o činnost, která by byla opřena o skutečnou demokracii, nýbrž pouze o skutek, který má dokázali pracujícímu lidu v republice Československé, že je zde ještě tvrdá pěst, která se nebojí ničeho a také i nikoho v boji, který je veden pracujícím lidem za pravdu, právo a spravedlnost.
Stačí podívati se jenom do vládního návrhu z 25. října 1927, abychom poznali duševní i společenskou noblesu těch, kteří propůjčili se k napsání tohoto návrhu zákona. Ještě nikdy nebyl podán v Národním shromáždění republiky Československé vládou tak malicherný návrh zákona, jako právě výše uvedený. Z celého návrhu dýše jenom nenávist oproti pracujícímu lidu. Kdo zadívá se do podaného návrhu a zná jenom trochu naše politické poměry, ihned pozná, že tento byl pracován pod dojmem msty, té msty, která mohla vytrysknouti jenom z nízkých duší. Nikdo na světě nám nevyvrátí, že tomu tak není.
Pánové z vládní koalice se chlubí, že zákonem chtěli pomoci pojištěncům, obráceně pak znemožniti socialistickému světu ovládnouti ústavy určené pro sociální pojištění. Již tato směrnice jasně ukazuje, že dnešní vládní koalice dělá zákony, jimiž má se zastaviti další rozvoj zásad, ideí a tužeb všech těch, kteří věří v socialistické zásady, ty zásady, které zcela jinak mají uspořádati dnešní rozhárané společenské poměry v lidské společnosti. Vedoucí činitelé dnešní vládní koalice chtějí patrně nastoupiti první etapu života železného kancléře německé říše, knížete Bismarcka, tu etapu, která znamenala lámání zásad rodícího se světa socialistického v nově vytvořené německé říši. Pánové z vládní koalice zapomínají, že svět nestojí, nýbrž jde stále kupředu. Železný kancléř kníže Bismarck patří již minulosti a dnešnímu republikánskému Německu stojí v čele vlády německý sociální demokrat. A tak také bude i u nás, až se probudí ze svého pošetilého sna všichni ti, kteří věří, když si nepomohou sami, že jim pomohou pánové z dnešních vládních stran. Pak zmizí politika malichernosti, msty a nevážnosti. Práce a život pracujícího jedince bude míti cenu a váhu docela jinou, nežli má dnes, kdy uražený bohatec, jemuž nebylo vyhověno v jeho osobních choutkách, stane se zahořklým a pod dojmem této zahořklosti stane se odpůrcem těch, kteří mu zhatili ješitné plány.
V duchu této msty jeví se obraz zákona, jímž se pánové chlubili jako zákonem, který zmenšuje platební povinnosti malých zaměstnavatelů a pojištěncům poskytuje značné výhody. Je-li almužna také značnou výhodou pro pracující lid, to posouditi necháváme těm zbohatlým. Ti snad v životě nikdy almužny nepotřebovali, dík svým tatínkům a maminkám. My však, kteří jsme prožili život plný strádání, odříkání a ústrku, víme nejlépe, jak almužna pálí, zejména je-li dávána těmi, kteří neustále se domnívají, že je to opravdová demokracie a křesťanská morálka, když na jedné straně stojí nasycené panstvo, na druhé pak tábor otrhaných otroků, na kterých, podá-li se jim z panské milosti kousek almužny, hned se žádá neskonalá vděčnost.
Navržený zákon stal se předmětem živé debaty všude tam, kde se došlo k přesvědčení, že návrh není ničím jiným, než provokací těch, pro něž byl vybudován zákon ze dne 9. října 1924 č. 221, zákon, který dodnes nezískal si dosti přátel v řadách pracujícího lidu.
Představenstvo Ústřední sociální pojišťovny poznalo, co se v návrhu ze dne 25. října 1927, skrývá. Za tím účelem utvořena byla zvláštní odbornická komise, ve které zasedalo na 20 odborníků. Většina těchto pracovníků hlásí se do tábora vládních stran. Budou-li si pánové přát, ukáži, na které straně stojí ti, kteří náležejí k vládním stranám a na které ti, kteří náležejí k oposici. (Sen. Hubka: Jen jmenovat! To je správné!) Jakmile byla tato komise ustavena, byla Ústřední sociální pojišťovna panem ministrem sociální péče dr Šrámkem vyzvána, aby s urychlením vypracovala své positivní návrhy na změnu zákona. Stalo se tak. Bylo pracováno horečně dnem i nocí. Členové odborné komise zaslouží si skutečného uznání. Komise si předem uvědomila, že v republice Československé nutno tvořiti zákony, jichž základní fundamenty budou se opírati o dělníky, ať již pracují perem nebo kladivem. Tak jako zemědělské rady znají jenom samostatné zemědělce, tak jako obchodní a živnostenské komory mají sloužiti jenom zájmům obchodního a živnostenského světa, tak i sociální pojištění, když je určeno pro pracující lid, má býti podle toho vytvořeno a vedeno. Jenom tím způsobem možno upevniti základní pilíře republiky u vědomí, že prázdné vlastenecké povídání, jímž se neustále honosí část dnešní vládní většiny, základní fundamenty republiky neupevní.
Pánové, odborná komise nevytvořila svého návrhu podle našich tužeb a přání, přece jen však považujeme za svoji povinnost jí poděkovati.
Dílo její zůstane provždy důkazem, že tam, kde sejdou se ke společné práci pracovníci, vzdálení každé msty a zášti, možno vytvořiti kus poctivé práce.
Dále stala se odborná komise základnou pro vytvoření návrhu, který po schválení poslaneckou sněmovnou dne 22. září 1928 předložen byl sociálně-pojišťovacímu výboru slavného senátu. Tento vládní návrh nám předložený, je souhrnem původního vládního návrhu ze dne 25. října 1927, dále pak návrhů, které vypracovala odborná komise Ústřední sociální pojišťovny. Přirozeně, že z původního vládního návrhu vzato bylo do návrhu tohoto jenom to, co možno nazvati jedním slovem "věrolomnost".
Kdo nahlédnul do návrhu z 25. října 1927 a kdo nahlédne do dnešního návrhu, ten jasně pozná, jak ledabylým, přímo trestuhodným způsobem u nás vyrábí dnešní zákony vládní koalice. Mnohdy nám to připadá tak, jakoby se chtěly u nás zaváděti poměry některých balkánských států. Tam, když odejde ta nebo ona vláda, úředníci, kteří nechtějí zaprodati své přesvědčení a zůstávají věrni vládě, která byla propuštěna, vyhodí se prostě na dlažbu a současně počnou se opravovati zákony vlády předešlé. U nás ovšem nemožno hovořiti - vyjma Slovensko snad - o tom, že by vládní úředníci ve značné většině, když ta nebo ona vláda odchází, změnili své politické přesvědčení. U nás po této stránce převážná většina státních zaměstnanců stojí svým nezlomným charakterem příliš vysoko. Ministrem železnic stal se u nás člen středostavovské strany a jenom snad několik jedinců zaměnilo při tom své politické legitimace. Železná fronta železničních zaměstnanců zůstala nedotčena u vědomí konané práce, která nepotřebuje, aby záměnou politické legitimace byl získán úsměv a přívětivá tvář pana ministra. Opak toho je ovšem na Slovensku, pokud jde o část maďaronské inteligence. Jsme dalecí toho, byť jediným slovem, ublížiti našemu lidu na Slovensku. Máme Slovensko, ty podtatranské, na Váhu a dunajské Slováky příliš rádi, než abychom jediným slovem chtěli se dotknouti cti života a práce Slováků. Kde však několik set tak zv. notářů, kde celá řada okresních hejtmanů rázem se hlásí do tábora pana profesora Vojtěcha Tuky v té chvíli, kdy zemským presidentem na Slovensku stal se příslušník ludové strany, tam jasně vysvítá, že tito političtí a snad i chytří pánové počínají věřiti, že u nás zavládnou balkánské poměry. (Výkřiky senátorů strany ľudové: No, no!)
Tato část inteligence je skutečně chápavou, neboť to, co dnes koná, dnešní vládní koalice, není nic jiného než zavádění balkánských poměrů. Podívejme se jenom, co tato vládní koalice učinila za poměrně krátkou dobu svého trvání. Zničila, nebo ničí všecko to, co vytvořeno bylo společným úsilím všech těch, kteří republiku budovali, kteří pro republiku věnovali zdraví i štěstí rodin. A za čí pomoci kácí dnešní vládní většina všechno to, co vytvořeno bylo v době jistě hodně těžké a bouřlivé, avšak přec jenom nezapomenutelné? Za pomoci těch, kteří nikdy budovatelům republiky nezapomenou, že přestala vláda německé většiny v historických zemích republiky Československé. Za pomoci těch, kteří nemohou zapomenouti, jak to bylo na Slovensku krásné, když chudý Slovák nebyl ničím více než pouhým otrokem, a obráceně, kdy část maďaronských Slováků tolik se těšila přízni odrodilé, někdy slovenské šlechty. (Sen. Kalčok: Páne kolego, koľko bolo rakušáckych Čechov? - Předseda zvoní. - Výkřiky senátorů čsl. strany socialistické.)
Račte prominouti, vezměte si slovo a mluvte mi o těch rakušáckých Češích, já Vám to zakazovat nebudu. Když Vás to nepálí, tedy račte laskavě se toho nechytat! (Sen. Hubka: Jen je vytáhněte ven a my je s vámi proklepeme!)
Píše-li denně národně-demokratická žurnalistika, že původci těchto poměrů jsme my, kteří patříme k československému světu socialistickému, nebudeme se neustále brániti proti tomuto nesmyslu.
Postavte se pánové svými sedmi hlasy zde v senátě proti dnešnímu českoněmeckému režimu a bude po dnešním režimu v minutě. Nebudete aspoň dnes anebo zítra propláceti směnky pana ministra spravedlnosti dr Mayr-Hartinga, který na sjezdu německých křesťanských socialistů, konaném v minulých dnech v Jihlavě, mimo jiné pravil: "My nemáme žádného důvodu zabývati se předčasně otázkou přetvoření vlády nebo většiny. My jsme a zůstaneme v dnešní vládě a většině, pokud budeme míti za to, že tímto způsobem posloužíme našemu národu a zásadám naší strany. Již proto nemáme žádného důvodu snažiti se o předčasnou změnu poměrů ve většině, že nynější většina je povolána k tomu, aby splnila alespoň nejdůležitější a nejnaléhavější z našich kulturních požadavků." (Místopředseda Donát převzal předsednictví.)
Jaké jsou to kulturní požadavky německých křesťanských socialistů? Snad zavření českých škol na českém severu anebo snad zavření všech vyšších škol československých a ponechání těchto jenom německým spolukrajanům? Marně pátráme, jaké to mohou býti kulturní požadavky. Je nutno tedy zůstati bez odpovědi až do té doby, kdy směnky výše uvedené, počne propláceti národně-demokratický ministr, který sedí v dnešní vládě a národně-vlastenecká demokratická strana česká. Řekl jsem, že dnešní vládní většina zničila a ještě zničí všechno to, co vytvořeno bylo v prvních letech našeho osvobození. Dnešní vládní většina postavila mezi sebe a nás barieru, kterou my již nebudeme odstraňovati, jedině za tím účelem, aby byl sjednán přátelský poměr mezi těmi, kteří tvoří dnešní vládní většinu, a mezi námi, kteří přesto, že stojíme zde v oposici proti ničivé vládní politice, přece jen, třebas zneuctěni, věrni zůstáváme svému národu i republice. (Výborně!) Nás nezlomila těžká doba minulosti a nás také nezlomí doba dnešní. Nám není potřebí činiti přednášky o vlastenectví, nám stačí nezdolné přesvědčení, že jsme zůstali a zůstaneme nezlomní ve svém poslání prospěti lidu, národu i republice. (Výborně!)
Vládní strany neustále hovoří a píší o tom, že nechtějí hnáti u nás politické poměry na nůž. Důkazem toho prý je návrh zákona o sociálním pojištění, dnes ve slavném senátu projednávaný. Kdyby týž důkaz měl býti pravdivý, tedy senát republiky Československé, týž senát, jehož právem a také svatou a čestnou povinností je státi na stráži při tvoření zákonů bez jakékoli debaty v plném senátu vrátil by návrh zákona, jenž nemůže býti nazván zákonem republiky, neboť je to v politickém ohledu návrh politické i osobní msty i věrolomnosti. Jenom se podívejme do návrhu zákona tak, jak vyšel již opravený, na podkladě jednaní v sociálně-pojišťovacím výboru slavného senátu. Především nutno poukázati k tomu, že nadlidská snaha oposičních členů sociálně-pojišťovacího výboru senátu přivoditi změnu zákona aspoň natolik, aby byl jasným, zejména pro pojištěnce, nebo aby byl doplněn natolik, že by to nic nestálo ani stát, ani země, ani obce, ani zaměstnavatele, ani pojištěnce, minula se svého cíle. "Máte pravdu, my však nemůžeme nic změniti", tak bylo hovořeno vládními senátory, jimž bylo skutečně úzko před pádnými důkazy členů oposičních.