Následkem těchto posudků v r. 1924 bylo navrženo a také přijato, jak jsem již řekla, aby prvých 5 let se počítalo se středním úrokem 5%, dalších 5 let 4.5% a pak 4%. Vládní návrh novely vrací se ke slevě 10 až 12%. Ta táhne. Nebylo zvláštní moudrostí chytit se za tyto v r. 1924 pronesené úsudky a na tom vystaviti zlevnění pojištění. Ten finanční podklad pojištění je vnitřní záležitostí pojišťovny, o tom nebudou pojištěnci zatím ničeho věděti a také o té nejistotě, která z toho vyplývá pro jejich důchody. Neboť nevěřím, že, až se ukáží důsledky nesprávných propočtů, stát něco dá! Bude toto následovat: Budou odpisovati renty, místo 1.200 Kč dostanou 900, 800, možno, že méně. Ale o tom nyní pojištěnec nebude věděti. Toto se dozví až v 65 letech! A většina vládní bude hauzírovat, nemohu to jinak říci, se zlepšením sociálního pojištění. Ale pravda je jiná.

Vládní návrh resp. jeho důvodová zpráva se potýká s číslicemi a mate nefinančníky poukazováním na výši úrokovou u hypotekárních dluhů, u diskontních sazeb, přehlížejíc docela, že jde o střední úrokovou míru, která předpokládá dosažení vyššího výnosu než 4.5% aspoň 4.75% u většiny dlouhodobých uložení peněz. A ovšem důvodová zpráva novely si jako hrozinky vybrala jen ta data z odborného posudku z r. 1924, která mohla sloužiti zamýšlenému porážení 4% střední úrokové míry; ale nechala nevyvráceny všechny ostatní údaje. Tomu se říká "odbornictví na objednávku" a je největší obžalobou nevěcnosti v jednání o novelisaci! Nevyvrátila důkazů o početních podkladech sociálního pojištění v jiných státech. Platí to i dnes. V Německu před válkou bylo použito pro podklad 3¹/₂% úrokové míry. Původní anglický zákon národního zdraví v r. 1911 byl vybudován na 3% úrokové míře, v r. 1926 podle zprávy vládního aktuáru přešla Anglie k 4% úrokové míře pro výpočet pojistného, avšak současně používá pro výpočet prémiových reserv úrokové míry 3%. Ve Švédsku, kde bylo národní pojištění zavedeno r. 1913, byla vzata za podklad úroková míra 3 ¹/₃%, nyní od r. 1924 4.3%, nikoliv 4 ¹/₂%. Rakouský pensijní zákon počítal s úrokovou mírou 3 ¹/₂%, těsně před válkou bylo použito 4% úrokové míry. Soukromé pojišťovny počítaly před válkou s úrokovou mírou podle poměrů v jednotlivých zemích 3%-4%. A co je zajímavé, dozorčí úřady dbaly vždy toho, aby nebyla volena úroková míra vyšší. V Československu, a to i po válce, je běžná úroková míra u soukromých pojišťoven akciových i vzájemných, domácích i cizozemských, jež jsou koncesovány, 3 ¹/₂% až 4%. Není vůbec případu, aby bylo ministerstvo vnitra povolilo soukromým pojišťovnám výpočty na vyšší než 4%ní úrokovou míru pro kalkulaci pro budoucnost a mohou přece tyto pojišťovny do určité míry vydělávat jinak, než Ústřední sociální pojišťovna, poněvadž jsou volnější ve svém ukládání kapitálů. Prý není jistoty u soukromých pojišťoven, prý proto musí býti to procento vyšší. Ani my nemáme jistoty v zákoně, jak jsem doložila. Jistota by mohla býti jen v záruce státu. To, pánové zatěžuje stát do budoucnosti a právě proto se mělo jednat velmi opatrně. Ovšem páni z koalice o tom vůbec nemyslí a nemluví. Statistické údaje z doby předválečné, čerpané z vědeckých pramenů, které nebyly vyvráceny, ukázaly situaci pojišťoven a dovolte, abych některé cifry maximálních a minimálních výsledků jimi dosažených citovala. Životní pojišťovny rakouské dosáhly úrokového výnosu minimálně 4.03% maximálně 4.20%. Švýcarské pojišťovny dosáhly minimálně 3.89%, maximálně 4.27%, říšsko-německé ústavy minimálně 3.49%, maximálně 4.19%. Velmi názorná je tabulka o úrokovém výnosu Gothajské životní pojišťovny za dobu téměř 100 let. Podle ní bylo dosaženo zúročení nejvýše 4.87 v době před hospodářským krachem v r. 1872 a nejméně 3.61%. Z periody 83 let bylo dosaženo úrokového výnosu nad 4 ¹/₂% toliko ve 23 letech, úrokového výnosu pod 4 ¹/₂% však v 60 letech! Mohla bych uvésti data společnosti francouzské pracující ve Švýcarsku, společností německých a společností anglických a všude vidíte nemožnost středního zúročení vyššího než 4%! A nyní tedy o zprávách oficiálních: Důvodová zpráva novely opírá požadavek 4 ¹/₂% na zprávách o hypotečních zápůjčkách a diskontní sazby rak. uh. banky a j. Podívejme se na hypoteční zápůjčky tedy. Hypoteční banka vydávala 4%ní hypotekární dluhopisy s nejvyšší rentabilitou 4.16%, nejnižší 3.98%, při 3 ¹/₂%ních dluhopisech 3.93%, nejvyšší, 3.7% nejnižší. A příklad, který uvedla sama důvodová zpráva novely o úrokové sazbě České spořitelny pro hypotekární úvěr za 100 let neukazuje to, co z ní dedukuje oficielní zpráva (!), ale že jedna třetina let, 32 roky, je míra jen 4 ¹/₂% nebo i menší, dokonce po 26 let nepřetržitě! Po 7 let jen 4 ¹/₄! Ale bylo už řečeno, že střetl 4 ¹/₂% lze přijati jen, když by bylo dosahováno 4 ³/₄% trvale delší dobu! Dále: Diskontní sazba Rakousko-Uherské banky, která je také důvodovou zprávou novelisace uvedena jako důkaz o možnosti počítati se střední 4¹/₂%ní úrokovou mírou pro dlouhodobé uložení peněz, ukazuje hned dvě chyby. 1. Nelze plně souditi z diskontní sazby platné pro krátkodobé směnečné zápůjčky na sazbu pro dlouhodobé ukládání peněz! 2. Z příkladu důvodové zprávy samé je patrno, že byla z 54 let po plná 24 a ¹/₂ léta jen 3 ¹/₂%, po 10 ¹/₂ roku 4 ¹/₂%, čili po více jak polovici let daleko pod nutnou 4 ³/₄%, aby počtář směl souditi na střední 4 ¹/₂%ní míru. Je přímo neodpovědné, počítají-li se k dobru vyššího procenta doba válečná a poválečná rok 66 až 73 a dokonce rok 14. a 15. ve válce! Propočtete-li údaje důvodové zprávy o diskontních sazbách Rakousko-Uherské banky, dostanete i s těmito chybami (jen s odražením války v r. 1914, 1915) toliko 4.3% střední úrokové míry! A z toho dedukuje důvodová zpráva na možnost 4 ¹/₂% středního úrokování! Páni zákonodárci si nevezmou papír, aby si to propočítali sami, aby viděli, jak jsou lakováni! A při tom opakuji, do jaké míry mohou býti směrodatny pro dlouhodobé úvěry výkyvy diskontní k lepší míře, které byly sotva l měsíc, dva v platnosti! Jen po dvě léta byla v souvislosti míra 5¹/₂%, jen po jeden rok 6% po 4 léta, a jednou po jeden rok 5%. Za to nízké sazby byly trvalé! Opakuji znovu, že informace oficielní byly nesprávné, záludné.

Za 20-40 let budeme všichni na pravdě boží, i pan ministr Šrámek, až se uvidí důsledky dnešního podkladu soc. pojištění. Vládní strany chtějí míti také úspěch hned, dnes! Oni zlevnili sociální pojištění... Co na tom, že poškozují malé lidi do budoucnosti. Počítáte s jeho důvěrou a vlastně hřešíte na tu jeho důvěru, hřešíte na jeho početní odbornou neznalost a tak mu malujete luzný sen, z něhož může býti velmi neluzně probuzen v den krachu sociálního pojištění, v podobě odpisů rent, proto že žádný nástupce p. ministra Šrámka jistě ty miliardové obnosy do sanace házet nebude.

Vraťme se k počtům: Důvodová zpráva říká, že v důsledku zvýšení procenta nastane zlevnění soc. pojištění o 10 až 12%. Ale prosím, hned v r. 1924 se zužitkovalo 1.8%, slevou 13 mil. Mluví se však dál o 10-12% slevy. To je halucinace "odborníků" ministerstva sociální péče. Hašišové opojení z ní vyplývající stačí neodpovědným, lenivým, tvrdohlavým lidem, kteří chtějí za každou cenu vyhrát a kteří si říkají: Mha za mnou, mha přede mnou. Může lid dále důvěřovat takovým zástupcům? Ještě jednu poznámku k oficielní důvodové zprávě: Říká se v ní: Se stoupajícím blahobytem klesá úroková míra. Tedy teď, lide československý, protože vládní návrh počítá s vysokou úrokovou mírou na budoucnost, máš to na kolku od pana ministra sociální péče, že se v Československé republice vůbec nepočítá se stoupajícím blahobytem tvým, nýbrž se stoupáním bídy a nouze, neboť jen s tímto stoupáním bídy a nouze stoupá také úroková míra! Novela předpokládá a sama způsobuje toto stoupání úrokové míry. Dr Engliš totiž říká: Spějeme ke 4% úrokovému standardu pro státní papíry. Snažíme se o snížení úrokové míry, protože podporujeme výroba, umožňujeme tím stavební ruch, umožňujeme obchod atd. Drahý úvěr je stagnací. A k tomu: Ústřední sociální pojišťovna poskytovala půjčky na všeužitečné podniky. Dobře, říká si většina: ať platí ty všeužitečné podniky - ať zajdou třeba! - Ú. S. P. půjčovala obcím, okresům, půjčovala na meliorace, na hypotéky, a to také prostřednictvím peněžních ústavů, který podvázal všechno hospodářství obcí a okresů. Zatím máme krásný zákon č. 77 z r. 1927. Ať platí obec, ať platí okresy, říká si většina, ať se poníženě plazí před úřady - mohlo by se říci před c. k. úřady. - Vyrovnávací fondy mají úřady v rukou, tož ať se obce a okresy před nimi plazí. - Tuto finanční situaci musí podle novely vytvářeti Ú. S. P. v budoucnosti, protože musí z ohromných finančních prostředků, jež se v ní léty soustředí, vytlouci vysoký úrok! Ministerstvo sociální péče mělo právo počítati jen tehdy s nějakou vyšší úrokovou mírou, kdyby se byly propočty, odborné komise z r. 1914, ukázaly, pokud jde o vývoj úrokové míry, klamnými. A zatím: Podle zprávy Národní Banky ze dne 4. ledna 1926 byla průměrná výnosnost státních půjček 7.3, v r. 1927 6.1, v r. 1928 v lednu 5.3. Vidíte ten pokles, je-li pravda. Při ostatních veřejných ukládacích hodnotách postup byl tento: R. 1926 6.4%, r. 1927 5.7%, r. 1928 5.2%. Při ukládacích hodnotách neveřejných r. 1926 5.3%, r. 1927 5.2% a nyní už jenom 5%. Pokles za pouhé dva roky jenom u státních papírů je o 2%! A jak jsem řekla ministr financí chce snížiti míru až na 4%! Podobně klesá úroková míra i v ostatních oborech peněžních!

Odborná komise, znovu opakuji, složená paritně, navrhla v důsledku všech vážných úvah kompromis 4¹/₄% po roce 1934, kdy očekává všeobecné snížení úrokové míry. Jak řečeno, do r. 1929 je 5%, do 1934 4¹/₂%, které odpovídá předpokladům pro nejbližší budoucnost. Šlo snad při nižší míře o prospěch soc. stran nebo osob?

Podívejme se, k čemu mají sloužiti eventuelní výtěžky, kdyby se docílilo více než 4%. Pro bonifikaci péče léčebná a hlavně zvýšení žebráckých důchodů. Ty důchody jsou ku př. takovéto: Po deseti letech platby zaměstnance 120-160 Kč měsíčně, vdova 60-80 Kč, sirotek 30 Kč! Pan referent Hrejsa mluvil jenom o 65letých, on nemyslel, že někdo zemře po 10 letech, nemyslí na př. na tu stavbu na Poříčí, kde mladí lidé zemřou, nebo se zmrzačí. Tedy paritní komise usoudila, že by se mohlo jíti na 4¹/₄, a navrhla této úrokové míry, která by nebyla napjala tak rozpočet Ústřední soc. pojišťovny, odborná komise navrhla pro novelu určitá zlepšení, a to: 100 týdnů čekací lhůty místo 150 týdnů, zavedení vdovského důchodu při 2 nebo více malých dětech, vdovského, v 65 letech bez invalidity, dále zvýšení o 50%, je-li invalida bezmocný, výbavné a dokonce, jak jsem řekla, zahrnutí osob přestárlých a nemocenské ošetření důchodců starobního a invalidního pojištění. Koalice sebrala některé z těchto návrhů, teď se chlubí, co vše zlepšila: 100 týdnů lhůty čekací, zlepšení vdovského důchodu, výbavné, zvýšení o 50% pro bezmocné - ale podklad, snížení úrokové míry, která to měla zabezpečit na 4¹/₄% - to nepřijala. To je přímo dětinské jednání a ne vážné jednání sboru, jemuž musí jíti o finance!

Zdržela jsem se dlouho u těchto věcí, protože považuji za svou povinnost ukázati, jak nás ministerstvo sociální péče balamutí, jak páni se chlubí cizím peřím a že celé to sociální pojištění i s těmi všemi malými výhodami postavili na základ, který to těžko neunese.

A teď se chci dotknouti některých věcí, které se zvláště těžce dotýkají mne jako ženy. Týče se to posluhovaček, pradlen, domáckých dělnic, které prostým vládním nařízením budou z pojištění vyňaty. My, ženy, jsme si vymohly v r. 1924, aby tyto ženy přišly do pojištění. Tak zvláště ženy posluhovačky, pradleny atd., protože víme, co je to 50letá posluhovačka nebo pradlena, která má revmatismem zničené zdraví, zkroucené ruce, nikdo ji nevezme do práce, co taková žena má dělat? A většina se chlubí tím, že pojištění zlevní, když se tito lidé z pojištění vyjmou! O co vlastně šlo?

Pan referent říkal, že tyto kategorie pracovníků chtějí míti slušný život hned nyní, a ne až v 65 letech něco. Jsme zcela toho přesvědčení, že mají míti slušný život. Vždyť jim plaťte tak, postarejte se, aby ho měli. Ale ne na účet soc. pojištění. Ostatně co bylo placení prémie při sociálním pojištění? Vždyť to bylo jen nepatrné zvýšení jejich mzdy a nic jiného. Teď jste je vyloučili, čili děláte uměle nějakých jeden milion žebráků na stará léta! Sociální pojištění mělo zamezit, aby nebylo žebráků v Československé republice, aby zůstali jimi jen ti, kteří nechtějí pracovat, ale kdo pracuje poctivě, kdo drží existenci našeho státu, aby z něj nebyl žebrák až síly dojdou! A teď je tedy uměle děláte!

Nebo, prosím, učňové! Osoby do 16 let - copak jsou to jen učňové? Je zajímavé, že každý zaměstnavatel chce míti hromadu učňů tak, musil býti vydán dokonce zákon nebo nařízení, kolik učňů v poměru k dělníkům smí zaměstnavatel míti. Já měla sama mrzutost, že jsem tomu a tomu nevymohla, aby mohl míti o jednoho učně více, než mu patřilo. Proč chtěli ty učně, když nevydělávají, jak říkají zaměstnavatelé? Řekl mně jeden poctivý živnostník v Brně, který byl přítomen náhodou mé přednášce: Poctivě řeknu, že 5Kč musí mi učedník vydělávat od prvního dne. Jinak, kdyby mně nevydělával 5 Kč, nemohu ho potřebovat! Za učně zaplacená prémie byla jen malá odměna za jejich práci. A nyní ženy. Kolik je žen, které se učí a kolik je těch žen, které se vůbec neučí a pracují hned od 14ti let? Všechny pomocnice v domácnosti, všechny zemědělské dělnice přirozeně a řada zaměstnaných v průmyslu, kde se učí týden, někde 6 neděl - takový textil, Jossovka atd. to není učeň vůbec, to jsou dělnice a vy jste je vyloučili všechny do 16 let z pojištění!

Jiný moment: Starý zákon určil, že rodička měla dostávati "pomoc" porodní asistentky. Ale pojišťovny platily jen malý příplatek a byly z toho spory, protože ženy měly připláceti. Novela nyní stanoví, že pomoc může se prostě nahraditi penězi. Je možno, aby porodní asistentka chodila za 50 Kč, ale i méně platily pojišťovny, 10 dní k rodičce? Novela tedy poškodila rodičky, protože to už nebude pomoc v porodu.

A ještě pomocnice v domácnosti. Jen o jednu třídu se zvyšuje jejich pojištění v důsledku naturálních dávek! Je rozpjetím jedné třídy možno zaplatiti byt, světlo, palivo a živobytí? Co je jedna třída? To je 100 Kč až do 5. třídy a pak jen 80 nebo 75 Kč! Ze 75 Kč nebo 100 Kč má býti živ člověk, je-li pravda? Když si představíme, že je nemocen, že dostane jen 60% nemocenského (z platu 120 Kč + 100 Kč za naturální požitky) = 132 Kč a z toho má býti nemocná osoba živa, vidíte, jaký je to hřích, když podle dosavadního zákona bylo možno odhadnouti naturální požitky až na 3 třídy! To nebyly naše příslušnice, pomocnice v domácnosti, našich rodin, ale representantky domu, bony, kuchařky, a všem těm jednou třídou má býti ohodnoceno jejich zaopatření. Řekla jsem v rozpočtovém výboru, že i zaopatření farské kuchařky má býti ohodnoceno na jednu třídu. Na úkor života žen se zlevňuje sociální pojištění. A pak se dá do zákona bonbónek výbavného a už je dobře.

Kdybychom prohlédli celý zákon, vidíme ještě jednu krásnou vlastnost. Vládní nařízení určí, vládní nařízení určí, vládní nařízení určí - my již neumíme mluvit jinak, my zákonodárci, než že vládní nařízení určí. To prý je demokracie. Vzpomínám si ve školských věcech. Pragmatika. Svolali se zástupci všech organisací k poradě o vládním nařízení, mluvili jsme tam, nevím, jak dlouho a pak nařízení vyšlo a nepřihlédlo se vůbec k tomu, o čem se jednalo.

Dobře; mluvte; jen se nedat rušiti ve sladkém "nic nedělání" v tomto domě, který měl býti chrámem spravedlnosti, chrámem ohromné odpovědnosti, protože hlavou, srdcem a rukama milionů těch, kteří nás sem vyslali, abychom v sobě soustřeďovali znalosti bolestí všech a svědomím velmi citlivým hledali východisko z křížících se zájmů všemi směry tak, aby mravní oprávnění toho kterého našeho opatření bylo bezesporné. A to bude jen tehdy, když zákonem nikomu neubližujeme vědomě, když zákonem podporujeme přesvědčení, vlastně vnucujeme neochvějné přesvědčení všemu občanstvu, že je to jedině možné řešení, jež odhlasujeme, protože nejobjektivnější, a dále, že bezesporně celková úroveň národa - a nejen jedné třídy - ať mravní, ať kulturní, ať hospodářská, ať sociální podle materie zákona je důsledky zákona zvyšována! (Místopředseda Donát převzal předsednictví.)

Jistě má dobrý zákon míti ještě další znaky. Ale cituji jen tyto nejhlavnější, a dovolte, abych tento zákon přiměřila těmto požadavkům, a to ovšem hlavně na poli finančním.

Tedy za prvé: Po stránce finanční zákon ublíží vědomě pracovníkům do 16 let, ošizuje výměru nemocenské podpory všech, kdo jsou placeni také naturálními požitky, dále ošizuje sezónní, dále domácké a jak již jsem řekla ty švadleny domácí, krátce všechny ty, kteří jsou zaměstnáni u různých zaměstnavatelů; snižuje peněžní kvoty nemocenské. Dále bere z kapes chudých, jichž celým majetkem jsou jejich ruce a hlava, jejich příspěvky, aby rozhazovala je neúčelným národohospodářsky přímo zavržitelným tříštěním pojišťoven a zaváděním přímo hříšné zbytečnosti, jakou jsou zemské pojišťovny. A dále tříštění soc. pojišťování. Prostě neproduktivní vyhazování peněz dělnických oknem. Kde jest ono slibované šetření, zlevnění sociálního pojištění?

Po druhé: Celý postup při novelování byl vše jiné, než vnutiti občanstvu a těm, kdo nesou největší oběti sociálního pojištění, protože ze vdovina groše bídných platů, že řešení, jak je nám předloženo, jest objektivní, je velmi dobře uváženo, je spravné do té míry, do níž můžeme dnes podle znalostí matematicko-technických nalézti. Zákon, který je tak eminentně věc propočtů a má býti výsledek velké národohospodářské erudice a znalostí, byl dělán pod pokličkou v ministerstvu sociální péče nevybaveném odbornými znalci a bez přibrání jich, jak je všeobecně známo, dále nebyl předložen ani úřadu, který bude jej prováděti, to jest ústředně, sociální pojišťovně, aby se o něm vyjádřila! Demokracie žádala docela jiný způsob projednávání! Demokracie, pánové, jest na prvém místě důvěra. Pan referent Hrejsa řekl - že všechny ty dozory, které jsou nařízeny v zákoně, zvyšují důvěru k pojištění. Vy máte důvěru jen k svým příslušníkům, jen k sobě, my nemáme ji zase k vám. K takovému pozemkovému úřadu v ministerstvu zemědělství, které je filiálkou agrární strany a prosím, tam si nedovolíte nechati do toho mluviti, ale ovšem zde, Ú. S. P. neponecháváte vůbec možnosti jednat svobodně! Rozhodujete o věcech, kterým mnoho nerozumíte. Podle toho tak uboze to vypadá. Když návrh novely vylétl, měl jen 36 paragrafů; teď jich má 138. Takových změn potřeboval!

Nynější usnesení posl. sněmovny se liší v mnohém od vládního návrhu. Je to špatná poklona pro vládní návrh, když vláda může disponovati znalci a měla jimi disponovati, ale teprve po vládním návrhu se takto opravuje!

Já musím bohužel v 10. roce republiky vzpomínati na Rakousko, na to, jak tam byly skvěle připravovány zákony, jak vládní návrh předem byl projednán odborníky, po výborovém jednání zase výborová zpráva byla skvělá, zabrala všechny věci, o kterých bylo jednáno. Než došel návrh do pléna, zase veřejnost o tom měla možnost uvažovati. U nás se takto postupuje ku př. při jednání o občanský zákoník. Ještě zdůrazňuji, jak odborná komise, o které stále mluvíme, pracovala způsobem skutečně vědeckým a byla s to, aby podala výsledky, které by měly vlastnosti objektivity. Podle vydané zprávy měla nejdříve 15 schůzí, pak 74 schůzí, ale i po vydání zprávy pracovala; celkem přes 100 schůzí věci věnovala. Byly to schůze i od 8 do 2 hod, v noci - druhého dne úřední aparát ještě na znění piloval. A to pracovali lidé, kteří byli odborníky na slovo vzatými ať teoretickými, ať praktickými. Ale k jejich práci se přihlédlo jen potud, pokud to sloužilo zájmům koalice! Ostatní partie se prostě přehlédly. Chci jen charakterisovati ještě lehkomyslnost, s jakou se vláda přenesla přes věci ku př. finanční zásadní důležitosti. Přečtěte si § 102 novely, kde je uloženo, aby při každoročním sdělávání hospodářského plánu, dále při jednání o směrnicích a všeobecných podmínkách ukládacích byli přizváni do schůzí dva zástupci cedulové banky s hlasem poradním; celá stavba zákona stále a stále mluví o vlivu a dozoru ministra financí. § 50 dokonce zástupci ministerstva dává právo veta! Ale při jednání o zákonu, do rozpočtového výboru poslanecké sněmovny, tím méně všem do našeho, nebyl vůbec pozván ministr financí ani guvernér Národní banky ani jiný její zástupce, ač se jednalo o kontraminování celého podkladu zákona! Odborníků jsme se neptali. Jak delikátní otázka je ku př. 4%ní nebo 4 ¹/₂%úroková míra pro kapitály Ú. S. P. ukazuje opatrnost, s jakou se vyslovil ke mně guvernér Národní banky dr Pospíšil na můj přímý dotaz: "Nemohu se vyjádřiti. To bych musil studovati."

Prosím, to je člověk, který má finance, v malíčku a nemůže bez studia dáti posudek. Ovšem, ministerstvo sociální péče nebo vládní většina rozřeší podobné věci bez studia. Jak ministerstvo sociální péče se bojí odborníků, je patrno také z tohoto: Každý nemá tak široké svědomí jako zástupce ministerského předsedy a následkem toho předseda sociálně-politického výboru posl.Čuřík pozval si zástupce Ústřední sociální pojišťovny, kteří byli ve vedlejší místnosti, aby radili sociálně-politickému výboru. Ale ministr sociální péče dr Šrámek vyslovil nad tím nelibost a je přirozeno, že ti úředníci vícekrát nepřišli. Ono je to u nás tak. Komu dal Pán Bůh úřad, tomu dal i rozum. Řekla jsem v rozpočtovém výboru, že hloupí lidé, pyšní a domýšliví s prázdnou hlavou, nemají problémů, ti se nedotazují, ti odborníků nepotřebují. Problémy mají jen otevřené hlavy se širokým rozhledem. To se osvědčilo i zde. A jak lacino se zbavila námitek ku př. finančního rázu tato vláda a tato vládní většina! Nenajdete stopy po jednání o těchto bodech v rozpočtovém výboru sněmovny, aniž ve zprávě senátního rozpočtového výboru, ač tam několik řečníků velmi důkladně o věci pojednalo. (Místopředseda dr Brabec převzal předsednictví.)

Hluboké mlčení vyzírá ze zpráv rozpočtových výborů, obou, o další otázce, která bude státi 30 až 40 mil. Kč, totiž zřízení zemských pojišťoven - a zákon dokonce vůbec ani neurčuje, kdo je bude platiti! Já v této části své řeči se držím důkazu, že zákon byl bídně projednán a že máme plné právo, my senát, a svatou povinnost projednati věc meritorně, ukázati na nedostatky a vrátiti zákon s opravami poslanecké sněmovně. Ovšem jen tehdy, jsme-li vážnější, jsme-li skutečně takovým korektorem, chceme-li korigovati nespravedlnost a má-li tedy vůbec senát smysl, a nechceme-li sami uřezávati větev, na které sedíme. Dosavadní jednání o tomto zákonu nepodporuje přesvědčení občanstva, že byl jediným možným, protože nejobjektivnějším řešením! Poukazuje se na dřívější praksi koaliční - zamítací. Já ovšem jsem vždy ukazovala, že je to nesprávné, ale zeptejme se: dělala dřívější koalice takové finanční nemožné kousky? Demokracie je diskuse; podle všeho v naší republice v 10. roce vůbec už není demokracie, poněvadž diskutujeme s němými a nevidomými lidmi, po případě prázdnými lavicemi.

Dala jsem si jako třetí znak dobrého zákona, že se zákonem bezesporně celková úroveň národa v případe sociálního pojištění hospodářská a sociální zvýší. Jak je tomu v tomto zákoně? Nemocenská péče nebude zvýšena. Zhodnocení naturálních požitků znamená zvýšení úrovně národa. Zlepšení důchodů znamená zlepšení úrovně národa. Lázeňská péče znamená zvýšení úrovně národa atd. atd. Ale toho všeho zákon je dalek. Z tohoto zákona vyplývá toto: Ubohý je ubit, aby zaměstnavatel, který převrhl do režie výrobků náklad na soc. pojištění, třeba to popíral pan referent, měl ze zákona prospěch. Bylo řečeno, že nakonec také zaměstnaný neplatí polovinu prémie, poněvadž i on prý převrhuje ji do mzdy; jaké porovnání. Zaměstnavatel to udělá čáry máry fuk a už je druhý den, jak jsme to viděli u cukru, platíme víc! Ten dělník se rve o zvýšení mzdy, trpí stávkou, aby potom nedostal nic. To prosím, zástupce koalice porovnává!

Co tedy má být výsledkem tohoto novelování? Dojem voličů, že národně-demokratická, živnostenská, agrární strana jim něco vymohla. Je nepochopitelno, proč lidová strana ulehčila usnesení toho zákona. To uvidíme, až jaký bakšiš dostane v některém nejbližším zákoně. (Hlas: To už řekl sen. Habrman.) Faktický prospěch nebudou ti voliči míti ze zákona, ani živnostníci, ani kapitál, ani agrárníci. Jak to řekl zástupce americký na loňské hospodářské konferenci? V Americe nesnižují úroveň dělníků, aby v něm měli dobrého konsumenta.

Pojištění, to bylo zvýšení tělesné zdatnosti, zachování sil, možnost výdělku, to znamená konsumenta silného; na této straně ztratíte to, co jste na druhé ušetřili. To je ovšem krátkozrakost. Co je nejsmutnější na celé věci, je, že ministerstvo sociální péče se postavilo na stanovisko proti dělníkům, zatím co paritní komise se zaměstnavateli a svazem průmyslníků, spolu se zástupci zaměstnanců byli pro zlepšení zákona.

Končím a říkám: Shrneme-li posudek o zákonu, znamená: sešněrování sociálního pojištění, sešněrování zdravotní péče, nadlepšení atd. neomalené poškozování dělnictva pro prospěch dne, rozhazování peněz na zemské úřadovny a maličké úřadovny. Pak nějaké bonbónky, které se tam dávají. A pak karabáč: Vláda, vláda, vláda.

Náhodná moc rozhodla o zákoně, který měl znamenat, jak jsem řekla, znemožnění žebroty u nás. Připomínám zde zkušenost ze včerejší přednášky rumunské kněžny Cantacuzeny. Po převratu Rumunsko uzákonilo pozemkovou reformu. Většinu majetku zkonfiskovalo velkostatkářům ve prospěch lidu. Ač parlament skládal se ze ³/₄ velkostatkářů, odhlasovali tento zákon jednomyslně, protože se báli sociální revoluce a poněvadž i zahraniční poměry je k tomu nutily, neklid v zemích sousedů, nebezpečí invase. Zákon na př. této paní vzal 21.000 ha půdy! Od té doby uplynulo 10 let, poměry se změnily jako u nás a lidé jsou již méně ochotni dělati sociální revoluci, okolí, sousedé musí býti klidni. Tam v tom parlamentě by mohli také změniti ten zákon, není-li pravda, mají majetné vrstvy většinu, ale ve vážných parlamentech nikomu nenapadne, aby se rušily věci, které se před tím udělaly a které znamenají zvýšení úrovně lidu! Parlament tam prostě nechává v platnosti zákon dál! Ale u nás? Dohoda, nedohoda, zruší se! Naši páni vědí velmi dobře, že každá hůl má dva konce; protože náhodou dnes ji mají v ruce, mohou ji obrátit proti lidu; zapomínají však, že přijde a musí přijíti doba, doba jiná, kdy národ pochopí, že nemůže trpět proradnost a neodpovědnost, s jakou se dělá dnešní zákon.

Pánové, my bychom si z takového Rumunska, které nepovažujeme za příliš kulturní stát, měli vzíti poučení a zvláště by si je měli vzíti páni z majetných tříd. Ta majetnost je do dne, není věčná; z té bude každý účtovat. Říkám, že snižujete parlament, snižujete senát na sbor lidí bezmocných, nevidomých, nesvědomitých; děláte věci, které budou hanbou pro nás již dnes v cizině a které budou hanbou tohoto parlamentu pro celou budoucnost. (Potlesk senátorů čsl. strany národní socialistické.)