Předseda: dr Hruban.

Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát.

Zapisovatelé: Kalčok, Pastyřík,

112 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři Černý, dr Tiso.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Nebude-li námitek, přesunu pořad jednání a číslo 1. pořadu, jímž je

1. Druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 737) k usnesení senátu Národního shromáždění republiky Československé (tisk posl. sněm. 1415) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 527, 531, 541) o daňovém základu rozhodném pro zápis obchodníků do obchodního rejstříku, tisk 748, na místo poslední. (Námitky nebyly.)

Budeme tedy pokračovati v jednání o

Budeme pokračovati v debatě, zahájené ve 144. schůzi.

Dalším řečníkem je pí. sen. Plamínková, dávám jí slovo.

Sen. Plamínková: Slavný senáte! Jako preludium k tomuto našemu jednání o sociálním pojištění událo se neštěstí, které se stalo opětně na stavbě v Praze v Biskupské ulici. To preludium zároveň odpovídalo p. referentovi na jeho tvrzení, že lidé se domáhali, aby jim zůstal jejich výdělek, že chtějí býti živi, nyní nechtějí čekat až do 65 let. To preludium vám ukazuje, jak člověk může počítati na 65 let, a proto je potřebí, aby se stejně intensivně myslilo na invalidní, vdovské, sirotčí atd. pojištění. Jsem jista, že na té stavbě byli velice mladí lidé, že tam byli dokonce učedníci, kteří přišli o život. Včera jsme slyšeli pana ministra veřejných prací. Myslím, že se octl v situaci té docela neprávem, poněvadž to byla věc ministerstva sociální péče. Dotýkám se toho, abych právě ukázala, že poslední zákon o stavebním ruchu, proti kterému jsme vystupovali, dělal se právě tak ukvapeně, jako novela týmž ministerstvem předložená o sociálním pojištění. Práce kvapná, málo platná: Dokazovali jsme tehdy, že zákon o podpoře stavebního ruchu bude znamenati nejen zdražení všech potřeb stavebních, nýbrž i nebezpečí při takových ohromných stavbách, jako se provádějí v Praze, když se terminuje, do kdy má býti stavba hotova. Jedině správný termín v zákoně by byl ten, aby určen byl počátek stavby a žádáno pokračování nepřerušené za normálního chodu. Pak mohli bychom čekati, že zákon bude míti dobré výsledky. Ale řekneme-li, že to musí býti do té a do té doby hotovo, pak pánové - já to zdůrazňuji - musíte si vzíti odpovědnost za věci, které se staly. Již z jara byly na př. cihly v celé Praze vyprodány. Nebylo možno dostati jediné cihly. Jednou z vad na stavbách, jednou z příčin sesutí - a já se obávám, že toto nebezpečí bude v mnoha a v mnoha stavbách, které se nyní provádějí - je, že se míchá cement různé jakosti dodaný od různých firem. Ale kterápak velká stavba může dostati dnes cement od jediné firmy a není postižena právě touto kalamitou, kterou překotný zákon o stavebním ruchu zavinil? Tedy, pánové, my děláme kvapně zákony o stavebním ruchu a následkem toto vyvoláváme v život kvapnou práci stavební a děláme kvapně i zákony další, takové, jakým je zákon o sociálním pojištění. Jsem jista, že důsledky toho zákona budou právě tak skvělé, jako onen, který jsme zažili v těchto dnech a nad nímž vyslovujeme své veliké politování. Bylo by velice málo učiněno za ty oběti, kterých si vyžádala práce, kdybychom se nepřičinili, aby se tyto věci po druhé neopakovaly. Proto děkuji panu ministru veřejných prací také za to, že slíbil, že se přičiní, aby všechna opatření, která jsou pro železobetonové práce stanovena při pracech státních, byla zavedena i pro stavby soukromé.

Druhá věc, na kterou bych ráda upozornila, a která snad byla příčinou kvapné práce při novelisaci sociálního pojištění, je ta, že prý žádají změnu sami naši zaměstnanci ať zemědělští, ať průmysloví atd., poněvadž nechtějí platiti atd. Já vám zase, pánové, a zejména zástupcům z řad církví, řeknu, co žádají na př. ženy, které vidí život zblízka. Já jsem byla té noci z 21. na 22. září vůdkyní občanů, kteří přišli na galerii v poslanecké sněmovně, aby viděli, jak národ je zastoupen, a jak budou jeho zástupci odhlasovávat sociální pojištění. Četla jsem tehdy v novinách velice neslušné, poznámky o této návštěvě na galerii, cosi o lidech, kterým páchlo pivo z úst atd. Já béřu odpovědnost za ty lidi a řeknu vám, že to byly hlavně ženy z různých konců republiky: z Hořovic, Chotěboře, Rakovníka a odjinud. Tehdy, když ty ženy viděly, jak se páni zástupci církví z konce sněmovny - jak račte vědět sedí na krajní levici - dívali, abych tak řekla nepřítomně, neúčastně na to, když se zákon odhlasovával, tyto vážné ženy, starší ženy velice těžce to nesly a říkaly: my bychom těm pánům, kteří mají býti mluvčími Kristových zásad, kteří si je dokonce zpachtovali, mohly říci, co to znamená, když člověk pracuje 40-45 let a když je využit, je prostě vyhozen. Nedovedly pochopit, jak ti páni zástupci církví mohou hlasovati pro zákon, který dává možnost vyloučiti sezonní dělníky, domácí pracovníky, posluhovačky, učedníky atd., tedy pro věci, o kterých včera pan referent mluvil jako o zlepšení. (Hlas: Chtějí to sami!) Chtějí to sami, ale lidé také nechtěli choditi do škol. Ještě dnes je těžko mnohé děti tam dostat. Lidé také nechtěli zdravotní opatření na př. desinfekci po nemoci, vidíte, jak lidé ve většině skrývají nakažlivou nemoc, aby nebyli nuceni ke zdravotním opatřením.

A povolíte tomu neuvědomělému lidu? Řeknete: když to chtějí, ať umírají, ať nechodí do, školy, zůstanou analfabety? Nikoli, ale zde, poněvadž vám to mluví do kapsy, jste velice ochotni vydati ty lidi na pospas bídě. Je mně velice líto, že přítel Hrejsa byl obhájcem tohoto zákona, poněvadž jsem si představovala o jeho srdci a porozumění pro lid něco jiného.

Nechci mluviti o celém komplexu zákona. Bude dosti řečníků, kteří o tom budou mluviti. Vyberu si z osnovy spíše věci finančního rázu a pak ony paragrafy, které se dotýkají žen. Co tu bylo chvály na tomto místě od prvého řečníka, jaké zlepšení znamená tento zákon. Jeden moment mluví za všechny: Protesty paritní odborné komise proti mnohým paragrafům! Jestliže musí protestovati odborová komise složená ze zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů - a řeknu i ze zástupců zaměstnavatelů velice tvrdých, takových vítkovických železáren, svazu průmyslníků atd. - proti určitým paragrafům novely, pak to dostatečně povídá, je-li ta věc správná nebo nesprávná. Proč? Poněvadž, kdyby ta věc byla dobrá, mohlo se min. soc. péče o dobrých věcech domluviti s odborníky a ti by jistě uznali každé spravedlivé stanovisko, právě proto, že to byli odborníci nestranní a paritně tam zastupující zájmy obou skupin, o které v zákoně jde. Já bych si přála, abychom si všichni zapamatovali ty protesty odborníků, a budu míti ještě příležitost o nich mluviti zvláště.

A tak konec konců první věcí, proti které je nutno mluviti, je nesvědomitost, s jakou se žene projednání novely. Odtud také plynou: Chyby tisku, jichž má nám dodaná předloha víc než dost! Tiskové chyby mají mnoho na svědomí. Když se někdo uřekne, anebo když něco udělá nešikovného - nechci říci hloupého - je to chyba tisku. Ale i ty chyby v tisku usnesení posl. sněmovny jsou důkazem toho spěchu. Ovšem, pan referent zde ty chyby v tisku vzal za své a opravuje je, ale poradila bych mu, aby si ještě více všiml zákona, třeba na str. 34, tam má dvouhaléře. Myslím, že se zdražily sportky atd. právě proto, že tedy dvouhaléřů nebude. Anebo v důvodové zprávě máte, že prý vláda předložila novelu v r. 1925. Ono to také není pravda atd.

To vše svědčí o spěchu. Ale teď si představte, jak těžkou situaci mají zákonodárci, když mají věc řádně prostudovati. Máte v mysli ještě původní zákon; pak byl předložen vládní návrh, pak zpráva Ústřední sociální pojišťovny resp. odborné komise, pak zpráva sociálně-politického výboru s velkými změnami a konečně usnesení sněmovny; 22. září se to odhlasuje a teď všechny ty změny máte projíti horem pádem za několik dní. Kdo jste poctiví a chcete věc proniknouti, musíte uznati, že to bylo vůbec nemožné. Teď si představte, že jsme lidé veřejně činní, kteří si nemohou bez vyrušování sednouti k práci; stále nás volá telefon, máme návštěvy, intervence, schůze atd. Prostudovati tyto věci není tedy možné. Hanbím se za parlament, který nutí své členy, aby buď kývali nevědouce k čemu, anebo nasazovali noci a ničili své zdraví, aby aspoň trochu svládli tanec nepřipravených, proto každým náporem faktů a dat nutně prorážených, linií návrhů, které na konec jsou více méně nelogickým sklízením odborných a diletantských návrhů vládních.

A což úředníci? Už jsem řekla, že jim není možno vytýkati těch 10 tiskových změn, které jsme musili provésti my z toho důvodu, že nebyly provedeny v tisku v usnesení poslanecké sněmovny. Zdá se mi však, že by nám mělo býti stydno za takovou práci; když občané vyčítají diety senátorům, mají k tomu plné právo; protože za takovouto práci má ten občan právo, aby nám diety vyčítal. Ale jak k tomu přijde poctivý a pilný zástupce, který chce nésti před tváří lidu spoluodpovědnost - a když je nucen polykat zákony, které v žádném jiném civilisovaném státě nejsou možny. Chceme-li světu dokázati na kolku inferioritu svého národa, pak to za nás znamenitě obstarává vládní většina, prohrávajíc svou - chtěla bych říci mírně - umíněností, nekulturností - to je nekulturnost a snad i zabedněnost - naši dobrou pověst, již nám získali poctiví a vzdělaní, přepilní a přesvědomití, demokratičtí tvůrci naší svobody, president Masaryk, dr Beneš, dr Osuský a řada jejich pomocníků v zahraniční službě! Bylo znamenitě řečeno kdysi, že vypadáme na dálku lépe než zblízka. Jen ať se nikdo nechce podívati do našich zákonů! Tam dostane o nás obraz, že nám veselo z toho nebude. - To je má první poznámka.

Celý postup vládní většiny proti sociálnímu pojištění dělnictva na jeho "zlepšení" - jak o tom psaly "Národní Listy" den po odhlasování v parlamentě, jak včera pan sen. Hrejsa nás ubezpečoval - od první chuti k jeho odbourání až po dnešní zkomoleninu, jíž nutno vrátiti poslanecké sněmovně, je výrazem nevážnosti většiny k vážné parlamentní práci, je výrazem nevážnosti většiny k jakýmkoliv úsudkům vědy, mnohaletým zkušenostem, je projevem nespolehlivosti, která se v občanském životě, pánové, jmenuje jinak.

Nevážíte si vlastní práce vykonané před 4 léty při tvorbě zákona 1924. Nevážíte si zkušeností oněch odborníků, kteří věnovali vypracování původního návrhu řadu měsíců, nevážíte si ani té práce, kterou vyvolal v život sám pan ministr sociální péče, msgr. Šrámek, jak čteme zřetelně v úvodu k návrhům jež vypracovala Ústřední sociální pojišťovna, která píše, že 27. března 1928 pan ministr vyzval zástupce odborné komise, aby s urychlením vypracovala ještě - k svému vyjádření - své positivní návrhy na změnu zákona. A bylo řečeno, že dohodne-li se komise, která byla paritně složena, o které jsem již mluvila, že tyto kompromisní návrhy budou přijaty. Komise tak učinila ve většině věcí, o které nám jde, domluvila, ale ovšem přijaty byly vlídně jenom ty věci, které jsou rázu technického a administrativního, stíží některé změny podstatnější a mnohé body, které znamenaly skutečně zlepšení zákona, byly naprosto ignorovány; mnohé zhoršující věci byly ukvapeně až po odborných posudcích do novely vloženy! Tak nebylo pojato do zákona pojištění přestárlých, opatření, o kterém se mluví řadu let; nebyla jsem ještě členem parlamentu, když se o tom mluvilo. Podle návrhu odborné komise mohli býti přestárlí do tohoto zákona přijati a také honorováni; mohli dostati 1.200 Kč ročně, podle zvláštního zákona, který připravujete, dostanou 550 Kč. Pan referent včera řekl, že není na to peněz, ale prosím, Ústřední sociální pojišťovna chtěla honorovati věc ze svého rozpočtu. Ovšem takových 140 milionů pro cukrovarníky máme ihned, o to se nestaráme, kde ty peníze seženeme. Ale zde se jedná o malé lidi, proto ten rozdíl! Ministerstvo sociální péče přičiněním pana msgr. Šrámka - budeme říkati pomalu ministerstvo nesociální péče - nepřijalo nabízenou ruku Ú. S. P.!

Právě tak velmi bolestnou věcí je nemocenské ošetření důchodců, o které usilují váleční invalidé po 10 let marně, protože prý není úhrady a které také navrhovala Ústřední sociální pojišťovna, a jež by ona byla hradila - to by nebylo zatížilo stát - nenalezlo se však v min. soc. péče porozumění, ač princip nemocenského ošetření rentistů ve vládní novele pojištění soukromých zaměstnanců je pojat. Či myslí vláda, že rentista dělník může zhynouti bez lékařského ošetření, že beztak výše jeho renty je vypočtena na brzkou smrt? Když nemoc přijde, nemohou stačit příjmy rentisty, nemohou stačit ani při zdraví, zejména když jde o mladého invalidního rentistu s několika krejcary. A přece to by byla vládní většina skutečně získala ozdobu zákona, kdyby byla tyto dva návrty odborné komise: pojištění přestárlých a nemocenské ošetření důchodců do zákona pojala. I dnes, pánové a paní, máte možnost provésti tuto opravu. Když už nemůžete stejně pro formální vady usnesení poslanecké sněmovny schváliti a musí zákon jíti zpět, když ministr financí nemá do této věci co mluviti, poněvadž sociální pojišťovna by to hradila, jistě by bylo správné, abyste tuto změnu provedli.

Pánové jinak zacházejí s penězi zaměstnanců, s těmi dělníkovými penězi, o kterých bychom mohli dobře říci, groš vdovin, zásada šetřiti, zjednodušiti úřadování, zásady, kterých se užívá proti lidu, ty hned byly zapomenuty, když lze metati los o majetek chudých ve prospěch politických úspěchů jednotlivých stran. Tedy: Vydá se podle novely na 30 až 40 mil. Kč na zbytečné zemské úřadovny. Pan referent v senátě ani slovem se o tom nezmínil - a to mne velice překvapuje ani pan referent rozpočtového výboru, ačkoliv jsme tam s ním velice dlouho mluvili o této věci. 30-40 mil. se rozhází, rozhází se peníze na malé pojišťovny, kde režie pohltí většinu příjmů. Referent Hrejsa nám říkal, že se ty malé pojišťovny vyplácejí atd., že to ještě stále nebude takové tříštění jako v Německu, ale docela nám zapomněl říci, jak ty pojišťovny budou hraditi svoji vysokou režii v poměru k malému počtu pojištěnců: Jaký důvod je pro zřízení zemských pojišťoven? Jen ten, že v té zemské úřadovně na Slovensku bude hospodařiti s penězi dělníků luďácký předseda s 3 náměstky a nějakými dalšími 21 členy luďáky. Na Moravě to bude, dejme tomu, lidovecká pojišťovna, v Čechách asi národně-demokratická a agrární. Pohleďte do zákona, jakou působnost budou míti tyto na rychlo do zákona vhozené zemské úřadovny. Jen tu, kterou jim Ústřední sociální pojišťovna "svěří", k nimž je Ústřední sociální pojišťovna "pověří". Záleží to tedy na úvaze Ústřední sociální pojišťovny. Ale Ústřední sociální pojišťovna velmi jasně řekla 19. září, den po vydání zprávy výborů sněmovních, kdy se ono "zjednodušení" v osnově objevilo, že "s největším důrazem opětovně upozorňuje na nebezpečí, jež vyplývá z uzákonění této věci." Tedy copak povídá ta Ústřední sociální pojišťovna o tom: "Ani při vzniku zákona, ani průběhem jednání o novelisaci až na zcela poslední dobu nebylo žádáno zájemníky zřízení orgánů, které vedle nemocenských pojišťoven při teritoriálním principu by přejímaly určitou část agendy invalidního a starobního pojištění. Důvod, který se v prvé řadě uvádí pro zřizování teritoriálních orgánů, totiž potřeba místní blízkosti nositele pojištění zájemníkům, je splněn existencí nemocenských pojišťoven, není však dán u zemských úřadoven, zřizovaných pro teritoria takového rozsahu, jako je země Česká, Moravsko-slezská a Slovenská s Podkarpatskou Rusí. Odborná komise neví vůbec, kterou část agendy invalidního a starobního pojištění z důvodů účelnosti, přihlížejíc ke zkušenostem Ústřední sociální pojišťovny i jiných nositelů dlouhodobého důchodového pojištění, mohla by přenésti na zemské úřadovny. S hlediska organisačního je tudíž pro ni zřízení zemských úřadoven úplně zbytečné. Znamenalo by tudíž zřízení zemských úřadoven neúčelnou komplikaci administrativy Ústřední sociální pojišťovny s hlediska správních nákladů, přirozeně značné zvýšení, s nimiž, jak je z důvodové zprávy patrno, nebylo vůbec počítáno. S hlediska nemocenského pojištění je působnost zemských úřadoven vyznačena zcela neurčitě, pro činnost zemských úřadoven na tomto poli není žádné možnosti. Přesto zákonodárce zamýšlí, jak vyplývá z textace návrhu sociálně-politického výboru, zříditi zemské úřadovny již od 1. ledna 1928."

Zdůrazňuji k tomuto projevu Ú. S. P. ještě tento moment: Revise pojištěnců, o níž jedná § 60 novely, kdyby měla být prováděna zemskými úřadovnami, je věc vůbec nesmyslná. Vždyť lidé se stěhují ze země do země; proto jen ústředna říšská může míti vedle okresních úřadoven přehled o pojištěncích. - Jiným důkazem, jak se hazarduje penězi dělnickými, je stále větší a větší drobení sociálních pojišťoven. Celý postup během této koaliční vlády, je velice interesantní a ukazuje nám, jaké věci tu rozhodovaly. Kdyby si byl prošel pan referent cesty změn v organisaci soc. pojišťoven, viděl by, jak je to dokonalý obraz obyčejného handlu politického. V r. 1924 vymohla si v zákoně agrární strana několik zemědělských pojišťoven vedle okresních, závody, závodní pojišťovny již existující, společenstva zachování společenstevních, jež měly 1. ledna alespoň 4.000 členů, gremiální aspoň 2.000 členů. Zákon dále říká: "Není dovoleno zřizovati nové společenstevní nebo gremiální nemocenské pokladny nebo rozšiřovati činnost stávajících." Proč byl tento zákaz? Ze zdravého přesvědčení z finanční citlivosti odborníků, kteří pomáhali připravovati zákon z r. 1924, že malé pojišťovny jsou drahé, že jen velké ústavy mohou procento režie snížiti a léčebnou péči zlepšiti. V poslanecké sněmovně při projednávání novely přímo odstrašující příklad uvedl br. posl. Tučný ze života pražského. Při stejném téměř počtu pojištěnců - přes 5.000 - téhož zaměstnání procento režie bylo u okresní pojišťovny necelých 5%, u oné druhé 32.6%! (Slyšte!) Okresní dala pojištěnci 64 Kč, druhá 13 Kč na penězích, na naturálních dávkách okresní 136, druhá 50, čili dohromady okresní 200, druhá 63 Kč! (Slyšte!) A cítí pan referent odpovědnost při těchto zkušenostech za drobení ústavů sociálních pojišťoven? (Výkřiky.)

Pan referent říkal, že u zemědělských pojišťoven jsou dávky i režie stejné s okresními, ale zapomněl nám říci, že zemědělská pojišťovna prostě, aby vystačila aspoň jako okresní, neuznává nemocné, že je uzdravuje, když nejsou zdraví, že jim nedává léků, jen nejlacinější, že nemají vůbec žádného zvláštního léčebného zařízení. A teď jděte se podívat do takové okresní nemocenské pojišťovny velké, třeba v Klimentské ulici a uvidíte, jak je léčebně-odborně vybavena. Taková velká pojišťovna může míti odborné lékaře, rodinné pojištění na př. má jen tehdy význam, když jsou v nemoc. pokladně odborní ženští lékaři, když jsou tam dětští lékaři atd. A svazy nemocenských pojišťoven mohly zříditi také lázeňské ošetření atd. Kdyby okresní pojišťovny, zemědělské, závodní, společenstevní, gremiální pojišťovny daly dohromady, povstala by taková masa pojištěnců, že odborné léčení by mohlo býti prvotřídní. A o to nám šlo. (Zpravodaj sen. Hrejsa: My to také uděláme!) Dobře, já vím, že to uděláte, zvláště když jste sezonní, pomocné a domácké dělníky vyloučili, a pojištění rozdrobili - budete míti velmi silné pojišťovny!

Ale tento odstrašující příklad z r. 1924, který jsem citovala a jemu podobné nic neznamenal pro koalici. Politický handl postupoval. Záhy po nastoupení této vlády byl snížen počet 4.000 členů potřebný pro udržení společenstevní nebo gremiální pojišťovny na 2.000. Jaké odborné vedení mohou míti takovéto malé pojišťovny? Drahé - anebo bude to vedení diletantské. To ovšem znamená nebezpečí pro zaměstnance i pro peníze, které tam budou, to znamená poškození zaměstnanců v tom nejdůležitějším, t. j. právě v nemocenském ošetření. Koalice v tomto zákoně zase snižuje počet pojištěnců požadovaných na 1.000 osob, mimo to připojila ještě ustanovení o zřízení nových, v původním zákoně zakázaných pojišťoven. Zákon povoluje zřízení nových osmi společenstevních - gremiálních - pojišťoven v 8 okresích. Byla bych vděčna panu referentova, kdyby nám pověděl, proč v tom zákoně je řečeno 8 a ne kde. Z toho je patrno, že nešlo o určité okresy, které by potřebovaly tyto pojišťovny. Šlo jen - o bakšiš určité politické straně. Novela říká dále, že umístění provede vládním nařízením. Přeji pánům, aby se ještě trochu poprali: bude to veselé, až jednotlivé okresy budou ty pojišťovny chtít! Zde vidíte politický handl jasně, budeme míti 8 nových pojišťoven, ať jich je potřebí nebo ne!

Dále má ministerstvo sociální péče podle novely právo povoliti zřízení nových nemocenských pojišťoven. To se ví, že to budou hlavně agrární, protože víme, že si agrárníci spachtovali republiku. (Zpravodaj sen. Hrejsa: Ale kde! My vám sloužíme otrocky!) - A já jsem povinna jednou dáti počet ze svého osobního přesvědčení o tom. Má strana pořád drží agrárníky a pořád jim věří, že přijdou k rozumu, ale já ne, já vidím, že to "České srdce" umřelo zároveň s válkou, teď už je jenom kapsa, to je to bývalé "České srdce". Tedy z postupu drobení pojišťoven se dokazuje, že při jídle rostla chuť, a my jen můžeme konstatovat finanční nesmysl z toho stranického handlu! Zřídíme 2-3-4 nemocenské pojišťovny v jednom místě, okresní zemědělskou, společenstevní, zajišťovací. Zřídíme v jednom místě také 3-4 berní úřady? Extra pro zemědělce, extra pro dělníky, extra pro fabrikanty atd. Pan dr Kramář chtěl kdysi, aby se sociální pojišťovny zrušily a aby se to přivtělilo k berním úřadům, aby nebyla ani jediná nemocenská pojišťovna a aby bylo méně úředníků, atd. Najednou místo jedné pojišťovny budeme míti hned 4! Zařídíme, prosím, v jednom místě dva - tři, čtyři poštovní úřady? Tomu byste se vysmáli. Máme jen jedem podobný nesmysl. Na Slovensku roztříštěno je národní školství, což jsme podědili po Maďarech, že máme v jedné obci na Slovensku školu státní, pak ludovou evangelickou, ludovou katolickou a někde ještě i židovskou. Ovšem, že podle toho to vypadá. Jsou to samé jednotřídky, čili všechny ty děti jsou ošizeny, protože by mohly dostati při soustředění vzdělání aspoň ve 4třídce, tedy vyššího vzdělání. Pan ministr školství loňského roku v rozpočtovém výboru prohlásil, že je nutno šetřiti a tyto školy sjednotiti. Avšak u sociálního pojištění jdeme po maďarských cestách: bude více úředníků nedostatečně zaměstnaných po případě nedostatečně placených, a bude to podívaná, až se v jedné obci, která má, řekněme 35 čísel, najednou sjedou tři revisoři tří různých pojišťoven. Pak si národ řekne, že takovéhle vyhazování peněz si nepředstavoval! A zrovna panu referentovi musím říci, že je to smrtelný hřích takto hospodařiti s penězi chudých, hřích, který nemůže býti nikdy odpuštěn!

Ovšem pak není možno pomýšleti na pojištění přestárlých, nemocenské ošetření rentistů, zlepšení dávek, vybavení ambulatorií atd. Já bych sáhla do svědomí pánů z většiny, kolik jich asi tak vidělo nemocenské pojišťovny moderně vybavené a kolik si řeklo, že jsou rádi, že ten československý národ přišel konečně k tomu, aby se poctivě staral o zdraví, těch, kteří nesou na svých bedrech výnos národní, jmění národní!

Druhá věc, na kterou chci s finančního hlediska ukázati, jest, že těch několik zlepšení - vedle mnohých zhoršení - které přinese novela, neplyne z lásky k národu, jak nám pan referent Hrejsa včera vysvětloval, nýbrž prostě z toho, že koalice v tomto zákoně postavila požadavek, aby docíleno bylo při uložení kapitálu Ú. S. P. středního výnosu 4,5%. Náš pan referent rozpočtového výboru zase se nezmínil o této věci ve svém referátu. Když jsme žádali v rozpočtovém výboru, aby byli přítomni stenografové. (přichází zpravodaj rozpočtového výboru sen. dr Procházka) - Jako na zavolání jste přišel - aby ti, kteří tvoří zákon, mohli si aspoň přečísti názor odborného výboru, co říká finanční stránce zákona, bylo nám řečeno: My máme tak výborného zapisovatele a tím je právě pan referent dr Procházka, že to všecko bude poznamenáno. Mohli jste si přečísti zprávu rozpočtového výboru. Tam je jen, co povídal pan referent na začátku jednání výboru, ale co vyšlo najevo během debaty, o tom tam není ani slova! Přece se nebude zaznamenávati to, co povídá X Y z oposice! (Hlas: Nestačil!) Ani slova, tedy nestačil; ale právě proto, že jsme věděli, že pan referent nemůže stačiti na toto zapisování, žádali jsme stenografický zápis. Ale senát musí šetřiti, co by dělali cukrovarníci, kdyby senát rozhazoval. Tedy dobře.

Zákon dosavadní byl postaven na propočtech 5%ního výnosu po prvních 5 let, 4 ¹/₂% dalších 5 let a po deseti letech na výnosu 4%ním. Zápas o těch 4.5% je smutným dokladem toho, jak finanční otázky dalekého dosahu jsou řešeny nejenom diletantsky, ale vědomě představovány zákonodárcům tak, aby byl jasný obraz věci zastřen. A to je nesvědomitost a neodpovědnost. Jestliže pak zákonodárci se dají ošáliti, dají-li souhlas k ustanovením, a ukáže se pak pochybenost toho, pak úředníci prostě řeknou: Ale dovolte, pane senátore anebo paní senátore, vždyť jste to vy, zákonodárci, kteří jste to udělali!

A tu mám poznámku k p. sen. Lukešovi. Řekla jsem mu dnes loyálně, že budu k němu mluvit, ale zmizel. Říkal nám zde kdysi: Není prý dobře vždycky vyčítati parlamentu nebo vládě, musíme se také jednou podívati na ty, kdo ty zákony dělají. To je vysoká byrokracie. - Prosím vás, kde to jsme? To jsme v demokracii? Odpovědnost neseme my, zákonodárci, a právě protože neseme odpovědnost, máme my jednati a ne se dáti balamutiti. A vy se dáváte balamutiti - i statistikami. Tedy myslím, že jsme měli velmi opatrně uvážiti úsudek odborníků neúředních a porovnat jej s referenty úřadů. Referenti úřední, bohužel, zkroutí, musí zkroutiti paragrafy a čísla podle politického resp. stranického větru! Ráda bych věděla, jsou-li si páni většiny vědomi, jakou demoralisaci působí požadavkem "také vědy" u vysokých úředníků! Pohlédněme tedy na věc samu: Požadavek, aby byl základ zákona na podkladě 4.5% úrokové míry střední, byl vnesen již do debaty sociálně-politického výboru v r. 1924 posl. Dubickým a dr Matouškem. Tehdy také odborná komise o námětu uvažovala a podala důkazy, že sice právě v r. 1924 lze docíliti zúročení kapitálu značně vyšším úrokem než 4%. Avšak z celé historie XIX. století je patrno, že pro dlouhé doby - a o to zde jde - sotva lze počítati s úročením průměrně - a na to zase nutno položiti důraz - vyšším než 4%ním. A doloženo bylo toto tvrzení řadou propočtů ze soukromých pojišťoven německých, za 82 let, rakouských, švýcarských, dále invalidních pojišťoven německých, poukázáno na výpočty anglického zákona o pojištění národního zdraví, na předlohy, které byly vypracovány v republice rakouské atd., ze všech těch důkazů vyplynulo, že střední úrok se pohyboval mezi 3, a 4.25%, a jen ve výjimečných případech dosáhl ročního průměru 4.75% v létech 70. minulého století, prosím, račte pamatovati, co to bylo po válce r. 1866, to byl krach finanční, ale pak opět rychle klesal. I byl závěr odborné komise v r. 1924: Zúročení 4.5% pro celou budoucnost snížilo by pojistné o 10 až 12%. Ta nešťastná věta nám všecko zavinila! Poctivost odborníků ukázala možnost šetřit a ta učarovala, jak později uslyšíme, těm nepřejícím. Ale odborníci řekli dále: "Je nutno očekávati klesání úrokové míry, konversi státních půjček, dále ukládání peněz do stavebního úvěru, do zdravotních ústavů, sanatorií, vlastních budov a pod., kde nelze čekati zúročení vysoké. Udržovati vysokou úrokovou míra je proti intencím národohospodářským. Hlavním nebezpečím pro vyšší úrokovou míru na celou budoucnost je toto. Kdyby po čase - říkala v r. 1924 odborná komise - bylo nutno zavésti následkem nižšího výnosu nižší úrokovou míru, bylo by nutno nejen zvýšiti prémie pro futuro, ale doplniti kapitály obnosy velmi značnými. Na př. kdyby bylo nutno po 20 létech snížiti úrokovou míru o 0.5%, musily by se kapitály Ústřední sociální pojišťovny najednou doplniti obnosem přes miliardu! Pánové a dámy, vzpomínáte, že pan ministr Šrámek jednou řekl: Když to nepojede, že je ochoten hoditi do toho miliardu. To je tahle miliarda. (Výkřiky.) Ano, já právě říkám: Kdo pak asi tu směnku, kterou pan ministr Šrámek zde vydával, bude honorovati? A jsem dychtiva, jak se budou ti, kteří ji budou honorovati, dívati na nás, že jsme zatížili ještě tímto závazkem tu budoucnost. Ale dále. Snižování úrokové míry jsme prožili za Rakouska, kdy úřad nutil soukromé pojišťovny ke snížení na 3.5% a to znamenalo veliké nesnáze pro pojišťovny. Odborná komise tedy dodala: Kdyby se vyšší úroková míra než 4% měla vzíti jako střední pro celou budoucnost, bylo by nutno, aby stát garantoval event. za důsledky. Tedy, aby ne nějaký ministr, ale zákon sám garantoval doplnění reserv pro případné nedostatky!