A nyní ještě jednu věc: bylo používáno různých národohospodářských floskulí, byly uváděny skutečnosti, že je nemožno z důvodů hospodářských, aby důlní podniky poskytly horníkům žádané 71/2% ní zvýšení mzdy. Na státních dolech lze to kontrolovati. Stát má pro rok 1928 praeliminován závodní přebytek 17.3 milionů. Loňského roku bylo tohoto přebytku skutečně dosaženo, rovněž tak roku 1926. Zajisté, že ho chce také letos zase dosáhnouti. Podíl na mzdě dělníků činí 27 milionů korun. I kdyby bylo zůstalo při 10% ním zvýšení mzdy, které horníci původně, když po prvé ustoupili, žádali, činilo by toto 10%ní zvýšení 2.700.000 Kč a státní pokladně by přes toto 10%ní zvýšení mzdy zbylo ještě více než 14 milionů, a to pro státní pokladnu samotnou. Na poměrech státu v severozápadních Čechách lze také přibližně měřiti zisky z těžby uhlí v severozápadních Čechách. Oceňuji je, špatně počítáno, alespoň na 130 milionů. V tom chybí alespoň 60 milionů, které pohltí obchod uhlím. To, co horníci naposled žádali, těchto 71/2%, činí asi 23 miliony. Chce nyní někdo říci, že uhelné společnosti, které dosud vyplácely 13-25%, které svým akcionářům darovali 60 milionů gratis akcií, nemohou snésti toto zvýšení mzdy? (Sen. dr. Heller [německy]: Na nich obchodní společnosti vydělávají jistě ještě 100 milionů!) Tu právě nelze horníkům namlouvati, že se dolům špatně daří. A proto nepomůže nic, mluví-li se vyhýbavě, nýbrž dlužno konkrétně vysloviti, zdali ministerstvo veřejných prací, zdali ministr má úmysl pečovati o to, aby horníci dostali zvýšení mzdy, anebo zdali je proti tomu. U ministra veřejných prací zvítězil dosud stát jakožto majitel dolů, a to nikoli jako majitel dolů v sociálně-politickém smyslu, nýbrž jako takový, který jde bezohledně za svým ziskem. Majitel dolů, který jedná sociálně-politicky, poznal by totiž, že také mzdy mají důležitou funkci sociální, ale majitelé dolů mají jen jeden cíl: všechno shrábnouti, co jen je možno, když jim to jen prospěje. A poněvadž tedy stát jako majitel dolů dosud v této stávce zvítězil, přišel ministr veřejných prací jakožto ministr veřejných prací zkrátka, a slavný senát pochopí, že nám z uvedených důvodů není možno vzíti zprávu pana ministra veřejných prací na vědomí. (Potlesk německých soc. dem. senátorů.)
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Průša. Uděluji mu slovo.
Sen. Průša: Vážení pánové! Každý, kdo zná jen trochu život horníkův, kdo zná způsoby jeho práce, musí jistě s rozhořčením odmítnouti prohlášení pana ministra veřejných prací. Pan ministr veřejných prací ve svém prohlášení přes všechna, jinak hezká slova, v celku postavil se na stanovisko těžařů. Prosím, a teď uvažujte, za jakých podmínek, za jakých poměrů došlo k zápasu uhlokopů s těžaři. Horníci donuceni naprostou neústupností těžařů v revíru Most-Chomutov-Teplice stojí již třetí týden v zápase za skrovné zvýšení svých mezd. Bylo zde již mluveno o příčinách vypuknutí stávky. Horníci donuceni stále stoupající drahotou dožadovali se na majitelích dolů t. zv. jednorázové výpomoci. 300 Kč pro svobodného, 400 Kč pro ženatého, s poukazem, že při malých výdělcích nejen strádají podvýživou, ale nemohou opatřiti z tak bídných mezd sobě a svým rodinám potřebného obleku a obuvi. Za svoji zdraví a životu nebezpečnou dřinu dostávají tak žebrácký plat, že nemohou svým dětem dáti ani tolik, co nutně ke svému vývinu potřebují. (Slyšte! Skandál! - Hlasy: Pan ministr to také doznal!) Pan ministr to nedoznal, on to chce zamluviti.
Na tento žebrácký požadavek těžaři odpověděli brutálním >nedáme<. Pochopitelno! Tito přežraní nabobové, kteří dovedou desetitisíce korun, vydřených, za nejhorších pracovních podmínek z ubohých uhlokopů. v barech propíti za jedinou noc, čerta se starají o to, zda v hornických rodinách řádí tuberkulosa z nedosycení, nebo mají-li na zimu do čeho obléci sebe a své děti. Vždyť většina z těch pánů nezná a nechce znáti, za jakých vražedných podmínek pracují horníci, co potu, krve, ano i životů stojí horníky vytěžený milion pro uhlobarony. Kolik milionů každoročně vydře tato armáda otroků? Oč zvětší se z jejich práce každým rokem zisk těchto pijavic hornické krve? (Sen. Hampl: Ale také státu!)
O tom mluvil zde kol. Šťastný a zmínil se o tom kol. Jarolim. Chci právě říci kol. Šťastnému, když hledal ty těžké miliony těch zisků z té práce, které jsou zde vykazovány, které vlastně jsou zde zjištěny, a nejsou vykázány, že nejlépe se to ukázalo teď, když páni enormě zvýšili provozní kapitál; a já bych řekl, že tento provozní kapitál je vykázán zase jenom z části, vždyť u těch pěti těžařů, společnosti tohoto revíru dělá to daleko přes 1/2 miliardy. Přes tento obrovský vzrůst zisků a majetku těžařů byl skrovný požadavek horníků těžaři brutálně odmítnut. Nezbylo nic druhého, než aby zástupci horníků podali požadavek nový, zvýšení mezd o 10%. Požadované zvýšení mezd o 10% daleko ještě nestačí k tomu. aby horníci se svými rodinami mohli žíti životem, jak pro poctivého pracovníka by náleželo. Prosím, uvažte, vždyť právě v severočeském revíru jest úžasná drahota životních potřeb . . . (Sen. Hubka: Řekněme jen o 17%!) ... jistě, to je mírně počítáno! A teď uvažte, že tito horníci žijí za velice těžkých pracovních podmínek, při stoupající drahotě, a teď horník má nasazovati svůj život, a nemá se v důsledku této drahoty ani najísti. Řekl bych, že podstatně také k tomu přispěla politika dnešní koalice, která vedla k zavedení ochranných a agrárních cel. (Sen. Sehnalová: Ano!) Pánové, vy jste také do jisté míry svojí hospodářskou politikou přispěli k tomu, že dnes horníci, tento vysoce důležitý hospodářský činitel na poli práce, musí svádět zápas o holou skývu chleba. {Sen. Hampl: Za to je ministerstvo na straně uhlobaronů!) Prosím, opět následovalo nové brutální odmítnutí těžaři. Panstvo naprosto nedbalo potřeb těch, kteří pro něho, pro jeho zisky obětují svou práci, své zdraví. Nedbali toho, že všichni horníci pracují a strádají, co mezitím oni z jejich práce a strádání plní své wertheimky. Toto brutální jednání těžařů spojilo všechny horníky k společnému boji, k boji, o jehož plné oprávněnosti není sporu u lidí, kteří mají smysl pro právo a spravedlnost. Horníky nijak nezmate skuhrání sýčků v >Národních Listech<, >Večeru< či >Bohemii<. Pláče se sice nad sabotáží a ničením národních statků, protože prý horníci ve svém spravedlivém zápasu, donuceni neústupností těžařů a donuceni také naprostým stranictvím se strany státních orgánů těmto těžařům, sahají ke krokům, ku kterým jinak by nesáhli, ale nikdo, kdo má trochu smyslu pro právo a spravedlnost, nesmí upírati horníkům právo, aby hleděli zkrátiti tento zápas. Proč nedonutíte těžaře, aby vyšli vstříc těm, kteří pracují nejen pro ně, ale pro celý stát? Od toho by snad zde byla vláda.
Všichni horníci jsou pevně odhodláni všemi prostředky a za každou cenu znemožniti, aby prosázen byl provokační požadavek těžařů, prodloužení pracovní doby. Horníci kategoricky odmítají prémiový systém, který by znamenal další jich zotročení? Co znamená ve své podstatě prémiový systém? Prémiovým systémem mají býti donuceni již zpola vyssátí horníci k té nejvyšší výkonnosti. Prémiový systém ovšem také znamená, že oceněn bude v prvé řadě ten, kdo přišel ještě se svěžími silami do podniku pracovati. Prémiový systém znamená na druhé straně, že horníci mají se státi sami svými popohaněči, prémiový systém také ovšem znamená, že úžasně by jeho zavedením stoupl počet úrazů, počet zabití v dolech (Sen. Šturc: A nezaměstnanosti!) Toto se skrývá za prémiovým systémem. (Sen. Toužil: Prémie už na dolech jsou, u popoháněčů jsou také prémie!) Ovšem! Ale prosím, pan ministr zde mluvil také o požadavcích horníků, ale nijak neobjasnil požadavky položené uhlobarony, položené zástupci těžařů, a tam je také skryt jeden opravdu velmi nebezpečný požadavek pro sedřené už horníky, pro pensionované horníky. Těžaři totiž žádají anulaci deputátního uhlí. To je vděk uhlobaronů těm horníkům, kteří obětovali celý svůj život, všechno své zdraví a všechnu svoji sílu ve prospěch jejich zisků. O tom se pan ministr nezmiňuje, jako se nezmiňuje o druhé podstatě celého jednání. Já jsem jen zhruba skizoval, oč se vlastně jedná a chci říci: Kdyby v tomto státě byla skutečná spravedlnost, pak zejména ti, kdož pověřeni jsou správou státu, musili by se se vší silou, s celou svojí mocí postaviti na stranu horníků a proti chamtivosti uhlobaronů. Místo toho co vidíme? Vláda poslala celé pluky četníků do stávkového území, nikoli na ochranu těžce strádajících horníků, nýbrž na ochranu zájmů buržoasie. Na denním pořádku vidíme zatýkání dělníků, kteří se naprosto ničím neprovinili, prostě na udání stávkokaze nebo člověka, který nemá dobře zajištěnu svou posici v dělnickém hnutí. Uvádím případ dělníka Moravce z Jenišova Újezda. Dělník si zapomněl při příjezdu do své domovské obce ve vlaku několik knih, které vezl sebou. Náhodou jdou z nádraží 3 stávkokazi a 2 členové ochranné služby. Poněvadž vlak nečeká, dělník utíká rychle zpět, nemůže jíti pomalu, poněvadž by mu vlak ujel a jeden ze stávkokazů řekne jednomu ze strážmistrů: >Ten mě chtěl napadout!< První úlohou pánů četníků je, že ho ihned seberou a odvedou, věc se bude vyšetřovat a člověk naprosto nevinný trpí. Ale to je konečně samozřejmé, vždyť páni četníci tam nebyli posláni k tomu, aby chránili dělníky, nýbrž aby hájili zájmy těžařů. (Hlas: Mají 24 korun denně!)
Horníci mají býti zastrašeni bajonety, aby se stali povolnějšími vůči provokačním návrhům uhlobaronů. V tom je celý vtip. Co znamená posílání zbraní a střeliva do stávkového území? Vždyť jsem zjistil předešlý týden, že byl z Terezína poslán jeden vagón, pušek a jeden vagón střeliva do Mostu a hned druhý den jsem zjistil v Chomutově, že tam byly zaslány 2 vozy téhož obsahu. Proč je to tam posíláno? Či snad je zde úmysl pustiti žilou těm horníkům, kteří stojí ve spravedlivém zápase s cizím kapitálem? Je zde od toho vláda? (Hlas [německy]: Požehnali také zbraním? - Sen. Hampl: Za to pravdivé zprávy v časopisech, které o tom píší, se konfiskují!)
Nás to ovšem nepřekvapuje.. . Od toho jsou páni censoři, ti jsou povinni hájiti zájmy kapitalistů, poněvadž kapitalisité v tomto státě vládnou. Vždyť nás to také nijak nepřekvapuje. Víme, co je tato vláda, že je výkonným orgánem kapitalistické třídy a ničím jiným. Proto se také ministr dr. Spina postavil zcela na stanovisko těžařů. On se postavil za prémiový systém, jeho prohlášení, že nelze určiti mzdy podle standardu cen životních potřeb, to již samo mluví za celé knihy.
Prosím, pan ministr mluví o tom, že je napřed nutno počítati s obchodními zájmy a konkurenční schopností. A prosím, životy dělníků, životy jejich rodin, to není nic? Zaopatření jejich dětí, tedy toho dorostu, příštího obyvatelstva v tomto státě, to není také nic ? Jenom obchodní zájmy, jen konkurenční schopnost pánů multimilionářů, pánů Weimannů, Petschků, Baldaufů nebo druhých křtěných či nekřtěných zlodějů?
Podle rozumu, když jsem slyšel pana ministra, tak se mi zdá. že nebyl daleko od toho, aby řekl, že těžaři jsou na tom tak mizerně, že horníci by měli dělati zadarmo a snad si někde přivydělati a ještě něco jim přinésti. Pan ministr opravdu jeví velkou starost o zisky podnikatelské. (Sen. Hampl: Po převratu se mluvilo o socialisování závodů a dolů! - Kde jsme od toho?) Pan ministr ovšem nám řekl, že při jednání přinesl nový recept. Recept páně ministrův spočíval v tom, co jsem již přednesl. On žádal ovšem a nabádal, podle jeho slov, aby horníci pracovali v zájmu státu. V zájmu státu musí dojíti co nejrychleji k dohodě, v zájmu státu musí býti co nejlépe a co nejdříve spor uspořádán a urovnán a horníci aby pracovali. (Sen. Kučera: Vždyť oni okrádají stát na daních, že to až křičí!)
Pan ministr také řekl, že to ztroskotalo. Tedy po čertech zástupci horníků jsou přece jen trošku tvrdohlaví a na tak krásná slova některých pánů ministrů přece jen nedají. Navázáno bylo tedy znovu jednání a pan ministr vyslovil tu důvěru, že přece jen dojde k dohodě. Mohu říci jen to, že za těch podmínek, které navrhuje pan ministr, nedojde k dohodě. (Sen. Sochor: A nesmí dojíti!) Byl jsem týden ve stávkovém obvodu a vím, jaké názory dělníci na toto mají. Dělníci bez rozdílu odborové či politické příslušnosti jsou naprosto jednotní, za žádnou cenu nepřijmouti prémiový systém a ovšem také za žádnou cenu nepřistoupiti na prodloužení pracovní doby. A tu bych chtěl říci, co bylo zajímavé od pana ministra, jak on zde jinak mluvě pro zákon, na druhé straně hned měl takovou argumentaci, která znamenala porušení tohoto zákona. Pan ministr musí pochopiti, že není ministrem jen kapitalistů, ale i všeho pracujícího lidu, že tento stát drží a mízu k životu dodává ta milionová armáda pracujícího lidu a ne, jak on se domnívá, několik tisíc kapitalistických parasitů. (Sen. Šturc: Trubci!)
Nechť se nikdo neklame. Horníci severní oblasti se nedají obalamutit, tím méně postrašit. Oni jsou si vědomi oprávněnosti svých požadavků a za těmito požadavky stojí všichni bez rozdílu.
Přes 250 delegátů všech odborových svazů hornických, shromážděných na nedělní konferenci v Mostě, jednomyslně se usneslo, že trvají na zvýšení mezd o 20% a kategoricky odmítají provokační návrhy těžařů i podobné návrhy ministerstva veřejných prací.
Uhlokopové jsou odhodláni brániti se všemi prostředky dalšímu zotročení pomocí prémiového systému, oni nemají chutě a vůle, býti nadále bezprávnými otroky cizího i tuzemského kapitalismu. Panstvo uhlobaronské i jeho výkonný orgán - vláda - nechť si uvědomí, že kdo seje vítr, sklízí bouři. Severští horníci nejsou osamoceni ve svém spravedlivém boji, celá pracující třída sleduje jejich boj a je ochotna tento všemi prostředky podpořit.
My odmítáme prohlášení ministra veřejných, prací o stávce horníků, neboť ministr neodepřel sobě i v tomto prohlášení stavěti se za zájmy kapitalistů. (Tak jest! Fuj!)
Konečně horníci spolu s druhými dělníky budou míti již dosti síly, aby nejenom, s podobnými ministry, ale i s celou kapitalistickou třídou zúčtovali. (Výborně! - Potlesk senátorů strany komunistické.)
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Dundr. Uděluji mu slovo.
Sen. Dundr: Slavný senáte! My jsme s dychtivostí a soudím, že také mohu říci, se značným zájmem očekávali prohlášení pana ministra veřejných prací, které na základě usnesení schůze, zejména včerejší, měl v tomto shromáždění o průběhu a příčinách stávky severočeských horníků učiniti. Myslím, že nejenom členové tohoto sboru, kteří jsou v oposici, ale i členové vládní většiny očekávali od prohlášení pana ministra veřejných prací více. To, co zde bylo řečeno, bylo opakování všeho toho, co již prošlo v denních listech, a já soudím, že si horníci i členové tohoto sboru a celá naše veřejnost zasloužila více nežli opakování známých věcí, přednášení zpráv, které jsme již v časopisech denních četli. Již proto, že tu jde o jeden z nejdůležitějších odborů pracovních, že tu jde o příslušníky dělnické třídy, která v našem pracovním a výrobním procesu zaujímá jedno z nejdůležitějších míst. Již také proto, že i v nedělnické veřejnosti, jako se stalo na př. v Lidových Novinách.< brněnských bylo o práci horníků napsáno toto: >Práce pod zemí je z nejkrutějších, které jsou člověku uloženy. A její tragika je, že zůstává všem lidem skryta. Horník je obklopen smrtí a dýchá smrt. Proto, že tu jde o tak důležitého pracovního a výrobního činitele, a proto, že tu jde o tak důležitý a do poměrů hospodářských a celého našeho života zasahující spor, očekávali jsme, že nám pan ministr veřejných prací řekne, jaký morální tlak chce vláda vykonati, aby donutila majitele dolů, kteří svou neústupností vyvolali velký sociální konflikt, k ústupnosti a k vyrovnání s těmi, kteří kompromisní návrhy byli předložili ?
Bylo nám zde řečeno, že již nyní jsou patrny morální a materielní následky a že se jeví ve stavu zhoubném. Bylo řečeno dále, že za nynějších hospodářských poměrů nemohlo ministerstvo veřejných prací resp. ministr veřejných prací dáti souhlasu k tomu, aby odstoupeno bylo od platného zákona o osmihodinové době pracovní a aby v hornictví v severních Čechách zůstala nadále v platnosti 6hodinová doba pracovní v sobotu. Pan ministr se odvolával na nynější hospodářské poměry. Já bych chtěl - a myslím že každý, jemuž záleží na poměrech hospodářských - aby právě požadavek hornický nejen, byl posuzován s hlediska hospodářských interesů jednotlivých skupin, ale aby byl řešen také se zřetelem na příznivé hospodářské poměry v tomto státě. Nikdo nemůže se dnes odvážiti tvrditi, že by tento stát prožíval období hospodářské krise. Prožíváme jedno z nejpříznivějších období vysoce vzepjaté průmyslové konjunktury a tato vysoce vzepjatá průmyslová konjunktura projevuje se také v dolování uhlí, projevuje se nejen ve vyšších ziscích, nýbrž i ve vysokém kursu akcií důlních podniků. Byl to orgán vládní strany, strany lidové, > Lidové Listy, které ještě před bojem. 22. ledna t. r. ve článku posl. Petra uveřejnily toto: >Je nesporno, že v loňském roce hospodářské poměry se do značné míry zkonsolidovaly, zvláště pak poměry průmyslu, zaměstnanost jeho, prosperita, výnosnost, stouply měrou nebývalou. V mnohých odvětvích průmyslových pracováno bylo plnou výrobní kapacitou, ba v některých docela na dvě, ba i tři směny. Přirozeně, že tato situace plně obrazila se i v uhelné těžbě. Dosvědčuje to i vzestup cen akcií. Tak na př. akcie Severočeské stouply ze 2.240 Kč ceny z 30. prosince 1926 na 3.450 Kč v polovině prosince 1927, nebo akcie české uhelné obchodní společnosti stouply z 1.365 Kč na 1.845 Kč, tedy o 50%. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.)
Je tady důvod, aby ministr veřejných prací mluvil o nepříznivých nebo o takových hospodářských poměrech, které by přímo přikazovaly prodloužení pracovní doby v sobotu ze 6 na 8 hodin? Je zde důvod, aby nejen důlní podnikatelé, ale také ministr veřejných prací uváděl, že právě z těchto důvodů hospodářských nemůže dáti souhlas k tomu, aby 6hodinová pracovní doba, která byla smluvena, sjednána, nadále byla zachována, když zde orgán strany, která je stranou vládní, přiznává neobyčejně příznivou hospodářskou situaci a zvláště mluví v těchto cifrách o vysokých kursech akcií důlních podniků?
Jedno, co zvláště muselo členy tohoto slavného sboru zajímati z prohlášení pana ministra veřejných prací, bylo, že byl zástupcům organisací hornických a zaměstnavatelských předložen, nový podnět, který se nesetkává s principielním odporem zástupců dělnictva. Slavný senáte, nejen nás, ale myslím, že všechny členy tohoto slavného sboru by zajímalo, jaký je to podnět, na jakém podkladě má se projednávati, event. likvidovati spor, který již dnes má těžké morální a materiální následky. Což jsme zde jen proto, abychom slyšeli o nějakém novém podnětu, což nemají členové tohoto sboru býti informováni o tom, co skutečně se děje, když již pan ministr se do tohoto shromáždění dostavil ? Slavný senáte ! Jaký morální tlak, případně jiný tlak, vyvinula vláda na majitele dolů, když tito tak často o pomoc ku vládě se obraceli, jaký morální a jiný tlak vykonala na ty, kteří velice často od vlády žádali pomoc a přispění a v jejichž - a ovšem že také ve státním interesu - došlo k tak pronikavému snížení uhelné dávky a zároveň ke snížení daní přímých, jak již dnes je téměř všeobecně známo? Kdo jsou tito majitelé dolů, na něž netroufalo si nejen ministerstvo veřejných prací, ale také ministerstva jiná, celá vláda? V jakém postavení hospodářském se nacházejí majitelé dolů, že musili nechati dojíti věci tak daleko, že již dnes téměř 3 týdny vede se urputný, těžký a s mimořádnými ztrátami končící boj? Napsal to zase orgán lidovců, kterážto strana má dnes zástupce ministerského předsedy, napsal to orgán strany lidové, jejíž nejvyšší představitel zaujímá také jedno z nejdůležitějších míst v tomto státě, ještě před stávkou a který, ač by zde šlo také o určitý zásah se strany ministerstva sociální péče k vykonávání morálního nátlaku, neučinil naprosto ničeho. Ještě před stávkou napsal orgán lidové strany toto: >Rozhodnutí o spravedlivém požadavku horníků spočívá v rukou uhlobaronů. I orgán lidovců píše o majitelích dolů jako o uhlobaronech. Kdo jsou tito? Je to několik uhelných koncernů, které soustřeďují celou uhelnou produkci severozápadních Čech ve svých rukou. Je to v prvé řadě Petschek-Praha, jehož koncern zaměstnává 10.000 horníků, dále Weimann-Praha jehož koncern zaměstnává přes 10.000 horníků. Petschek-Ústí n. L., jehož koncern zaměstnává 2.000 horníků, je to dále Česká obchodní společnost, zaměstnávající přes 2.000 horníků, Duchcovská uhelná akciová společnost, která zaměstnává 1.100 horníků a konečně Státní horní ředitelství v Mostě. s hornictvem přes 2.000. Tedy těchto několik cizích jednotlivců a akciových společností rozhoduje o životní úrovni 30.000 horníků a rozhoduje zamítavě.<
Nejen že takto charakterisuje orgán strany, která je ve vládě a která má tak vlivné postavení, představitele tohoto horního průmyslu. Bude potřebí, nebo bylo by nutno doplniti ještě charakteristiku těchto představitelů důlního průmyslu alespoň několika poznámkami, kdo tito pánově jsou, a uvésti, že se neomezují ve své činnosti pouze na získávání ohromného jmění z výtěžku práce desetitisíců horníků, ale že také provádějíce spekulaci, jednou ženouce akcie nahoru, po druhé zase dolů, vydělávají ne desetitisíce, ale miliony a desítky milionů, jako se to stalo u představitele této jedné společnosti, pana Petschka z Prahy. Jestliže nyní jedná se v tomto sboru o prohlášení pana ministra veřejných prací a jestliže pan ministr musil
konstatovati, že předmětem jednání je dnes pouze nový podnět, který nenarazil na principielně, zásadně zamítavé stanovisko zástupců hornických, pak přece jen je nutno říci, že v tomto slavném, sboru, když již tato věc se projednává, neměly by rozhodovati žádné jiné důvody a motivy než důvody věcné a hospodářské v tom okamžiků, až bude hlasováno o prohlášení ministra veřejných prací.
Nikdy nebyla tak příznivá hospodářská situace pro podnikatele, jako je tomu nyní, a nikdy nebyl tak neodůvodněný odpor proti požadavkům hornictva jako je tomu právě nyní. Pánové, vzpomeňte na r. 1922. kdy u nás docházelo ke všeobecnému snižování mezd a platů. Doporučuji vám, abyste srovnávali r. 1922 s tímto obdobím, zejména proto, že majitelé dolů prohlásili, že na všeobecné zvýšení mezd v hornictví nepřistoupí. To nebylo rozhodnutí hornických organisací zaměstnavatelských, tak nerozhodl spolek majitelů dolů, tak rozhodl Ústřední svaz československých průmyslníků, a horníci mají zápas pro ostatní odbory a pro ostatní podnikatele vybojovati. Pánové vědí, znemožní-li všeobecné zvýšení v severočeském revíru, že je také znemožní v ostatních pracovních odborech. A proto v severních Čechách nebojuje hornictvo jenom se spolkem majitelů dolů, se správou státních dolů, nýbrž bojuje tu i s Ústředním svazem průmyslníků, který za spolkem majitelů dolů stojí.
Jak nedůsledný je však Ústřední svaz československých průmyslníků a všichni ti podnikatelé, kteří vzpírají se všeobecnému zvýšení cen, seznáte z konstatování fakt z r. 1922. Tehdy prohlašovali zástupci zaměstnavatelských organisací všech odborů, že musí dojíti ke všeobecnému snížení mezd. A nebyl vyňat z tohoto všeobecného snižování mezd žádný odbor, žádný dělník, byli jím zasaženi i dělnicí nejhůře placení, vydělávající tehdy týdně 150 Kč. I jim se sráželo z jejich mzdy 30 i přes 30%.
Tehdy, pánové prohlašovali, že z důvodů hospodářských musí trvati na všeobecném snižování mezd, že nemohou jediného člověka zaměstnance z tohoto snížení vyjmouti. Sice prý neradi, ale že nemohou jinak, že musí, má-li jejich průmysl oživnouti, má-li vyráběti, má-li vyvážeti, zaměstnanci připustiti snížení mezd o 30. případně o 40% bez rozdílu.