To bylo v r. 1922, kdy, pravda, hospodářské poměry byly zlé, kdy také došlo k zhodnocení naší koruny, kdy tu působil ten železný zákon hospodářský. Přiznám. Ale jak poměry vyhlížejí dnes? Což dnes nepůsobí ten železný zákon hospodářského vývoje? Což nejsou letos příznivé hospodářské podmínky a což neplatí tatáž zásada, která platila v r. 1922.
Bylo-li donuceno dělnictvo a zaměstnanectvo snížiti mzdy o 30, 40 i více procent a bylo-li v těch dalších letech 1923 až 1926 donucováno snížením úkolových cen a zhoršením prémiového systému k současnému zvyšování svého výkonu a tudíž k dalšímu snížení svých výdělků, pak soudíme, že dnes jsou dány věcné předpoklady, hospodářské podmínky pro to, aby všeobecně zvýšeny byly mzdy nejen u horníků, kteří se nacházejí v těžkém zápasu, ale i u všech odborů, jejichž životní úroveň je neobyčejně nízká a kde zvýšení je nezbytnou, přímo železnou nutností.
Slavný senáte, že nejenom tato okolnost, ale že také zvýšení cen nezbytných životních potřeb dává právo zaměstnanému dělnictvu tohoto státu a v prvé řadě horníkům, aby nejen se domáhali zvýšení mezd, ale aby žádali také, aby jejich přání a požadavky byly respektovány, to netvrdíme pouze my, sociální demokraté, nebo socialisté, to tvrdí každý jenom poněkud sociálně cítící člověk, jen poněkud pokrokový člověk.
Hleďte, co napsaly zase >Lidové Noviny<, které nejsou socialistickým orgánem. Uvedly: >Živobytí se zdražilo přemrštěnými celními sazbami, přemrštěnými proto, že nesloužily jen potřebné ochraně zemědělské výroby a průmyslového vývozu, ale také stavovské a stranické ziskuchtivosti.<
Zdražení životních potřeb zde je. A když v r. 1922 jednali jsme bezpočtukráte se zástupci organisací zaměstnavatelských a dokazovali jim, že sice došlo k určitému snížení cen životních potřeb, a přicházeli s kompromisními návrhy, odpovídajícími snížení cen životních potřeb, prosazovali zaměstnavatelé diktátem, násilím a jednáním, které vehnalo desetitisíce dělníků do stávky, větší snížení mezd.
Tehdy říkali, že jinak jednati nemohou, a nyní naše organisace průmyslnické a zaměstnavatelské vesměs zase říkají, že nemohou. Ale my, znajíce podstatu jejich snažení a činnosti, říkáme, že nechtějí, a že právě pro tento jejich odpor a neústupnost dochází ke sporům a konfliktům, jichž těžké hospodářské následky nepociťuje jen ten horník, jenž již třetí týden je zbaven svého výdělku, nepociťuje jen ten živnostník a obchodník, který má daleko nižší příjmy, ale pociťuje také již nyní stát a bude pociťovati tím více, čím déle tento boj bude při lhostejnosti a vlažnosti vládních činitelů a zejména ministerstva veřejných prací trvati.
Slavný senáte, nepochybuji o tom, že právě musí v tom případě, když jednáme pouze o prohlášení pana ministra veřejných prací, býti zde konstatována snaha oficielních organisací hornických po zabránění sporu. Hornické organisace to byly, které činily zavčas kompromisní a přijatelné návrhy. A dojde-li při nynějších jednáních, k dohodě na podkladě tehdy činěných návrhů, pak zde bude prokázáno, že nikoliv jenom zaměstnavatelé-majitelé dolů ale i vláda se dopustila těžké chyby, když svou pasivitou připustila konflikt, který včasným zasáhnutím mohl býti urovnán a mohlo mu býti zabráněno.
Snad již v nejbližších dnech budeme míti o tom přesnější zprávy a pak budeme moci teprve posouditi - a bude to moci posoudili také všechen pracující lid a celá pokroková veřejnost - že tato vláda je vládou, která projevuje vůči kruhům podnikatelským velmi mnoho benevolence, že tato vláda, která se opírá o českoněmecké občanské strany, je vládou kruhů podnikatelských, je vládou kruhů, jimž jde o sobecké, třídní a stavovské choutky, a že právě jenom za tohoto režimu dochází ke konfliktům, jimž mělo býti za všech okolností zabráněno.
Slavný senáte! Ještě na adresu zástupců občanských stran i zástupců vlády bych chtěl říci zvláště nyní, když také v některých časopisech, jež jsou orgány vládních stran nebo vládu podporujících stran, píše se o těch, kdož převzali onen odpovědný a těžký úkol vyjednavačů jako o štváčích, o neodpovědných demagogech. Chtěl bych jim říci a připomenouti slova, která napsal zase orgán zástupce pana ministerského předsedy Msgr. Šrámka. Chtěl bych jim připomenouti slova, v nichž je obsažena výzva k odborovým organisacím, aby se zasazovaly o zvýšení mezd. >Lidové Listy< 19. ledna t. r. napsaly:
>Věcí odborových organisací dělnických bylo, aby vynutily určité ústupky na zaměstnavatelích a zabezpečily tak zvýšený podíl dělnictva na zesíleném odbytu zboží.<
Když odborové organisace dělnické konají tuto povinnost, když přicházejí s kompromisními návrhy a dělnictvo svým vlastním rozhodnutím usnese se na boji, na stávce, pak ti, kdož odborové organisace vedou, jsou zahrnováni útoky a pomluvami, vrhá se jim lidmi, kteří nemají potuchy o tom, co znamená těžká funkce odpovědných činitelů odborových organisací, výtka demagogů, štváčů a nepoctivců. To by si měli pánové už jednou odvyknouti, zejména když orgán strany, která je ve vládě a má zástupce ministerského předsedy, napíše, že je věcí odborových organisací dělnických, aby vymáhaly zvýšení mezd, poněvadž jsou k tomu důvody: zesílený odbyt zboží, jinými slovy, zvýšené zisky podnikatelů.
Slavný senáte! Prohlašuji, že jsme očekávali od pana ministra veřejných prací více, že jsme chtěli slyšeti, co ministerstvo veřejných prací, případně vláda učiní, rozbije-li se ještě nyní jednání, co učiní ministerstvo veřejných prací, budou-li trvati majitelé dolů ve své neústupnosti na naprosto nepřijatelných, návrzích, a co učiní zejména vláda a ministerstvo veřejných prací, prokáže-li se ještě jasněji, že konflikt tento je prodlužován. - nechci říci z důvodů nacionálních, protože podnikatelé ve větší části jsou Němci - nýbrž z důvodů vyvěrajících ze sobectví, třídní zaujatosti a třídní nenávisti, že je prodlužován z důvodů vyvěrajících z usnesení ústředny organisací zaměstnavatelských. Chtěli jsme slyšeti, co udělá státní správa. Bude solidární s majiteli dolů, s koncerny, nebo půjde příkladem vstříc a ujedná smlouvu platnou pro dělnictvo na státních, dolech v severních Čechách? My bychom neměli v tomto shromáždění v tak vážném okamžiku, kdy jde o existence nejen těch 30.000, nýbrž o existence dalších, desítek tisíc, ba snad set tisíc, kteří za několik dnů nebudou míti práci, kdy jde také o těžké poruchy našeho hospodářského života, k vám mluviti v domnění, že mluvíme k hluchým uším. Vy byste ve vlastním zájmu, abyste ukázali, že máte smysl pro stát a zdravé hospodářství jeho, měli naléhati, aby tento konflikt byl, když již je vyvyvolán, zlikvidován a odstraněn. Ale nevšímavostí, pasivitou nebo způsobem, který se u některých občanských politických stran projevuje, dáváte najevo velmi malý zájem o stát, o jeho zdravé a správné hospodářství.
Tedy proto bych prosil, aby naše slova, která na vás adresujeme, nevyzněla naplano, aby státní správa učinila vše k brzkému, co nejrychlejšímu zlikvidování tohoto konfliktu, aby učinila vše, aby spravedlivým, hospodářsky zdůvodněným požadavkům, morálně opodstatněným přáním bylo také vyhověno. To je úkolem této vlády. A vládní většina měla, jak jsem pravil, od počátku učiniti všechno, aby ukázala pracujícímu lidu, že má smysl pro sociální spravedlnost. Avšak my zatím vidíme nejenom ze všeho toho jednání a postupu činitelů, kteří vzali tu na sebe úkol zprostředkovatelský, ale také z jednání ostatních stran, že se nám tu v celé nahotě presentuje, představuje režim podnikatelský, režim, který je příliš daleko vzdálen nejenom od ducha budovatelů tohoto státu, ale který je také příliš daleko vzdálen od zásady, která tu byla bezpočtukráte vytčena a prohlašována, od zásady sociální spravedlnosti.
Z toho důvodu soudím, že ještě nyní, v hodině přímo dvanácté, je možno učiniti opatření, aby stávka v severních Čechách byla ve prospěch horníků zlikvidována. Nestane-li se tak, pak, pánové, jdeme vstříc dobám, jdeme vstříc událostem, které jsou špatnou předehrou do jubilejního roku, {Výborně!) jdeme vstříc těžkým sociálním otřesům, velikým hospodářským zápasům, jdeme vstříc bojům, kterých jsme snad v tomto státě ještě nezažili.
Hleďte, před několika dny byl ukončen zápas statisíců kovodělníků v Německu. Tam si počínala vláda poněkud jinak, ne sice podle našeho přání, nebo podle přání organisací dělnických, ale projevila ta vláda německá více smyslu pro potřeby kovodělníků, nežli vláda naše pro potřeby těžce pracujících horníků, v nebezpečí ustavičně se nacházejících. Tam, když rozhodčí soud rozhodl zvýšení mezd o 3 pfennigy, na hodinu t. j. asi o 24 haléřů, rozhodl ministr, že mzdy mají býti zvýšeny o 5 pfennigů t. j. o 40 haléřů na hodinu. A u nás? Místo, aby ministr přišel s návrhem, vyhovujícím aspoň té jedné straně, o kterou v přední řadě zde jde, přichází s návrhem, který není ničím jiným než návrhem podnikatelů, majitelů dolů, než návrhem organisace zaměstnavatelské.
Z těchto důvodů nemůžeme souhlasiti s prohlášením pana ministra veřejných prací. (Potlesk.)
Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má dále pan sen. inž. Bečka.
Sen. inž. Bečka: Slavný senáte! S opravdovou lítostí dívám se na krajní stanovisko, jež vyvinulo se ve sporu mezi zaměstnavateli a zaměstnanci v revíru mosteckém. Přál bych si opravdu, aby jíž jednou byly spory mezi kapitálem a prací a jich poměr jinak řešeny, než - jak dosud se stávalo a opětně nyní se stalo - krajním prostředkem, zbraní jistě dvojsečnou, která je všestranným nebezpečím, to jest stávkou. Věc tak eminentně hospodářská jako tato měla by býti řešena podle mého soudu s opravdovým úplným klidem a největší rozvahou na všech stranách. Stávka, myslím, ano, tvrdím, není dnes ani v naší veřejnosti sympatická, a budiž otevřeně řečeno, a nebojím se to tvrditi, že ani v dělnictvu není sympatická a že dělnictvo z veliké části v tomto případě bohužel do ní bylo vehnáno a vnuceno. (Sen. dr. Soukup: Nejde o sympatie, nýbrž o nezbytnost!) Ale sympatie mnoho znamená a také při jednání uvidíte, co znamená sympatie. (Sen. Ant. Novák: Dělnictvo bylo vehnáno do stávky!) To máte pravdu, vždyť já netvrdím nic jiného, než že bylo do stávky vehnáno. Ale prosím, aby ti, kdo do této stávky ženou, uvážili skutečné poměry a řídili se podle nich a ne chvilkovými náladami nebo domnělými chvilkovými prospěchy. Ať dopadne stávka jakkoli, ať zvítězí ta či ona strana, nevím - a jsem přesvědčen, že vy rovněž nevíte -jak věc skončí, protože zde rozhodují proti sobě dvě síly, které nejsou vyzkoušeny. Jedno jest jisto: že při tom utrpí stát. (Sen. Dundr: A na tom jsou vinni dělníci?!) Po případě obě strany - já nevím. Jak se díváte na věci. nedivím se tomu: podle svého stanoviska docela správně vidíte jen své věci před sebou. Ale pan kol. Průša zde tvrdil věci - tomu se divím -které po mém soudu nesouhlasí s jeho dřívějšími vývody. On nám tu dokazoval, jací vydřiduši jsou zaměstnavatelé, jen aby hrabali peníze a sebrali do svých kapes (Výkřiky.) Pardon, račte dovoliti. Naproti tomu však tvrdí a prohlašuje, že stamiliony byly vloženy do investic těchto podniků. (Výkřiky.) Ty tam byly vloženy z toho důvodu, aby tyto závody vůbec byly schopny života, aby dělnictvo mohlo býti zaměstnáno. Na jedné straně tedy zaměstnání, na druhé straně docela určitě užitek. Bez užitku, to je staré přísloví, to si musíme jako lidé říci, ani kuře darmo nehrabe. (Hlasy: Nepotřebujeme kapitalistů!) Vy je budete potřebovati.
Pánové měli by přece jen uvážiti, co v hornictví znamená ohrožení celé řady - nejen těch několika, o kterých se zde mluvilo, nýbrž celé řady - středních a malých závodů, které dnes velmi těžko pracují, resp. mnoho nemohly pracovati a nepracují následkem toho, že jsme zavedli 8hodinovou dobu pracovní. (Hlasy: Ta byla již za Rakouska!) My jsme byli také pro to, naše strana se nikdy proti tomu nestavěla a nestaví se proti tomu ani dnes, ale jak dnes 8hodinová práce se vykládá u nás, tak se nevykládá nikde jinde v celém světě. (Sen. Dundr: Naše dělnictvo je nejvýkonnější!) U nás zmámená 8hodinová práce 5 hodin 40 minut na velkých závodech a na menších závodech snad 61/2 hodiny. (Hlasy: Jak to? Poněvadž dnes do 8 hodin práce, jak dobře víte, započítává se sfárání a vyfárání, započítává se cesta. (Hlasy: Jinde také!) Jinde se to nepočítá a podívejte se, jak se na to dívá dnes nejen Francie a Belgie, která je velmi zaměstnána, nýbrž jak se na to dívá také sama Amerika! To vidíme z posledních jednání.
Ale u nás vedle toho, že máme místo 8 hodin vlastně 5 hod. 40 minut, ještě sobotu. (Sen. Dundr: Jděte do šachty pracovat!) Já vím, co to je práce, já se práce nebojím. (Sen. Dundr: Já tam byl!) Já také, a horší postavení než vy jako dělník jsem tam měl.
V sobotu se má pracovati 6 hodin, ale račte uvážiti, že to znamená ve skutečnosti jen 4 hodiny, a důsledek toho je, že se v sobotu v některých, závodech nepracuje vůbec. Co to znamená? To znamená ztrátu ve výkonu. (Hlasy: A co když se nepracuje dva dny v týdnu?) Kdyby to bylo všude jinde, my nebudeme proti tomu, když by se s tím dalo konkurovati. Ale to znamená ovšem nedostatečný celkový výkon, resp. nedostatečné využitkování závodu a to znamená dále zdražení uhlí. To je samo sebou, a tu je na vás ... (Hlasy: To je na vás! - Nepřipusťte tak velké zisky!) Na některých závodech připouštím, ale jak jsem již pravil, celá řada nám jich bohužel zachází. Ze 242 závodů středních a malých bylo zavřeno od r. 1923 do dnešního dne 62, ve 180 z nich se ještě pracuje, ale budou-li moci pracovati dále, jest ovšem otázka.
Ale, vážení pánové, zdražení uhlí znamená, že nemůžeme udržeti při zvýšeném nákladu export . (Sen. Toužil: Vy jste spoluúčasten, poněvadž to dělá Živnobanka!) Já nemám co dělati se Živnobankou, to se moc mýlíte. Já hájím věc, která je naprosto správná a která se týká také vás. Jestliže průmysl nebude moci vyvážeti za hranice, kdo bude nejvíce ohrožen? Naše dělnictvo, poněvadž budeme vyvážeti to dělnictvo, které vy hájíte, vlastně měli byste hájiti. (Sen. dr. Heller: Z toho revíru není žádný export!) Z toho revíru ne, poněvadž jste jej ubili už tou svou drahotou. (Sen. Jarolim: Co pak dělá Peček v Sasku? Má tam 20 milionů v německých markách.)
Vážení pánové! Takovou stávkou jistě průmyslníci jsou poškozeni, to vám přiznám, ale nezapomínejte, že také vy, a dělnictvo a všeobecně celý závod. (Sen. dr. Heller: Proto nic nemají dostati, že ano, to je logika!)
Chtěl bych, abyste mě tak trochu v klidu vyslechli, vždyť se nepotřebujeme hádati, tyto věci přec jsou tak čistě hospodářské. Já jsem též docela klidně poslouchal pány z vaší strany, proto bylo by mně velmi milé, kdybyste vyslechli aspoň tuto část, kterou vám chci říci, a dotaz, který vám chci dáti, mně v klidu zodpověděli.
Važení! Co máme říci tomu, jestliže dnes - pan kol. Jarolim jistě bude věděti, oč jde - uzavírají se smlouvy a jestliže se horníci naši lákají, aby šli do zahraničí, do Německa . . . (Sen. Hampl: Oni jsou k tomu nuceni!) Jen počkejte, prosím, já jsem zvědav, jak mi to vysvětlíte. Jsou lákáni do Německa, kde pracují déle než u nás, kde pracují s tím žádaným výkonem, který nyní žádají naši majitelé dolů, aby byl zaručen u dělnictva. Tedy v tom Německu budou pracovati za horších podmínek než u nás, a to za těch podmínek, jaké se žádají, aby dnes dodržovali u nás. {Výkřiky sen. Jarolima - Sen. Hampl: Kdyby měli chléb a výdělek u nás, nepůjdou za hranice!} Vždyť u nás za těch podmínek pracovati nechtějí, vždyť vy na to nechcete přistoupiti. {Sen. Hlávka: Udržujte styky se zahraničím, ať máme odbyt!)
To je vám tedy jedno, když říkají, že budou pracovati tam za těch horších
podmínek, a vedle toho je vám to jedno, zdali pracují pro cizí stát, místo, aby pracovali pro náš? (Hlasy: To je vaše vina!) Ale vždyť vám zde nabízejí tytéž podmínky, aby za nich pracovali. K vůli tomu vznikla stávka!) (Hluk. - Výkřiky.)
Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid. (Sen. Toužil: My za to nemůžeme, že místo zboží vyvážíte dělníky!)
Sen. inž. Bečka (pokračuje): To děláte vy, vždyť je tam lákáte a doporučujete jim to.
Vážení pánové! Slyšeli jsme od pana ministra, že jednání není rozbito. Já bych se obracel na ty, kteří v této věci mohou z obou stran rozhodovati, aby byli pamětlivi, že zde jde o skutečný prospěch státu. A ti, kterým je tato republika vyšší nade všecko ostatní, musejí podle mého soudu se přičiniti, aby tato stávka byla skutečně co nejrychleji skončená. (Potlesk. - Výkřiky na levici.)
Místopředseda Donát (zvoní): Přerušuji rozpravu.
Byl mně podán formální návrh. Prosím, aby byl přečten.
Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):
Návrh sen. Toužila, Bodnara, dr. Housera, Včeličky, Sehnalové a druhů:
Podepsaní senátoři činí podle §u 47 jedn. řádu návrh na způsob jednání při rozpravě o prohlášení ministra veřejných prací v záležitosti hornické stávky:
O prohlášení vlády budiž vedena rozprava ve dnešní schůzi až do jejího vyčerpání a rozprava budiž ještě dnes podle §u 65 jedn. řádu zakončena hlasováním.
Místopředseda Donát (zvoní): Vzhledem k podanému návrhu na sčítání hlasů, žádám p. zapisovatele sen. dr. Procházku, aby sečetl hlasy napravo, p. sen. Pastyříka, aby sečetl hlasy ve středu, a p. sen. Prause, aby sečetl hlasy nalevo, a oznámili mně výsledek sčítání. Senát je způsobily se usnášeti.
Kdo hlasuje pro přednesený návrh, aby bylo pokračováno v debatě, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
(Po sečtení hlasů):
Pro návrh bylo odevzdáno 44 hlasů, proti němu 68 hlasů. Návrh je zamítmut a zůstává při mém rozhodnutí.
Přerušuji projednávání pořadu schůze.
Oznamuji, že do výboru zahraničního na místo sen. Luksche nastupuje sen. Prause.
Ústavně-právní výbor senátu žádá, aby ve smyslu §u 35 jedn. řádu byly prodlouženy o 4 neděle lhůty, dané mu k projednání vládního návrhu zákona o zařízení a působnosti báňských úřadů, tisk 569. zákona o osvojení, tisk 572.
Kdo souhlasí s tím, aby lhůty k projednání těchto věcí byly o další 4 neděle prodlouženy, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Lhůty tyto se schvalují.
Navrhuji, aby bylo předsednictvo zmocněno svolati příští schůzi senátu podle §u 40 jedn. řádu písemně nebo telegraficky a stanoviti její pořad jednání.
Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou. Návrh můj je přijat.
Končím schůzi.
Konec schůze ve 20 hod. 15 min.