Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Položka ke krytí těchto výdajů je vložena do rozpočtu. Rozpočet jsme právě schválili, o úhradu je postaráno, a rozpočtový výbor proto navrhuje přijetí tohoto zákona. (Potlesk.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): K debatě jsou přihlášeni pp. senátoři: Beutel, Ant. Novák, Hartl a paní sen. Plamínková.

Je zde návrh na řečnickou lhůtu 1hodinovou, podaný sen. Ant. Novákem a soudr., a z předsednictva se činí návrh na řečnickou lhůtu ¹/₄ hodiny. (Sen. Ant. Novák: Když se jedná o invalidy, tak stačí čtvrt hodina!)

Dám hlasovati o návrhu širším p. sen. Ant. Nováka a soudr. na lhůtu řečnickou jednohodinovou.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. (Výkřiky: To je většina. - Hluk.)

To je menšina. (Hluk. - Výkřiky.)

Prosím, račte zaujmouti místa. (Děje se.) Dám sčítati hlasy.

Prosím pány zapisovatele, aby sčítali hlasy.

Prosím, 46 hlasů je pro návrh sen. Ant. Nováka a soudr. a 69 hlasů je proti. Návrh je zamítnut. (Výkřiky sen. Ant. Nováka.)

Pánové, prosím o klid! Nerušte jednání! (Spor sen. Ant. Nováka se senátory strany živnostenské.)

Pane sen. Ant. Nováku, nerušte jednání!

Dám hlasovati o návrhu na řečnickou lhůtu ¹/₄ hodiny.

Kdo je pro tento návrh, prosím, aby zvedl nuku. (Děje se.)

To je většina. Návrh je přijat.

Přikročuji k debatě. Slovo má pan sen. Beutel. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Beutel (německy): Již roku loňského konstatovali mluvčí naší strany jak v poslanecké sněmovně, tak také v senátě, že přede všemi jinými stranami vedle českých většinových stran německé měšťácké vládní strany své demagogii při žádné vládní předloze nepouštějí tak volnou uzdu jako při poradách o prodloužení zákona o podpoře válečných poškozenců. Jaké si zde zejména německá křesťansko-sociální strana... (Hluk.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Beutel (pokračuje):... dovolovala manévry na oklamání ubohých válečných poškozenců, na to musí zde býti poukázáno. Již loňského roku měli jsme příležitost konstatovati to v mnohých schůzích především venku, a také zde bylo poukázáno na toto neupřímné a přímo podvodné jednání především křesťansko-sociální strany. Je velice příznačno, prokážeme-li na stenografickém protokolu z loňského roku, co v této příčině křesťansko-sociální strana válečným poškozencům s tohoto místa slibovala. Nechceme se dopouštěti chyby a citovati z paměti, nýbrž bude potřebí, aby promluvil protokol sám. Zástupce křesťansko-sociální strany, jak potvrzuje to, co jsem před tím uvedl, řekl doslova: >Je-li křesťansko-sociální strana nyní zastoupena ve vládní většině, pak budeme se nyní obzvláště snažiti, abychom na vhodném místě hájili spravedlivé požadavky válečných poškozenců. Následkem toho trváme na iniciativních návrzích, které náš kolega Zajícek podal svého času v poslanecké sněmovně, a nedáme se žádnými prostředky zastrašiti, abychom tyto v daném okamžiku prosadili.< (Sen. dr Heller (německy): Tento okamžik se dostaví, až všichni váleční invalidé pomřou!) Zdá se, že vhodný okamžik do této chvíle ještě nenadešel. Pánové tehdy řekli: >Pro nás znamená tento zákon krátké provisorním pro dobu nejvýše několika měsíců, po které s určitostí očekáváme, že při novelisaci zákona, válečným poškozencům, jakož i vdovám a sirotkům příznivé, vzat bude zřetel k iniciativním návrhům, jež podali naši kolegové v poslanecké sněmovně, a že zákonitě budou provedeny.< Mluvilo se dokonce o škrtnutí přeplatků, které se mělo prosaditi, řeklo se především doslova: >Zlepšiti úděl těžkých invalidů považujeme za spravedlivý požadavek. Také v tom je československý stát daleko pozadu za jinými sousedícími státy, které jsou mnohem chudší nežli tento stát.< Ano, šlo se dále, řeklo se - cituji doslova ze stenografického protokolu: >Ze všech těchto věcných úvah je naše strana v poctivém úmyslu pro to - v poctivém úmyslu, cituji doslovně - aby zákon o válečných poškozencích v nynější své podobě byl jen pro krátkou dobu prodloužen jako provisorium, aby pak byl nahrazen lepším novelisovaným zákonem. Dlužno proto zcela obzvláště vítati, že se konečně nalezl ministr sociální péče, jenž se chce snažiti, aby zákon byl zlepšen. Budeme se všemi silami snažiti, abychom přispěli k tomuto sociálnímu zlepšení zákona, jsme proto ochotni hlasovati pro tuto předlohu jako provisorium.< Ale netoliko zde, také venku ve schůzích válečných poškozenců vystupovali křesťanští sociálové a slibovali těmto lidem tónem stejně poctivého přesvědčení, jak to učinil pan Krumpe v Ústí, že se všemi svými silami, jaké nyní jako vládní strany mají, zasadí o to, aby jejich smutný úděl byl zlepšen. (Sen. Reyzl (německy): Janausch v Liberci!) Ano, také. A co máme před sebou? Po uplynulém roce, když nyní znovu bylo zaujato stanovisko k zákonu, slyšíme zase, jak táž německá vládní strana svým zástupcem, posl. Zajíckem, nejen opětovala odporný loňský podvodný manévr - jinak to nemohu nazvati - nýbrž že také zase zamítla všechny pozměňovací návrhy, jež naše strana podala, a že opětovně je ochotna hlasovati zase pro prodloužení tohoto tak starého, tak špatného a často kritisovaného zákona. Dokázali jste opětně tím, co zde vaši zástupcové prohlásili, že jste dosud neprojevili dosti otrockého ducha vůči vládě; snaží se o to dále, a to se patrně dnes zase potvrdí jejich chováním (Výkřiky.), neboť v poslanecké sněmovně to jejich kolegové již dokázali, oni netoliko pomáhali zhoršiti invalidům a válečným poškozencům jejich životní podmínky tím, že se zasazovali o cla, zhoršili životní podmínky válečných invalidů právě tak jako dělnictva vůbec, zasazovali se již nyní zase nejen o daň z cukru, o nesmírná vojenská břemena, o příští válku, dopustili se také především jiným toho, že prodloužena byla bída válečných invalidů. Myslím, že je potřebí k tomu poukázati vzhledem ke slibům, které pronesli jako vládní strany v nesčetných schůzích a také v poslanecké sněmovně a rovněž zde, jak protokol dokazuje. Zrušili dané sliby. Přispěli spolu k tomu, že zůstalo při neuznání důchodů pozůstalým, přispěli k tomu, že tito ubožáci neobdrží žádného odbytného, když příčinu smrti ubohých invalidů nelze přímo odvoditi z poranění, která utrpěli ve válce. Tato krutá, tato nesmírná nespravedlnost trvá tedy dále. Vrácení důchodových přeplatků, které je příčinou veliké bídy mnohých rodin válečných poškozenců, potrvá nadále následkem jednání většinových stran a zejména následkem pomoci německých měšťáckých stran, v čele strany křesťansko-sociální. (Souhlas.) Nic z toho, co slíbili, nebylo tedy splněno. Naopak, nejen že se zdá, nýbrž jest již potvrzeno, že se snaží pracovati k tomu, aby tito ubožáci teprve smrtí byli vysvobozeni, dříve nežli lze očekávati nějaké zlepšení. A to se děje ve státě, ve kterém nelze sehnati dost veliký náklad na militarismus, to se děje ve státě, který se svými válečnými poškozenci prokazatelně jedná nejhůře. Neboť prokázali jsme netoliko my, prokázáno bylo také na mezinárodní konferenci v Ženevě, že Československo jedná se svými válečnými poškozenci nejšpinavěji. Máte-li, pánové z většiny a zejména německé měšťácké strany, ještě trochu cti v těle, pak musili byste odstraniti tuto skutečnost, která byla v Ženevě zjištěna, musili byste odstraniti tento stav a zasaditi se o to, aby se válečným poškozencům, ubohým vdovám a sirotkům dostalo aspoň toho, čeho k životu potřebují, neboť dnes toho nemají, dnes musí choditi žebrotou. Místo toho usnášíte se opětovně o provisoriu a zamítáte návrhy na novelisaci. Následkem toho prodlužuje se bída válečných poškozenců, slibovali jste, a to musí býti opětovně konstatováno, tyto sliby jste neproměnili ve skutek, jak bylo vaší povinností. Nečiníte toho; a když toho nečiníte, pak na sebe, na své strany a tuto vládu a zejména také na křesťanského ministra sociální péče svalujete nejen odium hanby, nýbrž také věrolomnosti nejhoršího druhu vůči válečným poškozencům. To budiž zde konstatováno, a to budiž účelem mých vývodů. (Souhlas a potlesk něm. soc. dem. senátorů.)

Místopředseda dr Brabec: Dalším řečníkem je pan sen. Ant. Novák. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Ant. Novák: Slavný senáte! Velectěné dámy a pánové! Ujišťuji, že mi není příjemné o půl jedné v noci chápati se slova k této jistě důležité otázce, zvláště za situace, která předcházela, kdy slavné předsednictvo tohoto sboru navrhuje pro debatu o obětech světové války řečnickou lhůtu čtvrt hodiny. Je to trapné a bolestné.

V úvodu současně připojuji se v plném rozsahu k vývodům p. kol. Pánka, který si zde oprávněně stěžoval na jednání proti senátu. Z jakých důvodů tyto terminované předlohy nebyly dány do senátu, když senát neměl ničeho na práci? Pánové, již několikráte jsem poukazoval na to, že náš parlament je nejdražším parlamentem v Evropě, přihlížíme-li k počtu obyvatelstva. A dokladem způsobu jednání je dnešní schůze. Tedy po této stránce není vina na naší straně.

Měli-li někteří pánové obavy, že bych zde mluvil obstrukční řeč, ne, pánové a dámy, o těchto otázkách stále nevyřešených není potřebí mluviti obstrukční řeči, ale je potřebí více upřímnosti.

V úvodu jsem nucen vrátiti se k poslední debatě, která se zde konala 14. července. Tehdy v debatě pan kol. Adamovský mně vyrušil poznámkami, jimiž vytýkal nehospodárnost jedinému sirotčinci invalidnímu, který byl zřízen Družinou válečných poškozenců v Načeradci. Pan kol. Adamovský použil zde slov velmi nevhodných a velmi ostrých. Já jsem se o té věci okamžitě informoval. Žádal jsem zprávy, poněvadž mně na tom také záleží, pane kolego, a žádné nepořádky nekryji. Kde jsou nepořádky, odstraniti!

Družina válečných poškozenců poslala panu kol. Adamovskému 29. července dopis tohoto znění:

>Pan Adamovský, senátor v Načeradci! Velectěný pane senátore! Při plenární schůzi senátu dne 14. července 1927 v polemice zmínil jste se o našem ústavu v Načeradci - doslovně podle stenografického protokolu řekl jste následující: - Cituji stenografický protokol, který je v dopise obsažen. - O tom bychom mnoho musili povídat a nebylo by to ani hezké pro veřejnost, o tom sirotčinci, jak to tam vypadalo a vypadá. Ale až se spolu sejdeme, pak si o tom pohovoříme. Krejcar ke krejcaru shánět a tisíce rozhazovat. Mluvím z prakse.< To jsou slova pana kol. Adamovského. >Výroků těchto použil jste za četné účasti pánů senátorů a samozřejmě, že si jich povšimli. Žádáme Vás proto zdvořile, abyste nám sdělil, jak to v tom ústavě vypadá a co je tam nesprávného. Vaše výroky činí dojem, jakoby hospodářství u ústavu bylo toho druhu, že veřejnost by se nad ním musila horšiti. Dále Vás žádáme zdvořile, abyste nám laskavě sdělil, kdy a jakým způsobem tisíce u ústavu se rozhazovaly. Doufaje, že dostane se nám od Vás přesných zpráv. Znamenám se v dokonalé úctě za ústředí Neumeister, tajemník.<

Pan kolega Adamovský do dnešního dne je dlužen odpověď. (Sen. Adamovský: Ona přijde!) Pane kolego, račte prominout, takto se nejedná, zde napadat. Já se hned zmíním také o druhých. Tady napadáte způsobem nekvalifikovaným a když vás žádá vedení ústavu, abyste výtky zde přednesené doložil, tedy od 29. července 1927 do dnešního dne odpověď jste nedal. (Hlas: To je skandál! - Sen. Adamovský: Ona přijde ta odpověď!)

Pane kolego, podívejte se, proti invalidům dnes se dělá ve veřejnosti všeobecně nálada nespravedlivá, proti invalidům ve veřejnosti mnohdy i tiskem se píše způsobem nesprávným. Řekl jsem, máte-li něco nesprávného, vystupte proti tomu, ale nenapadejte invalidy bezdůvodně, nenapadejte invalidy vy, jako senátor. Tedy zde to máte velmi pohodlné, udělá se prostě gesto, něco se poví, a samozřejmě invalidům tím škodíte více, než se vám zdá. Tedy, prosím, takovýmto způsobem jednati není správné.

Dámy a panové, půjdu dál. Nebudu zde znovu probírat veškeré detaily, ale předloha, která byla vládou předložena... (Různé výkřiky. - Sen. Havlena k senátorům strany lidové: To je vám k smíchu?) Pánové, buďte bez starosti, já také mám možnost zmíniti se o dalších otázkách. Jen se nerozčilujte, ono je to k pláči, k smíchu to není.

Předloha původní byla, jako předcházející předlohy, limitována do konce roku 1928, jak již pan referent sdělil. Nyní prostě na návrh pana referenta poslanecké sněmovny platnost zákona se prodlužuje do pololetí. Z jakých důvodů? To nám pan referent v plném rozsahu nesdělil. Také nevěnuje pozornost otázkám péče o válečné poškozence, ví velmi dobře, jaké jsou to důvody. Prosím, dá se prokázat: >v rozpočtu na r. 1928 je bezmála stejná cifra - o 50 milionů, tuším, méně, než r. 1926 - ale přihlédneme-li k úmrtí, sirotkům atd., cifra není nikterak snížena.< Ale také velmi dobře víme, že ministerstvo sociální péče - o tom se, již také mluvilo - připravuje novelu zákona - jaká bude, to je velmi přísné tajemství. A dámy a pánové, dnes vypadá situace takto: Váleční poškozenci jsou sdruženi v organisaci mezinárodní a pracují, pokud za daných poměrů je to možno, i po této stránce. V době dřívější konal se sjezd v Bělehradě, později v Gentu, kam i ministerstvo tehdejší vyslalo svého oficielního zástupce. Měl jsem čest býti přítomen těmto sjezdům, jako zástupce klubu, ke kterému mám čest náležeti. Poměry se dnes změnily. Konal se sjezd v Ženevě a letošního roku ve Vídni. Na sjezdu bylo samozřejmě konstatováno, což i pp. referenti znají a pp. referenti přítomní z ministerstva sociální péče také velmi dobře vědí, že péče o válečné poškozence v republice Československé stojí na jednom z posledních míst.

Byla přijata také příslušná resoluce tohoto mezinárodního sjezdu, na které dříve svého zástupce ministerstvo sociální péče republiky Československé vysílalo. Za dnešního režimu, prosím, ani odpověď se nepošle. Do dnešního dne ministerstvo sociální péče na resoluce tímto kongresem zaslané - mezinárodní forum - ani odpověď nezašle. Ale, pánové, já se tomu nedivím a lituji, že zde není pan ministr sociální péče Msgr. Šrámek, katolický kněz. Pan ministr sociální péče má ve svém šuplíku zamknutou 3 měsíce (Slyšte!) řadu případů, kde se jedná o povolení léčby pro válečné poškozence - státní zaměstnance, a nemůžete to dostati ze šuplíku pana ministra sociální péče. Prosím, co můžete potom čekati! My to víme, že nyní vane naprosto jiný duch a režim. Ale, pánové a dámy, přece jen tak křiklavě, tak tvrdě, není potřebí postupovati.

Podívejte se, já se zmíním o této otázce, kde jedna ze zvlášť tvrdých skutečností je ta, kde ministerstvo v době přítomné zvláště krutě vymáhá t. zv. přeplatky. Čím ty přeplatky vznikají? Máme hranici příjmovou. Berní úřady, přetíženy jsouce prací, v řadě případů nebyly schopny dodati přesných označení, zda ten neb onen měl platný nárok na důchod. V době přítomné zemský úřad pro péči o válečné poškozence v Čechách má vymáhati 20 mil. přeplatků, cifra 18 ca 20 mil. Na Moravě vzhledem k počtu invalidů je přibližně stejný obnos. Jakým způsobem se přeplatky vymáhají? Já jsem si dovolil požádati pana ministra o vysvětlení interpelací ze dne 14. října, kde uvádím konkrétní případ, kde zemský úřad pro péči o válečné poškozence v Brně výnosem ze dne 17. října číslo 138950/27 vyžaduje na Karlu Haidenreichovi, Dolní Studenec - je to železničář nejnižší kategorie - přeplatek v obnosu 3.172 Kč 50 h do 3 dnů. Prosím, před tím byl upomínán a protože nebyl schopen vyhověti, tak poslední ferman zní: Do 3 dnů! Měl jsem potěšení hovořiti s ředitelem zemského ústavu drem Svobodou a požádal jsem ho, zda on jako lépe situovaný státní úředník je schopen do 3 dnů zaplatiti obnos 3000 a několik set Kč. Pan dr Svoboda pokrčil rameny, a já samozřejmě věřím, že není schopen.

A prosím takovým způsobem se postupuje bezohledně a tvrdě. Finanční prokuraturou dělají se výlohy, ačkoliv v několika případech již nejvyšší soudní instance rozhodla, že zde není vina na straně těchto válečných poškozenců. Ale soustavně v tomto směru se postupuje bez ohledu na to, že máme již dávno přijatou resoluci, že v případech zvláštního zřetele hodných splnomocňuje se ministerstvo sociální péče po dohodě s ministerstvem financí, aby přeplacené částky byly odepsány. Ale co je resoluce pro ministerstvo sociální péče? Kousek popsaného papíru. Račte vzíti dnešní resoluci do rukou a uvidíte - pan referent zapomněl, nevytýkám mu to, že se dnes v podstatě jedna a táž resoluce znovu navrhuje. Co se stalo s předcházející? Není prostě kouska respektu k parlamentu, když všechno se prostě přechází.

Dalo by se i za těchto těžkých poměrů mnoho a mnoho vykonati, ale dnes za režimu monsignora Šrámka, kterýžto p. ministr, jak jsem konstatoval, si nechává ve svém šuplíku spisy několik měsíců a úmyslně je nevyřizuje, situace válečných poškozenců je neobyčejně těžká. Prosím, systemisace. Jak vypadá systemisace u ministerstva sociální péče? Podívejte se na zemský úřad! Tam kvalifikovaní účetní úředníci konající odpovědnou práci účetní, jsou na smlouvu. Tam slouží 40 až 50 velmi dobře kvalifikovaných úředníků, kteří svědomitě konají své povinnosti, ale, jsou na smlouvu a mohou býti zítra, mohou býti za rok propuštěni. Tedy v tomto směru i na úřednictvu ministerstva sociální péče páše se křivda, v jednotlivých případech přímo zločin. Pochopitelně, když úředník 8 až 9 let poctivě pracuje, ale neví ani dne a hodiny, až se mu otevrou dvéře a řekne se: Můžeš jíti, hledej si něco jiného - že nepřispívá to ke klidu a pořádku.

Mluvilo se zde - a to jsme slyšeli již několikráte, posledně jsem na to též poukazoval, nevyčítám a chápu to - že páni referenti přinesou cifry, kde je to na haléř vypočítáno, co se válečným poškozencům od počátku samostatnosti až po dnešní dobu vyplatilo. Dělá to v celku ohromné miliony, zní to hrozně. Jsou také předpisy, které se rovnají zákonům, kdy invalidé mají přednostní práva; pan referent mluvil o trafikách a zmínil se o tom, jakým způsobem se válečným poškozencům vyhovuje. Pánové, já v tomto směru nechci činiti planou výtku. Jak jsem několikráte řekl, nikdy se nedopouštím toho, abych někomu vědomě křivdil. Nechci činiti výtky okresním finančním ředitelstvím, v řadě případů nemohu činiti výtky ani zemskému finančnímu ředitelství, ale račte prominouti, protekce, která dnes panuje i na nejvyšších místech, je takového rázu, že je nejvýš na čase, aby proti ní již jednou se vystoupilo. Vezmu za příklad nejen pražské sklady. Když mluvil pan referent o stavech venkovských, podívejme se na pražské, kde by řada invalidů nalezla obstojnou existenci. Před několika měsíci byla podána žádost o povolení ke zřízení skladu tabáku v Praze VII. Žádost byla doporučena ke kladnému vyřízení. Tabáková režie vyjádřila se příznivě, ministerstvo financí však nepovolilo zřízení skladu v Praze VII. a spis ležel v ministerstvu financí 5 měsíců. Bylo sděleno, že se nový sklad nezřídí, ale že se do skladu přidělí společník. Bylo podáno několik žádostí. Připomínám, když zde pan referent mluvil o tom, jak je postaráno o slepce a podobné, že na Žižkově je 100%ní válečný poškozenec Kanka, otec 4 dětí. Kankovi jsem psal 29 žádostí o trafiku, ale do dnešního dne tento chudák, který je nad hrobem, trafiku neobdržel. Na Letné je slepec Záruba, který po dlouhých procedurách byl přidělen za společníka do trafiky s měsíčním obnosem 600 Kč. Ono je tedy o část slepců postaráno, ale máme velkou část těžkých invalidů-slepců, o které postaráno není.

Jak to vypadá v pražských skladech, dovolím si hned přednésti. Při řízení je ovšem sáhodlouhé vyšetřování, má-li válečný poškozence kvalifikaci, zachovalost a pod. Ale při tomto řízení, kde se napřed nepovolil sklad v Praze VII. a spis ležel na ministerstvu sociální péče hodně dlouho, na konec bez dlouhého řízení byl za společníka přidělen pan major Máj. Chápu, že vojenské nižší šarže subalterní snad nemají tak příliš vysoké pense, ale co má dělati ten 100%ní invalida, jak se má dívati na to, když invalidé jsou odmršťováni, ale major se dostane za společníka do trafiky. Ale v tom skladě máme ještě dalšího společníka, a to pana Voců, podplukovníka, který má ze skladu čistého příjmu 18.000 Kč. Je tam ještě další pán, pensionovaný generálmajor Roztok, který má ovšem také určitou pensi. Víme, že páni generálové dlouho těžce nesli, že podle platného usnesení zákona nebyla jim vyplácena pense podle jejich skutečné hodnosti generálské, nýbrž pouze do hodnosti plukovníka, ale těžké invalidy musí to boleti, když se přidělují do trafik lépe - nechci říci skvěle - situovaní páni podplukovník, major a generál, kteří jsou lépe situovaní než ten odmrštěný invalida.

Máme v Praze další zajímavý případ, sklad tabáku v Praze II. Že sklady tabáku jsou velice výnosné, to každý zasvěcenec dokonale zná. Držitelem skladu tabáku v Praze II. je pan Fišer, spolumajitel domu na Vinohradech, současně majitel statku Písty. Je tedy také držitelem hlavního skladu tabáku, ze kterého má příjem 22.000 Kč za svou osobní spolupráci a 28.000 Kč podíl na čistém zisku. Vedle toho je v tomto skladě společníkem pan nadporučík Kadlec, dále pan dr Hošek, a aby to tak nebolelo, je tam také Frič, válečný slepec, tedy, prosím, v jednom skladu připadají na jednoho slepce 3 pensisti.

Pánové, myslím, že není potřebí v tomto směru dokazovati, zdali se postupuje správně. Podívejme se na sklad v Praze III.

Místopředseda dr Brabec: Dovoluji si upozorniti pana řečníka, že jeho lhůta již dávno uplynula.

Sen. Ant. Novák (pokračuje): Pane předsedo, račte býti tak laskav, mám ještě několik věcí. Včera pan místopředseda překročil lhůtu o 1 a půl hodiny (Hlas: Ovšem!) a bylo to přehlédnuto. Když se jedná o oběti světové války, je nutno vzíti na to ohled. Vždyť já to nemluvím pro zábavu, mně to také není příjemné. Ale domnívám se, když jsou zde pani z ministerstev, že si tyto námitky zaznamenají a snad ministerstva pod tlakem senátu pokusí se o zjednání nápravy.

Místopředseda dr Brabec: Tedy prosím, já ještě počkám.

Sen. Ant. Novák (pokračuje): Sklad Praha III. Tam je Šimková, vdova po advokátu. Je tam jeden invalida Rott, slepec, ač by tam mohli býti ještě 2 slepci, poněvadž tento sklad má hrubý zisk 324 tisíc Kč. Zaměstnává ještě 3 pomocné síly, z nichž ani jedna síla není válečným poškozencem.

Zmíním se ještě o trafikách, o těch nejdrobnějších, kde také ministerstvo nyní brutální silou, jakmile o 1 korunu hranice příjmová je překročena, vymáhá přeplatky zpět, hrozí finanční prokuraturou, lidé se ženou k soudu a dělají se jim výlohy.

Mám zde, pánové, případ - mám jich více, ale uvádím pouze případy drastické - kde František Slapnička ve Hvězdě má obchod s koloniálním zbožím, filiálku obchodu ve Hvězdě, výčep lihovin a 12 strychů polí! O tuto trafiku žádal invalida Ryšavý, byl však odmítnut z důvodu, že dosavadní držitel je na výnosu trafiky existenčně závislým. To už je taková norma, už se na to vydávají formuláře, rozmnožené na psacím stroji.

Prosím, to je postup proti válečným poškozencům.

Stejný je případ, kde já osobně několikráte jsem intervenoval, sklad tabáku v Dobrušce, jejž drží Rydlo, majitel hotelu. (Slyšte!) Za žádných okolností nepřesvědčíte a nedonutíte finanční úřady, aby tam daly existenci 3 obětem světové války. (Sen. Hlávka! Pane kolego, on má ještě vilu vedle toho!) Ano, on toho má více. (Sen. Hlávka: A má koloniální obchod a 3 příručí!)

Mám ještě řadu míst, ale když pan předseda mně napomíná, musím býti velmi stručným. Již několikráte jsem řekl: jedno se mně nelíbí. Je to 5 týdnů, kdy konali váleční poškozenci svůj sjezd v Brně. Na tomto sjezdu byly také zastoupeny politické strany. Po přednesených referátech politické strany pronášely své sliby. Mimo jiné vystoupil také pan kol. Sláma, ten, který se tomu nyní smál. To mě právě rozčílilo, když jsem toho člověka poslouchal před 5 týdny v Brně. Pravil mezi jiným: Jménem strany prohlašuji, že vaše požadavky jsou oprávněné, a strana středostavovská je bude hájiti a nedopustí, aby se vám stala křivda, a zde v parlamentě tropí si z toho posměch. Pánové, druhým byl pan kol. Molík ze strany republikánské, který vešel na tribunu po panu kol. Slámovi a prohlásil: Prohlašuji jménem republikánské strany, že souhlasíme s vašimi požadavky a ujišťujeme vás, že nedopustíme, aby byly zhoršeny atd. atd. Tedy, prosím, tímto způsobem se jedná, tímto způsobem se slibuje válečným poškozencům na jejich sjezdech, a když se má o jejich bolestech jednat v parlamentě, značná část pánů, prosím, promiňte, považuje to za zbytečné obtěžování, a jak jsem se již zmínil, dík naší technice parlamentární a dík také té ohleduplnosti ke slavnému senátu o těchto otázkách jednáme o jedné hodině v noci. Prosím, pánové, snad by bylo upřímnější, kdybyste těm invalidům řekli: Dělejte si to jak chcete a jak dovedete, my se o vás starat nebudeme. Ale ty sliby... (Výkřik sen. Ďurčanského.) Pane kolego, vy byste to potřeboval jako sůl, abyste právě této otázce věnoval pečlivou pozornost. (Sen. Ďurčanský: Venujem!) Prosím, podejte ruku k dílu, já půjdu s vámi. My se domáháme obnovení přihlášek ne všeobecně, nýbrž v případech zvláštního zřetele hodných. Jedná se většinou o Slovensko a Podkarpatskou Rus, kde na Slovensku máte několik tisíc sirotků, kteří vinou úřadů, vinou poručníků nepřihlásili se o důchod. Máte tam několik set vdov. (Sen. Tomík: Pán kolega, sú tam také vdovy, ktoré rentu berou, ale nezaslúži ji, žijí so spoločníky!) Pane kolego, prosím, vy jako Slovák dopouštíte se křivdy na sirotcích na Slovensku. (Sen. Tomík: Proti sirotkôm nemluvíme, to uznáváme, že sa krivdy dejú!) Dobře, ale kdybyste se tak trochu o těchto otázkách dal informovat, zjistil byste, že tam máte také řadu starých, práce neschopných rodičů, t. zv. předků. (Výkřik sen. Tomíka!) Ale račte prominout, že se to vás netýká, že vás to nebolí, to já chápu, když se takovým způsobem jedná, to dokazuje..... (Výkřik sen. Tomíka.) Vás nikdo nepřesvědčí. Kde není dostatek dobré vůle a pochopení, těžko přesvědčovat. Já konstatuji, že znovu otevřená lhůta k přihláškám v případech zvláštního zřetele hodných byla by mimořádně potřebná právě pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi jsou to hrozné případy, zoufalé. Prosím tedy, nekřičte na mne, když já zde v zájmu těch ubohých dovolávám se citu a lidskosti. Chcete-li, já vám posloužím celými desítkami případů. Že se na vás ti lidé neobracejí, je mně velmi líto, na mne se obracejí velmi často.

Já bych promluvil dále o péči charitativní. Částka povalená na péči charitativní není velká. Je velmi nízká a je dnes již dosti sešněrována. Je připravována předloha - nevím, jak bych se vyjádřil - potajmu, ale něco je možno zjistiti. Vláda bude žádati zastavení výplaty důchodů všech t. zv. lehkých válečných poškozenců. Kdo je to lehký válečný poškozenec, to je těžká definice. (Hlas: A vdov, které jsou výdělečně schopné.) Výdělečně schopné vdovy - to je také těžko definovatelný termín. Pokud jde o tyto oběti světové války, nutno činiti rozdíl mezi defektem chirurgickým a chorobou vnitřní. V řadě případů chápu, že menší chirurgický defekt pozvolna částečně mizí. Když mluvíme o těchto obětech světové války, přál bych si, aby někdo z vás mohl zítra, kdy se konají sociálně-lékařské prohlídky v Karlíně, jíti se tam podívati, jak tam chodí invalidé, klasifikovaní 20 procenty výdělečné neschopnosti a odcházejí jako 50%ní a mnohdy zase opačně, přijde 50%ní a tam je naráz uzdraven. Také bych velmi snažně prosil, aby sociálně-lékařským prohlídkám bylo věnováno více péče a nedělaly se podle schématu, kdy bez dlouhých okolků uzdravují se lidé, kteří také velmi často zakrátko zemřeli. Zvláště trvám na tom, aby o léčení válečných poškozenců bylo postaráno. Letošní rozpočtová zpráva p. zpravodaje posl. dr Hnídka je velmi obsáhlá a v mnohém ohledu zajímavá. Byl jsem nucen si ji vypůjčiti, a když jsem si ji částečně přečetl, vrátil jsem jí. Dnes jsem sběhal celý senát, abych si mohl vypůjčiti zprávu pana zpravodaje poslanecké sněmovny, ale nedostal jsem ji zde. Chtěl jsem demonstrovati, jak se to hezky na papíře napíše. Je v ní uvedeno, pokud jde o odepisování přeplatků, že v případech zvláštního zřetele hodných přeplatky se odepisují. Byl bych velmi povděčen panu zpravodajovi - a budu to žádati znovu - aby nám bylo uvedeno v cifrách, kolik těch přeplatků bylo nyní, v době tvrdého jednání, skutečně odepsáno. Nečiním výtky pánům z příslušných resortů. To je prostě režim, diktovaný se shora, jehož představitelem je ministr sociální péče Šrámek. To je režim, který nemá dostatek pochopení a citu pro válečné poškozence. Když ministr Šrámek nastoupil, bránil se zuby nehty tomu, aby oficielně přijal deputaci organisací válečných poškozenců. Jak jsem konstatoval, ministerstvo sociální péče neodpoví ani na dopis, odeslaný mezinárodní organisací válečných poškozenců - ovšem, proč bych nosil dříví do lesa - vždyť na interpelaci, kterou jsem si dovolil panu ministru podati, dodnes jsem také nedostal odpovědi. Pravda, v ministerstvu sociální péče, tam nahoře, v nejvyšším saloně, čas se nedělí na 24 hodin. Tam se počítá nejméně na lhůty tříměsíční. Když za tři měsíce se nějaký spis podepíše, vyřídí a vypraví, snad pokládá se to za poměrně krátkou lhůtu. V tomto směru váleční poškozenci mají řadu oprávněných stesků a bylo by nejvýš na čase, aby vláda a sbory zákonodárné alespoň v desátém roce naší samostatnosti snažily se zlepšiti to, co zlepšeno již býti mělo, snad se ale stane pravý opak. Ten jubilejní rok, kde již dnes mnohé hlavy přemýšlejí, jakým způsobem oslavíme desetiletí naší samostatnosti, ten jubilejní rok bude oslaven tím, že těm obětem světové války, vdovám a sirotkům jejich těžký úděl se ještě zhorší, to málo, co se jim dává, ještě se jim od úst vezme. Tedy pánové a dámy, bylo by daleko lépe, kdybychom o těchto otázkách mluviti nemusili, bylo by daleko lépe, kdybychom si již jednou mohli říci, že tyto otázky alespoň částečně jsou vyřešeny, a kdyby se skutečně přihlíželo k těm požadavkům, o kterých, jak jsem konstatoval, na sjezdu invalidů páni zástupci stran prohlásili: Vaše požadavky jsou oprávněny, my je budeme podporovat. A ty požadavky jsou oprávněny tak, že ta podpora vypadá jako dnešní jednání o 12. hodině půlnoční.