Dále bylo by potřebí přistoupiti konečně k tomu, aby snížena byla úroková míra peněžních ústavů, aby přestal trvati dnešní stav, že peněžní ústavy hromadí tolik kapitálu, že ani nevědí, kam tyto vzrostlé zisky mají schovávati. Podaří-li se nám to, pak nepotřebujeme žádného takovéhoto zákona o mimořádných opatřeních v oboru bytové péče, pak nepotřebujeme také žádné ochrany nájemníků, pak budeme míti byty. Pak také nebude potřebí omezovati volnost stěhování. Jestliže dnes senát povolil panu ministrovi financí Englišovi takové obrovské sumy, s nimiž může hospodařiti, jak chce, má-li povoleny celé miliardy pro militarismus, musí býti možno opatřiti také několik set milionů korun pro vystavění malých bytů, neboť stavěti takovéto malé byty je povinností státu. Nemá býti podnikání takových staveb úkolem soukromokapitalistického společenského řádu, nýbrž úkolem státu. Senát a zastupitelstvo lidu jsou zde k tomu, aby konečně jednou vyslovily, aby takováto zařízení byla utvořena. Dokud se to nestane, dokud nebudou sjednány náhradní byty, nedosáhne se ničeho, i když se usnesete o sebe větším množství mimořádných opatření. Není jinak vůbec myslitelno podporovati stavební činnost nežli tím způsobem, že se při stavbě podporují takové instituce, které nemají zájmu na tom, aby se stavbami prováděly spelkulaci. To mohou býti jen autonomní korporace. Přijde-li vláda s takovouto předlohou, bude musit míti naši podporu a podporu každého rozumného člověka, poněvadž je naší úlohou opatřiti byty. (Potlesk a souhlas něm. soc. dem. senátorů.)

Místopředseda Böhr: Slovo má pan sen. Kučera.

Sen. Kučera: Slavný senáte! Dříve než promluvím k otázce bytové péče, musím rozhodně protestovati proti způsobu pana zpravodaje a presidia, jak bylo naloženo s resolucemi, jež byly podány oposičními stranami. Tohle si jen tak nemůžeme dáti líbiti. Myslím, že bylo povinností, aby resoluce i v plenu projednány byly. Většina těchto resolucí byla přece již v rozpočtovém výboru a bylo tedy povinností pana zpravodaje, aby se postaral, aby se o nich zde hlasovalo. Mám dojem, že vládní koalice si chce napříště příliš zjednodušiti své jednání. Ona nám to může s těmi resolucemi dělat, jako je zvyklá dělati s některými zákony ve výborech, že je nebude dávati vůbec na denní pořad, jako to je s těmi pracovními soudy. Takovýto způsob si nemůžeme dáti líbiti a musíme proti němu protestovati.

Teď k otázce bytové: Neměl jsem v úmyslu zasáhnouti do debaty, ale když jsem tu slyšel nářek kol. Havelky, pana domácího, o té bytové péči - lituji, že tu není - (Sen. dr Havelka: I je tu!) a on tu je, to jsem rád - který uznává, že otázka bytová je otázkou státní a že je nutno ji nějakým způsobem vyřešiti. Ovšem kol. Havelka si to udělal příliš pohodlné a myslím, že je to také názor vládní většiny, že se otázka bytová dá vyřešiti tak, že se zruší ochrana nájemníků a páni domácí budou zvyšovati činže podle libosti. On sám prozradil, že i státu by to mohlo vynésti aspoň 800 mil. Kč daní, to znamená, že by činže musili býti nejméně o 3 miliardy zvýšeny, když by páni domácí měli 800 mil. Kč odvésti. (Předsednictví ujímá se místopředseda dr Brabec.)

Musíme přiznati, že hospodářské poměry vrstev, které musí bydliti u těch pánů domácích, nejsou takové, aby takovéto ohromné zatížení mohly snésti. Je pravda, že bytová otázka řeší se u nás již několik roků od převratu a že dosud vyřešena není, ale také je pravda, že nynější vládní většina otázku bytovou nevyřeší. My zde máme hned po tom slavném rozpočtu - o kterém byly pěny takové chvalozpěvy, že je důkazem konsolidace našich poměrů - dvě předlohy, na nichž stát bude chtíti tuto konsolidaci prováděti. To bude odbourání ochrany nájemníků a pak ti váleční invalidé. Ti mají pomoci panu ministrovi financí, aby zase příští rozpočty byly v rovnováze. Otázka bytová dnes je otázkou drobných existencí a je jisté, že se nedá odstraniti tím, když bude odbourána ochrana nájemníků, a že je nutné tuto otázku řešiti jinak. Vy jste, pánové, tu otázku řešili loňského roku zákonem o stavebním ruchu, ale my nevidíme žádné výsledky, že by byl ten zákon, který vy jste tehdy vychvalovali za velké dílo, působil k tomu, aby ta bytová krise byla nějak zmírněna. Musíme si přiznat, že ti páni domácí také nejsou neviňátka. Měli jsme o posledním sčítání lidu případy, že jsme měli spoustu obcí a měst, kde bylo méně obyvatel, a přece byla tam bytová krise. V čem byla ta příčina? Příčina byla v tom, že páni domácí se naučili lichvařit s byty, jako agrárníci ve válce se svými produkty. To je nesporné. Zákon, o zabírání bytů měl té krisi odpomoci, ale ten, kdo byl v obci a měl tento zákon prováděti, narazil na odpor pánů domácích. Domácí, který se před válkou spokojil jednou nebo dvěma místnostmi, po válce, když jich měl 5 až 6, říkal, že to nestačí. Když tam bytová komise přišla, aby byty zabrala, prohlásil: Pánové, přes mou mrtvolu se sem dostanete! Podal stížnost na politické úřady a ty těmto pánům vycházely velice blahovolně vstříc. To je také příčina bytové krise. Tedy ti páni domácí by si měli v této otázce říci, že na tom nesou kus viny.

Druhá věc. Co dělá slavná vláda proti bytové lichvě? V novostavbách platí se přímo lichvářské ceny za bydlení. Máte vládu v rukou, proč nezakročíte nějakým způsobem? Je vidět, kdybyste chtěli upřímně v této otázce něco dělat, že byste to mohli udělat. Ovšem vyčítáte bývalé koalici, ve které byli socialisté, že ona na tom nese velkou část viny, poněvadž zákona o podpoře stavebního ruchu bylo prý zneužito, a využito bohatými vrstvami. Pánové, nepopíráme, že je to pravda. Ale dnes máte možnost, abyste provedli revisi těch majetkových poměrů těch různých fabrikantů, kteří si nastavěli domy, máte možnost provésti revisi těch, kteří si nastavěli nádherné vily, zjistěte jejich majetkové poměry, a máte-li odvahu, dělat novelu zákona o sociálním pojištění, myslím, že můžete udělat zákon, abyste ty lidi přinutili, aby si zúrokování těch dluhů platili sami. Věřím, že to neuděláte, protože byste musili zakročiti proti majetným vrstvám. Je vidět, pánové z koalice, že nejste dosti upřímni a jsme velice zvědavi na vaší předlohu bytového zákona, až ji předložíte, poněvadž jí brzo předložit musíte. Toto jsou všechno provisoria. Původně jste to chtěli na tři měsíce, na nátlak poslanecké sněmovny, je to prodlouženo na půl roku. Vy před touto otázkou stojíte a my ve vás nemáme důvěru, že byste byli schopni tuto věc dělat. Ostatně nám pan ministr financí naznačil loňského roku, když se zákon o stavebním ruchu projednával, že prý to není jen věcí státu, že je to věci samosprávy, aby řešila otázku bytovou. Já se vás táži, pánové, jak může samospráva dělat něco za těchto okolností, když jste ji takřka zardousili a veškeré finanční prostředky vzali? Vezměte jen město Prahu. Tento týden bylo v novinách, že jí stát dluhuje 130 milionů na přirážkách a celkem dluhuje přes 1 miliardu 800 milionů samosprávným svazkům. Jak chcete, aby samospráva řešila bytovou otázku, když jste jí vzali peníze? A divím se odvaze pana ministra financí, když řekne, že je to věcí samosprávy a ne státu řešiti bytovou otázku. Samospráva by to mohla řešit, ale musíte jí dát finanční prostředky. Nemáte-li odvahu podobný zákon udělat, a nevěříme, že byste to udělali, musili byste vypracovat nový zákon a podporovat stavební ruch nejenom papírovou zárukou do druhé hypotéky, na tu se nic nepostaví - nýbrž musili byste dáti aspoň určitý peněžitý příspěvek, ale pravím pouze těm, kdož skutečně jsou hospodářsky slabí a kteří ho skutečně potřebují. Říkáte-li tedy, že zákona bylo zneužito - přiznáváme to - postarejte se tedy, aby byla zjednána náprava. Máte vládu ve svých rukou a proto možnost k tomu máte.

Ale nemáme k vám důvěry a věříme, že nejste schopni, abyste v otázce bytové péče něco kloudného pro široké pracující vrstvy udělali. (Souhlas.)

Místopředseda dr Brabec: Řečnická listina je vyčerpána.

Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj sen. Pánek: Nikoli.

Místopředseda dr Brabec: Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak vyznačena je v sen. tisku 554 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. - Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny, jak obsažena je v sen. tisku 554, ve čtení prvém.

Přicházíme k dalšímu bodu programu, jímž je:

Zpravodajem je pan sen. Sláma. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Sláma: Slavný senáte! Podle důvodové zprávy senátní tisk 558 není podaná předloha zákona docela nová. (Hluk.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj sen. Sláma (pokračuje): Potud je nová, že tento návrh zákona, podává vláda samotná. Tento návrh zákona byl zde již podán dvakráte koaličními stranami, totiž českou a německou živnostenskou stranou, aby byly zachovány nemocenské společenstevní a gremiální pokladny. Letošním rokem vypršela lhůta, kdy se mělo rozhodnouti, mají-li nemocenské pokladny společenstevní a gremiální zůstati nadále.

Jelikož však vláda podává návrh na novelisaci sociálního pojištění starobního a invalidního a v celém tomto souhrnu je zahrnuto též buďto zrušení společenstevních a gremiálních nemocenských pokladen, nebo jejich zachování, tedy z toho důvodu vláda sama navrhuje, aby se nevyjímaly z novelisace a řešily zvláště některé věci. Vláda tedy sama podává návrh na prodloužení těchto nemocenských pokladen společenstevních a gremiálních do konce r. 1928.

Z toho důvodu tedy, že dvakrát odůvodňoval jsem zde ve slavném senátě nutnost zachování těchto pokladen, činím návrh bez dalšího odůvodnění, aby slavný senát schválil tento vládní návrh ve znění, jak byl schválen poslaneckou sněmovnou. (Souhlas.)

Místopředseda dr Brabec: K debatě je přihlášen pan. sen. Dundr.

Navrhuji řečnickou lhůtu ¹/₄ hodiny. Jsou námitky? (Námitky nebyly.)

Námitek není a jiného návrhu také ne, stanoví se tedy řečnická lhůta na ¹/₄ hodiny.

Prosím pana sen. Dundra, aby se ujal slova.

Sen. Dundr: Slavný senáte! Podle zákona ze dne 9. října 1924 měly býti zrušeny společenstevní pojišťovny, které neměly 1. ledna 1924 4.000 členů, a gremiální pojišťovny, které neměly 1. ledna 1924 2.000 členů. Ke zrušení tomu mělo dojíti 1. července 1926. Důvodem ke zrušení těchto společenstevních a gremiálních pojišťoven byly velmi závažné a důležité okolnosti. Byla tu snaha sjednotiti nemocenské pojištění a zabrániti jeho roztříštění a usilováno o to, aby došlo k určitému zlacinění aspoň ve správě.

Tyto snahy a toto úsilí uznávaly všechny politické strany, které r. 1924 pro zákon o sociálním pojištění hlasovaly. Všechny tyto strany také hlasovaly pro ustanovení tohoto zákona, že 1. červencem 1926 jmenované společenstevní a gremiální pojišťovny budou zrušeny, ale nestalo se tak. Známy jsou důvody, které uváděny byly loňského roku pro zachování dosavadního stavu do konce roku 1927. Známo je, že to byly hlavně politické motivy, které aspoň jednotlivé politické strany, ve vládní majoritě zastoupené, vedly k tomu, aby zabránily, by ustanovení zákona vstoupila v platnost, aby při případném projednávání návrhu mohly uplatňovati své hledisko stavovské a politické.

Podle našeho přesvědčení nebyly to ani v jediném případě věcné, tím méně hospodářské důvody, nebyla to také péče o pojištěnce, kteréžto okolnosti byly by působily pro stanovisko vládních stran. Řekl jsem, že to byly hlavně důvody politické, které tu rozhodovaly, nebo spolurozhodovaly u politické strany živnostenské a národně-demokratické.

Loni uváděné důvody byly letošního roku doplněny. My se s nimi seznamujeme ve zprávě výboru sociálně-politického, který si dělá podle mého přesvědčení situaci velmi pohodlnou. Místo odůvodnění poukazuje na skutečnost, že vláda sama podává návrh na novelisaci zákona že dne 9. října 1924, a tento důvod má býti také směrodatným pro členy tohoto zákonodárného sboru, má postačiti k osvětlení motivů a pohnutek, které tu jsou před námi zakrývány. Chci říci, že ta okolnost, že vláda podává návrh na novelisaci zákona o sociálním pojištění, nemůže býti pro nás směrodatnou. Jaký je to návrh, který vláda podává? Soudím, že dostatečně bylo referenty dokázáno, že je to návrh neschopný vážného jednání, že je to návrh, který postrádá jakéhokoli věcného odůvodnění, že je to návrh, který byl odborníky na slovo vzatými a materiálu rozumějícími odmítnut jako nevhodný, neprospěšný a pracujícím vrstvám, o něž tu jde, škodlivý. Právě projev odborníků, který byl před dvěma dny učiněn ve výboru Ústřední sociální pojišťovny, rozdrtil na padrť návrh vládní, který vypracován byl v ministerstvu sociální péče, návrh, na který se také náš sociálně-politický výbor, resp. jeho většina, odvolává. Soudím, že má býti pro nás rozhodující okolnost, že odborníci, kteří na velikém díle sociálního pojištění pracovali, pronášejí výstražné hlasy a že tito odborníci a lidé z praktického života o návrhu vládním se vyslovují.

Slavný senáte! Jde-li tu stranám tvořícím vládní většinu a také vládě o zachování společenstevních a gremiálních pojišťoven i pro r. 1928 a tím o zachování dosavadního roztříštění v nemocenském pojištění, kteréžto roztříštění je pojištěncům na závadu, je potřebí, abychom docela objektivně posoudili, zda gremiální a společenstevní pojišťovny, nevyhovující ustanovením zákona, mají pro pojištěnce tu cenu a ten význam praktický, jako okresní pojišťovny nemocenské.

Dovolím si zde předvésti v té příčině několik cifer. Ve 281 nemocenských pojišťoven okresních bylo 1. listopadu 1924 přihlášeno 1,831.950 pojištěnců, ve společenstevních pojišťovnách, na počet 60, bylo v téže době přihlášeno 136.973 pojištěnců. Připadá tudíž na jednu okresní nemocenskou pojišťovnu 6.519 členů, kdežto na společenství pouze 2.283. Je pochopitelno, že v pojišťovnách s větším počtem členstva a při nižších správních nákladech je lépe postaráno o pojištěnce, nežli v pojišťovnách malých.

Slavný senáte! Jak se jeví činnost nemocenských pojišťoven okresních, společenstevních a gremiálních? Uvedu opět některá fakta, ze zprávy úřední čerpaná, svědčící o opatřeních, sledujících prospěch pojištěnců, a fakta svědčící o výdajích. Z celkového vydání v okresních nemocenských pojišťovnách připadlo na všechny pojistné dávky pojištěncům sloužící 79,81%, a u společenstevních pojišťoven 76,85%. Tedy zde je viděti - a to dokazují úřední zprávy - že na dávkách poskytují okresní nemocenské pojišťovny více svým pojištěncům a členům, než pojišťovny společenstevní. Naproti tomu správní náklady - opět podle úřední zprávy - činily u okresních nemocenských pojišťoven z celkového vydání 15,07%, a u společenstevních 18,12%. (Hlas: A u zemědělských ještě více!)

Dotýkám se pouze těchto pojišťoven, o kterých v daném případě jednáme, a soudím, že právě tato okolnost by měla býti jako věcný důvod směrodatnou pro každého činitele, jemuž nejde o politické cíle, jemuž jde o zájmy pojištěnců, o ochranu pojištěnců, o péči, na které, pánové, ať děláte cokoliv, má vždy větší zájem zaměstnanec a pojištěnec než ten, který považuje přispívání na zaopatření zaměstnance v době nemoci za přítěž a břemeno. Nedivte se proto, že se s vámi shodnouti nemůžeme a že pro naše stanovisko nemluví jen to, co uvádíme, nýbrž to, oč svá tvrzení opíráme, čím dokazujeme správnost naší argumentace, a co nelze žádnou agitací a tím méně demagogií vyvrátiti.

Slavný senáte! Z toho, co tu stručně bylo uvedeno, vysvítá, že není věcného důvodu, který by doporučoval přijetí vládního návrhu. Všechny důvody mluví pro to, aby zákon přijatý a schválený 9. října 1924 i vámi, pánové, kteří jste dnes ve vládní majoritě, vstoupil v platnost, aby nebylo toto ustanovení stále oddalováno, aby také ti pojištěnci, o něž může býti a je lépe postaráno v okresních nemocenských pojišťovnách, participovali na dobrodiní nebo na zařízeních, která jim okresní nemocenské pojišťovny, opírající se o zákon vámi schválený, vámi přijatý, poskytují.

Toho vyžadují zájmy pojištěnců, zájmy těch, o nichž prohlašujete, že jsou také vámi sledovány a že o ně pečujete. Vy jste k tomuto návrhu, za který se zde přimlouvám, také mravně povinni, poněvadž jste pro tento návrh v r. 1924 hlasovali. Vy jste ovšem souhlasili také s ustanoveními, která jsou v něm obsažena a pro jichž změnu nemluví ani jeden předpoklad, ani jeden věcný důvod, ani jeden positivní argument. Vy jste si musili býti tehdy vědomi účinků tohoto zákona a musili jste počítati se zrušením společenstevních a gremiálních pojišťoven, nevyhovujících podmínce, která je v zákoně stanovena. Zapomínáte příliš brzy na mravní závazky, které jste před třemi lety přijali a jichž dodržení, soudím, je věcí každého seriosně postupujícího a jednajícího člověka.

Slavný senáte! Pánové z vládních stran mají si býti vědomi důsledků, které z jejich postupu vzejdou. Kdybyste jen poněkud sledovali zjevy v našem veřejném a politickém životě, slyšeli byste četné výstražné hlasy a viděli byste mnohá varovná znamení. Uvědomili byste si, že se nalézáte na nakloněné dráze a já přesto, že to zakrýváte, domnívám se, že mnohé pociťujete, poněvadž z toho prýští vaše nervosita, která se projevila při rozpočtové debatě a jež vedla k tomu, že tu vědomě mluvena byla nepravda. Tak na př. kol. Sechtr, mluvě o bývalém ministru Srbovi, uváděl vědomě nepravdu, nejen když mluvil o platech ministra, poslance a ministerského tajemníka, ale také o vilách, které viděl jedině u sociálního demokrata, a zapomněl, že ta vila, kterou zde předváděl v tak pěkných barvách a v tak pěkném zařízení, patří nikoliv jednomu, nýbrž třem majitelům, z nichž jeden je dr Crha a druhým je vysoký úředník z ministerstva železnic. Odmítám taková nedoložená nesprávná tvrzení a odmítl bych je v každém případě, poněvadž šlo o použití ustanovení zákona, na něž měl každý právo a jichž využili také mnozí pánové z tábora, k němuž se kol. Sechtr hlásí.

O nervositě však, soudím, svědčí ještě jedna závažná okolnost. Bylo již upozorněno, že projevy související se sociálním pojištěním jsou zabavovány, a že je zakazováno vylepování plakátů, a já jsem povinen také v zájmu důstojnosti členů tohoto sboru ještě na jednu velmi důležitou a závažnou okolnost poukázati. Mám za to, že nervosita, která zachvátila část členů tohoto sboru, přenesena byla i na předsednictvo slavného senátu. (Slyšte!) Musíme si stěžovati, poněvadž opatřením, které se stalo se strany předsednictva, porušuje se interpelační právo člena senátu. Před několika měsíci předložili jsme interpelaci, ve které jsme uváděli konfiskaci a citát z konfiskovaného časopisu >Zájmy Českého Severu<. Zpráva, která zde byla konfiskována, prošla současně v několika jiných časopisech, tudíž konfiskace to nebyla, a když jsme interpelovali pana ministra spravedlnosti, žádajíce vysvětlení, předsednictvo senátu nám odpovědělo takto:

>Předsednictvo senátu usneslo se ve schůzi dne 17. listopadu 1927 na tom, aby vzhledem k ustanovení §u 9. lit. m) jedn. řádu byla z interpelace podané dne 25. října 1927 Vámi a soudruhy na ministra spravedlnosti ve věci konfiskace časopisu >Zájmy Českého Severu< ze dne 23. července 1927 vyloučena věta >I u nás vládne již dvě léta nezastřená reakce politická, hospodářská, kulturní i sociální, která svůj protidělnický ráz nikterak nezastírá, naopak honosí se jím.<

Prosím, tato věta byla vyloučena z interpelace, na níž má odpověděti ministr spravedlnosti. Jak může odpovídati na interpelaci, když předsednictvo senátu nepropustí větu, která jest nezávadná, na kterou se přece nevztahuje odst. m)?

V odstavci m) §u 9 se praví: >Vyloučiti se mají projevy hrubě urážející mravnost, projevy velezrádné nebo bezpečnost státu ohrožující.< Prosím, kde se zde ohrožuje bezpečnost státu, kde se tu hrubě uráží mravnost, jaký je zde projev velezrady? Slavný senáte! Zde jde o interpelační právo členů senátu, o právo zaručené zákonem. Kdyby nemělo býti dovoleno v senátě ani pronášeti věci, které v časopisech nezávadně prošly, pak by to bylo smutným vysvědčením. Soudím, že v zájmu důstojnosti členů tohoto sboru jest, aby jednání toto nejen bylo odmítnuto, ale aby se vícekráte nevyskytovalo.

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Pane senátore, upozorňuji Vás, že lhůta řečnická uplynula již před 5 minutami.

Sen. Dundr (pokračuje): Budu ihned hotov. Soudím, že z toho, co zde bylo uvedeno, není pro vládní návrh doporučený sociálně-politickým výborem věcného podkladu, a my také prohlašujeme otevřeně, že budeme hlasovati proti návrhu, uznávajíce, že je nutno, aby zákon, který r. 1924 byl většinou členů poslanecké sněmovny i senátu schválen, vešel také v platnost. (Potlesk.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, uděluji proto panu zpravodajovi slovo k doslovu.

Zpravodaj sen. Sláma: Slavný senáte! Kolega Dundr použil příležitosti projednávání vládního návrhu k obhájení druhé věci, nikoli té hlavní, o které vlastně měl mluviti. Co nám řekl o nemocenských pokladnách, o percentuálním zatížení břemeny, to nám řekl již jednou v minulé debatě. Konečně, pro noviny to bude vždycky nové. (Výkřiky.)

Poněvadž dnes se neprojednává udržování nebo zrušování těchto pokladen, nýbrž pouze návrh na odložení, ponecháme si naše argumenty pro pozdější dobu. Činím proto opětně návrh, aby slavný senát schválil návrh sociálně-politického výboru podle usnesení poslanecké sněmovny č. 555. (Souhlas.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Přikročíme ke hlasování.

O této osnově zákona, nadpisu a úvodní formuli (má 2 čl.) hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou nějaké námitky proti tomu. (Nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla schválena poslaneckou sněmovnou a vyznačena v sen. tisku 555, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v souhlasném znění s usnesením poslanecké sněmovny, vyznačeném v sen. tisku 555, ve čtení prvém.

Tím je vyřízen odst. 6. dnešního pořadu.

Přikročíme k projednávání odst. 7., jímž je:

Zpravodajem výboru sociálně-politického je pan sen. Hrejsa, zpravodajem výboru rozpočtového pan sen. dr Karas.

Prosím pana sen. Hrejsu, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Slavný senáte! Váleční poškozenci pobírali t. zv. vyživovací příspěvky do 1. února r. 1920. Zákonem č. 142 ze dne 20. února téhož roku byly zavedeny t. zv. důchody válečných poškozenců. Tento zákon byl již pětkráte prodloužen, posledně 16. prosince 1926, č. 236 Sb. z. a n., pro rok 1927 s platností do 31. prosince 1927. Hranice příjmů, vylučující z nároku na důchod, byla původně stanovena 4.000 Kč, později byla zvýšena na 6.000 Kč a od r. 1924 na 5.000 Kč u válečných poškozenců samostatně výdělečně činných a na dvojnásobný obnos u poškozenců nesamostatně výdělečně činných.

Poněvadž platnost zákona č. 236 z roku 1926 končí posledním prosincem t. r., je potřebí jeho účinnost prodloužiti pro rok 1928. Ministerstvo sociální péče podalo předlohu zákona o hranici příjmu vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců, kterým se prodlužuje platnost dosavadního zákona do 31. prosince 1928.

Poslanecká sněmovna snížila dobu účinnosti zákona do 30. června roku budoucího. Sociálně-politický výbor senátu připojil se k tomuto usnesení, neboť se očekává, že v této lhůtě do polovičky r. 1928 bude vydán nový zákon o důchodech válečných poškozenců, kterým tato záležitost definitivně bude upravena.

Jde o zaopatření 470.512 válečných poškozenců - tolik jich bylo posledního prosince 1926 - a to invalidů důchodců 116.407, vdov 73.468, sirotků 205.509 a předků 75.188.

O důchod podle zákonů o požitcích válečných poškozenců přihlásilo se v celé republice celkem 917.535 válečných poškozenců. Důchod byl povolen, přiznán 580.100 válečným poškozencům. Počet důchodců snížil se do posledního prosince 1926 o 87.518.

Invalidů ubývá úmrtím a osamostatněním. Úmrtnost u invalidů není vyšší než 5%, u vdov jeví se úbytek ponejvíce provdáním. Roku 1925 provdalo se jich 6.000 a r. 1926 téměř 5.000. Sirotků ubývá dosažením věkové hranice. Nejmenší úmrtnost byla doposud u předků důchodců.

Od počátku účinnosti zákonů o důchodech válečných poškozenců bylo z titulu péče o válečné poškozence až do posledního prosince 1926 vyplaceno 3.703,312.279 Kč. Náklady administrativní na provádění péče o válečné poškozence jsou velice nízké, neboť dosahují pouze 3,3% celkového nákladu.

Na školení válečných poškozenců bylo věnováno 8 mil. Kč. Na léčení válečných poškozenců, a to zvláště tuberkulosních, celkem 130 mil. Kč.

Největší činnost vyvinuly zemské úřady pro péči o válečné poškozence o válečné slepce. Úplných slepců bylo 388, částečných pak 208. Válečným slepcům bylo dosavade přiděleno 45 hlavních tabákových skladů a téměř 250 tabákových prodejen. Celkem jest úplně zaopatřeno 430 válečných slepců. Náklad na ně činil mimo zákonité důchody 10 mil. Kč. (Sen. Kroiher: To nespadá do dnešního programu! Jde o prodloužení zákona!)

Z důvodů osamostatnění, pomoci v nouzi a pod. byly a jsou udělovány dary a zápůjčky. Jenom zápůjček do trafik byla povolena téměř ve 4.000 případech částka okrouhle 10 mil. Kč, na darech a zápůjčkách bylo do konce r. 1926 vyplaceno 64,000.000 Kč. Kapitalisací bylo dosud povoleno přes 2.000. Náklad na kapitalisaci důchodů činí 16 mil. Kč. Velice důležitou složkou charitativní péče o válečné poškozence je péče o amputované invalidy. Všech válečných invalidů, kteří potřebují orthopedických pomůcek, jest asi 30.000, druhů zranění však, tedy druhů orthopedických pomůcek je přes 50.000. Náklad na opatřování orthopedických pomůcek válečných poškozenců činil do konce roku 1926 77,862.701 Kč. Pro rok 1928 je zařazeno do rozpočtu pro válečné poškozence 504,886.917 Kč. Jelikož jde o vyplácení důchodů válečným poškozencům od 1. ledna 1928, navrhuje sociálně-politický výbor, aby senát vládní návrh zákona ve znění usnesení poslanecké sněmovny ústavně schválil. Zároveň doporučím jménem výboru přijetí tří resolucí sociálně-politického výboru, které již roku loňského také slavným senátem byly přijaty.

První resoluce zní:

>Vláda se vybízí, aby při připravované novelisaci zákona dbala zásady, aby hranice příjmů osob hospodářsky samostatných byla postavena na roven hranici příjmů osob hospodářsky nesamostatných.<

Posud, jak jsem uvedl, hranice příjmů u osob hospodářsky samostatně činných, která vylučuje od nároku na důchod válečných poškozenců, je 5.000 Kč a u osob nesamostatně činných dvakrát tolik, tedy 10.000 Kč. Považujeme za spravedlivé, aby tato hranice u obou kategorií byla stejná.

Druhá resoluce zní:

>Vláda se vybízí, aby vrácení vyplacených podpor válečným poškozencům nebylo od nich vymáháno, když jich jmění do konce roku 1925 pravoplatně zdaněné, nepřesahuje 13.000 Kč.<

Je množství případů, kde Zemské úřady pro péči o válečné poškozence vymáhají od těchto poškozenců t. zv. přeběrky, ale ti nemohou je dnes vrátiti, jelikož peněz nemají.

A pak je třetí resoluce:

>Vládě se ukládá, aby s urychlením předložila návrh novely zákona číslo 146/1923, jímž by se lhůta k přihláškám o důchod válečných poškozenců, která uplynula 31. prosincem 1923, ještě jednou a naposledy prodloužila.<

Jelikož je mnoho poškozenců, kteří se opomenuli včas přihlásiti, je potřebí jim umožniti, aby se mohli přihlásiti, aby ti, jimž přísluší tento spravedlivý nárok, také ho dosáhli.

Tyto tři resoluce navrhuji jménem výboru ke přijetí.

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji, panu sen. dr Karasovi.