To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí s celým obsahem této kapitoly a skupiny II., §u 12 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalují se.

O kapitole XX. (výdaje a příjmy). - Odpočivné a zaopatřovací platy.

Návrh sen. Kučery a druhů k tit. 3., §u 1.

Zástupce tajemníka senátu dr Bartoušek (čte):

>Úhrnné výdaje na drahotní přídavky a výpomoci státním zaměstnancům ve výslužbě buďtež zvýšeny z Kč 108,474.000 o 20 mil. Kč na 128,474.000 Kč, kterýchžto 20 mil. Kč, budiž použito výlučně na placení drahotní výpomoce pensistům státních báňských podniků.<

Předseda: Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Návrh sen. Reyzla a soudr. na doplnění kapitoly.

Zástupce tajemníka senátu dr Bartoušek (čte):

>V této kapitole zařazena budiž částka 200,000.000 Kč za tím účelem, aby staropensisté byli naroveň postaveni novopensistům.<

Předseda: Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Eventuelní návrh sen. Reyzla a soudr.

Zástupce tajemníka senátu dr Bartoušek (čte):

>Do kapitoly 20. zařaděna budiž za účelem úpravy požitků staropensistů částka 70 mil. Kč.<

Předseda: Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí s celým obsahem této kapitoly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvaluje se.

O kapitole XXI. (výdaje a příjmy). - Ministerstvo financí a o skupině II., §u 1 (Tabáková režie), §u 2 (Státní loterie) a §u 3 (Státní mincovna v Kremnici).

Návrhy sen. Zimáka a soudr. ke skupině II., §u 3.

Zástupce tajemníka senátu dr Bartoušek (čte):

>Ve skupině II. >Správa státních podniků< v oddílu II., §u 3, >Státní mincovna v Kremnici< ad B >Investiční rozpočet< nechť zní: Investiční výdaje na zdokonalení mincovny v Kremnici.<

>Ve skupině II. >Správa státních podniků< v oddílu II., §u 3, >Státní mincovna v Kremnici< pod písmenou B Investiční výdaje 5,000.000 Kč budiž škrtnuto.<

>Ve skupině II. >Správa státních podniků< v oddílu II., §u 3. >Státní mincovna v Kremnici< pod písmenou B budiž škrtnuta položka 3. zápůjčka 5,000.000 Kč.<

Současně žádáme, aby při hlasování o těchto návrzích byly sčítány hlasy.

Předseda: Vyhovím žádosti o přečtených návrzích pana sen. Zimáka a soudr., obsažené na sčítání hlasů a dám o každém návrhu zvláště hlasovati.

Kdo souhlasí s prvním návrhem sen. Zimáka a soudr. ke skupině II., §u 3, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Žádám tytéž pány zapisovatele, aby sčítali hlasy jako při prvním sčítání hlasů. (Děje se.)

Pro návrh sen. Zimáka a soudr. hlasovalo 55 senátorů, proti 72.

Tento návrh je zamítnut.

Kdo souhlasí s druhým návrhem sen. Zimáka a soudr., který byl již také přečten, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Žádám zase tytéž pány zapisovatele o sčítání hlasů. (Děje se.)

Týž poměr hlasů jest i pro druhý návrh, totiž pro návrh hlasovalo 55 senátorů, proti 72.

Návrh je zamítnut.

Kdo souhlasí s třetím návrhem týchž pánů senátorů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Žádám pp. zapisovatele o sčítání hlasů.

Týž poměr hlasů byl i pro třetí návrh. 55 hlasů pro, proti 72.

I tento návrh je zamítnut.

Kdo souhlasí s celkovým obsahem této kapitoly a skupiny II., §u 1 až §u 3 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalují se.

O kapitole XXII. (výdaje a příjmy) - Všeobecná pokladní správa a o skupině IV. (Správa státního dluhu).

Návrh sen. Reyzla a soudr. k tit. 4.

Zástupce tajemníka senátu dr Bartoušek (čte):

>Položka >Fond pro věcné potřeby ministerstva N. O.< 315,000.000 Kč budiž škrtnuta.<

Předseda: Kdo souhlasí s celým obsahem této kapitoly a skupiny podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvaluje se.

O skupině III. (Podíl samosprávných svazků a fondů a podíl silničního fondu na státních daních, dávkách a poplatcích).

Kdo souhlasí s celým obsahem této kapitoly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvaluje se.

Budeme hlasovati ve čtení prvém o finančním zákonu.

Žádám pana tajemníka senátu, aby přečetl pozměňovací návrhy sen. Reyzla a soudr.

Zástupce tajemníka senátu dr Bartoušek (čte):

>Článek IX. má zníti:

>(1) Prostředky určené na podpory a podobná plnění, která se nezakládají na právních titulech (subvence), rozděluje parlamentární výbor 24 členů, do kterého vysílá poslanecká sněmovna 16 a senát 8 členů.

(2) Bez svolení tohoto výboru nesmí se podpory a subvence ani povolovati ani vypláceti.<

Eventuální návrh pro případ zamítnutí návrhu předcházejícího.

Článek IX. obdrží tento dodatek:

>Toto ustanovení nevztahuje se na subvence pro účely vzdělání lidu a výchovné účely. Tyto vypláceny buďtež v prvých třech měsících kalendářního roku.<

Článek XII. má zníti:

>Opatření, která povolený rozpočet co do času překročují a ve svých následcích příští rozpočet zatěžují, jsou přípustná jen ke splnění platných zákonů anebo na základě zákonitých zmocnění.<

Článek XIX.:

Odstavec (1): slova >o více než 5%< buďtež škrtnuta.

Odstavec (2) sloučen budiž s odstavcem (1) a jako nový odstavec (2) budiž vsunuto: >Způsob použití a správy tohoto fondu ustanoví zvláštní zákon. Kontroluje ho parlamentní komise o 24 členech, pro jejíž volbu a složení použíti jest ustanovení o volbě Stálého výboru.<

Předseda: Kdo souhlasí s čl. I. až VIII. podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalují se.

Kdo souhlasí, aby čl. IX. zněl podle návrhu sen. Reyzla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby čl. IX. zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvaluje se.

Kdo souhlasí, aby právě přijatý čl. IX. doplněn byl podle návrhu sen. Reyzla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí s čl. X. a XI. podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalují se.

Kdo souhlasí, aby čl. XII. zněl podle návrhu sen. Reyzla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby čl. XII. až XVIII. zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalují se.

Kdo souhlasí, aby čl. XIX. zněl podle návrhu sen. Reyzla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby čl. XIX. až XXII., pak nadpis zákona a jeho úvodní formule, pak celkový přehled a sumář státního rozpočtu zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalují se podle zprávy.

Tím byl přijat rozpočet a finanční zákon ve čtení prvém.

Dalším bodem pořadu jednání je:

V zájmu řádného státního hospodaření je potřebí rozpočet co nejdříve vyříditi, aby zejména finanční zákon mohl býti včas uveřejněn ve Sbírce zákonů a nařízení.

Navrhuji tudíž, aby z tohoto důvodu věc tato projednána byla ve smyslu §u 55 jednacího řádu řízením zkráceným.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.).

To je většina. Návrh můj je přijat a věci této přiznána pilnost.

Z důvodů přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje některé tiskové změny?

Zpravodaj sen. Stodola: Nemám změn.

Předseda: Žádných takových návrhů není.

Kdo souhlasí, aby celý rozpočet (s celkovým přehledem, sumářem skupiny I. až IV., s jednotlivými kapitolami, jak ve příjmech, tak i ve vydáních, jakož i finanční zákon s nadpisem a úvodní formulí, které přijaty byly právě ve čtení prvém, přijaty byly také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Celý rozpočet, jakož i finanční zákon s úvodní formulí a nadpisem přijaty jsou ve čtení druhém souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny. Tisk 547.

Přikročíme k hlasování o resolucích, a to nejprve o resolucích výboru rozpočtového č. I. až XXVII., které otištěny jsou ve zprávě výborové.

Kdo s těmito resolucemi výboru rozpočtového souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tyto se přijímají.

Přikročíme ke hlasování o resolucích, které podány byly v plenu senátu.

Žádám pana zpravodaje o vyjádření k těmto resolucím.

Zpravodaj sen. Stodola: Slávny senát! Navrhujem, aby veškeré nové v plenu podané rezolúcie boly odkázané k projednaniu výboru rozpočtovému, a to z toho dôvodu, že senát nemôže po pouhém prečtení zvlášte o jejich dosahu sa vysloviť.

Předseda: Kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje, aby veškeré tyto resoluce podané v plenu přikázány byly výboru rozpočtovému k jednání, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh zpravodaje se přijímá a resoluce tyto přikázány jsou výboru rozpočtovému k jednání.

Tím tento odstavec pořadu jednání je vyřízen.

Dalším předmětem pořadu je:

Zpravodajem je pan sen. dr Procházka. Dávám mu slovo. (Sen. dr Heller (německy): Pane předsedo, po celé týdny jsme nic nedělali a nyní o 11. hodině noční začínáme s novým pořadem jednání! - Sen. Niessner (německy): To je skandál, teď o 11. hodině ještě začínati!)

Prosím pana senátora, aby nerušil jednání. Odmítám jako nepřípustné tyto výkřiky.

Prosím pana zpravodaje.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Slavný senáte! Navrhovaný zákon nepřináší materielně nic nového, nýbrž navazuje prostě a vyslovuje důsledky plynoucí z nového zákona o přímých daních č. 76/1927 Sb. z. a n. a ze zákona o stabilisačních bilancích č. 78/1927 Sb. z. a n., kteréžto zákony tvoří spolu se zákonem o úpravě finančního hospodářství svazků území samosprávy jediný nedílný celek.

Definice zisku r. 1926 jakožto přírůstku na ryzím jmění podniku v r. 1926 oproti stavu na počátku t. r. odpovídá dosavadnímu pojetí zisku ve starém zákoně o osobní dani i v novém zákoně o přímých daních. Účelem návrhu zákona v tomto směru jest, aby bylo podnikům zabráněno zvětšovati si uměle nezdanitelný zisk r. 1926 převodem starých reserv a fondů. Z téhož důvodu stanoví návrh zákona, že nezdaněných reserv lze v bilančním období 1926 použíti toliko k úhradě oněch úbytků a ztrát, k jejichž úhradě byly tyto reservy původně utvořeny.

Čl. VII. uváděcích ustanovení k zákonu o přímých daních praví stručně v odstavci 1., že úložky do reserv a fondů ze zisku obchodního období 1926 (1925/26) považují se za zdaněné. Toto striktní znění zákona svádělo mnohé podniky k domněnce, že lze v obchodním období 1926 daně prostě nadhodnotiti i aktiva trvale v podniku užívaná a předejíti tím způsobem ustanovením zákona o stabilizačních bilancích, který váže nadhodnocení těchto aktiv určitými podmínkami i po stránce daňové - vázanost reserv utvořených nadhodnocením předmětů trvale v podniku užívaných po dobu 15 let -. Tento výklad by ovšem byl s to zmařiti účel, který finanční správa sleduje zákonem o stabilisačních bilancích. Proto obsahuje projednávaný zde návrh zákona ustanovení, že úložky do fondů a reserv ze zisků vzniklých v obchodním období 1926 novým oceněním předmětů trvale v podniku užívaných dlužno považovati za nezdaněné. Každé použití těchto reserv a fondů k účelům poplatným bude tudíž míti za následek jejich dodatečné zdanění. Podniky, které před podáním tohoto návrhu zákona provedly v bilanci obchodního roku 1926 nadhodnocení předmětů spadajících pod ustanovení zákona o stabilisačních bilancích a které bilanci tu schválily, budou ovšem, nechtějí-li býti hůře postaveny nežli podniky ostatní, nuceny provésti v tomto směru reasumaci účetní závěrky a provésti zhodnocení zmíněných aktiv teprve v bilanci stabilisační.

Zpětná platnost zákona od 1. ledna 1927 odůvodněna je tím, že článek VII. uváděcích ustanovení zákona č. 76/1927 Sb. z. a n. platí rovněž od 1. ledna 1927.

Rozpočtový výbor navrhuje senátu přijetí osnovy zákona ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou.

Předseda (zvoní): Nikdo není ke slovu přihlášen, budeme proto hlasovati.

Prosím pány a dámy, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

O celé osnově zákona, o jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou nějaké námitky proti tomuto navrženému způsobu hlasování? (Nebyly.)

Námitek žádných není. Budeme proto hlasovati, jak jsem právě naznačil.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, nadpisem a úvodní formulí tak, jak je vyznačena v tisku 552 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se ve čtení prvém souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny.

Dalším předmětem je:

Zpravodajem je pan sen. dr Fáček. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Ve spletité směsi předpisů poplatkových byla zjištěna mezera, která vznikla z nedopatření při sdělávání zákona z r. 1921, kterým byl posledně upraven poplatkový ekvivalent, a při čl. IV. uváděcích ustanovení o přímých daních z r. 1927.

Přítomným zákonem se tyto scházející předpisy, jak má býti oceňován různý majetek pro vyměření poplatku ekvivalentního, doplňují. A to z velké části zavádí se zde unifikace. Tedy předpisy platné u nás se přenášejí také na Slovensko. Stanoví se, že při nemovitostech podrobených dani pozemkové má se vzíti 50 násobek za hodnotu pro vyměření poplatku, při nemovitostech podrobených domovní dani třídní 200 násobek. Tedy to je proti dřívějšímu vyměření slovenskému o něco více. Ale neprovádí se unifikace na celé čáře, nýbrž pokud běží o ocenění budov podrobených dani činžovní, poskytuje se Slovensku jistá výhoda. Kdežto u nás platí zásada obecné hodnoty pro ocenění, na Slovensku se připouští, aby nadále tak, jako to tam bylo doposud, stanovila se hodnota násobkem činžovního výnosu, a to 15násobkem ve velkých městech, v Bratislavě, Košicích, a 12násobkem ve městech ostatních.

Je to jistá výhoda, ale výhoda nevelkého významu. Týká se jenom ocenění pro vyměření ekvivalentu poplatkového. Majiteli předmětů, kteří podléhají tomuto poplatku, jsou téměř výhradně korporace. Neplatí to pro oceňování k vyměření poplatku převodního. A celé ustanovení má ráz přechodný. Až bude přikročeno u nás k úplné kodifikaci poplatkového práva, pak také tato nerovnost bude odstraněna a bude provedena unifikace úplná.

Proto také nemá tato výhoda velikého významu, poněvadž postupným uvolňováním činží a zvyšováním činží také hodnota takto vypočítaná vyjde asi naroveň s onou hodnotou nemovitostí. Navrhuji jménem rozpočtového výboru, aby tato osnova zákona, které poslanecká sněmovna dala již svůj souhlas, byla i senátem schválena. (Souhlas.)

Předseda: Budeme hlasovati, poněvadž se nikdo ke slovu nepřihlásil.

Prosím pány a dámy, aby se posadili. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu, a úvodní formuli dám hlasovati najednou, nebude-li žádných námitek. (Námitky nebyly.)

Námitek není, tedy budeme hlasovati, jak jsem prohlásil.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, nadpisem a úvodní formulí, tak jak je vyznačena v sen. tisku 553, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny ve čtení prvém.

Dalším předmětem pořadu jednání je:

Zpravodajem je pan sen. Pánek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Pánek: Vážený senáte! Budiž mi dovoleno, abych než přednesu svůj referát, jen několika slovy dotkl se naší zákonodárné a parlamentární techniky.

Mám za to, že senát, ať náleží k oposici, ať náleží ke stranám většiny, nemůže souhlasiti s tím postupem, jak my zde projednáváme vždy v senátě rozpočet, zejména jak ho projednáváme letos. Představte si, že v poslanecké sněmovně měli k řádnému projednání rozpočtu vyhrazeno několik neděl: 3 neděle v rozpočtovém výboru a 14 dní v plenu, celkem 5 neděl, kdežto senát měl vyhrazeno pouze 8 dní. To je, myslím, nevážnost k senátu.

Stejně se to má také s terminovanými předlohami. Nenahlížím, proč máme nyní v noci projednávati terminované předlohy. Proč vlastně vláda nerozdělila tu práci, proč nedala několik předloh přímo do senátu a několik do poslanecké sněmovny, abychom si tu práci rozdělili? Proč ten chvat a kvap? To myslím, že není na místě. Snad se řekne a někdo snad zastává tu zásadu, že všechny předlohy, které jsou spojeny s finančními náklady, mají přijíti napřed do poslanecké sněmovny. Mám za to, že tento výklad je naprosto falešný. Do poslanecké sněmovny patří napřed pouze rozpočet, a nic více. Všechny ostatní předlohy mohou přijíti také do senátu. Zde je druhá nevážnost vůči senátu.

Slyšeli jsme nedávno velmi pěknou řeč pana ministerského předsedy, který chtěl, aby se u nás pozvedl parlamentarismus. Dával také určité náměty k tomu. Myslím, že senát je rovnocennou součástí parlamentu Československé republiky, a že podceňuje-li se a snižuje-li se význam senátu, že se tím podceňuje a snižuje také význam celého Národního shromáždění.

Já mám však za to, že také senát má určitou vinu. Senátu se nechce, jak se mně zdá, pracovati. Nenahlížím, proč bychom se nemohli sejíti ještě 20., 21., 22. po případě i po svátcích a po případě, proč bychom se nemohli sejíti 2. a 3. ledna a projednati řádně rozpočet, ať bychom přivodili jedinou ex lex. Nevadilo by to. Jestliže vládě nezáleží na tom, abychom mohli zavčas a řádně projednati rozpočet a ne ho v pravém slova smyslu promrskati jako letos, mám za to, že ani nám nemusí na tom záležeti.

A nyní dovolte mi, abych promluvil k předloze.

Předloha sama svědčí o tom, že se ještě naprosto neustálily poměry na našem bytovém trhu, že zde ještě stále a stále panuje nedostatek. Z toho důvodu se předkládá tato předloha. Mám za to, že by bylo především povinností státu, aby stavěl pro státní zaměstnance byty. Zde nedostatek bytů po této stránce je velmi citelný, a není to jen v historických zemích, ale i na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Přál bych si, abyste viděli příbytky našich státních zaměstnanců na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Doporučoval bych, abychom spíše v prvé řadě postarali se o příbytky našim státním zaměstnancům, než abychom stavěli nákladné ministerské paláce. Nejsem proti tomu, abychom nestavěli, ale v prvé řadě je odstraniti bytovou nouzi a nouzi pro naše veřejné zaměstnance.

Také bych si přál, aby zbytek výtěžku losové akce, tuším, v částce 120 mil. Kč byl obětován ve prospěch stavby budov pro státní zaměstnance. Také mám za to, že bude potřebí pomýšleti na zvýšení činovného pro ony státní zaměstnance, kteří jsou nuceni bydleti v nových domech. Představte si tu nespravedlivost, mají-li stejné činovné, ať bydlí ve starých nebo nových domech. Nemůže-li za to státní zaměstnanec, že musí bydleti v novém domě, je-li přeložen do jiného místa, anebo se právě oženil a pod., není to spravedlivé, má-li daleko vyšší nájemné než jiný, kdo bydlí v domech starých. Proto by bylo žádoucím, aby těmto zaměstnancům bylo zvýšeno činovné, poněvadž bychom tím usnadnili přechod do oné doby, kdy nastane spojení starých a nových činží. Také mám za to, pomýšlí-li se na zvýšení nájemného, až bude projednáván zákon o ochraně nájemníků, že také bude přirozeně potřebno přiměřeným způsobem zvýšiti činovné státním zaměstnancům.

Tato předloha, o níž mám referovati, přirozeně souvisí se dvěma zákony, totiž zákonem o ochraně nájemníků a zákonem o stavebním ruchu. Proto vláda, poněvadž zákon o ochraně nájemníků nebyl ještě dojednán a předložen, přichází s prodloužením tohoto zákona o mimořádných opatřeních bytové péče. Původně vláda chtěla, aby prodloužení platilo pouze do 31. března, do kteréž doby platí také ochrana nájemníků, ale poslanecká sněmovna změnila vládní návrh a prodloužila zákon o mimořádných opatřeních bytové péče až do 30. června.

Sociálně-politický výbor pojednal o této předloze a doporučuje slavnému senátu, aby schválil tuto předlohu ve znění, jak bylo přijato ve sněmovně poslanecké.

Předseda (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni páni senátoři Löw a Kučera.

Dříve než dám slovo prvnímu přihlášenému řečníkovi, navrhuji řečnickou lhůtu na ¹/₄ hodiny. (Námitek nebylo.)

Není jiných návrhů ani námitek, zůstává tudíž při mém návrhu.

Dávám slovo panu sen. Löwovi.

Sen. Löw (německy): Slavný senáte! Měl jsem již častěji příležitost mluviti k tomuto zákonu. Patří ovšem k tomu trochu humoru, chápati se tak v pozdní hodinu slova k zákonu, který zajisté má dosti dalekosáhlý účinek. Ale poněvadž členové slavného senátu jsou patrně ještě v dobré náladě, smím jistě k tomu říci několik slov, abych vyložil, jak to vlastně s tímto zákonem vypadá.

Když jsme se dne 11. července 1922 po prvé usnášeli o tomto zákoně, stalo se to v době, kdy se prováděla výměna, restrikce německých úředníků, a proto byla tehdy obava, že jinojazyční úředníci, přicházející na jejich místa, neobdrží v nečeských krajinách žádného bytu.

Aby tedy zjednána byla možnost opatřiti těmto úředníkům byty, sjednán byl zákon, který stanovil zvláštní opatření v oboru bytové péče. Aby však zákon byl snesitelnější a stravitelnější, byla do něho pojata také některá jiná ustanovení, tak na příklad ono ustanovení, které jednotlivým soukromým osobám zakazuje používati částí bytu, užívaných k bytovým účelům, k jiným nežli zase k bytovým účelům, nepřipustí-li okresní politická správa od toho výjimky v těch místech, kde není žádné bytové nouze. To bylo první ustanovení, které mělo učiniti zákon stravitelnějším. Mělo se tím docíliti také toho, aby doplněn byl zákon na ochranu nájemníků, pokud byl vadný, poněvadž jsme věděli, že přes zákon o ochraně nájemníků vždy v tom případě, když se byty měnily, pronajimatel jich dále nepronajímal, nýbrž použil jich k vlastním účelům. Poněvadž nyní tento zákon v §u 9 obsahuje ustanovení, že se obec může usnésti na omezení volnosti stěhování, tedy na omezení přistěhování nových rodin, domnívali jsme se, že lze na pronajimatele vykonávati jistý nátlak, aby rodinám, které v obci jsou usazeny a které hledají byt, bylo lze byt opatřiti. Ukázalo se brzy, že ani tohoto ustanovení, ani ustanovení §u 9 nelze užíti, neboť bylo opomenuto poskytnuti exekuční moc obcím, které v prvé řadě měly býti chráněny a které by měly míti možnost opatřiti stranám, jež nemají bytu, obzvláště dělnickým rodinám byty, tak aby mohly ukládati tresty, kdyby někdo nezachovával ustanovení zákona. Trestní moc přenesena byla na okresní správy politické anebo na státní policii tam, kde tato je zřízena. Viděli jsme brzo, že tím nebylo lze ničeho docíliti, neboť vžil se velmi rychle systém, že se postupovalo šablonovitě a že to trvalo vždy 2 až 3 roky, nežli vyřízen byl ohlášený případ, že totiž místnost používaná dříve k účelům bytovým přeměněna byla pro jiné účely, přeměněna byla v dílny, krámy nebo prodejny. K tomu přistupovalo, že tresty, které v tomto zákoně jsou dosti ostré, dopadly zcela minimálně, takže pronajimateli nic na tom nesešlo, zaplatiti tuto pokutu 50 Kč, poněvadž věděl, že má mnohem větší prospěch z toho, použije-li bytu k jiným účelům. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.)

Tím, že se odpíralo povolení k přicestování stranám, které v obci nebydlely, měla se také zlepšiti možnost nalézti byt v jednotlivých obcích. Ale to nenastalo, nýbrž došlo zase k tomu, že se netrestalo. Předepsané tresty od 50 do 5.000 Kč byly by přece něčím bývaly a byly by pohnuly pronajimatele k tomu, aby byli poněkud opatrnějšími. Ale poněvadž se trestalo jen pokutou 50 Kč a trvalo někdy dva roky a ještě více let, nežli šetření bylo provedeno, nedělali si z toho pronajimatelé ničeho, pokuty klidně zaplatili a nepřijímali domácích stran, které hledaly byt, nýbrž přijímali cizí strany, jež platily vyšší nájemné, které jim mohly neslýchaně zvyšovati. Tak byl tento zákon zdánlivě velmi dobře myšlen, ale tím, že byrokracie byla pověřena jeho dodržováním, nebylo lze ničeho dosáhnouti. Nebylo lze zákonem dosáhnouti toho, co bylo původně úmyslem, poněvadž obce nebyly s to uvésti ve skutek usnesení o tom, aby zabráněno bylo přistěhovalectví. Tak nebylo lze dáti žádné byty lidem, kteří hledali v obci byt, i když již dávno byli usazeni v obci, a na druhé straně nemohlo se zabrániti cizímu přílivu, a tak pronajimatelé prováděli s byty obrovskou lichvu. Ale právě tomu chtěl zákon zabrániti. Poněvadž tedy nebylo dosaženo toho, co se chtělo, nemělo žádného účelu ponechati dále zákon v platnosti.

Pak se do zákona vložilo ještě celé množství paragrafů, které to zase zrušují, takže zákon ve své nynější podobě nemohl ničeho dosáhnouti. Při tom dlužno se zmíniti ještě o této věci: Zákon je vždy terminován na krátkou lhůtu. Loňského roku měli jsme dne 16. prosince možnost zákon prodloužiti, tehdy byl zákon poněkud rozšířen, poněvadž ke státním úředníkům přibráni byli ještě učitelé obecných a měšťanských škol. Je-li přeložen učitel, musí jeho byt býti ihned odevzdán jinému učiteli, který tam byl nově přeložen. Ale zase nebylo dosaženo toho, čeho se chtělo dosáhnouti, neboť se pronajimatelé nyní zpečovali vůbec bráti státní úředníky do bytu, poněvadž věděli, že pak nebudou moci volně disponovati svým bytem, ježto disposiční právo měl politický úřad. Tak tedy státním úředníkům byty zabezpečeny nebyly. Bylo úmyslem zjednati jisté vyrovnání s ochranou nájemníků, ale myslím, že se takovýmto zákonem bytové nouze nezbavíme.

Chceme-li prováděti bytovou péči, pak nezbyde nic jiného než vytvořiti byty, a to malé byty, do kterých se také mohou nastěhovati dělníci. Přenechá-li se však stavba bytů soukromým podnikům a soukromé spekulaci, nebude nikdy možno, aby se dělnické rodiny mohly nastěhovati do nově postavených bytů. Soukromí stavební spekulanti nemají nikdy zájmu na tom, aby stavěli malé byty, neboť tyto nejsou pro ně výnosné. Proto nelze nikdy prováděti bytovou péči se stanoviska soukromokapitalistického, jak jsme to viděli na zákoně o stavebním ruchu z roku 1923. Tehdejší zákon měl jisté výhody, ale když platnost jeho vypršela a přišel nynější zákon, nebylo lze s ním něco začíti. Neboť co učinila vláda z tohoto zákona? Tím, že převzata byla jen záruka za druhou hypotéku, tedy jen něco prázdného, dále že bylo preliminováno jen 120 milionů na záruku - tedy nepatrný obnos, povážíme-li, co se na druhé straně v tomto státě vydává na neproduktivní účely - byl zákon o stavebním ruchu zdánlivým zákonem, který si postavil sice mnoho úloh, ve skutečnosti však nemohl proraziti. Konečně došlo k tomu, že na základě daňového osvobození, jež těmto stavbám bylo přiznáno na 35 let, vzniklo sice mnoho staveb, že však právě malé byty v těchto novostavbách nebyly zřizovány. A tu vidíme nyní, že ve městech a průmyslových místech není sice žádné nouze o veliké byty, že tu jsou byty, sestávající ze tří až čtyř pokojů, koupelny, pokoje pro služku a vedlejších místností, že se však nedostává malých bytů. Ale vidíme také, že se za takovéto třípokojové byty v Teplicích, Ústí a jiných okresních městech žádá 9.000 až 10.000 Kč, při čemž se často musí zapraviti pětinásobné nájemné předem, což si dělnická rodina absolutně nemůže dovoliti. Povážíme-li dále, že se za pokoj a kuchyni v suterénu musí platiti v nových stavbách 4.500 Kč, musíme přiznati, že za takovýchto okolností o bytové péči mluviti nelze. Chceme-li tedy něco vykonati v oboru bytové péče, není žádné jiné cesty, nežli že stát dá subvenci, ale nikoli soukromým podnikatelům, poněvadž tito nemají žádného zájmu na tom, aby se zabývali malými byty - čím víc malých bytů v domě, tím více dají starostí, říkají domácí páni - stát musí naopak dávati subvence výslovně pro malé byty o 40 čtverečních metrech na pokoj a kuchyni a smí tyto subvence poukazovati jen obcím k výslovnému účelu opatřovati malé byty pro dělníky. Jen za takovýchto okolností můžeme se přiblížiti bytové péči, jen za takovýchto okolností lze odstraniti ochranu nájemníků. Můžeme vás ujistiti, že nemáme tak přílišného potěšení z ochrany nájemníků. Kdyby nám bylo možno opatřiti náhradní byty, mohli bychom také přistoupiti ke zrušení ochrany nájemníků. Za dnešních poměrů to ovšem nejde.