Konečně po dlouhém váhání má nastati úprava otázky staropensistů. Nuže, očekávali jsme, že tato úprava nastane s účinností od 1. ledna 1927 a jsme průtahem velice zklamáni. Je potěšitelno slyšeti, že ministr národní obrany ukazuje také porozumění pro poměry vojenských pensistů ve vysokých hodnostních třídách. Doufáme, že také tato věc bude vyřízena v duchu spravedlnosti. Opětovně chtěl bych poukázati také k tomu, že by bylo lze pomoci vojenské správě, která si stěžuje do nedostatku poddůstojníků, a že by bylo lze také napraviti těžké bezpráví, kdyby starší poddůstojníci, kteří svého času bez jakékoli příčiny byli propuštěni, opět byli zařazeni do vojenské služby.

Podpora stavebního ruchu a odstranění bytové nouze patří také k úlohám, které nestrpí delšího odkladu a k jejichž řešení dojíti musí nyní v době hospodářského rozkvětu.

V poslední době zabývala se veřejnost zase zevrubněji otázkou pozemkové reformy, a to v jisté souvislosti se zahraniční propagandou. Projevům směrodatných osobností dlužno zajisté rozuměti jen ve smyslu zahraniční propagandy. Moje strana neuzavírala se nikdy před důležitostí problémů rozdělení půdy pro sociální a hospodářsky rozkvět. Také majitelé velkých statků neuzavírali se tomuto poznání. Při parlamentním jednání o jednom z pozemkových zákonů prohlásil dřívější president pozemkového úřadu v poslanecké sněmovně: "Je pravda, že se velkostatkáři nabídli, že půdu potřebnou pro pozemkovou reformu dají k disposici. Ale národ nechce žádných darů, národ si vezme to, co chce míti." Zdá se, že dnes zavládl jiný názor, zdá se, že nyní alespoň vůči cizině se projevuje názor, že by bývalo přece lepším pro akci samotnou a pro pověst státu v cizině, kdyby se byla zvolila cesta dohody. Také president republiky byl mylně informován v ten smysl, že nastoupena byla cesta dohody. Cestou dohody byla by bývala dána k disposici půda, k posílení domácího stavu rolnického, půda pro malá osídlení, půda pro kolonisaci, ale jen pro kolonisaci národnostně spravedlivou, nikoli k účelu násilného odněmčení německých území. Kdyby se byl uvolnil obchod s pozemky, bylo lze dostati také větší statky ke koupi. Majetku těchto statků byli by dosáhli lidé hospodářsky nejzdatnější, nikoli však ti, kteří se těší největší protekci. Cestou dohody bylo by došlo k sociální a hospodářské reformě, ovšem nikoli k reformě za politickými anebo egoistickými účely. A že by to bývala správná cesta, patrně se dnes nahlíží, jinak by se nečinil pokus v zahraniční propagandě a vůči panu presidentu republiky, buditi totiž zdání, jako bychom se byli brali touto cestou.

Málo štěstí máme s argumenty, které mají ospravedlniti konfiskaci lesů. Že se jí domáháme z národnostních důvodů, přiznává se jen stydlivě a v užších kruzích. Vůči cizině se to popírá. Pak se mluvilo o strategických důvodech. Ale vojsko nedalo se zdržeti od toho, aby také v soukromých lesích nezřizovalo pevnosti a nepořádalo manévry. Ani ve státech, které jsou ozbrojeny po zuby, nepomýšlelo se nikdy na nutnost této vojenské ochrany. Mluvilo se o hydrografických důvodech, o ochraně pramenů, ale prameny vytékají ze soukromých lesů právě tak čisté jako z lesů státních. Mluvilo se o zájmech české turistiky. Ale krajina je v soukromém lese právě tak krásná jako v lese státním. Je za těžko uznati nutnost toho, aby stát, který nyní spravuje 750 ha lesů s hospodářským neúspěchem, tento majetek ještě dále rozšiřoval. V novější době proslýchá se jako odůvodnění pro konfiskaci lesů, že je to požadavkem demokracie. Tedy přece nějaký politický důvod. Ale zdá se mi, že svévolná konfiskace jmění, jak ji obsahují pozemkové zákony, mnohem spíše patří k metodám tyranie, despotismu a diktatury, nežli k metodám demokracie. Tento argument je také falešný. Dějiny posledních let ukazují, že politický vliv i těch největších velkostatkářů rovnal se nule. Bylo by bývalo snad lépe, kdyby vliv těchto konservativních, na půdě usazených, se zemí a s lidmi od mnoha generací srostlých lidí by býval silnější. Ale nekontrolovatelný vliv, kterého se podle jistých projektů má dostati státní byrokracii správou tohoto obrovského podílu na národním jmění, není demokratický. Možná, že byrokracie bude se děliti o tento vliv s dočasně panujícími politickými stranami. Ale tento vliv není na prospěch ani státu, ani straně, aniž je na prospěch neporušenosti republikánských ctností.

Já a moji přátelé ve straně použili jsme rozpočtové debaty k tomu, abychom vyslovili své požadavky vůči státu. Naše národnostní požadavky stojí v popředí. Neochabneme zastupovati tyto své požadavky uvnitř koalice před veškerou veřejností a také před mezinárodním forem. Československý stát sám učinil smlouvou o ochraně menšin cizinu ručitelem ochrany menšin, ručitelem rovnoprávnosti de jure et de facto, obzvláště de facto. Žádati dodržení nějaké smlouvy není žádnou neloyálností. Neloyálním je smlouvy nezachovávati.

Stojíce na půdě demokracie a parlamentarismu, máme zato, že své oprávněné požadavky můžeme prosaditi jen spoluprací s parlamentární většinou, jen cestou koalice. Lpíme ještě na tomto optimismu. Ale optimismus, že nám, stojícím stranou a čekajícím, splnění našich tužeb jednoho dne spadne do klína, tento optimismus míti nemůžeme. (Potlesk stoupenců.)

Místopředseda dr Krčméry: Následujúci rečník je pán sen. Havlena. Udelujem mu slovo.

Sen. Havlena: Slavný senáte! S tohoto místa byly již různými senátory, různých politických stran, ba i přivrženci kruhů vládních pronášeny protesty proti způsobu, jakým způsobem pohlíží se na senát Národního shromáždění a jakým způsobem je zdiskreditován a opomíjen, že do schůze nedostavují se ministři. A poněvadž asi špatné příklady kazí dobré mravy, vzala si z toho naučení i dnešní tak mnohočlenná vládní koalice česko-německá, sestávající z 8 stran, a její senátoři nejsou také v zasedací síní. Dnes, prosím, musila dostati odplatu za nevážnost k senátu a dostala ji v podobě takové ostudy, jaká se nestala snad v žádné sněmovně světa.

Prosím, stalo se před chvílí, že předsedající dával návrh, aby bylo uloženo výboru sociálně- politickému, aby o určitých předlohách podal zprávu zítřejšího dne. V téže chvíli nebyl v senátě přítomen ani jediný, pravím výslovně, ani jediný člen vládní většiny. Ať si vezmou jejich voličové z toho naučení, jaké zástupce posílají do senátu!

A koruna, pánové, byla tomu postavena tím, že pan předsedající místopředseda prohlásil, když ani jediná ruka nezvedla se pro jeho návrh, protože v té chvílí byli zde přítomni jenom senátoři sociálně-demokratičtí a komunističtí, tedy členové krajně oposičných stran, že je většina pro jeho návrh. Zdůrazňuji: v té chvíli, kdy ani jediná ruka nemohla se zvednout pro návrh předsednictva, poněvadž nikdo ze stran koaličních nebyl v zasedací síni, prohlásil pan předsedající, že je většina pro návrh.

Pánové, postaráme se, aby občanstvo se dovědělo, jak vážně pohlížíte na práci v parlamentě. Je v tom celá soustava a souvisí to s tím, jak briskujete mluvčí z oposice, které nechcete slyšeti.

Mluví-li někdo z oposice, myslíte si, "Co ho budeme poslouchati!" Tak se vám může přihoditi, že vám oposice může jednou odhlasovati věci velmi nemilé, poněvadž bude sama v senátě a nebude míti proti sobě žádných protihlasů.

To jsem považoval v úvodě své řeči za potřebné připomenouti.

Slavný senáte! Byl jsem přihlášen ke kapitole 2 a přesunutím v řečnické listině se stalo, že přišel jsem na řadu teprve nyní. Ovšem není to aranžováno tak, že by nebylo možno při této příležitosti promluviti ještě k věcem, ke kterým mělo býti mluveno v příslušné skupině. Proto mně bude prominuto, že dovolím si promluviti nyní, kdy mně slovo bylo uděleno.

Pan generální zpravodaj pronášel velikou chválu o předloženém rozpočtu a o krásných úmyslech vlády. Pravil na př., že vládní většina chce pracovati, pro blaho všech vrstev našeho státu. Taková slova o dobré vůli pomoci všem slyšíme z kruhů vládní většiny velmi často. Skutečnost jest ovšem jiná. O dosavadní blahodárné práci vládní většiny "pro všechny vrstvy" svědčí skutečné poměry, jaké se utvářejí na př. pro dělnictvo, a také plány vládní většiny do nejbližší budoucnosti ukazují, na co se má dělnictvo těšiti.

Nedivíme se vám, pánové z vládní většiny, že lhostejně a bezohledně jdete za prospěchy svých zájmových vrstev a že šlapete při tom právě po zájmech těch nejpotřebnějších.

Nejednáte jinak než vaši vrstevníci tam, kde stojí vůči dělníkům jako zaměstnavatelé. Vy jejich zájmy obstaráváte ve sborech zákonodárných, protože při tom obstaráváte v mnohých případech i zájmy své vlastní, pokud jste sami v občanském životě zaměstnavateli. Nechci žádati pro dělnictvo zvláštní vaší blahovůle, ale neříkejte aspoň, že hájíte všechny vrstvy, tedy i dělníka, proti němuž vaše zákonitá opatření jsou namířena. Vy život dělníka v pravém světle nevidíte a nechápete.

Dělník dnes nejen že po opětovných redukcích platů a při současně vzrůstající drahotě nemůže obhájiti svou existenci, ale také pracovní poměry jeho jsou často toho druhu, že by musely zmizeti všechny představy o příznivých poměrech pro dělnictvo, jak to často slýcháme, jenom kdyby hlasatelé této nepravdy dali si záležeti, aby život dělníka trochu lépe seznali.

Dovolte proto - nemíváte často k tomu příležitost - abych vám dal aspoň poněkud pohlédnouti na malý obrázek dělnického života. Nepřeháním, řeknu-li, že poměry dělnictva stávají se často nesnesitelnými, a to nejen v ohledu existenčním, ale také v ohledu, v jakých poměrech dělník žije a pracuje. Je to důležité pro seznání, jak dělnictvu musí záležeti na opatřeních, která mají sloužiti jeho ochraně, a jak se musí brániti, jde-li o jich zhoršování, jde-li o zhoršování zákonů sociálně-politických.

Jak si cení zaměstnavatelé dělníka? Jak s ním jednají a zacházejí? Všude mají nejpřednější zřetel jen k svému zisku a jest jim často ničím i zdraví i život dělníků. Tak je tomu možno říci ve všech oborech podnikání, třebaže ne všeobecně, ale ve velmi častých případech. Co je říci tomu, vyhrožuje-li stavitel dělníkům propuštěním z práce jen proto, že žádali, aby k zajištění jejich zdraví byly řádně zabezpečeny stěny vykopávek? Není hazardováním s dělnickými životy, když stavitel nezabezpečí sousední zdivo a nutí dělníky, aby v novostavbě prováděli prokopávku bez náležitého upevnění sousedního zdiva? Nesesypaly se už v Praze a jinde novostavby, nespadla lešení? Nebyli při tom dělníci zmrzačeni a nepadly při tom jejich životy? Nepracuje se při zemních pracích proti bezpečnostním předpisům? Bývaly to často nízké mzdy v práci úkolové, které zavinily, že i dělník nutí se k tomu, aby především dosáhl co největšího výkonu a výdělku, a při tom zapomíná na opatrnost a bezpečnost svého vlastního zdraví a života. Tak se často provádějí i práce v cihelnách, kamenných lomech, při lesních pracích, na pilách a pod.

Je zajímavo čísti úřední zprávy o činnosti živnostenských inspektorů. Z nich je možno seznati, jak přímo zločinně, z chamtivosti a lakoty provádí se někde výroba cihel za primitivních zařízení a za okolností, z nichž je patrna brutální bezohlednost a netečnost k předepsaným zákonitým opatřením, jež by dělníka v jeho práci chránila před úrazem.

Šílená honba za rychlým zbohatnutím při výrobě stavebních hmot a potřeb a při podnikatelství staveb i lichva se stavebními pozemky zdražují až k nemožnosti nejen budování bytů, ale také pracoven, dílen nebo pracovních místností vůbec a dělníci jsou pak často na jednom místě přímo napěchováni, musí pracovati v místnostech, kde je vzduch přímo otráven a zkažen, kde není dostatečně větráno. Z práce se dělník vrací do malých a nezdravých bytů a při dnešní nouzi bytové jsou to často hotové díry, které ani bytem nazvati nelze. Tyto poměry jsou pak hotovým semeništěm různých onemocnění a zejména moru tuberkulosního. A vy se chystáte s vyhrnutými rukávy vyházeti ochranu nájemníků ze sbírky zákonů republiky! To by ovšem, zvláště to podotýkám, odnesli také především čeští dělníci v menšinových územích, odnesli by to gážisté a učitelé, kteří tam jsou za svou služební povinností, odnesli by to malí čeští řemeslníci a živnostníci a při tom by se v českých kruzích ronily slzy, jak ty menšiny trpí.

Je dosti závodů, kde se nedbá dostatečné a nutné čistoty pracovních místností, kde není dostatek požárních opatření, kde není záchranných opatření u strojů. Jen si povšimněte vysokého počtu úrazů, věnujte tomu jen trochu pozornosti a prohlédněte si statistiku úrazové pojišťovny nebo sociální péče, nebo zprávy živnostenských inspektorů, kolik úrazů připadá za rok na př. v továrnách textilních, v závodech kovodělných, dřevodělných a jiných podnicích. Vládní většina těm, kdož úrazem jsou postiženi, chystá uznání a projeví pro ně pochopení tím, že jim připravuje zhoršení úrazového zákona.

Při tom vidíme, kterak se nadává na ona zákonitá opatření k obraně dělnictva, která byla za účasti socialistů ve vládě a na jejich popud učiněna, nebo zdokonalena. O tomto období socialistické spolupráce ve vládě mluví se jako o období socialistického teroru. Když nastoupila vláda dnešního složení, bylo často slyšeti, že už bylo na čase učiniti tomuto socialistickému teroru konec a že to byl bolševismus na sucho, co socialisté ve vládě prováděli.

Kdo se může diviti, že nenáviděné zákony na ochranu dělnictva nejsou dodržovány, že se přes ně namnoze přechází a dělník se stává předmětem bezuzdného vykořisťování? Nedodržuje se často 8hodinová doba pracovní. Práce přes čas byla často prováděna i v době velké nezaměstnanosti a dělníci musí namnoze pracovati přes čas bez zvláštní odměny. Děje se tak zejména v těch případech, kde si dělnictvo není vědomo svých práv, nebo se rozkazu zaměstnavatele podrobuje ze strachu před propuštěním z práce.

Brojí se proti nedělnímu klidu. Brojí se namnoze proti závodním výborům a dokonce členové závodních výborů často bez dostatečné ochrany jsou pronásledováni se strany zaměstnavatelů nebo jimi ustanovených představených a jsou propouštěni z práce. Nedodržují se někde ani kolektivní smlouvy a byli jsme ve více případech svědky neochoty zaměstnavatelů nebo jejich organisací v uzavírání kolektivních smluv. Viděli jsme i případy, kde zaměstnavatelé sáhli k výlukám.

O tom, jaké poměry panují ještě dnes přes všechno ochranné zákonodárství, poskytují, jak již jsem řekl, zmíněné úřední zprávy živnostenských inspektorů vyučování přímo názorné. Je jisto, že živnostenská inspekce mnoho zlořádů nejen zjišťuje, ale také přispívá k nápravě. Ovšem, že se na ni také zlořečí. Mohlo by se ovšem vykonati daleko více, kdyby byla vypravena dostatečným počtem úřednických sil. Sama zpráva živnostenských inspektorů mluví o tom, tedy zpráva úřední, že sil pro tuto službu je nedostatek, a že je nutno pracovati přes čas. Proto jsem podal resoluční návrh, aby živnostenská inspekce byla dostatečně vybavena a aby počet úřednických sil byl zvýšen na potřebnou míru. Toto opatření může býti provedeno, poněvadž práce přes čas jistě musí býti také honorována a mohou tedy býti ustanoveny místo toho ke službě živnostenské inspekce řádné síly.

O tom, jaké jsou dělnické mzdy, je marno mluviti. Předložil jsem před rokem v senátě značné množství výplatních lístků z různých okrsků, z různých odborů pracovních.. Platy tkalcovských dělníků 40, 60 až 100 Kč týdně se dosud příliš nezvýšily, ač textilní průmysl má mimořádně dobrou konjunkturu. Teprve v poslední době v textilním průmyslu, na př. v severočeském, byly o něco, ač ještě nedostatečně, mzdy zvýšeny. Ani v t. zv. lépe placených odborech nejsou mzdy takové, aby byly úměrny nynějším poměrům drahotním. Mzdy v lépe placených odborech sotva činí 600, 800 až 1000 Kč za měsíc a není poměrně mnoho případů, kde by mzdy tuto cifru přesahovaly. Tyto mzdy nejsou nejenom dostatečnou odměnou za práci, ale nemohou ani stačiti k zabezpečení živobytí dělnických rodin. A k tomu nemají dělníci ani jistotu trvalého výdělku a trpí často nezaměstnaností. (Předsednictví převzal místopředseda dr Soukup.) Podpory v nezaměstnanosti jsou jen velmi slabou pomocí v nouzi. A nápravu poměrům odpovídající nemá přinésti ani zamýšlená novela zákona o podpoře nezaměstnaných.

Mluvilo se s takovou oblibou o stabilisaci celkových poměrů, ale netýká se to dělnictva. Dělnictvo má nanejvýš z té stability, o které zde bylo mluveno, v oficielních referátech stabilisovanou bídu, nouzi a nedostatek. Řekl jsem, že se nedostavil ani slibovaný blahobyt dělnictva zemědělského. Když se jednalo o zavedení pevných a vysokých agrárních cel, říkalo se, že má na nich zájem i zemědělské dělnictvo, prý z toho důvodu, že hospodáři musí míti zabezpečení zvýšené ceny svých výrobků, aby mohli také více platiti svému dělnictvu.

Nuže, jaké jsou, páni agrárníci, a vy, křesťanští rolníci, vaše příjmy? Jak stouply ceny vašich produktů? O kolik více tržíte ročně a kolik jste přidali služkám, čeledínům a dělníkům? Nepřidali jste buď vůbec ničeho, nebo to nestojí vůbec za řeč v poměru k tomu, oč jste více za poslední dva roky vytěžili. A to nejste s to, abyste na sebe převzali placení příspěvků pro starobní a invalidní pojištění? Nejste s to vykonati tu povinnost podle zákona, který je dosud v platnosti. O své grunty a zbytkové statky byste nepřišli, kdybyste svým zaměstnancům platili třebas i celé příspěvky na sociální pojištění. Vy však jste zrovna jako posedlí umíněností - jinak to nazvati nelze - že se pojištění ještě musí pro vás zlevniti, to je zhoršiti pro dělníky, jenom aby se zmenšila i ta celkem nepatrná vaše povinnost placení poloviny dosavadních pojišťovacích příspěvků. Ovšem, jde jenom o čeleď a dělníky, nebo ještě o chalupníky a domkáře, kteří k vám chodí nádeničiti. Dokazujete velmi pěkně, jak je pravdivé vaše agitační heslo: Venkov jedna rodina.

Své povýšenecké stanovisko dávají strany většinové najevo také veřejným zaměstnancům v okresích a obcích. Znám případ, kde školník na měšťanské škole po službě téměř dvacetileté za veškeré práce, čištění, úklid, osvětlování a otop ve veliké dvoupatrové budově byl odměňován obnosem vedle naturálního bytu 200 Kč - nemyslete, že týdně, nemyslete, že měsíčně, ročně, pánové. Konal vlastně práce za byt, lépe řečeno, zadarmo. Se svými požadavky byl instančně znovu a znovu odmítán, poněvadž za 200 Kč ročně se svou rodinou, velice četnou, nemohl býti živ, musel si jinak přivydělávat a byl pak proti němu důvod, že služba jeho není výhradním jeho zaměstnáním podle §u 3 zákona o obecních zaměstnancích, kde se stanoví, co znamená pojem obecního zaměstnance. Po dlouhé křížové cestě byl mu plat upraven na obnos 800 Kč ročně.

Pánové, také okresní cestáři nemohou se dočkati náležité úpravy svého služného, poněvadž to dosud vláda neřeší, snad proto, že to patří do pravomoci okresní samosprávy, a je otázka, budou-li to řešiti příště zemská nebo okresní zastupitelstva. Jenom v několika případech, kde bylo pro to pochopení, poněkud se poměry upravily, všeobecně ale se okresní cestáři nemohou dočkati náležité úpravy svého služného, ačkoliv upravují silnice i pro vaši potřebu. Tato otázka by zasluhovala konečně spravedlivého rozřešení a měli byste sami míti tolik uznání tam, kde rozhodujete, abyste jednou tuto věc spravedlivě vyřešili. Nelze přece žádati, aby někdo konal službu pro veřejnost, a to není dnes jenom služba a práce ledabylá, poněvadž automobily roztloukají silnice a vyžaduje to plného zaměstnání cestářů. Proto nelze žádati, aby takový zaměstnanec, který slouží veřejnosti a především majetnějším kruhům, které silnic používají se svými povozy a auty, při své práci trpěl nouzi.

Z bezpočetných projevů státních a veřejných zaměstnanců vůbec mohli jste rovněž seznati, že otázky státně-zaměstnanecké tím způsobem, jak jste to provedli, se světa jste nezprovodili.

Rámcový zákon ze dne 24. června 1926, č. 103 - platový zákon - byl schválen parlamentem v předpokladu, že bude proveden tak, jak byl přijat a odůvodněn. Veřejní zaměstnanci mohli pro přechodnou dobu býti uspokojeni, kdyby vláda a její byrokratický aparát byly splnily vše, k čemu byly vázány zákonem, důvodovou zprávou a závazky danými při projednávání požitkové úpravy.

To se však neděje a měří se nespravedlivě a nestejně. Dovoluji si učiniti určitá srovnání. Nejde mi o to, výslovně to pravím, abych při tom dokazoval, že získaných zlepšení nemělo se dostati kategoriím vysokého úřednictva. Vím sám, že tu byly případy, kdy velmi schopní vysocí státní úředníci přešli za lepší plat do služeb soukromých a že stát musí sobě schopné úředníky udržeti. Činím srovnání jedině za tím účelem, aby vynikla křivda, která se děje kategoriím menších státních zaměstnanců.

Dnes po podrobném přehledu systemisace je patrno, že zákonem a jeho prováděním pomohlo se sice úředníkům od třetí platové stupnice nahoru, kdežto úředníci čtvrté až sedmé platové stupnice - oficianti a zřízenci - nepříznivým prováděním zákona, hlavně systemisací, byli odstrčeni. Nelze se ubrániti dojmu, že platový zákon tak, jak se provádí, má příchuť odvety se strany vysoké byrokracie za zákony popřevratové, kterými získal také drobný zaměstnanec.

Restrikční zákon, který potom přišel, doléhal na skupinu C, D, F - oficianty a zřízence - plnou krutostí, ale vysokým úředníkům ministerstev se značně vyhýbal, takže naše ministerstva mají trochu mnoho vysokých úředníků.

Dnešními poměry postižení státní zaměstnanci činí také následkem toho svá porovnání a poukazují, že na př. jedno ministerstvo ve Vídni, jehož působnost se vztahovala na území třikrát tak veliké, jako jest území republiky, mělo 4 odborové přednosty a 8, nejvýše 10 dvorních radů. Dnes máme v takovém ministerstvu 8 odborových přednostů, 31 ministerských radů, 37 vrchních radů, 47 radů, 45 vrchních komisařů a 25 komisařů. Mají tedy všichni naprosto bezpečně zaručeno, že doslouží a budou moci býti povyšováni až do 2. plat. stupnice, poněvadž si místa rozdělili přibližně stejným dílem na jednotlivé platové stupnice. Na prvou až třetí platovou stupnici připadá 40%, na čtvrtou až šestou pouze 60% všech míst. To jsou technikové, jejichž systemisace dopadla proti právníkům rovněž velmi špatně. V úřadech podřízených tomuto ministerstvu připadá u inženýrů na druhou a třetí platovou stupnici 10%, na čtvrtou až šestou 90% míst. Budí to dojem, že, kdo byl blíže u pramene, pochodil lépe.

Úředníků IV. služební třídy určité kategorie bylo v onom ministerstvu před válkou na území naší republiky celkem 200, dnes se jich systemisuje 100, a to pouze 16% v šesté platové stupnici a 84% v sedmé platové stupnici. Na tuto skupinu potřebujeme pouze trojnásobného osobního nákladu předválečného, poněvadž při šestinásobku požitků je jich pouze polovina, na úředníky nejvyšších kategorií potřebujeme osobního nákladu desateronásobného, poněvadž při pětinásobku platů je jich dvojnásobný počet.

Podobně je tomu i v jiných resortech. Vysokých úředníků proti stavu předválečnému značně přibylo, kancelářského a jiného nižšího úřednictva a zaměstnanectva ubývá po restrikci, hlavně po systemisaci, polovina.

Při dvojnásobném počtu ministerstev a dvojnásobném počtu vysokého úřednictva, máme ve třetí až prvé platové stupnici čtyřikrát tolik vysokých úředníků - pouze v ministerstvech bez podřízených úřadů - než jich v témže postavení mělo celé Rakousko. Přibyly různé nové úkoly a máme mnoho velmi svědomitých vysokých úředníků při úkolech pro stát velmi důležitých a nezbytných, ale ten nepoměr, na který jsem poukázal, zde je.

Vysoká byrokracie, které pan ministerský předseda provádění platového zákona uložil a svěřil, pamatovala, jak se zdá, na sebe a své kolegy a zahrotila svou práci proti podřízeným zaměstnancům. Vysoká byrokracie ústředních úřadů odstrčila i své kolegy u úřadů zemských a okresních. Takovému provádění zákona my ovšem nerozumíme a rozuměti nebudeme, to musí již pan ministerský předseda prominouti. Je-li pan ministerský předseda přesvědčen, že platový zákon se provádí dobře, a věří-li tomu, co mu předkládá jeho štáb příslušných vysokých byrokratů, pak litujeme, že se nedal také informovati od nižších úředníků, oficiantů a zřízenců, od kterých by se dověděl více pravdy o tomto platovém zákoně.

Zaměstnanci žalují, že vysoká byrokracie ušetřila na nižších kategoriích restrikcí a systemisací, ale že z úspor velkou částí pamatovala na sebe.

Největším uměním našich vysokých byrokratů je, vyložiti zákon v krajní neprospěch malých a v krajní prospěch vysokých úředníků, čili najíti v zákoně to, co tam není. Dosud není nám úplně jasno, kam se podělo těch 700 mil. Kč, které na úpravu byly určeny. Pan ministr financí dokazuje sice, že byly vydány, my tomu věříme, ale nelze zjistiti, kdo je dostal. Co kdo dostane, to jsme chtěli věděti hned, když se tyto zákony projednávaly.

Úředníci šesté a sedmé plat. stupnice, oficianti, zřízenci a jiné pomocné síly mají ve velké většině "vyrovnávací" přídavek, t. j. nedostali sice méně hned při převodu, ale mají méně již při prvém a všech dalších postupech, pokud vyrovnávací přídavek neumoří. Systemisací nezískají, poněvadž ve všech případech mají systemisováno méně míst, než je dnes obsazeno, daleko méně, než po restrikci zbylo. "Povýšení" bude do platů rovných, jen v ojedinělých neshodných případech do platů nejblíže vyšších. Tyto skupiny byly nesporně podle staré úpravy s plným časovým postupem na tom lépe než dnes při časovém postupu nemožně omezeném a polovičním - o poloviční kvoty - v náslužných přídavcích, které jsou nesporně největší "vymožeností" platového zákona, poněvadž na př. IV. služ. tř. sedmé plat. stup., starší úředník získává za 6 roků stejný postupový obnos jako mladší úředník za 3 roky. To je jistě jedinečná "vymoženost".

Původně se myslilo, že náslužní přídavky byly zavedeny jen pro méně schopné úředníky, ale systemisace IV. služ. tř. ukázala, že více než polovina tohoto úřednictva má náslužné přídavky. Tedy polovina tohoto personálu je neschopna povýšení, a to jsme ještě nota bene 10 až 15% neschopného úřednictva při restrikci propustili. Tak to tedy máme mezi kancelářským úřednictvem, jak by se zdálo, 60 až 70% neschopného personálu. Pravda to ovšem není.

Kam se podělo těch 700 mil. Kč, zůstává i přes prohlášení pana ministra financí nevysvětlitelné a nedá se odbýti, nýbrž je nutno v podrobném výkaze prokázati, kolik která služební třída, oficianti, zřízenci a pomocné síly z těch peněz dostali a o kolik se zvýšilo jejich služné z prosince 1925 v lednu 1928.