Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, Klofáč, dr Krčméry, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Procházka, Stržil.

118 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Engliš, dr Hodža, Najman, dr Peroutka, dr Spina, dr Srdínko, dr Tiso.

Z kanceláře senátní: tajemník sonátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Zahajujem schôdzu.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Výboru sociálně-politickému:

Tisk 554. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1304) o prodloužení účinnosti a doplnění zákona o mimořádných opatřeních bytové péče (tisk 1373).

Výboru sociálně-politickému a rozpočtovému:

Tisk 556. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1345) o hranici příjmu vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců (tisk 1384).

Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Navrhujem, aby bolo uloženo výborom, aby o výšuvedených usneseniach poslaneckej snemovne podaly zprávu do zajtrajšieho plenárneho zasadnutia. (Námitky nebyly.)

Námietok nebolo. Návrh môj sa prijíma.

Pristupujem k prejednávaniu denného poriadku, ktorým je:

Dávam slovo pánu sen. Fijalovi.

Sen. Fijala (německy): Nic neukazuje nám jasněji třídní povahu tohoto rozpočtu nežli kapitola, ve které sestaveny jsou výdaje pro tak zvanou bezpečnost, t. j. pro udržení mocného policejního aparátu. Neméně nežli 648,268.600 Kč musí českoslovenští státní občané - totiž ti, kteří pracují - sehnati na udržení tohoto aparátu. (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu ze dne 16. prosince 1927 podle § 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Pro udržení policejní moci vydává se v Čechách pro politické úřady na jednoho obyvatele 8,7 Kč, naproti tomu na Slovensku 21 Kč, pro policii a četnictvo v Čechách 29 Kč, na Slovensku 36 Kč.

Policejní moc provádí se na Slovensku nejhůře. Co to znamená? (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu ze dne 16. prosince 1927 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Zde se ukazuje nejzřetelněji, co se stalo z pokryteckých frází, které jsou obsaženy v mírové smlouvě, a které jednají o hospodářském, kulturním a politickém dorozumění s veškerým obyvatelstvem slovenským a ukrajinským. (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu ze dne 16. prosince 1927 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) To jmenujete národnostním dorozuměním, a Hlinkovci mají dokonce tolik nestoudnosti, že o takovémto druhu dorozumění tvrdí, že prospívá boji o národnostní autonomii. Skutečností je, že Hlinkova strana právě tak jako německé vládní strany, i když na to pohlížíme se stanoviska měšťácké politiky, zájmy národních menšin pročachrovaly a zradily. Aby zrada byla úplná, povolili Hlinkovci nátlaku německých aktivistů vstoupiti do vlády, kde mezi sebou závodějí v tom, že povolují tomuto policejnímu státu, tomuto novodobému vrchnostenskému státu, prostředky k neustálému násilnému potlačování většiny všech národnostních menšin ve státě.

Nemáte peněz pro válečné poškozence a pro válečnou péči, nemáte peněz pro zvelebení anebo také jen pro nutné vypravení obecného školství, nemáte peněz pro poněkud vyhovující péči o nezaměstnané, nemáte peněz pro řešení nejdůležitějších dopravních prostředků, které slouží zájmům nejširších vrstev obyvatelstva, ale máte hromadu peněz pro militarismus, kterému obětujete pětinu rozpočtu. (Další část řeči bula usnesením předsednictva senátu ze dne 16. prosince 1927 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Z obsáhlého materiálu chci zde sděliti tři obzvláště křiklavé případy širší veřejnosti. Důvěrník komunistické strany v Novém Městě n. V. oznámí řádně u okresního úřadu konání veřejné schůze lidu na hlavním náměstí s programem "Hospodářská a politická situace" pro den 6. listopadu 1927. Okresní náčelník zakáže konání schůze na veřejném náměstí s tímto odůvodněním: "Odůvodnění č. 10143/27 ze dne 3. listopadu 1927. Oznámený program schůze lidu: politická a hospodářská situace je pouze záminkou pro oslavu desetiletí ruské bolševické revoluce, poněvadž nyní bezprostředně po obecních volbách není jiného důvodu pro konání veřejné schůze lidu na hlavním náměstí v Novém Městě n. V. Mimo to je známo, že na tento den padá výročí ruské bolševické revoluce. Oslava založení cizího státu, jehož agenti - tím míní patrně nás - pracují proti bezpečnosti a celistvosti naší republiky, pod širým nebem a v souvislosti štvaní proti vlastnímu státu na místě, které je veřejně přístupné, příčí se pojmům veřejné slušnosti a veřejné bezpečnosti, nemluvě vůbec o tom, že za takovýchto okolností udržení veřejného pořádku by bylo nemožným. Proto je konání takovéhoto shromáždění nepřípustno a nepovoluje se právě tak jako jakékoli průvody." (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu ze dne 19. prosince 1927 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Že tento muž pro svou zářící neznalost nejprimitivnějších ustanovení spolkového a shromažďovacího zákona sebe a svůj úřad činí směšným, do toho nám ovšem ničeho není. (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu ze dne 16. prosince 1927 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Druhý případ je tento: soukromý zaměstnanec J. Petényi v Košicích byl pod záminkou výslechu přiveden na policii, kde se výslech konal takto: Petényi musel se svléknouti do naha a za nejtěžšího trýznění, během něhož několikráte omdlel, vynutila policie z něho doznání, že své papíry odevzdal sekretáři Rudé pomoci jménem Štěpán Drotzár. Po několika dnech dopraven byl k státnímu zastupitelství, kde musil zůstati po osm dní bez jakéhokoli ošetření v nejhorší kobce. Když se žena této nešťastné oběti za účelem návštěvy svého muže dostavila k státnímu zástupci Martínkovi, byla odmítnuta. Když pak přišla s komunistickým poslancem Kršiakem k státnímu zástupci, aby jí dovolena byla návštěva, bylo oběma vyhrožováno vyhozením. Právní zástupce mohl ještě po osmi dnech viděti stopy pocházející od trýznění. (Výkřik [německy]: Tedy také poslance vyhodili!) Ano, ovšem. V tomto případě jedná se zajisté, pokud přicházejí v úvahu odpovědní činitelé, nikoli o šílené, nýbrž jednoduše o cynické zločince, kteří jménem státu, jménem vykořisťovatelů tohoto státu tuto bestialitu provedli, resp. trpěli. Žádný z nich ovšem nesedí v káznici, kam patří, nýbrž všichni konají svůj úřad podle metod, které charakterisují celý policejní režim. Rozumí se, že se tyto metody v Československé republice nevžily jen u policie a četnictva, nýbrž také u veškeré justice. Příklad: na bratislavské radnici provede se v oddělení pro příslušnost podvod tím, že se cizí rodina zapíše jako příslušná do Bratislavy. Podvod provedli policejní adjunkt a městský notář. Bratří Buxbaumové, zaměstnaní v Bratislavě, resp. zapsaní na universitě Komenského, o které se v tomto případě jedná, obrátili se na jistého komunistického člena městské rady se žádostí, aby jim v oddělení pro příslušnost opatřil domovský list. Netuše ničeho o podvodu, došel městský radní do oddělení pro příslušnost, obdržel domovský list, musil však dotyčnému úředníku potvrditi, že bratří Buxbaumové bydlí v Bratislavě. Městský radní nerozpakoval se dáti toto potvrzení, poněvadž přece byli zapsáni v rejstříku příslušníků a jeden zaměstnavatel potvrdil, že jeden z bratří jest u něho od dvou let zaměstnán, kdežto druhý předložil legitimací university Komenského, která dokazovala, že je zapsán jako posluchač práv. Na základě všech těchto důkazů potvrdil městský radní s dobrým svědomím jejich pobyt. Když podvod vyšel najevo a podána byla žaloba, byl městský radní na základě vyšetřování, kterým bylo zjištěno, že jednal v dobré víře a že ho nevedly žádné zištné úmysly, osvobozen, avšak druhou stolicí odsouzen bezpodmínečně k vězení na dobu jednoho měsíce, naproti čemuž ti, kteří podvod spáchali, odsouzeni byli ke 2, resp. 4 měsícům. Dámy a pánové! U prvé instance, kde byli přítomni všichni svědkové, byl osvobozen, u druhé a třetí instance byl odsouzen do vězení na dobu jednoho měsíce, třetí instance uložila instanci prvé, aby rozhodla o podmínečnosti trestu. Tedy táž instance, která ho osvobodila, jedná k rozkazu třetí instance o podmínečnosti trestu a vysloví se pro bezpodmínečnost s odůvodněním, že odsouzený svého činu nelitovala také ničeho nedoznal. (Výkřiky.) To není žádná humoreska, která se provozuje v některém varieté v naší republice, to je skutečnost, to je právě způsob, jakým se z justice činí dráb panující třídy v třídním boji proti dělníkům. Odpovědné osoby rovněž nejsou žádné veselé figurky z nějaké mělké veselohry, nýbrž jsou to skuteční právníci, kteří ve službách tak zvané spravedlnosti a s vážnou tvářností tuto hanebnou frašku spolu hrají.

Nikterak lepšími nejsou poměry, pokud jde o politickou správu. Setkáváme se v tomto oboru se stejnými metodami nejrafinovanějšího šikanování dělnictva, které jsme již charakterisovali. Přes všechno násilí, kterého bylo použito při obecních volbách se strany úřadů proti dělníkům a sedlákům, dosáhli tito v celé řadě obcí většiny. A nyní přikročují tak zvané úřady k tomu, aby těmto obcím a obecním funkcionářům z jejich středu voleným dokázaly, že jsou zde správní úřady k tomu, aby těmto obcím věcnou práci znemožňovaly, za to však funkcionářům život ztrpčovaly jak jen možno. A na tuto tvůrčí činnost vyšší byrokracie musí dělníci sháněti sta milionů na daních.

V obci Madaru, okres Sv. Ďala, udál se tento případ: místní starosta v obci vyzval opětovně obecního notáře, aby obecnímu zastupitelstvu předložil roční uzávěrku. Notář tomuto vyzvání od několika let nevyhověl, takže finanční komise a kontrolní komise nemohly nahlédnouti do obecního hospodářství, a nemohou tudíž také připraviti rozpočet pro příští rok. Obecní notář vyzve obecního starostu, aby svolal obecní zastupitelstvo, kterémužto vyzvání starosta nevyhoví proto, poněvadž notář ještě nepředložil roční uzávěrky. Notář podá proti starostovi oznámení a okresní úřad ho odsoudí k 1000 Kč pokuty pro porušení úřední povinnosti a pro stranické jednání. To není žádná fraška, nýbrž tragedie. (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu ze dne 16. prosince 1927 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Ovšem jen tak dlouho, až dělníci přijdou na to, že mají hospodářskou a politickou sílu, aby se se svými trapiči vypořádali. Učiníme všechno, co může tento proces uspíšiti.

Když vytvořen byl zákon o pozemkové reformě, domnívala se velká část obyvatelstva, že ukojen bude hlad po půdě malých sedláků a že životní existence ubohých venkovských dělníků bude pro budoucnost zabezpečena. Nepřikládali jsme tomuto zákonu žádné obzvláštní váhy, byli jsme však přesvědčeni o tom, že tento zákon nebude prováděn ve prospěch nemajetných. Věděli jsme předem, že úřad, který tento zákon má prováděti, bude rejdištěm všech korupčníků a keťasů půdou, že se od něho nebude dostávati půdy obyvatelstvu, které potřebujíc půdy po ní touží, nýbrž že vyvlastněná půda stane se předmětem úplatků, čachrování a spekulace. Nesčetné případy bylo by lze zde uvésti, vždyť přece jedna aféra stíhá druhou. Obzvláště křiklavý případ: majetek Dioseckého cukrovaru v Laksakálaši ve výměře 1600 jiter byl státem zabrán a takřka zkráceným řízením rozdělen ve 4 zbytkové statky. Pozemkový úřad při své zdatnosti a prozíravosti si vymínil, že bývalý majitel prodati musí tuto půdu za tu cenu a těm kupcům, jak je pozemkový úřad určí. Slabomyslný ilusionista, který se drží toho, co se v zákoně praví o pozemkové reformě a o jejím účelu, a který to bere vážně, mohl by se nyní domnívati, že pozemkový úřad zprostředkuje nabytí půdy chudým sedlákům a zemědělským dělníkům, kteří se tam od dlouhých let dřou. K takovéto ilusi mohla by zavdati příčinu také okolnost, že pozemkový úřad stanoví cenu velmi nízkou. A nyní se podívejme, jakého druhu kupce pozemkový úřad navrhoval. Je tu především ruský operní pěvec, tedy nepochybně agrární odborník a chudák, v jehož zájmu právě československá pozemková reforma byla vytvořena. Jako druhý kupec vystupuje rodina Slezákova, to je pověstná velkostatkářská rodina, která vykazuje již obrovský majetek pozemkový. Oba další miláčkové pozemkového úřadu jsou rovněž velkostatkáři, mladšího sice data, jeden z Čech, druhý z Moravy. Co pak se týče dělníků, ti nejen jsou ošizeni o právo na půdu, kterou napojili svým potem a krví, oni také připravováni jsou z valné části o svou existenci, a to zatlačováni jsou jednak kolonisty, jednak propouštěni novými majiteli. Poněvadž pozemkový úřad v těchto a v podobných případech pozemky majitelům přímo daroval, podporoval spekulaci pozemky obrovskou měrou. Případ okresního náčelníka, Juraje Bodnara neučinil, jak vidíme, na odpovědné činitele nejmenšího dojmu. Pracují naopak neúnavně a bez překážky týmiž prostředky v zájmu obohacení nové třídy velkostatkářů a proti životním zájmům a existenční možnosti statisíců selských rodin.

Že poměry na Slovensku v oboru sociálním nejsou jiné, je samozřejmo. Paritní komise nejsou v žádné části republiky tak zjevně nástrojem ve službách vykořisťovatelů, jak tomu je na Slovensku. V této příčině není téměř žádného způsobu porušení zákona, kterého by se byli směrodatní úředníci beztrestně nedopustili. Při bližším zkoumání prakse, která je podkladem práce úředníků a zástupců podnikatelů, shledáváme stejně zajímavou souhru těchto komisí s nejvyšší byrokracií. To ukazuje tento případ: při zasedání paritní komise v Komárně, kde se jednalo o propuštění čtyř dělníků, kteří za hodiny přes čas žádali mzdu a kterým velkostatkář proto dal výpověď, byl zástupce dělníků, který zastával tyto čtyři dělníky, okresním náčelníkem jednoduše vykázán ven, zástupci zaměstnavatele však bylo poskytnuto právo hájení. Poněvadž tento případ není ojedinělý, podali posl. Major a Steiner v této příčině v parlamentě interpelaci, na kterou také pan ministr zemědělství pod č. 1187/XI odpověděl. Ministr prohlásil, že se zde nejedná o úmyslné jednání, nýbrž o mylný výklad dotyčného zákona se strany úředníka, a slíbil, že v této věci zjedná nápravu. Co znamená tento případ a co znamená způsob jeho vyřízení? Okresní náčelník vyhodí zástupce dělníků ze dveří. V tuctu případů postaví se některý komunistický poslanec tomuto chlapovi, který, jak se to jemně vyjadřuje, zákon mylně, ale ovšem proti dělníkům vykládá. V tomto případě jde věc postupem instancí, t. j. její vyřízení trvá tak dlouho, že mezi tím na jiném místě mohou vzniknouti podobné podivuhodné omyly, pan ministr však omývá svoje ruce. Podřízený úřad se zmýlil, a to ten, který právě byl přistižen. Ostatní úřady mýlí se vesele dále, neboť hned po odpovědi ministrově udál se podobný případ jinde.

Není tato metoda znamenitá? Úředníci však mýlí se samozřejmě proti dělníkům. A pan ministr nemůže zde pranic učiniti, neboť je to přece jen omyl. Kdyby však jednou mělo vyjíti najevo, že to není žádný omyl, nýbrž zlý úmysl, pak pan ministr vystoupí zcela energicky. (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu ze dne 16. prosince 1927 podle §u 9, lit: m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Ale jen tak dlouho, až dělníci a sedláci dovedou využíti pramenů své síly, zříditi svou jednotnou frontu, až podnikatele a velkostatkáře porazí a učiní konec systému kapitalistického vykořisťování a poroby. (Souhlas a potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Následujúcim rečníkom je pán sen. Stolberg. Dávam mu slovo.

Sen. Stolberg (německy): Slavný senáte! Porada o státním rozpočtu poskytuje nám příležitost zabývati se veškerým státním životem v příštím roce. A budiž mi dovoleno, abych bez ohledu na jednotlivé cifry rozpočtu poukázal na jednotlivé obory tohoto státního života.

Politická správa dozná během příštího roku podstatné změny. Účast občanského živlu v podřízených státních úřadech správních, kterou slíbila ústava, má se v tomto roce státi skutkem. Scházejí ještě dva důležité zákony, které mají doplniti reformu správy, totiž nový zákon o správním soudnictví a rovněž ústavou slíbený a v resolučním návrhu parlamentu žádaný zákon o ručení státu za škody, způsobené protizákonným výkonem veřejné správy. Správní reformou byla pravomoc veřejné moci značně zesílena. Potřebnou záruku proti jakémukoli zneužití této moci mají poskytnouti tyto dva žádané zákony. Schází ještě prováděcí nařízení k správní reformě. Od jejího znění, zcela obzvláště od úpravy jazykové otázky bude záviseti, zdali skutečně bude možnou plná účast veškerého občanstva na správě, aby vyhověno bylo požadavku spravedlnosti, avšak také požadavku ústavy.

V úpravě finančního hospodářství samosprávných korporací, k jaké došlo v zákoně letos přijatém, nelze zajisté spatřovati definitivní vyřízení této záležitosti. Ale již zprávy, které již nyní zemské správní komise na základě výsledků přezkoumání obecních rozpočtů podávají vládě, poskytují materiál k tomu, aby předsevzato bylo přezkoumání zákona, který zajisté již předem mohl býti považován jen za provisorium. Během roku bude lze také získati jasno o daňové základně a přirážkové základně na základě nového zákona. Ukáže se, že je nezbytně potřebí zjednati obcím nové a vydatné prameny příjmů a doplniti dotace obcí ze všeobecných prostředků. Schvalujeme požadavek spořivosti v obcích, jakož také ve státním hospodářství, ale dlužno hledati ještě hranice, které by bylo určiti obcím v jejich výdajích. Budou-li tyto hranice nalezeny, musí býti přiměřené a dlužno je stanoviti rychle.

Ke kapitole politické správy budiž mi dovoleno dotknouti se věci, která neslouží příliš ke cti státu a jeho správě. Nad přivtěleným Hlučínskem vládl s absolutní mocí až do února tohoto roku splnomocněný komisař. Nařízení ze dne 24. ledna 1920 stanovilo, že splnomocněný komisař jest oprávněn jménem vlády Československé republiky vydávati nařízení, rozhodnutí a opatření, která považuje za vhodná, a kterých je potřebí k udržení pořádku, ke konsolidaci poměrů a k zabezpečení normálního státního života v tomto území. Takovéto nařízení, jehož přípustnost státoprávně asi sotva lze obhájiti, bylo snad lze omluviti v bezprostřední přechodní době, která následovala po přivtělení. Ale trvalo sedm roků, zrušeno bylo také jen částečně, a dnes ještě platí nařízení a opatření, která vydal splnomocněný komisař na základě tohoto starého generálního plnomocenství. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Příštího roku jest jubileum!) V těchto sedmi letech spočívala pěsť splnomocněného komisaře těžce na této zemi. A sedm let jeho vlády přispělo méně ke konsolidaci poměrů jako spíše k roztrpčení obyvatelstva. Splnomocněný komisař spatřoval svoji úlohu v tom, aby odněmčoval obyvatelstvo, ačkoli ústavní listina jakékoli násilné odnárodňování označuje za zakázané. Všemi prostředky a policejními šikánami, špiclovstvím, agenty provokatéry, nedůstojným prováděním dozoru nad obcemi byla země znepokojována, nikoli konsolidována.

Země obmyšlena je také dnes ještě jinými výjimečnými ustanoveními. Nařízení ze dne 4. května 1920 jednalo o úpravě veřejné správy v přivtěleném území. Zvláštní část věnována je správě školské: vyučovací jazyk je výhradně český, § 6 říšského školského zákona o vyučovacím jazyku a vyučování některé druhé zemské řeči je nařízením zrušen. § 2 školského vyučovacího řádu, podle kterého vydržovatel školy má býti dotázán ve věci vyučovacího jazyka, je zrušen. Rovněž zrušeny jsou §§ 70 a 71 říšského zákona o obecných školách stran zřizování soukromých škol, až se splnomocněnému komisaři, nyní zemské školní radě, uráčí uvésti je zase v platnost. Ustanovuje sice § 12 citovaného nařízení, že k žádosti obyvatelstva může býti stanoven německý jazyk jazykem vyučovacím, ale splnomocněný komisař tohoto zmocnění nepoužil. § 12 tohoto nařízení stanoví dále, že učitelé a učitelky německého státu, kteří v době přičlenění v tomto území působili, mohou býti bez jakéhokoli nároku proti Československé republice propuštěni ze služeb na tak dlouho, dokud nebude rozhodnuto o jejich převzetí. Splnomocněný komisař této pravomoci užil vydatnou měrou. Račte, prosím, uvážiti, že se jedná o lidi, kteří se přivtělením ipso facto stali československými státními občany. Nejde zde snad o nějaké disciplinární opatření proti renitentním učitelům, nýbrž o hodné, zasloužilé československé státní občany, kteří zkrátka bez jakéhokoli řízení mohou býti vyhozeni na ulici. Nejde zde snad o dobytou zem, jde podle panující these o osvobozené území, které připadlo zpět mateřské zemi. Bylo učiněno vše, aby obyvatelstvo bylo odcizeno, nebylo učiněno ničeho, aby bylo získáno. A je-li to skutečně osvobozená země, k čemu vládnouti tam trvale a ještě nyní výminečnými ustanoveními a výminečnými zákony? Ale také tam, kde není žádných zákonitých výminečných opatření, upírá se obyvatelstvu všeobecně platné právo. Tak bylo zakázáno zřizovati německé lidové knihovny v obcích s německou většinou v obecním zastupitelstvu a také v takových obcích, které na základě výsledku sčítání lidu měly na takovouto knihovnu právní nárok. Dělníkům a zaměstnancům, kteří jediné pro příslušnost k některému německému spolku nebo některé německé straně byli zapuzeni ze svého pracovního místa, odpírá se právní ochrana.

Znovu chtěl bych obrátiti pozornost slavného senátu k poměrům sociálního pojištěn na Hlučínsku. Stávající zákony a nařízení nepřihlížejí k zvláštním poměrům Hlučínska. K nárokům a čákám, o kterých se bývalí říšsko-němečtí státní občané domnívali, že jich na základě dlouholetého placení nabyli, nikterak se přiměřeným způsobem nepřihliží. Zákonitá úprava v této věci jeví se nezbytnou. Návrh v té příčině předložen byl senátu. Sociálně-politický výbor se touto věcí již zabýval. Poslanecká sněmovna věc v resoluci k letošním poradám o rozpočtu opětně urgovala. Také já chtěl bych poukázati opětně na naléhavost věci.

Zajisté všichni řečníci německých stran mluvili o nestejném zacházení s jednotlivými národnostmi v tomto státě a o nadržování většinovému národu oproti národům menšinovým. K národnostnímu klíči se nepřihlíží při obsazování vedoucích míst u ústředních úřadů. Nepřihlíží se k němu při výdajích státu pro kulturní účely a pro účely sociální péče, ačkoli stát je k tomu zavázán již na základě smlouvy o ochraně menšin. Domnívá-li se pan ministr vnitra, že by nebylo možno zjistiti národnost některého úředníka, poněvadž při svém povolání nebyl po své národnosti tázán, dlužno na to odpověděti, aby tedy byl po své národnosti tázán, anebo nechť se všeobecně zavede národnostní katastr. Že by zde nebyl dostatek dobře kvalifikovaných německých úředníků, nebude chtít nikdo tvrditi vážně.

Co se týče přídělů, dovolte, abych se zmínil jen o jednom oboru sociální péče, totiž péče o mládež, poněvadž v tom mám zvláštní zkušenosti a poněvadž se mně jeví zvláště nedůstojným činiti rozdíly právě v tomto oboru. Péče o mládež spadá do působnosti ministerstva sociální péče a ministerstva zdravotnictví. Německá zemská komise pro ochranu dítek a péči o mládež v Čechách vypracovala výkaz, ve kterém je číslicemi prokázáno, že jen v jejím hospodářském obvodu, v německém území v Čechách, německé organisace pro péči o mládež jsou ministerstvem sociální péče zkracovány ročně průměrně o 2 miliony, ministerstvem zdravotnictví o půl milionu ročně oproti jiným organisacím. Přesněji lze sledovati praksi ministerstva zdravotnictví z rozpočtu. Roku 1927 bylo pro péči o mládež preliminováno 4,160.000 Kč. V důvodové zprávě pro rok 1927 pravilo se výslovně, že této částky použíti je na podporu lékařsky vedených poraden pro matky. Roku 1926 bylo 451 německých a 401 českých, 46 slovenských poraden pro matky. Německé okresní komise pro péči o mládež neobdržely pro poradny pro matky v letech 1926 a 1927 ani haléře. Pro rok 1928 preliminováno je 4,310.000 Kč. Zde podává důvodová zpráva vysvětlení o tom, kam se peníze podějou. Také zde se praví, že mají býti poděleny poradny pro matky. Ale 2 miliony mají se dostati organisaci "Našim dětem". Dále se praví, že má býti poděleno asi 900 poraden pro matky a československý Červený kříž, který rovněž je činným v oboru péče o mládež. Nyní se podporují české poradny pro matky, poněvadž připojeny jsou k organisaci "Našim dětem", slovenské proto, poněvadž je organisuje Červený kříž. Poradny pro matky, které vydržují okresní komise pro péči o mládež, vycházejí však na prázdno. Organisace "Našim dětem" je ryze česká. Československý Červený kříž je, jak známo, také ryze českou organisací, poněvadž svého času ztroskotalo jednání, při kterém se Němci domáhali nějakého zastoupení. Pozoruhodno je, že v otázce organisace péče o mládež patrně trvá latentní boj mezi ministerstvem sociální péče a ministerstvem zdravotnictví. Kdežto ministerstvo sociální péče uznává jen německé a české okresní komise pro péči o mládež a jejich vyšší organisace, zemské komise v Praze, Brně a Opavě, sabotuje ministerstvo zdravotnictví tyto organisace, protežuje organisaci "Našim dětem" a Červený kříž a vnáší roztříštěnost do organisace.

Pan ministr financí poukazoval opětně k tomu, že se nalézáme v době příznivé hospodářské konjunktury. Pan ministr financí také řekl, že nevidí žádných známek, které by ukazovaly na ochabnutí této konjunktury. Takovéto doby přinášejí s sebou povinnost pečovati o to, aby také sociální péče držela stejný krok. Jednoletá působnost zákona o sociálním pojištění uvedla skoro všechny okresní pojišťovny jakožto nositele nemocenského pojištění do tísně. Ústavy obrátily se na ústřední pojišťovny, nebylo však dosud podniknuto ničeho, aby se dosáhlo nějakého zlepšení. Bylo by naprosto pochybným připisovati vinu jediné špatnému finančnímu hospodářství. Také s úzkostlivou svědomitostí spravované pokladny octly se v tísni. (Sen. Prause [německy]: Ústavy musí nejdříve spořiti ve správě, pak se to již zlepší!) Zajisté. Ale miliony, kterých se nedostává, nemohou býti uhrazeny těmito úsporami. Pokladny nikterak nevystačí. Legální cesta k docílení sanace, totiž zvýšeni příspěvku z 5 na 6%, povolena byla jen v málo případech. Dotazy a návrhy u ústavů zůstaly bez odpovědi. Nesmí se však nikterak čekati déle s vážným zkoumáním a se sanací pokladen, poněvadž jinak půjdeme vstříc katastrofě, která je ještě mnohem větší nežli ta, jež postihla bratrské pokladny.