Aby umožněno bylo zlepšení zdravotního stavu aspoň u plemenného materiálu, přikročeno bylo k zakládání umělých pastvin družstevních. Tato družstva získala do vlastnictví neb do dlouhodobého nájmu pozemky vhodné pro účely pastevní a zakládají na nich postupně pastviny. Pastvinářská družstva vznikla jednak v obvodech chovatelských, jednak v hornatějších krajích, které vzhledem na větší množství srážek zaručují snažší udržování a obhospodařování jednou založené žírné pastviny.

Vytvořena byla celá síť pastevních družstev, kolem nichž seskupují se chovatelé dobytka celého širého kraje za tím účelem, aby svým členstvím zajistili si možnost pastvy mladého svého dobytka, zejména jaloviček a býčků.

Předválečná činnost pastvinářská v Čechách, na Moravě a ve Slezsku byla nepatrná a zbylo z ní po převratu pouze několik pastevních družstev. Tuto zaostalost bylo třeba po převratu dohoniti a tak vznikla řada nových pastevních družstev.

Tak založena byla v Čechách 18, na Moravě 25 a ve Slezsku 3 pastevní hospodářství, převážně družstevní.

Na Slovensku získávají zájemníci do společného vlastnictví při provádění pozemkové reformy pozemky vhodné pro účely pastevní. Pro obhospodařování těchto pozemků zakládána jsou na základě X. zák. čl. z r. 1913 pastevní společenstva - družstva -. Tímto způsobem získali převážně horští zemědělci na 20.000 kat. jiter pozemků a spojili se ve 250 společenstev.

V Podkarpatské Rusi provádí se obdobně jako v ostatních zemích úprava společných pastvin - obecných, urbariálních a pod. - Zejména odstraňovány jsou největší závady, t. j. křoviska, pařezy a kameny. Mnohé obce vyčistily takovýmto způsobem ¹/₄ až ³/₄ výměry svých pastvin. Takto vyčištěné společné pastviny jsou zmlazovány umělými hnojivy a přísevem semen travních a jetelových.

Aby zemědělci v Podkarpatské Rusi přesvědčeni byli o veliké přednosti žírných pastvin, provádí se na menších plochách úprava demonstrační, t. j. zakládány jsou pastviny znovuzalučováním.

V Podkarpatské Rusi jsou též upravovány vysokohorské pastviny, zvané poloniny. Na nich staví se nejnutnější cesty pro výhon dobytka, i cesty spojovací, postavují koliby pro pastýře, stáje pro dobytek, zavádí se řádné hnojení pastvin a pod.

V menší míře provádí se úprava vysokohorských pastvin na Slovensku, zvaných zde holemi, i na Moravě.

Jako program činnosti na příští rok je potřebí v pastevnictví stanoviti ještě hojnější úpravy společných, hlavně obecných pastvin, zejména v Pošumaví, na Českomoravské vysočině i na Valašsku, stejně jako na moravském Slovácku v horských krajích Slovenska i v Podkarpatské Rusi.

Založená pastevní hospodářství je potřebí řádně vybudovati, t. j. založiti na nich co největší plochu žírných pastvin a pečovati o to, aby na vypasení bylo přiháněno co nejvíce mladého dobytka, zejména býků, kteří pak v chovu budou sloužiti za regenerátory zdraví ve stájových chovech skotu.

Na Slovensku bude potřebí založiti dalších 200 až 250 společenstev - družstev - pastevních na základě X. zákonného článku z r. 1913 pro obhospodařování pozemků získaných při provádění pozemkové reformy.

Podobně bude potřebí přikročiti i v Podkarpatské Rusi k zakládání těchto pastevních společenstev z nabyvatelů pastvin a prováděti dosavadní úpravy pastvin obecních i polnin.

Vzhledem k tomu, že upravování pastvin provádí se vesměs v chudých horských krajinách, kde zemědělství jest poměrně zanedbáno, bude potřebí, aby této kultuře zemědělské věnována byla státem co největší pozornost a aby pro tento účel byly rozpočtem zajišťovány co největší prostředky. Investice tímto způsobem provedené možno označiti za vysoce produktivní, neboť přispějí ke zlepšení nepatrného výnosu horských hospodářství a upoutají tak zemědělce k půdě málo produktivní, jíž při známém pohybu obyvatelstva z venkova do měst hrozilo by zanedbání a tím by nastalo odlidňování horských krajů v republice a přelidňování měst a průmyslových středisek.

Jedno z dalších důležitých odvětví zemědělských je mlékařství. Československé mlékařství učinilo sice v posledních letech značný krok kupředu, pokud se týče budování mléčného průmyslu, prošlo však také několika vážnými otřesy, z nichž největší bylo zastavení vývozu mléka za hranice, jakož i ztížení vývozu mléčných výrobků do Německa.

Je nejprve potřebí mléko, dosud vyvážené do ciziny, zpracovati na místě a postarati se o odbyt těchto výrobků doma. Za tím účelem je potřebí budovati tyto podniky tak, jak je buduje Rakousko, bez ohledu na velké investice, kterých dobře zařízená mlékárna vyžaduje, za vydatné pomoci prostředků veřejných.

Každý nový družstevní podnik mlékařský, který za dobrého vedení a při dobrém technickém zařízení vyrobí dobré mléko konsumní a mléčné výrobky a uvádí je do obchodu, má za následek vyšší konsum tohoto zboží v okolí a tím přirozeně snížení konsumu masa a tuků.

Musíme býti proto vděčni za každé zvýšení konsumu produkce mléčné, poněvadž nám na druhé straně snižuje pasivní bilanci masnou a tukovou.

Je přirozeno, že jakost mléčných výrobků musí býti prvotřídní a vyrovnati se výrobkům dováženým z ciziny. V tom směru mohou naše mlékárny, když chtějí, dokázati všechno. Je nutno je postaviti pod přísnou kontrolu jakosti, je potřebí rozšířiti a rozmnožiti přehlídky mléčných výrobků, nelekati se nákladů s tím spojených, poněvadž tyto se několikonásobně vrací ve zvýšeném národohospodářském příjmu za mléko.

Naše zásobování většiny konsumních středisek, většiny lázeňských a výletních míst není dosud na světové úrovni, ba naopak, leckde, jako v Karlových Varech a Píšťanech, plodí zásobování mlékem nám ostudu.

Je potřebí, aby byli konsumenti ve městech přinuceni odebírati pouze mléko pasteurisované, aby jim bylo znemožněno odebírati mléko nekontrolované, syrové, které je nositelem chorob, hlavně tuberkulosy. Za tím účelem je nutno umožniti městům, aby si vydala moderní mléčné řády, které zamezují nekontrolovatelný obchod mlékem. Propagací konsumu mléka a mléčných výrobků nutno organisovati jednotně. Je potěšitelno, že ministerstvo železnic zavedlo prodej mléka na železničních stanicích, jakož i že se zavádí v některých místech, ovšem, bohužel, v nemnohých pokročilých obcích dodávání mléka žákům. V celku jest konsum mléka u nás ještě nepatrný. Praze připadá na hlavu průměrně jen ¹/₄ litru mléka denně.

Užitková kontrola chlévní, která souvisí s mlékařstvím, ovšem je jediným prostředkem, který může nám pověděti, jak snížíme výrobní náklady mléka, neboť ukazuje, které dojnice nutno z chovu vyloučiti jako dojnice pasivní, mléko draze vyrábějící. Užitková kontrola chlévní učí naše chovatele šetřiti krmivy a mohla by větším rozšířením míti za výsledek velké úspory v naší produkci živočišné. Bohužel, prostředky k tomu účelu věnované státem jsou posud nedostatečné, neboť umožňují kontrolu jenom asi 1% všech dojnic v republice. Počet tento naprosto nestačí k zajištění dobrých plemeníků od kontrolovaných krav a nestačí také k tomu, aby ukázal všem zemědělcům a všude, jak mají dojnice chovati a jak má býti prováděn výběr chovného materiálu.

Užitkovou kontrolu chlévní u nás budujeme a musíme budovati neodvisle od vzorů v cizině. Tam kontrolní asistent je pouze výkonným orgánem kontrolním, u nás musí býti vedle toho ještě učitelem a rádcem chovatelů, u nichž kontrolu provádí. Právě pozemková reforma nutí nás k tomu, abychom žádali větší a větší rozšíření kontroly za současného zvýšení státních příspěvků. Užitková kontrola chlévní je praktickou školou pro chovatele a výsledky z míst, kde se již několik let provádí, jsou takové, že možno žádati se vším důrazem zvýšení příslušné položky.

Je sice pravda, že položka tato byla pro rok 1928 poněkud zvýšena - s díky kvitujeme toto zvýšení - ale konstatujeme současně, že částka 5,200.000 Kč v žádném případě nestačí k úplné úhradě potřeb našeho rozmáhajícího se mlékařství a užitkové kontroly chlévní. Produkce mléčná representuje ročně 5 miliard Kč. Státní podpora na zvelebení této produkce věnovaná obnáší tedy ¹/₁₀%.

Na odvodňování a zavodňování pozemků, na provedení opravných prací na vodních tocích a pro příspěvek melioračnímu fondu je preliminováno celkem 44,700.000 Kč. Plocha okrouhle 1,900.000 ha potřebuje ještě meliorace.

Pokud se týká Moravy, tu byla celková potřeba meliorací odhadnuta na 370.000 ha. Z toho do konce roku 1926 provedeno bylo 82.000 ha, to je ²/₉ a zbývá tedy provésti ještě 288.000 ha, to je ⁷/₉. Při ročním výkonu 8500 ha vyžadovalo by dokončení plošných meliorací na Moravě ještě cca 34 let. A tu je potřebí, velectění pánové, aby jak subvence státní, poskytované družstvům vodním na Moravě, tak také i půjčky ústřední sociální pojišťovny byly těm družstvům i zemi poskytovány ne podle toho, kolik se odvádí na sociální pojišťování, nýbrž podle skutečných potřeb těchto družstev a zemí. Morava vynikla po této stránce meliorační a regulační nad ostatní země, ale ztrácí primát dnes a je potřebí, aby v tom tempu neustala a aby meliorování pozemků, jichž potřebuje, bylo v dohledné době provedeno, jakož i regulace řek, které nám činí obrovské škody.

Do rozpočtu pro r. 1928 se zařazuje pod nově otevřený § 5 s názvem "Elektrisace venkova" jako výdaj obnos 10 mil. Kč, povolený zákonem ze dne 1. července 1927, č. 139 Sb. z. a n., o finanční podpoře elektrisace venkova. Zájem zemědělských kruhů o používání elektrické síly v hospodářství vyvolán byl v letech 90tých nedostatkem pracovních sil. Tomu čeleno bylo především používáním hospodářských strojů. Za tím účelem zakládána strojní družstva, která velice přispěla k propagaci dobrých strojů a k zdokonalení zemědělské práce. Neodstranila však nedostatek sil v očekávané míře a proto obrácen byl zřetel k opatření hnací síly. Tak dospělo se od žentouru s pohonem živočišným k motorům benzinovým, naftovým a elektrickým, z nichž poslední následkem universální použitelnosti ovládnul a podporován je šířícím se zájmem a prováděním elektrisace družstev a obcí venkovských.

Tento ruch byl v republice posílen zákonem z r. 1926, č. 139, který stanovil, že pro r. 1927 až 1931 má se vřaditi do rozpočtu po 10 mil. Kč, celkem tedy 50 mil. Kč na umožnění elektrisace chudých horských krajů. Od té doby začíná čilý potěšitelný elektrisační ruch. R. 1924, 1925, do 30. června 1926 podpořeno bylo 366 obcí a družstev o nákladu 45,500.000 Kč částkou 15 mil. Kč, avšak bylo jim možno vyplatiti pouze okrouhle 4,200.000 Kč. Ostatním určeno bylo podle §u 4, odst. 1 zákona čís. 139/26 k výplatě zákonem povolených dotací 10 mil. Kč. Podle toho byla dotace pro r. 1927 již r. 1926 zadána a pouze mimořádný příděl 5 mil. Kč umožnil, že dotace na r. 1927 bylo možno použíti v částce okrouhle 4 mil. Kč také k výplatě subvencí na nové žádosti.

Do konce září 1927 povolenými dalšími subvencemi na žádosti již dříve předložené a očekávající vydání elektrisačního zákona byla položka 10 mil. Kč úplně vyčerpána. Počet žádostí o podporu na elektrisaci neobyčejně stoupá, takže do konce září 1927 předloženo bylo úhrnem 1660 žádostí, z nichž vyřízeno bylo 366 před vydáním zákona a ostatní vyřizují se postupně r. 1927. Zůstává k disposici z 50 mil. Kč pouze 44 mil. Kč do konce r. 1931. Z této částky zadáno je vyřízenými žádostmi r. 1927, jichž jest asi 440, ve výši asi 17 mil. Kč. Další nevyřízené žádosti vyžadovati budou větší subvenční částky. Za těchto okolností lze snadno vypočítati pouhým znásobením ze známých dat, že částka 50 mil. Kč na elektrisaci venkova nikterak nestačí a že je to pouhá splátka na velikou částku, kterou k účelu tomu nutno povoliti.

Dosaváde byla provedena elektrisace okrouhle ve 4800 obcích, a jelikož všech obcí v republice je okrouhle 15.400, zbývá elektrisovati 10.600 obcí. Náklad odhadován je na 1¹/₂ miliardy. Kdyby se elektrisace prováděla nejméně 20 let, tedy by bylo nutno elektrisovati 500 obcí ročně, a počítáme-li na každou obec 50.000 Kč státního příspěvku, tedy objevuje se nutnost, aby roční dotace byla zvýšena na 25 mil. Kč ročně a s připočtením nutných podpor na primérní přípojky chudých a horských krajů na 30 mil. Kč ročně.

Zabezpečení elektrisace vyžaduje tudíž nákladu z prostředků státních po 20 let po 30 mil. Kč ročně a celkem 600 mil. Kč.

Bylo již před rokem o tomto stavu elektrisační dotace zevrubně promluveno p. ministrem zemědělství a tyto úvahy jsou potvrzením potřeby, aby bezprostředně přikročeno bylo ke zvýšení dotace na elektrisaci z 10 na 30 mil. Kč ročně. Tento obnos je žádoucím nejen pro elektrisaci zemědělství, nýbrž i pro soustavnou elektrisaci, aby zařízení primérních vedení a primérních přípojek elektrickými podniky stalo se rentabilním, aby elektrisační akce nacházející se ve velkém rozvoji nebyla zdržována, nýbrž podporována v zájmu národního a státního hospodářství.

Elektrisační zákon č. 139 z r. 1926 je základnou pro elektrisaci zemědělství a venkova a nutno je na tomto základě vybudovati elektrisaci nejen po stránce technické v souhlas se zákonem o soustavné elektrisaci, nýbrž i po stránce finanční. Tato účast státu na nákladech elektrisace venkova stane se dobře uloženou investicí, která prospívati bude i zájmům živností a průmyslu a v neposlední řadě bude blahodárnou pro dělnictvo. Přispěje k ulehčení práce, ke zmenšení režijních nákladů, k dokonalému provádění zemědělských hospodářství i kulturnímu rozvoji v obcích venkovských.

Měl bych toho, pánové, ještě mnoho na srdci, ale bohužel, čas kvapí, nechci unavovati trpělivost pana předsedy i vaši.

Chtěl bych se dotknouti zde ještě jedné věci. Jak známo, bude provedena také reforma naší veřejné správy a tu je potřebí, pokud se týče zemědělství a lesnictví, aby byla tato reforma tak prováděna, aby to bylo na prospěch těchto důležitých odvětví. Prováděním reformy veřejné správy politické mají splynouti dosavadní úřady autonomní prvé a druhé instance, které dosud konaly převážně službu hospodářskou, se státními správními úřady administrativními.

V zájmu zvýšení zemědělské výroby, a to nejen ve prospěch producentů, ale i konsumentů je nutno, aby tyto nové státní administrativní úřady byly obsazeny kvalifikovanými silami odbornými. Proto si přejeme a žádáme, aby u jednotlivých zemských správ politických byly vybudovány úřady odborné zemědělské a lesnické služby s příslušnými referáty a ve smyslu zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., o reformě veřejné správy politické podle §u 7, odst. 3, aby u I. instance vždy pro jeden nebo několik okresů byly zřízeny instituce státních agronomů a lesních odborníků, jak již svého času bylo resolucí senátu odhlasováno. Současně budiž také vzat veškerý zřetel na to, aby zde byl jistý orgán pro lesní zvelebovací akci, t. j. lesní oddělení při zemědělských radách, aby byly zbudovány, kde nejsou, a kde jsou, aby jejich existence byla zlepšena, aby mohly svůj úkol plniti.

V zájmu konání služby, ježto ve větším počtu případů spravovali by tuto agronomové a lesní odborníci více okresů, je nutno, aby nebyli podřízenými orgány okresních úřadů, nýbrž exponovanými orgány příslušné zemské správy politické. Je potřebí restaurovati zemědělství ve všech státech, a teprve potom bude možno počítati s prosperitou ostatních odvětví občanské práce. To zdůraznila letošní hospodářská konference v Ženevě. V tom smyslu postupují téměř všecky státy okolní. Malé Rakousko podpírá své zemědělství co nejusilovněji. Na meliorace věnuje ročně 90 mil., dvakrát tolik co náš stát. My 44 mil., malé Rakousko 90 mil. A výsledky všestranné podpory zemědělské produkce se také v Rakousku dostavují. Produkce pšenice stoupla od roku 1923 do r. 1927 ze 2.4 mil. q na 2.8 mil. q. Ječmen ze 3.7 mil. q na 4.5 mil. q. Kukuřice z 0.9 mil. q na 1.3 mil. q, brambory ze 14.2 mil. q na 19 q, cukrovka z 0.47 mil. q na 0.86 mil. q, produkce mléka stoupla ze 490.000 na 560.000 galonů mléka.

Německý ministr zahraniční dr Stressemann prohlásil na zemském sjezdu strany lidové: "Bez zabezpečení zemědělství nelze provozovati úspěšnou obchodní politiku." Jest potřebí, velectění pánové, aby toto poznání i u nás proniklo a se uplatnilo. K restauraci zemědělství pracujeme a zveme i druhé strany a stavy, aby odstraňovaly vše, co nás dělí, a aby především zanechavše nenávisti a třídního boje, s námi pracovali na klidném hospodářském vývoji našeho státu ke prospěchu a blahu zemědělství i všech ostatních tříd a všech ostatních stavů v našem státě. Tím končím. (Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Petřík.

Sen. Petřík: Slavný senáte! Rozpočet státního pozemkového úřadu vykazuje příjmy v "různé" 659.000 Kč a v příspěvku k náhradovému fondu 27,768.565 Kč, dohromady skoro 28¹/₂ milionu Kč příjmů a právě také tolik výdajů.

Příjmy a vydání státního pozemkového úřadu zdají se mi býti tuze suché. Pozemkový úřad přijímá 15%ní přirážku k přejímacím cenám na dávku z majetku, není však vykázáno, kolík má vynésti tato 15%ní přirážka. Přijímá dále 15%ní přirážku z přejímací ceny pro náhradový fond. Ten se zdá býti zde vykázán těmi 27³/₄ mil. Kč. Dále přijímá 12%ní správní příspěvek, tedy zase k přejímací ceně, dále 10%ní správní příspěvek z volných prodejů nebo z volných kupů. A to týkalo se i akce S. a R. Dále pozemkový úřad vybírá 5%ní úroky z neplacených přídělů, tedy z dlužné ceny za příděl. Konečně vybírá od přídělců měrné za zeměměřičské práce. V žádném tomto oddílu nevidíme, jaké příjmy pozemkový úřad má, a také nevidíme, jaké má vydání, nevidíme, jaké má vydání na dávku z majetku, jaké vydání na měrné, tedy civilním firmám zeměměřičským.

To jsou věci, které mají důvod v tom, že pak není možno zjistiti, zda ve skutečnosti pozemkový úřad vybírá pouze 12%ní správní příspěvek od drobných přídělců, či zda tento správní příspěvek není o mnoho vyšší, tedy na místo 12% není 50% nebo 80%. To není vůbec možno kontrolovati. Také není možno kontrolovati, zda státní pozemkový úřad nevydělává na tom, co vybírá na měrném od přídělců. Pozemkový úřad sice vypočetl, co přídělci platí z 1 ha, ale kolik platí civilním firmám, nemůže nikdo věděti, zda tedy také zde není výdělek pozemkového úřadu u drobného zemědělce. Nikdo nevěří a ani já, že pozemkový úřad vybírá z drobných přídělů pouze 12%ní příspěvek, a každý se ptá, zda není pravda to, co se všeobecně tvrdí, že 1 ha půdy v drobném přídělu, bez budov, tedy půdy vzdálené a půdy špatnější, jak se to přiděluje, zda tato půda není drobnými přídělci placena dráže než 1 ha včetně budov, půdy dobré a blízké u zbytkových statků, zda tedy drobný přídělec neplatí vzdálenější a špatnější půdu dráže, než platí zbytkový statkář půdu včetně budov a včetně různých těch výhod, jak jsem uvedl. Také z tohoto důvodu bylo by dobře, kdyby byla vydána včas statistika o přídělech zbytkových statků, aby bylo vidět, zda chudí přídělci a dokonce zemědělští zaměstnanci, kteří přišli o zaměstnání na velkostatku a nechali si dáti nějaký nepatrný příděl půdy, nemusili na zbytkové statky připláceti drahotou své půdy.

V r. 1928, tedy v příštím roce, má býti ještě přiděleno v Čechách cca 35.000 ha, na Moravě a ve Slezsku 19.000 ha a na Slovensku a Podkarpatské Rusi asi 65.000 ha. Je zřejmo, že státní pozemkový úřad pracuje již na malém množství půdy přidělované. Veliký jeho aparát, to jest ústředí, obvodové úřadovny a komisariáty, mají v tomto směru práce méně a proto je nejvýš nutno, aby prováděna byla urychleně lesní reforma. Na diety - stravné a cestovné - počítáno je ve výdajích asi 5,300.000 Kč. To je, přiděluje-li se celkem 119.000 ha letošního roku, připadá již na 1 ha na těchto dietách 44.70 Kč.

Dožadujeme se, aby státní pozemkový úřad pilně pracoval na dokončení přídělových elaborátů, aby se naši drobní nabyvatelé mohli v brzku státi knihovními vlastníky půdy, kterou obdrželi.

Velmi nepříznivě působí, že státní pozemkový úřad neuznává za nutno vyplatiti včas nedoplatky odbytného těm bývalým zaměstnancům, kteří si vyžádali příděl půdy anebo přebytečných budov. Máme ještě dnes asi 8 případů nevyřízených, kdy zaměstnanci musili složiti první splátku na příděl, ale na doplatek odbytného musejí čekati 3 i 4 roky. Zaměstnanec, který přichází o zaměstnání a vyžádá si příděl, musí se hospodářsky zaříditi, to jest, musí si koupiti dobytek, nářadí, osivo a sáď bramborovou. Budovy, které snad se mu přidělí od velkostatku, musí předělávati, starý ovčín třeba musí přeměniti na obytné místnosti, na chlév a snad i kousek stodoly atd. Nebo obdrží jen chaloupku a potřebuje vystavěti stodolu. Tedy on má i stavební náklady, ale pozemkový úřad ho nechává v této tísni a jeho nedoplatky mu nevyplácí. Mám jeden případ ze státního statku, z Červeného Poříčí, že jeden zaměstnanec má dostati 9000 Kč. Totiž muž s manželkou pracovali na velkostatku a oba přišli o zaměstnání. Pozemková reforma je tam provedena 4 roky, ale ti lidé mají dostati přes 9000 Kč doplatku na odbytném a není možno tento případ skoncovati, a je-li skoncován, tedy je to jeden z nejkřiklavějších. Ostatně není možno se dostati z místa. Proč se to dělá, je nevyzpytatelno a nemožno si vysvětliti, proč se neurčí cena přídělu pro toho zaměstnance ihned pevným obnosem a proč se mu doplatek nevyplatí, proč se čeká, až celý velkostatek bude propočítán, jestli snad nebude potřebí na příděl připláceti 4, 5 nebo 15 Kč. Proč se na to čeká a proč se u ostatních přídělců případný nedoplatek nepřipočítá? To jsou věci, které nejsou mně jasné, kterým nerozumím, které stále kritisuji a snáším těžko, protože z českého západu se na mne všichni ti lidé obrací v této věci. Tedy bylo by opravdu nutno, aby tyto případy, které ještě vyřízeny nejsou, byly v nejkratší době vyřízeny, aby se o tom nemusilo mluviti a intervenovati.

Pan sen. dr Medinger v rozpočtovém výboru poslední den kritisoval velmi ostře zákony naší pozemkové reformy. A byl skoro div, že nenazval zabírání půdy k přídělovým účelům přímo krádeží. Tak nějak skoro se kulantně vyjádřil. Nepamatuji se na ten jeho výrok úplně. Myslím, že pan kol. dr Medinger se zbytečně rozčiloval. Snad i jemu bude známo, že většina půdy, kterou velkostatkáři vlastnili, do provádění pozemkové reformy zcizena byla naším předkům po katastrofě na Bílé Hoře. A tato půda bylo přidělena, darována, anebo lehce prodána cizozemcům, klášterům a jiným a jiným církevním řádům. (Sen. Ant. Novák: Tehdy byla ukradena!) Také si jí ponechala rodina panovnická jako soukromý majetek.

Tedy nám pan dr Medinger nebude vykládati, že ti velkostatkáři poctivě tu půdu nabyli. Známe původ té půdy, a kdyby nešlo ve všech případech o půdu konfiskovanou, tedy my víme, jakým způsobem si před sto lety velkostatkáři pomáhali k půdě za feudálního režimu, jakým způsobem se půdy nabývalo. To všecko známe. O tom poctivém nabytí by nám žádný nemusil dělati zde přednášky. (Sen. Ant. Novák: Ani ne před 100 lety!) Ano! Konfiskace půdy prováděná po Bílé Hoře jistě měla býti po naší revoluci opravena, dějiny měly býti korigovány, a nebylo tedy žádným přečinem, když se tedy půda zabrala a pozemková reforma prováděla. Zákony nebyly špatné, to není pravda. Jsou konečně lepší nežli v ostatních zemích, a jestliže se snad staly nějaké přehmaty, to nemá se zákonem vůbec co dělati. Ale tyto přehmaty nebyly tak veliké, aby se vše musilo přímo před světové forum házeti na hromadu, jako věc, rovnající se skoro krádeži. A konečně, vždyť jsme byli svědky i jiné konfiskace půdy a nebylo to v době revoluční. Vždyť se dobře pamatujeme na hakatismus v Prusku, na vyvlastňování Poláků v Poznaňsku a pan doktor, který je tak šlechetný, že tady chce brániti naše velkostatkáře, neprojevil tehdy své šlechetnosti, aby bránil malého člověka, polského rolníka a chalupníka. Ten byl by jistě potřeboval větší ochrany, protože byl slabší, než ji potřebuje náš velkostatkář. Jeho protest a jeho stížnost proti pozemkové reformě musí vzhledem k tomu, co se dělo v Německu před převratem, tedy v Prusku proti Polákům, vyzníti naprosto dutě, na prázdno. Vstup Němců do vlády nám není proti mysli - myslím také, že nikdo nevěří, že se k vůli tomu hněváme. Kdyby byli Němci s námi vstoupili do vlády, byl by v republice rostl fašismus a nikdo by ho byl nezastavil. Je štěstím, že tato věc se odehrála na druhé frontě, ne na naší. Byli bychom bývali většími zrádci, než jsme byli po protistátoprávním prohlášení. My nikoho nezrádcujeme, ale říkáme, co by se bylo i s nejmírnější strany říkalo nám, že jsme měli ještě dva roky s tímto experimentem počkati, že revoluce není ještě hotová, že pozemková reforma a kolonisace atd. není ještě provedena, že jazykově nejsme ještě dosti v úřadech pevni atd. My tyto sosy nepřednášíme, ale je to pravda. Kdybychom to byli způsobili my, tak by nám to byli dokazovali všemi možnými právníky a kde kým, že jsme republiku znovu v historické chvíli zradili a poškodili.

My to netvrdíme, ale při nejmenším máme právo říci, že vstupem Němců do vlády zastavena byla pozemková reforma, že zastavena byla nadějná kolonisace. Jako socialista stavím se za ní. To nemělo s poškozováním německého národa naprosto nic společného, neboť ve svém celku je bohatší, než jsou naši lidé, a bylo by se docela dobře sneslo, kdyby malý byl kolonisován k malému - Němci i Češi - tam, kde by velkostatek nebyl, mohl býti jinak rozdělen. Ale vše to je zastaveno a znemožněna i reforma lesní.

Z toho všeho spadá odpovědnost ne na nás, nýbrž hlavně na české agrárníky a národní demokraty, kteří vždycky měli patent hájiti stát proti nám. Pozemkový úřad je nyní obléhán parlamentárními zástupci a tajemníky německých stran a intervenuje se šmahem ve prospěch majitelů velkostatků, aby jim nebylo ukřivděno. Věc jde tak daleko, že i páni ministři němečtí považují za nutno, aby písemně a osobně intervenovali ve prospěch třeba velkostatkáře, který už má dáti jen 8 nebo 5 ha zemědělské půdy a ještě tomu brání. (Sen. Ant. Novák: Vždyť čeští ministři také intervenují!) Já vím, že také intervenovali, a myslím, že tito páni nemají nic jiného na starosti než tuto obranu. Možná, že se trochu přestřelilo, že provádění pozemkové reformy bylo chybné, protože se napřed nedala ani nejchudšímu Němci ani píď půdy, což nás hrozně hryzlo a činilo nám potíže. Nyní se provedl obrat na 100% tím, že se nedá českému člověku půda v německém území a že se všechno zase dává Němcům. Z extrému do extrému. Kdyby se byla pozemková reforma prováděla tak, jak jsme chtěli, kdyby se německému chudákovi bylo dávalo zrovna tak, jako českému, nemusila se ještě dnes pozemková reforma zastaviti a nemohli by na ní němečtí ministři nic změniti.

Tedy pozemková reforma je blokována tím, že němečtí ministři jsou ve vládě, a tím že tedy vládní většina podepírána je německými poslanci a senátory.

K rozpočtu ministerstva zemědělství chci jen k jedné věci promluviti, a to jedná se mi o oddíl rozpočtu, ve kterém se pamatuje na subvence na nákupy hospodářských strojů. R. 1927 byl dán do rozpočtu velice nepatrný obnos, takže většina žadatelů o subvence musila býti zamítnuta. Mohla býti lehko zamítnuta, poněvadž zemědělská rada nevydala vůbec žádného poučení žadatelům, tedy spolkům, a tak se stalo, že celá spousta spolků podávala žádost bez kolků, okresní delegáti zemědělské rady, kteří ty žádosti musí podpisovati a odporučovati, nepoučili žadatele, že musí dáti pětikorunový kolek na žádost a jednokorunový kolek na každou přílohu, a tak celá spousta věcí přišla bez kolků a žádosti šmahem byly zamítány. Jedině tím vyšlo se jaksi s tím nepatrným obnosem, který tu byl. Považuji toto malé dotování v r. 1927 na tyto subvence za nepraktické, nerozumné a šetření zbytečné. Dožaduji se, aby spolkům drobných zemědělců udělována byla liberálně subvence na zakoupení hospodářských strojů a aby nebyly žádosti odmítány v těch případech, kde se zjistí, že do téže obce před dvěma nebo třemi nebo čtyřmi lety byla dána subvence jinému spolku. Napíše se tedy do poznámek, třeba "Domovina v r. 1926 - 600 Kč na secí stroj". Poněvadž tam Domovina dostala 600 Kč, nemůžeme tam my, naši domkáři, nebo domkáři českých socialistů, nebo jiných, nic dostati. Je nespravedlivý ten stav. Subvence na secí hospodářské stroje dávala se po válce i třem lidem v obci. Ale tři lidé nejsou celá obec a nejsou povinni půjčovati ty stroje 50ti jiným, když jim byly přiděleny. Secí stroj malý postačí sotva na 15 ha a když drobní zemědělci, organisovaní ve třech spolcích, mají v každém takovém spolku 30 až 50 ha, je vidno, že ten spolek potřebuje svůj hospodářský stroj a že se mu má beze všeho subvence uděliti.