A preto je odôvodnené, aby sme odhalili to rúško, ktoré zakrýva túto poblúdilú a škodnú vládnu politiku, ba neklamajme sami seba ani čo do cieľov a dôvodov tejto politiky. K ilustrácii týchto dôvodov mohol by som začať znova výpočet našich sťažností vo všetkých reláciách života, avšak nech postačí poukázať na novšie, význačnejšie vnútropolitické udalosti z posledných čias, že novým krokom v odnárodňovacej školskej politike je plán zrušiť učiteľské ústavy, v prisluhovaní spravedlnosti faktické okleštenie práva jazykového rozvrhom okresov, v administrative zavedenie naprostej podrobenosti šovinistickému centralizmu zrušením župného systému, dovolím si poukázať na to, že v posledných dňoch útlak tunajšej maďarskej tlače vzrastá už v systém, zhabávanie novín, zvlášte čo sa týče >Prágai Magyar Hirlap-u< je na dennom poriadku za uverejňovanie publikácií takých tvrdení opozičných politikov, na ktorých ako oprávnenej kritike dosiaľ nikto sa ešte nepozastavil. Dovoľujem si poukázať na to, že dovoz beletristických a vedeckých kníh maďarských nie aby bol usnadnený, ale naráža na stále vzrastajúce ťažkosti, ktoré sú úplne bezdôvodné a s hľadiska kulturálnej slobody neudržiteľný.
O slovách a texte pak týchto opatrení, tak prejavov štátnických určených pre cudzinu, lzä veľmi priliehave použiť slov, ktoré - ovšem v inej relácii - povedal Dezider Szilágyi: >Pre cudzie ucho môže byť ľubozvučné, ako slovo Jakobovo, avšak na skutku, ktorý sa tým odôvodňuje, badať ruku Ezaua.<
Či je illoyálnym protest, ktorý sa proti tomu ozve? Zaiste nie. Lebo čo je štátnoobčianska loyalita? Zachovávanie zákonov štátu. A týmto porobeným Maďarom nelzä vytýkať, že čo i týmto postihovacím zákonom neboli poslušní.
Oproti tomu illoyálnym postupom proti tunajšej maďarskej národnosti je zamiešovať sa do záležitostí maďarského štátu nám rasove príbuzného, zvlášte takým tónom a spôsobom, ako to v tejto debate pán sen. Pocisk pokladá za prípustné v europskom zákonodarnom sbore, a poneváč tieto urážlivé prejavy odznely tu bez volania k poriadku, uráža to i tunajších Maďarov vo svojom sebavedomí. Tento hrubý útok odsudzujem a odmietam čo najsilnejšie a takéto enunciácie odporúčam posúdeniu každému objektivnému členovi dobrého vkusu váženého senátu a každému inteligentnému človekovi.
Avšak nehľadiac na tento incident, je illoyálnym postaviť pred duševný oktroj maďarské obyvateľstvo od vládnej všemohúcnosti tak veľmi odvislé, aby v dobe. keď sympatia sveta obracia sa k otázke maďarskej, podpisovaním prejavov proti rothermereovskej akcii a vynášaním usnesení odsudzovalo ešte i existenčnú oprávnenosť snahy, ktorá si praje zaistiť svojej vlastnej rase lepší osud prostriedky mierumilovnými.
Chcem ešte posvietiť len na to, a chcel som to dokazovať i tým, čo som vo svojej rečí uviedol, že za objasnených okolnosti zakazujú nám nielen pravý parlamentarizmus, ale i politické mravy dať vládné prostriedky k dispozicii takej vláde, ktorá tak vedome odstrkuje podporovanie každej existenčnej otázky ľudových vrstiev mojou stranou tu zastupovaných. Rozpočet neprijímam.
Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má dále pan sen. Kučera.
Sen. Kučera: Slavný senáte! Budeme-li při projednávání státního rozpočtu na rok 1928 současně posuzovati stav tohoto státu, ať již po stránce kulturní nebo hospodářské a i politické, seznáme, že rozpočet tento není, jak nám pan generální zpravodaj uvádí, důkazem zdravé finanční hospodářské politiky a konsolidace poměrů v tomto státě, nýbrž že nám je důkazem, jak nynější vládní koalice a i pan ministr financí snaží se rozpočtem tímto teprve tuto konsolidaci dokazovati.
Nebudu se pouštěti do rozboru číslic, jimiž se uměle dosáhlo aktivity rozpočtu, aby se tím způsobilo zdání aspoň před cizinou, že poměry u nás jdou vývojem hospodářským k zlepšení poměrů obyvatel tohoto státu a že tím i poměry politické, a řekl bych, i linie politiky, kterou nynější koaliční systém buržoasie české i německé provádí, je správná a že je nutno tento politický režim i nadále podporovati a při jeho moci udržeti. Je zcela pochopitelné, že pánové z vládní koalice pějí chvalozpěvy na pana ministra financí dr Engliše a na jeho dílo. to je státní rozpočet, poněvadž tento rozpočet vyhovuje zájmům vrstev majetných lidí a kapitalistů a oni jsou si vědomi, že o jejich zájmy jest opětně náležitě postaráno. A že ani pro budoucnost nehrozí nijaké nebezpečí jejich zájmům hospodářským, ani jejich politice, dokazuje přec dosavadní činnost a úspěchy, jichž bylo dosaženo pro zájmy majetných vrstev jak v ohledu politickém, tak i v ohledu daňovém. Pan ministr financí jim přece zřejmě naznačuje linii své finanční politiky, jež značí ulevování na daňových povinnostech vůči státu, obcím a samosprávným svazkům, a přenášení této povinnosti daňové na vrstvy méně majetné zvyšováním daní nepřímých, zavádění různých dávek, jež sice mají sloužiti k prospěchu samosprávy, ale přesunutím určitých povinností na ni, jež náležejí státu, bude znamenati i pro státní pokladnu ulehčení. My s našeho hlediska nemůžeme posuzovati stát. rozpočet podle jeho zdánlivé aktivity, nýbrž podle skutečných poměrů hospodářských, politických i kulturních, jež se za nynější koaliční vlády - kteráž je výrazem kapitalistického režimu - uplatňují.
A tu přijdeme docela k jiným závěrům, nežli dospěli pánové z vládní koalice. Jisto je, že poměry pracujícího lidu v tomto státě nedoznaly již po několik roků žádného zlepšení, naopak poměry pracovní i mzdové stále se zhoršují a životní úroveň pracujících vrstev klesá, dík politice celní, již nynější koalice provádí. Ostatně ta nynější koalice neprovedla dosud jediného zákona, který by znamenal hospodářské zlepšení poměrů pracujícího lidu, a veškerá snaha nynější koalice nese se k tomu, aby udržela existenci tohoto státu za cenu odbourání politické moci dělnictva v tomto státě a tím pochopitelně i vlivu dělnické třídy na státní správu. Pánové odbourávají demokracii, která u nás neměla dosud možnosti, uplatniti svoji moc ve správě státní, ale mohla tak činiti pouze v samosprávě, a to hlavně obcí. Aby měli důkaz, že nejsme pro demokracii zralí, přivodí finanční krisi samosprávy vůbec a dokazují, jak je samospráva pro poplatnictvo škodlivá, a ihned mají po ruce zákon o finančním hospodářství samosprávy, který naučí činitele v samosprávě hospodařiti a šetřiti, protože jim nedá finančních prostředků. Ale aby i pro budoucnost měli záruku, že ta mladá demokracie u nás nebude dělati nerozumných věcí, dají jí svědomitou chůvu, jejíž úkol budou zastávati odborníci, jmenovaní do okresních sborů a zastupitelstev zemských spolu se státními byrokraty. Tradice samosprávy, jež u nás byla hodně vžita a jež i vykonala mnoho pro rozvoj našich obcí, měst i okresů, musí býti odstraněna tradicí novou, státní, a tou bude podle všeho tradice svatováclavská, pro niž horuje pan ministr vyučování Hodža. Je to pro naše poměry politické velice příznačné, oč vlastně naši páni ministři se zajímají a co má pro ně daleko větší význam, než opravdové potřeby lidu v tomto státě. Pan ministr vyučování místo řešení kulturních otázek školských, jako jest odluka církve od státu a vyloučení náboženství ze škol, vynakládá svoji snahu na oživení a uplatnění tradice svatováclavské v domnění, že tím koná státoprávní dílo pro upevnění republiky a v domnění, že prospěje tím kulturním potřebám našeho lidu. Pochopitelno je. že potom ministerstvo zahraničí nemá zase důležitější otázky jako sjednání smlouvy s Vatikánem, aby této tradici svatováclavské mohlo býti dáno požehnání z Říma. Opravdu musíme žasnouti nad netečností našich ministrů k otázkám dnešní doby. Žijeme v době, kdy v Evropě všude je velice citelně znáti pohromy, jež způsobila světová válka, rozvrat v národohospodářském životě států dříve již stávajících a tím větší ve státech nově utvořených, mezi nimiž je i Československá republika. Je potřebí míti největší pohotovost, aby se dosáhlo zejména obchodních a pravidelných hospodářských styků mezi jednotlivými státy, aby náš průmysl měl odbyt pro své výrobky a tím aby ohromná masa dělnictva měla zajištěno zaměstnání a obživu. Ale naše ministerstvo zahraničí pokládá za důležitější uzavření smlouvy s Vatikánem, nežli uznání sovětského Ruska de jure. Uzavření smlouvy s Vatikánem nepřinese státu žádného zlepšení jeho obchodní a hospodářské bilance, naopak přinese celou řadu hospodářských výhod církvi katolické v tomto státě, ať již ochranu církevního majetku nebo výsady kněžím. Naproti tomu uznání sovětského Ruska de jure a navázání obchodních styků s tímto velikým slovanským státem, čítajícím téměř 150 mil. obyvatel a majícím rozlohu šestiny pevniny na zeměkouli, přineslo by ozdravění našeho hospodářského života a tím i pro dělnictvo zlepšení jeho hospodářské situace. Ovšem naše vláda uznává prospěšnějším vejíti v bližší svazek s imperialistickou Anglií, kde vládne kapitalismus, nežli se sovětským Ruskem, kde vládne nejširší demokracie, t. j. pracující lid. Tento směr politiky hospodářské v tomto státě musí nás tím více utvrzovati, že u nás není snahy po zlepšení hospodářských poměrů širokých vrstev lidových, naopak že je zde strach, aby hospodářské postavení těchto vrstev nebylo zlepšeno, protože by tím stouplo sebevědomí mas pracujícího lidu, a vláda buržoasie v tomto státě měla by odzvoněnu poslední hodinku. Proto na jedné straně je spěch s uzavřením smlouvy s Vatikánem, aby tento mohl u nás nerušeně pracovati na zatemňování lidu, aby se stal z něho dobrý vykořisťovací materiál pro naše kapitalisty, a na druhé straně strach z uznání sovětského Ruska, aby snad dělnictvo i u nás nenásledovalo příkladu ruských dělníků a nevzalo si vládu v tomto státě do svých rukou. Náš zástupce ministerského předsedy Švehly, pan ministr sociální péče, monsignor Šrámek, považuje ve své funkci státníka za důležitější konati přednášky o stigmatech Terezy Neumannové, nežli aby věnoval svou pozornost hospodářskému postavení pracujícího lidu a jeho potřebám. Kdyby opravdu měl pochopení pro potřeby širokých vrstev lidových a kdyby opravdu měl na mysli výrok Kristův >Cožkoliv jste jednomu z maličkých učinili, mně jste učinili<, musila by ta jeho sociální péče o dítě a o jeho živitele vypadati docela jinak. Mám dojem, že pan ministr jako kněz, domnívá se, že těmto pracujícím lidem a jejich hladovým chorým dítkám stačí ta nebeská blaženost, jíž se zcela určitě podle jeho náboženského učení po své smrti dočkají a jež je nemůže minouti. Proto také je zcela pochopitelné, že za jeho ministrování jako ministra sociální péče přichází vláda se zákonem na zhoršení sociálního pojištění, jehož blahodárné účinky nemělo dělnictvo dosud možnost poznati.
Chci věnovati část své řeči tomuto sociálnímu pojištění a poukázati na pojištění horníků, ježto i tito mají dostati pod názvem >sanace bratrských pokladen< zhoršení dosavadního svého starobního pojištění; byť by to spadalo třeba do oboru ministerstva veřejných prací, má to určitou souvislost se směrem protilidové politiky, kterou nynější vláda soustavně provádí. Za starého Rakouska naši horníci nemohli se dočkati, kdy již budou zrušeny bratrské pokladny a zavedeno všeobecné starobní a invalidní pojištění, vztahující se na všechno dělnictvo. Právem byly tyto pokladny považovány za řetěz, jímž byl horník připoután k důlnímu podniku, protože měl při tomto zaměstnání přece jen naději na určité zaopatření pro stáří, třebas bylo hodně maličké, kdežto v jiných průmyslových podnicích tyto pokladny nebyly. Oni tedy očekávali, že všeobecné starobní a invalidní pojištění bude jim skýtati větších výhod a zbaví je tohoto pouta, jež je vázalo k podniku. Mimo to stávaly se i případy, že horníci neměli žádné záruky, že za dlouholeté příspěvky mají opravdu zajištěno těch pár korun, jež jim bratrská pokladna měla ve stáří poskytovati. Dnes za republiky, kde vládní strany se rády ohánějí hesly >demokracie a humanita<, titíž horníci se brání, aby nepřišli o bratrské pokladny, vlastně o výhody, jež jim bratrské pokladny poskytují, z toho důvodu, že mají býti pojati do všeobecného sociálního pojištění, které jim chce z dosavadních požitků bráti. Již tento fakt sám o sobě mluví o velkých nedostatcích zákona o sociálním pojištění dělnictva, jež se však pánům z koalice zdá býti příliš sociální. Má býti provedena sanace bratrských pokladem tím, že tyto se zruší, provisionistům bude snížena provise o třetinu, vezme se důchod vdovám, které nejsou invalidní, a prodlouží se nárok na provisi z 55 roků na 65 roků. Kdo zná trochu blíže práci a život našeho horníka, uzná, že zejména za dnešní doby, kdy je na závodech provedena racionalisace a využití pracovní síly horníka do nejvyšší míry, málo horníků dosáhne 65 roků věku, aby pak mohli několik roků bráti požitky starobní za peníze, jež tam musili po léta odváděti.
Pánové z vlády mají pro to své důvody, totiž ty, že bratrské pokladny jsou pasivní a že horníci nyní pracující nemají záruky, že by potom pokladny mohly splniti své povinnosti vůči pojištěncům. Nedá se popříti, že finanční stav bratrských pokladen není takový, aby za dnešních příspěvků a poměrů v hornictví mohly nahromaditi potřebné reservy, aby nároky členů byly pro budoucnost zajištěny. Je však nutno přiznati si pravdu, že tohoto stavu nezavinili horníci, ani představenstva bratrských pokladen, nýbrž že tento stav je důsledkem hospodářské a výrobní krise, jež nejen u nás, ale i v cizině nastala v průmyslu hornickém, a není dosud naděje na její trvalé zlepšení. Mimo to i racionalisace prováděná v hornictví, přivodila omezování potřeby hornictva na nejnižší míru, a tím se stává, že bratrské pokladny mají stále menší počet pojištěnců a tím méně příspěvků, takže nemohou ani při nejlepším hospodaření dostáti svým úkolům, jež zákon na ně klade.
Podnikatelé horních závodů i železáren, jež dříve měli všechno dělnictvo pojištěno u bratrských pokladen, sami sabotují bratrské pokladny tím, že různé povrchové práce a práce řemeslné zadávají soukromým podnikatelským firmám, aby nemusili za dělnictvo platiti příspěvky do bratrských pokladen. Tím jsou bratrské pokladny připravovány o ohromné příjmy, jež by plynuly do bratrských pokladen za tyto dělníky. Jenom za r. 1925 činila ztráta na příspěvcích přes 10 mil. Kč. Jisto je, že dnes bude tato číslice daleko vyšší, protože poměry v hornictví nedoznaly zlepšení.
K tomu ovšem musí bratrské pokladny odnášeti důsledky světové války, protože poskytují důchody vdovám, sirotkům i invalidům, kteří přišli ve světové válce o zdraví.
Stát do dnešní doby nedal bratrským pokladnám ani haléře na jejich finanční záchranu a jejich situace se stále zhoršuje, kdežto počet důchodců stále stoupá a počet aktivních zaměstnanců klesá, aniž by na tom měli vinu pojištěnci nebo správy bratrských pokladen. Za této situace jest jasno, že je povinností státu, aby v prvé řadě určitou kvotou peněžní přispíval na sanaci bratrských pokladen a mimo to aby působil i na podnikatele, aby i oni přispívali větší kvotou na deficit bratrských pokladen, na němž mají svůj podíl a k němuž vlastně také nejvíce pracovali svým špársystémem a racionalisací. Ministerstvo veřejných prací pracuje na zákonech o sanaci bratrských pokladen, ale výsledek těchto prací neznamená zlepšení dosavadního stavu, naopak mělo podle návrhu ministerstva veřejných prací z r. 1925 dojíti ke zhoršení pojištění horníků, ať již nemocenského anebo provise. Včera večer >Národní listy< přinášejí již také tu důvěrnou osnovu ministerstva veřejných prací. Ovšem, že s hlediska kapitalistického nesouhlasí s ní, ale my s ní nemůžeme zase souhlasiti s hlediska dělnického. Vládní kruhy vzaly si totiž do programu zrušení bratrských pokladen a přičlenění jich ke všeobecnému pojištění sociálnímu. Tohoto programu se dosud vládní kruhy nevzdaly, naopak ony chtějí sanaci bratrských pokladen provésti právě tím, že nastane sloučení těchto pokladen a členů bratrských pokladen a důchodcům mají býti zdánlivě jisté výhody proti pojištěncům druhým zachovány.
Podle vládního návrhu, který má býti důvěrným, pomýšlí se na snížení provisí o třetinu všem důchodcům. Dnes možno odhadovati počet důchodců přibližně na 90.000 a počet ten, dík využití pracovní síly horníků, stále stoupá. A těchto 90 tisíc důchodců podle připravované novely zákona má býti připraveno o třetinu důchodu, ač důchody jejich vzhledem k dnešním drahotním poměrům jsou příliš nízké. Učiňte si představu, že dnes máme větší část provisionistů, kteří musí hledati práci a pracují, ovšem že za horších pracovních podmínek, než dělníci mladší a tím dělají konkurenci na pracovním trhu, ač by za svou dlouholetou práci zasloužili si na stará kolena klidu a odpočinku. Je jisto, že snížením jejich provise, která někdy nedosahuje ani 200 Kč měsíčně, bude jejich postavení ještě zhoršeno, a tím více budou nuceni, aby ve svém stáří hledali nějakou práci a tím konkurovali dělníkům bez práce a rozmnožovali řady nezaměstnaných dělníků.
Všichni aktivní horníci budou míti sníženy nároky na úroveň dělníků pojištěných ve všeobecném pojištění třídy A. Dále zvyšuje se pro ně věková hranice pro nabytí důchodu z 55 let na 60 roků; ovšem to je pro ty horníky, kteří už teď pracují, ale, pro ty, kteří budou nově přijímáni, bude platiti hranice 65 roků.
Tyto prostředky ovšem nestačí na sanaci bratrských pokladen a je proto pomýšleno na úhradu nynějších důchodů učiniti tato opatření: Zavésti nezdanitelnou přirážku výrobní, jež má vynésti 34 mil. Kč ročně, státní příspěvek ve výši též 34 milionů, podnikatelský příspěvek ve výši 49 milionů a nový další příspěvek dělníků ve výši 6,960.000 Kč; celkem to tedy činí 123,960.000 Kč ročně.
Na úhradu nároků aktivních členů je potřebí též dalších peněz, jež se mají opatřiti takto: Převodní částkou čekatelských nároků (anuita státu) do třídy A. 30 milionů, příspěvky dělníků 38,290.000, příspěvky zaměstnavatelů rovněž 38 milionů 290.000. Celkem je potřebí ročně 230,540.000 Kč.
Podle finančního plánu vlády, který je pro horníky absolutně nepřijatelný, rozvrhuje se: na konsumenty (výrobní přirážka) 34,800.000 Kč ročně, na stát 64 miliony, na podnikatele 87,890.000 a na dělníky 45,250.000 Kč. Při tom se počítá s tím, že příspěvky vlády, podnikatelů a konsumentů mají býti rok od roku snižovány.
Zde na tomto sanačním plánu vlády, jímž mají býti bratrské pokladny zlikvidovány, je nejlépe viděti tu aktivitu rozpočtu státního, na čem ona je vlastně založena: odbourat provisi horníkům o třetinu, zbaviti aktivní horníky i těch nepatrných výhod, jež jim bratrské pokladny poskytují. Tam, kde jde o sanaci zkrachovaných bank a i šluknovské záložny měšťáků německých, tam naše koalice i ten jinak tak šetrný ministr financí mají dosti prostředků, aby zachránili ty instituce, které měšťáci svou neschopností a nepoctivostí přivedli do krachu. Nemohu zde do podrobna rozvinouti kapitolu o sanaci bratrských pokladen, protože očekávám, že bude nám co nejdříve poskytnuta možnost, jak v sociálně-politickém výboru, tak i v plenu senátu, touto otázkou se zabývati.
Přejdu nyní ke kapitole o všeobecném sociálním pojištění dělníků, které, ač nejsou jeho dobrodiní ještě náležitě známa, má býti předlohou >také již sanováno< po způsobu hesla nynější měšťácké koaliční většiny: odbourávati demokracii a odbourávati výdaje, jež prý nejsou produktivní. Připomínám, aby snad tu nevzešel omyl, že nynější měšťácká většina to nemyslí vážně s tím odbouráváním položek neproduktivních, ježto považuje vydání na militarismus podle své logiky za výdaje produktivní a pro existenci státu za nutné. Za to však výdaje na sociální péči i na sociální pojištění považuje za velké břemeno pro finance státu a proto se snaží i to dnešní sociální pojištění zhoršiti.
Nemusím ani snad dokazovati, že my komunisté považujeme dnešní zákon o sociálním pojištění dělníků za hodně nedostatečný a je jisto, že všechny ty zlepšovací návrhy, jež byly klubem komunistických poslanců i senátorů podány, nebyly podány pouze z důvodů agitačních nebo, jak i z tehdejší vládní koalice bylo prohlašováno, z pouhé demagogie, ježto prý si musili býti navrhovatelé vědomi, že není pro toto zlepšení zákona finanční úhrady. Myslím, že je to již příliš otřepaná písnička, kterou se výborně naučila i nynější vládní koalice, a zdá se mi, že není zrovna příjemné, když dnes socialistické strany, které dříve tvořily vládní koalici, musí se s touto písničkou samy dnes setkávati, když žádají na vládě, aby v ohledu sociálním plnila své úkoly.
Již jsem se zmínil, že nynější vláda měla na sanaci bank peníze, že měla peníze na zvláštní vojenský fond, že měla peníze pro ruskou emigraci, i když je neměla povoleny ve stát. rozpočtu. Ovšem tam, kde jde o zájmy dělnické třídy, nemůže kapitalistická vláda míti peníze, protože její blahobyt je založen právě na zbídačení poměrů dělnické třídy. Ona sice má pro třídy pracující krásná slova o udržení republiky, o nutnosti šetrnosti a jejího významu pro naší stabilisaci poměrů hospodářských, i krásné sliby, avšak nikdy jich nesplní. My se nedíváme na novelu zákona o sociálním pojištění s toho hlediska, že snad její nutnost vyplynula ze snahy o zlepšení dosavadního sociálního pojištění anebo z důvodů, aby snad byly některé vady zákona odstraněny, ale jsme si plně vědomi, že novela toho zákona není ničím jiným, než pokračováním ve směru politickém, který si nynější koaliční většina vytkla, to jest upevniti posice buržoasie v tomto státě a spoutati pracující vrstvy tak, aby i pro budoucnost byla vláda této buržoasie zajištěna.
Nechci se zase pouštěti do merita této předlohy, protože budeme se jí dosti brzo zabývati jak ve výborech, tak i v plenu, ale chtěl bych jen poukázati na povinnost všech socialistických stran, již jim postup nynější koalice přímo vnucuje, totiž, aby se již jednou vzdaly naděje, že je možná nějaká součinnost s měšťáckými stranami v oboru sociální politiky a ve směrech, jež snad mají na sobě ráz sociální, a že je nutné nevyhledávati sblížení s měšťáky českými nebo německými, a aby konečně nahlédli, že je nutné v zájmu existence pracujícího lidu najíti cestu ke sblížení a i sjednocení socialistických stran nejen proti nynější koaliční vládě, ale i proti měšťácké vládě kapitalistického státu vůbec. Novela o sociálním pojištění není prvým útokem na zájmy pracujících vrstev, byla jí stejně předloha zákona o zemědělských clech, o zvýšení daně z cukru a lihu, zákon kongruový, daňová reforma, finanční novela o hospodářství svazků samosprávných a i reforma veřejné správy i zákony jiné, jež byly za této vlády uskutečněny. Dnes některé politické strany, jež byly ve všenárodní koalici a jsou v nynější koalicí, ruší sliby dané socialistickým stranám, jež dříve byly s nimi ve všenárodní koalici, tím, že přicházejí s touto novelou, aby bylo dosaženo zhoršení zákona, jejž socialistické strany na měšťácké většině v koalici dosáhly ovšem za udělení velkých koncesí pro tyto strany ať již v ohledu politickém neb hospodářském. Nikdo dnes přece nezatají, že zákon o sociálním pojištění byl dílem kompromisu, na němž přece jen buržoasie nejvíce vydělala, a svědčí to jen o její neupřímnosti a zaujatosti proti dělnictvu, když přichází s novelou na zhoršení tohoto zákona, o jehož nedostatcích jistě i socialistické strany nepochybují. Prohlašuji, že my komunisté nestavíme se zásadně proti změně zákona, naopak my stále se dožadujeme jeho zrněny, ale jen ve směru jeho zlepšení.
My prohlašujeme, že zákon tento, tak jak dnes zní, vyžaduje zlepšení a doplnění a jsme ochotni vždycky s ostatními socialistickými stranami pro jeho zlepšení pracovati nejenom zde na půdě parlamentu, ale i mimo parlament v továrnách, dílnách a ve společných akcích dělnických mas. Jsme si vědomi, že sociální pojištění má sloužiti k tomu, aby zabezpečilo zdraví a hospodářskou existenci dělníka i jeho rodiny v době, kdy pro nemoc, úraz, invaliditu nebo stáří nemůže již pracovati, a případně aby i po jeho smrti byla jeho rodina existenčně zajištěna.
Proto také máme za to, že je to povinností státu, aby bylo náležitě postaráno o ty, kteří vlastně tvoří prací svou hodnoty hospodářské. Proto, má-li toto pojištění vyhověti těmto úkolům, musí býti v prvé řadě všeobecné a není možno z něho vylučovati, jak novela zákona žádá, na 1 mil. zaměstnanců. Sociální pojištění musí poskytovati takové renty, aby dělník a jeho rodina, pokud jsou odkázáni z této renty žíti, mohli skutečně býti živi, alby starý zedřený dělník nemusil ještě ke své rentě jíti si přivydělat, aby nezemřel hlady. Sociální pojištění, vyhoví-li těmto zásadám, odstraní žebrotu a chudinství. Příspěvky na sociální pojištění má nésti stát a zaměstnavatelé, protože příspěvky dělnické, ať již na pojištění nemocenské, nebo úrazové a sociální jsou vlastně snižováním mezd. které v Československé republice jsou velice nízké. Jak zde bylo již mluveno, stojíme s výší mezd na místě čtrnáctém. Vím, že se bude namítati, že náš průmysl a podnikání by nesnesl takového zatížení a nebyl by schopen soutěže na světových trzích. Nechci se zde pouštěti do rozboru této otázky, ale jsem přesvědčen, že neschopnost soutěže našeho průmyslu je docela jinde, než ve vysokých mzdách dělnictva a zatížení na sociální pojištění dělnictva. Prohlašujeme znovu, že v sociálním pojištění mají rozhodovati zase jen dělníci. Námitka, že zaměstnavatelé platí příspěvky jako dělníci, není na místě, protože práce dělníka je vlastně to, co placení příspěvků podnikateli umožňuje. Nebýti dělníků, nemohli by zaměstnavatelé platiti ani daní a nemohli by míti také zisků ze své práce. Protože práce dělníka je to, co je podkladem této příspěvkové povinnosti, mají také dělníci právo, aby si o svém sociálním pojištění sami rozhodovali. Požadavek zaměstnavatelů je úplně neoprávněn, uvážíme-li, že je tu dozorčí právo státu, jenž jistě za dnešního vládního režimu náležitě obstarává zájmy vrstev výrobních a majetných. Nemohu zde pro nedostatek času učiniti porovnání se sociálním pojištěním v sovětském Rusku, ale připomínám, že naznačeným zásadám, jež jsem uvedl, plně vyhovuje.
My komunisté již z důvodů, jež jsem uvedl, jistě stavíme se proti jakémukoliv zhoršení dosavadního sociálního pojištění a tím proti novele zákona, jež byla již v poslanecké sněmovně předložena a jež je koaličními stranami prohlašována za zlepšení nynějšího zákona. Prohlašujeme, že proti zhoršení sociálního pojištění podnikneme v řadách dělnických boj nejen za odvolání této předlohy, ale i boj za zlepšení dosavadního sociálního pojištění a i boj za zlepšení hospodářských poměrů pracujících vrstev a žádáme všechny ostatní socialistické strany, aby i ony v tomto boji stály s námi v jednotné frontě jak na půdě parlamentu, tak i mimo parlament, a jsme si jisti, že pracující třídy mohou tím dosíci v tomto boji i zápasech budoucích vítězství. (Potlesk komunistických senátorů.)
Místopředseda Böhr (zvoní): Řečnická listina k prvé politické části rozpravy je vyčerpána a přistoupíme k druhé části, kulturní a sociální.
Dávám slovo prvému řečníku panu sen. Frant. Novákovi.
Sen. Frant. Novák: Slavný senáte! Byl jsem pověřen klubem, k němuž mám čest přináležeti, abych promluvil k rozpočtu ministerstva železnic.
Státní dráhy mají ve své národohospodářské významnosti jistě velmi důležitou úlohu, a mohou býti, jsou-li dobře vedeny, velikým činitelem státní prosperity, jsou-li však špatně vedeny, velikým činitelem pasivní bilance. Neboť státní dráhy representují řadu investovaných miliard a proto je nutno tomuto důležitému státnímu podniku, na jehož správném chodu závisí nerušený vývoj celého hospodářského života našeho státu, věnovati zvláštní pozornost. Jsem přesvědčen, že jsme i v tomto podniku na dobré cestě. Pokračující konsolidace státního hospodářství projevuje se i ve státním podniku železničním. Obchodní vedení tohoto podniku je v začátcích a má tedy ještě hodně nedostatků, které je nutno s urychlením odstraniti. Nepřehlížíme, že zvláštní povaha železnic, jakožto veřejného činitele, nepřipouští, aby jejich obchodní vedení projevilo se do všech důsledků. Jsou to zejména zájmy celostátní, ohledy vojenské, sociální, kulturní a dosavadní přílišná závislost na ministerstvu financí, která státním drahám jako obchodnímu podniku nemůže býti prospěšna. Je tedy jedním z našich požadavků, aby státní dráhy byly skutečným obchodním podnikem a ne pouhým podnikem na papíře. Bylo by nutné a po našem soudu účelné, aby správní sbor, který má prováděti reorganisaci státních drah, nebyl sestaven jenom z nejvyšších úředníků ministerstva železnic, nýbrž aby ku poradám byli přizváni také úředníci a zaměstnanci služby traťové, tedy praktické, jakož i praktičtí odborníci hospodářského života - neúředníci - což je vládním nařízením také dovoleno.
Státní železniční podnik měl by také míti více obchodní samostatnosti zejména ve věcech finančních, než je tomu dosud. To platí zejména o možnosti přizpůsobovati se měnlivé situaci hospodářské, o možnosti prováděti rychleji obchodní investice, které by zvětšovaly provozní příjmy, nebo snižovaly provozní vydání. Se zřetelem na čelení vzrůstající soutěži automobilové, budiž dále pokračováno na motorisaci pro osobní dopravu, zejména v okolí hlavních a větších měst a průmyslových středisek. Také by mohlo býti uvažováno o doplnění železniční sítě automobilovou dopravou nákladovou pro přepravu kusového zboží do míst, kde železničního spojení není. Také je nutno, na což kladu hlavně důraz, aby ředitelé byli vybaveni větší pravomocí, čímž by se značně zjednodušila administrativa, což by zase všestranně prospělo a bylo by širokou veřejností vřele uvítáno. Je nesporno, že také zvýšení pravomoci přednostů oddělení, jakož i služeben by přineslo další žádoucí zjednodušení agendy.