Rozpočet náš je také sestaven velmi opatrně. Je to rozpočet upřímný tím, že nezatajují se vydání předvídatelná a že nezvyšují se položky příjmové nad skutečným očekávaným výnosem.

Také břemeno dluhové bylo sníženo o 560 mil. Kč, jednak důsledkem konversí, jednak snížením úrokové míry. Tím položka na úrok a úmor dluhu našeho se snížila o 218 mil. Kč. Ovšem hrozí nám ještě problém reparací. Tu musíme státi na tom, že my převzetím dluhů bývalé monarchie rakousko-uherské připadajících na náš stát, učinili jsme zadost svým povinnostem a že objekty, které jsme převzali od státu, jsou již daleko a daleko zaplaceny těmito dluhy. My máme aktivní obchodní bilanci do října 1886 mil. Kč, naše platební bilance je též dobrá. Již jsem poukázal, že máme zlatých devis přes 2 miliardy. Též byly repatriovány zahraniční půjčky, které Československo uzavřelo, a jiné papíry přišly k nám nazpět. Důsledkem toho také je, že máme korunu stabilisovanou a můžeme označiti naši finanční situaci vůbec za velmi dobrou.

Tak jsem uvedl krátce všecky přednosti našeho rozpočtu a mám za to, že tyto přednosti budou nejen u nás, nýbrž i v cizině oceněny. U nás se ovšem projevuje mnoho a mnoho stesků. Je to snad v povaze lidské, aby lehko zapomínala na dobro a vzpomínala více toho zla. Vděčností je vůbec v lidském životě málo. Nesmíme ovšem otázku tuto posuzovati citově, nýbrž zcela reelně na základě nynějších poměrů a na základě číslic.

Platová úprava státních zaměstnanců vyžadovala oproti r. 1926 více na 539 mil. Kč. K tomu přijdou ještě učitelské platy ve výši 104 mil. Je to dohromady 643 mil. Kč většího nákladu. Avšak vidíte, že státní zaměstnanci nejsou spokojeni, že si stěžují a mám za to, že vším právem. Vždyť, která třída státu trpí od začátku války, trpí od doby převratu? Je to třída státních zaměstnanců, vůbec veřejných zaměstnanců a konečně i soukromých. Proč? Protože důchody jejich nebyly zvyšovány tak rychle a také ne tak vysoko, jako rostly důchody jiných vrstev společností, jako rostl index cenový, tedy drahota. Byla hledána náprava a státním a veřejným zaměstnancům byly platy zvyšovány, avšak nebyly úplně valorisovány. Zvýšení proti době předpřevratové je asi šestinásobné, kdežto index cenový je asi desetinásobný. A pak přišly ty jednotlivé fáse: Po úpravě, vlastně již před úpravou, byla zde restrikce, po úpravě platové systemisace a otázka titulová. Ta restrikce způsobila mnoho a mnoho hořkostí a zejména ukřivděno těm, kteří r. 1926 ještě sloužili, jako se to stalo zejména u učitelů, kteří byli restringováni a do pense dáni s příjmy před rokem 1926. Tedy tyto osoby utrpěly mnoho tímto způsobem a nutno, aby tato křivda byla odčiněna.

Státní zaměstnanci byli přetíženi, a to tím, že nové a nové zákony uzákoněny a tím přibývalo státním zaměstnancům práce. Na druhé straně, zejména po restrikci, ubylo státních zaměstnanců, vždyť přirozený úbytek, odchodem do pense, úmrtím atd. je nejméně 5%. A kromě toho už po léta nestalo se žádného jmenování, žádného povyšování.

Důsledkem válečných a poválečných poměrů nastalo též veliké zadlužování státních zaměstnanců. Tedy příjmy státních zaměstnanců zůstaly poměrně malé, počet zaměstnanců byl snížen, ale práce bylo jim více ukládáno, a jejich autorita byla také snížena zejména otázkou titulovou. Nejtíže postihují veškeré tyto úpravy právě nynější generaci státních zaměstnanců. Pro budoucnost bude každý věděti, na čem je. Bude věděti, když vstoupí do státní služby, že má takový a takový postup, takové a takové příjmy. To jest jistě dobré. Ale ti nynější zaměstnanci, kteří ke sklonku svého života jsou posíláni do penze s poměrně neupravenými pro ně platy, kteří, pokud jsou ještě ke službě schopni, vidí před sebou, že nemají vůbec možnosti postupu a platového přírůstku, kterým dokonce, jak se to stalo na př. u soudního kancelářského personálu, byly tituly sníženy tak, že dřívější ředitel kanceláře je teď revidentem a vrch. oficiál je teď asistentem, ti jsou příjmově zkráceni a k tomu ještě cítí také osten určité degradace.

Bude nutno, aby systemisací, o které ještě také budu mluviti, byly poměry státních zaměstnanců napraveny, a to tak, aby veškeré nesrovnalosti a tvrdosti, které vyplývají z této systemisace, která je pouze provisorní, byly odčiněny. V tom směru také byla od nás navržena a výborem přijata resoluce.

Systemisace měla býti upravena sborem úředníků a mimoúředních znalců, jak to zákon o úsporných opatřeních také vyžadoval. Bohužel, tento sbor nebyl zřízen a byla uvalena obrovská práce na úředníky nejen určitých resortů, nýbrž především na ministerské úředníky ministerské rady, kteří na př. nyní, když se jedná o povýšení úředníků počtem přes 7.000, měli tuto materii zdolati za několik týdnů, což ovšem nebylo možné. Tím se také stalo, že celé toto jmenování a povyšování bylo zadrženo, protože absolutně nebylo možno, i kdyby ti pánové tam pracovali ve dne v noci, aby tuto materii zdolali během několika týdnů. Napříště bude nutno, aby veškerá povyšování a jmenování státních zaměstnanců byla udržována v běhu, což je možno jednak tím, že nižší kategorie budou jmenovány presidentem zemského zastupitelstva, po případě ministry a vyšší třídy ministerskou radou, případně za souhlasu pana presidenta republiky. V tomto směru, pokud se týká tohoto sboru úředníků a znalců, navrhujeme také resoluci.

Avšak při této otázce státně-zaměstnanecké nutno upozorniti na to, že mnoho a mnoho se přehání a že se kolikráte uměle vzbuzuje nespokojenost mezi státními zaměstnanci. A tu především jedna strana, která zde dnes vůbec není přítomna, využívá této přirozené nespokojenosti státních zaměstnanců ke svým stranickým účelům. Vážený senáte, nutno dobře na to pamatovati, že vzrůstem bolševismu mezi veřejnými zaměstnanci podkopáváme základ tohoto státu. Konají se volby do různých sborů a tu vidíme, jak veliký počet bolševiků je již dnes mezi státním zaměstnanectvem. (Sen. Ant. Novák: Oprávněná nespokojenost jejich vhání je do náručí bolševismu!) Pane kolego, kdyby to byla oprávněná nespokojenost, to by musili býti všichni státní zaměstnanci bolševiky a co byste potom dělali? Ale umělé zvyšování nespokojenosti je k tomu dohání a mohu také říci, že chabostí vaší strany právě utíkají od vás státní zaměstnanci ke komunistům. (Sen. Ant. Novák: Ale k tomu pracují také jiné vlivy!) Prosím, my si naše státní zaměstnance držíme a jiné strany také, ale jen od vás utíkají státní zaměstnanci ke komunistům a je to jen důsledkem vaší kolikráte nesprávné politiky, že se to stalo. Kdybyste nechybili ve své politice, nebylo by se to stalo. Vy jen svou politikou rozmnožujete državu bolševiků-komunistů tím, že netrváte na pevné linii. Kdybyste trvali na pevné linii, nestalo by se to. (Sen. Habrman: To říkejte o vaší politice!) Ale pan kol. Novák mně vyzval a já jsem jen odpověděl. Mám také právo odpověděti, když někdo mne vyzývá, a reaguji na jeho vývody. Teď na př. právě byly volby do důchodkové komise pro úrazové pojištění železničních zaměstnanců, kde na 20.000 hlasů z celkového počtu asi 140.000 hlasů, tedy ¹/₇ bylo odevzdáno komunistům. (Sen. Ant. Novák: A co chcete s nimi dělati? Zavřete je všechny do kriminálu?) Pane kolego, jsou to svedení lidé. Je specielně na vás, aby byli vyvedeni ze svého omylu. (Sen. Ant. Novák: A co fašismus?) Pane kolego, fašismus je neškodný, ten se u nás již rozložil, u nás na Moravě je rozbit na tři strany. O tom se vůbec nemusí ani dnes mluviti. A komunismus je velké nebezpečí pro náš stát. Pravda, my máme určité prostředky. Každý státní zaměstnanec slibuje, když vstoupí do státní služby, věrnost republice, že bude zachovávati zákony, že bude poslušen vládě. Zdali to ti páni také dělají? Věrnost republice a protistátní strana? Ta je již sama o sobě svým programem nevěrna státu, je proti státu. A vy víte, jakým způsobem se zde mluví a jedná se strany komunistické proti státu! A v takové straně pak státní zaměstnanci se nacházejí. Chci tím říci, že oni komunisté, státní zaměstnanci, kteří v té straně jsou, již tím, že jdou s nimi, jednají proti své služební přísaze.

Přicházím ještě ke kapitole mně nejbližší, totiž k situaci soudců. Měl jsem již příležitost v rozpočtovém výboru se vysloviti o soudcovském stavu a jeho přetížení a podotkl jsem již tenkráte, že justiční správa dělá co může, a že všichni ministři od prvního pana ministra spravedlnosti dr Soukupa až na nynějšího pana ministra spravedlnosti dr Mayr-Hartinga vřele a vší svou silou zasazují se o to, aby stav soudcovský byl povznesen a co nejlépe vybaven. Nečiním nikterak v tom směru výtku justiční správě, naopak vyzvedám její pečlivost o stav soudcovský. Avšak poměry jsou bohužel jiné, silnější, takže těžko tu proti nynějšímu stavu soudcům bojovati.

Nové zákony přinášejí s sebou přirozeně nové úkoly, a tu vidíme, že ta všeobecná důvěra k soudcům se projevuje tím, že se jim svěřují významné úkoly nejen v oboru přímého soudnictví, ale také i v jiných oborech. Poukazuji při tom zejména na nový zákon o přímých daních, kde se svěřuje soudcům čestná funkce, aby fungovali jako předsedové nalezacího trestního senátu resp. odvolacího senátu. Projednáváme tak zv. pracovní soudy. Tu opět soudcům bude svěřen úkol předsedati smíšeným soudům s laiky z oboru zaměstnanců a zaměstnavatelů jako spolusoudci. A vůbec, i jinde jako v pozemkové reformě neb při sociálním pojištění, všude vidíte, že se ukládají soudcům nové a nové úkoly.

Přirozeno, že pak dochází k přetížení soudců, zejména když i bezprostřední soudcovská agenda sama o sobě roste. A tu soudcové žádají, aby tak jako jiným administračním úředníkům, byly přiměřeně honorovány jejich mimořádné úkoly a výkony a aby bylo také zajištěno jejich bytí uzákoněním služební pragmatiky, jak to také již ústava předpisuje. V tom směru jsme také navrhli v rozpočtovém výboru resoluce, výborem též přijaté, a prosím, aby slavný senát také je přijal. Zároveň vznáším na přítomného pana ministra spravedlnosti, dr Mayr-Hartinga vřelý apel, aby v tomto směru v souhlasu a ve srozumění s finanční správou se ukázal co nejvíce benevolentním, a pokud se týká služební pragmatiky, zasadil se o to, aby tato služební pragmatika, která je už v celku sjednána se Svazem soudcovským, resp. s Reichsgewerkschaft deutscher Richter byla brzy uzákoněna a nastalo určité uspokojení soudců, což bude míti za následek, že také přijde dorost. Dnes se dorost vyhýbá soudcovskému stavu, protože je soudce přetížen, že není přiměřeně honorován... (Sen. Ant. Novák: Dalo by se odlehčiti přetížení soudců přetížených spoustou těch lapálií, které projednává zejména imunitní výbor obou sněmoven! To je ostudou před celou Evropou!) To jsou věci, za které soudce nemůže. Imunity musí býti předloženy Národnímu shromáždění, a to rozhodne, jestli člena svého vydá, nebo nevydá, a úkolem soudce je teprve pak takovou věc rozsouditi. Ale máte pravdu, že lze nejen u soudců, nýbrž všeobecně agendu snížiti a zjednodušiti.

Pan ministr dr Engliš ve svém výkladu se zmírnil o tom, že v Americe jsou výkonnější stroje, že následkem toto se dělníkům práce ulehčuje, že dělník může více práce vykonat. My ovšem u úředníků nemůžeme mluviti o strojích, na nichž by mohli pracovati, ale o tom, že zákony se jim může ulehčiti, že nemá se jim zbytečně přidělávati práce, nýbrž zjednodušiti, že jednacím řádem může se také všeliká zbytečnost, co se týče písaření, seznamů, statistiky atd. odstraniti. Dalo by se mnoho učiniti. Nutno také, aby v tomto směru, všeobecně, nejen v justiční správě, nýbrž u všech státních úřadů se hledělo, aby se co nejvíce práce omezila. Také zákon o úsporných opatřeních má o tom ustanovení, aby se konala jen práce, která je absolutně nutna a co nejmenším počtem státních zaměstnanců. Jenže to nejde najednou provésti, nýbrž je potřebí k tomu delší doby. Co se týče soudců, uvedl jsem, že chybí dorost. Bylo totiž před systemisací v celku soudců 2128. Tento stav byl systemisací zlepšen tím, že je nyní systemisovaných soudcovských míst 2264. Avšak na druhé straně bylo dříve auskultantů a právních praktikantů, kteří měli adjutum, tedy honorovaných soudcovských čekatelů, 756 a nyní jich je 370. Tedy méně o 386. Důsledkem toho celkový stav soudců s čekateli také je menší o 250. Určité zlepšení tu je, že je více soudců a méně čekatelů, ale nevýhodou je, že celkový stav je menší, a musíme si říci, že soudní čekatelé, auskultanti, kteří byli delší dobu v praksi, pokud to šlo, pomáhali soudcům takovým způsobem, že zastávali do jisté míry soudcovské síly. V tomto směru, snad při příští definitivní systemisaci, bych prosil, aby stav čekatelů soudcovských byl zvýšen. Chybějí zapisovatelé atd. Tu bude nutno učiniti určitou nápravu. Systemisací celý stav soudcovský byl převedením do nových tříd platových velmi zkrácen. Uvádím jen letmo. Mám za to, že pan kol. sen. Wagner bude míti příležitost o této otázce podrobně se rozhovořiti. My jako soudcové jsme vždycky ochotni vzájemně se podporovati. Nemohu také dnes, kdy mám omezený čas k svým vývodům, pojednati o podrobnostech, ale chci přece poukázati, že dříve byl ve II. třídě hodnostní, odpovídající nynější I. stupnici funkčního služného jeden soudce, nyní opět jeden soudce, v třetí stupnici funkčního služného odpovídající III. hodnostní třídě, 5, nyní opět 5. Tedy stav tentýž. Ale ve IV. hodnostní třídě bylo dříve 12, nyní jen 7. V V. hodnostní třídě bylo dříve 240, nyní v odpovídající stupnici funkčního služného pouze 62. V VI. hodnostní třídě dříve 486, nyní v odpovídající stupnici funkčního služného pouze 157. Zde vidíme, že v těch vyšších stupnicích funkčního služného odpovídajících II. až VI. bývalým hodnostním třídám nastal těch soudců poměrně velký úbytek.

Za to ovšem vzrostl počet v stupnicích funkčního služného odpovídajících bývalým VII. a VIII. hodnostním třídám ze 487, resp. 609 na 783, resp. 1.181. Tedy zde vidíme, že podle té nové systemisace jsou v nevýhodě soudcové tím, že je jich více v níže placených stupnicích funkčního služného.

Nepříznivý je poměr soudcovské systemisace k systemisaci u úřadů finančních a politických. Je vesměs zde nepříznivý a na příklad v Čechách u finančních úředníků je systemisováno v I. a III. platové stupnici 15.31% všech míst, kdežto u soudů v I. až V. stupnici funkčního služného 5.97%.

U okresních soudů vidíme, že je také ten stav nepříznivý, že je více soudů, kde mají jednoho nebo dva soudce, ač počet obyvatelstva by toho vyžadoval, aby tam bylo více soudců. Přetížení soudců je také viděti z toho, že agenda, která proti r. 1913 velice stoupla, vyžadovala by vlastně mnohem většího personálu, ač ve skutečnosti byla provedena redukce personálu. Zde máme určitý podklad, t. zv. jednotky, body, nebo také nápad čili záběh - Einlauf, jak jsme tomu říkali. Vidíme, že na př. za Rakouska počítalo se za maximum výkonnosti jednoho soudce 1.800, později 2.000 bodů. V republice naší počítá se za normál 2.500 bodů, což znamená pro velmi pilného soudce 7 až 8mihodinovou pracovní dobu.

U všech takřka soudů je tato míra překročována a pravidlem se stává 3.000 bodů, což znamená práci 9 až 10hodinovou. O tom, jak jsou soudy přetíženy, nemohu se pro nedostatek času blíže rozšiřovati, ale jeden příklad chci uvésti. Tak přetíženost u exekučního soudu v Praze. U exekučního soudu v Praze, resp. u bývalých okresních soudů ve Velké Praze, které se zabývaly exekucí, bylo v r. 1920 po převratu 11.040, v r. 1921 již 18.484, v r. 1922 27.339, v r. 1923 33.537, v r. 1924 41.572, v r. 1925 48.533 a r. 1926 již 54.960 případů. Tedy v r. 1920 11.040 případů a v r. 1926 již 54.960. Je viděti podle toho, že naše poměry hospodářské, pokud jde o možnost placení nebo ochotu k placení, nejsou právě příznivé. Za letošního půl roku je již 32.560 případů, tedy je možno za letošní rok počítati na 60.000 případů exekucí. A tuto agendu musí zmoci 12 soudců, ačkoliv podle bodů má býti 21 soudců. Na jednoho soudce připadá 3.671 bodů. V rozpočtovém výboru, resp. i v poslanecké sněmovně bylo též vzpomenuto, že je nedostatek soudců a bylo uváděno, že je 298 soudcovských míst uprázdněno.

Tedy ačkoliv agenda stoupla, je méně soudců. Je to vysvětlitelné tím, že vláda zarazila veškeré jmenování, až na malé výjimky, takže ve skutečnosti soudcové nemohli býti jmenováni, a za druhé, že zde nebylo dorostu, zkoušených auskultantů a že vůbec dorostu už ubývá. Je mnoho případů, že auskultanti, když měli býti na př. dáni na Slovensko, se poděkovali, odešli, že auskultanti, kteří dostali lepší platovou nabídku u advokacie, ihned odešli. A to se stalo nejen u auskultantů, nýbrž i u soudců, že přešli do jiného oboru služby, zejména do služby soukromé. Tím se pak stalo, že nastal nedostatek soudců. Justiční správa za to nemůže, ona dělala, co mohla, hledala soudce a dosud to dělá, všechno učinila, ale poměry byly silnější.

Co se týká platového zákona, stěžují si soudcové, že odňal jim především t. zv. paritní klausuli zákona Dolanského, ustanovující, že mají míti soudcové vždy více o t. zv. soudcovské přídavky, než ostatní vysokoškoláci. Tyto soudcovské přídavky podle zákona Dolanského byly tedy soudcům odňaty. Přídavky tyto činily u okresních soudců přes 3.000, u sborových soudců I. instance přes 6.000, u sborových soudců II. instance přes 9.000 a u soudců III. instance přes 12.000 Kč ročně a kromě toho všecky přídavky přednostenské. Ovšem část toho byla jaksi včleněna v platy podle nového platového zákona, ale to plus, jež dříve soudcové měli podle zákona Dolanského, to jim bylo novým platovým zákonem odňato. Pravda je sice, že zákon Dolanského dělal mnoho hořkostí u jiných státních zaměstnanců, neboť bylo poukazováno, že soudcové mají jakési nadvýhody. Mám však za to, že tyto výtky byly úplně nesprávné, protože soudcové nemají žádného vedlejšího výdělku, neboť ústava jim vůbec zakazuje, aby měli nějaký vedlejší výdělek. Dále důsledkem nepříznivé systemisace se zhoršily platové poměry soudcům ještě více, poněvadž byl zamezen velké většině soudců postup do vyšších stupnic funkčního služného, kdežto vysokoškolákům, správním úředníkům postup povolen až do 3. stupnice, což znamená, že soudcové na konci své kariéry soudcovské u sborových soudů budou míti o 7.800 a u okresních soudů o 12.600 méně než správní úředník. Tedy vidíte, pánové, k takovým důsledkům to potom přichází. My přejeme těm správním nebo finančním úředníkům, že mají více, ale přejeme si též, aby soudcové dosáhli také toho, co mají administrativní úředníci. (Sen. Habrman: Máte parlament, máte vládu, máte většinu, my budeme hlasovati také pro!) Ano, je dobře, já to zde proto také přednáším. Já vím, že pan ministr spravedlnosti měl tu nejlepší vůli a jeho předchůdcové také, aby se upravily poměry soudců, ale jsou jiné poměry, a proto o tom mluvím. Vždyť jiní státní zaměstnanci také přicházejí a říkají, že nejsou spokojeni. Tož přednáším stesky, které soudcové mají a které přednesli nedávno na veliké schůzi dne 4. prosince, kde se sešel Svaz českých soudců spolu s Reichsgewerkschaft der deutschen Richter, kde měli velkou manifestační schůzi a přednesli své požadavky a stížnosti a kde přijali také resoluci, která je hodně ostrá a mluví o nespokojenosti soudcovské.

V platovém zákoně jsou sice platové poměry soudců upraveny zvláště a na prvý pohled se zdá, že lépe, než ostatním vysokoškolákům. To je ovšem zdánlivé. Velká většina soudců nemá vůbec žádného funkčního služného, nebo jen nejnižší ve výši 2.400 Kč, tedy VII. třídy stupnice funkčního služného. Z celého počtu soudců a státních zástupců (2.719) je takovýchto soudců 1.704, t. j. 63% a slouží většinou u okresních soudů. U sborových soudů I. stolice s funkčním služným VI. stupně (3.900 až 6.300 Kč ročně) slouží celkem 783, t. j. 28%, takže úhrnem 91% všech soudců dostává jen funkční služné nejnižších dvou tříd a pouze 9% všech soudců vůbec může dosíci platů vyšších.

Při tom podotýkám hned, že pan ministr spravedlnosti v tomto směru prohlásil jak v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny, tak i u nás v rozpočtovém výboru, že, co se týká tak zv. přídavků přednostům soudů a předsedům senátů, již podal svůj návrh. Tedy se strany ministerstva spravedlnosti se stalo, co bylo nutno učiniti, totiž že podány byly vládě návrhy na zlepšení těchto poměrů soudcovských a bude proto na celé vládě, aby o tom rozhodla. A právě v ministerské radě, ve vládním sboru stane se, že těžko někdy dojíti k takovému resultátu, který by uspokojil soudce.

Dnes sloužící starší soudcové byli nad to poškozeni převodem do nových platů, který byl u nich proveden jinak (§ 173), a to mnohem nepříznivěji než u správních úředníků (§ 166) a profesorů (§ 180), t. j. bez ohledu na to, do které hodnostní třídy byl soudce svého času jmenován a v které hodnostní třídě jím zastávané místo dosud bylo. Funkční služné nebylo jim přiznáno podle hodnostní třídy dosavadní, nýbrž jen podle místa, kde zrovna sloužili, takže soudcové na venkovských okresních soudech IX. až VI. hod. třídy dostali vesměs funkční služné pouze VII., případně VI. stupnice a podobně soudcové v gremiích jen funkční služné VI., třebas měli i V. hodnostní třídu, rovnající se V. stupni funkčního služného.

Platové diference vyrovnány byly tak zv. vyrovnacími přídavky až ve výši 6.000 Kč, jež však nejsou do pense započítatelné a při povýšení musí se konsumovati.

Již podle platového zákona - a v tom platovém zákoně usneseném za vlády úřednické to právě záleží, byly takové nesrovnalosti utvořeny a proto platový zákon měl již své ustanovení, aby tyto nesrovnalosti byly vyrovnány. Proto při definitivní systemisaci bude možno, aby se tyto nesrovnalosti pak vyrovnaly. Jak jsem již prve uvedl, také jsme podali v tomto směru resoluci, kterou zajisté senát přijme, aby veškeré tvrdosti a nesrovnalosti systemisace byly vyrovnány, takže bude míti vláda sama sebou možnost, aby všechny tyto stesky, které přednášíme, také odstranila.

Přednostové okresních soudů do třetího oddělení přišli nad to ještě o přídavek přednostenský, který u učitelů a profesorů zůstal. Tak se stalo, že na příklad přednosta okresního soudu, stejné doby služební jako nějaký ředitel střední školy má celkový plat 41.700 Kč, kdežto ředitel střední školy má plat 52.440 Kč až 55.780 Kč ročně. Tedy je zde značný rozdíl 10 až 14 tisíc Kč. Většina z vás je, anebo jste bývali také na městech venkovských a víte, jak tam se pohlíží na přednostu okresního soudu, na okresního náčelníka, hejtmana, na ředitele střední školy a jak to působí, když se řekne, že přednosta soudu, soudce má o 10.000 Kč méně než pan ředitel nebo okresní náčelník, kteří mají k tomu ještě byt a jiné výhody. My soudcové jim to všechno přejeme, ať to mají, ale nechceme, aby tu byly platové rozdíly, které mají za následek, že lid nepokládá soudce za rovnocenného s ostatními přednosty úřadů, čímž trpí autorita soudcovského stavu. Při převodu byly také celé skupiny nesrovnalostí, takže se jedná o velké tisícové obnosy, o které pak dostávají soudcové méně proti správním úředníkům anebo státním profesorům.

Tím jsem vyčerpal tento předmět a jen žádám ještě znovu, aby bylo vždy snahou naší, našich zákonodárných sborů, abychom tyto poměry upravili zákonem, když to nemůže učiniti vláda anebo ministr spravedlnosti svým nařízením. A to je kolikrát velmi těžké. (Sen. Habrman: Ať to předloží pan ministr spravedlnosti!) To je těžké. Když pan ministr spravedlnosti své návrhy předloží vládě, nastanou různé názory na tu otázky, že kolikráte při té nejlepší vůli ministerstva spravedlnosti, kterou ještě opětně a opětně teď vyzdvihuji, nelze kolikráte návrhy zlepšovací prosaditi. Bude proto nutno, abychom my zákonodárci upravili zákonem takové těžké otázky.

Vážený senáte, zajisté, že rozpočet tento bude přijat většinou. Strana lidová, která vždy stojí při státu, při národu, má vždy snahu, aby byly povzneseny všechny vrstvy obyvatelstva, jak lid zemědělský, tak lid pracující, inteligence atd., vůbec všechny vrstvy. My máme za to, že jen křesťanskými zásadami budou posíleny základy tohoto státu. Jedná se také o mravnost lidu, jeho zdraví, jeho výchovu ve škole, která má míti podklad náboženský. Ctnosti národa nutno podepříti též opatřením v rozpočtu státním. My jsme vždy ochotně hlasovali pro každý rozpočet státní a také ovšem jako členové většiny budeme hlasovati pro rozpočet tento. (Potlesk.)

Místopředseda dr Krčméry: Následujúcim rečníkom je pán sen. Habrman. Prosím, aby sa ujal slova.

Sen. Habrman: Slavný senáte, dámy a pánové! Ve sněmovnách demokracie podávali zástupci obyvatelstva a stran u příležitosti rozpočtové debaty veřejnosti výklad o své činnosti, pronášejí programová hesla a vytyčují svůj postup. Za naši stranu mám tu čest učiniti tak já.

Jsme v oposici, a nehanbíme se za to. Byli jsme ve vládě, pokud jsme mohli chrániti zájmy širokých vrstev lidových a veškerého obyvatelstva a pokud tedy byla možnost pro jejich zájmy působiti ve směru vyrovnání třídních zahrocení a ostří.

Když tato vyrovnávací základna byla občanskými stranami opuštěna, šli jsme do oposice. Nikoliv proti státu, ale proti nastolenému třídnímu režimu majetných vrstev, proti snahám čelícím k okleštění demokracie svobodných zařízení a útokům proti popřevratovým sociálním vymoženostem.

Oposice jako politická práce vůbec není nám cílem, nýbrž prostředkem. My jsme stoupenci politické negace. Odpoutali jsme se od názoru, že se prospěje dělnictvu a věci lidu, odpíráním, domáháním se okamžitě dosažitelných vymožeností a spoléháním jen na veliký okamžik, který přes noc všecko změní k lepšímu. Propracovali jsme se k názoru, který nás vede neustálou odpovědnou a tvůrčí prací k uskutečňování nejnaléhavějších požadavků a potřeb pracujícího lidu, tak nejlépe se prospěje a dojde k cíli, a činí tak lid způsobilým k vedení dalšího zápasu za splnění jeho dějinného poslání v duchu pokroku, hospodářské a sociální spravedlnosti.

Při této příležitosti budiž mi dovoleno několik slov k věcem, po př. ke slovům p. kol. sen. dr Procházky. Moh1 bych citovati stať své loňské řeči, kterou jsem proslovil v rozpočtové debatě, když jsme pojednávali o rozbití všenárodní a nastolení této koalice, kterou jsme nazvali celně-kongruovou.

Je přece známo, přes rok se o tom debatuje a měly by ty názory býti vystříbeny a ustáleny. Všenárodní koalici rozbili činitelé, kteří roku, kdy se očekávala největší průmyslová krise, nezaměstnanost a drahota, přišli s otázkou zavedení agrárních cel, která přivodila zdražení všech požívatin. Na základě toho bylo jasným, že socialistické strany koalici nerozbily, nýbrž z této všenárodní koalice byly vypuzeny. Jak by bylo dělnictvo, po případě i vy na nás pohlíželi, kdybychom byli hlasovali pro agrární cla, která znamenají ještě větší zdražení životních potřeb nejširších vrstev pracujícího lidu. Konečně bylo také potvrzeno, že, co se rodilo při předložení agrárních cel, je vlastně zájmové společenství majetných vrstev. Není to nějaká programová vláda, řekněme, ventilující otázku národní, po př. národnostní. K agrárním cílům byla přijata také kongrua. Tato vláda se inaugurovala ne jako vláda nějakého programu, nýbrž jako vláda, po případě seskupení parlamentárních a mocenských činitelů, kteří si navzájem obstarávají své zájmy. Tolik, pokud zde bylo uváděno panem kol. sen. dr Procházkou.

V rozpočtovém výboru sněmovny zmínil se pan ministerský předseda o několika zajímavých otázkách: Také o krisi parlamentarismu a demokracie. Otázky tyto zaujímají podstatnou část veřejného života, programů stran a politických směrů. Je proto potřebí nevyhýbati se jejich rozboru. Především nutno připomenouti, že krisí parlamentarismu a demokracie zabývají se také činitelé, kteří o krisi demokracie mluví a nastolení reakce a nového spoutání lidu by rádi připravili. Nedostatky a vady demokratických zřízení a všech lidských věcí tkví více v nepochopeních a chybách lidí, nežli v ústavě, parlamentarismu a demokratických právních řádech. Je to krise povah, schopnosti a spolehlivosti lidí, nikoli demokratických zřízení. O náplň se jedná, o projádření lidmi. Zde je potřebí nasaditi páku.

Kdekoli v demokracii a v zastupitelských sborech působí a pracují poctiví činitelé, parlamentarismus a demokracie jsou zdrávy, osvědčují se. Není zklamání, nemluví se o krisi. I když se neprovádějí divy. Lidé vědí, že ani demokracie nemůže dělati zázraky. Ví, že se v jejich zájmu pracuje v mezích daných možností. Kde tonu tak není, nejsou výsledky potěšitelné a mluví se o krisi demokracie a parlamentarismu. Pánové a dámy, já to řeknu svým způsobem, jak o tom mluvívám nejen v republice, ale jak jsem o tom mluvíval i ve vídeňském parlamentu. V životě veřejném, jako soukromém působí tytéž hodnoty. Je-li svědomitý člověk řemeslníkem, učitelem, lékařem, profesorem, právníkem, bývá spolehlivým jako řemeslník, svědomitě vyučuje, léčí, obhajuje své chráněnce. A je-li takový občan zvolen do sboru zastupitelského, je dobrým samosprávným činitelem, starostou, poslancem, senátorem, ministrem. Kdo není pevným v životě soukromém, není-li poctivým a svědomitým, nevykonává ani správně úkoly, jimiž je pověřen jako volený činovník, samosprávný poslanec, senátor, ministr. Na nositelích veřejných zřízení spočívá zdar demokracie. Svědomitý působí svědomitě všude, kamkoli je vyslán. Promiňte vážení pánové a dámy, neřád zůstává všade neřádem, ať ho postavíte kamkoliv. Kristus zůstal Kristem i když se ocitl na kříži mezi lotry. A zase naopak na stolec papežský, který katolicismem byl považován za největší vyznamenání, dostali se lotři a ničemníci. Jak víte, na př. Jan XXIII. byl mořským loupežníkem.

Tedy pánové, v lidech to spočívá, ve svědomitosti, ovšem také schopnosti. A naskytne-li se otázka, co činiti k ozdravění veřejných našich poměrů, tak pánové nedospěl jsem k jinému názoru, než že pravím: Posilovati všude odvahu k poctivé a svědomité práci. Odmítati zbohatnutí nevysvětlitelnými prostředky, v soukromém i veřejném životě a všude starati se o to, aby tam, kamkoli je kdo postaven, aby působil poctivě, svědomitě. A tímto způsobem, bude-li takto všude působeno, přestane se mluviti o krisi parlamentarismu a demokracie.