Pánové, nyní několik slov o vládnutí. Pan ministerský předseda pronesl v rozpočtovém výboru sněmovny vřelý projev pro účast stran ve vládě. Řekl: >Jest ochoten vládnouti s každou stranou; aby byl oposičníkem, cítil by se přímo uražen.< V těchto slovech je obsažena výtka povaze postupu naší politiky a ještě více dnešnímu politickému založení a duchu, abych tak řekl. Je v ní více smyslu pro kritiku, zejména když se jedná o ty druhé, než odpovědnost. Řezati do všeho, než tvořiti, radovati se z pochybení jiných, než z práce vlastní. Volání pana ministerského předsedy stran do vlády jistě upřímně myšlené, má ale i stinnou stránku. Snadněji byla slova vyslovena, než je možno její provedení. Domníváme se, že pan ministerský předseda by byl nejméně příjemně překvapen, kdyby všechny, nebo alespoň některé, nebo většina politických stran a skupin uposlechla jeho vyzvání a přihlásila se do vlády. Půl tuctu stran udržeti ve vládě je úkolem málo záviděníhodným. Ono to také patřilo i pro strany. Co bychom si tak počali, kdyby agrárníci nám přišli do strany, klerikálové; dlouhého trvání by to nemělo. Půl tuctu stran udržeti ve vládě, je úkolem málozáviděníhodným. Vládnutí s tuctem a více politických stran a směrů zpřetrhalo by nervy i nejsilnějším lodivodům.
Obtíže vládní koalice nejsou tajemstvím. Dámy a pánové! My jsme to zde už slyšeli velmi krásně a výstižně z úst pana kol. sen. dr Šrobára. Je známo, že některé strany jsou složkou vládní většiny u zeleného stolu a ve sněmovnách, na schůzích a v tisku vedou si však oposičně. O jedné vládní straně se ví, že jest jednou nohou ve vládě, druhou na útěku z ní. Jednou rukou přijímá vládní manu, druhou svírá pěst proti vládě, proti vládní většině a často také proti státu. A velmi často, skoro nejméně jednou za týden, jak to zde už bylo podotknuto, tato vládní strana hrozí vystoupením z většiny a vlády.
Páni z jiné strany vládní koalice jsou ještě v choulostivějším postavení. Nevstoupili do vlády s Němci. Hlasovali a hlasují pro všechny vládní předlohy a takové předlohy, které jsou nejméně sympatickými pro velikou většinu obyvatelstva. Jsou složkou vládní koalice, nikoli však u vlády. Ovšem přihlásili se již v létě letošního roku do vlády, ale jak je známo, nebyla náruč příliš příznivě otevřena, aby je pojala. Ti páni ještě dnes nejsou ve vládě, a jak fáma vykládá, asi do této vlády se nedostanou.
Uvedl-li jsem tato slova a tyto dva příklady z toho důvodu, abych, jak jsem se zmínil, dokázal, že je snadnějším volati všecky do vlády podle té národní písničky: >Málo nás, málo nás, pojďte všichni mezi nás<, ale daleko obtížnějším je stráviti mnoho stran a mnoho směrů ve vládním systému.
Ještě před rokem mluvilo se o tom a skoro se tomu věřilo, že tato vláda byla vybudována a že spočívá na betonu. Tenkráte jsem při jedné příležitosti poznamenal, že také beton praská a že nejsou ty doby daleké, kdy také ta základna této vládní koalice popraská a neosvědčí se tak pevnou, jak si mnozí činitelové přáli.
Dámy a pánové! Pan kol. sen. dr Procházka zmínil se také částečně o jedné věci, já budu v tom směru poněkud obšírnější. Pan kol. sen. dr Procházka zde uvedl, že není správným mysliti, že jen jedna složka hospodářská, po př. jedna politická strana je schopna býti provždy středem státní moci a řekněme vlády. Dámy a pánové, já s tím také souhlasím, ale myslím, když už o takovýchto otázkách mluvíme, že je potřebí pojmenovati to pravým jménem, nestyděti se za to a říci, jak tomu kdo rozumí, tedy čirou pravdu. Pan kol. dr Procházka měl na mysli rozhovor po případě diskusi o černorudé koalici. Dámy a pánové vědí, a je jim známo, že v poslední době s velkým zájmem se hovoří o této otázce, o koalici lidovců se socialisty. Za důvod se udává využívání vlivu a moci agrární strany ve správě státu pro její zájmy. Nemyslí se touto diskusí účast socialistů s lidovci, příkladně sociální demokracie československé s klerikály ve vládní většině. O tom rozhodla u nás již minulost. Socialisté byli s lidovci ve vládě všenárodní koalice. Není důvodů k zapírání, kdyby zájem pracujícího lidu vyžadoval vstup socialistů do vlády, že by součinnost strany lidové nebyla tomu na závadu. V politice odpůrce dneška bývá často zítra společníkem a pomocníkem k znemožnění a odmítnutí chystané pohromy pro všechny, pro nás v tomto případě, kdyby se jednalo o pohromu dělnického lidu, o pohromu socialismu, demokracie a pokroku.
Jinak však otázka zní, myslí-li se připravovati vládní většina a vláda, v níž by klerikálové byli hlavní a vedoucí složkou. Praví se o tom: Což nebylo tomu tak v Belgii a Německu? Ano, snad. A nejeví se v rakouské sociální demokracii směr připravující možnost spolupráce ve státě s křesťanskými sociály? Jiné země znamenají jiné poměry, a jinými jeví se věci při rozhodování.
V Belgii a Německu nelze jen tak jako u nás vyhlašovati strany hlásící se k náboženským směrům za klerikální. Projevovaly pochopení i v ohledu kulturním a zejména se nesnížily k potírání sociálních požadavků a vymožeností, jako se to děje u nás. Jejich myšlenkové, filosofické založení je jiné než u stran církevních u nás. O nich lze připustiti, že se propracovaly, nebo dospívají k vytvoření v jistém smyslu snad konservativního, ale přece jen směru, který bychom mohli nazvati křesťanskou demokracií. U nás jsou poměry v tomto ohledu naprosto jiné. Není viděti podobné propracovanosti názoru a politické etiky v klerikálních stranách. Z lůna jejich se to doznává otevřeně. Množí se mezi nimi hlasy ústící v obvinění, že strana lidová je stranou politisujících kněží, nikoliv křesťansky smýšlejícího občanstva. Kněží opouštějí věřící, nepečují o dobro jejich duší, míjejí kostel a kazatelnu, nestarají se o dobro duší, věnují se jen politické agitaci a získání politické moci. Při této politické agitaci používají způsobů přesahujících všechny pojmy slušnosti a objektivnosti velmi často. To praví stoupenci vlastního tábora, tedy lidového, nikoliv my. A je všeobecně známo, že proti politisování kněží u nás vyslovil se také Řím, ale my jsme doposud neviděli, že tato katolická duchovní autorita církevní by měla příliš velký vliv na smýšlení našich pánů kněží, kteří se zabývají politikou. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.)
Uvedené prokazuje, že u nás není doposud strany, jíž by bylo možno nazvati křesťanskou demokracií, jako snad jinde, a bylo možno, jako v Belgii, jíti s ní. Se stranou nábožensky a křesťansky cítících lidí, žijících ve smyslu víry, zorganisovaných v politické straně, nebylo by důvodu nepracovati. Socialisté nikdy neodpírali spolupráci s lidem nábožensky a křesťansky cítícím. A nebudou jí odpírati ani v budoucnosti.
Je však, pánové a dámy, také potřebí, abych poukázal na hlasy odůvodňující koalici lidovců se sociálními demokraty a se socialisty. Tyto hlasy praví: Věc pokroku nebyla by dotčena. Občanské strany v nynější vládní většině zastoupené nejsou o nic menším nebezpečím pro pokrok a věci sociální nežli klerikálové. Hlasovali pro všecky protilidové předlohy, pro kongruu a jiné. Volají po konkordátě s Římem. Nechrání, svobodnou školu a vliv občanstva na její správu. Hlasují pro všechny předlohy ulehčující daňovému zatížení majetným vrstvám a uvalující nejtěžší břemena na chudé a nemajetné. Hlasovali pro požitkový zákon a nepostarali se o vyvarování poškození státních a veřejných zaměstnanců nařízením vládním o systemisaci. Jako ony provádějí a připravují odbourávání všeho, co po převratě pro lid bylo vykonáno. Stavějí se úporně, až nenávistně, zejména proti požadavkům pracujícího lidu všech povolání a zaměstnání. Se zápalem a vášní vedou urputný boj pro zhoršení sociálního pojištění. Není tedy, praví tyto hlasy, mezi občanskými stranami a klerikály žádného rozdílu.
Žel, že je tomu tak. V občanských stranách poklesl duch demokracie a pokroku, zanikl smysl pro potřeby pracujícího lidu. Ve stranách občanských, opírajících se v počátcích svého vývoje o tradice a ducha doby husitské, pokroku a svobodomyslnosti, zapomíná se na krásnou minulost, slouží se reakci a klerikalismu. Strany tyto si neuvědomují, že staly se sluhy a pomocníky reakce a neuniknou proto svému osudu. Při rozhodování při volbě politických směrů, reakce a pokroku, lid a voličstvo dávají přednost směrům určitým, nikoliv mlhavým. Rozhodují se důsledně pro pokrok anebo vědomý konservatismus, což znamená, že občanské strany nezachrání snad svého reakčního stanoviska, nýbrž ještě reakčnější strany je pohltí.
K rozpravě o koalici lidovců se socialisty lze ještě mnohé připojiti. Strany, jež se zovou klerikálními, propracovaností programovou a zaujmutím mocenských sil nenabyly významu, aby se mohlo vážně počítati s možností, že by si mohly vynutiti vůdčí postavení ve vládě. Nikdo neuvěří, že socialistické strany mohly a chtěly by působiti, aby se tak stalo, aby tedy kterákoli strana klerikální, za naší pomoci zesilovala, po případě vyšinula se k vedoucímu postavení.
Socialistické strany učiní všecko, aby myšlenky demokracie, pokroku a socialismu zapustily kořeny v nejširších vrstvách pracujícího a pokrokově smýšlejícího lidu a budou působiti pro vítězství svých cílů, nikoli stran jiných.
Jiná významná okolnost potvrzuje, že rozprava o postupu socialistů s klerikály zůstane asi dál anebo navždycky akademickou. Poslední všeobecné a doplňovací volby do obcí prokázaly, že strany klerikální překročily vrchole svého rozpětí. Ztrácí půdu, nemají naděje na vzrůst a zesílení. O spojenectví socialistů s lidovci a klerikály uvažovati je proto v této době nejméně vhodno. Strana lidová stojí v popředí boje pro zhoršení sociálního pojištění a všech popřevratových vymožeností v ohledu sociální spravedlnosti.
Pan ministr sociální péče msgr. Šrámek měl příležitost prokázati činy smýšlení své strany v tomto směru. Neprojevil pochopení ani dobrou vůli hájiti věc za mzdu a plat zaměstnaného lidu. Postavil se do řad jeho odpůrců. Nebudu se zabývati podrobnostmi. Uvedu jen některá hlediska, zastupovaná nynějším panem ministrem sociální péče. Prohlásil v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny, že od pojištění sezonního a domáckého dělnictva bylo pro obtíže s tím spojené upuštěno.
Nemohu pochopiti tato slova, pronesená ústy pana ministra sociální péče. Jeho úkolem, úkolem ministra sociální péče, musí přece býti překonávati i sebe větší obtíže, kdykoli jde o vyřešení otázek a problémů k zajištění zájmů a dobra hospodářsky a sociálně slabých vrstev obyvatelstva, péči jeho úřadu svěřeného. Osud statisíců sezonních a domáckých dělníků stojí za to překonávati obtíže a zabezpečiti aspoň skromnou existenci těmto námezdným, proletářským osobám v případech nezpůsobilosti ke práci invaliditou nebo stářím.
Jsem povinen ještě v tomto směru něco uvésti. Pan ministr sociální péče ohradil se proti výtce, učiněné oposicí občanským stranám bývalé všenárodní koalice, že dopustily se věrolomnosti ve věci sociálního pojištění. Prohlásil při této příležitosti: >Kdyby byla bývala spáchala věrolomnost v této věci, nezůstal bych ani okamžik na svém místě.< Podobně, jenže jinými slovy, prohlásil totéž pan ministr, pokud jsem v denním tisku mohl čísti, také v rozpočtovém výboru senátu. Tam na místo o věrolomnosti mluvil, že není správným, pakli se mluví o třídním duchu této vlády a třídním stanovisku vládní většiny v otázce sociálního pojištění. Ale zůstaňme při té věrolomnosti. Byla, či nebyla spáchána věrolomnost ve věci sociálního pojištění? Posuďme věcně tuto otázku a pronesme soud. Zákon o sociálním pojištění z r. 1924 byl sjednán a po dlouhém úmorném dohadování zpracován a přijat zástupci všech stran bývalé všenárodní koalice. Je tudíž dílem všech těchto stran a nemůže býti libovolně a stranicky v podstatě měněn některými stranami proti vůli a protestům druhých stran, zejména tak měněn, aby zabezpečení zdravé základny jeho bylo ohroženo, jak se činí novelou zákona o sociálním pojištění.
Pilíře; na nichž byla vystavěna budova sociálního pojištění jsou 1. rozsah pojištění, zahrnující všechny osoby v námezdním poměru zaměstnané, 2. zabezpečení vlivu pojištěnců na správu a řízení pojišťoven, 3. samospráva, 4. odbourání roztříštěnosti a vybudování jednotného nemocenského pojištění, na němž byla vybudována nadstavba invalidního a starobního pojištění. Novela zákona o sociálním pojištění podaná vládou občanských stran a podepsaná ministrem msgr. dr Šrámkem mění podstatně základny dohodou stran sjednaných ustanovení, znamenající zabezpečení pojištěnců, a což je hlavní, ohrožuje pro budoucnost vyplácení invalidních a starobních pensí, vdovských a sirotčích podpor.
Ustanovením o rozsahu potištění mělo se docíliti zabezpečení všech v námezdném poměru jsoucích osob v předčasné nezpůsobilosti k práci a ve stáří. Mimo to počet pojištěnců vzat byl za základnu k propočtení finančního podložení pojištění a k zabezpečení pensí invalidních a starobních, vdovských a sirotčích. V bratrském pojištění hornickém, jímž tohoto zabezpečení nebylo docíleno, dostavilo se zhroucení. Hornickým provisionistům, jak jsem dosti široce uvedl již loňského roku, mají se vzíti požitky, které si zajistili 20, 30 i více letým pojištěním, a dnes se jim vyhrožuje, po případě slibuje, že k sanaci tohoto jejich pojištění mají jejich provise býti o 1/3 sníženy.
Vyloučením téměř milionů dělníků a dělnic z pojištění dělnického, připraví se statisíce o zajištění v invaliditě a stáří a podlomí se finanční základna snížením pojistného ze 21/2 mil. na 11/2 mil. pojištěnců. Důsledek toho je každému zřejmý. Když toto pojištění bylo vypočítáno na 21/2 mil. pojištěnců a nyní tato široká základna byla odbourána o téměř 1 mil. pojištěnců, je tím tato základna očividně ohrožena. Pánové, odpověď na otázku, je-li, nebo není opuštění této základny po uznání jejího významu pro pojištění všemi stranami všenárodní koalice věrolomností, nebo podle výroku pana ministra sociální péče v rozpočtovém výboru třídní politikou, směřující proti zájmům vrstev hospodářsky nejslabších, je snadná.
Podobně je s ustanovením novely zákona, směřujícím k vytlačení vlivu pojištěnců ze správy a administrativy dělnického pojištění t. zv. paritou. O paritě se mluví a vydání nemocenského pojištění v moc zaměstnavatelstva a buržoasii po zlomení vlivu pojištěnců se připravuje.
Dělnické pojištění bylo docíleno úsilím pracujícího lidu. Nyní po jeho uskutečnění má býti vydáno vrstvám majetným a zaměstnavatelským, které vždycky dělnické pojištění potíraly a jeho uskutečnění na odpor se stavěly. Není věrolomností, když spravedlivé zastoupení pojištěnců ve správě pojišťoven stranami všenárodní koalice přiznané a odhlasované, se nyní novelou béře z důvodů stranických a sobeckých?
O zrušení samosprávy a snaze projevené novelou, nemocenské potištění poznovu roztříštiti a dosažené sjednocení nemocenských pojišťoven podlomiti, promluvíme si při jiné příležitosti. Také tuto sekyru přiloženou novelou na kořeny budovy sociálního pojištění nelze nazvati jinak, nežli činem zlé vůle proti dělnictvu a věrolomností spáchanou na jeho věci, opuštěním společně smluveného a dohodnutého díla.
Co uvádíme, není osobně proti nikomu namířeno, je však dokladem, že strana lidová, jak je patrno i z toho příkladu, neprojevila v sociálně politickém ohledu více smyslu pro sociální spravedlnost a přejaté mravní závazky, nežli ostatní občanské strany. Z toho plyne poučení, že rozprava o nové černo-rudé koalici s vůdčím posláním strany lidové a stran socialistických jest a zůstane akademickou. Strana lidová nevyspěla výše, aby se o ní mohlo říci, že je představitelkou ducha křesťanské demokracie, s níž by strany socialistické mohly v dozírné budoucnosti vstoupiti za jejího vůdčího vedení do společenství a vzíti zaň před dělnictvem socialisticky smýšlejícím odpovědnost. Znamenalo by to v nejlepším případě vyhánění ďábla Belzebubem.
Rozprava o černo-rudé koalici v jednom ohledu nevyzní na prázdno, bude-li jí porozuměno. Je poučnou pro stranu agrární. Nebylo by moudrým bagatelisovati ji. V rozpravě tkví mnohem více nežli politická žárlivost, závist nebo obyčejná touha po moci. Vedoucím kruhům strany agrární měla by býti pohnutkou k uvažování, jaké příčiny a důvody zrodily myšlenku koalice stran a směrů tak se od sebe programy a cíly lišících, jako jsou klerikalismus a socialismus.
Od projednání posledního rozpočtu nezměnily se poměry. Strana naše nemá příčiny zaujmouti jiné, než krajně oposiční stanovisko k politice občanské koalice. Nejvlastnější směrnicí této politiky jest obstarávati třídní zájmy majetných vrstev, a krajní zaujatost proti potřebám lidu pracujícího, gážistů a chudšího obyvatelstva.
Po agrárních clech a kongrue řada počinů tomu nasvědčuje. Na místo politiky vyrovnání ostří a zaoblení nesrovnalostí hospodářských a sociálních hoví se zájmům vrstev majetných. Reakce zprava vyvolává však probuzení vrstev hospodářsky a sociálně slabých. S touto skutečností setkáváme se ve všech volebních projevech v poslední době, pro nás potěšitelných. Strany pravého vládního bloku třídního ztrácejí půdu. Socialisté získávají. Rýsují se tak příští útvary politických pohotovostí. Změna nynějšího vládního režimu nedocílí se u zeleného stolu. Bude přivoděna projevujícím se smýšlením voličstva ve směru posílení demokracie, pokroku a smyslu pro sociální spravedlnost.
V širokých vrstvách pracujícího lidu a v táborech všech pokrokových směrů roste znepokojení a rozhořčení proti neblahému kursu vlády občanských stran, proti přesunování daňových a berních břemen na hospodářsky slabé a chudé; proti odbourávání demokratických zřízení a práva hlasovacího; proti zavádění jmenování zástupců do okresních a zemských zastupitelstev, na místo ústavou zaručených svobodných voleb; proti oklešťování samosprávy a vhánění obecních hospodářství pod kuratelu byrokratů.
Nejcitelněji však dotkl se širokých vrstev pracujícího lidu útok na sociální pojištění. Lze-li všecky předcházející činy a opatření vlády občanských stran naznačiti jako nakupení balvanů a vykopání propasti mezi socialistickými stranami jimi zastupovaným pracujícím a pokrokovým lidem, jest útok proti sociálnímu pojištění výzvou k nesmiřitelnému zápasu a boji. Pociťuje jej dělnictvo jako ránu proti svým nejživotnějším zájmům. Pracující lid domáhá se po desetiletí zaopatření v předčasné nezpůsobilosti k práci a ve stáří. V této snaze neměl pomocníků ani přátel. Zápasil sám a vedl úporný boj proti odpůrcům pojištění. A když po desetiletém zápasu konečně ve svém státě po převratu zásluhou socialistických stran dospěl k cíli, podniká se útok na základnu invalidního a starobního pojištění, jímž toto dílo má býti znešvařeno a ohroženo. Mezi útočníky v prvních řadách jsou strany, které spoluúčastí při této práci převzaly zaň také odpovědnost.
Pánové občanských stran! Doufám, že zejména tato závěrečná slova nepadnou na neplodnou půdu: Vrháte pochodeň nespokojenosti a rozhořčení v řady pracujícího lidu. Neuvědomili jste si důsledky svého neblahého počínání. V továrnách a závodech, ve městech a na venkově vyvolali jste ducha velkého vzpružení myslí v dělnictvu. Probudili jste, ba přímo vybičovali odpor proti vašemu režimu, ochotu a vůli k zápasům a bojům nebývalé síly, k obraně popřevratových vymožeností a docílení nových.
Vyvolali jste vědomí povinnosti v námezdném lidu a všech lidí pokrokově smýšlejících, připravovati pád vašeho režimu všemi prostředky a zbraněmi demokracie a nastolení nového v duchu demokracie, svobody a sociální spravedlnosti.
Znepokojení širokých vrstev obyvatelstva je stupňováno dalšími smysly, jimiž se zabýváte. Ve vašich řadách volá se po zklerikalisování školy, k čemuž se nedospělo ani v konkordátním Rakousku. Připravujete předlohu zákona, jíž se má ve smyslu reakčním zhoršiti zastoupení občanstva ve správě školské. Na místo zástupů vyšlých z volených sborů občanských a učitelských mají do správy školské přilíti opět jmenovaní zástupci církví na t. zv. podkladě svého stavovského, v tomto případě virilního, práva. To by znamenalo vedle zástupců volených sborů stran církevních, které si tam dodnes mohou voliti, najmenovati libovolně činitele církevní a pak zatlačiti vliv občanských stran a učitelstva v místních školních radách, okresních školních výborech a zemských školních radách. Nastupujete tak cesty reakce ve školství a způsobujete nové zneklidnění ve školské práci. Připravujete odbourání ochrany nájemníků zrušením zákazů volné výpovědi a zvýšení nájemného tak, aby asi po pěti letech od dvou pokojů a kuchyně, po deseti letech do dvou pokojů a kuchyně nájemné bylo zešesteronásobeno oproti činžím v srpnu 1914.
Připravujete odbourání požitků válečným poškozencům do 33% lékařskými komisemi přiznané nezpůsobilosti ku práci. Zabýváte se úmyslem předložiti předlohu zákona, jíž se mají v úrazovém pojištění mrzáci uspokojiti do jistého procenta - praví se taktéž do 33%, nezpůsobilosti k práci - odbytným na místo trvalé výměry požitků.
Táží se vás, pánové občanských stran, kam ženete poměry u nás v předvečer desátého výročí samostatnosti Československé republiky? Domníváme se, že touto činností namířenou proti veliké většině obyvatelstva, proti všem slabým, chudým a nešťastným, posílíte myšlenku státnosti a připravujete radostnou a slavnostní náladu pro příští rok? Nechápete, že budíte zklamání, smutek a rozhořčení? Ovšem, máte většinu. Ano, máte většinu. Těžíte z úspěchu spočívajícího v účasti Němců ve vládě. Já jsem se domníval, že páni z německého tábora zde nejsou, jako před chvílí. Chci jim nyní adresovat svá slova a jsem tomu velmi povděčen, že jsou přítomni. Přiznám se otevřeně a loyálně k přání, aby účast zástupců německého lidu ve vládě a moci našeho státu stala se zařízením trvalým, nebyla jen výpomocí v nouzi. Přejeme si však, aby účastí Němců ve vládě nebylo zneužíváno k prosazování reakčních cílů, k maření demokratických zřízení a stranickému tažení proti životním zájmům pracujícího lidu českého, německého a slovenského. Pánové z německého tábora, protestujeme co nejdůrazněji proti tomu, aby německých zástupců občanské většiny bylo používáno za metlu demokracie, pokroku a sociální spravedlnosti. Pány z německého tábora varujeme, aby se nedali strhnouti k zlovolné práci proti dělnictvu, demokratickým zřízením a pokrokovým snahám všech obyvatel tohoto státu, Čechů, Němců a Slováků.
Ještě slovo k pánům českých občanských stran. Nevyvolávejte duchy vašimi činy, jež zažehnat nebylo by snadným. Chápejte, že složení nynější vlády samo o sobě bude se divně vyjímati v době oslav desátého výročí našeho osvobození. Mnohé z většinových stran nynější vládní většiny nehnuly prstem v bojích a zápasech za naše osvobození, byly dokonce na druhé straně barikády. Přejde-li náš lid přes tuto skutečnost a smíří-li se s ní, nesmíří se s činy a skutky tohoto mocenského seskupení. Lid náš tolik trpěl, tolik obětoval a tak se bil za své osvobození a zřízení vlastního Československého státu, pomněte, že nezasluhuje, aby v době prvního desátého výročí byl tak hrubým zásahem do svých zájmů dotčen, jako chystáte novelou o sociálním pojištění a jinými připravovanými zásahy. Uvědomte si, že socialistické strany, pokrokový lid a dělnictvo odvodí z vašich činů a zejména z tohoto útoku všecky důsledky.
Naše strana, aby vyjádřila svoje stanovisko vůči státu, že jej uznává za základnu práce ve smyslu svého programu, potřeb a cílů pracujícího lidu, hlasovati bude v prvním čtení pro některé položky rozpočtové. Aby však osvědčila nedůvěru režimu občanské vlády, bude hlasovati proti všem ostatním položkám rozpočtu a ve čtení druhém proti celému rozpočtu. (Potlesk.)
Místopředseda Donát: Slovo má pan sen. dr Ledebur.
Sen. dr Ledebur (německy): Slavný senáte! Finanční zákon, který projednáváme, doznal ve své úpravě proti dřívějším letům jistého rozšíření, byť také více v ohledu formálním nežli věcném. Finanční zákon podává sice sumární obraz veškerého státního finančního hospodářství, ale nenalézá bohužel v připojených jednotlivých zprávách žádného dostatečného doplnění, neboť tyto zprávy jsou stylisovány tak, že představují sotva více nežli opětování údajů, obsažených ve finančním zákoně. Za těchto okolností musíme dvojnásob litovati toho, že zástupcům vládních stran, když již jednou mají spolu nésti odpovědnost za státní rozpočet a státní hospodaření, nebyla již před vyložením finančního zákona v parlamentě poskytnuta možnost míti vliv na jeho sestavení. Prosil bych tudíž jménem své strany opětovně, aby pan ministr financí důvěrníkům vládních stran budoucně již v době, kdy rozpočet ještě není konečně stanoven, sděloval příští cifry v hlavních rysech a nám tím umožnil včasné podávání pozměňovacích návrhů. (Sen. dr Witt: To není konstituční, co žádáte!) Dříve bylo vždy... (Sen. dr Witt: Tenkráte jste proti tomu byli!) Není však konstituční... (Sen. dr Witt: Ale váš Luschka je v té Osmičce!) Pánové, prosím abych nebyl vyrušován. (Sen. dr Witt: Ale vždyť tam sedí dr Luschka! - Výkřiky.) Vyslovil jsem tento požadavek, kolegové ho opětně kladli, a trvám na něm, poněvadž rozpočet, na kterém ničeho nelze měniti, také vládním stranám přináší s sebou obtíže.
O jednotlivých kapitolách rozpočtu bylo ve výborech poslanecké sněmovny a senátu jednáno tak zevrubně, že nezbývá mnoho říci.Myslím tudíž, že se mohu omeziti na zcela všeobecné pojednání o finančním zákoně a jeho přílohách. Nejlepší, co můžeme říci o dosavadním finančním zákoně, je, že ve své struktuře a ve svém odůvodnění nese pečeť svého duševního tvůrce. Pan ministr financí zahájil letošní rozpočet v exposé, které se vyznamenává velkorysostí a přesností, jaké snad v žádném jiném parlamentě nenajdeme. Mluvil jako teoretický odborník, který se snaží přizpůsobiti se praktickému hospodářskému životu. Prohlašuji otevřeně, že v plném rozsahu souhlasím se všemi stanovisky, jež pan ministr financí přednesl, a jestliže, pojednávaje o rozpočtu, přesto leccos kritisuji, pak jedná se jen o ty body, ve kterých hospodářská nebo politická skutečnost s teorií pana ministra financí buď úplně se neshoduje, anebo kde v exposé pana ministra financí přehlédnuty byly skutečnosti, které nám sudetským Němcům jsou blízky.
Pan ministr financí označil spořivost, hospodárnost a získávání kapitálu za ony zásady, jichž dlužno dbáti ve státním a soukromém hospodářství, chceme-li překonati konečně hospodářské následky světové války. Má úplně pravdu, poukazuje-li na přebytek přepychu a požívačnosti, jenž především je známkou nového bohatství a namnoze s sebou strhává také kruhy méně zámožné. Ale dnes zajímá nás v prvé řadě státní hospodářství, státní finanční hospodářství a v té příčině musíme bohužel konstatovati, že přesto, jak potěšitelnou také je vypočítavá rovnováha mezi státními příjmy a výdaji, tato rovnováha jak pan ministr financí sám doznává, draze byla vykoupena jen těžkými, obyvatelstvu uloženými břemeny, a že na druhé straně příští účetní rok zatížen je nikoli nepatrným vzrůstem výdajů.
Již první kapitola rozpočtu vykazuje proti roku loňskému vzrůst o 13%. V kap. 4. Ministerstvo věcí zahraničních činí vzrůst proti loňskému roku dokonce asi 21%. Jen pro účely propagandy je vloženo do rozpočtu 27 milionů. V době, kdy jsme byli ještě v oposici, poukazoval jsem vždy znovu co nejostřeji na zbytečnost, ba v jistém smyslu škodlivost této propagandy, a musím dnes činiti totéž. Pro navazování hospodářských styků nepřichází tento způsob propagandy vůbec v úvahu. Naše hospodářství opírá se v cizině o starší tradice, než jaké může poskytnouti ministerstvo zahraničních věcí, a co se týče politických poměrů, tu dnes již zajisté minula doba vášnivého poválečného impresionismu.
Začínáme se zase přidržovati reálných skutečností; cizina má, zajímá-li se o naše vnitřní poměry, velmi mnoho možností, aby se informovala na místě samém. Za těchto okolností musí každá oficielní propaganda buditi spíše nedůvěru nežli důvěru. V tomto smyslu můžeme jen doufati a myslím, že pan ministr financí bude se mnou souhlasiti, že výlohy zahraničního ministerstva na propagandu v příštím rozpočtu zmizí, anebo budou sníženy na nejnutnější minimum. Neboť tyto výlohy jsou za dnešních poměrů beze vší pochyby bezúčelné a neproduktivní.
Kapitola 5. Ministerstvo národní obrany vykazuje proti loňskému roku vzrůst o 30 milionů Kč. K tomu přistupuje ještě obnos 315 milionů Kč pro ozbrojovací fond, jehož použití se vymyká veřejné kontrole. Veškeré vojenské výdaje činí tudíž 1715 milionů, to jest 17% veškerých výloh. Tato číslice je pro nutné neutrální postavení státu rozhodně příliš vysoká. Jen pro střelivo navrhuje se okrouhle 80 milionů, pro nové zbraně okrouhle 30 milionů. Z rozpočtu není vidno, zdali střelivo, jež má býti opatřeno, použito bude během účetního roku k účelům cvičení, anebo snad má býti našetřeno částečně jakožto válečná zásoba. Prostřílí-li se 80 milionů, pak je to příliš mnoho. Schová-li se však střelivo pro případ války, pak musíme to označiti jakožto výlohy nehospodárné a vzhledem k situaci státu za zbytečné, v obou případech však za neproduktivní.
Co se týče potřeb ministerstva školství shrnutých pod kapitolou 10, stouply tyto, shrneme-li vysoké, střední a odborné školy, oproti loňskému roku asi o 63 miliony. Peníze, kterých se používá k výchově mládeže, znamenají zajisté jeden z nejproduktivnějších výdajů státu. Ale chtěl bych, sleduje myšlenkový pochod pana ministra, který mluvil o >nadprodukci inteligentního proletariátu<, poukázati k tomu, že se u nás daleko přestřelovalo, obzvláště pokud jde o zřizování nových středních a menšinových škol, jak co do jejich počtu, tak také co do jejich vybavení, a že v obou případech je naléhavě potřebí přiměřeně se omezovati.