V této souvislosti chtěl bych ztratiti několik slov o zacházení s mužstvem. Musím konstatovati, že se odrakoušťujeme, ale jakkoli je mně za těžko, nikoli k lepšímu, nýbrž k horšímu. Máme od roku 1926 nový služební řád. Bohužel sdílí osud naší ústavy, stojí jen na papíře. Vybral jsem několik bodů tohoto krásného služebního řádu, abych vám je sdělil, byste mohli činiti srovnání se skutečnostmi.

V §u 3, bod 20, se praví: >Udržování kázně má se díti bez zvůle a zbytečné tvrdosti.< § 4, bod 24: >Čistota stejnokroje, bytu a těla jsou předpokladem morálky každého vojína.< § 11, bod 67: >Největší péči má představený věnovati tomu, aby u podřízeného budil lásku k armádě.< § 11, bod 70, stanoví povinnost představeného, pečovati o tělesné blaho podřízených. >Dobrá strava a přístřeší, pořádek a čistota jsou prostředky, jimiž se zvyšuje pohotovost k boji.<

Ale všechno jen povídání, všechno jen na papíře. Z krásného služebního řádu platí ve skutečnosti jen několik slov, a to několik málo slov, která nalézáme v §u 1 úvodu k služebnímu řádu, že strasti a strádání jsou věrnými průvodci vojáka. To jsou jediná slova služebního řádu, která platí.

Z řady dopisů a osobních poznatků chci předvésti ilustraci k tomuto služebnímu řádu: dělostřelecký pluk č. 8 v Opavě, 7. baterie: umístěna v barácích, veliký sál, špatně doléhající okna, jedna kamna, špatná strava. Žádný východ mezi týdnem, v neděli skoro vždy zaměstnání, v nejpříznivějším případě východ od 8 hod. večer. Charakteristický je následovní případ, který se udál u tohoto oddílu. Poněvadž jedna ocelová přílba visela křivě na plášti, vyhnal svobodník Dressler v půl 8. hod. večer všechno mužstvo do jízdárny a nechal je půl hodiny běžeti poklusem. Prosím, byl by se ve starém Rakousku svobodník odvážil vyhnat mužstvo večer do jízdárny a nechat je běhati poklusem? Dále nesmírně smutný dopis pěšáka Josefa Lampla - mohu uvésti jméno, poněvadž tento muž bohužel není více mezi živými - od jezdeckého pluku č. 3. v Novém Komárově. Dopis zní: >Milý Josefe ... východ máme teprve 6 neděl, poněvadž k tomu nemáme ani času. Ve 4 hodiny musíme vstávati, to jde až do 7 hodin. Pak musíme čistiti. V poledne nemáme čas k jídlu. Ve 12 hodin přijdeme z jízdárny, v ¹/₂1 musíme zase ven. Když se večer vrátíme, jsme rádi, že můžeme jíti spat. U nás se již dva oběsili a jeden již utekl do Maďarska, neboť není to k vydržení, jak nás týrají... Musíme kupovati velmi mnoho věcí, řetízky na čistění, řemeny, hřebla, jezdecké bičíky atd.< Tento muž vyslovuje přání, aby se ještě jednou dožil Vánoc. Vánoc se již nedožil, dva dni po odeslání dopisu byl uhozen koněm a přišel o život.

Dále poměry u pěšího pluku č. 34 v Opavě, 2. prapor, 5. setnina, umístěná v Masarykových kasárnách - jméno těchto kasáren by se mělo změniti, neboť nesloužejí tomu jménu nikterak ke cti. Je tam plno štěnic a krys a stal se již případ, že krysa jednoho muže v noci kousla do pysku. Lékař, který zakročil, žádal, aby neslýchaným poměrům bylo odpomoženo. K mytí slouží pět starých sklapovacích skřínek ještě z dob otce Radeckého, 200 mužů musí se na těchto pěti sklapovacích skřínkách mýti. Strava je špatná, hlavně boby a hrách, staly se již také případy, že se v létě vydávalo smrduté maso.

Pěší pluk č. 40 v Bohumíně: strava špatná. Teprve po mé interpelaci se trochu zlepšila. Naproti tomu platil dříve za zlepšení stravy pilně povel >vstát< a >k zemi<. Nováčci narukovali s novými kufříky a bylo rozkázáno natříti kufříky pastou na boty a leštiti je, aby se více leskly. Také u tohoto oddílu je znamenité nedělní zaměstnání. Tak obdrželi nováčci jedné neděle v říjnu rozkaz čistiti pušky. Když se to stalo, přišsel rozkaz, pušky namazati. Sotva se stalo také to, přišel zase rozkaz pušky vyčistiti ještě jednou. Když také to bylo odbyto, přišel znovu rozkaz pušky zase namazati. Zde má obzvláště kapitán Wild velikou radost, aby mužstvo v neděli nelenošilo. Nechá je buď prováděti tělocvik anebo cvičiti. Nováčci, kteří následkem špatného železničního spojení se dostavili o několik hodin později k presentaci, směli za trest za každou hodinu, o kterou přišli později, vyjíti o jeden týden později. Je pochopitelno, že tam, kde panují takové poměry, mají také nesmírný strach před veřejností, a tak je mužstvu co nejpřísněji zakázáno čísti a odebírati německý sociálnědemokratický časopis >Volkspresse<, český sociálně-demokratický >Opavan< a německý měšťácký časopis >Deutsche Post<. Když poměry, které panují u pěšího pluku č. 40 v Bohumíně, následkem interpelace, kterou jsem podal, vyšly na veřejnost, měli jen jednu starost, vypátrati, kdo vlastně byl ten člověk, který dal tyto informace. A jmenovaný kapitán Wild, patrně následkem okolnosti, že se mu to nepodařilo, hnal se na osobní tabulky a tabulky s čísly pušek, roztrhal je všechny, a to jedině proto, poněvadž tyto ubohé tabulky bez viny měly červený pásek. O pěším pluku č. 40, 3. polní setnina, píše záložník, který tam prodělal cvičení ve zbrani: >Stav stejnokrojů je hnusný, jsou špinavé, roztrhané, promaštěné, tedy nehygienické v nejvyšším stupni. Stejně smutnou kapitolu tvoří obuv. Vydávají se stará, špatně spravovaná bagančata. Při hrozných dlouhých pochodech, které se letos zvlášť dělaly pro zvýšení zdatnosti záložníků, byl nesmírný počet lidí, kteří ochuravěli na nohy. Nejhorší to je ovšem, když se nalézáme ve válečném stavu, to je když jsou manévry.< Pan ministr jednou prohlásil, že se manévry musí konati pokud možno válečně. Musím říci, že kdyby se ve válce s vojskem tak zacházelo, jak se s ním zachází při manévrech, že by pak bylo asi v době velmi krátké po válce.

Mám zde po ruce celou řadu stížností záložníků z manévrů. Chci zde vyjmouti jen několik nejpříkřejších případů. Z manévrů horského dělostřeleckého pluku č. 252 píše nám záložník, který prodělal cvičení, že službu konající rotmistr Zacharias udeřil bez důvodu jednoho maďarského Žida kolenem do nadkyčlí a hrozil mu, že nepůjde-li ihned, že mu jich pár vrazí. Maďarský Žid dostal pak od rotmistra Zachariase ještě jízdeckým bičíkem ránu do obličeje. U zákopnického pluku č. 1, třetí setniny ustanoveno bylo v Bratislavě cvičení na Dunaji. Této setnině přiděleni byli také záložníci, kteří před tím nikdy nepracovali u zákopníků. Je přirozeno, že se s pracemi nedostali rychle kupředu. Obdrželi za to krásné tituly >prasata, prasáci, blbci< a pod. Všechny stížnosti, jež přednesli u raportu, prohlásil velitel za podvod. Při jistém cvičení na Dunaji musila jednou celá setnina v největším horku běhati po písčitém břehu poklusem, takže těm lidem visel jazyk z úst. Konečně bylo dáno svolení, že se smějí přinésti dva kbelíky vody. První kbelík se směl vypíti, druhý se musil vylíti do písku, ačkoli mužstvo ještě daleko neuhasilo svoji žízeň. Vojínům nebyl plně vyplacen přídavek 2 Kč, nýbrž jen 1 Kč.

Obzvláště krásné poměry panují asi v manévrech u pěšího pluku č. 40, o kterém jsem se opětovně zmínil, neboť jistý účastník obrátil se k nám s těmito otázkami: >Proč se v době manévrů rozdílel mužstvu chléb, jehož jakost nevyhovovala, ba který nakonec byl kyselý a plesnivý? Proč se mužstvu vydával chléb, který byl až 10 dní starý? Proč se na jídelním lístku po plných 21 dní střídal vždy jen hrách, čočka, fazole a zelí? Proč musilo u několika setnin pochodovati mužstvo od 4 hodin ráno do 2 hodin odpoledne bez jídla? Proč neobdrželo mužstvo ani snídani ani večeři?< Takovýchto stížností mohl bych vám předvésti veliký počet, také o pěším pluku č. 33. Tak vypadá služební řád v praksi! Kdo se potom diví, že nechuť k vojenské službě stává se příčinou mnohých sebevražd vojínů?

Nejsmutnější kapitolou však je beze vší pochybnosti zdravotnictví ve všech jeho oborech. Pan ministr národní obrany musil to sám doznati. Nejsmutnějším však je zde zase nesvědomitost, nesvědomitost, která začíná mnohdy již při odvodech. Za schopné prohlašováni bývají lidé, kteří mají zjevné vady, a když se tato vada pak projevuje a zhoršuje, pak se tito ubozí lidé pošlou zcela jednoduše domů. Nikdo je neléčí, ačkoli by zde byla povinnost k tomu. Nedá se jim však také žádný důchod, nýbrž prohlásí se zcela jednoduše, že tato vada zde byla již dříve, že tudíž zde není nároku na důchod. Obzvláště křiklavým je případ Emanuela Thiela z Kronsdorfu ve Slezsku, který byl odveden, prý jako schopný bez vady, jenž sice přestál mozkovou chřipku, byl však úplně vyléčen. Následkem vojenské služby opětně onemocněl, jeho nervy byly úplně otřeseny, z dovolené nemohl již odcestovati ke svému vojenskému tělesu. Superarbitrační komise prohlásila ho za úplně nezpůsobilého k výdělku, ale dodatečně bylo mu sděleno, že jeho choroba pochází již z civilní doby a že tudíž zde není nároku na důchod. A dnes trpí tento mladý muž, který zdráv nastoupil službu, těžkou třesavkou, musí býti ošetřován jako malé dítě, jako malému dítěti musí se mu podávati jídlo. Ale nejen že se vojenská správa vymyká povinnosti, tohoto muže pokud možno zase vyléčiti, také jeho nárok na důchod se mu úplně zamítá. Podrobný případ máme u vojína Bedřicha Knoblocha od pěšího pluku č. 37. Zde je zcela nepochybno, že onemocněl konáním vojenské služby. Ale místo aby nemocného vojína vyléčili, poslali ho zcela jednoduše domů, jeho chudí rodičové mají se postarati o vyléčení svého syna, jenž u vojska onemocněl. Dodnes čeká tento vojín, od 15. července, kteréhožto dne se stalo usnesení superarbitrační komise, aby byl poslán na léčení do Teplic, dodnes čeká ještě na to, aby byl skutečně do Teplic-Šanova poslán.

U pěšího pluku č. 32, technická rota, sloužil vojín Karel K. z Teplic. Onemocněl na nervovou chorobu, měl často záchvaty mdloby, upadal do bezvědomí čtyřikrát po sobě. Následkem toho přišel do nemocnice. Ošetřující lékaři prohlásili, že musí být poslán domů, jeho představený však prohlásil, že je to podvodník, a tak musil tento vojín sloužiti dále.

U pěšího pluku č. 40 v Bohumíně koná vojenskou službu lékař jmenem Schmeil, jenž prý vůbec není lékařem, nýbrž zvěrolékařem. Ten také podle toho s mužstvem zacházel a nedávno prohlásil vojína se 40 stupni horečky za zdravého. Mohl bych přinésti ještě celou řadu dat, stížností vojínů, jak se jim vede na manévrech. U pěšího pluku č. 14, 3. prapor, Košice, událo se toto: při prohlídce marodů, ke které se jednou hlásilo 5 mužů, tázal se kapitán Gardavský po nemoci, načež velel: >Torny, pušky a nastoupit!< To je tedy léčení, jakého se dostává vojínům, kteří na manévrech onemocní. Nový vojenský léčebný prostředek, po vojenských vše léčících prostředcích, aspirinu, kodeinu a ricinovém oleji, nový léčebný prostředek: vyhrůžka zavřením!

Když Lecián v Olomouci podnikl svůj poslední pokus o útěk, trvalo to 37 minut a stále ještě nepřicházela avisovaná sanitní stráž, aby dopravila raněné do nemocnice. Bylo nutno obrátiti se na civilní >První pomoc<, aby tato přišla.

Mluvil jsem loňského roku podrobně o zdravotních poměrech v kasárnách a poukázal jsem k tomu, že příčinou těchto poměrů je často se objevující epidemické ztrnutí šíje. V Olomouci se poměry patrně stále ještě nezlepšily, neboť v posledním čase měli jsme zase dva případy ztrnutí šíje. Poměry mužstva jsou bezútěšné a dlužno litovati, že se každoročně zhoršují, místo aby se lepšily. Může se to zlepšiti jen tehdy, když se upustí od autoritářství a bude-li zabezpečeno stížnostní právo zavedením systému vojenských důvěrníků, jak to vidíme v rakouském vojsku. Souběžně se zřízením civilního komisaře s dalekosáhlou plnou mocí byla by snad poskytnuta možnost zjednati zde nápravu. Původně se pomýšlelo na to, zříditi civilního komisaře s velikou plnou mocí, tím, že zřízeno bylo místo generálního inspektora vojsk. Odchodem básníka Machara od tohoto místa nastalo však úplné zmilitarisování tohoto úřadu. Tento úřad pozbyl úplně svého původního významu.

Ke konci chtěl bych na pana ministra národní obrany vznésti ještě dotaz, jak se vlastně má věc s likvidací Gajdovy aféry, a tu bych již prosil, aby trochu vystoupil ze své reservy a aby nás neutěšoval zase tím, že se nám dostane odpovědi, až bude aféra úplně skončena. Chtěl bych především věděti, zdali proti pensionovaným generálům, kteří se tak obzvláště vyznamenali na sjezdu fašistů v Pardubicích a při demonstračním průvodu, zdali proti nim - jsou to generálové Gibiš a Konopásek - ve smyslu disciplinárních zákonů bylo zakročeno. Zároveň chtěl bych upozorniti na to, že hned po přepadení sekčního šéfa Vorla ve veřejnosti musilo býti přiznáno, že se fašistického hnutí zúčastňují také aktivní důstojníci. Prosil bych pana ministra národní obrany, aby nám také v té příčině dal jasnou odpověď, neboť je velice nápadné, že od té doby se v té věci do veřejnosti nedostalo ani nejmenšího sdělení.

Není nám ovšem možno vzhledem k tendenci tohoto rozpočtu hlasovati pro tento rozpočet. (Potlesk něm. soc. dem. senátorů.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má dále pan sen. dr Procházka.

Sen. dr Procházka: Vážený senáte! Projednáváme rozpočet státní pro rok jubilejní, pro rok 1928. 10 let je sice dosti dlouhá doba v životě lidském, avšak krátká doba v životě států a národů. Ovšem my - národ československý - nesmíme se vžíti v myšlenku, že žijeme národně, státně teprve jen 10 let, nýbrž musíme si živě uvědomiti, že máme za sebou již tisíciletou historii státní a národní. Toto živé vědomí musí nám býti vzpruhou pro další vybudování našeho státu, aby stát tento přetrval opět tisíciletí. Můžeme v tomto směru budovati na tradicích dřívějších, o nichž nyní velmi často se mluví, zejména když pan ministr školství dr Hodža vřele se ujal této myšlenky a vyzvedl státně-politickou tradici svatováclavskou. (Sen. Dundr: To je jeho subjektivní názor!) To není jen subjektivní názor, to jest opodstatněná historie; vždyť teprve v historii docházíme k výsledkům, které dokazují, že nejde jen o legendy, nýbrž že jde o historickou pravdu. Musíme si býti toho vědomi, že náš stát zakládá se jednak na idei cyrilometodějské, idei to křesťanství, katolictví, a mimo to na idei svatováclavské, která uvedla národ náš do tehdejšího kulturního světa. Musíme si býti také vědomi, že je to tradice svatováclavská, státní tradice, sjednocující náš stát a náš národ, která je právě základem pro další budování našeho nynějšího státu.

Pan sen. dr Šrobár mluvil o několika tradicích, o tradici cyrilometodějské, o tradici svatováclavské, o tradici husitské, o tradici protireformační a o tradici legionářské nebo sokolské.

Zajisté je každému volno vybudovati určitou tradici, nebo odvolávati se na určitou tradici, a snad i strana čsl. soc. demokratů bude se odvolávati, že má také určitou tradici, a strana komunistická má také starou tradici, kterou snad nazve utiskování lidu. (Sen. Dundr: Má také vaše strana nějakou tradici?) Pane kolego, poukázal jsem již na to, že budujeme na křesťanské idei cyrilometodějské a na tradici svatováclavské. To nám stačí úplně a stačí to také pro národ a pro stát. (Sen. Dundr: Pro národ to nestačilo, národ potřeboval něco jiného!)

Jestliže pan sen. dr Šrobár jednal o těchto dalších tradicích, tedy zajisté má to svoje opodstatnění, jenom že nemůžeme tradici legionářskou nebo sokolskou považovati za takovou, která by již vystačila pro náš národ. Je to myšlenka ve skutečnosti v celku teprve několika let. (Sen. Dundr: Ale ve válečných letech znamenala nejvíce!) Nemůžeme proto již v tomto směru považovati, že tato myšlenka vydrží do budoucnosti na staletí. (Sen. Plamínková: To je synthesa historie!) Mám za to, že v národě našem bude dobře, když si uchováme spojitost s historií naší z minulosti, avšak mám za to, že nejsilnější touto spojkou z minulosti může býti jenom idea cyrilometodějská, jelikož je to idea slovanská, která nás spojí celým ostatním slovanským světem, na nějž konec konců se musíme vždycky spoléhat, a že je to idea katolická, která se zakládá právě na zásadách té velké, silné, mocné, tisícileté církve katolické. A mám za to, že musíme se vždy dovolávati idee, tradice svatováclavské, jelikož je to idea, tradice, stát náš soustřeďující. Vždyť každý stát povstal z určitých menších prvků než se rozmnožil, a tento prvek držel pak celý stát dohromady, jak to vidíme ve státech starých, římském a egyptském atd. (Sen. Dundr: A státu rakouském!)

Pane kolego, i stát rakouský měl určitou ideu a ta byla, aby byl stát rakousko-uherský záštitou všeho západu evropského proti islamu, proti Turkům. Jakmile tato idea odpadla, stát rakousko-uherský také zahynul. (Sen. Havlena: Vaše strana měla ideu: pro Boha, vlast a krále!) Pane kolego, zajisté pro Boha musíme býti, neboť jen idealismus drží národ dohromady a ne materialismus, kterému holduje jen vaše strana. A pro vlast jsme zajisté všichni. A pro krále? To není pravda. My jsme sami zvolili si naší formu republikánskou a volili jsme našeho presidenta a jsme tak věrni a loyální, že na této formě republiky Československé dále budeme setrvávati.

Bylo zde mluveno také o tom, že seskupují se strany, určité skupiny. Vážený senáte! O tom dá se mnoho mluvit. My jsme utvořili, znovu zbudovali tento náš stát na základě stranického života ještě před převratem se vytvořivšího a toto stranictví, tento život stran je dále podkladem dalšího vývinu státu. Strany se tvoří a tvořily na základě kulturním, třídním, stavovském, hospodářském, národním a ještě jiných principů společných nebo méně společných všem stranám. Prvá naše vláda byla utvořena na principu všenárodním. A tento princip všenárodní také pronikl veškeré zákonodárství, celý život státní. Vy víte, že přišla pak myšlenka třídní a stavovská, podle níž se utvořila nová většina, pak že opět spojili jsme se ke většině na principech národních. A nebyla to naše vina, nýbrž byla to taktika určitých stran, dnes v oposici se nacházejících, že rozbily tento všenárodní tábor, že vystoupily z něho... (Sen. Dundr: To je pohádka!) ...že odešly, že dnes jsou v oposici. Pane kolego, není to pohádka. Byl jsem členem koaliční desítky. Vím, o co se jednalo a jak se provádělo rozbití většiny. Napřed vaše strana vystoupila z koalice a stáhla za sebou pak stranu českých socialistů. Vy jste dobrovolně odešli, vy jste rozbili koalici. Teď ovšem těžko sklížiti, co bylo rozbito. Mluví se o blocích, že měly by strany utvořiti určité bloky. Zajisté, že tato myšlenka je tak dalece zdravá, že by se všechno zjednodušilo. Mluvil-li pan sen. dr Šrobár o tom, že strana republikánská je středem mezi oběma bloky, mezi blokem radikálním a pravým blokem konservativním, mám za to, že nelze to tak všechno považovati za správné, že otázka, kdo je středem, zůstane ještě dlouho spornou, protože střed musí míti možnosti a schopnosti spojiti se jak s levicí, tak s pravicí, střed musí míti určité prvky v sobě, které by mu umožnily i vládu s levicí i s pravicí. Jestli tyto vlastnosti má strana republikánská, o tom by se dalo mluviti. Avšak také není jasně vyjádřena myšlenka o levém a pravém bloku. Kdo má tím levým blokem býti? Mají to býti strana komunistická jako nejsilnější strana levého bloku, strana českých sociálních demokratů, strana českých socialistů a zajisté také strana německých sociálních demokratů, německých nacionálů a také skupiny maďarské? Je to možné, aby tyto strany se spojily v jeden blok levý? To není možné podle mého názoru. Pravda, že socialistické strany by se mohly spojiti za určitých předpokladů v jeden blok socialistický. Blok ovšem není klub. Když se spojují strany v blok, mají míti určitý program, určitou exekutivu, ale nemají nikterak snad ještě ve všem společný svůj život. Ten zvláštní život každé strany je, že má svůj tisk, své organisace, své členstvo atd. Mám za to, že právě v této otázce není možno, aby strany ty tak lehce se spojily v nějaký určitý blok. Pravda, kdyby utvořen byl levý blok, přivede samo sebou také, že ostatní strany pravicové nebo středu, nebo jak je chcete nazvati, se seskupí v bloky a můžeme pak mluviti o bloku socialistickém, o bloku kulturním, katolickém, o bloku strany hospodářské, nebo, jak bych jí nazval, republikánů, národních demokratů, živnostníků atd. Také o tom dalo by se pak mluviti. To je podle mého názoru hudba budoucnosti, o které ovšem se může uvažovati, o které však nelze říci, kdy a zda vůbec nastane. Vážený senáte! My projednáváme rozpočet pro rok 1928, rozpočet čtvrtý aktivní; totiž z roku 1921 byl první a v letech 1926-1927 a 1928 byl druhý, třetí a čtvrtý aktivní rozpočet.

Můžeme se pochváliti s tímto rozpočtem. Můžeme poukázati na přednosti jeho a mám za to, že cizina bude bedlivě studovati tento rozpočet a že podle něho bude usuzovati na naše vnitřní poměry, že jsou stabilisovány, že se nacházejí v pořádku, což bude míti také vliv na naši měnu. My držíme naši měnu, neboť máme prostředky k tomu. Vždyť máme jen zlatých devis přes 2 miliardy k disposici, avšak to by nestačilo, kdyby zde nebylo důvěry ciziny v naše spořádané poměry. A této důvěry ciziny dosáhneme jen tím, když rok co rok budeme míti pořádný aktivní rozpočet.

Již pan generální zpravodaj Stodola poukázal na přednosti našeho rozpočtu. Vždyť my máme určitou zásluhu, že rozpočet náš se vyřídí zavčas. Včasně byl podán - 6. října letošního roku - včasně vyřízen poslaneckou sněmovnou a my jej také tento týden absolvujeme. Ovšem, jak též generální zpravodaj Stodola podotkl, náš senát stojí toto včasné vyřízení rozpočtu velké oběti. Nejen zde ta velká debata, která se potáhne několik dní, nýbrž hlavně práce v rozpočtovém výboru.

Vážený senáte! Je to veliký úkol, aby ve 3 a ¹/₂ dnech byl projednán státní rozpočet v rozpočtovém výboru. Od ¹/₂9 ráno do 12 hodin v noci tam pracovati, to je pro nás, kteří jsme již konečně všichni přes 45 let, úloha velmi těžká. A pak, jak může býti toto jednání vedeno, s jakým shonem musí býti všechno projednáno, jak se řečníci, jak z oposice - což jim nutno uznati - tak i my z většiny, musíme se omeziti ve svých výkladech, když všechnu tu obrannou materii, na kterou má rozpočtový výbor poslanecké sněmovny týdny času, musíme v jedné desetině tohoto času absolvovati. Čtyři páni ministři: obchodu, veřejných prací, železnic, pošt byli voláni na jedno dopoledne současně, aby vyslechli 4 referenty, vyslechli řadu řečníků a sami podali svůj výklad a odpověděli na dotazy jim podané. Takovým způsobem projednávati rozpočet je senátu nedůstojno. (Výborně!) Napříště musíme žádati, aby nám byla poskytnuta dostatečná doba, abychom mohli rozpočet v rozpočtovém výboru řádně projednati. (Výborně!) A dále prosím, my zde musíme se tísniti v síni, byť i největší, kterou jsme dostali laskavostí klubu českých sociálních demokratů k disposici pro rozpočtový výbor, tam se musíme tísniti, tam nemůže se vůbec projíti, je tam plno kouře, nedá se tam ani dýchati a na tomto místě i páni ministři, referenti ministerští atd., všichni ti musí kolikráte čekati od rána do poledne nebo až do odpoledních hodin, než na ně přijde řada. Mluví se o otázce parlamentní budovy a mám za to, že musíme se zasaditi o to, aby ta parlamentní budova, důstojná parlamentní budova, která by byla chloubou našeho hlavního města, byla co nejdříve postavena, když my ještě nebudeme toho dobrodiní účastni, aby alespoň těm, kteří po nás přijdou, se ho dostalo. Kde má býti ta parlamentní budova, důstojná budova, nerozhoduje, snad nejlepší místo bude na Letné.

Jinak nutno vyzvednouti včasnost rozpočtu, jelikož nemáme žádných provisorií, nemáme žádnýh desetin nebo dvanáctin jako ve francouzské sněmovně anebo jinde, nýbrž po tolik let máme rozpočet na celý rok napřed již projednaný. Aktivnost našeho rozpočtu je ovšem malá. Ale na to nepřijde. Víme při tom, vážení pánové, že podle závěrečných účtů vykazujeme zcela jiný výsledek státního hospodářství, než jak v rozpočtu bylo dojednáno, že můžeme poukazovati na velké milionové, ba miliardové přebytky, což zajisté přichází našemu státu jen vhod. Ale aktivnost rozpočtu nutno vyzvednouti zejména v tom směru, že se tím tvoří opět jedna tradice, totiž tradice aktivních rozpočtů, a že každá vláda, která přijde po nás, bude se musiti ohlížeti na tuto tradici a nesmí přijíti snad kromě mimořádných okolností válečných nebo podobných, s nějakým rozpočtem pasivním. Tím bude každá vláda nucena, která by měla snad nějaké choutky jednostranně hospodařiti, aby od těchto choutek upustila a držela se aktivnosti rozpočtu. My jsme dosáhli rovnováhy finanční, rozpočtové. Rovnováha ta byla dosažena hlavně úsporností, snížením státního dluhu, likvidací repatriačních nákladů a také tím, že příjem byl zvětšen. Příjem zvětšen byl proto hlavně, že podíl ze zisku u pošt, telegrafů telefonů ve výši 171 milionů byl převeden do administrativního rozpočtu. T'u snad může se říci, že podnikový rozpočet u pošt byl zkrácen tímto způsobem o svůj čistý zisk a že si musí vypůjčovati 296 milionů na investice související s položením mezinárodního telefonního kabelu. Avšak proti tomu se nedá ničeho namítat, protože zde nebyla opuštěna zásada nevypůjčovati si z nějakých důvodů, které by nebyly oprávněny, nýbrž tato zásada byla zde opuštěna proto, že je tato investice pošt rentabilní, takže lze očekávati, že tento zápůjčkový obnos bude nejen úrokován, ale i umořen. Ovšem tuto finanční rovnováhu rozpočtovou nesmíme zákonodárnými díly zvrátiti. To bylo chybou dřívějších let, že k rozpočtům přišla během roku rozpočtového ještě různá vydání, zejména to byla vydání na státní zaměstnance, na nezaměstnané atd., která finanční rovnováhu rozpočtovou pak zvrátila.

Kde určitý zákon bude vyžadovati nákladu, nutno najíti úhradu, kde bude nějaká úspora, nutno snížiti výdaje. Zejména však nutno hleděti k tomu, aby během rozpočtového roku nenastalo dílem zákonodárce porušení rovnováhy rozpočtové, nýbrž aby byl termín odsunut co možno na příští rok.

Dosáhli jsme stability rozpočtové tím, že vydání nesmí přesahovati 10 miliard. Pan ministr financí pravil ve svém výkladu, že vydání tato jsou ještě vysoká. Ano, musí býti snahou, abychom vydání tato snížili, avšak již sama o sobě okolnost, že jsme dosáhli této stability rozpočtu, má za následek, že ten tlak výdajů státních na celé státní hospodářství je menší, jelikož vyvíjí se přirozeným způsobem hospodářství, rostou důchody, rostou příjmy, takže těchto 10 miliard vydání se pak rozprostře na větší plochu důchodovou a není tak tíživé.

Máme vydání nižší o 167 mil. oproti loňskému roku, avšak vzhledem k tomu, že bylo nutno učiniti opatření ve věcech učitelských platů, fakticky jen 12 milionů, avšak i to je dobré.

My jsme dosáhli pořádku rozpočtového, a to tím, že do rozpočtu včleněny až na učitelské platy všechny mimoetátní výdaje, zejména ruská pomocná akce, invalidní péče a též na nezaměstnanost je preliminován větší obnos. Směrnice rozpočtová zůstává zachována. A tu dovoluji si poukázati na to, že bude nutno, aby už brzy upravena byla kompetence jednotlivých ministerstev, jak je už také předvídáno zákonem o úsporných opatřeních, a že v tomto směru jsme také podali resoluci v rozpočtovém výboru, o jejíž přiletí v plenu také prosím.

Konstrukce rozpočtová je táž jako dříve, vzhledem na potřeby správní a na podnikovou soustavu státní.

V minulém rozpočtu ve finančním zákoně byl také uveden jeden odstavec, v němž se ukládá při provádění státního rozpočtu největší hospodárnost. Je to samozřejmé, avšak v tomto finančním zákoně již se tento požadavek neopakuje. Mám však za to, že bude nutno, aby ministerstvo financí ve svých výnosech vždycky na nutnosti největší hospodárnosti upamatovala své orgány, aby vždycky zachovávaly největší hospodárnost a šetrnost, a zejména bude potřebí, aby tento požadavek největší hospodárnosti byl v tisku rozšiřován a hlásán, zejména pro samosprávné naše sbory zemské, župní, okresní i obecní. Vždyť, jak pánům je zajisté známo, výdaje samosprávné vzrostly z 5.800 mil. Kč v r. 1926 na 7.105 mil. Kč v r. 1927. Vzrůst tento je ohromný a není možno, aby nadále výdaje svazků samosprávných území takovým způsobem rostly.

My jsme rozluštili těžké finanční problémy. Poukazuji na úpravu platů státních zaměstnanců, na reformu přímých daní, na zřízení různých fondů ministerstva národní obrany, silničního fondu atd., na reorganisaci politické správy, na úpravu vojenských poměrů jak co do kontingentů, tak co do délky služební, co do umístění déle sloužících poddůstojníků, dále na zákon o úpravě finančního hospodářství samosprávných svazků územních, o podpoře v nezaměstnanosti, gentský systém, válečné poškozence, sociální pojišťování. Všechny tyto problémy hluboce zasahovaly do financí státních.

A teď máme ještě před sebou nové problémy finančně náramně těžké, jako zejména problém učitelských platů, kde jde o sumu 886 mil. Kč, jež nutno buď včleniti do rozpočtu státního nebo zemí nebo žup nebo okresů nebo obcí. Dále máme otázku úpravy poměrů staropensistů, která bude vyžadovati veliké miliony. My stojíme před sanací bratrských pokladen, což je problém 3¹/₄ miliardy Kč; odpočivné a zaopatřovací požitky státních zaměstnanců rostou, máme už 650 mil. Kč u administrativních státních zaměstnanců a vojenských, u podniků 862 mil. Kč, tedy velikou sumu půl druhé miliardy.

Bude nutno reformovati gentský systém, bude státi mnoho peněz také sociální pojištění, váleční poškozenci se svými požadavky 507 mil. Kč vyžadují také úpravy a teď máme ještě péči stavební a bytovou, která bude míti své důsledky v požadavku státních zaměstnanců na zvýšení činovného a která bude míti také důsledky v tom, že dočasně ubude státu příjmů na daních.

Příjmy naše znamenají sice úbytek 161 mil. Kč v důsledku berní reformy, ale zase jinde je to vyrovnáno jednak saldem státních podniků, jednak právními poplatky, cly, daní z obratu atd. Máme ještě velkou reservu nedoměrků, ovšem tato reserva se za několik let vyčerpá.