Desaťročné zkúsenosti z nášho parlamentárneho života dostatočne ukazujú, ako republikánska strana svojej úlohe centra dostála. Je dostatočne známa tá obrovská práca p. min. predsedu Švehlu, vodcu republikánskej strany, ktorý nešetriac ani zdravia, ani času viedol od prevratu namáhavé vyjednávania, premlúvania, porady a zasedania so všetkými frakcami nášho parlamentu, ktorý s neúnavnou horlivosťou a trpezlivosťou sjednával zdravé kompromisy medzi konzervatývnimi živlami z prava a s radikálnymi z ľava a pri tom úzkostlive chránil integritu republikánskej strany, nedopúšťajúc, aby ju porušila infekcia zpiatočníctva alebo revolučnosti.
Slávny senát! Pokrokový tisk a ľavý blok prechovávajú obavy, že republikánska strana bude vyšinutá zo svojho postavenia centra na pravo. Tieto obavy majú základ v tom, že p. min. Hodža uvádza sa ako osnovateľ terajšej občianskej majority, že on prílišne fedruje snahy ľudácke na Slovensku, že požíva neobyčajnej dôvery v tisku strán pravicových a že doporučuje čsl. národu, aby sa vrátil k starým tradiciam Cyrillo-Methodejským a sv. Václavským. Pokroková verejnosť v opozicii i v rep. strane nevidí jasne politickú koncepciu týchto strán a to tým menej, že Hodža ako protestant a býv. pokrokový pracovník v hnutí hlasistickom opúšťa tradície, ku ktorým svojou minulosťou i náboženskym vyznaním náleží.
Čsl. národ má vo svojom tisícročnom trvaní niekoľko tradicií: Cyrillo-Methodejskú, sv. Václavskú, Husitskú, protireformačnú, obrodzenskú a sokolsko-legionársku.
Cyrillo-Methodejská viaže sa k Veľkej Morave a panovaniu Rastislava, Sv. Václavská k zemi Českej, Husitská, protireformačmá a legionárska k historickým zemiam i k Slovensku. Všetkých päť tradicií hlboko zasahovaly do života národa českého i slovenského, menily jeho náboženské presvedčenie a určovaly jeho politický život, štátnu samostatnosť a neodvislosť. Prvé dve tradicie obsahujú veľmi málo historických dát o reprezentantoch týchto tradicií a historikovia naši odkázaní sú vo väčšine na zprávy legend, ktoré pri objektívnom a kritickom skúmaní neobstoja. O tradícii Husitskej máme bohatú literatúru súvekú domácu i zahraničnú, máme naprosto spoľahlive záznačené faktá historické, takže smysel a význam tejto tradície je naprosto určitý a jasný. Podobne je tomu s tradíciou protireformačnou, ktorá i na Slovensku je označená všeobecne rozšíreným kultom sv. Jána Nepomuckého. Konečne tradícia legionárska je našími živými dejinami, ktoré vytvorily našu slobodu a samostatnosť, vzkriesily Svätoplukovu ríšu v rozsahu pred tisícletím zaniknuvšiu.
Účastníci legionárskej tradície žijú v niekoľkých desiatkach tisíc medzi nami, žije ich vodca. Tradícia legionárska je nám drahá a vzácna, pretože ona je výsekom našich prítomných dejin, uášho života. Nie len hrdinovia legíonárskí, ale i z nás jedeb každý prežíval túto slávnu dobu, bojoval, trpel, dúfal a nadšene vítal deň našej obnovenej slobody a samostatnosti. Tradícia legionárska má veľký význam proti sv. Václavskej tradícii ešte i po tej stránke, že novú epochu dejín národa československého Česi a Slováci spoločne vytvorili, že v bojoch týchto majú spoločných vodcov a hrdinov, kdežto sv. Václavská tradícia je na Slovensku úplne cudzia, Slovákom neznáma a ani len v legendách o sv. Václavovi nie je ničoho podobného zaznamenané.
V legionárskej tradícii spojení sme všetci bez rozdielu náboženského, stavovského a triedného. Všetky složky národa ju vytvorily, víťazne previedly osamostatnenie národa a založily samostatný a neodvislý československý štát.
Všetky tradície národa českého a slovenského sú nám milé a drahé preto, že sú to pamiatky zo života našich predkov, že oni sú pre nás ako historické faktá poučením a vzorom, ako sa máme v prítomnej dobe riadiť a spravovať, aby sme obstáli v prítomnosti i v budúcnosti vo veľkom medzinárodnom zápase o našu existenciu.
Avšak naliehavou povinnosťou dnešnej generácie je, aby sama tvorila dejiny dneška, niesla za ne všetku zodpovednosť pred historiou, aby jej skutky obstály pred svedomím národa i ľudstva, aby si dala také zákony a rád, ktoré zabezpečujú blahobyt žijúcich pokolení. Tak jako dejiny dneška námi tvorené stanú sa tradíciou budúcím pokoleniam a budú im drahou pamiatkou, tak i tradície minulosti môžu pre nás mať len tento jediný smysel. Doba pred tisíc letmi temer v ničom sa nepodobá dobe dnešnej. Vtedy boly iné pomery hospodárske, politické, stavovské a triedne, náboženské a cirkevné, kultúrne a osvetové, štátne a panovnícke. Od tisíc liet ľudstvo prekonalo veľkú cestu vývoja a pokroku na všetkých poliach bytia a žitia. Čo by sme mali so svätováclavskej tradície konkrétne uskutočniť v našom dnešnom demokratickom živote, je ťažko pochopiť. Vzpomínaný regionalizmus prekonávame jednotným zákonodárstvom pre všetky zeme našej ríše, jednotnym súdnictvom, jednotným právom občianskym. Osvetu celého čs. národa šíri jednotná škola a ešte i v politických organizáciach spejeme k jednote, lebo temer všetky politické strany v Československej republike sú organizované v historických zemiach i na Slovensku podľa im spoločného politického programu. Je medzi námi rozdiel v stupni kultúrneho vývoja, v psychologii más, v politickej vyspelosti a v literárnom jazyku. Ale literárny jazyk nenie prekážkou politickej jednoty a nebude-li so strany českej činený nátlak proti existencii literárneho jazyka slovenského, jednotnosť štátna, občianska, politická a kultúrna bude sa teraz i v budúcnosti utešene rozvíjať.
Lord Rothermere falošne informovaný a naštvaný maďarskou feudálnou šľachtou urobil pokus, aby hranice nášho štátu boly zmenené. Pri tejto príležitosti ukázalo sa, ako Slovensko a v ňom prebývajúce národy jednomyseľne stoja na celistvosti našej ríše. Útok bol odrazený s takou silou a všeobecným rozhorčením, že môžeme považovať akciu Rothermereovsko-maďarskú za ztroskotanú. Nádeje Pešti, že Slováci žiadajú si maďarskej nadvlády, že Slovensko a Slováci žiadajú si, aby boly zpät pripojení k Maďarsku, ukázaly sa naprosto falošnými. Rothermereova akcia dala Slovákom príležitosť demonštrovať za čs. jednotu nielen v hraniciach nášho štátu, ale i pre širokú verejnosť zahraničnú. Tradícia legionárska ukázala svoju jednotiacu sílu a my dnes s povďakou vzpomínáme akciu lorda Rothermerea, že Slovákom poskytnul príležitosť verejne na stách a stách miestach dosvedčiť prítulnosť a vernosť k Československej republike. Maďarská kampaň s nastrčeným lordom Rothermereom a živená nádejami, že Slováci sú ochotní odtrhnúť sa od republiky, je zaujímavá i po stránke vnútropolitickej. Maďarská tlač totiž zaznamenávala všetky rečnícke výpady niektorých politikov z ľudovej strany proti Čechom a z tejto politickej frazeologie často nie dosť vhodne a primerane vyberanej, uzavierala, že celý slovenský ľud s otvoreným náručím očakáva príchod Maďarov na Slovensko. Rothermereova akcia však ukázala, že i celý ľudácky tábor pevne stojí za celistvosť a jednotu štátu a že hrozby do Prahy vysielané sú rázu domáceho sporu a že nikdy nemali tendencií vážne ohrožovať náš bratský pomer a jednotnosť štátnu.
V Maďarsku mávajú vždy veľkú radosť, keď sa hovorí o zmene trianoanskej smluvy. Posledne hovorilo sa i u nás o možnosti zmeny hraníc nášho štátu vo smysle tejto smluvy. Ale páni v Pešti vykládajú si možnosť hraničných zmien vždy len vo svoj prospech. Zabúdajú, že zmena hraníc mohla by sa stať len pri vzájomnej dohode a súhlase oboch štátov, a za druhé pri rovnocennej kompenzácii už či politickej alebo hospodárskej, ale nie teritoriálnej. Tak rozumieme vzpomínané zmeny trianonskej smlúvy a naše obecenstvo nemusí sa znepokojovať, keď s našej strany sa pri nejakej nahodilej príležitosti rozpráva o zmene hraníc podľa trianonskej smluvy.
Slávny senát, nosnosť terajšej majority je dostatočná, aby táto majorita previedla svoj program. Budú-li strany majority držať pospolu a nebude niektorá z nich ohrožená vnútorným svárom, vmútornou krizou, tak opozicia nebude môcť majoritu túto poraziť a vyvrátiť. Ale bohužiaľ jedna složka našej majority trpí chronickou nemocou. Meno vzpomínať nebudeme. Jej program a pomer ku štátu za dlhé a dlhé roky bol úplne negativný. Jej politická činnosť vybíjala sa v čistej demagogii a zabudla medzi tým vybudovať si hospodársky program, hospodárske i politické organizácie. Do minulých volieb išla s nehoráznymi sľubami, maľujúc voličstvu hotový raj, jestliže jej kandidáti pri voľbách do Národného shromaždenia vyhrajú. Strana dosiahla skutočne veľkého víťazstva a voličstvo očakávalo splnenie prehnaných sľubov. V nedostatku hospodárskeho programu a ešte väčšej neschopnosti vedúcich osôb prepukla kriza jak v klubových zasedaniach, tak i medzi voličstvom. Preid nedávnom predsedníctvo strany donútilo v jednej schôdzi demisionovať svojich ministrov z príčin čisto osobných, malicherných, nedôstojných veľkého politického klubu. Ministri demisiu podpísali, ale v tej istej schôdzi po niekoľko hodinovej debate demisia bola odvolaná a ministri zostali. Príčinou k donúteniu k tejto demisii neboly nejaké zásadné rozpory so stranami majority, alebo s vládou, ale spor išiel o to, ktoré iné osoby majú nahradiť už dlho úradujúcich ministrov a na ich miesto žiadali si zasadnúť iní dvaja poslanci. Takáto politická složka našej majority je nespoľahlivá a zaiste neslúži k tomu, aby terajšia majorita pokojne pracovala, kedže nevie, kedy môže byť vyvolaná kriza vlády a kedy bude vyslovená hrozba, že tento klub pôjde do opozicie akže jeho malicherné osobné požiadavky nebudú splnené.
Slávny senát, dovoľte mi, abysom pár slov prehovoril na koniec o úkoloch inteligencie v demokratickom štáte. V dennom tisku vyskytly sa názory, že by inteligencia mala vystúpiť zo všetkich politických strán za tým cieľom, aby utvorila svoju osobitnú politickú stranu. Myslím, že tento názor je nielen absurdný, ale i škodlivý. Predne inteligencia sama je na toľko táborov rozbitá, koľko nemáme ani politických strán v našom státe. Chcela-li by tedy inteligencia utvoriť politickú stranu, nemohla by to byť jedna politická strana, ale niekoľko desiatok. Co sa týče škodlivosti takéhoto názoru, musíme mať na pamäti dôležitý význam vodcovstva v demokracii. Bolo by žiaducné, aby celá inteligencia umiestnila sa podľa svojich názorov do stávajúcich politických strán, aby sa zúčastnila čo najhorlivejšie politickej, kulturnej a hospodárskej práce vo strane, aby kontrolovala a kritizovala chyby a nedostatky jednak programov, jednak činy a jednanie zodpovedných politických osôb, ďalej aby dbala čistoty a poctivosti vo strane, aby tak složky nášho politického života, naše kluby a organizácie ochránené boly od všelijakých nepekných afér a škandálov, aby si strany vo svojom kruhu odbavovaly a vyrovnávaly stranické diferencie a tak aby útoky na tú alebo onú politickú stranu vedené z vonku, cudzím tiskom, ztratily charakter nenávisti a politickej zášti. To by bol úkol inteligencie politických strán. Ona by mohla čeliť byzantinizmu a vzrastu diktátorských individualít. Pomery v niektorých stranách po tejto stránke sú nesnesiteľné a náprava mohla by sa stať len vtedy a len tak, keď poctivá, rozumná inteligentná vrstva národa bude konať poctive túto svoju funkciu a nedá sa zastrašiť od svojho úkolu nad hlavu členov klubu vyrastnuvších jednotlivcov vodcov. Vodcovstvo v demokracii už i podľa Platona malo by patriť ľudom múdrym, obozretným, zkúseným a poctivým. Ale i na tieto úkoly musí inteligencia vyrastať. A kde sa má učiť umeniu politickému ak nie v radách politickej prakse, v kluboch, na shromaždeniach, medzi ľudom, pri verejnej činnosti. Veľmi by prospelo i samej inteligencii i ľudu, keby si inteligencia zachodila medzi pracovný ľud a tam sa poučovala o jeho nedostatkoch a žiadostiach, keby z vlastnej zkúsenosti a nie z článkov tisku straníckeho čerpala vedomosti, ale na mieste bezprostredne a nie pod zorným úhlom straníckej agitácie.
Slávny senát! Je samozrejmé, že každá majorita a jej vláda nesie všetku odpovednosť za štát a za blahobyt občianstva. Ale majorita, to sú strany, politické kluby a ích vodcovia. Čím väčšia politická strana, tým väčšia je jej odpovednosť, tým väčšiu čiastku odpovednosti nesie voči štátu a voči ľudu. Majorita prejíma úkol odpovednosti nielen za voličov náležiacich majorite, ale i za občanov, ktorí majú zastúpenie v národnom shromaždení vo stranách opozície. Slovom: vláda a majorita musia sa starať, aby vo štáte panoval poriadok, aby nevznikaly spoločenské, hospodárske a politické poruchy a preto príkazom každej majority a za ňou stojacej vlády je niesť za všetko, čo sa vo štáte deje, zodpovednosť a byť naprosto spravodlivou voči všetkym vrstvám národa. Myslím, že by sa v demokracii nemohla udržať vláda ani majorita, ktorá by nespravodlive stranila tej lebo onej pracujúcej vrstve, ktorá by zrejme krivdila a na úkor jednej vrstvy podporovala nespravodlivým spôsobom vrstvu inú. Nespravodlivá vláda bola by najväčším nepriateľom štátu a národa, a v ňom ukrivdených.
Republikánska strana ako najväčšia strana majority je si vedomá veľkej odpovednosti pred širokými vrstvami ľudu i pred zahraničnou verejnosťou. Svoj program bude plniť svedomite a dôsledne: Učiniť rovnocenným sedliacky stav s ktoroukoľvek výrobnou pracovnou vrstvou národa. Vydobyť uznanie a vážnosti, dosiahnuť úplnej parity medzi pracujúcimi triedami. Ďalej zabezpečovať pokoj a poriadok v štáte i v spoločnosti cestou mierneho pokroku všetky vydobytky našej revolucie, byť vyrovnávateľom protív a rovnovážnym činiteľom v Československej republike. Vy, pánovia z pravice a z ľavice, nemali by ste sa dívať na nás nevraživým okom, ale videt v nás dobroprajných spojencov. (Sen. Habrman: Byli jsme a jsme pro rudo-zelenou koalici sedláků a dělníků!)
Význam republikánskej strany v našich sociálnych a hospodárskych pomerov je takého dosahu a taká politická nutnosť, že keby v našom demokratickom štáte chybovala republikánskej strane podobná složka, v záujme kľudu, pokoja a rovnomerného vývoja bolo by treba podobnú hospodársku složku utvoriť. Z tých dôvodov nemôže byť žiadna majorita v našom štáte, ktorá by funkciu štabilizácíe poriadku a hospodárskej rovnováhy zdárne konala. Republikánska strana svojou homogennou štrukturou je útvar trvalý, nepodliehajúcí politickým náladám, je silnou voči nárazom zvonku a bezpečná proti každej vnútornej krize. Republikánska strana netrpela dosiaľ žiadneho diktátu a nebude ho trpeť ani v budúcnu. Ako pevná cieľuvedomá, hospodárska a politická složka nášho štátu pôjde svojou vytčenou cestou, vedúcou k blahobytu národa a k pokojnému, pozvoľnému upevneniu nášho štátu doma i medzi národami Europy.
Menom republikánskeho klubu ohlašujem, že klub náš rozpočet odhlasuje. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má dále pan sen. Jokl.
Sen. Jokl (německy): Slavný senáte! Rozpočet pana ministra národní obrany je zajisté nejlepší ilustrací pro věčné porady Společnosti národů o odzbrojení, které se nemohou dostati z místa. My sociální demokraté byli jsme od samého začátku pessimistickými vůči těmto poradám, ale dnes je zajisté pro každého laika jisto, že dnešní kapitalistický společenský řád bez hromadného vraždění a jeho organisace nevystačí, není myslitelný. Také v Ženevě, na poradách Meziparlamentní Unie, se hovoří, ale když delegáti sedí ve vlaku, zapomene se na všechno, co se událo. Nestarají se ani delegáti, kteří se zúčastnili sjezdu Meziparlamentární Unie, o splnění převzatých závazků, aniž se chystají zúčastněné vlády k tomu, aby dbaly usnesení, k nimž došlo za souhlasu jejich delegátů, a aby tato usnesení provedly. Na konferenci Meziparlamentární Unie, která se konala v Paříži v srpnu tohoto roku, bylo po delší poradě přijato usnesení, jež obsahuje směrnice o odzbrojení a meziparlamentárním skupinám konference bylo uloženo, aby ve svých parlamentech a u svých vlád s veškerou energií, které za daných okolností jest potřebí, pracovaly k rozřešení těchto cílů. A dále se praví: >Konference žádá dále skupiny, aby účinnou propagandou mezi lidem působily k tomu, by veřejné mínění kategoricky sobě žádalo omeziti zbrojení.< S touto resolucí, na které se usnesla konference Meziparlamentární Unie, souhlasili také delegáti našeho státu, Němci i Češi. Ale marně budeme se tázati, kde že je splnění těchto převzatých závazků, vystupovati proti zbrojení a žádati, aby zbrojení bylo omezeno. Není žádné propagandy proti zbrojení mezi lidem! Zato budou všichni tito páni kolegové, kteří se zúčastnili konference Meziparlamentární Unie, nekriticky hlasovati pro rozpočet pana ministra národní obrany, jenž beze vší pochybnosti obsahuje zastřené zvýšení zbrojení. A jak se to má s usnesením a směrnicemi konference Meziparlamentární Unie, právě tak tomu je s usneseními shromáždění Společnosti národů. Shromáždění Společnosti národů, které se konalo od 5. do 27. září 1927, shrnulo své práce v obsáhlé resoluci, ve které se mezi jiným prohlašuje: >Každá útočná válka jest a zůstává zakázána. Všech smírných prostředků nutno také vždy použíti k urovnání sporů jakýchkoli, jež by vznikly mezi státy. Shromáždění prohlašuje, že státy, které jsou členy Společnosti národů, jsou zavázány říditi se těmito zásadami.< A ve zprávě třetího výboru shromáždění se praví: >Všechny delegace byly tudíž za jedno v tom, že nadále s veškerou energií dlužno sledovati cíl odzbrojení.< A jak dbá nyní těchto pokynů naše vláda? Pan ministr národní obrany prohlásil v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny: >My jako mladý stát se skromnými prostředky nemůžeme ještě odzbrojiti, abychom se mohli brániti. Budeme v této příčině musit následovati příkladu jiných silnějších a bezpečnějších států, které daleko nemají tak exponované postavení jako my.< Řeč ministra národní obrany je výstižným komentářem k jeho politice a k jeho rozpočtu. Již číslice rozpočtu nám ukazují, že máme co činiti s vysloveně zvýšeným zbrojením. Rozpočet ve výši 1400 milionů Kč převyšuje rozpočet loňský o 30 milionů. K tomu však přistupují sumy, obsažené částečně ve věcném fondu pro zbrojení, totiž 315 milionů Kč, k tomu přistupují ještě různé přesuny, jež byly předsevzaty v souvislosti se sestavováním rozpočtu ministra národní obrany. Především byl z rozpočtu ministra národní obrany eliminován obnos 16 milionů Kč, to jest obnos za sociální pojištění. Těchto 16 milionů Kč bylo přesunuto do rozpočtu ministerstva sociální péče. Výdaje pro stavby byly přesunuty podle rozpočtu ministerstva veřejných prací. Dále musíme k tomu připočísti částku 12 milionů Kč pro vojenské továrny a konečně by do této položky také patřily výlohy částkou 185 milionů Kč za vojenské pense.
Ale máme zařízení v našem vojsku, na které se v rozpočtu vůbec zapomnělo a které tudíž padlo pod stůl. V prvé řadě naše nádherné loďstvo. (Výkřiky.) Výdaje za naše slavné loďstvo se vůbec v rozpočtu neobjevují, ačkoli roku 1919 bylo prokazatelně vydáno 7 milionů, roku 1920 8 milionů, roku 1921 14 milionů, dohromady tedy 29 milionů Kč. Ve skutečnosti byly tyto cifry jistě značně vyšší. Kam se podělo loďstvo? Při intencích našeho ministra národní obrany jsme asi jistě neodzbrojili a neprodali je do starého železa. Druhá položka, kterou přesto, že jsme již jednou na to upozornili, nikde nelze v rozpočtu nalézti, týká se brněnské zbrojovky. Zákonem ze dne 12. června 1924 byla státní zbrojovka v Brně proměněna v akciovou společnost, tedy v soukromý podnik. Stát je hlavním nositelem společnosti a alespoň 45% akcií musí se stále nalézati v majetku státu. Jeho vklad u této společnosti činil tehdy na nemovitostech 17 ha. Ačkoli nám bylo slíbeno, že stanovy společnosti mají býti předloženy brannému výboru ke schválení, nestalo se tak dosud. Žádáme tudíž co nejdůrazněji, aby tajemství brněnské zbrojovky konečně bylo odhaleno a aby nám bylo sděleno, jakým způsobem jsou zaznamenány hodnoty, které patří státu, aby nám však především bylo sděleno, jak se to má s čistým ziskem společnosti, který loni a letos činil 10%, kde se tento čistý zisk vlastně účtuje, kde ho lze nalézti jako příjem. Věcný fond pro zbrojení, kterýž Národní shromáždění tak velkorysým způsobem ministrovi národní obrany loňského roku povolilo, znemožňuje nám přezkoumávati postup vlastního zbrojení. Žádáme tudíž s veškerým důrazem, aby branným výborům obou komor předložena byla zpráva o použití fondu pro zbrojení v roce 1927. Neboť nemůžeme se spokojiti s málem, co se nám sděluje o zbrojení v důvodové zprávě a ve zprávách výborových. To, čeho se tam dovídáme o postupu zbrojení, je velice málo. Vypravuje se nám jen, že nově zřízeny byly formace těžkého dělostřelectva, že roku 1928 vyzbrojeny budou všechny formace zbraněmi nejnovější soustavy, že doplněny budou ženijní oddíly a vojenské dráhy, dále že doplněn bude materiál cvičný a materiál polní výzbroje, dále stav výzbroje železnic a lodí - zde náhle slyšíme, že tu přece musí býti nějaké loďstvo - a že stav různého materiálu říčního je uspokojivý. Dále se nám vypravuje, že se staví polní lanové dráhy, dílny pro železniční dopravu, dále čluny, miny, pontonové mosty a podobné takové krásné věci. Vidíme: nekonečný šroub funguje jako namazaný a mazadlo se vymačkává z obyvatelstva berním lisem. Při tom chtěl bych jako obzvláštní charakteristikum celého rozpočtu konstatovati, že tu jsou všechny známky toho, že v příštích letech můžeme očekávati stupňování výloh na militarismus v témže, ne-li mnohem vyšším tempu.
V příloze k rozpočtu ministra národní obrany dále ve vysvětlivkách, které přiloženy jsou k cifrám rozpočtu, nalézáme na neméně nežli 18 místech vždy stejnoměrně se opakující slova >aby nenastalo překročení svého času limitovaného obnosu 1400 milionů Kč - snížená potřeba.< Víme-li však, že v zákoně o věcných potřebách obsaženo jest ustanovení, podle kterého, je-li toho potřebí, nastati může překročení obnosu 1400 milionů Kč řádného rozpočtu, pak musíme tento 18krát se opakující poukaz na sníženou potřebu bráti s největší nedůvěrou. Číslice rozpočtu a vysvětlivky vyvrací od základu pohádku, kterou německé vládní strany při změně branného zákona vyprávěly voličům, že tato změna znamená snížení počtu branců. V rozpočtu se přiznává, že dnes již zaznamenáváme zvětšeni stavu mužstva asi o 6.800 mužů. V rozpočtu předpokládá se stav déle sloužících poddůstojníků počtem 6.000. Zajímalo by nás ovšem nesmírně, kdybychom zvěděli, zdali tento stav jest již dosažen, a to zajímalo by nás proto, poněvadž pan ministr národní obrany přislíbil, že v okamžiku, kdy počet déle sloužících poddůstojníků dosáhne 8.000, nastane zkrácení vojenské doby služební. Připustil dokonce opětovně, ze služební doba má býti zkrácena až pod 14 měsíců. Poukazoval jsem opětně k tomu, že podle cifer obsažených v rozpočtu beztak musíme míti nesmírně vysoký stav dozorčích orgánů, důstojníků, poddůstojníků, déle sloužících i těch, kteří neslouží déle. Poměr vojínů k dozorčím orgánům je podle číslic rozpočtu 2:1. Ministr stěžoval si ve své řeči v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny do toho, že je příliš málo mužstva. To je vyjádřeno také v rozpočtu, tím, že se říká, že ke krytí tohoto potřebného stavu mužstva musí také různé služební kategorie býti nahrazovány civilními dělníky. Působí na nás způsobem zcela podivným, když máme příležitost jíti v různých městech kolem důstojnických domů, a vidíme, že tam hromadně jsou zaměstnáni vojáci úkony, které s vojenskou službou nemají naprosto nic společného. Když na příklad v Opavě jdete kolem obytných domů důstojníků, shledáte, že se tam vojínů jakožto ordonancí užívá ke všem možným účelům, k vyklepávání koberců, leštění podlah, opatrování dětí... (Sen. Löw [německy]: K praní plen!) To je tak interní záležitost, že se to vymyká kontrole veřejnosti. Prosil bych tedy o vysvětlení, jak se věc vlastně má se stavem déle sloužících poddůstojníků, zdali již je dosažen počet 6.000. Pan ministr národní obrany nechť konečně vážně přistoupí k tomu, aby uvedl do proudu snížení vojenské doby služební, při čemž hned prohlašuji, že se nemůžeme spokojiti služební dobou 14 měsíců, ani 12 měsíců, nýbrž že nadále cílem našich požadavků je zavedení miličního systému.
Rozpočet vykazuje, jak jsem se již zmínil, vzestup asi o 30 milionů Kč. Tuto částku klásti je především na účet nákladu osobního a zde zase především na účet výloh za gážisty. Vojenská správa vykazuje plus 7.5 milionů, vojsko plus 57 milionů Kč. Přes rozmnožení stavu mužstva shledáváme zmenšení nákladu o 14 milionů u mužstva, při čemž chci objektivně doznati, že část zmenšení má svoji příčinu v tom, že placení rotmistrů z kategorie mužstva převzato bylo do kategorie gážistů.
Slavný senáte! Důvodová zpráva prohlašuje právem, že příčinnou zvýšeného požadavku je zvýšeni platů gážistů. Dlužno velice litovati, že v rozpočtu nejen nelze nalézti ani slova o potřebě konečné úpravy žoldu mužstva, nýbrž, čeho ještě více dlužno litovati, že patrně ministerstvem národní obrany do veřejnosti daná zpráva poukazuje jen na to, že toto ministerstvo má sice na mysli úpravu žoldu mužstva, že však tato úprava je ryze formální a nepřinese žádného zvýšení žoldu mužstva. Poukázal jsem již loni opětně k tomu, že to jest opatření tak pobuřující, když na jedné straně se platy důstojníkům zvyšují, na druhé straně žold mužstvu snižuje, že odpovědní orgánové asi nemohou pochopiti účinky tohoto opatření. Co pak vlastně je žold? Žold není žádný obnos, který voják dostává zaplacen za konání služby, nýbrž obnos, který se mu dává, aby si mohl opatřiti potřebné rekvisity, čili propriety, jak se tomu tak hezky říká ve vojenské mluvě: čisticí prostředky pro vlastní osobu a pro erár, pro praní prádla, pro péči o vlastní tělo, to všechno se musí platiti ze skrovných prostředků žoldu. Tu můžeme nyní konstatovati, že patrně vládne domněnka, že těch 1.50 Kč, jež vojín denně dostává, je příliš mnoho, že lze vojínovi klidně uložiti ještě jiné výdaje. Je celá řada oddílů, poukazuji jen na detašovaný oddíl pěšího pluku č. 40 v Bohumíně, kde se vojákům srážejí nekontrolovatelné částky za různé věci, mezi jiným za noviny, které jsou vyloženy v kantině. Mimo to se sráží ještě pro YMCu a jiné věci, o kterých ještě promluvím. Nejnehoráznější věcí, pro kterou zde není příkladu ve státě ani v minulosti, je však, že se vojákům činí srážky pro věci, které prý byly zkaženy. Pod titulem >Náhrady za zkažené předměty< se naši vojáci přímo vydírají. I chci vám uvésti několik příkladů, které vám to jasně ukáží: u pěšího pluku č. 8 musí vojíni zaplatiti lněný povlak ložních pokrývek, poněvadž prý ho pošpinili. Za to byl jim stržen větší obnos několika 30 Kč. U dělostřeleckého pluku č. 34, druhá baterie, dostal každý muž dva páry bot. Když však jeden pár z nich roztrhal, bylo mu strženo 90-100 Kč ze žoldu na nový pár bot. Za pažby ručnic, které prý praskly, strhuje se 150 až 200 Kč, a rotmistr Mesta, od kterého bylo požadováno potvrzení stržené částky, odepřel vydati stvrzenku. U pěšího pluku č. 33 byly reservistům strhávány 2 až 3 Kč pod titulem >praní montur<. U pěšího pluhu č. 40 v Bohumíně, o kterém jsem se již zmínil, byly vojínům strženy 2 Kč pod titulem >natření dveří<. U pěšího pluku č. 22 v Jičíně dostali záložníci prastaré pušky. Když měli jíti domů, byli voláni do kanceláře a tam se od nich žádalo, aby podepsali protokol, ve kterém bylo napsáno, že pušky prý polámali záložníci; byla jim předepsána náhrada škody ve výši 87 Kč. Za používání komisního prádla bylo strháváno: za kalhoty 60 h, za košili 80 h, a dokonce za jednu onuci 20 h. Jsem dalek toho, abych pro tyto věci činil výtky ministerstvu národní obrany, myslím, že to leží v linii bývalé rakouské politiky šikovatelů, co se zde děje u jednotlivých vojenských oddílů. Sbíral jsem to všechno, abych mohl ukázati, co se všechno od vojáků žádá, a jak neslýchané je, když se v době, kdy se důstojníkům zvyšují platy, nepomýšlí na to, aby také mužstvu byl žold přiměřeně zvýšen.
V rozpočtu nalézají se zase obrovské sumy na střelivo a výbušiny, a to o 1.2 milionů více nežli loni, celkem 76.6 milionů Kč. Nalézáme také první výdaj pro novou střelnici v Brdských lesích. Je to nejkrásnější část Čech, území, které zahrnuje 17 obcí, s čilým ruchem turistickým, a lze bezpečně předpokládati, že zde zájem veškerého obyvatelstva bude silně poškozen. Proč jsem se toho dotkl? Nuže, poněvadž musím projeviti obavu, že zde zase bude zřízena nová pasť na lidi a obzvláště děti. Neboť bohužel také v tomto roce byla zase celá řada lidí, obzvláště dětí, obětí přímo trestuhodné nedbalosti. V říjnu 1926, když náš klub podal naléhavou interpelaci o neštěstích na střelnicích, prohlásil pan ministr národní obrany toto: >Neváhám pány ubezpečiti, že vojenská správa se snaží, aby z každého neštěstí přísným vyšetřováním sbírala zkušenosti, jaká další bezpečnostní opatření by bylo učiniti, aby se zabránilo dalším nehodám. Pánům je přece známo, že pokud se jedná o stávající pořádek, že z každé nepřesnosti anebo nedbalosti ve službě se vyvozují nejpřísnější důsledky a že se nebéře žádného ohledu, a tak tomu bude i nadále.< Velmi pěkné, ale zdá se přece, jako by se v této věci nebylo mnoho stalo. Neboť jinak bylo by snad opětování těchto strašných katastrof naprosto nemožné. Udály se během posledních měsíců tyto případy: v Němčičkách stali se čtyři hoši ve stáří od 12 do 15 let obětí zabloudilého náboje, jejž děti nalezly a s nímž si hrály. V Užhorodě nalezli počátkem srpna dva hoši ve stáří 13 let zabloudilý náboj, hodili ho do ohně a byli oba roztrháni. V srpnu nalezli 4 hoši na hranicích střelnice malacké při sbírání dříví v blízkém lese ostrý granát, ležící v trávě. Hoši počali si s granátem hráti, granát náhle vybuchl a výbuch měl hrozné následky. Šestnáctiletý Szabo a dvanáctiletý Vincek byli úplně roztrháni a jednotlivé části těla rozmeteny na všechny strany. Oba druzí hoši, 14letý Ondrejka a 15letý Svoboda utrpěli tak těžká zranění, že jim podlehli. Koncem srpna konala se na louce poblíž vesnice Sviadnova u Místku vojenská cvičení pěšího pluku č. 8, a to s ostrými ručními granáty. Dva dny před tragickou událostí cvičili vojáci do 5 hodin večer. V sobotu ráno v 8 hodin zahájili reservisté různá pochodová cvičení. Poněvadž se na cvičišti jindy pase dobytek, rozkázalo několik vojenských hodnostářů pastýřům, aby sebrali hnůj na cvičišti. Pastýři začali sbírati a nalezli při tom nabitou nevybuchnuvší zápalku, která při cvičení od střelnice odlétla asi 60 kroků za ohražení. Čtyři hoši ve stáří od 6 do 12 let, kteří zápalku našli, začali ji rozebírati, při tom vybuchla a všichni čtyři hoši stali se obětí výbuchu. Již tento jeden případ ilustruje celou trestuhodnou nedbalost, s jakou se při takovýchto cvičeních jedná. Nelze jednak naprosto vysvětliti, že se zde komandují děti, aby cvičiště vyklidily, jednak ale také, jak případ ukazuje, že tu byla zabloudilá střela, aniž by velící důstojník byl konstatoval její uchýlení a to, že náboj nevybuchl. Již počátkem září našli 4 hoši v obvodu střelnice v Malackách nevybuchnuvší šrapnel, manipulovali s ním, výbuch roztrhal všechny čtyři. Dále se událo neštěstí dne 13. října v Dolních Kounicích. Zase byly obětí čtyři děti ve stáří od 4-7 let. V polovici října událo se zase neštěstí v Užhorodě. Dvacettři dětí, mladistvých osob, stalo se obětí militarismu, a ze 23 obětí dlužno u 21 beze vší pochybnosti míti za to, že jen nesvědomité lajdáctví je příčinou katastrofy. Přímo vražednou je pro děti střelnice v Malackách. Již koncem září 1926 nalezl 19letý Zelenka na této střelnici nevybuchnuvší šrapnel. Tento vybuchl a přivodil smrt jmenovaného. O 14 dní později došlo na téže střelnici k větší strašlivé katastrofě. Pět dětí nalezlo ruční granát, hrálo si s ním, až granát vybuchl a děti dílem zabil, dílem těžce zranil. A nyní přistupují k těmto případům loňského roku opětovně dvě neštěstí na téže střelnici. Celkem stalo se 14 dětí na střelnici v Malackách a v jejím okolí obětí bezpříkladného lajdáctví. Nikdo nebude pochybovati o tom, že vedle důstojníků, kteří řídí cvičení, především vina na tomto hromadném vraždění dětí postihuje v prvé řadě velitele střelnice, i dovolil bych si dotaz na pana ministra národní obrany: 1. byl velitel střelnice v Malackách vzat již k odpovědnosti? 2. Jaká opatření byla učiněna, aby zjištění byli viníci každého neštěstí? 3. Byli viníci potrestáni? 4. Jak byly nešťastné oběti, pokud nezemřely, a jejich příslušníci odškodněni? 5. Jaká opatření byla učiněna, aby takové katastrofy byly znemožněny?