(Místopředseda dr Brabec převzal předsednictví.)
Pracující lid, vysloviv se pro komunistickou stranu, vyslovil se rozhodně proti kapitalismu, imperialistickým válkám, postavil se k obraně Sovětského svazu. Pracující lid, vysloviv se pro komunistickou stranu, vyslovil se pro sovětské zřízení a pro revoluční metody, pomocí nichž ruští dělníci a rolníci k němu došli. Dělníci a rolníci v Československu vidí rozdíl mezi daňovou soustavou v Sovětském svazu a daňovou soustavou kapitalistické vlády, vidí jak v SSSR. byla rozřešena otázka nacionální osvobozením a zrovnoprávněním všech národností, vidí mírovou politiku Sovětů i válečnou politiku Československé republiky ve službách cizího imperialismu, vidí pronikavou sociální politiku Sovětského svazu, zatím co u nás se sociální vymoženosti dělnictva den ke dni oklesťují .. (Hlas: Zbaběle oklešťují!) .... vidí, že u nás nedodržuje se osmihodinná doba pracovní a projevuje se snaha o její odstranění, vidí, že v Sovětském Rusku zavádí se sedmihodinný pracovní den, vidí, jak vojáci mají tam plná občanská práva, ale u nás bylo i volební právo vojínům odňato. Zdejší pracující rolníci jsou přetěžováni daněmi, jsou bez pomoci, zatím co rolníci v Sovětském Rusku těší se plné státní pomoci.
Marně se buržoasie snaží tato fakta zastříti, marně štve proti Sovětům, proti komunistické straně a proti III. Internacionále.
Jsme plně oprávněni jménem milionové masy svých voličů vzkázati dělníkům a rolníkům Sovětského svazu proletářský pozdrav u příležitosti desetiletého výročí ruské revoluce ... (Potlesk komunistických senátorů. - Výborně!) ... a ujistili je, že se všichni radujeme z pokroku ve výstavbě sovětského státu, ujistiti je, že stojíme při nich a jdeme za nimi k osvobození pracujícího lidu v Československu. (Potlesk komunistických senátorů. )
Místopředseda dr Brabec (zvoní): Prosím pana řečníka, aby mluvil k věci, o kterou jde!
Sen. Toužil (pokračuje): Ihned přistoupím k věci, pane předsedo!
Přátelské snahy k Sovětskému Rusku buďtež dokumentovány okamžitým uznáním Sovětského Ruska de jure a navázáním s ním diplomatických a hospodářských styků.
V důsledku volebních výsledků, jež znamenají naprostou porážku buržoasní vlády, žádáme: nechť vláda vypíše volby do Národního shromáždění a sama ať jde k čertu! (Výborně! - Potlesk komunistických senátorů.)
Vítězství socialistických stran ve volbách do obcí bude využito ve prospěch pracujícího lidu jen tehdy, přispěje-li k vybudování bojovné fronty pracujícího lidu měst i venkova. Reformní strany socialistické získaly svých posic svou oposicí a radikálními volebními hesly. Jsou jimi zavázány k radikálnímu postupu. (Tak jest!)
Volby do obcí i četné hospodářské boje dělnictva, jež jsou na obzoru, bojovný nástup železničářů atd. jsou úkazy toho, že dělnicívo zastavuje svůj ústup a reformuje se k zápasu s buržoasií. Jedině jednotná bojovná fronta povede k vítězství, jedině ona znemožní vládu buržoasie, jedině ona uskuteční vládu dělníků a rolníků, jedině ona uskuteční Svaz sovětských socialistických republik v Evropě. (Potlesk komunistických senátorů.)
Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, panu sen. Pichlovi.
Sen. Pichl: Vážený senáte! Přítomnou osnovu pokládáme za malou splátku na velký dluh, kterým je povinen stát četnictvu. A ještě tato splátka nese s sebou dosti jiných nevýhod. Četnictvu, pravda, dostává se větší možnosti sebeobrany, ale jinak nezvyšuje se zvláštním způsobem risiko, které četník nese, vykonávaje povolání, které náleží beze vší pochybnosti mezi povolání vysoce odpovědná a nebezpečná. Důvodová zpráva osnovy a také zpráva výborová sama konstatuje, že od převratu bylo u nás násilně usmrceno 45 četníků při výkonu své služby. Je to strašlivá cifra, cifra, která téměř dosahuje počtu vražd, spáchaných u nás za rok. A při tom tato cifra nevyčerpává úplně celé té tragedie, neboť nijak nepřipomíná utrpení rodin zavražděných strážců bezpečnosti republiky, nevyčerpává ani dalších mnoha desítek četníků, raněných těžce ve službě zákona, nepřipomíná nijak ani podmínek, za kterých četnictvo vykonává vůbec svou těžkou službu.
45 mrtvých bojovníků v boji o uplatnění spravedlnosti, další desítky těžce zraněných a opět další s otřeseným zdravím, toť zhruba bilance našeho četnictva za 9 let republiky. A teprve teď, po hrozných zkušenostech, ve kterých každá jednotlivost, každý případ je dramatem, dochází k tomu, co mělo býti již dávno: ke zvýšení možnosti obrany četnictva v boji se zločinem. Jen možnost se zde dává četnictvu, nikoli ještě jistota, že nebude již tolik zavražděných obránců spravedlnosti, že nebude tolik tragedií v rodinách našich četníků, stojících v prvé řadě fronty československé spravedlnosti. Ale i tato možnost zvýšené obrany je cenná, uvážíme-li, že v mnohých případech byl četník jen obětí nedostatečně vybudovaného předpisu zákona o jeho právu brániti se proti nepříteli, který byl schopen všeho a který v odboji proti zákonu videl v četníkovi první zásah spravedlnosti. Přes to neváháme však zdůrazniti, že státní správa nesmí zůstati pouze při tomto rozšíření zákonné ochrany, ale že musí jíti ještě dále, aby co možno nejlépe ochránila život četnictva. Nestačí jen předpis, ale musí k němu býti připojena i účinná pomoc v každém směru. Máme tu na mysli zdokonalení četnické výzbroje, vybavení četnictva moderními pomůckami pátracími i obrannými, ať již jde o zbraně, či o jiné technické pomůcky, či konečně o to, aby četník nebyl nucen bojovati mnohdy docela sám, jak se to již několikráte v případech celou veřejnost vzrušujících stalo. Nechceme činiti zde státní správě výtek, ale chceme věřiti, že přítomná osnova je počátkem nápravy, která bude obratem v historii našeho četnictva, jehož zásluhy o bezpečnost republiky jsou nesmírné.
Totéž, co platí o četnictvu, možno říci i o stráži bezpečnosti. Její úkol vyžaduje přečasto velké inteligence a rozvahy, protože stráž bezpečnosti koná svou službu hlavně ve velkých a větších městech, která sama sebou působí přitažlivě na všechny temné živly. Je-li četník vysazen ve službě spravedlnosti ven, až do nejzapadlejších končin, je stráž bezpečnosti postavena především do komplikovaného a rafinovaného života velkého města a má tím svůj úkol stejně těžký, jako nebezpečný. Také stráž bezpečnosti trpí v podstatě stejnými bolestmi jako četnictvo, a jest jen spravedlivé, že obě tyto kategorie strážců spravedlnosti jsou si postaveny na roveň.
Je-li tudíž jistou předností osnovy - třebas nikoli úplnou - že chce zvýšiti jistotu života četnictva a policie, nejsou předností ostatní ustanovení, zejména pokud se týče hmotných poměrů. Nepokládáme také za právě šťastné řešení otázky sňatku to, jež osnova navrhuje. Omezení třicátým rokem věku zdá se býti dosti krutým, zejména činí-li se podrobná úprava závislou na vůli vysoké byrokracie. Četnictvo v té příčině nemá příliš mnoho dobrých zkušeností. Nechceme tu vzpomínati ani zkušeností ve věci odborné organisace četnictva, při kteréžto příležitosti naše byrokracie neukázala zrovna mnoho demokratického ducha, ani nechceme připomínati otázku volebního práva četnictva, kterou si nynější většina učinila tak lehko řešitelnou.
Při veškeré závažnosti těchto otázek, které velmi těsně pojí se k otázkám občanských stran, ústavou zaručených, práv, ze kterých četník, jenž už tím, že hájí zákon a spravedlnost, především měl by se těšiti, nechceme je dnes tu rozebírati, protože nám jde o to pomoci sboru, jehož postavení jest jedno z nejodpovědnějších, nikoli však z nejlepších. Vládní osnova dost eufemisticky prohlašuje, že služební poměry četnictva upravují se zvláštními předpisy. Každý však ví, že vlastně to nejsou zvláštní předpisy, nýbrž že jsou to ony předpisy, proti kterým už déle než rok vede boj státní zaměstnanectvo.
Je-li jistým pokrokem, že státní správa odhodlala se konečně dáti souhlas k vyšší ochraně četnictva v boji se zločinem, pak není pokrokem, neodhodlala-li se skutečně zvláštními předpisy upraviti hmotné poměry tohoto sboru i stráže bezpečnosti. Nemyslíme, že služba četníkova i strážníkova dají se stejně měřiti jako služba kancelářská, že odpovědnost četníkova je stejná jako odpovědnost zřízencova v oboru kterékoliv služby jiné. Myslilo-li se na úpravu poměrů četnictva i policie, mělo se také mysliti na jeho hmotné, poměry, na poměry četnických rodin, žijících často v úplné odloučenosti od světa a za okolností co nejobtížnějších.
Byli bychom čekali, že státní správa vezme k tomu zřetel a vyjde četnictvu vstříc. Žel, nelze říci, že podaná osnova to plní. Četník i policejní strážník jsou v základě postaveni na roven jiným zaměstnancům těchže kategorií, aniž by se činil náležitý rozdíl mezi mírou odpovědnosti a namáhavosti služby. Je pravda, že usnesením vlády bylo leccos z toho vtěleno do praxe, ale pro četnictvo bylo by s větší výhodou, kdyby zde byl titul přímo ze zákona.
Přimlouváme se proto, aby vláda ve vhodné chvíli věnovala opět četnickým věcem a věcem správy bezpečnosti pozornost a upravila uspokojivě všecky otázky sem spadající. Není to jen plat, jen otázka ženitby, jen otázka obrany, je to zejména i otázka vzdělání tam, kde četnictvo vysazeno je takřka na okraj civilisace, je to otázka výchovy dětí, žijících v pohraničních samotách, je to otázka pensí pro vdovy zavražděných a jinak zemřevších četníků při výkonu povolání. Jsou to konečně i jiné menší otázky. Vyřešiti tyto věci je stejně závažno, jako opatřiti vhodné byty, a závažnější, než bráti četnictvu občanská práva. Přijímáme-li osnovu jako cenný příspěvek k řešení poměrů četnictva a stráže bezpečnosti, nechceme tím říci, že je tím vše odbyto. Naopak, celková úprava těchto poměrů teprve nás čeká. Státní správa v zájmu státu neměla by ji odkládati, naopak při této příležitosti neměla se spokojiti s řešením částečným, nýbrž jíti do všech důsledků. Problém bezpečnosti je velkou měrou problémem, míti dokonalý kádr četnictva a stráže bezpečnosti. Tento problém závisí od míry uspokojení příslušníků těchto sborů, uspokojení mravního, duchovního i hmotného. Dala si již státní správa otázku, zda učinila se své strany vše, aby to bylo? Četnictvo i stráž bezpečnosti, jak ukazuje historie 9 let republiky, stály na výši svého úkolu. Jde o to, aby státní správa stála také tak vysoko. (Potlesk.)
Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Ant. Novák, dávám mu slovo.
Sen. Ant. Novák: Slavný senáte! Vláda nám předkládá osnovu zákona, která podle názoru vlády mění a doplňuje zákon o četnictvu a zároveň o sborech stráže bezpečnosti. Podle vylíčení pana zpravodaje přichází osnova ve dvou bodech s důležitými otázkami a do jisté míry je prý nutno ji vítati. Jsem poněkud odchylného názoru od vývodů pana zpravodaje, ač přiznávám, že osnova sama je mimořádně důležitá a že by bylo žádoucí, aby se jí bylo věnovalo více času; ba dokonce se mi zdá, že ministerstvo vnitra sleduje osnovou dosáhnouti jiného účelu, než který je vlastně předmětem jednání. Do jisté míry bylo také na ujmu projednávání předlohy, že tato projednávala se v parlamentě v době, kdy veškerá politická činnost byla obrácena k mimořádně důležitým osnovám politického významu, a že předloha byla projednávána pouze ve výboru ústavně-právním, ačkoli povahou a podstatou celé své materie patřila zároveň do výboru sociálně-politického. Tedy mám za to, že předloha nebyla projednána tak, jak význam a důležitost předlohy toho vyžadují.
Vzpomínám v úvodu jedné smutné episodky. Před krátkou dobou byl jsem na hřbitůvku pohorského městečka Větrného Jeníkova na Českomoravské vysočině. Ve středu onoho hřbitůvku týčí se na poměry venkovského hřbitůvku veliký pomník. Seznal jsem, že pod německým nápisem >Zde odpočívá padlý strážmistr, který roku 1889 při vykonávání služby přišel o život<, je dole tabulka, samozřejmě německy psaná, která oznamuje, že pomník byl postaven od kamarádů padlého strážmistra. Bylo zde již konstatováno předešlým panem řečníkem, že podle vládní osnovy i důvodové zprávy pana referenta přišlo od převratu 45 četníků při vykonávání službv o život. Podle mých informací tato cifra není správná, nýbrž je daleko překročena, takže je celkem 56 těch, kteří přišli o život, kromě 4 případů, kde četník byl přejet vlakem a kde tedy nemohlo býti zjištěno, jde-li o sebevraždu aneb o násilnou start. Toto číslo vyžaduje jistě pozornosti. A když jsem se zmínil o postaveném pomníku kamarády padlého četníka ve Větrném Jeníkově, mám dojem, že dnes kamarádi padlých četníků při nejlepší vůli nemohli by postaviti těmto četníkům 56 pomníků. O tom jsem nezvratně přesvědčen i z důvodů jiných.
Oč vlastně dnes jde a co zvláště podtrhl pan zpravodaj? Vláda chce rozšířiti právo bezpečnostních orgánů na použití zbraně proti zlosynům i tehdy, když tito na výzvu se nevzdají, nebo svůj úkryt neopustí. O tom nemůže býti mezi námi sporu. Ale jde-li pouze o to, tedy jsem toho názoru, že nebylo potřebí k tomu zvláštního zákona, že stačilo prostě rozšíření pojmu; textace osnovy v §u 13, odst. 1, 3 a 4, doslova shoduje se s dosavadním ustanovením platných zákonů o četnictvu. Novum je pouze v bodě 2. v těch případech, jestliže nebezpečný zločinec, proti kterému četník zakročuje, na vyzvání četníka se nevzdá, nebo se zdráhá opustiti svůj úkryt. Nemohu se vyjádřiti o této otázce po stránce právnické, ale mám posudky odborníků. Vyskytují se zde momenty, které v běžném životě těžko lze postihnouti, a je tedy potřebí, aby každý, kdo o této otázce se hodlá pouštěti do diskuse, potřebný materiál velice pečlivě předem si také u odborníků zaopatřil. Já jsem také toho názoru, že osnova tato nevyplynula z potřeby služby, ale že osnova tato má naprosto jiné pohnutky, které vláda touto osnovou prostě zakrývá. Dovolím si také podrobněji poukázati na toto své tvrzení, které je pro mne vodítkem. Když vláda předkládá osnovu zákona, podle které provádí se několik v podstatě důležitých, ale celkem málo změn v celé té materii zákona o četnictvu a strážích, bylo by důležito položiti si otázku - pan referent přešel ji mlčením - zda nám veškeré zákony a předpisy v tomto směru vyhovují. A tu dovolávám se naší spolupráce z r. 1920. Když jsme v r. 1920 na tomto zákonu a na některých jiných zákonech - máme celou řadu opsaných a ještě nepřeložených předpisů, týkajících se četnictva - pracovali, tedy ministr vnitra, dnešní premiér pan ministerský předseda Švehla, prohlásil doslovně: >Nebude-li se nám to líbiti, neosvědčí-li se zákon, samozřejmě jej změníme.< Tedy prosím, dnes již tou částí zákona, která se z celé té materie jako pouhý určitý odstavec vytahuje, se dokazuje, že původní zákon nemůže do budoucna býti udržen tak, jak dnes je, a bylo by velice účelno, kdyby ministerstvo vnitra v prvé řadě bylo přišlo s úplně novou předlohou, kde by se mohly napraviti i jiné nedostatky a vady. To, co dnes napravujeme, je pouze nepatrná část. Pánům, kteří tuto otázku ovládají a jí se zabývají, je velice dobře známo, že zákony o četnictvu v převážné většině neznamenají nic jiného, než opsání starých zákonů rakouských stejně tak, jako celá řada nařízení. Dnes na př. je to jedna otázka, která zdá se býti do jisté míry ožehavá. Podívejme se, jaký úkol má četník. Četník dříve za Rakouska byl podřízen ministerstvu války. V republice jsme podřídili plným právem četníka ministerstvu vnitra, poněvadž jeho úkoly jsou do značné míry odchylné od úkolů ministerstva národní obrany. On je v prvé radě orgánem právního řádu. Ale prosím, kdo je jeho učitelem, kdo stojí na vedoucích odpovědných místech? Samozřejmě, že důstojník. Ale velká většina důstojníků jsou důstojníci z kadetky, důstojníci vojenští. Tam, kde by měl v prvé řadě státi v čele právník, tam, kde je v prvé řadě potřebí učitele, tam dnes v ohromné většině, snad na 99 %, tuto službu vykonávají vojenští důstojníci z kadetky, kteří podle názoru četnictva a každého, kdo tuto otázku aspoň částečně studoval, nejsou na svém místě. To je také právě jedním z nařízení, která jsme převzali z Rakouska z doby France Josefa a která stále ještě dnes jsou v platnosti. Bylo by velmi žádoucí, aby v celém tomto tělese nastala podstatná změna.
(Předseda dr Hrabán ujímá se předsednictví.)
Pan referent také zde stručně poukázal na vývoj žandarmerie, co znamenala v době dřívější, za éry Bachovy: Pravda, každá doba má, řekl bych, svou žandarmerii. Známe z historie rejthary, známe dobu inkvisičních soudů. To byla také doba, která si vytvořila své ochránce pro svůj právní řád a pořádek. Nyní právě stojíme u problému, jakého ochránce právního řádu a pořádku má sobě vytvořiti demokracie, zda to, co jsme v tom celém sboru převzali, odpovídá také pojmům skutečné demokracie. Za Rakousku byla to všeobecně známá autorita >z boží milosti<, autorita "Jeho Veličenstva" . Dnes je to autorita demokracie a tu bychom velmi rádi viděli, kdyby i po této stránce mělo naše četnictvo skutečně demokratický ráz a, řekl bych, demokratické všechno to, co s tím souvisí, vedení atd.
Ale prosím, předloha zákona to, co nazýváme demokracií - jak v závěru na to dovolím si ještě poukázati - daleko zhoršuje. Tedy po této stránce nelze mluviti o předloze zákona vhodné pro demokratickou republiku. Nechci mluviti o tom, že také u nás v republice bylo v několika případech četnictva zneužito k ochraně majetku t. zv. silných jedinců. To je známo. Samozřejmě trvám na zásadě, že četnický sbor je zde jedině a výhradně k ochraně majetku a společnosti proti zločinným živlům. Jak si tuto činnost četnictva ceníme, nemusíme snad dokazovati zvláštními projevy. Dokázali jsme již celou svou činností od převratu, že máme na zřeteli zájem republiky a všech těch složek, které do republiky zapadají, tedy i sboru četnického, a přejeme si, aby mohl vykonávati svou těžkou službu při risiku pokud možno nejmenším.
Pánové, je zde ovšem zajímavá také jiná otázka, jak máme službu rozdělenu právě při službě bezpečnostní. Máme četnictvo, máme policii státní, máme policii komunální. Ministerstvo národní obrany má také svoji policii - jmenuje se to poněkud jinak. Ministerstvo zahraničních věcí má také svoji policii - jmenuje se to poněkud jinak. Ministerstvo vnitra vedle četnického sboru má také svoji policii - jmenuje se to poněkud jinak. Služba bezpečnostní je u nás tak roztříštěna, že by již bylo velmi na místě, aby byla do určité míry stejnoměrně upravena. Nezasvěcenci nemají ani tušení o tom, jaká rivalita vládne velmi často mezi policií a mezi četnictvem. Svědčí o tom na př. případ šťáhlavské vraždy. Někteří pánové ho budou znáti. Ale nemusím ani jíti k případu šťáhlavské vraždy. Máme u četnictva jednoho odborníka na slovo vzatého v daktyloskopii. Je to štábní kapitán pan Povondra, jemuž po této stránce, pokud se týká jeho odborných znalostí v daktyloskopii, nemáme dnes hned tak rovného. Ten má ve svých rukou 2/3 cikánů vedle celé řady jiných takových různých lidí. Pracoval na policejním ředitelství, ale byl odtamtud přednostou státní policie panem radou Knotkem přímo vytlačen. Musil odejíti, odstěhovati se odtamtud. Nyní se v tomto oboru pracuje přenášením. Pan štábní kapitán Povondra má kancelář někde v horoucích peklech za vodou, a na policejním ředitelství nesmí býti, poněvadž ty dva úřady na sebe úžasně sočí. Jejich činovníci nesnesou priority toho druhého, nesnesou, aby v některém oboru zvláště se uplatnil. Pod svícnem bývá tma. To je zrovna v Praze pod svícnem ministerstva vnitra, kde tato rivalita panuje. I v jiných způsobech a obměnách se vyskytuje. Na venkově právě šťáhlavská vražda v nedávných dnech je toho typickým dokladem.
Tedy i zde je nejvýš na čase, aby bylo uvažováno, do jaké míry má býti chráněna bezpečnost občana proti živlům zločinným jednotně, jedním vedením. Dnes jsou pro každý sbor této stráže jiné předpisy, každý je na jiném podkladě organisován a panuje vzájemná řevnivost. Důsledky toho se pochopitelně objevují. Vidíte to na př. u policie. Máme stráž uniformovanou a neuniformovanou. U četnictva dočkala se naše správa toho, že Lecián docela klidně prohlásil: >Ne, četníka jsem se nebál, toho jsem poznal na dištanc a dovedl jsem se vždy připraviti.< My jsme byli tak důvtipní a důmyslní, že jsme jim dali na čepici pořádné znamení. >Feindesabzeichen<, jak se za Rakouska říkalo, aby to bylo hodně viditelné. Račte odpustit, to že je služba bezpečnostní, když ten, kdo jí má vykonávati, je na kilometr viditelný a každý zločinec ho pozná a může se připraviti na obranu i útok? Lecián vám to potvrdil. Připravil se, případně zmizel. Tak se vykonává bezpečnostní služba u četnictva. Četník podle platných předpisů nesmí vykonávati službu v občanském oděvu. On se jinak nesmí přiblížiti. On se může přiblížiti jen tehdy, když je v uniformě podle předpisu. Podle předpisů nosí muzeální staromodní zbraně, jak pan referent správně řekl. Viděli jsme, že v době poválečné každý lupič, každý z těchto pochybných živlů je vybaven nejmodernější opakovací pistolí, kdežto četník je na něj tak hezky vyparáděn, aby ho z daleka poznal. Bylo by zajímavé zjistiti při těch 50, 52 nebo 54 případech smrti četníků při vykonávání služby, kdo také nepřímo smrt četníka zavinil, když četník se postavil v plné parádě, aby zločinec se mohl včas proti němu zajistiti.
Pánové, po této stránce je také důležito sledovati, mnoho-li jsme na četnictvo a bezpečnostní službu vydali. Nemůžeme to přesně kontrolovati. Podle státního rozpočtu možno kontrolovali přesně snad jen bezpečnostní službu komunální, ostatní se vymyká přesné kontrole; to by vyžadovalo ohromné práce, a to není možné.
Vydali jsme na četnictvo plné 2 miliardy. Je samozřejmé, že další bezpečnostní služba stála také značné obnosy, a řeknu-li 5 miliard, je to vysoká cifra, kterou jsme za dobu trvání naší samostatnosti věnovali na naši bezpečnostní službu, ale přes to však není tato služba mnohdy dostatečně vybavena.
Chtěl bych ještě zvláště zdůrazniti věci, kde to odporuje základním zákonům. Zákon o četnictvu je do jisté míry protiústavní již z toho důvodu, že civilní občan je postaven pod kontrolu četnických důstojníků, a nyní se vláda stará o to, aby tito četničtí důstojníci byli naprosto všemocní. Pánové, tím nepovídám nic nového. Pan ministr vnitra to také dobře ví, jak jsem přesvědčen, že máme dnes aktivního generála v četnickém sboru, který je aktivním fašistou a těší se na okamžik, až bude moci převzíti velení nad nějakou aktivní milicí. O tom jistě ví pan ministr vnitra tak dobře jako já, vědí případně o tom i někteří páni jiní. Jméno dotčeného pána nemusím prozatím jmenovat, poněvadž, možná že jich tam je ještě několik. Ale je to ukázka, jaké poměry dnes u nás v četnickém sboru panují.