Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Dávam slovo pánu sen. dr Brabcovi.

Sen. dr Brabec: Slavný senáte! Slyšeli jsme tu velmi silná slova... (Sen. Hubka: A zdravá slova!) dovolte, na to přijdu - a ještě silnějším hlasem pronesená. Jsem přesvědčen, že to, co kol. dr Soukup zde mluvil, mluvil z hlubokého a poctivého přesvědčení. Vím, že kolegové z oposice mají ty názory, kterými proti nám z vládní majority bojovali s takovou energií a vytrvalostí v ústavně-právním výboru. Ale, velectění, těmi silný mi slovy nevyvrátíte pravé podstaty věci, jak se jevila na základě důkladných diskusí. Řeknu vám jen jednu věc. Slyšel jsem hrozné nářky, že tyto dvě předlohy promrskáváme, že tím se snižuje prestiž senátu, že jednáme způsobem div nám neřekli nesvědomitým. (Sen. Zimák: Ale do noci není třeba jednati!) Pánové, jednati do noci není nesvědomité, ale je velmi nepohodlné. (Sen. Časný: Ale nesvědomitý je ten spěch, se kterým jste to provedli!) Někdy je třeba i toho spěchu, zejména prosím, když nám přišel zákon tak pozdě, když nám přišel zákon z posl. sněmovny v posledním okamžiku, a my jako každá vládní majorita... (Sen.Hubka: Ale nemusil býti projednán do 15. července! Mohlo se to státi na podzim!) Pánové, promiňte, jsem tak otevřený, že vám řeknu: Nyní musíme počítati s určitou politickou situací a podle toho musíme jednati. Přece nás nepovažujete za tak naivní, abychom si tyto věci nespočítali, abychom nevěděli, když vám dáme čas, co všechno vy budete dělati. (Sen. Habrman: Tak nebezpečné to není! - Sen. Hubka: Tak se toho bojíte! - Výkřiky.) Jak vy tu mluvíte, kdybych chtěl a mohl mluviti, považoval bych to za nebezpečné.

Ale, pánové, raději pojďme k tomu věcnému. Trvám tedy na tom, že jsme tyto dvě předlohy velmi důkladně projednali v ústavně-právním výboru a že snad o žádných z předloh nebyla debata s obou stran říkám - a ne jednostranně - tak věcná a tak pronikavá jako právě o těchto předlohách. (Tak jest!) A jestliže my troufáme si je zde před vámi hájiti ve veřejné schůzi v plenu senátu, můžeme tak učiniti s klidným a dobrým svědomím. (Sen. Habrman: Ale hájíte protilidovou věc!) Mýlíte se, pane kolego, nedivím se Vám, ale my s našeho hlediska jsme přesvědčeni, že děláme něco, co je v demokracii pokrokem. (Sen. Habrman: Podle vašeho názoru, to se ukáže!) Ano, to se ukáže a já velmi klidně vyčkám tohoto budoucího vývoje. Já naopak jsem toho názoru, že tyto vaše názory jsou při nejmenším přepjaté, nejsou-li do jisté míry strojené, (Sen. Habrman: Naprosto ne!) poněvadž jste v jistém nervovém stavu pro vás jistě nepříjemném. Vidíte, že my zde rušíme jisté dílo, proti kterému jsme bojovali od prvního okamžiku, aspoň my národní demokracie, a že po letech vytrvalého úsilí přicházíme konečně k tomu... (Sen. Habrman: S Němci a Maďary!) Pánové, prosím, ti Němci a Maďaři přijdou také. Pro mě to jsou státní občané stejných práv jako ostatní. (Sen. Ant. Novák: Němci do vlády, národní demokracie do revoluce!) To jsem já nikdy neřekl ani neschvaloval. To nemusíte mně připomínati. (Sen. Ant. Novák: Mluvíte jménem strany!) Zajisté, prosím, a ta strana má stanovisko to, které já hájím. (Sen. Ant. Novák: Padlo to heslo nebo ne?) Ze strany ne. Strana to neřekla. (Sen. Zimák: Ta nemá ústa!) Má ústa a mluví teď v tu chvíli mými ústy.

A teď, prosím, abychom si řekli něco o tom postavení senátu. Pánové, také byly velké námitky, že senát si zde zadává, že není považován za stejnou zákonodárnou složku. Já bych jen na jednu věc upozornil, abychom si byli vědomi, že jsme tu dva sbory zákonodárné, které jsou takřka stejným způsobem voleny hlasováním lidu a že tudíž není žádného jiného rozdílu, než že my, senátoři, jsme voleni trochu menším počtem voličů, ale za to snad zralejších a zkušenějších a že jsme dále voleni v menším počtu voličů, tedy zároveň v počtu vybranější (Hlas: Vzali jste důstojníkům a vojákům volební právo a cikánkám jste je ponechali!) Co se týče cikánek, divím se vám. že tak lehkomyslně mluvíte o volebním právu žen. To bych si ušetřil.

A nyní bych si dovolil přejíti hlavně k vývodům pana kol. dr Witta, kterého jsem přímo vyzval a požádal. aby své vývody přednesl ve veřejné schůzi zde v plenu, a jsem mu velice povděčen, že mé žádosti vyhověl, poněvadž jsem to pokládal za velice důležité, abychom to. co jsme si řekli v ústavněprávním výboru, řekli zde na této tribuně, jakožto širší a slyšené celou československou veřejností. My se ovšem ve velice podstatných bodech rozcházíme. (Sen. Zimák: Československou veřejností!) Zajisté, pro mne to ťčeskéŤ a ťslovenskéŤ je úplně totéž. Já v tom žádného rozdílu nevidím a nečiním. Vyvrcholení našeho sporu se nalézá v posuzování čl. 10. O tomto článku všichni oposiční řečníci tvrdili, že je protiústavní, že obsahuje nebezpečnou plnou moc in bianco dávanou vládě, že je to jakýsi Prügelpatent a že uvádí státní občany, abych tak řekl, do nebezpečí, že by byli vydáni v plnou libovůli politických úřadů. Tak asi ty věci byly formulovány, vy jste.je zde slyšeli. Dovolte tedy, abych tyto námitky proti čl. 10 podrobil jisté kritice, a to především, co se týče té protiústavnosti. Jedná se tu zejména o § 55 ústavní listiny a jeho výklad, že vládní nařízení mohou býti vydávána v mezích určitých zákonů. Asi tak je to stylisováno. Tedy zde by bylo možno snad příti se o to, v jaké míře ústavní listina připouští vydávání vládních nařízení. Je zde především požadavek určitého zákona a je zde dále požadavek provádění toho zákona. Tvrdím. že čl. 10 je takovým zákonem, který je určitý a ve kterém se provedení ukládá vládě. Ihned na začátku se tam praví: ťVládním nařízením budou sjednoceny a upraveny předpisy o řízení ve věcech. náležejících do působnosti politických úřadů - čítajíc v to exekuční řízení - se zřetelem k účelnému zjednodušení a urychlení řízení.Ť Tedy prosím, zde jsou meze velice přesně vytčeny, co vládní nařízení může obsahovati, a mám za to, že není správné říkati, že se tu přenáší nějakým způsobem zákonodárná moc na vládu, nýbrž že se tu skutečně ukládá vládě jen provedení, pokud se tu mluví o sjednocení a upravení předpisů již stávajících.

To není tvoření nových norem. A ještě je to velmi zaklausulováno... (Sen. Habrman: Kdyby tak byla rudozelená koalice dělala tento zákon, já bych rád slyšel, co byste tomu říkal!) Pane kolego. mne už znáte celou řadu let. Já mluvím vždy stejně a buďte ubezpečen, že bych i té rudozelené koalici nechtěl křivditi. (Sen. Habrman: Něco jiného je na jedné straně barikády a něco jiného je na druhé straně barikády!) K požadavku urychleného řízení, při tom tvrdím, že tento předpis je velmi praktický, že kdyby tato velká materie měla býti u nás v této formě uspořádána tak, jako to děláme se zákony, ztratili bychom při tom tolik času, že by tím určitý zájem na rychlé úpravě veřejné správy utrpěl, a že je to rozumné a praktické, když zde volíme tu formu, že vytkneme určité meze. že ukládáme vládě, aby tu věc provedla, ale při tom neporušujeme žádným způsobem předpoklad souhlasu zákonodárných sborů, poněvadž máte jej obsažený v posledním odstavci téhož článku, kde se praví: ťVláda je povinna nařízeni vydaná podle odstavce 1 předložiti oběma sněmovnám Národního shromáždění do 4 neděl po nejbližší její schůzi ke schválení. Odepře-li jedna sněmovna Národního shromáždění schválení, pozbývá nařízení platnosti dnem odepření.Ť

Táži se vás: při odpovědnosti, jakou vláda má vůči parlamentu, myslíte, že se bude směti opovážiti do nařízení dáti něco takového, o čem by jedna nebo druhá sněmovna z důležitých důvodů řekla:.Já s tím nesouhlasím - že by vydala se některá vláda nebezpečí, aby takovým způsobem nařízení již v platnosti jsoucí... (Sen. Habrman: To je přirozené, že to také schválíte!) Ne, pánové, proč chcete nám to supponovat? Přirozené jest spíše, že vláda chyb bude se snažiti vyvarovat, čili jinými slovy článek 10. tak, jak je formulován, velmi dobře respektuje zájem státu a jeho administrativy, tak i jeho bezpečnost co do zákonodárné moci.

Je potřebí se na věci dívati jen docela věcně a nezaujatě. Tady by se snad mohlo debatovati a my jsme také debatovali o t. zv. problému delegace zákonodárné moci, ale mám za to, že o tento problém v našem případě vlastně nejde. A třeba kolega Witt ve své řeči tvrdil, my že jsme primárním elementem zákonodárné moci, a myslil, že zde v čl. 10. věc se staví obráceně. musím říci, že po mém soudu se velmi mýlil. My jsme tím primárním elementem a zůstaneme jím, poněvadž zde dáváme určitý zákon, určitou normu, vytýkáme určitou mez a ukládáme vládě provedení a vyhrazujeme si ještě kontrolu a eventuelní neplatnost opatření vlády, kdybychom projevili nesouhlas. Když se podíváte na čl. 10. s tohoto hlediska, mám za to, že připustíte při nejmenším, že máme zrovna tak věcné a silné důvody pro hlasování, pro schválení tohoto článku, jako vy uvádíte proti schválení. Řeknu upřímně, že vaše stanovisko... (Sen. Habrman: Naše názory se rozcházejí s Vaším názorem ohledně lidovosti a demokratičnosti!) S tou demokratičností se u nás tak všelijak... (Sen. Habrman: To jest ovšem pro mnohé pány otřepaná fráze!) Já neřekl nic o otřepané frázi, nejdu tak daleko, ale říkám, že se u nás ta demokracie nevykládá vždycky správně a v lecčems se demokracie vidí, kde není.

Slyšel jsem zde, pánové, řeči o tajném, rovném hlasovacím právu. Řeknu vám upřímně, pánové, v našich zákonech je ještě jedna věc, kterou zrovna tak potírám od začátku, co mám čest býti členem tohoto sboru, a že.je to zákon, pro který jste s nadšením hlasovali, a já říkám, že je to to největší znásilnění vůle lidu a jejího projevu, jaké si jen možno představiti. To jsou vaše vázané kandidátní listiny. (Sen. Hubka: Mohli jste je odstraniti!) Nemějte starosti, k tomu dojde, zde není na to místa. (Sen. Polach: To jest kontroversní!) Moje přesvědčení je, že je to jedno z těch největších znásilnění vůle lidu a falšování jeho projevů, jaké si jen možno představiti. A když již jsem při té věci, řeknu, že se šlo proti tomu tím způsobem, že se řeklo, že technicky to není proveditelno, abychom měli volné kandidátní listiny. Já se táži, proč je to možné ve Švýcarsku? (Sen. Modráček: Tak to udělejte!) Také k tomu dojde, povídám vám. Jen vám to připomínám, když mně mluvíte tolik o té své demokracii, a pravím vám, že se v té demokracii můžete mýliti, neříkám, že jste chtěli vědomě lid znásilniti. Vy jste se klamali. Měli jste za to, že tím tomu lidu prokazujete něco demokratického, a já vám říkám, že to není demokracie, že je to pravý opak demokracie. (Sen. Hubka: To je názor!) Zajisté názor, ale já za ním stojím. Když se jednalo o župy, také to byl názor a já se na to jako dnes dobře pamatuji, jak na ten hlouček národních demokratů bylo útrpně díváno, a dnes se ty názory změnily. Přes to to není žádná hanba. (Hlas: Protože se změnila většina! - Sen. Habrman: Bez Němců a Maďarů byste to neprovedli!) Ne, ale protože se seznalo, že to s těmi župami, jak bylo proponováno, nejde, že by župy znamenaly místo zlevnění a zjednodušení administrativy zdražení a zkomplikování a v eventuelní krisi by mohly znamenati i ohrožení státní jednoty, ačkoli právě župy byly dělány jistě v tom přesvědčení, že nám stát scentralisují a spíše ztuží dohromady.

A dnes přicházíme k názoru, který chceme svou vůlí prosaditi, říkám to docela otevřeně, že naopak tu jednotu státu vidíme v zemích, v těch výsledcích historického... (Hlas: Však se to ukáže!) - já na to klidně také počkám - v těch výsledcích historického vývoje, které jsme nechtěli dovoliti, aby byly z mapy našeho státu smazány.

A, pánové, co vás možná i zviklá ve vašem přesvědčení je, když vám řeknu, že my stejným způsobem, jako já vám vykládám podstatu čl. 10, že my stejně s vámi, pánové z oposice, jsme vykládali ústavu v jiných případech, a to zákonem. A já vám aspoň jeden takový příklad, abyste se mohli přesvědčiti o seriosnosti mého tvrzení, budu citovati. § 19. odst. 1 ústavní listiny zní doslova - já to opsal - a konečně sami byste se mohli přesvědčiti, poněvadž ten svazek Sbírky zákonů a nařízení leží na mém stole: ťO platnosti voleb do sněmovny poslanecké i do senátu rozhoduje volební soud...Ť Nemějte mi za zlé, když vás upozorním na slova ťo platnosti volebŤ, tedy něco z doby výsledků voleb... (Sen. Zimák: Mohol by sa stáť podvod!) Pane kolego, počkejte, až to dopovím. Oba zákony, zákon o volebním soudě i ústavní listina jsou vydány z data 29. února 1920, tedy takřka jedním dechem. V §u 13 volebního zákona stojí: ťVolební soud - tedy, který má rozhodovati o platnosti voleb - rozhoduje, že člen Národního shromáždění neb župního zastupitelstva pozbývá mandátu, protože...Ť Tedy volební soud má rozhodovati o platnosti volby a najednou jsme usnesli všichni zákon, že volební soud rozhoduje o tom, že člen pozbývá mandátu proto, že po volbě ztratil volitelnost, anebo že přestal býti z důvodů nízkých anebo nečestných příslušníkem strany, z jejíž kandidátní listiny byl zvolen. Pánové, co to je? To je extensivní výklad ústavní listiny, daleko extensivnější než ten, který já si žádám pro čl. 10, daleko extensivnější a ještě k tomu ve formě mnohem silnější, ve formě zákona, který jsme usnesli. Tedy, velectění, já to uvádím proto, abyste nás nemohli viniti z nějaké, řeknu, nepoctivosti, jak se to stalo, (Sen. Habrman: To ne, ale ze stranické zaujatosti!) ani z nějaké zaujatosti, ani ze stranickosti nás nemůžete viniti. Podávám vám doklady, že vy jste s námi dělali mnohé věci, proti nimž dnes bojujete. (Sen. Habrman: To se s tím nekryje!) O tom si můžeme pohovořiti jindy, to by nevadilo.

Ještě přijdu na ostatní obsah čl. 10. Mně se tu jedná především jen o to vytýčiti poměr toho článku k ústavní listině. Kol. dr Witt učinil včera také poznámku, že prý se nejedná o vážnou organisaci správy. Pánové, vy všichni z oposice, pokud jste tehdy s námi o věci jednali a proti nám jste dělali župní zřízení, tehdy jste přikládali župám a župnímu zřízení ohromnou váhu. (Sen. Habrman: To nebylo proti vám!) Co se týče žup, ano. (Sen. Habrman: My jsme nikoho nevylučovali z volebního práva, jako vy to činíte!) My jsme byli proti župám a vy jste tehdy tomu přikládali velkou váhu, a dnes váš řečník praví, že se tu nejedná o žádnou vážnou organisaci veřejné správy, když ty župy rušíme a zavádíme země. Promiňte, já nevím, co už je tedy vážnější, na čem vám tedy záleží. My jsme se s tím, specielně naše strana, nikdy nesrovnávali, dnes konečně jsme přesvědčili vládní většinu, že je to potřeba změniti, a nám se řekne, že se nejedná o vážnou organisaci veřejné správy. To je při nejmenším veliký omyl. (Sen. Habrman: On to mínil v jiném smyslu!) Já bych ho tu věru rád měl, ale to je při nejmenším veliký omyl, kterého se dopouštíte. My ovšem nečiníme tak pouze z historických důvodů, že měníme župní obvody, my tak činíme, jak na to ještě přijdu ve své řeči, také z důvodů úspor a vyrovnávací veřejné administrativy, z důvod u toho, že restringujeme tím způsobem velmi velký počet instancí. že odlehčíme ministerstvům a vrátíme je jejich pravému úkolu. Na to si dovolím v pozdějším průběhu své řeči přijíti, neboť považuji tyto stránky našeho návrhu za velmi důležité.

Nemám přirozeně námitek proti požadavku, který přednesl kol. Witt, pokud se týče samostatnosti a neodvislosti policejních soudců. Proti tomu žádný pokrokový člověk nemůže ničeho namítati, ale musím odmítnouti jeho podezření, že by u nás, než tak bude, musila nastati nějaká policejní persekuce. A zrovna tak musím odmítnouti jeho domněnky, že budou dávány libovolně pokuty jedněm a vězení druhým. Pánové, proč mluviti takovým způsobem?

On se ohrazoval proti tomu, že jsem řekl, že bojuje podezříváním a hypothesami, a zde prosím je máte. Kdo je to ten viník, komu libovolně podle jeho názoru bude dáno to vězení? To je oposičník, to je ten, kdo není ve vládě. Já se vás táži, pánové: Myslíte, že věčně budeme ve vládě, že nebudeme také někdy v oposici? (Sen. Habrman: Také se toho dočkáme!) A myslíte, že jsme tak krátkozrakými, že bychom si ten bič na sebe pletli? Promiňte, to by byla velmi dvojsečná zbraň. A proto prosím, pánové, jsou ty obavy, které se tu pronášejí, docela zbytečné. Ale nejenom zbytečné, ony jsou také naprosto neodůvodněné, poněvadž až dosud v našem obnoveném státě jsme nic takového neprožili. Proč tedy vlastně ta přílišná nedůvěra, proč to podezírání? (Sen. Hubka: Župy se nevžily!) Nemohly, to bylo mrtvě narozené dítě.

Stejně je těžko mluviti o námitce ne bis in idem... (Sen. Habrman: Nás bolí to, že není zde důvěra ve voliče, že se to dává byrokracii!) Já na tu otázku přijdu, pane kolego. Po mém soudu se rozcházíme v tom. co vy jmenujete důvěrou voliče a co jmenujete nedemokratickým, nelidovým. U mne ten úředník a ta byrokracie není žádnou nelidovou instancí (Sen. Habrman: Ale je to vrchnost, statuujete ji za vrchnost a obyvatelstvo za poddané!) My vrchnost ve státě musíme míti. Kdybychom neměli ve státě vrchnosti, tedy bychom tu měli anarchii a já pochybuji, že vy byste byl stoupencem té myšlenky, jak vás znám. (Sen. Habrman: Máme demokratické velké státy s velkou tradicí a tuto vrchnost neetablovaly.) Pánové, kdybych měl dosti času, řekl bych vám, jak jsem byl svědkem, a Vy jste tam byl ovšem také dlouho v těch Spojených Státech, jak jsem tam viděl vrchnost, která dovedla velice tvrdě zasáhnouti proti jistým živlům, které udělaly jen abych tak řekl zdání pokusu rušiti určité průvody a projevy jim nepříjemné a nelibé. (Sen. Habrman: Proti nezákonnostem a násilí, nikoli proti právu lidu!) Oni tomu také říkali právo lidu, ale udělali s nimi krátký proces, uklidili je pryč, ani jsme se nestačili ohlédnouti, a byl pokoj. (Veselost.-.Sen. Habrman: To je něco jiného. Nikdo z nás se neozve proti odstraňování násilí!) To.je právě pořádek ve státě. Až mně uvedete příklad, že někomu z vás bylo takové příkoří učiněno, budu já prvním vaším advokátem. (Hlas: To bude pozdě!. - Sen. Polach: To budete advokátem diaboli!) Když budu hájiti vás? (Veselost.)

Abych přišel k tomu ne bis in idem. Co to znamená? Kolega dr Witt měl na mysli, že se zde ukládá dvojí trest za jeden trestný čin. Ty věci tak nejsou. Zde se nejedná o žádnou kumulaci trestů, nýbrž o konsumpci menšího trestu trestem větším. To kolega Witt by měl věděti, a jestliže to nechtěl věděti, pak to nechtěl věděti jen z důvodů svého příslušenství ke straně, poněvadž se mu to hodilo, aby tím způsobem operoval proti našim vývodům, a nemohu ho uchrániti výtky. že tak trochu mátl mysl lidu. Naše právo takových případů už zná více a není to žádné novum. Tedy není naprostou pravdou tvrzení, že bychom byli laxně nazírali na osnovu. Naopak. My se snažíme vládnouti docela v duchu ústavy a úzkostlivě se držíme znění ústavy, kterou jsme si společně dali, a já říkám, že náš parlament má dosti prostředků, počínaje projevem nedůvěry vládě až k obžalobě ministrů, aby zjednal ústavě platnost. Všechny ty obavy byly docela lichými a při nejmenším předčasnými proto, poněvadž není tu žádného případu, na který by bylo možno poukázati, že takovým neb oním způsobem ústava byla porušena.

Já přecházím ke kladnějším stránkám našich předloh jak o organisaci veřejné správy tak i o volbách do zastupitelstev zemských a zastupitelstev okresních a považuji právě tyto kladné stránky za největší pokrok, a sice za největší pokrok i ve zjednodušení personálií. Zde se prosím tak všelijak mluvilo o tom, že jsme nemohli najíti 20 nebo 21 schopných županů. Já sice jsem ten názor slyšel toliko z úst našich lidí, já jsem o něm přemýšlel, je-li to možno nebo ne, ale při té velké přemíře inteligence, jakou máme, myslím, že bychom je našli mezi naším úřednictvem dosti lehko, ale myslím, že těch 21 županů a ty sbory byrokracie kolem nich utvořené by byly daleko dražší, než čtyři zemští presidenti s těmi jejich úřednickými sbory, a zde myslím, že leží jádro věci, totiž že my bychom si udělali správu zbytečně dražší, nehledě ani k obtížím, které jsme prodělali, a vlastně ani jsme to nemohli uskutečniti, k obtížím, které jsme měli s ustanovením hranic žup, jejich velikosti, jejich sídel a jaké jsme si vyvolali obtíže komunikační. To všechno, pánové, prosím při tom, když zavedeme zase zemské celky, se značně zjednoduší a mnohého se vyvarujeme. Tedy vidím jednak zjednodušení veřejné správy, jednak její zlevnění a usnadnění. pokud se týče komunikace. Ale vidím také ještě další prospěch, o kterém se málo mluví a neoceňuje se dobře se strany pánů z oposice. vidím, že děláme pouze dvě instance, a to je nové zjednodušení a zlevnění administrativy, na které by se nemělo zapomínati. Pánové, pamatuji se velmi dobře, co nám právníkům to dělalo za obtíž, když jsme přemýšleli o instancích, obce, okresní zastupitelstva, župy, župní svazy, event. ministerstva. Prosím vás, pánové, kdy se občan dovolává nějakého úředního rozhodnutí a kdy má projíti ten výkon tři instance, neřku-li snad ještě více? Tedy všelijak se to kombinovalo, jakýmsi přeskakováním a vynecháváním jednotlivých instancí, ale všechny tyto projekty selhaly. My jsme s tím nemohli býti hotovi. Jakmile jsme se ustálili na myšlence zemských celků, věc je jednoduchá, a při tom zase to připomínám, na našem rozvoji veřejné administrativy. Proč? Poněvadž zachováváme a velmi rychle budeme moci organisovati okresní zastupitelstva, zejména u nás v zemích českých, kde mají svoji velikou minulost, a můžeme je snadno přenésti i na Slovensko a Moravu, kde mají předchůdce v silničních výborech, a na Slovensko, kde mají eventuelně předchůdce v malých župách, a přijdeme tam, že posloužíme Slovensku tím, co mělo do jisté míry, to jsou okresní zastupitelstva místo malých žup, a vedle toho splníme jeho požadavek po autonomii, že jim dáme příležitost, aby ve vlastní zemi sami hospodařili.

Velectění, když všechny tyto věci uvážíte, nemůžete se uzavříti názoru, že tyto dvě předlohy mají své velké přednosti a že to není takový útok na demokracii a samosprávu lidu, to že je veliký omyl.. (Sen. Habrman: To jmenovací právo také?) Na to jmenování také přijdu. Myslím, že i v tom nemáte naprosto pravdu.

A teď ještě jednu důležitou věc, jeden důležitý důsledek, a sice to, o čem již jsem se zmínil, že našim ministerstvům při tom bude uvolněno. Ministerstva, která jsme v tom, abych tak řekl, prvním poblouznění popřevratovém zahrnuli pracemi I. instance a která v těch pracích tonula, zase vrátíme jejich pravému úkolu jakožto ústředních orgánů správy státní, které mají kontrolovati, míti iniciativu ve státě a zkrátka vládnouti ve velkém slohu, a nemají se vybíjeti a ubíjeti v malichernostech a drobnostech. To je také jedna věc, na kterou musíme, chceme-li pokrok ve státě, chceme-li zabezpečiti budoucí pravidelný rozvoj a konsolidaci státu mysliti a kterou musíme chtíti a kterou těmito předlohami chceme a doufáme uskutečniti.

Teď bych ještě přešel na některé jednotlivosti. Také se operuje na př. s tvrzením a byl to kol. dr Witt, který se velmi důkladně těmi věcmi zabýval - se vším respektem mluvím o jeho vývodech - že úředníku administrativnímu podle čl. 10. se na př. může zdáti, že někdo falešně vypovídá. Pánové, když se tomu úředníku bude zdáti, že někdo falešně vypovídá, myslím, že logický závěr jest, že mu nebude věřit Ale že by mohl přikročiti hned k trestání a stíhání, to, myslím, že od toho zdání jest velmi daleká cesta k něčemu takovému a že máme tak inteligentní a vyspělé úřednictvo, že se k něčemu podobnému nepropůjčí. A pochybuji,. že by mohl někdo z pánů oponujících nějaké konkrétní případy uvésti, že úředník takovým ukvapeným, a abych řekl, neodpovědným způsobem by jednal. Pánové, takové odsouzení pro křivou výpověď... (Sen. Zimák: Mohu vám také prípady doniesť!) Přineste je, provedeme zdravou kontrolu a s těmi úředníky můžeme súčtovat. Ale prozatím je nemám. Tvrdím, že naše úřednictvo jest na takové výši, že křivou výpověď bude trestati jen na základě důkazů skutečných a nikdy ne podle pouhého zdání. To jest jistě skepse, která jest velmi škodlivá a docela zbytečná.

A nyní bych přešel k otázce Slezska. Slyšel jsem zde takové nářky, že my jsme to, kteří připravujeme Slezsko o samostatnost, že my tu zemi inkorperujeme Moravě a v Moravě k tomu obávanému a tak, jak jsem to vycítil, nenáviděnému Brnu. (Sen. Hubka: Také Národní rada Slezská to řekla!) To může býti. Národní rada slezská mluvila jistě s chvalitebným citem lokálního patriotismu. Ale my tady v Národním shromáždění těžko můžeme něčemu takovému povoliti, musíme se zde postaviti trochu výše. Nám se jedná o zájmy celého státu a ne o jisté city jinak pochopitelné, lokální. Ale já vám pravím, pánové, věc Slezska jest causa finita v roce 1920, a kdo to byl, kdo Slezsku zasadil tu ránu? To jsme nebyli my, to byli právě ti pánové, kteří dnes tak lkají nad zmizením slezské země.

Velectění pánové, kdyby ta slezská země byla dosti veliká, kdyby nebyla takřka rozdělena na dva kusy, kdyby nebyla na pohraničí republiky, já bych byl prvý, který by nechtěl. aby tento zemský celek zmizel. Ale, bohužel, průběhem dějin nám z toho Slezska zbyly takové trosky, že jest nám těžko při dnešní organisaci administrativy státu s tímto zbytkem operovati. Proto však přece jsme pamětliví té historické souvislosti a již z hlediska mezinárodního, aby nám někdo nemohl jednou říci, že ta slezská země naprosto zmizela, tvoříme zemi Moravsko-Slezskou. Zachováváme to jméno, ten historický pojem, zachováváme kontinuitu historickou a vyhovujeme do jisté míry tomu lokálnímu patriotismu, tvoříce zvláštní zemskou komisi pro správu určitého druhu jmění země Slezské.

Myslím, že tím jsme plně vyhověli své povinnosti, resp. svému svědomí, vůči této důležité součástce našeho státu a že jsme žádným způsobem drsnou rukou nesáhli na tento výsledek historického vývoje. Naopak mohu říci, že Slezsku aspoň částečně vracíme to, co mu v r. 1920 bylo vzato. A musím říci, že mne velmi překvapilo ani neřeknu, že by se mně to bylo tak citově dotklo, poněvadž myslím, že my v politickém životě jsme tak otrlí, že již člověk pomalu ani nehne brvou při těch nejsilnějších výrazech, když jeden kolega také mluvil o napálení. že ťbyli napáleniŤ. (Sen. Habrman: Který kolega?) Kolega dr Witt. Řeknu jen tolik, že je to nehezký výraz, který oposici snižuje a nás uráží. My jsme nikoho nechtěli napalovati a já neříkám. že by se oposice byla dala napáliti anebo sama se napálila.

A teď ta námitka ohledně jmenováni ¹/₃ členů. Kdo ty členy bude.jmenovati? Vláda. Prosím, pánové, co pak ta vláda není výronem demokratické vůle lidu? (Sen. Habrman: Tak ji zvolte jednou pro vždycky!) To by vypadalo jinak. Nemáme ji pro vždycky, máme ji pod kontrolou, pod přísnou zodpovědností tak dlouho, jak budeme chtíti, a až se nám nebude líbiti, pošleme ji domů a zvolíme si jinou vládu. V tom je ta demokracie, že se nevolí vláda pro vždycky. (Sen. Zimák: Nech si vymenuje vláda všetky a nemusí být volebné právo!) Ta vláda, pánové, to jsou zase takové zbytečné strachy. Vy to sami víte, že vláda nemůže dělati, co by chtěla, a že musí velmi pečlivě uvažovati nejen to, co chce vládní většina, ale i to, co soudí oposice, poněvadž i ta se jí může státi velmi nebezpečnou. Pánové, vláda je výron vůle lidu pro vás jako pro nás, a když jmenuje jistou část členů zemských nebo okresních zastupitelstev, tedy je to prosím stejně demokratické, jako na př. když si navolíte do Národního shromáždění podle těch známých kandidátních listin, na kterých volič nesmí se opovážiti ani to nejhorší jméno škrtnouti, svých 300 poslanců a 150 senátorů. Pánové, to máte úplně stejnou demokracii, možná dosti, že tato druhá demokracie je horší. Já aspoň mám takový pocit. Jen řeknu k tomu ještě tolik, to je náš úmysl, ač nevím, jestli se nám to všechno tak zdaří, ale chceme vytvořiti zastupitelské sbory, které by pracovaly, to řeknu upřímně, méně s toho hlediska politických stran, ale více se zřetelem k věcnosti a k těm společným, netřídním zájmům. (Sen. Hubka: Ale k politickým stranám se mají přihlásiti písemně!) Kdo? (Sen. Hubka: I odborníci!) To je jejich věcí, kam se přihlásí. (Sen. Habrman: Ne, musí se přihlásiti!) Nechceme politické strany naprosto přezírati. U nás mají politické strany určitý význam, my s politickými stranami musíme počítati, ale jednoho, pánové, nechceme, aby v naší administrativě veřejné rozhodovala legitimace stran. Pánové. myslím, že to není ani ve vašem zájmu a tím méně v zájmu našem. Tedy prosím, já bych se s toho hlediska díval na ten požadavek odborníků a jejich jmenování. Nevidím v tom žádný feudalismus, žádné takové zaměňování, jak o tom bylo mluveno těmi dřívějšími rakouskými kriteriemi podle majetku. (Sen. Habrman: To je to, pane kolego!) To není tak.

Bylo zde mluveno o tom a vytýkáno, tuším dr Kramářovi ohledně těch, kteří platí v obci přímo. To se rozumí, že mají míti určité právo a že mají býti respektována. Já bych řekl, že věc je asi tak, že ti v obci, kteří platí přímo - nestojím na stanovisku, že jen oni platí na obec, to platíme všichni, mimo to ještě nepřímo, není-li pravda, - ale ti, co platí přímo jeví větší opatrnost a hospodárnost než ti druzí, poněvadž jich se to vždycky přímo dotýká, tam u těch druhých to jde z toho celku, oni to tak necítí, ačkoli jsem přesvědčen, že to také musí pocítiti a to ve zdražení všech potřeb, které každodenně konsumují, ale to je již tak v lidské povaze. Ale jestliže se dává důraz a v tom musím hájiti dra Kramáře, když tu není přítomen, že on to jistě nemyslil jinak, než tak, jak to odpovídá lidské přirozenosti, a doufám, že to snad připustíte.

Plně souhlasím se zásadou, že demokracie je v samosprávě a jsem také pro přímou volbu tajnou a jak jsou všechny ty požadavky. Rovněž my trváme na poměrnosti voleb, poměrném zastoupení. Prosím, pánové, my se spolu tak příliš nelišíme, my si snad v některém nazírání vzájemně tak nerozumíme, ale až uvidíte tu praksi, jak se to bude vyvíjeti, možná dost, že sami přijdete k tomu názoru, že to takové není a zejména ne tak zlé, jak si to dnes ve své mysli představujete.

A co se týče toho zvýšení věku voličova na 24 léta, bylo ovšem poukázáno na argument, že to není vlastně žádný zvláštní efekt. Řekl bych upřímně, že to pro mne nebylo argumentem, že bych ho neuvažoval, ale na druhé straně bych řekl, že v tom nevidím docela nic nedemokratického, nebo omezování vůle lidu, když posuneme hranici věku voličova poněkud výše, aby ty sbory sestávaly z lidí, kteří mají větší praktické zkušenosti, o nichž je možno předpokládati, že v životě mají starost a odpovědnost. A nemyslíte, že při volbě budou daleko opatrnější a zároveň samostatní, nepodléhajíce sugesci jiných?

Tedy, pánové, není možno říci, že v tom nízkém věku je nějaká svobodomyslnost a demokracie. Představte si, kdybychom tak dali volební právo od 16 let. Myslíte, že by to bylo pokrokovější, že bychom lépe vystihli projev vůle lidu? Myslím, že byste tím částečně připravovali o volební právo ty, kteří na ně mají daleko více práva, kteří jsou rozšafnější. kteří jsou prozíravější, a že by takovým způsobem vůle lidu mohla býti zfalšována. (Sen. Zimák: Nežiadali sme volebné právo pre deti!) Pane kolego, povím vám malou reminiscenci z jednání ústavně-právního výboru. Když jsme tehdy jednali o věku pro volební aktivní právo, padl návrh, aby se dalo lidem od 18 roků. (Slyšte!) ledy jste od těch 16 let příliš daleko nebyli. Já již dneska si netroufám tvrditi, kdo to navrhl. Já si ho ještě pamatuji, raději bych se ovšem podíval do protokolu, abych se nezmýlil, poněvadž myslím, že bych mu velice ublížil svým tvrzením, kdyby neodpovídalo docela pravdě.

Pánové, podívejte se, jak se nevážně mluví. Vytýká se nám to, že jsme vzali volební právo vojákům a četníkům. To je výtka, na kterou jsme si snad již zvykli. Udělali jsme to proto, že jsme chtěli vyloučiti politiku z armády a četnictva. A teď se řeklo. že paní strážmistrová bude míti více práva a že bude chtět komandovat. Pánové, promiňte, takovým způsobem se nemluví při tak vážné věci, jakou jsou předlohy o reorganisaci veřejné správy. Já bych prostě na to odpověděl: Vždyť zde se nejedná o nic, než o prostý důsledek volebního práva žen. Či chce snad, to byl pan kol. Witt, který se tak vyjádřil, mluviti proti volebnímu právu žen? (Sen. Zimák: To niet, ale že tomu četníkovi sa vezme volebné právo a žene niet,!) Pane kolego, necítíte to? Tak si to rozmyslete trochu. Pánové, podle našeho názoru není zde žádného zkrácení demokracie. My se lišíme velice podstatně v nazírání, ale odmítáme každou výtku, že bychom chtěli zkracovati demokracii. Jestli jsme ji zkrátili, ukáže budoucnost. Ale my ten soud velice snadno vyčkáme. (Sen. Habrman: Tak to chápe lid, tak to chápeme my!) Prosím, pánové, vždyť já také nemám nic proti tomu. Já jsem řekl: Všechnu úctu; jsem přesvědčen, že tak mluvíte z hlubokého přesvědčení, ale říkám, že ten lid bude rád, že bude mít lepší a levnější veřejnou správu, než by tomu bylo při ponechání župního zřízení. To je naše přesvědčení a musíme počkat, co nám budoucnost ukáže. A když už tak mluvím o kol. dr Wittovi, je mi líto, že je nepřítomen a že mu musím činiti jisté výtky. Vždycky jsem ho slyšel mluviti s určitou úctou a vážností o našem dr Kramářovi, ale najednou mluvil o neupřímnosti, co se týče tvrzení o té demokracii, a mluvil o předstírání. Vlastně výtka, kterou já bych od něho patrně musil dnes také slyšeti, když mluvím tak, jak právě to slyšíte vy. Já bych řekl, že je z toho jen vidět, že kol. dr Witt je přece jen příliš zaujatý, že není dosti objektivní, a ačkoli velice nerad, musím opakovati tu výtku, že on pracuje obviňováním druhých, podezříváním a podobnými zbraněmi, na které jsem u něho dosud, mohu říci, zvyklý nebyl.

A teď bych ještě řekl několik slov k vývodům kol. dr Soukupa. Kol. dr Soukup řekl, že by dr Kramářovi bylo proti mysli a hrůzou, kdyby tam, kde vládli Herold, Škarda atd., jak se jmenovali předáci mladočeští, vládl socialista. Velectění pánové, já nevím, proč takovým způsobem mluvíte o vůdci strany, který zrovna snad socialismu českému prokázal největší službu ve staré říši Rakousko-uherské svým úspěšným bojem za všeobecné hlasovací právo a který, aby prospěl... (Sen. dr Soukup: Všeobecné právo bylo věcí národní, to bylo počátkem odboje - proti Rakousku, to byl první odboj proti habsburské dynastii!) A on do toho boje vložil všechny své schopnosti a své síly. Doufám, že mu toho neupřete. (Sen. dr Soukup: To jsme kvitovali všichni!) Pane kolego, nesmíte říci, že jemu by bylo hrůzou, kdyby vládl socialista tam, kde vládli ti, kteří právě proto, že za práva širokých vrstev lidu bojovali, musili odejíti. Mně není, pane kolego, příjemným, že vám tuto repliku dávám. Věřte mi, že se mne to velmi bolestně dotýká. ale promiňte, že to nesnesu, aby takovým způsobem o našem vůdci strany bylo mluveno. My tak o vás nemluvíme. Já bych měl ještě celou řadu věcí. (Sen. dr Soukup: To nebyla urážka!) Pardon, to vím, ale pane kolego, byl to lehkovážný výrok, promiňte také bez urážky. Nebudu dále na vaše vývody reagovati, poněvadž se obávám, ze bychom při tom oba měli určité pocity, kterých mezi námi není zapotřebí.

Řeknu jen ještě ke konci své řeči tolik, že ze všeho, co mluvili páni za oposici, co jsme udělali v ústavně-právním výboru a co mluvili jsme zde, je viděti, že boj proti oběma předlohám je spíše proti vědomí, že vy páni z oposice jste nevěřili v možnost zvrácení župního zřízení a restituování žup, a že to přece přišlo přes všechno vaše nadání a že vás tahle věc rozčiluje. Já to chápu, velectění, ale (ukazuje na nápis na protější straně) ťpravda vítězíŤ. To je ta naše pravda, které vy nechcete uznati pánové. (Sen. Zimák: A ta naša niet?) Budu šťasten, až poznáte, že naše pravda je vaší pravdou, a já s tím bezpečně počítám. Vítězství naší pravdy, prozatím jen, bohužel je pro mne to důležité, že mohu zde přiznati, že právě toto vítězství může k nám připoutati ještě více naše slovenské spoluobčany, kterým, jak jsem již řekl, aspoň částečně dáváme to, po čem oni tolik toužili, a že to dáváme v takové formě, která žádným způsobem nemůže ublížiti státu, naopak která tento stát podle mého názoru ještě je schopna posíliti. (Sen. Zimák: Pánovia Richterové a iní, dovolte, vám to poví, že sú s tým spokojeni!)

Ještě jedna žádost tu byla učiněna a já neváhám říci, že se nám podařilo docíliti určitého klidného soužití s našimi národnostními minoritami, že jsme docílili určité aspoň částečné spolupráce s našimi německými a maďarskými spoluobčany. (Sen. dr Soukup:- Prosím podtrhujeme a rádi vítáme!) Podtrhněte si to a nemějte mi za zlé, že toho vzpomínám. (Sen. dr Soukup: To je životní zájem státu!) Také proto to nepovídám, abych lichotil svým spoluobčanům, ale abych zdůraznil, že pro mne mlhavý internacionalismus není ničím, ale že kladu největší důraz na poctivý a přímý nacionalismus, který jedině, myslím, nás může vésti ke shodě a součinnosti. Já jsem to zkusil na svém těle, jaká je těžká posice na mezinárodním foru, když občané jednoho státu se navzájem před cizinou jen obviňují a napadají, neboť je tu nasnadě námitka u těch, před kterými jsme to divadlo připravovali, že si nedovedeme doma udělati pořádek a že jej pak chceme dělati za hranicemi mezi jinými.

A takovým způsobem dochází jen k jednomu pojmu internacionály, t. j. ne mezi třídami různých národů, nýbrž mezi národy a jejich státy samými. (Sen. dr Soukup: V tom jest ta mlhavost internacionalismu!) Pánové, vy se mýlíte. Vůbec nikdy v dějinách žádná jiná internacionála neexistovala, vlastně podle dějin, než mezi národy a státy. Proto se to jmenuje internacionála.

Snad jsem nevyčerpal všecky námitky a také jsem snad nevyčerpal všechny klady předlohy, ale myslím, abych příliš nerozšiřoval debatu, že mohu zůstati při tom, co jsem řekl.

My přirozeně budeme, prohlašuji jménem své strany, pro předlohu hlasovati, a to s klidným svědomím a plnou důvěrou v budoucí konsolidaci státu. (Výborné! Potlesk.)

Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Poneváč nikdo sa již ke slovu neprihlásil, prehlašujem debatu za skončenú.

Boly podány návrhy. Žiadam, aby boly prečteny.

Sen. tajemník dr Šafařovič (čte):

Návrhy k osnově tisk 490:

Návrhy sen. dr Kloudy, dr Veselého a spol.:

K úvodním ustanovením:

V úvodních ustanoveních odstavce (1) a (2) buďtež škrtnuty.

K hlavě prvé:

V hlavě prvé v úvodu buďtež škrtnuty první dva úvodní odstavce.

K části prvé:

V části prvé na začátku budiž škrtnuto znění:

ťČlánek 1. až 9. se zrušují a na jich místo nastupují tato ustanovení: Ť

Bude-li zamítnut návrh na škrtnutí úvodních slov části prvé, navrhujeme ke článkům 1.- 13. tyto změny:

ťV odstavci (1), článku 1. budiž vynecháno (škrtnuto) slovo ťvnitřní Ť ve čtvrtém řádku a v předposledním řádku budiž slovo ťustanovenímiŤ nahrazeno slovem ťzákonyŤ.Ť

V odstavci (3) článku 1. nahrazeno budiž slovo ťtěchtoŤ slovem ťpříslušnýchŤ (řádka 5.)

Článek 2. znějž:

ťMinisterstvo vnitra a politické úřady jemu podřízené jsou povinny - pokud to není uloženo jiným úřadům neb orgánům - v mezích platných zákonů bdíti nad veřejným pořádkem.Ť

Ostatní text budiž škrtnut.

Článek 3. budiž celý škrtnut.

Bude-li zamítnut návrh na škrtnutí článku 3. navrhujeme, aby v odstavci (1) řádek 3. za slova ťvydávatiŤ vsunuta byla slova ťv mezích platných zákonůŤ, dále aby trestní sazba trestů na penězích snížena byla z 5.000 Kč na 1.000 Kč a trestů na svobodě ze čtrnácti dnů na tři dny.

Bude tedy po přijetí těchto návrhů odstavec (1) článku 3. zníti:

ťZa účely, uvedenými v článku 2. mohou politické úřady ve svých úředních obvodech vydávati v mezích platných zákonů příkazy a zákazy v zájmu veřejném nutné - jak ve způsobu všeobecných nařízení, tak i pro jednotlivé případy - a mohou na nedbání takových příkazů a zákazů stanoviti tresty na penězích do 1.000 K č nebo na svobodě do tří dnů.Ť

Článek 3.. odstavec (2), znějž takto:

ť (2) Tresty, uvedené v odstavci (1) mohou politické úřady stanoviti bez újmy soudního stíhání - též na všeliké platným právním předpisům příčící se nepřístojné jednání nebo chování na místech veřejných nebo veřejně přístupných, kterým se ruší nebo ohrožuje veřejný pořádek.Ť

V článku 4., odstavec (2), v řádku 2., budiž vypuštěno slovo ťvážnostŤ.

V řádku 5. trest na penězích budiž snížen z 2.000 Kč na 1.000 Kč a na svobodě z pěti dnů na tři dny.

V třetím řádku od konce budiž za slovo ťhruběŤ vloženo slovo ťurážlivěŤ

Bude tedy odst. (2) článku 4. podle našeho návrhu zníti:

ťOkresní úřady jsou povolány chrániti orgány veřejné správy, státní i samosprávné při výkonu jejich úřadu a mohou za tím účelem, nejde-li o trestní čin, stíhaný soudy, potrestati trestem na penězích do 1.000 Kč nebo na svobodě do tří dnů každého, kdo užívá v písemných podáních k těmto orgánům způsobu psaní je urážejícího, nebo kdo přes předcházející napomenutí se chová hrubě urážlivě k veřejnému orgánu při výkonu jeho úřední činnosti, nebo nevyhoví vyzvání, aby se choval klidně a slušně.Ť

Článek 5. budiž škrtnut.

Nebude-li přijat návrh na škrtnutí článku 5., budiž změněn a doplněn takto:

V odstavci (1) druhý řádek od konce budiž za slovo ťnevydá-li Ť vložena vsuvka ťpřes vyzváníŤ.

Dále budiž připojena k od st. (1) tato druhá věta: ť Nařízení ta mohou však býti vydána jen tehdy, je-li nebezpečí z prodlení, a platí jen potud. pokud obec sama takového nařízení nevydá.Ť

Článek 6., odst. (1), znějž:

ť (1) Trestní pravomoc pro policejní delikty přísluší řádným soudůmŤ.

V článku 8. na konci odstavce (1) budiž připojena tato věta: ťOdvolání má účinek odkládací.Ť

Odstavec (3) budiž škrtnut.

Nebude-li návrh na škrtnutí odst. (3) přijat, budiž za slovo ť odvoláníŤ připojeno slovo ťstranŤ.