Těžšími tresty v §u 187 uvedenými trestá se však buď trestný čin spáchaný v přímém úmyslu zákonnou daň zkrátiti, anebo použití prostředků k oklamání úřadu zvláště způsobilých.

Tato druhá alternativa, druhá skutková povaha trestného činu podle §u 187, má pro trestní právo finanční ten účel, že nemusí se zvláště dokazovati úmysl ťzákonnou daň zkrátitiŤ, při použití prostředků k oklamání zvláště způsobilých, když je přece právě z tohoto ťpoužitíŤ zřejmo, že tu musil býti jasný, úmysl daň zkrátiti.

Když tedy tento úmysl byl proveden způsobem zvláště rafinovaným, tu jedná zákon důsledně, že při takovém zvláště kvalifikovaném činu ukládá trest těžší, totiž vedle vyšší peněžité pokuty fakultativně též trest vězení.

Trest na delikty v §u 187 uvedené je zásadně peněžitá pokuta ve výši troj- až dvacetinásobku. částky, o kterou byla daň zkrácena, nebo nebezpečí zkrácení vydána.

Vedle peněžité pokuty může býti uložen trest vězení: když částka, o níž byla daň zkrácena, nebo nebezpečí zkrácení vydána, převyšuje 5.000 Kč a současně 15% zákonné daně, anebo když viník byl již jednou pro úmyslné zkrácení daně pravoplatně odsouzen. Oba případy tyto vztahují se k oběma skutkovým povahám §u 187 (při úmyslu zkrátiti daň, anebo při použití zvláště způsobilých Ť prostředků).

V §u 187 je však v odst. 2. lit a) pro trest vězení ještě normována skutková náležitost ťpoužití prostředků k oklamání úřadů zvláště způsobilých.Ť

Tato náležitost vztahuje se ovšem k první skutkové povaze §u 187, totiž ke spáchání trestního činu v úmyslu zákonnou daň zkrátiti. takže v případě takovém obě skutkové povahy spolu se scházejí za účelem vyměření těžšího trestu, případně i vězení.

Zákon nerozlišuje v §u 188 stupeň nedbalosti, takže každá nedbalost i ta nejmenší je tu opomenutím zákonné povinnosti, uložené všem společně.

Ale nelze všem přičítati i při stejném jednání, neb opomenutí stejnou míru odpovědnosti, protože se tato řídí individuelními poměry jednotlivců. Proto stanoví § 188 pouze nejvyšší hranici trestu pro případy tak nedbalého jednání, že toto hraničí již s ťvědomímŤ podle §u 186, neb že bylo spácháno osobou, které lze.přičítati zvláštní míru zodpovědnosti, nebo že bylo při tom zvýšené nebezpečí, že bude zákonná daň ve velmi značné míře zkrácena. Stanovením maximální. číselně vyjádřené pokuty, by po případě nebylo možno podobné trestné činy náležitě a spravedlivě trestně hodnotiti.

Podle §u 191 stačí k potrestání návodce, nebo plnomocníka průkaz vědomosti o tom, že jde o vědomý, nebo úmyslný trestný čin (§§ 186 a 187) Ale právě pojem této ťvědomostiŤ logicky vylučuje možnost trestání skutečného právního omylu, při němž přece nemůže býti řeči o vědomosti.

Tresty na návod a pomoc jsou mírnější než tresty u přímých pachatelů. Návod a pomoc při daňových deliktech dlužno totiž jinak posuzovati, mírněji, než v obecném právu trestním. Stanoví se na návod a pomoc již v dosavadním finančním právu trestním mírnější tresty a také nutno uvážiti, že poplatník jedná ve svůj prospěch při daňových deliktech kdežto u návodce a pomocníka zpravidla tomu tak není. Pořádkové pokuty vyhrazeny jsou v §u 201 na neuposlechnutí příkazů, neb vyzvání. Zákon obsahuje v četných jiných paragrafech výhrůžku pořádkových pokut na jednání a opomenutí rázu pořádkového.

Rázu disciplinárního jsou přestupky zakládající se na porušení povinností členů daňových komisí a trestních senátů, týkajících se převzetí funkcí, nebo neúčastí při zasedání, neb odepření spolupůsobení (§ 195).

Řádnými soudy obecními trestají se nepravdivé výpovědi svědků, znalců, přezvědných osob a odhadců (§ 198), dále. překážení místní prohlídce (§ 200), pak porušení povinnosti mlčenlivosti a zneužití daňových zápisů (§ 199) a to zpravidla jako přestupek a při zneužití daňových zápisů obsahem tiskopisu, jako přečin.

Zákon stanoví případy zániku trestnosti deliktů daňových, zejména promlčením, účinnou lítostí, upuštěním od trestního řízení a mimořádným prominutím.

Trestnost činu zaniká, jestliže viník. dříve než bylo proti němu zavedeno trestní řízení, opraví, neb doplní své údaje, neb učiní dodatečně podání. U návodce a pomahače stačí oznámení, že se dopustil trestního činu.

Pokud nebyl vydán trestný nález, může na žádost obviněného býti upuštěno od řízení trestního, jestliže obviněný kromě zkrácené daně zaplatí přiměřenou upouštěcí částku.

Ve výjimečných případech může ministr financí z důvodů zvláštního ohledu hodných naříditi, aby trestní řízení nebylo zavedeno, nebo bylo zastaveno, aneb trest uložený (pokuta, útraty atd.) byl zcela, neb z části prominut, neb trest vězení proměněn v peněžitou pokutu (§ 209). Tímto ustanovením rozhodnuta zákonem sporná dosud otázka, kdo je příslušný k těmto aktům milosti.

Pokud se týká formální stránky práva trestního, upravuje zákon řízení trestní v trestních věcech přímých daní a stanoví příslušné úřady k provádění trestního řízení. Těmito úřady jsou pro finanční delikty úřady vyměřovací příslušné k předpisům daně, jichž se trestný čin týká. Jde-li o trestní věci, pro které vedle peněžité pokuty může býti uložen též trest vězení, vydá v prvé stolici trestní nález vyměřovací úřad v tříčlenném nalézacím senátu.

Tento nalézací senát tvoří soudce jako předseda, pak jako přísedící finanční úředník a soudce laik, tento jmenovaný z kruhů poplatníků finančním úřadem druhé stolice.

Proti obyčejným nálezům trestným lze se odvolati k II. stolici (k finančnímu úřadu II. stolice. neb ministerstvu financí).

O odvoláních z trestních nálezů, pokud se tyto zakládají na usnesení nalézacího senátu, rozhoduje s konečnou platností finanční úřad druhé stolice v pětičlenném senátě. Tento odvolací senát skládá se ze 2 soudců, z nichž jeden předsedá, pak 2 finančních úředníků a jednoho soudce laika, jehož jmenuje z kruhů poplatníků ministerstvo financí. Do rozhodnutí odvolacího senátu lze si ještě stěžovati k nejvyššímu správnímu soudu.

Jako novota normována zákonem obnova trestního řízení.

Kodifikace a unifikace daní přímých vyžaduje, aby též soustavně v přehledném celku soustředěny a moderně upraveny byly normy materielně i formálně-právního rázu, vztahující se na kompetenci orgánů vyměřovacích, na obligaci daňovou, na administrativní řízení daňové, na vymáhání daňové atd.

Právní poměry tyto nebyly namnoze vůbec zákonem upraveny, nebo vyřešovaly se pouhou praksí; jinak předpisy na ně se vztahující byly roztroušeny na různých místech.

Příslušnost úřadů finančních, agenda účetní a manipulační, účtování přímých daní upraveny jsou namnoze pouhými výnosy interními.

Vymáhání a zajišťování daní. upravené jen částečně zákonem, jinak pouhými nařízeními, vyhláškami a výnosy, vyžaduje nutně zákonného podkladu a sjednocení, při čemž nutno vzíti zřetele vzhledem na úzkou spojitost správní a soudní exekuce na normy platného soudního exekučního řádu (resp. na návrh sjednoceného řádu exekučního).

Návrhem vládním předložena velmi pečlivě vypracovaná úprava ťspolečných ustanoveníŤ, zabírajících z celé osnovy skoro polovici. Poslanecká sněmovna provedla pak ještě na osnově mnohé podstatné změny v zájmu stran, zejména k zabezpečeni snazší obrany poplatníkovy proti případným přehmatům.

Všeobecná ustanovení obsahují normy ohledně úřadů, správou přímých daní pověřených, pak ohledně daňových komisí vyměřujících daň důchodovou a všeobecnou daň výdělkovou.

Předsedou daňové komise je přednosta vyměřovacího úřadu. Členy její jmenuje finanční úřad II. stolice z kruhů poplatníků, jednak na návrh zemědělských rad a obchodních živnostenských komor, jednak bez návrhu toho. Členy odvolací komise daňové jmenuje ministr financí.

Místní příslušnost úřadů a komisí, pak místo předpisu daně, řídí se zásadně podle bydliště poplatníkova, neb sídla podnikatele, případně podle místa nemovitosti.

Lhůty pro určité úkony stanoveny jsou zákonem; pokud tomu tak není, stanoví lhůty ty finanční úřady.

Zákon obsahuje dále normy ohledně bydliště, počítání času, zaokrouhlování vyměřovacího základu, nebo daně, ohledně úředních rozhodnutí i opatření (příkazu, výzev) finančních úřadů, pak ohledně doručování písemných sdělení.

Daňová povinnost u poplatníka a daňový nárok u státu jsou zde, jakmile vznikly skutečností tuto povinnost, neb nárok podle zákona zakládající. Jakmile je však výše daně určitá, je zde u poplatníka daňový dluh a na straně státu daňová pohledávka.

Jednati o daňových věcech jsou způsobilými svéprávní poplatníci. Zákon obsahuje pak bližší ustanovení o zastoupení a plných mocí, dále o ručení osobním i věcném.

Daňová obligace zaniká placením, plněním na místě placení odpočtem, výrokem úředním, promlčením.

Co do splatnosti daně stanoví se (§ 269), že daně s přirážkami jsou splatny - pokud nevybírala se daň srážkou, anebo pokud zákon jinak neustanovuje - ve čtyřech rovných částkách napřed, a to 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října každého roku.

Počátkem každého roku má se vyhlásiti v každé obci, do kterých lhůt se mají přímé daně s přirážkami platiti, a jaké nastanou následky, nebudou-li platební lhůty dodrženy. K tomuto ustanovení (§ 269) lze podotknouti, že za r. 1926 daně zásadně se nefatují (ovšem se platí podle jednotlivých zákonných ustanovení).

Ohledně placení (§ 273) stanoveno, že vládní nařízení určí, kdy a jak bude poplatník uvědomen o tom, mnoho-li měl na dani, přirážkách a příslušenství platiti a mnoho-li skutečně platil. Toto uvědomění stane se buď půlročními výpisy z konta poplatníkova, aneb ve způsobu daňových knížek, o čemž bude rozhodnuto uvedeným vládním nařízením.

Daň pravoplatně předepsaná bude výrokem úředním odepsána, je-li předpis daně neodůvodněn. Daň může býti odepsána výrokem úředním, je-li nedobytna, nebo je-li její vymáhání spojeno se zvláštními a nepoměrnými obtížemi. To znamená upuštění od vybrání daně, čistě vnitřní akt úřední, o němž poplatník se nedozví, při čemž, změní-li se poměry a daň stane se dobytnou, může býti ještě vybrána.

Daň může býti výrokem úředním na žádost zcela, neb částečně prominuta, byla-li jejím vymáháním vážně ohrožena výživa, neb přivoděna hospodářská zkáza dlužníkova. Toto prominutí daně znamená pak zřeknutí se daňové pohledávky

Odpis, nebo prominutí daně má v zápětí i odpis, nebo prominutí přirážek (§ 276).

Promlčení dotýká se jednak práva vyměřovacího, jednak práva vymáhacího a podléhá podle toho době 4 let, nebo 6 let. Promlčení může býti přetrženo.

Na žádost poplatníkovu může úřad zaplacení daně posečkati (příročí).

Je-li vybírání daně s přirážkami, dosud nepředepsané, nebo nesplatné, ohroženo, může úřad vyměřovací provésti zajištění daně s přirážkami (§ 284). Samozřejmě mohou býti zajištěny jenom daně připadající na běžný rok, nebo na minulá léta, nikoliv však na léta budoucí, Předpokladem zajištění je, že nastaly skutečnosti podle §u 259 zakládající daňovou povinnost, a musí býti uvedeny tyto skutečnosti v zajišťovacím příkazu.

Částky přímé daně s přirážkami a s příslušenstvím, které byly neprávem zaplaceny, vrátí se straně hotově, případně i s náhradními úroky.

V řízení vyměřovacím zjišťují se a oceňují z úřední povinnosti veškeré okolnosti odůvodňující daňovou povinnost a její rozsah.

Při tomto oficiosním řízení vyžaduje se však i spolupůsobení poplatníka, osob třetích jako svědků, znalců, neb osob přezvědných. Všechny veřejné úřady jsou povinny poskytovati právní pomoc.

Základem vyměřovacím jest zpravidla poplatníkovo přiznání. Vzorec pro přiznání vydá ministerstvo financí. Vzorec přiznání má býti tak upraven, aby jedno přiznání zahrnovalo pokud možno několik daní.

Nepodá-li poplatník přiznání ve lhůtě zákonné, neb povolené, nepodá-li dokladů potřebných ke přezkoumání přiznání, neb neopraví-li včas přiznání formálně vadné, vyměří se daň bez dalšího jeho spolupůsobení (t. zv. kontumace) (§ 309).

Když provedeno bylo vyměřovací řízení - za něhož může býti též provedeno nahlížení do knih, místní prohlídka a místní šetření - zkoumá o oceňuje vyměřovací úřad vyšetřovací materiál, stanoví vyměřovací základ a vydá platební rozkaz (§ 328).

Proti vyměření daně lze podati odvolání k finančnímu úřadu II. stolice.

Do rozhodnutí finančních úřadů, jež, jsouce konečnými, nedopouštějí dalšího odvolání, může poplatník podati stížnost u nejvyššího správního soudu (§ 337).

Poplatník může žádati též navrácení do předešlého stavu při nezaviněném, v zákoně blíže uvedeném, zmeškání lhůt, jakož i tehdá - což jest novotou - když vyšly na jevo nové, posud neznámé okolnosti, jež nemohly býti včas uplatněny (§ 340).

Přesouvání daně dohodou stran zásadně nemá místa a prohlašují se dohody sjednané, aby přímou daň nesla místo poplatníka jiná osoba, za právně bezúčinné (§ 341). Přechodná ustanovení obsahuje čl. XVI. uváděcích ustanovení.

Vymáhání daní správní exekucí jest upraveno obdobně jako v exekučním řízení soudním.

Vymáhajícím úřadem jest úřad, který daň vyměřil. Exekučním úřadem jest úřad, u kterého daň je předepsána, případně berní úřad, v jehož obvodu nacházejí se předměty, na něž lze vésti berní exekuci.

Berní exekuce vykonává se buď přímo exekučními úřady, nebo výkonnými orgány (berními vykonavateli, neb zvláště určenými orgány).

O odvoláních v exekučním řízení rozhodují s konečnou platností finanční úřady II. stolice.

Proti upomínce a opatřením při výkonu berní exekuce může dlužník podati námitky.

Třetí osoby mohou podati odpor proti berní exekuci.

Berní exekuce podléhá zrušení, omezení a odkladu. Jako u soudní exekuce jest i berní exekuce ohledně určitých věcí, pohledávek a práv nepřípustnou a platí pro berní exekuci zákonná omezení soudní exekuce z dlužníkovy osoby (§ 362).

Berní exekuce koná se pouze:

a) zabavením a prodejem hmotných věcí movitých,

b) zabavením a vybráním peněžitých pohledávek, vyjímajíc pohledávky knihovní,

c) zabavením a provedením nároků na vydání, neb dodání hmotných věcí movitých.

Platí zde ustanovení analogická, jako v exekučním řádu soudním.

Lze též vésti berní exekuci k zajištění daní.

Náklady na upomínku a exekuci hradí dlužník, leda-by upomínka, neb exekuce byla provedena neprávem.

Tím stručně vyložena celá osnova zákona o přímých daních.

Výbor rozpočtový navrhuje senátu, aby zákon přijal ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou a obsaženém v tisku č. 403. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Pristúpime nyní k odst. 3 poriadu, jímž je:

3. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 404) o vládním návrhu zákona o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy. Tisk 412.

Udeľujem slovo spravodajcovi výboru rozpočtového, ktorým je pán sen. dr Karas.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Poválečné poměry, zejména hospodářské, ale i právní způsobily, že potřeby veřejné nepoměrně více vzrostly, než základy zdaňovací..A jako stát pomáhal si vedle půjček a zavádění nových daní v prvé řadě zvyšováním dosavadních daní a dávek, tak i autonomní územní svazky sahaly k podobným prostředkům: Vedle půjček a zavádění všech možných dávek zvyšovaly přirážky k přímým daním státním jako nejpohodlnější a původně hlavní a přední zdroj zvýšených nových příjmů. K tomuto zdroji příjmů sahalo se tehdy i proto neobvykle často a vydatně, že poplatníci, kteří nejvíce zvýšením přirážek daňových bývali postiženi, pravidelně v zastupitelstvech obecních bývali v menšině. Teprve když zvýšení daní a přirážek projevovalo se ve zvýšené režii výrobních podniků a jevilo nepříznivé účinky na soutěživost domácího průmyslu s cizím, hledělo se k tomu, snížiti daňové i přirážkové zatížení. U státu má se tomu odpomoci jednak snížením výdajů státních a dále snížením, po případě i zrušením některých nejtíživějších daní, jak jsme toho byli svědky v některých případech. Vedle dřívějších, drobnějších úprav daňových má zejména reforma berní přinésti značnější úlevu poplatnictvu.

U autonomních svazků územních jednak odsunutí nutných věcí po dobu války na dobu povalečnou, jednak vzrůst úkolů nových, uložených obcím, hlavně však honorování dosavadních čestných funkcí, které zavedl § 10 té první novely obecní ze dne 7. února 1919, dále zvýšené požitky zaměstnanců, pořizování různých, častokráte zbytečných zařízení a výlohy representační způsobily veliký vzrůst rozpočtů poválečných, takže svazky tyto vydatnou měrou používaly své berní pravomoci.

Výstřelky, které se záhy v některých korporacích objevily, vedly k prvému omezení jejich volnosti výdajové a berní a to zákonem z března 1919, který obsahuje omezení přirážek k činžovní dani. Dále pak pokročil zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 329, jenž jednak omezoval výši přirážek k dani výdělkové v § 32 pouze na maximum 60% celkových přirážek, hlavně však výdaje a účty obecní podrobil kontrole dozorčích úřadů, ale i při povolování úhrady vyhradil větší volnost dozorčím úřadům. Vedle toho zákon ten zabezpečoval autonomním svazkům vydatnější podporu jednak přidělováním státních daní, ale hlavně tím, že zaváděl řadu nových dávek a dával obcím, nebo autonomním svazkům přímo pokyny, aby v první řadě použily dávkového hospodářství a nikoliv zvyšování přirážek k přímým daním, neboť při přirážkách nesou ta břemena nositelé přímých daní, kdežto při dávkách nesou břemena obecní veškeří konsumenti v obcích.

Ustanovení a pomoc tohoto zákona o finančním hospodaření obcí z roku 1921 však neměly žádoucího výsledku a stížnosti na nehospodárnost územních svazků a na přetěžování poplatnictva neustávaly. Poplatnictvo a výrobu nezatěžovaly ani tak daně přímé, jako spíše přirážky autonomní, které mnohonásobně převyšovaly obnos daňový. Jak již dnes v referátě berním pan referent přednesl, činí výnos přímých daní asi 2.065 milionů, mezi tím však jest 1.100 mil. daně osobní, důchodové, která nepodléhá přirážkám, daně přímé, které podléhají. činí asi 900 milionů, ani ne jednu miliardu, ale přirážky autonomní činily 6 miliard; je viděti tedy, že aspoň sedmeronásobný základ daňový přirážek autonomních, vyžadoval se na poplatnictvu. To bylo hlavní zatížení našeho občanstva.

Tyto stížnosti přiměly konečně vládu k rozhodnému kroku, účinným způsobem omeziti volnost, opatřiti si příjmy, a tím je donutiti, aby při vydání počínali si šetrněji. Provedení této myšlenky slouží přítomná předloha vládní. Ona hledí zajistiti dohlédacím úřadům vliv na stanovení rozpočtu výdajového. Srážíme-li výdaje, obce si nebudou musiti opatřovati veliké příjmy. Zde vězel základ toho zla, ta dosti velká, nechci říci, lehkomyslnost, ale jistě velká přístupnost, nové a nové výdaje na poplatnictvo ukládati.

Dnes budou míti dozorčí úřady nejen právo, ale i povinnost zkoumati i bez podkladu stížností poplatníků rozpočty autonomních korporací, nejenom vyloučiti položky, které jsou snad zbytečné, ale přímo zkoumati položky vzhledem na jejich účelnost. To jest jedna z nejhlavnějších výhod dnešní reformy. Právo to jim přísluší i při rozpočtech školních, kde podle dosavadního stavu autonomní úřady nesměly spolupůsobiti. Aby donutila tyto úřady dozorčí k použití jejich práva, ustanovuje v §u 10, odst. 4, že za trest budou vyloučeny z příspěvků fondovních, nepoužily-li tohoto práva svého - oproti svazkům podřízeným.

Podle dosavadních zákonů dozorčí úřad na vyloučení, nebo snížení určitých položek rozpočtových, nebyla-li proti nim podána stížnost, práva neměl.

Ke krytí schodku takto sníženého a upraveného rozpočtu možno vybírati přirážky k přímým daním vůbec pouze do určité míry zavádí se tedy limitace přirážek, jak ji stanoví § 1, odst. 1, v nejzazším případě § 1, odst. 5 ke krytí žalovatelných povinností obce, nestačí-li mu to nižší procento, jsou-li zde takové závazky, soudní exekucí vymahatelné, musí se povoliti přirážka vyšší. Nestačí-li ani tato nejvyšší přirážka, je možno ke krytí potřeb rozpočtu upraveného, jak jsem se zmínil, zavésti nejprve určité dávky. Práva toho dozorčí úřady dosud také neměly. Ten mohl vnitřnímu úřadu jen doporučiti a ne přímo naříditi zavedení přirážky, kdežto okresní výbor po případě zemský výbor může sám zavésti jistou dávku, kterou dosud v tom okrese, nebo obci zavésti nechtěli.

Omezení přirážek na poměrně nízkou výši (celkem oproti dosavadním průměrné dvojnásobné výši) postihne ovšem velmi těžce ony svazky, které zvýšených přirážek používaly ke krytí pravoplatně uzavřených dluhů. Aby se jim umožnilo plniti tyto pravoplatné závazky, dovoluje se jim výminečně, ale jen ke krytí těchto dluhů již 1. ledna 1927 uzavřených, vybírati ještě vyšší přirážky na jejich krytí. Obava, že limitace přirážek bude míti za následek veliký pokles obecních příjmů, není odůvodněna, neboť berní reforma, kterou současně projednáváme, má za účel zavésti lepší zdanění příjmů občanstva. Dnešní fase i dnešní zdanění bylo ve mnohém případě nesprávné. Účelem berní reformy je zvýšiti morálku: velikými tresty donutí se, aby každý poctivě fatoval své příjmy, jednak i sazba bude nižší, než byla dosud, takže každý spíše příjmy dodnes zatajované bude zdaňovati. Base daňová vzroste, takže budoucích 200% přirážek bude representovati asi dnešních 300% přirážek.

Vedle toho přikazují se svazkům autonomním určité daně a příděly (obcím s přirážkou nad 150%) daň domovní a pozemková, obcím a okresům pak fond vzniklý z přídělů z daně obratové a výdělečné, zemím pak z daně obratové, lihové a dědické. A z tohoto fondu budou právě podporovány ony korporace, jimž dosavadní přirážky i v té nejvyšší míře by nestačily. Fond ten bude spravovati a jím disponovati zemský výbor, tedy to autonomní oddělení budoucího státního zemského úřadu. Ovšem bude to práce málo záviděníhodná, když se pováží, že na př. v Čechách máme 8.000 obcí a vedle toho máme 4.000 osad, které mají samostatné své jmění a také svůj rozpočet, tedy bude asi 12.000 takových žádostí o přirážky obcí, z nichž nejméně jedna polovina, ba můžeme říci dvě třetiny mají již to limitum dnešních přirážek, takže asi 8.000 žádostí ročně přijde o podporu z tohoto fondu. Bude nutno posuzovati, zdali ten rozpočet skutečně je tak již sražený, že obsahuje pouze ty nejnutnější účelné věci, nejnižší částkou proveditelné. takže to bude zajisté těžká práce vyříditi meritorně 8.000 žádostí během krátké doby.

Celkem samosprávné svazky budou příště dotovány na přídělech ročně asi 411 miliony Kč, oproti dosavadním přídělům o 117 milionů Kč více. V tom směru zase státní správa vychází velmi vstříc potřebám autonomním.

Další novinkou, a to vítanou, je vliv vyhrazený §em 4 dohlédacím úřadům autonomním na rozpočet školní. Podle dnešního stavu místní školní rada vypracovala rozpočet svých potřeb V místních školních radách dnes mají velmi častokráte většinu zástupci učitelstva. Rozpočty školní bývají dosti splendidní. Rozpočet školní pak byl poslán politické obci, která na základě usnesení zastupitelstva mohla do 30 dnů proti tomuto rozpočtu podati stížnost, o níž jednaly úřady školní, tedy okresní školní výbor. Poplatníky, nebo jinak nebylo možno bráti tento rozpočet školní v odpor. Podle dosavadního zákona však bylo možno, aby jen politická obec, tedy její zastupitelstvo, do 30 dnů se usneslo na podání stížnosti. Když starosta, který byl předsedou místní školní rady, nesvolal do 30 dnů zastupitelstvo ke schůzi, tedy nemohlo se o rozpočtu školním jednati, ale musil se deficit rozpočtu školního platiti. Napříště však je možno, aby každý poplatník a volič v obci proti rozpočtu školnímu, který musí býti na 14 dní v obci veřejně vyhlášen, mohl podati stížnost, o které nebudou rozhodovati úřady školní, nýbrž zase úřady autonomní; okresní výbor, ta autonomní sekce budoucích okresních úřadů politických, definitivně pak rozhodne o rozpočtu školním. V tom směru snad bude možno čeliti někdy přehnaným potřebám školních rozpočtů, kdy, jak vidíme, v nepatrné malinkaté vesničce mezi malinkatými domečky se pyšní luxusní budova školní, která musila býti hrazena potom mnoha tisíci procentními přirážkami školními na dlouhou řadu let a tedy zbytečně poplatnictvo zatěžovala. Dnes bude možno i v tomto směru počínati si úsporněji.

Úbytek na příjmech autonomních svazků osvobozením státních drah od autonomních přirážek je rozvržen na 10 let, takže bude možno během budoucích 10 let přivésti obecní hospodářství v tomto směru do pořádku.

Za účelem snížení potřeb zemí přebírá stát na sebe náklady stálého ubytování četnictva (§ 22) a přesunuje se pětina nákladů na léčení chudých občanů ve veřejných nemocnicích na obce. Podle dnešního právního stavu v Čechách - o Moravě se zmíním - za chudého příslušníka platily náklady ošetřovací zemské fondy.

Země pravidelně se tázala obecního starosty, zdali ten dotčený je nemajetný, takže si sám nemůže platiti náklady nemocničního léčení, a poněvadž obec na tom neměla žádného zájmu, platí-li to země, či soukromník, starosta obyčejně dával vyjádření, že ten dotčený není majetkově silný, a zemský fond to musil platiti sám. Příště, když ta obec bude musiti nésti 20% nákladů na veřejnou korporaci, bude si počínati opatrněji v těch případech, kde ten dotčený nemocný by si to mohl platiti ze svých prostředků. Na Moravě dosud obce nesly vždy ¹/₃ nákladů; příště tedy bude to pro ně úleva. Ovšem zemím bude vzato 30% zemských přirážek na zvýšení školních nákladů, musí platiti na učitelstvo, neboť není dosud jasno, kdo má nésti náklad na zvýšené platy učitelů. Zemský výbor namítá, že zemskými zákony nebylo uskutečněno zvýšení platů učitelských, a do rozpočtu to nedává. Stát nemá nésti náklady na osobní platy učitelů. Státní správa zatím platí ty zvýšené platy dále, ale příště si vyžaduje, aby 30% z přirážek zemských si směl zadržeti ke krytí těchto zvýšených nákladů osobních. Aby se snížily osobní náklady obcím, je budoucně nutno míti vysokoškolskou sílu teprve až u obcí větších nad 10.000 obyvatel, kdežto podle dosavadního platového zákona obce od 3.000 obyvatel měly míti vysokoškoláka k vedení prací konceptních, do 5.000 mohl dáti zemský výbor dispens. Příště povinnost míti vysokoškoláka se stanoví pouze pro obce nad 10.000 obyvatel. Menším obcím bude tento velký náklad sňat.

Uzavříti novou výpůjčku na obecní, nebo okresní zařízení. které má býti hrazeno nad dosavadní tuto výši přirážek. bude možno toliko tenkráte, když ten podnik bude se sám rentovati, tedy nebude-li podnik pasivní, aby nemusil býti schodek hrazen přirážkami od poplatníků; jen tehdy bude moci býti zařízen, když bude bezpečně zjištěno, že podnik sám bude umořovati náklad na jeho zařízení potřebný.

Osnova tato, v poslanecké sněmovně ve mnohých zásadních věcech podstatně změněná, postihne hmotně ty obce, které šetříce svých poplatníků, náklady mnohé i často dosti nutné, oddalovaly do budoucnosti, až budou hospodářské poměry příznivější, a ty, poněvadž mají menší přirážky, a nemají dluhů, nebudou míti nároku z fondu zemského, poněvadž nemají zatíženého hospodářství. Za to, že samy dobře hospodařily, nedostanou přídělu daňového; tento příděl daňový dostanou pouze obce, které mají vysoké přirážky. Ony druhé však nedostanou ani přídělů daňových, jejich daň pozemková půjde do zemského fondu. Ale ony nebudou míti ani nároku na podporu z tohoto zemského fondu, kdežto ony obce, které si počínaly nehospodářsky, a následkem toho mají velmi vysoké přirážky, dostanou daň pozemkovou pro sebe a ještě z toho společného fondu od těch lepších obcí dostanou podporu. V tom směru budou postiženy obce, které namnoze dobře hospodařily, na úkor těch nehospodářských.

Popřevratová doba ukázala, že mnohé korporace nedovedly rozumně použíti samostatnosti a moci, které jim obecní zřízení z r. 1864 skýtalo. Musíme uznati, že naše obecní zřízení bylo skutečně nejliberálnější. Nemáme státu, který by dal obcím tak velkou moc působnosti, jako tomu bylo u nás. V zájmu celku jeví se však nutno, jak se děje u soukromníků v občanském životě, postaviti autonomii pod kuratelu a omeziti její samostatnost, když nedovedly obce té samostatnosti rozumně používati. To je proud, dnes v celém světě. Já jenom upozorňuji ještě na to, že minulý týden italský parlament projednával reformu veřejné správy, kde autonomie je úplně zestátněná. Vláda jmenuje všechny starosty ve všech obcích v celé říši a starostové mají k ruce jako poradní sbor zastupitelstvo obecní. Tedy tam.jest autonomie vlastně úplně odstraněna. Odůvodňuje se to tím, že prý autonomie nedovede rozumně používati své moci. U nás tedy již onen zákon ze srpna r. 1921 omezoval hospodaření obcí citelně. Tímto zákonem děláme druhý krok v zájmu celku, chceme je zase dále omeziti a je známo, že reforma veřejné správy projednávaná v poslanecké sněmovně, dělá další třetí krok, který má ještě více tu samostatnost dosavadních svazků místních omeziti.

Řekl jsem již, že právě zájem veřejný a celkový vyžaduje, aby taková jistá kuratela, nebo dozor nad těmi samosprávnými svazky byl, a z toho důvodu rozpočtový výbor shledal ustanovení osnovy té, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna, za daných poměrů odůvodněným a navrhuje slavnému senátu její přijetí. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Pristúpime ke 4. odstavci poriadku:

4. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 405) o vládním návrhu zákona o stabilisačních bilancích. Tisk 413.

Zpravodajem je pán sen. dr Fáček. Udeľujem jemu slovo.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Jestliže vláda předložila Národnímu shromáždění zákon o stabilisačních bilancích, je to nové zpečetění pevného úmyslu, udržeti naši valutu na dnešní úrovni, ale také pevného přesvědčení, že se nám to podaří. Východiskem zákona o stabilisačních bilancích je nepořádek v bilancích podniků, který vzešel tím, že různé kusy jejich majetku byly pořízeny v dobách různě hodnotné valuty. ať již to bylá rakouská. nebo později naše koruna v různých dobách. Následkem toho pořizovací ceny některých předmětů byly vysoké a jiné nízké proti dnešním cenám a přesto v bilancích se uvádějí vyjádřené ve stejných korunách.

Tato okolnost jednak zatemňuje bilance. takže z nich nelze vyčísti správně stav majetku podniků a má také velice nepříjemné a povážlivé následky při odpisech. Tam, kde pořizovací cena byla proti dnešní nepřiměřeně vysoká, je podnik zatížen velkým odpisem. který stlačuje jeho výnosnost, a tam, kde byla cena pořizovací proti nynější nízká. je normální odpis nedostatečný a je nebezpečí, že až jednou podnik přistoupí k obnově svého zařízení, nebude míti k tomu nastřádáno dostatečných reserv. Je to nebezpečí i národohospodářské.

Zákon o stabilisačních bilancích chce zjednati v tomto směru pořádek v bilancích podniků, ale ne násilně. On je k tomu prostě láká daňovými výhodami. Jestliže bilanční hodnota určitého kusu majetku se v bilanci zvýší, tím zvýší se bilanční zisk a tento zisk zůstane nezdaněn, a jestliže se tohoto zisku použije ne k rozmnožení reserv, nýbrž k rozmnožení kapitálu základního vydáním nových gratis akcií, nebo zvýšením nominální hodnoty akcií a jiných podílů, zůstane nezdaněn i u účastníka podniku samého.

Zvýšením svého základního kapitálu touto cestou pomocí stabilisační bilance je možno, že se podnik dostane do nižší rentabilitní přirážky při své výdělkové dani.

Konečně je tu nejpodstatnější výhoda, že z dnešní vyšší hodnoty pojaté do bilance bude potom možno nezdaněně činiti větší odpisy, než tomu bylo dnes. Doposud, když podnik správně hospodařící chtěl odepisovati více vzhledem k tomu, že bilanční hodnota určitého majetku neodpovídala dnešní vyšší pořizovací ceně, nepropustilo se mu to ze zdanění.

Zákon zavádí dále také poplatkové výhody. Všechna právní jednání. která souvisí s provedením stabilisační bilance, budou prosta poplatků. Nehledě k těmto výhodám daňovým a poplatkovým stabilisacní bilance ovšem přinese každému podniku nezměrné výhody také v tom směru, že mu získá důvěru věřitelů a důvěru vlastních podílníků, která padá na váhu zvláště při dalších emisích. Důvěra bude odůvodněna tím, že do poměrů podniku bude na základě stabilisace jasně viděti.

Proti použití zákona o stabilisačních bilancích bude snad u mnohých podniků mluviti do jisté míry snaha, aby se neztenčila výnosnost jeho přílišným zvýšením odpisů. To je snaha. jejíž slušnost a spravedlnost vlastně i zákon sám uznává. Druhým důvodem proti plnému použití zákona bude snaha. zachovati aspoň z části posavadní skryté reservy, které každý podnik velmi posilovaly. I to není proti duchu zákona, naopak finanční správa uznává tuto potřebu střádání tichých reserv, nepovažuje je za nějaký úskok proti fisku a přímo doporučuje, aby aspoň částečně byly reservy zachovány.

Zákon nenutí žádný podnik, aby zřídil stabilisační bilanci. On jen stanoví nejvyšší hodnotu, na kterou může určitý kus majetku býti oceněn. Každý podnik podle kalkulace, podle svého posouzení, co je mu prospěšné a co ne, může si sestaviti stabilisační bilanci, nebo nemusí, a jestliže ji sestaví, může v ocenění tech kusů majetku jíti, jak chce vysoko, až do určité hranice. Tou je při strojích a zařízeních dnešní pořizovací cena s odečtením části, odpovídající opotřebení strojů, při budovách obecná hodnota budovy a pozemku.

Jen na tyto objekty majetkové se zákon omezuje. Pro oběžný kapitál není potřebí žádného přepočítání, poněvadž se stále znovu pořizuje a již nyní jeho ceny v bilancích odpovídají dnešním pořizovacím cenám.

Rovněž pohledávky a dluhy vypadají z počtu, poněvadž u nás se nepomýšlí na provedení nějaké valorisace, odpovídající poklesu valuty. U nás pokles valuty v poměru k sousedním státům byl příliš nepatrný, než aby bylo potřebí takové valorisace, která v sousedních státech otázku stabilisačních bilancí značně komplikovala.

Zákon ponechává také volnost, zdali podnik zisku, který se objeví jako výsledek nového ocenění hodnot bilančních, chce použíti jako reservy, anebo chce-li ho použíti k rozmnožení kapitálu. Je dovoleno také v době 5 let, po kterou se může zákona toho použíti, částku, původně věnovanou reservě, přeměniti dodatečně na kapitál základní. Jen přirozeně zákon, maje na zřeteli žádoucí posilnění podniku, předpisuje, že část tohoto zisku musí býti přidělena fondům reservním k doplnění na určitou výši. Ta u podniků akciových činí 25% akciového kapitálu, u družstevních podniků 50% jejich povoleného kapitálu.

Reservy, zřízené ze stabilisace, jsou podle zákona po 15 let vázány, takže jich může býti použito jen k úhradě ztrát a nikoliv k jiným účelům, snad k rozdělování mezi účastníky.

Končím svoji zprávu a doporučuji jménem rozpočtového výboru, aby návrh zákona byl schválen. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Slávny senát. Ku slovu sa hlásia dosiaľ rečníci: pán minister dr Engliš, pp. sen. Reyzl, Polach, Toužil, Hlávka, Hampl, Chlumecký, Modráček, Klečák, Plamínková, Hartl, Friedrich, dr Franciscy, Sochor, Průša, Kučera, Šturc, inž. Oberleithner, Roháček, Hrejsa, Stodola, Vollay, Ad. Scholz, dr Ledebur-Wicheln, Pivko a Tschapek.

Dávam slovo pánu ministrovi financií dr Englišovi.

Prosím, aby sa ujal slova.