U nezvýhodněných hospodářských a výdělkových společenstev činí daň výdělková podle dosud platného práva 4 až 10% poplatného výtěžku a válečná (mimořádná) přirážka 8%, kdežto návrh zákona stanoví pro ně daňovou sazbu toliko 2 až 5%, odstupňovanou podle výše dani podrobeného ryzího výtěžku a 2 až 4% přirážku rentabilitní.
Spořitelny obecní a spolkové platí dosud 3% až 10%ní daň podle výše ryzího dani podrobeného výtěžku a 50%ní válečnou (mimořádnou) přirážku. Návrh zákona zavádí pro ně jakož i pro dobro-činné, vzdělávací nebo kulturní nadace daňovou sazbu toliko 1% až 4% a od přirážky rentabilitní budou podniky tyto vůbec osvobozeny.
Zvláštní výhody co do výše berní sazby přiznává osnova zákona t. zv. podnikům zvýhodněným. Jsou to svépomocná sdružení, zpravidla kapitálově slabá, která omezují svoji činnost podle stanov i ve skutečnosti jen na členy. Kdežto podle dosud platného zákona činila u nich daňová sazba 1% až 5% podle výše výtěžku dani podrobeného a přirážka válečná (mimořádná) 50%, budou se podle návrhu zákona podniky ty na příště zdaňovati toliko 2 0/00 (2 z tisíce) ze základního kapitálu bez přirážky rentabilitní. Pouze v případě jich likvidace zdaní se eventuelní resultující přebytky 4%ní daní likvidační a 4%ní přirážkou likvidační.
Co se týče daně pozemkové, jsou od placení zvláštního příspěvku ve výši 1.5% daňového základu osvobozeni nejmenší a hospodářsky slabí držitelé půdy, t. j. osoby, jejichž celoroční důchod ani sám o sobě, ani s důchodem hlavy rodiny, s níž by případně měly býti zdaňovány společně důchodovou daní, nepřesahuje částky důchodové dani nepodrobené. a které i s ostatními členy společné domácnosti nemají v téže berní obci většího majetku pozemkového nežli nejvýše s celkovým katastrálním výtěžkem 120 Kč. - Hospodářky slabým poplatníkům mohou býti z přebytků fondů pro náhradu daně poskytnuty mimořádné podpory, je-li jim ke zmírnění škod způsobených živelnými pohromami zvláštní pomoci potřebí.
O limitování přirážek autonomních platí totéž, co bylo řečeno o všeobecné dani výdělkové, ovšem s tím rozdílem, že limitování toto platí pro daň pozemkovou teprve od 1. ledna 1928, kdy vejde tam citovaný zákon v platnost.
Z daňové povinnosti vyjímá proti dosavadnímu stavu zákon silnice a stálé vozové, polní nebo lesní cesty bez ohledu na to, jsou-li soukromé, či veřejné, jakož i pozemky železničních drah vůbec, slouží-li veřejné dopravě. Trvalá osvobození se rozšiřují podstatně zejména na pozemky věnované veřejnému dobru, dále na cvičiště vojenská a na cvičiště a hřiště věnovaná účelům tělovýchovným. Dočasné osvobození od daně připouští se i pro kolonisty, což dosud platilo pouze na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
Sleva daně z důvodu živelních pohrom připouští se u lesů za podmínek pro majitele lesů značně zmírněných. Držitelům zemědělské půdy dostane se z důvodu živelních škod náhrady pozemkové daně s přirážkami ze zvláštních fondů.
Pro pozemky poškozené poddolováním připouští zákon o přímých daních některé výhody co do změn v katastru prováděných.
U daně domovní dosavadní příliš vysoké řádné sazby daně činžovní mají býti podle nového zákona sníženy v zemích historických o 1/3, totiž na 12% v hlavních městech a na 8% v místech ostatních; na Slovensku ze 14% nebo z 11% nebo z 9% na 8% a pro město Bratislavu, jako město zařazené do kategorie velkých měst, ze 14% na 12%. Pro přechodnou dobu podle čl. X. úvodních ustanovení v místech posléze spojených s Prahou a Brnem má daň činžovní činiti na rok 1927 9%, na rok 1928 10% a na rok 1929 11% z vyměřovacího základu.
Nový zákon ponechává v platnosti poslední zákon o stavebním ruchu, který proti dosavadnímu stavu rozšiřuje dobu dočasného osvobození z důvodu stavby a poskytuje opět, a to 25leté osvobození pro úpravy budov neobytných v obytné.
Poměrně značně rozšiřuje obor trvalého osvobození z důvodu věnování, když trvalé osvobození povoluje pro budovy ústavů jak lidumilných a dobročinných, tak i všeužitečných poskytujících pomoc osobám potřebným.
Další výhody pro sociálně slabé spatřovati je v ustanovení návrhu zákona, který dopouští snížení sazeb daně třídní o celou polovici z malých chatrných budov, má-li poplatník takovou budovu jen jednu.
Od daně rentové se osvobozují osoby, jejichž celkový důchod ani ve spojení s důchodem hlavy rodiny, s níž by měly býti případně zdaňovány důchodovou daní, nepřesahuje částky důchodové dani nepodrobené (u jednotlivých osob Kč 7.000, u četnějších rodin až 11.000 Kč).
Sazba daně snižuje se ze 3% na polovinu, jde-li o poplatníky starší 65 let, jejichž celkový důchod nepřevyšuje 15.000 Kč.
Ohledně limita autonomních přirážek platí rovněž, co bylo řečeno u všeobecné daně výdělkové.
Osvobození od daně se jednak rozšiřují, jednak přibírají se do zákona i ta osvobození, která byla dosud přiznána specielními zákony upravujícími jiné než daňové otázky.
Novým jest osvobození selských výměnků.
Jak z toho stručného přehledu je zřejmo, daňová reforma zasahuje hluboce do hospodářského i sociálního života státu a vyplní jistě úkol, který reformě je přikládán.
K jednotlivým hlavám zákona, jehož veškerá ustanovení jsou již obšírně komentována a doprovázena obšírným výkladem jak v důvodové zprávě vládního návrhu, tak i ve zprávě rozpočtového výboru poslanecké sněmovny, dovoluji si uvésti ještě toto:
Uváděcí ustanovení dělí přímé daně na dvě skupiny, obsahují normy pro přechodnou dobu, jednají o zrušení, nebo o trvání dosavadních předpisů, prohlašují širokou amnestii, upravují některé poplatky, regulují dočasné přesouvání daní a stanoví dobu účinnosti zákona.
Zásadně zrušují se starší daňové předpisy, nyní zákonem upravené, počínajíc kalendářním (berním) rokem 1927 a jen předpisy týkající se daně pozemkové, počínajíc kalendářním (berním) rokem 1928. Neb novou úpravou zvyšuje se u daně pozemkové podstatný základ pro přirážky samosprávných těles k dani této.
Toto zvýšení základu přirážkového stalo se v předpokladu, že výše přirážek bude limitována zákonem o úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy. Tento zákon nabude však účinnosti teprve 1. ledna 1928. Aby nenastalo tudíž v některých obcích příliš vysoké zatížení pro poplatníky pozemků důsledkem dosavadních velkých přirážek pro r. 1927 na zvýšeném základu přirážkovém, bylo nutno odložiti účinnost zákona ohledně daně pozemkové též na r. 1928.
V uváděcích ustanoveních vypočítávají se též dosavadní předpisy, které obsahují ustanovení o trvalých, neb dočasných osvobozeních a výhodách co do daní přímých a které zachovávají svoji účinnost.
Zejména zůstávají dosavadní dočasná osvobození a výhody co do daní přímých, jakožto nabytá práva, v účinnosti až do konce lhůty, dokud nebyla vyčerpána. To platí zejména též pro osvobození a výhody stanovené dosavadními zákony o stavebním ruchu.
V účinnosti zůstává vládní nařízení ze dne 1. března 1919 č. 96 Sb. z. a n., týkající se působnosti revisního odboru ministerstva financí co do přímých daní. Činnost tohoto odboru vztahuje se podle nového zákona na veškeré přímé daně upravené zákonem o přímých daních. Tím vyřešena otázka definitivního zákonného podložení existence revisního odboru ministerstva financí. Vláda současně zmocněna, aby proměnila revisní odbor ministerstva financí na ústřední revisní úřad finanční, jehož působnost omezuje se však časově na 10 let.
Jak již v důvodové zprávě rozpočtového výboru poslanecké sněmovny je uvedeno, bude při provádění příslušných nařízení ohledně úřadu toho vyhověno oprávněným požadavkům poplatnictva i co do způsobu provádění revise i co do použití jejího výsledku. Revidovaným poplatníkům bude výsledek revise sdělen v plném rozsahu a bude jim poskytnuta možnost vysvětlivek a doplňků před předáním revisního nálezu vyměřovacímu úřadu. Oceňování zásob u podniků vedoucích řádné obchodní knihy nebude pravidelně prováděno, nýbrž omezí se na případy, kde to bude nezbytně třeba.
Podle výsledku jednání v rozpočtovém výboru senátním ohledně působnosti revisního odboru bude při vymezení činnosti odboru dbáno toho, aby použito bylo revisního odboru jen v případech nejnutnějších, pokud jiné prostředky (jako výslech znalců a pod.) nedostačují. Postup prací revisních bude zařízen ohleduplně oproti poplatníkům, zejména tak, aby nestěžován byl provoz a nerušena byla činnost poplatníka v době pilné. Revise bude provedena co nejrychleji. Vydány budou pro řízení revisních orgánů přesné instrukce, pokud možno obdobné řízení o nahlížení do knih, ponechávající však určitou volnost orgánům revisním co do nahlédání do knih. Instrukce ty nevybočí z meze nutnosti, jak čeho potřebí k vyměření daní, tak i čeho vyžaduje ochrana práv poplatníkových. Výsledek revise nerovná se vyměření daně, nýbrž cení se stejně jako výslech znalce, neb svědka, neb pod. Výsledek revise vydá se úřadu vyměřujícímu k použití jako prostředku k vyměření daní a lze poplatníku pak při vyměřovacím řízení proti nálezu revisnímu podati své námitky.
Zajisté, že prováděcí nařízení upraví obor působnosti revisních odborů takovým způsobem, že bude možno přáním poplatníků vyjíti vstříc a zejména, že nebude zde žádného takového nakládání s poplatníky, na které by si mohli právem stěžovati, na druhé straně pak že bude též umožněno státu, aby v případech nutných výkonem revise došel svých práv.
Srážka daně důchodové ze služebních požitků počíná se dnem 1. srpna 1927, po případě prvním výplatním obdobím, které následuje po 1. srpnu 1927, a to tak, že od počátku srážky až do konce roku 1927 činí daňová srážka dvojnásobek částek v zákoně v §u 30 resp. v §u 36 blíže uvedených. Provedením těchto srážek bude daňová srážka za celý berní rok 1927 řádně vykonána.
Tímto způsobem vejdou ihned v platnost nižší sazby srážkové daně důchodové. Poplatníci srážkou této daně zaplatí takto svou srážkovou daň důchodovou za celý rok 1927, nabudou výhody zproštění daně nejméně za dva měsíce r. 1927, a to za nižších sazeb daňových podle nového zákona. Vzešla-li by nějaká nesrovnalost, lze jí čeliti požádáním o vyměření daně důchodové podle všeobecných ustanovení.
Nutno ovšem podotknouti, že výhod zproštění daně důchodové pro rok 1927 nejméně za 2 měsíce jsou účastni jenom ti poplatníci z veřejných i soukromých zaměstnanců a dělníků, kteří podléhají srážkové dani důchodové, vzhledem na roční požitky od Kč 10.100 až do Kč 23.550, pokud ovšem u osob těch podle jejich rodinných poměrů vůbec vybírá se srážková daň důchodová a pokud vůbec důchod jejich je dani podroben.
U poplatníků s ročními požitky převyšujícími Kč 23.550 nenastane toto zproštění za 2 měsíce r. 1927, ježto u poplatníků těch srážky vybírají se podle §u 36 a 37 pouze jako zatímní platba na daň důchodovou, která v budoucnu bude vyměřena z celkového důchodu v řádném řízení vyměřovacím podle všeobecných ustanovení zákona
Podle článku VIl. úložky do fondů a reserv ze zisku r. 1926 (1925/26) pokládají se za zdaněné. K výdajům a ztrátám hrazeným v obchodních obdobích, která se končila v kalendářním roce 1926 z fondů a reserv, dlužno přihlížeti při vyměřování zvláštní daně výdělkové na kalendářní (berní) rok 1926. Na berní rok 1927 bude totiž zvláštní daň výdělková vyměřena z ryzího výtěžku dosaženého v obchodním roce, který se končí v berním roce 1927. V důsledku toho nebudou výtěžky obchodního roku 1926 (1925/26), který by jinak byl základem pro vyměření daně výdělkové na berní rok 1927, vůbec zdaněny. Bylo proto nutno učiniti shora uvedená opatření, jelikož by se jinak v budoucnosti výhoda pro rok 1926 poskytnutá opět rušila dodatečným zdaněním úložku do fondu reserv.
Uváděcí ustanovení článku XII. stanoví, že po vyhlášení zákona nemohou býti měněny v neprospěch poplatníků pravoplatně uložené přímé daně za dobu před rokem 1927.
Vyjmuty jsou pouze dodatečné opravy daňového předpisu v neprospěch poplatníka podle zákonů o válečné dani, pokud se týče o dani z válečných zisků, dále podle zákonů o výhodách pro stavby a obnovu strojů a císařského nařízení o zálohách pro ztráty válečné.
Dále v témže článku zavádí se rozsáhlá amnestie, podle níž nesmí býti zavedeno trestní řízení co do přímých daní doby před rokem 1927 se týkající.
V době vyhlášení zákona zavedená již trestní řízení zastaví se za určitých v zákoně blíže uvedených podmínek a v případech, ve kterých trestní nález byl již vydán, avšak nenabyl ještě moci práva, sníží se pokuta za daných předpokladů a trest vězení se nevykoná.
Přiznání, učiněných za příčinou vyměření přímých daní na berní léta 1927 a další, nesmí býti užito ani k zavedení dodatečného vyměření daní, nebo veřejných dávek, ani k provedení trestního řízení co do některé veřejné dávky týkající se doby před 1. lednem 1927.
Těmito ustanoveními má býti zvednuta berní morálka pro budoucnost. Se strany poplatníků poukazuje se ohledně povznesení daňové morálky na to, že daňová morálka bude zvyšována snížením sazeb daňových, spravedlivým postupem finančních úřadů a moderním řízením ve věcech daňových, jistotou poplatníka, že jeho přiznání budou objektivně posuzována a že budou všechny okolnosti spravedlivě uváženy, dále důvěrou poplatníka k finančnímu úředníku a v nestranné provádění soudnictví ve věcech daňových.
O této otázce berní morálky vyslovil se ministr financí dr Engliš ve svém výkladu předneseném v rozpočtovém výboru senátním, a dovoluji si tato jeho slova zde opakovati. Pravil: ťUpřílišněné sazby kazí berní morálku. Nuže, sazby jsou sníženy a výmluvy přestávají. Amnestií daňovou zavírají se nad minulostí vody a začíná nové období pořádku. Nepoctivý poplatník nezkracuje stát, nýbrž poctivého poplatníka, poněvadž potřeba státu si vynucuje určitých příjmů. Nízké příjmy zvyšují sazby a jsou-li příjmy nižší důsledkem nepoctivosti, děje se tak na úkor poplatníků poctivých. V jejich zájmu je daňový pořádek.Ť Slova zajisté úplně správná.
Pokud nebyl poplatníkovi podle ustanovení zákona doručen platební rozkaz, je povinen v kalendářním roce 1927, po případě i později platiti přímé daně s přirážkami podle toho, kolik mu bylo přede psáno podle posledního předpisu až včetně do r. 1926 k přímému zaplacení na ročních daních s přirážkami.
Zásada tato, podle které budou se platiti přímé daně s přirážkami v r. 1927 a později, byla proto vyslovena, že zákon sice v celku nabude účinnosti dnem 1. ledna 1927, avšak k vyměření daní může dojíti podle nových ustanovení za r. 1927 nejdříve počátkem r. 1928. Při tom nutno dobře rozlišovati mezi r. 1926 a předchozími roky na jedné straně a mezi r. 1927 a následujícími roky na straně druhé. Platba podle článku XIII je platbou zatímní na účet povinné daně za r. 1927, nebo pozdější léta. Tato zatímní platba bude pak vyúčtována roku 1928, nebo pozdějšího roku, jakmile se dostane poplatníku platebního rozkazu na r. 1927, nebo pozdější rok.
Vhledem k tomu, že podle §u 341 zákona dohody sjednané, aby přímou daň nesla místo poplatníka zcela, nebo částečně jiná osoba, nejsou právně účinné, dále vzhledem k tomu, že podle §u 17, č. 6 a §u 78, lit. e), věta první, příspěvky do nemocenských a podobných pokladen a ústavů, jakož že i daně a dávky za zaměstnance zaplacené, i když byl závazek takový smluvně převzat, nesmi býti od důchodu odečteny, resp. připočtou se k rozvahovým přebytkům, stanoveno v čl. XVI, že předpisy shora uvedené nabývají účinnosti teprve od 1. ledna 1932.
Rovněž smlouvy pachtovní, nájemní a kolektivní smlouvy námezdní a pracovní uzavřené do jednoho měsíce od vyhlášení zákona, nebo dříve zůstávají co do dohody, aby platy zmíněné nesla místo poplatníka zcela, nebo částečně jiná osoba, v účinnosti i po 1. lednu 1932 až do jejich vypršení. Samozřejmě jsou do této doby chráněny pachtovní a nájemní smlouvy ohledně daně pozemkové a domovní, byly-li rovněž ve výše zmíněné době uzavřeny. Platy podle §u 17, č. 6 a 78 lit, a) věta prvá, jsou po tuto dobu při zjišťování vyměřovacího základu plátcova odpočitatelnou položkou. Tím chrání se jednak smluvně zajištěná práva nabytá, jednak umožňuje se přesouvání daní na dobu přechodnou, pokud smlouva zůstává v platnosti. Jinak přesouvání daní stává se bezúčinným ze zásady té, že každý poplatník má nésti své daně. Smlouvy nekolektivní jsou omezeny co do účinnosti přesouvání daní a dávek, pak příspěvku do pokladen a podobných ústavů, jakož i odpočitatelnosti své podle čl. XVI. odst. 1. lit. b) pouze do 1. ledna 1932. Pod pojem smlouvy námezdní a pracovní spadají i smlouvy zaměstnanců vykonávajících vyšší služby v podniku.
Co se týče jednotlivých daní, dovoluji si ještě uvésti toto:
Nejpodstatnější změny daně z příjmů (napříště daně důchodové) v nové úpravě oproti zákonu o přímých daních osobních z r. 1896 s pozdějšími dodatky týkají se sazby a vybírání daně ze služebních požitků srážkou. Do sazby vtěluje se část posavadní válečné přirážky, která se jinak zrušuje. Nová sazba není tedy návratem k výměře předválečné, nehledíc ani k opominutí valorisací důchodu (1.8 až 6.7%), avšak stoupajíc od 1 do 29% jest oproti dnešní výši daně s přirážkou (1.6 až 40%) značným snížením, zejména v nižších posicích. Výhodou u srovnání s dosavadním stavem je také nepřetržitá, povlovná progrese nové sazby.
Daně prosté minimum se zvyšuje, byť rovněž ne docela úměrně valutárnímu znehodnocení důchodu a je odstupňováno podle početnosti rodiny. Při služebních požitcích do 23.550 Kč, při nichž vybírá se daň důchodová srážkou u zaměstnavatele, činí sazba vzestupně jen 1/8 až 2% a také minimum daně prosté je vyšší. V důsledku zásady uplatněné v celé berní reformě, že daň vyměřuje se z příjmu, resp. výnosu berního roku, odpadá někdejší t. zv. theorie pramenová a zdaňuje se vždy jen příjem v tom roce skutečně docílený.
Objektivní dosah daně rozšířen i na funkční platy presidenta republiky, ministrů a členů Národního shromáždění, zachováno osobní osvobození osob vojenských a četnických v činné službě a státních zaměstnanců vyloučených zvláštními zákony z volebního práva, nebo volitelnosti do Národního shromáždění.
Předpisy o srážkách přípustných sjednoceny pro daň důchodovou a všeobecnou daň výdělkovou a zejména připuštěn trvale mimořádný odpis 20% při nově pořízených budovách závodních, strojích a zařízení. Pro srážku služebních výdajů stanoveny pevné sazby.
K výkladu jednotlivých ustanovení nového zákona budiž z jednání rozpočtového výboru se zástupci finanční správy uvedeno jako doplněk výborové zprávy poslanecké sněmovny toto:
K §u 9: Pokud platí vyjimečné zákony o ochraně nájemníků, nemůže býti užitková hodnota bytu poplatníkova ve vlastním domě stanovena výše, než je činže docílitelná v tomto domě vzhledem k dočasným předpisům zmíněných zákonů..
K §u 15: Odpisy podle odst. 1 b) jsou přípustny i při budovách nepodnikových.
V souhrnu daní přímých zůstává nadále všeobecná daň výdělková, jako daň výnosová, vyměřovaná z podnikového výdělku, neb z dosaženého zisku zaměstnání. Daň tato je však touto daňovou reformou přizpůsobena sociální spravedlnosti. Přihlíží zejména k tomu, jaký činitel má účast na výnosu podniku, a podle toho jsou stanoveny sazby. Zvláštní zřetel byl brán k podnikům malým, odkázaným téměř výhradně na osobní účast podnikatelovu, a z toho důvodu bylo stanoveno přiměřené odstupňování.
Vedoucí zásadou zákona daně výdělkové je snaha po odbourání obchodové daně a přizpůsobit tuto ke schopnosti poplatníka, jakož i jeho poměrům. Stanovením přesných směrnic pro vyměřování daní bude odstraněna jedna z největších závad, ježto dosavadní klíč byl příčinou sporů a stížností.
Rozpočtový výbor senátu projevil při jednání o ustanovení §u 51 přání, aby finanční správa při povolování osvobození od všeobecné daně výdělkové pro podniky, které napomáhají veřejným dobročinným, neb obecně užitečným účelům, brala vždy patřičný ohled na zájmy poplatníků všeobecné daně výdělkové tak, aby se nedostávalo osvobození od daně podnikům, jež toho nezasluhují, zejména podnikům, které pouze pod záminkou obecně užitečné, nebo dobročinné činnosti vyvíjejí skutečně výdělečnou činnost. Podniky takové při výhodách poskytnutého daňového osvobození konkurují totiž nezřízeným způsobem s řádnými obchodníky a živnostníky, daň platícími. Zejména bylo při té příležitosti poukazováno jako na výstižný příklad, na t. zv. ťzátišíŤ, zřizovaná v jednotlivých kasárnách, ve kterých namnoze se provozuje pravidelný obchod s poživatinami, nápoji a různými předměty denní potřeby, aniž by se z obchodu toho platila daň a aniž by se v mnoha případech dalo osvobození od daně řádně odůvodniti. poněvadž se kupujícím nedostává zpravidla žádných výhod ani co do cen, ani co do kvality prodávaných předmětů
K ustanovením odst. 3. §u 55 se výslovně podotýká, že ze základu pro vyměření všeobecné daně výdělkové je vyloučiti výtěžek z budov podnikatelových i v tom případu, požívají-li dotčené budovy dočasného osvobození od daně domovní z důvodů vedení stavby.
Při jednání o odst. 6. §u 57 bylo vysloveno přání, aby finanční správa učinila vhodná opatření, aby zmíněných ustanovení o slevě daně bylo při ukládání všeobecné daně výdělkové plně šetřeno tak, aby se poplatníkům v každém odůvodněném případu výhod zákonem sledovaných skutečně také dostalo.
Zvláštní daň výdělková, posavadní ťdaň z výdělku podniků, které jsou povinny vydávati veřejné účtyŤ vykazuje v nové úpravě oproti zákonu z r. 1896 s dodatky tyto nejpodstatnější změny: Co do subjektu podrobeny jí výslovně podniky samosprávných svazků srovnale s posavadní praksí. Osvobozeny nově státní železnice. Fakultativně připuštěno osvobození podniků obecně prospěšných, komunálních i jiných, u nichž zájem veřejný převládá nad zájmem výdělečným a podniků, které napomáhají veřejným, dobročinným, nebo obecně užitečným účelům. Sem spadají zejména spořitelny. O výhodách sazebních byla již shora zpráva podána.
K výkladu jednotlivých ustanovení lze toto uvésti:
K §u 78 odst. c), jenž stanoví neodpočitatelnost příspěvku k sociálním pokladnám a daní a dávek, placených podnikem za zaměstnance nad zákonnou povinnost a §u 341 o zrušení takových smluvních závazků: Kolektivní smlouvy námezdní a pracovní, jimiž podle čl. XVI. uvozovacích ustanovení může býti odsunuta účinnost obou paragrafů i přes 1. ledna 1932 až do vypršení smlouvy, zahrnují také kolektivní služební smlouvy s úředníky podniku. Individuelní smlouvy s jednotlivými zaměstnanci nemají však tohoto účinku. Kolektivními smlouvami rozumí se odborové smlouvy mezi organisacemi zaměstnavatelů a zaměstnaných i závodní kolektivní smlouvy pro zaměstnance jednotlivého závodu, jakož i služební řády správou závodu pro jeho zaměstnance jednostranně stanovené.
K §u 78, odst. e). O daně prostých úložkách do samostatných pensijních a podpůrných fondů pro zaměstnance závodu: Samostatností rozumí se neodvolatelnost úložek. Odpočitatelnosti nevadí, kdy fond zůstane ze jmění podniku, je však odděleně účtován; a nevadí také, vyhradí-li si podnik vliv na udělení pensí a podpor z takového fondu. Bude však potřebí, stejně jako se žádalo doposud, aby podnik zvláštním prohlášením vzdal se promlčecího práva pro dodatečné zdanění úložek, když by jich bylo později použito k jinému účelu.
K §u 78 f). O použití daňové reservy k zapravení daně, které je podmínkou nezdanitelnosti přídělu: Konala li se valná hromada ke schválení bilance kdykoliv před uplynutím pololetí, netřeba použíti reservy daňové do 15 dnů po té, nýbrž stačí, použije-li se jí do konce pololetí.
K §u 79 b). Jako posud odčítá se od daňové základny výnos budov, podrobený dani činžovní, i když tato požívá dočasného osvobození. Nelze však počítati výnos, neb činžovní hodnotu budovy osvobozené trvale. Sem patří podle §u 126, odst. 1. č. 8. též budovy, sloužící výlučně a trvale jako provozovny a skladiště účelům výroby.
Posuzuje přiměřenost odpisů, jest úřad vázán výrokem znalců.
Odměny zaměstnancům, třeba povolované teprve valnou hromadou z bilančního zisku, jsou položkou odpočitatelnou.
Pozemková daň má zatížiti veškeré pozemky, jež lze hospodářsky obdělávati, pokud zvláštním ustanovením zákona nejsou trvale, neb dočasně osvobozeny. Pozemkovou daní povinen je majitel pozemku.
Pozemky neplodné, cesty, plochy železniční, koryta vod, neplodné močály, jezera a rybníky dani pozemkové podrobeny nejsou.
Z plodných pozemků jsou trvale od daně osvobozeny zahrady a školky věnované účelům vzdělávacím, všeužitečným a dobročinným, ochranné vodní stavby, pohřebiště, cvičiště vojenská i veřejných korporací tělocvičných, pokud neposkytují žádného, nebo jen nepatrného užitku zemědělského.
Plochy neplodné, nebo živelní pohromou neplodnými učiněné, jsou po zúrodnění osvobozeny od daně na 10 let, pokud se jedná o založení vysokokmenného lesa na 25 let, případně na 40 roků. Nově založené, neb obnovené vinice ve výměře aspoň 25 arů jsou osvobozeny na 8, případně 10 let podle toho, jedná-li se o révu domácí, nebo na amerických podložkách šlechtěnou.
Výnos pozemků zvýšených trvalou změnou vzděláváním, neb meliorací podléhá zvýšení dani až 11. rok po změně, neb melioraci.
Základem daně jest u lesů 2Otinásobek, u ostatních pozemků 17tinásobek nynějšího katastrálního výnosu, sazba pak jsou 2% základu. Mimo to vybírá se zvláštní příspěvek 15%, od něhož jsou osvobozeni majitelé pozemku, jejichž celoroční důchod nepřesahuje částky důchodové dani nepodrobené a katastrální výtěžek nedosahuje v téže obci 120 Kč. Tento příspěvek nepodléhá autonomním přirážkám.
Daň se vyměřuje na každý rok, když prošel, a výměr se oznamuje obci. Poplatníkovi se doručí výměr pouze na požádání, nebo při změně daňové povinnosti. Tato začíná začátkem roku, před nímž nastaly okolnosti, na nichž se daňová povinnost zakládá, a přestává koncem roku, v němž nastaly okolnosti daňovou povinnost vylučující. Změna v osobě majitele, nebo předmětu daňovém neruší předpis daně, leda že by byl pozemek zastavěn, nebo použit jako nádvoří budov.
Pozemková daň napříště nemá býti na základě živelných pohrom slevována. K náhradě placené daně zřídí se při zemědělských radách zvláštní fondy, do nichž stát přispěje 30% zvláštního příspěvku vybraného z veškeré půdy kromě lesů. Mimo to obce přispějí 10% pozemkové daně, v jejich obvodu předepsané, rovněž kromě lesů. Bližší ustanovení podmínek a způsobu náhrad je ponechán vládnímu nařízení, jež bude vydáno po slyšení zemědělských rad, případně zemědělského referátu civilní správy Podkarpatské Rusi.
Stihne-li živelní pohroma lesy, přísluší majiteli lesa sleva daně, byl-li zničen porost aspoň na 1/4 souvislého jednomu majiteli náležejícího katastru. Slevuje se daň, která ze zničeného množství dřeva placena byla až do konce roku, v němž se škoda stala. S touto slevou je spojena i přiměřená sleva 15% příspěvku zvláštního, ale na autonomní přirážky sleva vlivu nemá.
Platnost zákona o pozemkové dani začíná až v r. 1928, takže přirážky v roce 1927 vybírají se k dosavadní dani, ale za to státní 200 až 400% přirážka k dani pozemkové zůstává v platnosti pro rok 1927.
Cennou výhodou u daně domovní po stránce formální proti dosavadnímu stavu je to, že v návrhu zákona nastává jednotnost předpisu upravujících daň domovní.
Nyní upravuje domovní daň v historických zemích neméně než 544 zákonů, patentů, dekretů, císařských nařízení a instrukcí uveřejněných, kdežto neuveřejněných jest ještě více.
To je takový chaos, že se v něm málokdo vyzná, důsledkem čehož je právní nejistota v tomto směru, zmechanisované ukládání této daně a pravidelně újma ať pro poplatníka, nebo pro stát, totiž skutečnosti a tím spravedlnosti neodpovídající předpis daně.
Po stránce věcné je tu skutečně ulehčení poplatníkům snížením daně.
Ostatně daň státní nebyla tak tíživou, jako enormně vysoké dávky a přirážky samosprávných svazků a bez omezení těchto limitováním, byla by úleva snížením státní daně více než nejistou.
Nelze k tomu nepoukázati. že daň domovní, zvláště daň činžovní je daní živou, pro příjmy státní jednou z nejvýnosnějších a stoupání schopnou, čehož předpokladem jest ovšem odstranění vázaného hospodářství s majetkem domovním.
Ve věci samé dlužno všeobecně uvésti, že daň i podle nového zákona zůstává daní přímou a výnosovou.
Rovněž forma zdaňovací zůstává dvojí, totiž forma daně činžovní, kde se budovy zdaňují podle činžovního výtěžku, anebo forma daně třídní, kde budovy zdaňují se podle počtu obytných místností. (§ 120.)
Reformní tendence návrhu zákona záležejí obzvláště:
1. v úpravě trvalého osvobození podle věcných hledisek;
2. ve vynětí z daně nepronajatých provozoven včetně hospodářských budov;
3. v rozšíření povinnosti platiti daň činžovní;
4. v přijetí skutečného hrubého výtěžku z budovy (nájemné, nájemní hodnota), docíleného v berním roce;
5. v ukládání daně činžovní po uplynutí berního roku;
6. ve snížení sazeb daně činžovní;
7. ve snížení sazeb daně třídní z chatrných obytných budov a ve zvýšení sazeb této daně přirážkou z budov přepychových.
Trvalé osvobození je proti dosavadnímu stavu omezeno jenom v tom směru, že rozhoduje tu účel budovy, jemuž budova slouží, a nikoli poměry poplatníkovy (§ 26).
Naproti tomu je zase trvalé osvobození v tom směru rozšířeno, že ministerstvo financí může trvalé osvobození poskytnouti mimo budovám sloužícím účelům dobročinným také budovám sloužícím účelům všeužitečným, t. j. takovým, které slouží lidskému dobru (§ 28).
Povinnost platiti daň činžovní je rozšířena na místa, v nichž je pronajato více než 1/3 obytných místností, a podléhají jí budovy částečně pronajaté v místech zcela dani činžovní nepodrobených bez ohledu na počet obytných místností (§ 143).
Naproti tomu nebudou dani činžovní podléhati nepronajaté provozovny sloužící výrobě; budovy tovární, samostatné dílny a hospodářské budovy (§126).
Základem daně činžovní je hrubé nájemné, t. j. skutečný hrubý výnos z budovy (nájemné, nájemní hodnota), docílený v berním roce po srážce odpočitatelných položek (§ 149).
Odpočitatelnými položkami jsou však jenom dávky obecní a jim podobné platy, jež postihují uživatele budovy (nájemníka), odvádějí se však majitelem domu obci, tudíž dávky a poplatky, na něž obce dodávají platební příkazy (§ 151).
Zvýšení nájemného podle zákona o ochraně nájemníků nepočítají se však do základu daně.
Příznivou novotou zákona je, že nájemní hodnota bytu užívaného vlastníkem domu a domovníkem ocení se pro základ daně o 25% níže než dosažitelné z nich nájemné (§ 154), což ostatně odpovídá celkové dosavadní praksi.
Za účelem podpory stavebního ruchu obsahuje návrh zákona pro doby normální dočasné osvobození na dobu 6 let pro domy s malými byty a s malými provozovnami na dobu 12 let.
Mimo to jsou ponechána v platnosti dočasná osvobození mnohem delší, poskytnuta zvláštním zákonem o stavebním ruchu, který poskytuje osvobození od daně činžovní a třídní na 25 a 35 let, dále osvobození 25leté pro budovy celé, neb části jich upravené z neobytných k účelům obývacím (čl. III., odst. 1. uváděcích ustanovení).
Osvobození od daně nese s sebou osvobození jakýchkoliv přirážek (§ 134). O výhodách sazebních byla již shora podána zpráva.
Předmětem daně třídní jsou výlučně jen budovy v místech zcela dani činžovní nepodrobených, tedy budovy venkovské, obývané jenom vlastníky (§ 161).
Daň bude ukládána podle sazebníku daně třídní, podle počtu obytných místností, a to pevnými sazbami.
Zřídí se nový katastr, do kterého veškeré dosavadní zakatastrované budovy budou znovu zatříděny, aby nesrovnalosti, vzniklé během doby, byly odstraněny v zájmu daňové spravedlnosti, neboť katastr má býti podkladem každoročního předpisu daně.
Sazba i způsob vybírání rentové daně zůstává beze změny.
§ 172 podrobuje dani rentové toliko požitky z majetkových předmětů a práv. Nepodléhá jí tedy ani vyšší služné, podrobené dani z vyššího služného, aniž jí podléhají tantiemy podrobené dani z tantiem, přesto, že ve výpočtu daní výnosových, jejichž placení vylučuje daň rentovou, nejsou obě zmíněné daně uvedeny výslovně.
Daň z tantiem zůstává omezena na členy představenstev společností akciových a komanditních společností na akcie, neplatíc pro správní orgány jiných útvarů společenských, jako společností s omezeným ručením výdělkových a hospodářských společenstev a jiných. Sazba daně je 10%ní. Vybírá se srážkou a není podkladem přirážek.
Daň z vyššího služného, zrušena r. 1920, zavádí se znova, avšak jen z částek, o které služební (i odpočivné) požitky po odečtení srážek přípustných podle §u 15 převyšují ročních 100.000 Kč. Daň činí 3% a podléhá přirážkám. Odůvodňuje se vyšší únosností dotyčných poplatníků a potřebou finanční samosprávných svazků.
Trestní ustanovení pro obor daní přímých obsahují jednak normy hmotného práva trestního (§§ 185 a 209), jednak předpisy formálního práva trestního (§§ 210-230).
Ustanovení materielního práva trestního rozlišují se opět na finanční delikty, jež trestají finanční vyměřovací úřady (případně finanční nalézací senáty), a na trestní činy související sice s daňovým řízením, avšak podle své zvláštní povahy podléhající pravomoci řádných soudů občanských.
Čistě finanční delikty daňové dělí se jednak na trestní činy povahy dolosní, jednak na delikty pouze kulposní; jednak jsou to pouhá nedopatření pořádková a disciplinární přestupky.
Pro dolosní i kulposní delikty vyžaduje se společná objektivní skutková povaha podle §u 185, totiž, aby pachatel ve věci daňové byl positivně činný, tedy něco nesprávné uvedl, nebo potvrdil, anebo aby zachoval se negativně, tedy něco zatajil, anebo aby nepodal přiznání, nebo oznámení zákonem nařízených. ve všech těchto případech v předpokladu, že takové jednání, neb opominutí je způsobilé vyměření zákonné daně zmařiti, nebo přivoditi vyměření menší než zákonné daně.
Pokud se týká dolosních deliktů, rozeznává zákon trestní činy podle subjektivní povahy své mírněji, anebo přísněji stihatelné.
Je-li zde úmysl, vztahující se jen na skutkovou povahu §u 185, vyjadřuje se tu vůle, dopustiti se jednání. nebo opominutí v §u 185 vyznačeného. Tu vztahuje se úmysl k faktu nesprávného přiznání, neb potvrzení, k zatajení, neb nepodání přiznání, neb oznámení.
K tomuto úmyslu přistupuje ještě prosté vědomí, že je toto jednání, neb opominutí způsobilé vyměření zákonné daně zmařiti, nebo přivoditi vyměření menší než zákonné daně.
Za těchto předpokladů je zde dána skutková povaha trestního činu podle §u 186, trestného pouze peněžitou pokutou ve výši jednoho až desetinásobku částky, o kterou byla zákonná daň zkrácena, nebo nebezpečí zkrácení vydána.
Směřuje-li však úmysl přímo k výsledku činu, resp. opominutí v §u 185 u vedených, totiž, aby zákonná daň byla zkrácena (dolus quo ad metodam) je zde dána skutková povaha §u 187.
Pro finanční trestní právo je tu konstruován vyšší stupeň zlého úmyslu, gradace úmyslu v §u 186 uvedeného.
Toto rozlišování jest odůvodněno povahou spáchaného finančního bezpráví. Neb u deliktů v oboru přímých daní lze dokázati zlý úmysl, dolus, jen v případech výjimečných, uváží-li se, že trestní právo daňové operuje většinou s interními a nepřístupnými zjevy soukromého života poplatníkova, o nichž nebývá zpravidla žádných zevních indicií, ani možnosti důkazu (na př. důkazů o nevědění vůbec, nevzpomenutí, přehlédnutí, omylu a pod.).