Schůze zahájena v 10 hodin 45 minut.
Přítomni:
Předseda: dr Hruban.
Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, dr Krčméry, dr Soukup.
Zapisovatelé: dr Procházka, Stržil.
118 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr Engliš, dr Gažík.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek,dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Sděluji, že udělil jsem dovolenou na dnešní a zítřejší schůzi sen. dr Franciscymu a Spiesovi, na dnešní schůzi sen. Janíkovi.
Žádám, aby bylo sděleno, co bylo tiskem rozdáno:
Sen. tajemník dr Šafařovič (čte):
Zápisy o 76. až 79. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 11. a 12. května 1927.
Z předsednictva přikázáno bylo:
Výboru ústavně-právnímu:
Tisk 415. Vládní návrh zákona o potulných cikánech a podobných tulácích.
Výboru národohospodářskému:
Tisk 416. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 656) zákona, kterým se zrušují zákon o obstavení velkostatků, § 4 zákona o mimořádných přechodných ustanoveních na Slovensku a § 5 zákona o pozemkovém úřadě (tisk 790).
Předseda: Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti, a navrhuji, aby bylo uloženo výborům, aby o shora uvedeném vládním návrhu tisk 415, jakož i o usnesení poslanecké sněmovny tisk 416 podaly zprávy ve lhůtě osmidenní.
Kdo s návrhem mým souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj se přijímá.
Přistoupíme k projednávání pořadu jednání. Prvním předmětem je:
1. Druhé čtení zprávy výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 400) k vládnímu návrhu zákona o poplatkových úlevách při splynutí (fusi), nebo při přeměně právního útvaru některých podniků. Tisk 410.
Zpravodajem je pan sen. dr Karas.
Táži se p. zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny.
Zpravodaj sen. d r Karas: Nenašel jsem žádných.
Předseda: Není žádných. Račte se posaditi. (Děje se.)
Budeme hlasovati.
Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jako nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém podle znění vyznačeného v tisku 400, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se naznačeném znění také ve čtení druhém.
Přistoupíme k projednání dalších odstavců pořadu.
Navrhuji, aby rozpravy
o druhém odstavci pořadu jednání, totiž o zprávě výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 403) o vládním návrhu zákona o přímých daních, tisk 411, jakož i
o třetím odstavci, totiž zprávě výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 404) o vládním návrhu zákona o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy tisk 412, jakož i
o čtvrtém odstavci, totiž o zprávě rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 405) o vládním návrhu zákona o stabilisačních bilancích, tisk 413,
byly sloučeny v jedinou rozpravu a aby stanoveny byly pro jednotlivé kluby senátorů lhůty řečnické: klubu republikánské strany zeměděl. a malorolnického lidu 1 hod., klubu čsl. strany lidové 1 hod., německému svazu zemědělců 1 hod., klubu Hlinkovy slovenské ľudové strany 1/2 hod., klubu čsl. strany nár. demokratické 1 hod., klubu něm. křesť. soc. strany lidové 1 hod., klubu čsl. živnostensko-obchodnické strany středostavovské 1/2 hod., klubu komunistické strany v Československu 6 hod., klubu čsl. soc. dem. strany dělnické 4 hod., klubu čsl. strany nár. socialistické 4 hod., klubu něm. soc. dem. strany dělnické 3 hod., klubu něm. strany národní 2 hod., klubu něm. nár. soc. strany dělnické 1 hod., klubu kraj. křesť. socialistické strany 1 hod.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj je přijat a budeme tudíž tak postupovati.
Přistoupíme nyní k odst. 2. pořadu jednání:
2. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 403) o vládním návrhu zákona o přímých daních. Tisk 411.
Zpravodajem je pan sen. dr Procházka.
Uděluji mu slovo. (Hluk. - Předseda zvoní.)
Prosím o klid!
Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Přistupujeme k jednání o jednom z nejdůležitějších a nejobsáhlejších zákonů, jež staly se předmětem zákonodárné činnosti Národního shromáždění republiky Československé.
Ke komplexu ústavních zákonů, jimiž položen základ naší ústavě a vydány volební řády do Národního shromáždění, jakož i jednací řády obou sněmoven, k řadě zákonů, jimiž uzákoněna pozemková reforma, k důležitým zákonům branným, jimiž podepřena branná moc republiky, k velkému počtu státně-zaměstnaneckých zákonů, jimiž upraven poměr státu k jeho zaměstnancům, k dalekosáhlým zákonům o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, jakož i o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, jimiž má býti sociálně zajištěno obyvatelstvo státu ve své podstatné části, ke každoročním finančním zákonům, stanovícím rozpočet státní, přistupuje nyní skupina zákonů berních, jimiž má býti zaveden pořádek v berních státních a svazků územní samosprávy.
Ze skupiny zákonů těch nejvýznamnějším je zákon o přímých daních. Je to také dosud nejobsáhlejší zákon, jenž stal se předmětem zákonodárného jednání Národního shromáždění, neboť obsahuje kromě XVI článků uváděcích ustanovení ještě 404 paragrafy, kdežto ústavní listina z 29. února 1920 má pouze 134 paragrafů, zákon ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců má 215 paragrafů a dosavadní největší co do počtu paragrafů zákon ze dne 9. října 1924, čís. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří má 288 paragrafů.
Dosahuje tudíž právě projednávaný zákon o přímých daních se svými 404 paragrafy rekordu co do počtu paragrafů.
Ovšem i jinak co do významu zákonné látky, řadí se zákon o přímých daních důstojně k uvedeným a jiným význačným zákonům dosud projednaným Národním shromážděním.
Potřeba nového zákona o přímých daních stala se již velmi naléhavou. Stabilisované poměry v našem státě vyžadovaly, aby, tak jako v jiných oborech státních, učiněn byl pořádek též v našem bernictví, neb toto důsledkem poválečných zákonných opatření zabezpečujících a upravujících naše státní finance, zejména důsledkem zákonů o dávce z majetku a z přírůstku majetkového, o okolkování bankovek a soupisu jmění, o válečných půjčkách a jiných zákonů, pak důsledkem zákonů o nových daních, jako dani z obratu atd., octlo se v takovém, řeknu zrovna, neblahém stavu, že z toho hrozilo již vážné nebezpečí pro pořádek ve finančním hospodářství jak státu, tak i svazků územní samosprávy. Finanční úřady byly přetíženy agendou na ně uvalovanou a nemohly ji zdolati při nejlepší vůli a největší námaze, již nutno uznati, zejména když nedostatek sil úřednických nemohl býti odstraněn. Daně nemohly býti zavčas předpisovány, nebyly proto také placeny; přirážky k daním nedocházely svazkům územní samosprávy.
Hospodářské poměry v republice během let poválečných změnily se však velmi podstatně. Přestala konjunktura, klesly ceny a důchody, ustálila se měna. Předpis daní z dob konjunktury v pozdějších letech, kdy konjunktura již přestala, a to ještě předpisy daní za více let najednou, těžce dolehly pak na poplatníky, neboť poměry výdělkové byly změněny a poměry důchodové rovněž.
Důsledkem toho se staly daně s přirážkami v mnoha a mnoha případech nedobytnými. Tím ztrácel stát i ostatní svazky územní samosprávy, velké částky na příjmech. Výše daní a přirážek, za více let ukládaných najednou. ohrožovala zase poplatníky a jejich existenci, podlamovala výrobu a tísnila podnikavost. Nastala nejistota, jak uhájiti existenci, podvrácena byla bezpečnost majetková, nastaly přirozeně pak nepořádky v hospodářství finančních svazků územní samosprávy. Byl proto již nejvyšší čas učiniti konec tomuto stavu a udělati pořádek, a to v prvé řadě v oboru daní přímých.
Proto podala vláda Národnímu shromáždění 3 osnovy zákonů berních k ústavnímu projednání, o nichž učinila již také usnesení své poslanecká sněmovna a které nyní i my máme projednati.
Jsou to vládní návrhy zákona o přímých daních, o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy a o stabilisačních bilancích, kteréžto zákony úzce spolu souvisejí. Proto také jednáme o nich společně. Všechny tyto tři osnovy zákonů znamenají velmi významnou a důležitou reformu, a to jak daňovou, tak finančního hospodářství svazků územní samosprávy resp. i soukromých podniků. Náš znovuzřízený stát československý, jehož části v minulosti přivtěleny byly státním útvarům různého zákonodárství, vyžaduje nutně jednotné úpravy svých zákonů, neboť jednotné zákony jsou základem jednotnosti státu.
Důsledky světové války a poválečných událostí na finanční hospodářství státu a svazků územní správy, jakož i na důchody a majetek obyvatelstva státu, vyžadovaly nutné úpravy finančních poměrů státu, uvedených svazků a občanstva. Neboť nosnost poplatníků byla již ohrožena namnoze přespříliš vysokými daněmi a zejména vysokými přirážkami. Proto tendence zákonů těch, jejich směr a úmysl cílí k jednotnosti zákonů berních k jejich kodifikaci, přehlednosti a přístupnosti, k pořádku, k usnadnění agendy a k úspoře v administrativě berní, k podpoře výroby a zaměstnání, k ulehčení poplatnictvu, zejména sociálně slabému.
K tomu přistupují vědecké poznatky a požadavky co do systému daňového a struktury jednotlivých daní, jímž lze novou úpravou daní vyhověti. To vše činí z předložených návrhů zákonů eminentní čin zákonodárný.
Nejdůležitější z těchto tří osnov jest, jak jsem již uvedl, návrh zákona o daních přímých.
Navržený zákon o přímých daních je kodex, zákoník, upravující naše přímé daně a obsahující též řízení daňové, tedy právní normy materielně i formálně-právní povahy.
Naše přímé daně tvoří podstatnou část příjmů státních a zakládá se také na nich systémem přirážkovým podstatná část příjmů ostatních svazků územní samosprávy, totiž zemí, žup, okresů a obcí.
Úprava daní přímých zasahuje tudíž do sféry státu a ostatních veřejných svazků územní samosprávy, avšak též do sféry soukromých hospodářství všeho druhu. Stojí zde proti sobě zájmy dvou velkých skupin: na jedné straně státu a ostatních veřejných svazků územní samosprávy, na druhé straně poplatníků.
Stát, jako suverénní, nucený veřejný svazek osob svého území, jakož i ostatní územní svazky (země, župy, okresy, obce) potřebují k úhradě nákladů své správy a svých úkolů pravidelných příjmů, z nichž nejdůležitější jsou příjmy z daní všeho druhu, resp. přirážky k nim..
Poplatníkům pak, totiž jednotlivým soukromým hospodářstvím všeho druhu ať osobám fysickým, nebo právnickým, náleží platiti tyto daně a přirážky.
Nastává zajisté určitá kolise zájmů mezi těmito skupinami, mezi veřejnými územními kolektivy na straně jedné a mezi individualitami soukromohospodářskými na straně druhé.
A tu záleží na zákonodárcích, aby spravedlivými zákony vyrovnány byly tyto zájmové rozpory, aby dáno bylo státu, zemím, župám, okresům a obcím, čeho potřebují k svému trvání a rozvoji, a na druhé straně aby ochráněni byli poplatníci hospodářské zkázy a uložena jim byla jen taková břemena, která unesou. Přílišný vzrůst daní je důsledkem světové války, rozvrátivší finance evropských států, a pociťuje se všeobecně tento neblahý vliv hospodářský.
Při schůzi světové hospodářské konference v Ženevě, tyto dny se konavší, pravil dr Zimmermann, bývalý vrchní komisař Společnosti národů pro Rakousko, že hlavní příčiny nynějších hospodářských obtíží vidí ve velkých daních, jež neustále vzrůstají přílišným vzestupem veřejných služeb států a zemí. Zajisté je správné toto rozpoznání nynějších nesnází hospodářských.
Senátu náleží zabývati se hotovou osnovou zákona, na němž usnesla se poslanecká sněmovna. Tím úloha zákonodárná pro senát je podstatně ulehčena a usnadněna. Vždyť i sama o sobě vládní osnova zákona je důkladným legislativním dílem, na němž pracovalo ministerstvo financí po léta, a to za významného spolupůsobení nynějšího ministra financí dr Karla Engliše, jakož i dřívějších ministrů financí, zejména inž. Bohdana Bečky.
Poslanecká sněmovna projednala osnovu zákona velmi podrobně, důkladně a svědomitě. Její rozpočtový výbor podle zprávy generálního zpravodaje posl. dr Hnídka zabýval se osnovou v 53 schůzích.
Osnova zákona byla také v poslanecké sněmovně za spolupráce sněmovny a vlády v mnohém směru změněna a doplněna. Jako výsledek jednání poslanecké sněmovny má senát před sebou dílo zákonodárné, jak je podle nynějších poměrů a okolností nelze již lépe upraviti. Zajisté podle přání a požadavků různých zájmových skupin a vrstev i jiných zájemníků bylo by zde ještě mnoho podnětů na změnu, neb doplnění zákona. Nelze také považovati osnovu zákona za poslední čin vlády při reformě našich berní. Vždyť nutno také časem upraviti naše veřejné dávky a poplatky, jakož i formálně právní ustanovení k nim se vztahující. Též rozvoj hospodářský, úbytek poválečných břemen a zdokonalená berní administrativa zajisté umožní snižování dosavadních přímých daní.
Avšak za daných poměrů nutno považovati osnovu zákona ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou za zákonodárné dílo tak upravené, že nelze na něm dnes již ničeho měniti, aneb je doplniti a že nutno ponechati změny a doplňky případné budoucí novelisaci zákona, jakmile nastane potřeba změny, nebo doplňku.
Proto rozpočtový výbor senátní může s plným oprávněním navrhnouti senátu, aby osnovu zákona přijal ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou. První velká reforma rázu finančně-hospodářského stane se takto skutkem, a víme všichni, že nejen stát, nejen svazky územní samosprávy, zejména obce, nýbrž i občanstvo čekají, aby tento velký skutek zákonodárný stal se již hotovou událostí.
Pokud se týká zásad, jimiž zákon se řídí, dále vzhledem na účel a dosah zákona lze všeobecně uvésti toto:
V republice Československé platí dosud různé zákony daňové z doby rakouské, uherské i popřevratové. Nutno proto, aby byla provedena unifikace, sjednocení všech dosavadních zákonných ustanovení v jednotný zákon o přímých daních. Normy o přímých daních jsou rozptýleny a tak četny, že je velmi obtížno seznámiti se s nimi a ovládati celou zákonnou materii, vztahující se na ustanovení o daních přímých. Nutno, aby různé tyto předpisy byly shrnuty v zákoně jediném, abychom měli jeden kodex o daních přímých.
Kodifikace znamená však soustavnost a legislativní zjednodušení. Kodifikací stanou se zákony berní přístupny širokým kruhům poplatníků, kteří se mohou z kodexu obeznámiti se svými právy a povinnostmi a přesně kontrolovati vyměřené daně. To je výhoda, které nelze dostatečně oceniti.
Pro finanční úřady znamená kodifikace usnadnění finanční agendy důsledkem soustavnosti, přehlednosti a jasnosti berních předpisů. Daně přímé ukládají se asi 900.000 poplatníkům.
Pro poplatníky i pro ukládací úřady přináší tudíž kodifikace usnadnění a zjednodušení práce spojené s daňovým řízením. Důsledkem toho povede kodifikace předpisů o daních přímých k úspoře na správních vydáních státních. Poplatníkům pak ušetří kodifikace mnoho zbytečné práce a vydání, Jasné sazby, určitá a přesná stylisace právních pojmů přinášejí nesporně i poplatníkům velké výhody.
Reforma přímých daní je též nutna jako důsledek stabilisace měny, ustálenosti naší československé koruny. Byť i daně kvotové - postihující svůj číselný základ (výnos, důchod) určitým procentem, neb odstupňovanou sazbou přizpůsobovaly se změněným poměrům samočinně, neměly této způsobilosti daň pozemková, všeobecná daň výdělková a třídní daň domovní.
Když důsledkem měnové inflace bylo nutno hledati odpomoc, bylo přikročeno k válečným přirážkám, které postihly - byť i neprávem - též daň z příjmu, která samočinně rostla při klesající měně a rostoucích číslech peněžních důchodů. Stabilisací měny staly se však tyto válečné, či mimořádné přirážky neodůvodněnými. Nutno proto, aby přirážky ty odpadly, resp. splynuly s daní, jejíž výše se přizpůsobuje dnešním poměrům měnovým a hospodářským. Berní reforma je též odůvodněna potřebou přizpůsobiti soustavu přímých daní daňové únosnosti.
Pro celou Československou republiku činí daňové břemeno 786 Kč, s dávkou z majetku 888 Kč na hlavu. V roce 1911 až 1913 obnášelo daňové břemeno na území dnešní Československé republiky 75 K na hlavu. Stouplo tedy nyní o něco více než desetkráte. Ceny velkoobchodního indexu zvýšily se okrouhle devateronásobně, avšak u důchodů obnáší index důchodový jenom sedmeronásobek vzhledem na znehodnocení předválečné koruny. Daně tlačí tudíž na důchody dnes mnohem tíživěji nežli před válkou, nehledě ani k tomu, že se při více než sedmeronásobném důchodu a při devítinásobných cenách žije mnohem tížeji nežli před válkou. Nutno proto podle stabilisované měny snížiti daně.
Tíživost jednotlivých daní není také stejná. Problém tíživosti dotýká se hlavně daně důchodové (z příjmu) a daně výdělkové.
Při progresivnosti obou daní schází se v nejvyšších stupních zdanění v takovém rozsahu, že daleko převyšuje obdobné zdanění v cizině a plodí nebezpečí útěku kapitálu do ciziny
Střední sazby jsou v souvislosti s válečnými přirážkami a s daní výdělkovou též povážlivé. Státní a vůbec veřejní zaměstnanci právem si stěžují na tíživost daně z příjmu, neboť jejich služební příjmy přiznávají se úplně.
V nejnižších sazbách jeví se daň z příjmu proto tíživou, poněvadž je existenční minimum daně prosté příliš nízké. Mimo to je potřebí při existenčním minimu přihlížeti k zatížení rodiny právě tak, jako při sazbách daně samotné.
Daň výdělková, jak všeobecná, tak zvláštní, trpí pak přirážkami samosprávných svazků. Daň tato nesmí však znemožniti výrobu a tím zploditi nezaměstnanost, nesmí ohroziti podnikavost, nemá-li tím býti podlomena produktivita země.
Aby tudíž zvýšena byla produktivita země, nutno se zřetele hospodářského přizpůsobiti daňovou soustavu, resp. strukturu daní objektivní únosnosti.
Se zřetele sociálního nutno však provésti takové změny ve struktuře daňové, jimiž daně by se přizpůsobily subjektivní únosnosti, tudíž je potřeba daňových úlev, zejména v sazbách, slev daňových, paušalování daně důchodové vybírané srážkou z pevných platů, zvýšení minima daňového, zmírnění daně činžovní atd.
Dále je potřebí provésti reformu daňovou odpovídající dnešním změněným poměrům u srovnání s dobou, kdy byl vydán hlavní dnes platný zákon o přímých daních z r. 1896. Je jasno, že poměry hospodářské a sociální jsou nyní zcela jiného rázu, než byly r. 1896, a nutno proto daně přímé přizpůsobiti těmto novým poměrům.
Válkou a poválečnými hospodářskými událostmi způsobeny dalekosáhlé přesuny majetkové a důchodové, jejichž nesrovnalosti nutno vyrovnávati a odčiňovati spravedlivým rozvrstvením daní.
Kodifikací přímých daní v zákoně provedenou setrváno na dosud platné soustavě daňové, v zásadách shodné jak podle dosavadního práva rakouského, tak i podle práva uherského, v podrobnostech ovšem odlišné. Důvody tohoto setrvání na dosavadní soustavě jsou ty, že finanční zákonodárství vyžaduje určité setrvačnosti. Poplatníci jsou zvyklí na určitou daňovou soustavu, která se již vžila, a nepociťují proti ní odporu, jako proti zatížení jinosměrnému.
Rovněž přesunovací proces působící samočinnou regulací daňovou je při vžité soustavě daňové ukončen, kdežto každá nová soustava působí nové zvlnění přesunovací.
Soustava našich daní přímých je však celkem dobrá a osvědčená, odpovídá našim poměrům a je logicky vybudována.
Nutno také zbudovati nové zákony podle historického vývoje, stavěti na základech trvajících, jelikož radikální změny mívají své stinné stránky
Ideální daní byla by sice jednotná daň důchodová, avšak od tohoto ideálu jsme ještě velmi daleko. Přejímá se proto dosavadní soustava, doplňuje se a vnitřně reformuje, zejména co do struktury jednotlivých daní.
Zásady daňové, jimiž nutno se říditi při rozvržení daní, jsou jednak zásady finanční, jednak zásady národohospodářské a zásady mravní.
Zásady finanč.ní vyžadují dostačitelnosti a pružnosti daní. Úhrn daní má býti dostatečný pro úhradu potřeb státních, takže zachována musí býti rovnováha mezi příjmy a výdaji státními.
V oboru našeho finančního hospodářství státního počítá se podle rozpočtu státního pro r. 1927, že přímé daně mají vynésti na příjmech v celé republice, a to pozemková daň okrouhle 97 1/2 milionů Kč, domovní daň třídní okrouhle 3 1/2 mil. Kč, domovní daň činžovní okrouhle 21 1/2 milionů Kč, všeobecná daň výdělková okrouhle 220 milionů Kč, výdělková daň z podniků veřejnému účtování povinných okrouhle 280 mil. Kč, daň důchodová, rentová, okrouhle 101 mil. Kč, daň z příjmu okrouhle 1.130 mil. Kč, dávka z tantiem okrouhle 17 mil. Kč, válečná daň okrouhle 102.5 mil. Kč, ostatní menší daně, jako majetková, báňská atd., pak úroky z prodlení atd. okrouhle asi 88 mil. Kč, v celku okrouhle 2.061 milionů Kč. Při celkových, na rok 1927 rozpočtených příjmech v obnosu 9.723,914.485 Kč činí příjem z přímých daní skoro jednu pětinu všech příjmů. Tu ovšem nutno, aby výnos těchto přímých daní reformou berní byl tak regulován, aby nebyla ohrožena rovnováha ve státním rozpočtu.
Je správné, že přímé daně nutno snížiti, jelikož jsou, jak již uvedeno, velmi tíživé. Počítá se, že snížení daňových sazeb bude znamenati ročně asi 500 milionů Kč na úlevách pro poplatníky, tedy na menších příjmech pro stát. Ovšem aktivita našeho státního rozpočtu pro rok 1927 činila pouze 20,409.334 Kč. Máme sice ještě určitou reservu na nedoplatcích daňových a lze počítati s některým snížením výdajových položek v rozpočtu státním v příštích letech. Jinak ovšem znamenal by úbytek půlmiliardový na příjmech státních vážné ohrožení rovnováhy rozpočtové, takže by bylo nutno hledati nové zdroje příjmů státních.
Avšak lepší technika při ukládání daní, pozvednutá morálka poplatníků při přiznávání daní, zejména u daně důchodové, dále povznesení naší průmyslové výroby a přirozený rozvoj našich poměrů hospodářských za trvajícího světového míru může vyrovnati uvedený úbytek na státních příjmech v několika letech.
Jinak ovšem nutno na tento úbytek státních příjmů vzíti zřetel již při rozpočtu státním pro rok 1928. To znamená, že bude nutno utužiti úspory, snížiti celé řady výdajových položek státního rozpočtu. Snížení daní přináší zpravidla i snížení státních příjmů, kterémužto snížení pak musí odpovídati i snížení, nebo dokonce úplné odstranění určitých výdajů státních. Nelze žádati současně zvýšení určitých státních výdajů a snížení břemen. To by bylo neodpovědné hospodářství. Musí býti zachován určitý vztah mezi výdaji a příjmy, nesmí býti ohrožena rovnováha ve státním hospodářství.
Povinností naší jest, abychom udrželi rovnováhu ve státním rozpočtu a vyvarovali se pasivního rozpočtu stůj co stůj. Daně musí býti též pružné, totiž schopné, aby podle potřeby byly napínány, nebo povolovány, aniž by nastaly nezamýšlené majetkové přesuny. Poměrně nejpružnější daní jest ovšem daň důchodová, kterou možno lehce přizpůsobiti i poměrům důchodovým. Podle zásady národohospodářské nutno pamatovati na nosnost obyvatelstva pro břemeno daňové a zachovati správný poměr mezi soustavou čísel hospodářských a soustavou čísel finančních, jakož i určité stejnoměrnosti při rozvržení daní.
Daň nesmí ovšem nadmíru ztenčovati výnos podniku, neboť tím by podlomila pod nikavost a rozrušila celou organisaci výdělečné činnosti. Daň nesmí též přespříliš zvyšovati ceny, neboť tím by ohrozila soutěživot s cizinou, důsledkem toho též platební bilanci a konečně i měnu. Rovněž působila by na spotřebu obyvatelstva státu a zejména ohrozila by existenci poplatníků s pevným platem, veřejných i soukromých zaměstnanců, jakož i dělníků, takže by nastaly boje o mzdy a platy. Daň příliš zatěžující důchod obyvatelstva a stlačující soukromou potřebu až pod existenční minimum ohrožuje přímo zdraví a vzrůst obyvatelstva, ničí kulturu veřejnou, vyvolává sociální boje a ovšem působí též na výrobu.
Nutno odstraniti různé přílišnosti našeho daňového hospodářství, jimiž zejména v době následující po převratu uvalena byla na některá soukromá hospodářství břemena daňová, jež nelze unésti na dlouhou dobu. Nutno, aby stát národní hospodářství osvěžoval, nikoli ochromoval. Pramen, z něhož pochází příjem daňový, brzo vyschne, jestliže přespříliš daní se vyčerpává. Nutno též chrániti se neodůvodněného fiskalismu, jehož tendence působí pak národohospodářsky škodlivě a činí ukládání a vybírání daně odiosní.
Zásady mravní vyžadují, aby daň byla spravedlivá podle individuální možnosti a jí odpovídající nosnosti poplatníkovy. Rozvržení daní nesmí tížiti hospodářsky slabé a nadržovati hospodářsky silným. Daň nesmí býti subjektivně tíživá. Vidíme, že berní reforma poskytuje největší úlevy právě dělníkům, menším gážistům, malým zemědělcům a menším živnostníkům, dále že béře podstatný zřetel na rodinné a osobní poměry poplatníků do určité výše důchodů a výnosů.
(Předsednictví převzal místopředseda dr Krčméry.)
Požadavku spravedlnosti daně vyhovuje nejlépe daň progresivní, počínající od určité skupiny středních důchodů, neb střední výnosnosti, případně i degresivní směrem dolů od této skupiny středních důchodů, resp. výnosnosti. Ovšem progrese musí míti určitou mez, aby neznamenala konfiskaci důchodů, neb výnosů. A při degresi nutno pamatovati na státně-etický moment, totiž, aby člen pospolitosti státní měl zájem na prosperitě státu jako poplatník byť i sebe menší daně, aby si byl vědom, že má nejen práva, nýbrž i povinnosti, které musí nésti spolu s ostatními obyvateli, aby takto byl v něm živen pocit solidarity s ostatními občany státními. Totéž platí ovšem v téže míře pro poplatníky menších územních svazků, zejména obcí. Všichni poplatníci, kteří rozhodují ve správě obce, musí poznati důsledky svého rozhodování. Nemůže býti jeden, který by jen platil, a druhý, který by jen rozhodoval.
Všeobecnost daně vyžaduje, aby v okruh poplatnictva pojat byl co největší počet obyvatel schopných břemene daňového, neboť jen tak lze daňové břemeno rozděliti, aby nebylo pro všechny příliš tíživé. Stejnoměrností daně bude daň všemi poplatníky pociťována stejně a nebude zde útlaku jedné vrstvy, zpravidla hospodářsky slabší, ve prospěch silnější. Spravedlivé rozřešení těchto otázek poskytne poplatnictvu záruku přísné spravedlnosti vůči němu. Nesmí býti ani přímého ukládání, ani přesunu daní, jimiž by byla utlačována některá vrstva obyvatelstva, která by pak klesla pod tíhou daní.
Osnova zákona odpovídá též uvedeným zásadám plnou měrou.
Co do důsledku daňové reformy na příjmy státní lze ještě podotknouti toto. Zmenšení výnosu daní přímých podle nového zákona nelze přesně stanoviti. Statistická data jsou neúplná, ježto ukládání daní v posledních letech dálo se mnohdy za několik let najednou. Přibližný úbytek možno udati jenom odhadem.
Podle úsudku finanční správy lze počítati s úbytkem asi 500 mil. Kč ročně, kterýžto úbytek se však v rozpočtu prozatím neobjeví cele, ježto budou docházeti daňové nedoplatky z let minulých. Vzhledem na tuto okolnost lze očekávati v příštím rozpočtu státním příjem na daních přímých menší asi o 200 až 250 mil. Kč.
Berní reforma zajisté bude se posuzovati jednotlivými skupinami obyvatelstva různě. Nutno proto, aby úsudek byl spravedlivý, poukázati přehledně na výhody a úlevy, jež nový zákon přináší poplatníkům.
Výhody u jednotlivých daní jsou pro poplatníky značné. Výhody tyto jsou uvedeny většinou v důvodové zprávě při jednotlivých hlavách zákona.
Následovně uvádějí se tyto výhody přehledně v tomto sestavení:
Daň důchodová.
Daně prosté minimum bylo stanoveno 7.000 Kč, které se zvyšuje u poplatníka se 3 dalšími členy (vdovce se 2 členy) na 8.200 Kč, se 4 členy (vdovce se 3 členy) na 9.200 Kč, s 5 členy (vdovce se 4 členy) na 11.000 Kč. Rodina s 6 nezaopatřenými dítkami jest osvobozena od daně až do 26.000 Kč.
Základem zdanění jest důchod celé domácnosti, při čemž důchod plynoucí ze služebních požitků příslušníků domácnosti se do úhrnného příjmu nevčítá, přesahuje-li u jednotlivého příslušníka 10.100 Kč
Sazba daně snížena a si o 40%, při čemž u vícečlenných rodin se snižuje až o 50% daně dosavadní.
Tato sazba snižuje se při důchodu do 26.000 Kč o 1/10 za druhého člena rodiny, o 2/10 za každého dalšího člena; při důchodu od 26.000 Kč do 52.000 Kč se snižuje o 1/10 za třetího a každého dalšího člena. Za člena rodiny pokládá se manželka, dítky, rodiče, prarodiče, tchán a tchyně, nevlastní rodiče, pěstouni, zeť a snacha, jsou-li v zaopatření poplatníkově.
Úlevu přináší zákon vědeckým pracovníkům, umělcům a spisovatelům při zdaňování důchodu, který obdrželi najednou za několikaletou činnost, a majitelům lesů, při příjmu z mimořádného kácení lesů.
Při příjmech z jednotlivých pramenů nutno se zmíniti o příjmu ze samostatných podniků, kde poplatníci, kteří vedou řádně obchodní knihy, mohou si odečísti vedle přípustné amortisace ještě dalších 20% mimořádnou amortisací z nákladu prokazatelně vynaloženého na nově zřízené, nebo rozšířené budovy pro provozování podniku, na budovy vystavěné pro svoje zaměstnance, nebo když nové stroje pořídí, nebo za staré vymění. Kromě toho mohou si učiniti reservu pro všeobecnou daň výdělkovou, pokud je přiměřena daňové povinnosti berního roku, pro který byla zřízena, a poplatník jí skutečně použije v roce nejblíže příštím.
Ve srážkách dále je stanoven paušál při služebních platech 20% z prvých 20.000 Kč, 10% z dalších 30.000 Kč a 5% z dalších 50.000 Kč.
Největší sociální výhody přináší zákon poplatníkům, kteří mají pouze pracovní důchod až do 23.550 Kč dani srážkové. Tu podle počtu příslušníků zvýšeno daně prosté minimum až na 15.000 Kč. Má-li zaměstnanec 5 příslušníků rodiny, nevykonává se srážka vůbec.
Všeobecná daň výdělková.
Daňovým komisím (u daně z kočovních živností) se přiznává právo povolovati osvobození od daně různým poplatníkům, nepřevyšuje-li daňový základ 7.000 Kč, případně u poplatníků starších 65 let 10.000 Kč.
Nepřevyšuje-li výtěžek podniku (jakožto hospodářského celku) 15.000 Kč, činí sazba 1/4%.
Pro poplatníky hospodářsky slabé, jejichž důchod dani důchodové zásadně podrobený nedosahuje poplatné výše, snižuje se sazba na 1/8%, nepřesahuje-li základ daně 7.000 Kč. Nečiní-li v těchto případech základ daně více než 4.000 Kč, upouští se od vybírání státní daně vůbec a poplatník je povinen platiti pouze autonomní přirážky k uložené dani.
Všeobecná daň výdělková stává se daní kvotovou, to je daní vyměřovanou pevnými percentuelními sazbami. Předmětem zdanění je hospodářský celek bez ohledu na to, provozuje-li se podnik v několika provozovnách, třeba v různých částech republiky. Dosud byla vyměřována daň zpravidla z každé provozovny zvláště.
Jest jediná komise daňová (společná pro daň výdělkovou a důchodovou), jediné přiznání a jediný platební rozkaz na tyto daně, případně ještě na rentovou daň (dosud 2 komise, 2 různá přiznání, 2 platební rozkazy).
Ministerstvu financí je vyhrazena možnost, povoliti daňové výhody pro nové podniky národohospodářské důležitosti.
Při výpočtu ryzího výtěžku odečítá se placená daň výdělková, úroky z veškerých dluhů, tedy i soukromých, výtěžek z pozemků a budov, byly-li zahrnuty do výtěžku podniku, a posléze odečítají se podíly na zisku z podniků podrobených zvláštní dani výdělkové při účastenství aspoň 15%.
Ježto se daň vyměřuje ze skutečně dosaženého výtěžku, zjednoduší se ukládání tím, že odpadá vyměřování daně pro rata temporis při nově zřízených a odpisování daně při podnicích během roku zastavených.
Sazby daně doznaly povšechného snížení, nehledíc k limitování procent autonomních přirážek; úlevy pro hospodářsky slabé poplatníky značně rozšířeny. Na subjektivní poměry béře se zřetel při podnikání společenském tím, že se hranice výtěžku zvyšují o tolikrát 30.000 Kč, kolik společníků je trvale v podniku činných.
Při povoláních, vázaných na osobní činnost a výkony, a při svobodných povoláních snižuje se daň o 20%.
Minimální daň vybírá se pouze u podniků větších, jejichž základní kapitál přesahuje 100.000 Kč. Menší podniky se tedy v případě utrpení ztrát osvobozují.
Jak již naznačeno, poskytuje se zákonem o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy velmi cenná výhoda tím, že se výše přirážek autonomních omezuje na 470%. Toto procento může sice býti zvýšeno, avšak i toto zvýšení je omezeno celkem nejvýše na 610%, a to je ještě přípustným pouze za předpokladů v citovaném zákoně stanovených.
Pokud jde o zvláštní daň výdělkovou, prohlašuje osnova zákona z položek, které podle dosud platných ustanovení při zjišťování daňové základny k bilančnímu zisku se připočítávaly, za odčitatelné zejména úroky hypotekární, úroky z prioritních obligací a dílčích dlužních úpisů. U podniků, které počátkem obchodního období mají ve svém vlastnictví aspoň 15% akcií, kuksů, podílů, nebo užitkových listů jiného tuzemského, zvláštní dani podrobeného podniku, nezdaní se podíly na zisku tohoto podniku. Vedle řádných odpisů (amortisací) přiznává návrh zákona odčitatelnost také mimořádným odpisům z nových investic (budov provozních, budov obytných pro zaměstnance a stroje), ve výši 20% v době nejdéle 5 let od provedení investic.
Základní sazba zvláštní daně výdělkové snižuje se z 10% na 8%. Při tom přihlíží se zároveň k výnosnosti podniků tím, že na místo dosud platné 80% až 150% přirážky válečné (mimořádné) a případně 2% až 4% daně přídavečné, zavádí se vedle daňové sazby ještě zvláštní přirážka rentabilitní, odstupňovaná podle poměru dani podrobeného ryzího výtěžku ke kapitálu ukládacímu. Přirážka ta, která nesmí býti podkladem k vyměřování a vybírání jakýchkoliv přirážek, pohybu je se mezi 2% až 6%. Při zdaňování likvidačních přebytků předepíše se místo přirážky rentabilitní jednotná přirážka likvidační, která činí toliko 4%.