V programu křesťansko-sociální strany praví se výslovně: Strana odmítá militarismus v každé podobě. Branná moc, potřebná k udržování veřejné bezpečnosti. vybudována býti má na miličním systému.

V programu strany svazu zemědělského se praví: ťVojenskou organisaci zavésti je podle švýcarského vzoru a za tím účelem provésti je co nejrychleji zrušení stálého vojska. Odzbrojení je naléhavě třebaŤ. A obě strany neváhaly zdůrazniti to zcela obzvláště při volbách roku 1925. Ale nežli kohout třikrát zakokrhal, zradily obě lid i své zásady. Ve starém Národním shromáždění prohlašovali opětně řečníci křesťansko-sociální strany a svazu zemědělců, že se Československo nesmí propůjčiti ke službami četníka Francie. Dnes sklánějí se pod diktátem našeho francouzského poručníka, propůjčují se za vykonavatele jeho vůle. když generální štáb, což znamená tolik jako ťorgán francouzské vojenské miseŤ, nařizuje zachování 18timěsíční vojenské doby služební. Není to poprvé, že francouzská vojenská mise vykonává velmi neblahý vliv na běh věcí. Poukázal jsem již k tomu, že při poradách o branném zákoně roku 1920 byla to francouzská vojenská mise, která si vynutila, že na místě miličního systému bylo zřízeno naše dnešní stálé vojsko. Když roku 1922 vydám byl zákon o úlevách pro živitele rodiny, byla to francouzská mise, která dovolila. aby jen 4.000 mužů dostalo se této úlevy. Francouzská vojenská mise to byla, která naléhala na to, alby němečtí důstojníci byli odstraněni z vojska, ona to také byla, která nyní žádá záchovami 18timěsíční služební doby.

Snad v žádné jiné věci není tolik zničujících mezinárodních úsudků jako o generálních štábech a jejich politice. Generální štáb je pro každý stát neštěstím. přináší jen zlo. Před nedávném uveřejnil anglický kancléř pokladu Winston Churchil dílo ťSvětová kriseŤ, ve kterém bez rozdílu národností dokazoval absolutní neschopnost generálních štábů po dobu světové války. Francouz Jean de Pierrefeu objevil ve své knize ťPIutarch lhalŤ, totéž, obzvláště pokud jde o francouzský generální štáb. V Německu vznikla obrovská literatura nejen o neschopnosti Ludendorffově, nýbrž také o jiných,.cela obzvláště však poukazuji na polemické spisy prof. Delbrücka proti Ludendorffovi.

Mluviti o masem generálním štábu stačí uvésti jedno jméno: Gajda. Touto Gajdovou aférou, která ještě dlouho není ve veřejnosti likvidována, musíme se zabývati. Mluví se stále jen o Gajdovi, ačkoli by se mělo mluviti o Gajdech, neboť není on zde jediný. Již Napoleon psal v dopise Carnotovi dne 14. května 1796: Myslím, že špatný generál je lepší, nežli dva dobří. Litovati dlužno jen ministra národní obrany, jenž tyto skutky nezodpovědných lidí musí hájiti. A tu přichází, poněvadž tyto věci nelze hájiti. k tomu, že se uvádějí argumenty, nejabsurdnější a nejsměšnější. V zimě roku 1923 řekl pan dr Beneš v komisi pro odzbrojení při Společnosti národů toto: ťČeskoslovensko, jež zavedlo dvouletou dobu služební, učinilo opatření na zkrácení této doby na 18 měsíců a jest odhodláno, v této redukci pokračovati.Ť Roku 1925 byli jsme tedy ještě jednotní v tom, že nutno zavésti 14timěsíční dobu služební. Byli jsme si toho také jasně vědomi roku 1920, když jsme se usnášeli o branném zákoně; v třetí části zprávy o služební povinnosti praví se totiž výslovně: ťPočínajíc rokem 1926 budou branci odváděni pro 14timěsíční dobu služební. Až do té doby bude organisace československé armády již provedena a 14timěsíční doba služební postačí.Ť - Důkaz to, že nebylo potřebí žádných pronikavých opatření, aby se provedlo zkrácení vojenské doby služební z 18 na 14 měsíců. Mimochodem chtěl bych poznamenati. že zkrácení vojenské doby služební o 4 měsíce bylo by státu.přineslo úsporu alespoň 200 milionů Kč. Nelze to přesně zjistiti, poněvadž státní rozpočet, ve kterém provedeno je zkrácení vojenské doby služební z 24 na 18 měsíců, neobsahuje v té příčině potřebných přesných údajů. Nebylo učiněno nic pro zkrácení vojenské doby služební, naopak úmyslně bylo pracováno k tomu, aby 18timěsíční doba služební byla zachována. Pánové z vládních stran utěšují se slibem pana ministra národní obrany, že během dvou let budeme míti domněle potřebný stav déle sloužících poddůstojníků. Poukázal jsem již dříve k tomu. že podle státního rozpočtu máme 8.652 rotmistrů. 6.900 četařů, 9.200 desátníků, to je s 90 rotnými 24.842 vycvičených poddůstojníků. instruktorů. kterých lze úplně použíti, kteří v praxi mohou konati instrukční službu právě tak jako déle sloužící poddůstojníci. Do toho jsem vůbec nepojal 15.900 svobodníků, počet poddůstojníků doplňuje se vždy sám sebou, neboť podle norem naší vojenské správy stává se inteligentní branec obyčejně po 4 měsících svobodníkem, po7 měsících může se státi rotným, takže při zavedení 14timěsíční služební doby lze ho použíti plných 7 měsíců jako vycvičeného poddůstojníka. Máme přece jen stav 72.000 mužů a k tomu 24.842 vycvičených poddůstojníků. Nuže, kolik pak jich vlastně chceme ještě míti? Beztoho již na 4 muže přijde 1 poddůstojník. Ve škole však přijde 60 dětí na jednoho učitele, ačkoli je zcela jinou úlohou vychovávati děti, než dospělé lidi vycvičovati pro válečné řemeslo. Očekáváte všechno od zákona o certifikatistech. Tímto zákonem o certifikatistech vrátili jsme se šťastně zase jednou značně do starého Rakouska. Bývalý zupák slaví své vzkříšení, i když se nám v branném výboru řeklo, že duch zupáka nebude slaviti své vzkříšení. nýbrž jen déle sloužící poddůstojník. Roku 1919 byl zákonem ze dne 13. května 1920 zrušen zákon o certifikatistech pro naší armádu. Ve zhoršené formě zase se vrací. Ve starém Rakousku bylo právo nároku na certifikát theoreticky stanoveno po 12tileté době služební, u nás stačí 8 roků. Ale ve starém Rakousku musil muž, který po 12ti letech obdržel certifikát, čekati aspoň 8 roků, než obdržel místo. Většinou to trvalo 20 roků, než se uchytil někde v civilní státní službě. Musil nabýti potřebných vědomostí, musil podati průkaz o podmínce odborných vědomostí. O tom obsaženo je v zákoně několik theoretických zmínek, ale nepůjde-li prováděcí nařízení trochu dále, bude to v té příčině vypadati velmi smutně. A nyní je další věc charakteristická, a zabýval se tím přece také kolega dr Mazanec ve výboru: úřednická místa v manipulační a kancelářské službě jsou 75% reservována i pro legionáře, pro déle sloužící poddůstojníky má se reservovati 33%. Co zbývá pro obyčejného státního občana? Státní občan je zde jen k tomu, aby platil, držel hubu a sloužil dále, jak zněl starý rakouský výraz pro rekruty. Ale zákon jde daleko za hranice toho, co stanoveno bylo ve starém rakouském zákoně. V Rakousku vyšel.roka 1904 dodatek k zákonu o certifikatistech, ve kterém se soukromému průmyslu doporučovalo, aby podle možnosti zaměstnával, déle sloužící poddůstojníky. Nebylo zde žádného donucování, zdá se, že to ve starém Rakousku s vlastenectvím přece vypadalo ještě lépe nežli s československým vlastenectvím. neboť rakouská vláda na podnikatele jen apelovala. kdežto my musíme již používati donucování. V Československu mají také soukromé podniky býti zavázány reservovati jednu třetinu míst pro déle sloužící poddůstojníky. a to přicházejí v úvahu všechny podniky,které mají stanovy schválené vládou, anebo koncesní listinu, akciové společnosti tedy zbaveny budou příště starosti o zdatné obchodní akademiky, vojenská správa jím přikáže déle sloužící poddůstojníky; a s těmito dobudeme celého světa, světový vývoz máme tím zabezpečený. Pak přijdou koncesované živnosti, živnost hostinská, tiskařská, spediční, kominíci, soukromé školy, čističi stok, pohodní, hubitelé krys, to všechno jsou u nás koncesované živnosti. (Zpravodaj sen. dr Karas: Vidíte a to není pravda! Vy to víte!) Pane kolego, co vy interpretujete do zákona. nemůže nás zajímati, podle znění zákona praví se výslovně. že podniky, které jsou vázány na kón česní listinu... (Zpravodaj sen. dr Karas: Které od státu subvencováno trvale...) ne, o tom není řeči, mimo podniky státem subvencované, akciové společnosti. podniky vázané stanovami a koncesemi všeobecně. Těšilo by mne, kdyby můj názor nebyl správný. Ale stačí to, co ještě zbývá. Chtěl bych upozorniti na to. učinil jsem to již v branném výboru, že toto ustanovení bude pramenem konfliktů a rozpaků pro vojenskou správu, bude-li provedeno. Neboť nehledě k tomu, že to u celé řady živností národohospodářsky nejde. místa předem oznamovati a čekati, až někdo bude přidělen, nedají si dnes organisace líbiti, aby jim neorganisovaní déle sloužící poddůstojníci byli vnucováni jako spolupracovníci. Při tom chtěl bych konstatovati. že věc není tak nevinná, anebo alespoň nebyla tak nevinně myšlena, jak to pan zpravodaj líčí, protože v zákoně výslovně obsaženo jest ustanovení, že podnikatel, který to nedodrží, trestán bude pokutou od 1.000 do 10.000 Kč a že zaměstnanec, který byl přijat místo déle sloužícího poddůstojníka, ihned musí býti propuštěn, aniž by měl nárok na nějaké odškodnění. Mimochodem řečeno, ustanovení zákona, které příkře odporuje zákonu o obchodních pomocnících a živnostenskému řádu, důkaz toho, jak se vojenská správa přenáší přes všechny platné zákony a zařízení.

Jedno ustanovení, kterého pan zpravodaj nepopřel a jež dokonce oba zpravodajové zdůraznili, je to, že také veřejné korporace, a zde obzvláště jsou míněny okresy a obce, jsou povinny uprázdněná místa reservovati déle sloužícím poddůstojníkům. Pan ministr národní obrany ujistil a potvrdil to také ve výboru, že je pravda, že na Slovensku se ustanovují jen poddůstojníci slovenské národnosti. Na moji otázku, zdali to rozšiřuje také na německé území, aby se v německém území ustanovovali němečtí délesloužící poddůstojníci, v polském území jen Poláci, nebyla jeho odpověď tak jasná a zřetelná, nýbrž řekl jen, že podle možnosti se tak stane. Konstatuji zde, že za každého českého poddůstojníka, jenž ustanoven bude v některé veřejné korporaci uzavřeného německého území, nesou všechnu morální odpovědnost německé vládní strany.

Pomocí zákona o certifikatistech také nedostanete dostatečného počtu poddůstojníků pro frontu, neboť faktum je, že většina míst pro certifikatisty ve státní službě, vyjímaje četnictvo a policii, což jsme ne popírali, vyžaduje praxe a znalostí, a že u nás v té příčině bude velmi málo déle sloužících poddůstojníků, neboť máme vedle stálého ťstojící hoŤ vojska také obrovské ťsedící vojskoŤ, které se skládá hlavně z důstojníků, a je faktem, že dnes 75% kancelářských míst, jež ve starém rakouském vojsku a ve vojenské správě zastávali poddůstojníci, dnes dáváme zastávati důstojníky.

Druhý důvod, proč nelze zavésti 14timěsíční dobu služební, je poukaz k tomu, že výcvik bezpodmínečně vyžaduje ponechání 18timěsíční služební doby - tak prohlásil pan ministr národní obrany - obzvláště u jízdy. U nás je zásadou naší vojenské správy velké stálé vojsko a dlouhá doba služební. To je podstata názorů o naší organisaci vojska u našich vojenských odborníků. Vývoj v jiných státech jde zcela jiným směrem. Výrok Napoleonův, že Bůh jde se silnými bataliony, pozbyl již dávno své bezpodmínečné platnosti. Válka budoucnosti - nepřeji si jí a také v ní nevěřím - bude se pohybovati v jiných mezích.

Nejen plyn, nejen jed, především bude válka budoucnosti válkou strojů, málo vojáků a více techniků a především zvýšení mravních kvalit vojáků. Jak to vypadá u nás v té příčině s výcvikem vojínů? Připomíná to chvílemi na otce Hádeckého, a důstojníci od jízdy, kteří v našem státě prodělávali cvičení ve zbrani, smáli se, až se popadali za břicho, když se jim vypravovalo, co se všechno ještě cvičí u jízdy: Šerm a podobné věci, ačkoli již.r. 1915 všem vojákům bylo jasno, že úloha jízdy ve válce jest odbyta. Následkem vývoje aviatiky nebude lze jízdu vycvičiti ani pro výzvědnou službu. Jak to teprve vypadá s mravními kvalitami v naší armádě? Co se podniká, alby zvýšeny byly morální kvality našich vojínů, aby se zvýšilo nadšení sloužiti pro vlast? Jak důležito je zvýšiti mravní kvality u vojínů, to řekl již Napoleon r. 1808: ťVe válce znamená duch vojsk tři čtvrtiny, rovnováha početních sil jednu čtvrtinu.Ť Vzpomínám zase na světovou válku. Jak mnozí poukazovali s pýchou na rozdíl mezi rakouskou a německou armádou, kde až do jisté míry v německé armádě stravování u mužstva a důstojníků, alespoň na frontě, bylo společné. Co jste učinili vy na povznesení mravních kvalit vojáků? Důstojníkům jste platy zvýšili, mužstvu jste žold a druhotní přídavky snížili. V době drahoty snížili jste poplatky za stravné, prodloužili jste vojenskou dobu služební, chystáte se vytvořiti výsadu pro syny bohatých sedláků, kteří by měli jen 3měsíční služební dobu, kdežto děti dělníků mají sloužiti 18 měsíců. Přicházíte a tvoříte výsadu pro syny bohatých sedláků, právo jednoročních dobrovolníků. Budou sice musit sloužiti 18 měsíců, ale jen 12 měsíců ve stavu mužstva. Tvoříte si zákon, na základě kteréhož libovolně můžete prodlužovati cvičení ve zbrani a vojenskou dobu služební u speciálních oddílů. A konec je ten, že chcete vojákům vnuknouti nadšení umírati pro vlast tím, že se jim berou občanská práva tím, že se jim bére právo voličské. A jak to teprve vypadá se zacházením s vojskem? Vezměte do rukou protokoly senátu a také poslanecké sněmovny z r. 1920 a můžete vyplniti celé svazky žalobami a stížnostmi do toho, jak se zachází s vojáky. A všechno nic nespomohlo, jde to dále stejným tempem. Tak uveřejnil před nedávném ťSozialdemokratŤ článek, který líčí tento případ: Pěšák Rudolf Weiss z Chudeřína sloužil v Prešově na Slovensku. Jednoho dne přišel Weiss domů s vysokou horečkou, v noci ze čtvrtka na pátek zemřel. Lékař konstatoval zápal pohrudnice a zápal plic. Příčiny však budou asi hlubší. Weiss trpěl silným pocením nohou a byl často, jak sám sdělil, večer a také v noci vyháněn ven, aby si myl nohy v ledově studené vodě. Dostal červené skvrny na nohách a ležel proto již 14 dní v nemocnici, odkud jel domů na dovolenou. Krátce než politování hodný tento voják zemřel, řekl svým rodičům: ťNežli bych šel zase do Prešova, raději se zastřelím.Ť: A pan ministr národní obrany řekl při recepci zástupců tisku žurnalistům: ťPřesvědčte se sami vlastním názorem při různých vojenských cvičeních o kázni a vlasteneckém duchu. jímž je Československo naplněno.Ť Myslím, že je to trochu příliš silné vychloubání. Pan ministr národní obrany patrně nemá tušení o skutečném smýšlení mezi vojáky. Snad mu již svítá, ale důkaz toho je, kdyby se věci měly tak, jak to vyprávěl žurnalistům, že nespěchalo by se tolik s odnětím volebního práva vojínům. Bylo německým vládníma stranám slíbeno a ty vzaly tento slib s sebou domů pro své přívržence, že bude za dva roky možno zavésti 14timěsíční dobu služební. My tomu máme věřiti v tomto státě. Slavnostní závazky, kompromisy, sliby, všechno bylo již porušeno, a musil by věru býti naivním člověkem, kdo lby těmto slibům uvěřil. Za dva roky přijdete zase s tímže argumentem, že to nejde, a vládní strany budou státi ťhabt achtŤ a podvolí se diktátu vojenské správy. Německé vládní strany se utěšují a prohlašují, že se upustilo od vojenské předvýchovy, to že jest jejich zásluhou. Ale ministr jim trochu plivl do polévky tím. že prohlásil, že od vojenské předvýchovy neupustil, nýbrž Že jen ministr financí činil námitky proti zavedení vojenské předvýchovy. A to nejhroznější, co přímo znamená neslýchaný demagogický podvod vůči obyvatelstvu, je vytvoření tak zvané náhradní zálohy. Však se o tomto zákoně pobavíme zítra, nebo pozítří obšírněji. Nyní chtěl bych jen konstatovati, že tato náhradní záloha neznamená nic jiného nežli možnost, vedle stálého vojska, kde panuje 18timěsíční služební doba, postaviti ještě druhé vojsko, kde je služební doba jen tříměsíční. Konstatuji dále, že v zákoně obsažena je celá řada ustanovení, která jednak znamenají privilegie pro majetné třídy, jednak dýší nehumanním a nesociálním duchem, že se přímo divíme, kterak je možno takováto orgie nenávisti a utlačování proti chudobě.

Proti komu vlastně zbrojíme? Pan posl. Špaček řekl, že proti Německu a Maďarsku, a těchto svých výroků neodvolal, ani když zástupcové německých vládních stran nastoupili svou prosební cestu k ministerskému předsedovi. Německo je členem Společnosti národů. Německo i Československo jsou povinny případné své spory předložiti rozhodčímu soudu. To je podstata smluv locarnských. Podplukovník generálního štábu Hanák přiznal v ťDůstojnických listechŤ výslovně, že Locarno zaručuje střední Evropě pro dozírnou dobu mír. Že přichází k výsledku, poněvadž mír ve střední Evropě je zajištěn, je teprve potřebí času náležitě využíti a dále zbrojiti, na tom ovšem viny nemáme, to je následek vojensky zmrzačelého mozku. Charakteristickým je však také proslov československého vyslance Chvalkovského v Berlíně k německému říšskému presidentu Hindenburgovi. Chvalkovský řekl: ťVynaložím všech svých sil, abych šťastně již existující výborné styky mezi oběma sousedními republikami dále udržel, zdokonalil a prohloubil. Bude to pro mne tím snazší, čím více práce, kterou zde mám konati, vyhovuje mému vnitřnímu přesvědčení, že oba státy především již pro své bezprostřední sousedství k řešení všech společných problémů přikročovati mají s nejupřímnější vůlí, řešiti je vždy k oboustrannému dobru.Ť

Kdo na světě bude věřiti tomu, co náš vyslanec řekl Hindenlburgovi, když vidí, jak se sice v Berlíně vyměňují krásná slova, v Praze však se dáváme cestou násilí a zbrojení. Ano, což vůbec někdo, což zde někdo, ať voják, ať civilní osoba, věří tomu, že tento stát při jeho nepříznivých hranicích lze hájiti zbraněmi? Co zde pravím, nekonstatuji já, nýbrž k tomuto poznání přišlo se již r. 1920 v revolučním Národním shromáždění. Ve zprávě k brannému zákonu z roku 1920 - pánové z většiny mohou si přečísti, jaké názory měli tehdy - se praví: ťVíce převahou ducha, nežli surovou mocí fysických zbraní vítězili podle Palackého naši předkové.Ť A náš vážený ministr národní obrany řekl r. 1920 jako zpravodaj k brannému zákonu toto: ťVíme také, že naše strategická poloha nás častěji bude nutiti, abychom nejtěžší problémy obrany státu přenesli spíše na ministra věcí zahraničních, aby je řešil, nežli na ministra národní obrany.Ť Roku 1920 panovala u nás ještě bohyně rozumu, všechno bylo ještě pod dojmem válečných hrůz. roku 1927 však panuje bůh války, všechny hrůzy světové války jsou zapomenuty.

Varovně pozvedáme svého hlasu. abyste se včas vrátili k poznání rozumu. Neboť jen tak ujdete, jak dějiny nás opětně poučily, katastrofě, která všem vojenským státům hrozí záhubou. Prohlašte neutralitu tohoto státu, a vytvoříte tím nejen teprve pravou bezpečnost státu, a budete pak pomocí uvolněných miliard, které dnes pohlcuje militarismus, osobními obětmi na krvi, které se stanou zbytečnými, moci vytvořiti v tomto státě poměry, které tmy všichni budeme moci označiti za poněkud dobré. (Souhlas a potlesk německých sociálních demokratů.)

Místopředseda dr Brabec: Nežli udělím slovo dalšímu řečníku, konstatuji na základě další informace a osobních reklamací, že z pánů řečníků ťprotiŤ, a to páni sen. Filipínský, Ant. Novák, Klofáč, Teschner, Hartl, byli omylem jmenováni jako ťproŤ, a že přibyl další řečník ťprotiŤ pan sen. dr Grosschmid a ťproŤ pan sen. Richter.

Budeme pokračovati v debatě. Dalším řečníkem je pan sen. Hampl.

Sen. Hampl: Slavný senáte! Předlohy, které dnes máme projednávati, jsme očekávali. Nejsme tím překvapeni z toho důvodu, poněvadž víme, že kapitalistický stát a jeho soustava je na základě demokracie, aspoň takové demokracie, jakou si národ představoval, nemožnou. Kapitalistický stát potřebuje discipliny, kapitalistický stát potřebuje vojska, které slouží kapitálu, potřebuje branné moci k ochraně tohoto kapitalistického zřízení. Na základě toho musí také míti armádu a celé zařízení, které odpovídá tomuto kapitalistickému duchu. Ty výhody anebo vlastně ty náběhy, které demokracie měšťácká po převratu učinila, byly pouze náběhy, ke kterým dojíti musilo na základě vítězství ruské revoluce. Kdyby nebylo ruské revoluce, nedošlo by u nás ani k těm demokratickým náběhům. Ale na základě těchto skutečností byly nuceny vládní kruhy v Československu také si zahrávati s demokracií a tato demokracie se nyní systematicky odbourává, a jsme o tom přesvědčeni, že se i nadále odbourávati bude. (Předsednictví převzal místopředseda dr Krčméry.)

Páni sice říkají, že je to v zájmu státu, ale oni ztotožňují vlastní své zájmy se zájmy tohoto státu. A pakli vidí ohrožení svých panovačných a vykořisťovatelských zájmů, potřebují k tomu někoho, kdo by je chránil, kdo by je bránil, a za dnešních poměrů nemůže to býti nikdo jiný, nežli branná moc.

Ta lepší minulost československé demokracie jde pomalu k pohřbu, bude pomalu funus, bude pohřbena kousek za kouskem. Pohřbívá se jedno těleso za druhým tak dlouho, dokud si to ten československý lid, nebo vlastně národové v československém státě dá jí líbiti. U nás má býti odpolitisována armáda. A my jsme byli svědky toho, že u nás v Československu ani tak politika nebyla pěstována v řadách vojska, jako v řadách jejich vůdčích činitelů armády, a my k tomu máme zde také důkazy. Není to pouze jenom ještě stávající pan generál Gajda, nýbrž on měl zajisté také kolegy, ale s tím se nesmí přece jenom na veřejnost, poněvadž by tím prestiž státu v cizině velmi trpěla. Na základě toho se o tom veřejnost dověděti nesmí a také se nedovíme, co vlastně v těch disciplinárních soudech všechno bylo projednáváno a co se vše dostalo na denní pořádek. Ale my víme, že politika skutečně v armádě, a to v těch vyšších kruzích. skutečně je, a důkazy toho máme ve státech druhých (Sen. Průša: Ty předlohy jsou také politikum!) Ano, také. Docházelo k důstojnickým revoltám, které přímo byly protistátní a protilidové. A i u nás mělo dojíti k podobné revoltě při Všesokolském sletu minulého roku. Ale z takovýchto důstojnických revolt nemá nynější vláda a kapitalistické zřízení žádného strachu, poněvadž i taková politika důstojnická slouží zase jen kapitalistickým potřebám toho státu, poněvadž důstojníci jsou součástí kapitalistického zřízení a kapitalistické nadvlády. (Hlas: Také v Rusku?) V Rusku je důstojník občanem jako každý druhý. (Hlas: A tady?) Tady není jako každý druhý. Tady je občanem druhého stupně, poněvadž ani ten důstojník nebude míti volebního práva, a na základě toho bude postaven... (Hlas: Mají je v Rusku?) ano... do řady s těmi lidmi, kteří jsou zločinci, nebo z jiného důvodu volební právo ztratili. Víme, že u nás nejen vojákům prostým ale i důstojníkům je na př. zakázáno choditi do jistých místností, pouze do jistých místností, na př. do těch místností, které slouží za shromaždiště dělnictvu. Tam důstojníci a vojáci nesmějí choditi, ale smějí se zúčastniti rozličných slavností národních od rozličných politických stran pořádaných. Těch se zúčastniti smějí, ale dělník voják nesmí mezi své spoludělníky. Vždyť on tím, že se stal vojákem, nepřestal býti dělníkem, ale on nesmí tam, kde se dělníci shromažďují. A to nejsou tyto předlohy, které máme na stole, ještě při jat v, ale přes to již ten voják je člověkem jiného stupně,než každý jiný občan v republice. Již na základě toho ta demokratičnost dostala velké trhliny.

My jsme pro orientaci mezi vojáky vydávali časopis ťVojákŤ Mezi vojáky byl o časopis ten zájem, měl dosti velkou oblibu, ale nebyl oblíben někde jinde a tak po krátkém čase svého trvání byl jednoduše zakázán. Musil býti ovšem, pokud vycházel, také censurován a byl často vybílen, poněvadž tam byly pravdy, kterých se voják dověděti nesmí. Aby se jich nedověděl, jednoduše se ten časopis zakáže. Ony dnes přece jen jsou již jiné poměry, než byly někdy. Ten člověk se naučil myslit a obzvláště válka byla velkým učitelem lidstva. Válka naučila také toho prostého člověka, toho dělníka znáti jeho ohromnou důležitost v životě národů. Válka ho naučila ceniti sama sebe, prostý voják pohlíží nyní na sebe úplně jinak, než pohlížel na sebe před válkou. On se stal samostatnějším ve svém přesvědčení, ve svém smýšlení, on již není tím duševním otrokem toho systému, ve kterém žije.

Víme a máme toho důkazy, jak vlastně se připravuje dnes ta armáda na příslí nějakou válku. My si jí nepřejeme, ale vy se na ni chystáte a na základě toho musí k ní přijíti. Když se někdo chystá a připravuje, rozhodně se připravuje z toho důvodu, aby se mohl s někým rváti. Hledí se posíliti, chce býti silný, zdravý, chce býti připraven, aby v každém případu mohl svého soupeře skoliti.

Jak dnes i ta mládež se učí již chodu do příštího života, názorně se ukazuje nyní u nás v severních Čechách na Tanvaldsku a Jablonecku. Buďte ujištěni, že tam po těch zkušenostech, které tam nabývají již školní děti, budete z nich míti samé ťdobréŤ vojáky. Ano, budou dobrými vojáky a budou konati svoji povinnost. Ale. pánové, nemějte naději, že budou svoji povinnost konati ve váš prospěch. Ony ji budou konati ve prospěch té třídy, ze které vyšly. Co se dnes na př. děje u nás? U nás v Československu se dnes mluví o konsolidaci, o úplně zákonitých poměrech, o klidu. Ale u nás je výjimečný stav, a to z toho důvodu, že se tamější sklářské dělnictvo nechce dáti úplně vyhladovět, (Výkřiky sen. Šturce.) že to dělnictvo si přeje práce, přeje si výdělku. Co se mu stane? Místo práce a výdělku se posílá na ně četnictvo. Ba ve vyhlášce stojí: ťA pakli občanstvo neposlechne rozkazu četnictva, bude povoláno vojskou To je na těchto vyhláškách, které může každý čísti, ale jen jednotlivě, neboť, když se postaví 3 občané k té tabuli a chtějí čísti tu vyhlášku, přijdou dva četníci a řeknou: ťPřátelé, od sebe, od sebe, tady nesmíte zůstat státi.Ť - ťMy čteme vyhlášku.Ť ťVy ji můžete čísti jednotlivě, ale tři najednou ne. To je shromáždění. Musíte jíti od sebe.Ť

To vidí také ty děti, které chodí do školy. Ty to vidí, znají poměry, ve kterých žijí, znají rodiny, ze kterých jsou a znají boj svých rodičů. Vědí, když přijdou ze školy, že musí pracovati až do 12. hodiny v noci se svými rodiči, když totiž práce je. Musí pracovati a nemají za to ani naděje, že ještě zítra budou míti práci, že zítra budou míti výdělek. Nemají naděje, nevědí, co s nimi v nejbližších příštích dnech bude. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Znám poměry našeho sklářského dělnictva. (Sen. Šturc: To je česká Čína!) Vím, že tamější dělnictvo je velmi trpělivé a shovívavé. Všude, kde je domácí práce zakořeněna, je otroctví nejhoršího stupně a toto dělnictvo je zvyklé již po desetiletí, a můžeme říci, po staletí pracovati, těžce pracovati a uměleckou práci zhotovovati. Mám s sebou věci na Jablonecku zhotovené a jsem ochoten ukázati je pánům, aby poznali rozdíl zboží broušeného a rozdíl zboží t. zv. šmirglovaného. Potom snad, pánové, pochopíte, že to dělnictvo pracuje a bojuje nejen pro svoji existenci, nýbrž také pro kus existence tohoto státu a také pro kus existence zdejšího průmyslu sklářského. Výrobky československého sklářského průmyslu mají jméno světové. Hamižnost zaměstnavatelů přivedla to však tak daleko, že tato umělecká práce má býti úplně znehodnocena, že z této umělecké práce chtějí nadělati práci šejdířskou, práci, se kterou se pak nemůžeme v cizině chlubiti. Ale to nebrání kapitalisté, podnikatelé, ne, ten dělník to brání, aby se zachovalo jméno tomu průmyslu.

Naše sklářské dělnictvo již po léta prosilo, upozorňovalo, žádalo, posílalo deputace do Prahy k rozličným korporacím, vládu upozorňovalo na poměry sklářského dělnictva, ale celkem se ničeho nestalo. Sklářskému průmyslovému dělnictvu žádných výhod se nedalo a následkem toho průmysl neustále víc a více upadá. Když nepomohly prosby, když nepomohly žádosti a intervence, upozorňování, musilo sáhnouti dělnictvo k sebeobraně. Dělnictvo šlo na ulice. Ale ne jenom dělnictvo z obvodu jabloneckého a tanvaldského, nýbrž i ze Železnobrodská přišlo přes tisíc dělníků do Jablonce demonstrovati. To jsou všechno dělníci postižení, abych tak řekl, morovou ranou, poněvadž pro ně to znamená morovou ránu. Pro nezaměstnanost sklářského dělnictva nebylo sluchu. Na základě gentského systému dostávali podporu po těch 15 týdnů, ale potom nic. Co mají ti lidé dělati? To, co se dnes u nás děje, jsou výbuchy zoufalství. Těm lidem již vlastně na tom jejich životě ani mnoho nezáleží. Řeknou si: než takto žíti, raději vůbec nežít! A tomu se má odpomoci brannou mocí! Na takový výkřik zoufalství z řad dělnictva se jednoduše odpovídá četnictvem a vyhrožuje se i vojskem. Dnešní vládní časopisy píší, že se nejedná o žádný výjimečný stav.

Nevím, jak výjimečný stav jinak asi vypadá. V pondělí ráno, když jsme přišli do Smržovky na náměstí... (Sen. Toužil: To říkají, že to není výjimečný stav podle zákonů československých a neříkají, že to je výjimečný stav podle starých zákonů rakouských!) Ano. Prosím, přišli jsme do Smržovky. Tam stojí tři čety četnictva. Proč? Z jakého důvodu? Mělo se konati několik schůzí odborových organisací, na kterých dělnictvo mělo jednati o tom, jak zabrániti tomu. aby šmirglované zboží nebylo zhotovováno. Jsou zaměstnavatelé, kteří sami odsuzují výrobu šmirglovaného zboží, poněvadž říkají to, co říká dělnictvo, že se tím vlastně náš celý průmysl zkazí, že naše zboží ztratí v cizině cenu, že to, co se u nás zhotovuje nyní, neodpovídá našemu starému dobrému jménu, že na základě toho ztratíme také odbytiště pro tvoje dobré výrobky, že špatné výrobky může zhotovovati kde kdo, ale ty dobro výrobky nebyla cizina s to napodobiti. A nyní se jednalo o to, aby také ti druzí zaměstnavatelé na to přistoupili, aby se zřekli zhotovování tohoto zboží, vlastně t. zv. ťliferantiŤ. Když se místo kladné odpovědi dělnictvu vysmívali, když ještě dělnictvo dráždili a jemu nadávali, potom nedivte se, vážení pánové, že toto dělnictvo sáhne také i k prostředkům, které má po ruce. Ale nemůže se říci, že by ohrožovali někoho na životě. Ohrožovali pouze ten ťšundŤ, který se vlastně tam v továrnách zhotovoval. To vlastně ohrožovali, ale neohrožovali žádných osob. Ale nyní jsou ohrožovány lišíce dělnictva a tisíce občanstva za to, že byl poškozen cizí majetek. Ale stalo se to pouze u 4 továren. Nestalo se to však snad na základě nějakého dřívějšího usnesení. To se stalo spontánně. Dělnictvo na základě výsměchu, kterého se mu dostalo, a poněvadž vidělo, že je přímo vyprovokováno, sáhlo také k tomuto prostředku, který ostatně není ojedinělých dějinách národů. Na základě tohoto poškození cizího majetku se postarali poslanci nynějších německých vládních stran o to, aby tam bylo zakročeno. Byl to pan posl. Windirsch, ba zdá se mi, že též pan posl. Stenzl z německé živnostenské strany, kteří si vyžádali obranu a ochranu tamějšího průmyslu. Ale ať se to tedy stalo jakýmkoliv způsobem, organisace nebyly vyrozuměny a nebyly povolány k nějakému dorozumění. Nikdo nebyl vyrozuměn o to, že má k něčemu dojíti, že má dojíti k výjimečnému stavu. V neděli byl jednoduše výjimečný stav prohlášen. Zajisté se to stalo se svolením vlády, a bylo by proto záhodno, aby také pan ministr vnitra se zodpovídal z tohoto činu. poněvadž již v.neděli dopoledne, ano již v neděli dopoledne se sjíždělo četnictvo z celých Čech, anebo z jisté části Čech - odkud odevšud, nemohu říci - do těchto obvodů. Bylo to již připraveno. Dělnictvo a občanstvo se ptalo: Co se kde děje? Co se stalo? Něco musí býti! Ano, stalo se, že byl vysloven výjimečný stav nad některými obcemi na Tanvaldsku a Jablonecku.

Vážení, toto hnutí nemůže býti podařeno snad nějakou brannou mocí. Dělnictvo je tam úplně klidné. Byl jsem včera a předevčírem v těchto obvodech, a v pondělí přesto, že byla generální stávka veškerého sklářského dělnictva, nestalo se nejmenšího. Avšak bylo řečeno: To bylo jen z toho důvodu, poněvadž je tam četnictvo. Ale snad víte z vlastní zkušenosti, že právě to, že četnictvo tam je, nejvíce tamní občanstvo podráždilo. Právě opak toho se tím dokáže, nežli čeho by se tím vlastně chtělo docíliti. To dělnictvo a občanstvo je podrážděno tím, že je hlídáno četnictvem. Snad přece někdo je s tím spokojen, ale těch několik jednotlivců, kteří cítí v této branné moci ochranu, si to ani nezasluhuje, aby tato branná moc jim ochranu dělala, poněvadž tito lidé jsou to vlastně ti, kteří jsou příčinou všech těchto nepokojů. A byli-li ze řad dělnictva 4 zatčeni, stalo se zase něco, co se státi nemělo. Neměli se zavírati dělníci, kteří protestovali proti kažení sklářského průmyslu na Jablonecku, nýbrž měli býti vlastně ztrestáni a zavřeni ti, kteří jsou příčinou toho, že tento průmysl se tam znešvařuje a kazí. Ale dělá se právě opak, nežli se dělati má. A právě pro těch několik jednotlivců, kteří vlastně sklářský průmysl úplně u nás znemožnili a systematicky jej poškozují, posílá vláda ještě ochranu, brannou moc.

Nejvíce také rozčililo dělnictvo zatčení několika druhů z jejich vlastních řad, obzvláště jednoho... (Sen. Průša: Několika důvěrníků!) Ano, několika důvěrníků, obzvláště jednoho. jenž je otcem 5 dítek. Jeho manželka je v jiném stavu. Manželka jeho byla napadena, on se o ni vzal a za to, že se o ni vzal, byl také ještě zatčen. (Hlasy: To je strašné!) Ta žena je v jiném stavu, jak jsem pravil.

To právě rozčililo a rozčiluje sklářské dělnictvo nejvíce, a také ty pondělní schůze a ta pondělní generální stávka nebyla vlastně ničím jiným, nežli protestem proti zatýkání dělníků. My máme u nás v republice větší zločince nežli jsou tito dělníci, ví se o těchto zločincích, ale neopovažují se. anebo neuznávají pánové za vhod no, aby takové velké zločince zavírali. Oni zavírají ty malinké, drobné, ty dělníky, o kterých vědí, že se nemohou tak brániti a že za nimi nikdo nestojí.

Jaká u nás v Československé republice je spravedlnost, o tom podám malý příklad. Poněvadž na pondělek byly všude svolány odborové schůze, dostavilo se do Dělnického domu také dělnictvo ve větším počtu a sedělo u stolů a mluvilo tak o té situaci, ve které se nachází, a obzvláště mluvilo o tom výjimečném stavu. Najednou přijdou tam dva komisaři, četa četníků asi o 14 mužích a žádají okamžité vyklizení této místnosti s podotknutím, že prý se tam koná schůze. Já jsem tam seděl v této místnosti a četl jsem si knihu. Když vidím, co se děje, jdu k tomu panu komisaři a žádám od něho, aby nepoškodil toho hostinského a aby nechal ty lidi alespoň zaplatiti jejich útratu. Chvíli se rozmýšlel a pak řekl: ťNe, vyprázdnit!Ť Řekl jsem: ťPane komisaři, mějte rozum, nečiňte to, podívejte se, ti lidé klidně půjdou, já jsem jim řekl, aby šli, buďte ujištěn, že se klidně odstraní, aniž by k čemu došlo. Za 10 minut je zaplaceno, pak ti lidé odejdou.Ť Pak je přece nechal zaplatiti. Já jsem se ho tázal: Je to všude zakázáno? Ano, všude. A hostinskému bylo řečeno, že nesmí čepovati pivo. Šel jsem se přesvědčiti do hostinců jiných, byl jsem v hotelu ťU JizeryŤ. Na levo je spolková místnost plná četníků, na pravo je hostinská místnost plná hostů. kteří tam pijí klidně pivo a baví se, jak v hostincích to je, svým způsobem a žádného nenapadlo, aby tito občané z místností toho hotelu ťJizeraŤ byli vykázáni, jako ti občané, kteří byli v Dělnickém domě. Pánové, máme zde občany dvojího druhu? Jsme zde občané rozličných práv? Jsou zde nějaké rozličné zákony pro chudé a pro bohaté? (Hlasy: Jsou!) Ano, oni si to udělali tak, jak se jim to nejlépe do krámu hodí. Dělník se skřípne a ten druhý se nechá běžet, nebo vlastně může dělati také na základě zákona, co mu srdce ráčí. To, co je nezákonné u jednoho, není nezákonným u druhého. To je jen malý příklad. A prosím, tito lidé jsou z velké většiny otcové rodin, mají dítky, přijdou domů a těm dítkám řeknou: to a to se nám stalo, tak se s námi u nás zachází. A zrovna téhož dne byl tam odvod a ti mladíci tam si učiní také svůj úsudek. Ti mladíci si učiní také svůj úsudek o spravedlnosti v kapitalistickém státě. A můžete býti ubezpečeni potom, když jim nedáte hlasovací lístek, že jste je odpolitisovali? Jste o tom přesvědčeni? Nemůžete býti o tom přesvědčeni, tím se neodpolitisuje vojsko, tím se neodpolitisuje ani četnictvo.

Jaké jsou požadavky těchto sklářů a jaké jsou požadavky naše? Skláři si přejí, aby šmirglované zboží nebylo zhotovováno. Dojde k tomu. Má to býti uzákoněno, ale jsme přesvědčeni o tom, že až ten zákon přijde k projednávání, pánové z vládních stran přinesou sto a tisíc důvodů, aby uzákoněn nebyl. aby zákon takový, který by byl sice ve prospěch průmyslu, ale v neprospěch bezohledných podnikatelů, se zde neuskutečnil. Ale nejspíše že si jej tam bude musiti dělnictvo uskutečniti samo, že bude musiti podnikatele k tomu přinutiti, aby toto t. zv. šmirglované zboží se tam nezhotovovalo.

A nyní co si přejí vlastně? Aby veškeré zboží, které jest k broušení způsobilé, se nevyrábělo šmirglovaným způsobem. Oni si také přejí, aby ti jednotlivci, kteří se přes to opováží šmirglované zboží zhotovovati, byli přísně trestáni. Na základě toho mají býti voleny komise ze řad zaměstnavatelů i dělníků, ano i jiných korporací, které nad tím mají míti dohled aspoň tak dlouho, dokud to nebude uzákoněno.

Oni si přejí, aby ten nynější výjimečný stav, který zajisté není také žádnou parádou ani pro republiku. ani pro vládu, byl okamžitě v jejich okresech zrušen. Ale co je nejdůležitějšího: Toto dělnictvo si přeje práci a chleba. Dejte sklářskému dělnictvu práci a chleba, pak bude spokojené, nebude demonstrovati, nepůjde bořiti, anebo vlastně.ničiti špatné zboží, které se v Československu vyrábí a jako československý výrobek za hranice vyváží. Hleďte tomu zabrániti a budete viděti, že nedojde k žádným tukovým nemilým demonstracím, k jakým došlo, ale také dosáhnete toho, že cizina nebude musiti o tom býti informována, že u nás musí docházeti k výjimečnému stavu z toho důvodu, poněvadž lid má hlad, má bídu, má nedostatek, i z toho důvodu, že se bouří. Tím končím. (Potlesk.)

Místopředseda dr Krčméry: Nasledujúci rečník je pán sen. Kianička. Dávám mu slovo.

Sen. Kianička: Slávny senát! Z medzi výkrikov tu prítomných kolegov istej politickej strany som videl, že komplex týchto branných návrhov je konečne na čase. Tam sme počuli z výkrikov, že áno oni u československej armády majú k čomu počuť a k čomu povzbudzovať. Čo z toho uvidíme, že je šťastie. že komplex týchto návrhov prišiel vo svojom čase a že našu československú armádu vyzdvihneme viac z virvaru politiky a nedovolíme ju politicky rozdrancovať a politicky využívať. (Tak jest!)

Predošlý pán rečník nemluvil o komplexe týchto zákonov, ale mluvil zrovna ultrapropagačnú reč pre svojich politických straníkov.

Slávny senát! Keď pokorujeme vývin našej armády zo stanoviska postupu vo výzbroji telesnej a duševnej výchovy, disciplíny, vedy, stratégie, musíme s radosťou konštatovať, že ideme veľkými krokmi napred. (Sen. Průša: Jako rak!) Ja vás z vlastnej skúsenosti presvedčím. Každý občan našej republiky s uspokojením hladí na svou československú armádu. vidiac v nej svoju záštitu a ochranu života, svojho majetku a rodiny. (Sen. Průša: Hlavne majetku!) Áno, i majetku, lebo majúci občan je majúca republika -... i keď to vyžaduje obrovských obetí krve a hmoty. s akousi spokojnou dušou a svedomím dáva svojho syna, dieťa, ten najdrahší poklad rodiča, armáde. ktorá poskytuje záruky občanovi, že s jeho najintímnejším majetkom - dieťaťom - nakladané bude ako s rovným. slobodným občanom. Hmotné obete. ktoré československá armáda potrebuje, hoc i krvopotne, veľmi ťažko, ale s istou vervou vďačnosti a loyality kladie tria oltár vlasti. z ktorého čerpá naša armáda svoje potrebné nutnosti.

Keď porovnám si rozdiel výchovy a disciplíny z poprevratovej doby a dnes, vidím ten ohromný úspech, ten ohromný rozdiel, ktorý je úžasný. Ja som starý vojak, prejduvší svetovú válku od prvého až do posledného dňa. Bol som nemálo prekvapený mojim pozorovaním jednoho jediného dňa, pánovia moji, keď som videl držať výslech dôstojníka, ktorý musel ustúpiť pred rozhádzaním sa vojaka. Po obede v ten istý deň stál v plnom výzbroji vojak pred mojim domom, neďaleko idúci dôstojník, plukovník, starý vojak prišiel až k nemu a zrovna pred nosom ukázal mu chrbát vojak, aby ho nemusel pozdraviť. Aké bolo moje prekvapenie, páni moji, keď som tam zostavšíeho vojaka sa pýtal: A prečo ste nezdravili plukovníka? - A čo je mi po ňom! - Povedal ešte pár slov. ktoré tuná nechcem vysloviť. Môžete si predstaviť, akú domnienku mal som o. spoľahlivosti vtedajšej armády. Že by naša armáda obstála v kritike po stránke politickej, to neobstojí! Tu pridržiavam sa náhľadu vládneho návrhu, že my potrebujeme armádu odpolitisovanú, armádu bez vlivu istých politických strán, armádu, ktorá povznesená je nad virvar politický. badajúcu ako na zorničku oka svojho na celistvosť, na nerozdielnosť a na bezpečnosť tohoto štátu. (Tak jest! - Výborné!) Súhlasím úplne s tým. že volebné právo bude vojsku odobraté, a to preto. lebo mám svoje zkusenosti, na podklade ktorých tento svoj súhlas si dovolím odôvodniť.

U nás v Turčianskom Sv. Martine odbývaly sa obecné voľby. Agitácia istých strán išla za múry kasární. Občianske strany chcejúc tomuto čeliť sdružily sa v jeden blok a pojaly do seba i kandidátku t. zv. vojenská. Tejto vojenskej kandidátke zabezpečili sme dva mandáty. Večer pred voľbou dal som podpísať plukovníkovi kandidátnu listinu. On s úsmevom mi hovorí, že kandidátku nepodpíše, že oni pôjdu samostatne zajtra do volieb. Na druhý deň. páni moji, celá posádka dostala na vojenskú stranu 67 hlasov a my dostali sme 11 komunistických zástupcov do mestského zastupiteľstva. (To je správné! - Pokřik komunistů.)

Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Kianička (pokračuje): Ráčte mňa počuť, páni moji, ti vojačkovia si spravili z celej voľby hec. Na druhý týždeň odristovali a išli na všetky končiny našej republiky a dnes nevedia, jestli Martin jestvuje alebo nie. Za toto, prosím pekne, som za to, aby volebné právo bolo odobraté; aby podobné veci sa nemohly stávať.

Pri predlohe prvej o doplnení zákona o vojenskom kázeňskom a kárnom práve, o odňatí vojenskej hodnosti a preložení do výslužby, žiadame si objektívnosť a spravedlnosť a nepredpojatosť. Považujúc predlohu o dĺžke prezenčnej služby vojenskej, berúc do povahy zároveň predlohu zákona, ktorým sa stanoví zároveň mierový počet vojska od 1. októbra 1927 s uspokojením musíme dúfať že číslica nákladu na našu armádu v r. 1924 keď robila 2.300,000.000 Kč, že uvedením tohoto zákona táto číslica ohromne spadne a odbremenené bude obzvlášte nášmu daniami preťaženému živnostníctvu a obchodníctvu. (Tak jest!)

Taktiež súhlasíme s návrhom zákona, ktorým sa sriaďuje vojenská záloha. s trojmesačnou službou vojenskou. Dosavádny spôsob neposkytoval tej prepotrebnej možnosti, aby sa dostalo vybočí y kratšej služobnej doby tým, ktorí to z dôvodov sociálnych potrebovali. Naši živnostenskí synkovia vo veľa prípadoch museli vyslúžiť zákonom stanovenú vojenskú dobu, za ktorý čas ich starí a nezdraví rodičia na živnostiach upadali a takmer na nivoč prišli.

Slávny senát! Týmto zákonom bude zmenšený počet vojska tak dôstojnictva... (Výkriky sen. Šturce.) Ráčte mňa vypočuť, ja som vám neskákal do reči, máte možnosť pekne sa prihlásiť ku slovu, ale rečníka ráčte vypočuť.

Týmito zákony, slávny senát, bude zmenšený počet vojska tak dôstojnictva, slúžiaceho poddôstojnictva, ako i mužstva a so stanoviska nášho je neudržiteľné, aby t. zv. vojenské zátišia, nákupný boly vedené dôstojníkmi, rotmajstrami a mužstvom plateným štátom, aby oni konkurovali. (Sen. Bodnar [rusínsky]: Kto im asi bude platiť, ktorý štát!) Ráčte mňa vypočuť, Ivanku môj druhý. Áno, tieto nákupný a zátišia konkurujú s naším živnostníci vôni. My potrebujeme vojakov pre vznešenejšie ciele ako k vedeniu zátiší a nákupien. Tieto vojenské podniky kupujú fabriky, cestujú zadarmo, na vojenské rozkazy dovážajú tovary a na vojenské tarify, keď už to naše živnostníctvo a obchodníctvo platí na svoju armádu ťažké milióny, mech už niečo od tej armády utŕži a zarobí. Z kasarieň musia podobné nákupný preč, tie nesimú zásobovať gážistov a ich rodiny tým istým spôsobom, osoby nevojenské, tedy civilné. K vedeniu zátiší majú sa priberať vdovy po padlých. hrdinoch, invalidi, legionári, čím sa uľaví na udržovacích výdajoch tých osôb a potom tieto osoby budú podliehať berným správam, z ich zisku budú odvádzať štátu to, čo jemu patrí. Štát tedy bude mat" z toho trojaký osoh a sice platené vojenské sily budú pritiahnuté k ich príslušnému povolaniu. vdovy a siroty odpadnú od štátnej podpory, po tretie budú odovzdávať dane zo svojich ziskov štátu. Poznám zátišie ma príklad u 8. hraničiarskeho práporu pri Lučenci, kde vedúci rotmajster zdefraudovial 40.000. U pluku č. 14 v Košiciach manipujúci vojak tiež defraudoval väčšiu sumu. Zátišia obyčajne nevykazujú taký zisk, ktorý by odpovedal nákladu, ktorý sa vypláca vedúcim vojenským osobám na platoch. Vojenské dielne obuvnícke, krajčírske, sedlárske, stolárske a iné musia slúžiť len k ich účelom, to je k opravám šatstva, obuvi a iných vecí vojenských. Tieto dielne nesmú byť využívané pre výrobu obuvi, šatstva gážistom, oficírom a ich rodinám, ba v istých prípadoch i civilnému občianstvu.

Ešte o t. zv. kantínach v kasárňach. Povolenie na také kantíny obdržali z väčšiny naši legionári, mužovia veľa hrdinských činov, ktorí dali v rozhodujúcich chvíľach všetko, čo človek môže dať, tedy i životy svoje za oslobodzenie, za vymanenie z okovov, rabstva národov a štátov. Z týchto mnohí zadĺžili sa na celý život ako n nás u prvého horského práporu istý legionár zadĺžil sa tým, že postavil podobné miestnosti a dnes za horúčky zakladania zátiší vystavený je možnosti výpovedi a tak privedeniu na žobrácku palicu tou armádou. v ktorej v prvých radoch bojoval. Varujeme príslušných činiteľov, aby k týmto veciam nedali dôjsť a varujeme pred následkami toho. Stranu, ku ktorej náležím a mám tú česť byť jej členom, je stranou skrz na skrz štátotvornou. (Sen. Ant. Novák: Ne moc dlouho! - Sen. Šturc: Večer pred jmenováním bouřil Neumann proti dráham!) Pane koleda, ja som už pozoroval, že koľkokráť mluvím, vy vždy mi skáčete do reči a ja vás prosím, ja budem usilovať, abysom do reči vám neskákal, buďte tak láskaví a ušanujte mňa od toho. Iste nás velice máte rád, ako vidno. Naša strana je československou a ako taká prijala v zásade a zasadzuje sa za spravodlivé slovenské požiadavky, majúc na zreteli právo a spravedlnosť voči všetkým občanom tejto republiky. Ako člen tejto československej strany dovolím si poznámky k predlohám, z hľadiska čiste slovenského. Dobre so pamätujem, keď mňa otec doviedol poprvé do školy, že dostal som do ruky slovenský šlabikár. To samé dialo sa vtedy, keď som ja došikoval svoje deti do školy. Prvý rok dostali tiež slovenský šlabikár. Už tá maďarská éra uznala, že prvé vedomosti si človek najľahčie osvojí vo svojej vlastnej materčine. Odo mňa je ďaleko pri lom, čo zdôrazňujem, nejaká nenávisť voči českému ľudu, českej reči, českému slovu, ale podotknúť musím, že maši vojaci analfabeti, ktorí boli priťahovaní do kurzov, nedostávali takých slovenských šlabikárov a želal bych si, aby v budúcnosti v tomto náprava sa stala. (Tak jest!) Našich synov zriedka máme v radoch aktívnych dôstojníkov. Obzvlášte u nášho četníctva je zrovna bielou vranou dôstojník Slovák. Keď povážime, že naši slovenskí šuhajci predsa lepšie poznajú smyšľanie, ideológiu národa, je nepochybné, že vo službách tejto žandarmerie bycenné služby mohli konať národu a štátu. (Tak jest!) Čo sa spoľahlivosti našich slovenských madíkov týka, nemôže byť pochyby, že oni sa vyrovnajú spoľahlivosti hoci koho.

Konečne prichodím k najboľavejšej rane, ktorá hlodá na slovenskom priemysle a remesle. Požadujeme dôrazne zadržať kvótu vojenských dodávok pre všetké živnostníctvo v republike. Ale tak iste a naliehavo požadujeme zadržať kvótu prídelov týchto dodávok podľa obeti krve a groša pre naše Slovensko, pre slovenský priemysel, ktorý je v thesi toho najmizernejšieho hospodárskeho rozpoloženia, pre naše slovenské remeselníctvo a obchodníci v o, ktoré sa nachádza ma okraji hospodárskej záhuby. Volám o spravedlnosť a prácu pro našich robotníkov, remeselníkov a obchodníkov, kým nie je pozde.

Naša živnostensko-obchodnícka stratia mňa poverila prehlásiť, že za komplex týchto zákonov hlasuje. Ja, ako jej skromný člen v nádeji porozumenia môjho výstražného hlasu kloním sa osobe najvyššieho predstaviteľa našej brannej moci a privolávam na slávu budúcej odpolitizovanej armáde československej. (Výborne! - Potlesk Slováků.)