Místopředseda dr Krčméry: Následujúci řečník je pán sen. Koutný. Dávám mu slovo.
Sen. Koutný: Slavný senáte! Myslím, že pracující občanstvo 28. října 1918, jak pravil zemřelý bývalý ministr Zahradník, ťvítalo tento den osvobození československého národa v radostných slzách a písních jásavýchŤ. Věřilo totiž, že není pracující občanstvo osvobozeno jenom z toho národnostního tlaku, ale věřilo zejména, že je osvobozeno z kapitalistického jařma, a vykořisťování, že je zbaveno okovů nespokojenosti, v nichž úpělo. Myslím, že vzpomínáte si na ty dny tenkráte, když hlásáno bylo, že v novém státě zavedeny budou dalekosáhlé reformy. Tak na př. tvrzeno bylo, že váleční lichváři budou zdaněni; na to zdanění se čeká dodnes. Hlásalo se tenkrát, že těžký průmysl bude znárodněn, že zesocialisovány budou doly, znárodněny budou banky, a co hlavního, že demokracie jako nejdůležitější činitel bude tím. aby se stala opravdovým výrazem vůle pracujícího občanstva. Toto podepřeno bylo 10 dní po vydané washingtonské deklaraci, která hlásala, že naše demokracie spočívati bude na všeobecném právu hlasovacím pro všecko občanstvo. a co nejdůležitějšího, že stálé vojsko nahrazeno bude milicí. A konečně poslední odstavec v této deklaraci dne 18. října 1918 v Paříži dané, Masarykem, Šfefanikem a drem Benešem podepsané, uvádí se, že militarismus je zničen.
A právě, když projednáváme dnes těchto 5 předloh, vidíme, jak daleko jsou vzdáleny skutky od tehdejších slibů. A není náhodou. že vláda spojené české. slovenské, německé a maďarské buržoasie v tonuto státě přichází právě nyní s celou kolekcí předloh, týkajících se vojska. Není také náhodou, že se tak děje skoro současně, kdy francouzská sněmovna projednává také řadu vojenských předloh a mezi nimi i předlohu o zmilitarisování celého národa, doporučovanou ctihodným socialistou Boncourem, že se tak děje v době, kdy se v přípravném výboru pro t. zv. ozbrojovací konferenci v Ženevě snaží zástupci imperialistických velmocí napáliti jeden druhého. a že se tak děje zejména v době, kdy Anglie se snaží zmobilisovati celý svět do války proti sovětskému Rusku a kdy nositelé evropské kultury a civilisace, snaží se krví potlačiti národní osvobozenecké hnutí čínského národa. Naše spojená buržoasie by nebyla buržoasií, kdyby po uplynutí sotva 9 lei od ohromného vražd ční pracujících tříd nezbrojila k novým válkám a nedávala ochotně svou ozbrojenou pěst do služeb imperialistických žraloků, aby se aspoň trošíčku mohla s nimi podíleti na ohromném vykořisťování a potlačování pracujících tříd a potlačených národů.
Vojenskými předlohami sleduje buržoasie v Československu v podstatě dvojí cíl: jednak chce zvýšiti vojenský výcvik, prodloužiti presenční službu a umožniti si, aby mohla co nejvolněji a pro své válečné cíle co nejvhodněji disponovati mírovým staveni vojska, jednak chce zavésti taková opatření, jež by činila z prostých vojáků povolný nástroj její politiky. Prvnímu cíli slouží především předloha o délce presenční vojenské služby, která zavádí místo služby čtrnáctiměsíční. která by měla již pro osoby v r. 1926 odvedené podle dosavadního stavu nastoupiti, službu osmnáctiměsíční. Toto prodloužení vojenské služby je v rozporu nejen se všemi dřívějšími sliby měšťácko-socialistických vlád, ale je zároveň v rozporu i se vším tím, co tak často slýcháme o mírumilovné politice Československa. Již ve washingtonské deklaraci bylo jako výraz mírumilovných snah československé zahraniční politiky a jako výraz vzdání se jakýchkoliv militaristických a válečných plánů slíbeno zavedení milice. Z úst ministra zahraničí slýcháme co chvíli ujišťování o mírumilovnosti Československa, o tom, jakým ostrovem míru je Československo v Evropě a t. zv. státotvorná žurnalistika socialistická velmi ráda vychvaluje veliké dílo míru, jež na mezinárodním foru a ve Svazu národů koná ministr zahraničí. A docela nedávno jsme četli výrok samého presidenta Masaryka. že prý nevěří v možnost války do devadesáti let. Tyhle všechny sliby a naděje na jedné straně a vládní předlohy vojenské na straně druhé dokazují, že skutečnost je docela jiná, než jak se pracujícím vrstvám licí, a že zatím, co se snaží vládnoucí kruhy široké pracující vrstvy krásnými frázemi o míru napáliti. chystají se ve skutečnosti na válku.
S návrhem na zavedení 18měsíční presenční služby vojenské souvisí úzce návrh o umísťování déle sloužících poddůstojníků. Tím se do československé armády zavádí instituce t. zv. certifikatistů, na kterou si potrpělo staré Rakousko. Vládní předloha odůvodňuje toto zařízení tím, že napřed musí míti armáda dostatečný počet poddůstojníků, nežli by bylo lze přikročiti ke zkrácení presenční služby. Aby však mohla vojenská správa získati dostatečný počet poddůstojníků, musí jiní pery zajistiti umístění, až by po letech vojenskou službu opustili. Je přirozené, kdyby neměla buržoasie v Československu militaristických a válečných plánů, že nemusila by se ani o tuto věc starati. Ale zavedení certifikatistů má ještě jiný význam. Zvýšený počet poddůstojníků umožňuje totiž vojenské správě, aby si připravila kádry vojenských jednotek, jež by v případě potřeby mohla velmi rychle povoláním záložníků vyplniti na válečný stav. Vedle toho sleduje vojenská správa tímto zařízením ještě jiný úmysl.
Déle sloužící poddůstojníci mají se státi vzhledem k naději na budoucí umístění v civilní službě již na vojně velmi povolným a ochotným nástrojem v rukou vyšších velitelů, nástrojem úplně oddaným jakémukoliv sebereakčnějšímu režimu. A tento živel až bude po opuštění vojenské služby přesazen do úřadů státních, zejména samosprávných, má i zde býti docela otrocky oddán režimu tak, jak se tomu naučil po dobu vojenské služby a jak to známe dostatečně ze zkušenosti ve starém Rakousku. Při této příležitosti pokládám za velmi vhodné poukázati na tuto okolnost.
Váleční poškozenci, kteří jako smluvní nedefinitivní úředníci, nebo podúředníci jsou za mizerný plat zaměstnáni ve službách státních, zejména ve službách ministerstva národní obrany, marně po léta domáhají se toho, aby jim byla zaručena po určité zkušební době nevypověditelnost. Váleční poškozenci se také marně domáhají, aby byl vydán zákon o t. zv. povinném zaměstnávání invalidů jak ve službách soukromých, tak ve službách veřejných. Žádná z koaličních vlád dosud těchto požadavků neuskutečnila. Ale žalo se má dostati zákonného nároku na umístění ve veřejných i soukromých službách t. zv. certifikatistům jen proto, aby nadějí na toto umístění byli získáni déle sloužící poddůstojníci. Váleční poškozenci ovšem už nemají pro buržoasii s hlediska militaristických a válečných plánů významu. Ubezpečuji vás však, že pro dělnickou třídu, pro pracující rolníky a pro všechny pracující vrstvy vůbec jsou stále živým hrozným varovným hlasem a svědectvím toho, k jakým koncům vede militaristická a imperialistická politika buržoasie, jejímž výrazem jsou tyto vojenské předlohy.
Předloha zákona, jímž se má stanoviti mírový počet československého vojska od 1. října 1927, jakož i vládní návrh o Bočním kontingentu branců, mají umožniti vojenské správě, aby mohla, jak již řečeno, volněji a vhodněji disponovati a rozvrhovati mírový stav vojska. Počítá se s tím, že by průměrný stav československé armády v míru byl 120.000 mužů. Tento stav se odůvodňuje mezi jiným také poukazem na mírový stav armád jiných států. Při tom se velmi rádo operuje poukazem na Svaz sovětských socialistických republik, že prý tam, jak nedávno napsal také ťVenkovŤ je mírový stav 800.000 mužů. Předně to není pravda, je tam pouze 500.00 mužů a potom je podstatný rozdíl mezi úkolem, jaký má armáda sovětského Ruska, a úkolem, který mají armády všech kapitalistických států. Sovětská armáda stojí ve službách dělníků a pracujících rolníků, slouží k ochraně prvního a dosud jediného státu dělníků a rolníků proti úkladům a útokům celého kapitalistického světa.
Malou vsuvku. Když jsem byl v Rusku, viděl jsem, že na veřejných schůzích a projevech docela klidně debatovali vojáci, zúčastňovali se úplně veřejného života, nikdo jim v tom nebránil a naopak na veřejných projevech říkali: ťMy jsme zde pro to, abychom chránili zájmy a potřeby těch lidí a rodičů, ze kterých jsme vyšli.Ť Nevím. co by za to dostal u nás voják, kdyby něco.takového prohlásil, a nevím, co by za to dostal, kdyby šel 1. května se svými rodiči manifestovati za svoje požadavky.
Sovětská armáda chrání životy a zájmy dělníků a rolníků, chrání zájmy ohromné většiny obyvatel sovětského Ruska, je symbolem, ke kterému s nadějí vzhlíží nejen dělnická třída celého světa, ale každé pokrokové osvobozovací hnutí všech utlačovaných ať tříd, ať národů. Vaše armády jsou armádami imperialistických žraloků, chrání jejich zisky, jsou nástrojem nejhrubšího potlačování potlačovaných marodů, jsou nástrojem malé hrstky kapitalistů zabezpečujícím jejich nadvládu nad ohromnou většinou ostatního lidstva, jsou nástrojem vší reakce a všeho útisku, na který s nenávistí a s hrůzou pohlížejí široké masy dělníků a pracujících rolníků. I kdybychom brali zřetel jen k počtu obyvatelstva, nemluvě ani o rozsahu státního území, dospěli bychom k závěru, kdyby měla býti sovětská armáda poměrně tak veliká jako armáda československá, že musila by míti při nejmenším 1,200.000 mužů. K podobným výsledkům bychom dospěli, kdybychom srovnávali početní stav sovětské armády se stavem armády, kteréhokoliv kapitalistického státu.
Do druhé kategorie vojenských předloh, jak jsem je na počátku rozvrhl, patří předloha o volebním právu příslušníků branné moci a vojenském kázeňském a kárném právu. O tom snad již bylo mluveno a snad ještě bude mluveno, ale je velmi smutné, když v Československé republice, kde § 9 ústavní listiny praví, že všichni občané jsou si zde rovní, všichni mají právo volební, pakli dosáhli 21 roků, pojednou tito vojáci, protože jsou vojáky a protože konají svoji povinnost, jsou nebezpeční, kdyby dostali do rukou hlasovací lístek. Jsou snad schopni. aby nosili pušky, aby měli ruční granáty, aby snad obsluhovali a dělali všechno možné, ale hlasovací lístek je velmi nebezpečný v rukou takového vojáka; zkrátka takový voják, hájící zájmy vlasti, je degradován na docela obyčejného sprostého vraha a zločince kterému se též bére právo a právem, že je zločincem.
Účelem těchto předloh je, jak jsem již řekl, učiniti armádu povolným nástrojem militaristické válečné politiky. Bojíte se prostě vzrůstu třídního uvědomenu příslušníků pracujících vrstev, které oblékáte do vojenských kabátů, a domníváte se bláhově, vezmete-li vojákům volební právo, a vydáte-li je, v disciplinárním řízení úplně do rukou vysokých důstojníků. že zastavíte tento třídně uvědomovací proces. Dosud, jak známo, kárné výbory se volily. Nebylo to mnoho, ale bylo to něco. Delikvent měl možnost voliti si toho, kterému důvěřoval. Teď prostě kárný výbor jmenuje velitel a poněvadž v Československu na to jmenování jsme již tak zařízeni, zde se všechno jmenuje - jmenují se správní komise do obce, vládní komisaři do pojišťoven, do okresních a silničních výborů - tak si konečně ti pánové myslí. ťkdyž už všude jmenujeme ty vládní komise a vládní komisaře, proč by velitel nemohl jmenovati členy do kárných komisí?Ť
Věřím rád, že by vám na chuti nescházelo zastaviti třídně uvědomovací proces, ale na jednu maličkost při tom zapomínáte. Snižujete mzdy a platy, vyhazujete dělníky na dlažbu, uvalujete na chudé pracující vrstvy ohromné daně. berete jim ty malé sociální vymoženosti, které mají, vyhazujete je z bytů, zdražujete jim nejnutnější životní potřeby, vykořisťujete jejich práci, a to všecko působí na jejich třídní uvědomění a bude lim více působiti, čím větší bude váš útisk, a nikoliv to, dáte-li jim na vojíne do rukou hlasovací lístek, či nikoli. Ale to. že se dnes již bojíte i hlasovacího lístku v rukou vojáka, ukazuje, jak nejisti jste si svou mocí, když musíte odbourávati ona t. zv. demokratická zařízení, jež jsou přece rouškou vaší diktatury. Béřete-li dělníku vojákovi hlasovací lístek, vězte. že puška zůstává v jeho rukou, a buďte pamětlivi toho, že dnes už valná většina příslušníků pracující třídy dobře ví, že i hlasovací lístek i pušku k ochraně svých zájmů mají dělníci a pracující rolníci jen ve Svazu sovětských socialistických republik. (Potlesk senátorů strany komunistické.)
Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Následujúcim řečníkům je pán sen. Stark. Dávám mu slovo.
Sen. Stark (německy): Slavný senáte! Dříve než přikročím k předmětu, kterým se dnes zabýváme, musím promluviti několik slov o událostech v tanvaldském průmyslovém území. Sklářský průmysl trpí od několika let stálou nezaměstnaností; bída a nouze jsou domovem v obydlích sklářů. Nyní zavedl tamější průmysl pracovní methody, které opětovně připravují veliký počet dělníků o zaměstnání a tím i o chléb. Zoufalí dělníci brání se proti tomuto novému atentátu na své živobytí. Přesto že dělníci nepřekročili dosud mezí zákona, stáhla okresní správa politická v Jablonci, která patrně jest jen filiálkou Svazu průmyslníků, sta četníků do tohoto území, vydala výjimečná opatření, vyhrazovala stanným právem a prováděla zatýkání, které se neobešlo bez obvyklých aktů surovosti se strany policejních orgánů. Ke všem těmito opatřením nebylo zde nejmenšího důvodu, jsou projevem panujícího reakcionářského kapitalistického systému. Za tyto události činíme vládu odpovědnou a prohlašujeme s tohoto místa, že se všemi svými sympatiemi stojíme na straně potlačovaných dělníků a žádáme, aby tato opatření ihned byla odvolána, aby zatčení byli propuštěni a aby naprosto oprávněné požadavky sklářských dělníků byly splněny.
Slavný senáte! Osnova zákona, která nyní je předmětem jednání a která se týká volebního práva příslušníků branné moci a četnictva, boří frivolně značnou část demokracie a svobody, kterou kdysi také česká buržoasie vychvalovala. V důvodové zprávě k této osnově zákona prohlašuje se s větším, nebo menším ostychem, že vláda opírajíc se o zkušenosti ve vnitrozemí a zahraniční zákonodárství, došla k přesvědčení. že zájem státu naléhavě vyžaduje, aby politické zápasy nadále nebyly vnášeny do armády a do četnictva, čímž prý se vážně ohrožuje kázeň v těchto sborech.
Pánové! Mnozí z vás líčili kdysi volební právo vojínů jako skvost velikých politických vymožeností revoluce. To bylo ovšem v době, kdy českému lidu a obzvláště českému proletariátu bylo potřebí prokazovati ještě jistou úctu. Dnes toho nemáte více potřebí, dnes nepotřebujete již prokazovati onu úctu té části vašeho lidu, bez které by vám bylo bývalo zajisté velmi za těžko zříditi tento stát. Dnes můžete pro nejednotnost proletariátu v tomto státě nechat padnouti svou demokratickou škrabošku. Dnes můžete následkem otrocké pomoci několika německo-měšťáckých stran pustit úplně valnou uzdu svým reakcionářským snahám. To, k čemu se dnes chystáte, není ničím jiným, nežli brutální loupeží, kterou nelze ničím zkrášliti. Toto oloupení o volební právo znamená však také zjevné a frivolní porušení ústavy. Kde zde zůstává nejvyšší zásada, která přece v ústavě tak krásně zní: ťLid je pramenem veškeré státní mociŤ. Víme přece, že všechny důvody, které se zde uvádějí na obhájení odnětí volebního práva, sloužiti mají jen k tomu, aby se pravý stav věci zastřel vůči vašemu voličstvu. Řekněme to přece klidně a bez vytáček, že domácí zkušenost ukázala, že velká většina vojínů volila socialisticky, a že zahraničním zákonodárstvím, které vy jako důvod udáváte, má býti jen splněno přání a vůle několika domácích a zahraničních vojevůdců. V přítomné době stojí zase v čele armády generál Syrový, který ještě prožil dobu, kdy si voják a důstojník navzájem tykali. Dnes se zase vojákům dávají zcela jiná, naprosto demokraticky více neznějící jména, což drastickým způsobem dokazují stále množící se sebevraždy vojínů. Tedy také v tomto oboru jsme se úplně odrakouštili, daleko jsme zastínili staré prušácké Německo. Spisovatel knihy ťDobrý voják ŠvejkŤ nemá naprosto více potřebí jíti daleko, pro dokončení svého čtvrtého dílu dozví se tolik krásných a povznášejících věcí od československého militarismu, co by i ve starém rakouském militarismu bylo bývalo novinkou. Doporučovalo by se, aby spisovatel začal jednou shora u vysoké generality, což by tnu zaručilo jistý a větší odbyt. Začínáme již chápati, proč reakci v tomto státě začíná volební právo vojínů býti nepříjemným, když již i tajný rozkaz generála Votruby z 9. července 1923, který zněl ťUpozorňuji na to, že se armádě zákonitým volebním právem umožňuje postaviti zvláštní vojenské kandidátní listiny a uchrániti se tak nebezpečí politických rejdů v armáděŤ, u vojenských voličů zůstává nepovšimnut. Kdyby tedy páni generálové mohli vojáky komandovati k volbám svých kandidátních listin, pak by volební právo vojínů zůstalo nedotčeno.
Co tedy ke všemu tomu říkají německo-měšťácké strany, zapražené do vládní káry? Také ony budou napomáhati reakcionářským snahám bez jakéhokoli hnutí svědomí. O argumenty na ospravedlnění vůči svému voličstvu nebudou pánové stejně na rozpacích, jako jejich čeští většinoví kolegové. Toto oloupení o volební právo bude právě vyličováno jako národnostní úspěch, za kterýž ovšem to mohou pokládati jen političtí analfabeti. Nechceme zajisté popírati, že se volebního práva vojínů těžce zneužívalo, tím že do určitých míst komandovány byly volební setniny, ba celé prapory, aby se tím opravily národnostní mocenské poměry. Že maše strana proti takovýmto nešvarům energicky zakročovala, je samozřejmo a je každému známo.
K odstranění takovýchto nešvarů není naprosto potřebí bráti vojínům volební právo, nýbrž stačí jednoduše uvésti v platnost ona ustanovení obecního volebního řádu z roku 1919, podle kterých mají vojíni voliti tam, kde před svým nastoupením byli tři měsíce usazeni. Tím by vojenský volič vykonával své volební právo v tom místě, které jest jeho domovem, ke kterému se cítí vázám a interesován. Vojín pocházející z Podkarpatské Rusí, anebo ze Slovenska má na složení obecního zastupitelstva v Chebu, Matzelbachu nebo ve Znojmě právě tak malý zájem, jako český vojín pocházející ze středních Čech. Měli bychom se nyní obrátiti k vládním Němcům s otázkou, kde dlužno zde hledati národnostní úspěch. Je tedy těžkým-bezprávím vylučovati tímto nově tvořeným zákonem mnohé desetitisíce z volebního práva. Je to nejen těžkým bezprávím, nýbrž také výsměchem demokracie. Dokazujete svým jednáním opětně, že nehodláte respektovati ústavu, na které jste se sami usnesli, že zákony v ústave sepsané jsou vám lhostejný, nehodí-li se vašim politickým a osobním mocenským poměrům. Že svým jednáním přispíváte k tomu, abyste v lidu udusili všechen právní cit, toho patrně nejste si vědomi. A je-li tomu tak, pak vědomě porušujete ústavu, a patříte tudíž na lavici obžalovaných. § 9 ústavy obsahuje, že volební právo do poslanecké sněmovny mají všichni státní občané bez rozdílu pohlaví, kteří překročili 21. rok svého věku a vyhovují ostatním podmínkám volebního řádu.
Věc naprosto neuvěřitelnou dovoluje si osnova zákona tím, že aktivní právo volební upírá nejen aktivně sloužícím vojákům, nýbrž také záložníkům. Toto opatření ukazuje zcela jasně, že vy, pánové, jste připraveni nezaleknouti se ničeho, že slovo demokracie ve vašich ústech znamená nestoudnou licoměrnost. Pracující obyvatelstvo v tomto státě dnes již ví, čeho se má obávati. Buržoasie bez rozdílu národnosti a obzvláště buržoasie česká měla ve starém Rakousku všechnu možnost, naučiti se mnohému, ale dnes můžeme viděti, že česká buržoasie, která kdysi demokraticky smýšlela, někdy také jednala, ničemu se asi nenaučila, nýbrž všechno zapomněla. O německé buržoasii, alespoň o oné její části, která se zaprodala za povolení k dovozu uhlí, nechci ani mluviti! Dělnictvo v tomto státě dovede se vyzbrojiti pro příští boje. Je samozřejmo, že hlasovati budeme proti této předloze, která znamená netoliko frivolní porušení ústavy, nýbrž také nevídané oloupení o volební právo. (Potlesk německých sociálně-demokratických senátorů.)
Místopředseda dr Krčméry: Následujúcim rečníkom je pán sen. Chlumecký. Dávám mu slovo.
Sen. Chlumecký: Slávny senát! Máme zase ráz k prejednávaniu niekoľko vládnych návrhov, ktoré, keď sa stanú zákonom, musia vzbudiť nenávisť státisícov proletárov proti t. zv. štátotvorným stranám tohoto štátu, proti triede vykorisťovateľskej, privilegovanej, ktorá rafinovaným spôsobom vedela celý štátny aparát po prevrate zase do svojej moci dostať tak, ako mala ho pred prevratom a využíva teraz tejto moci k úplnému zotročeniu chudobného ľudu.
Máme pred sebou pätero vládnych návrhov a štátotvorní páni ich bez škrupulí odhlasujú, podľa ktorých proletári v uniformách stanú sa úplnými bezprávnymi otrokmi.
Celé naše zákonodarstvo smeruje k tomu, aby bolo upevnené panstvo majetných tried pre vecné časy, aby sa ich blahobyt ešte zvýšil na účet triedy pracujúcej. Každý zákon, ktorý vy štátotvorní páni zplodíte, znamená ďalšie zbiedačenie a zotročenie pracujúceho ľudu.
Podarilo sa vám zotročiť štátnych zamestnancov, snížiť alebo úplne odobrať podpory válečným poškodencom a nezamestnaným, uvaliť na chudobný ľud veľké ťarchy vo forme neznesiteľných vysokých daní, aby ste mohli rozdávať kňazom a wrangelovcom, zkrachovaným bankám a zkrachovaným fašistickým generálom, aby ste mohli rozhadzovať peniaze plnými rukami na vojanský, policajný a špíclovský aparát, ktorý nazývate ťštátŤ alebo tiež demokratická ťrepublikaŤ
Místopředseda dr Krčméry (zvoní): K poriadku vás volám pre posledný výrok!
Sen. Chlumecký (pokračuje): Vojakom ste znížili žold, ačkoľvek drahota stúpa a teraz im predĺžite prezenčnú službu zo 14 na 18 mesiacov. Za to ste sa postarali dobre o niektorých dôstojníkov a dlhšie slúžiacich poddôstojníkov, t. zv. zupášov. Týmto posledným teraz novým zákonom zabezpečujete úradnícke a podúradnické miesta v štátnych úradoch, v súkromých podnikoch slúžiacich verejnej doprave, v závodoch a podnikoch, v ktorých štát je prevažnou mierou podielnikom, alebo aj v takých, ktoré sú štátom trvalé subvencionované atď. Tedy všade, kde ich umiestnenie štát môže presadiť.
O válečných invalidov tak dobre váš štát sa nestará. Prečo? Vysvetlenie je jednoduché: Beznohý, bezruký, slepý, válečný invalid svoju úlohu už dohral, nemôže váš štát už brániť, ale zupášov potrebujete a síce verných, vám oddaných zupášov, ktorí majú vojakov držať na uzde, majú špionovať medzi inými a udávať nespoľahlivých, vás nemilujúcich, majú robiť z rekrutov nemysliacich automatov, a preto, poneváč je ťažko takých indivíduí za malý plat a bez výhľadu na zabezpečenie existencie nájsť, staráte sa otcovsky o nich. Týmto vašim zákonom budú poškodení štátni zamestnanci, ktorí neboli zupášmi a budú poškodení váleční invalidi a súkromí úradníci. Pre nich sa situácia zase zhoršila.
Ďalej ste nechali vašou vládou vypracovať návrh zákona, podľa ktorého môže vyšší predstavený odsúdenému vojakovi pri jeho odvolaní trest zvýšiť, čo až doteraz bolo nemožné. Budú sa teraz vojaci menej odvolávať a bude viacej samovrážd v československej armáde.
Najkrikľavejšie ale dokumentuje vaša vláda svoj triedny karakter, svoju nedemokratičnosť v predloženom návrhu zákona o volebnom. práve príslušníkov brannej moci a četníctva.
S touto predlohou chcem sa obšírnejšie zaoberať.
Že aj četníkom beriete volebné právo, je ale kuriozita; veď predsa oni robia všetko podľa vášho rozkazu. Strieľajú do stávkujúcich lačných proletárov, zatýkajú komunistov a dávajú pozor, aby len vám nič sa nestalo a mohli ste spokojne spať. Prečo chcete si ich proti sebe poštvať?
Pred týždňom som bol u Plešivca v Muráni a môžem vám poukázať zase na jeden príklad vernej služby žandárskej pre kapitalistov.
V Muráni stávková!! a dodnes stávkujú furmani, poneváč im Koburg zle platí.
Četníci na rozkaz koburgského inžiniera rozháňali stávkovú hliadku s revom: ťPán SklenárikŤ, - to je totiž dôverník týchto furmanov - ťokamžite sa rozíďte, lebo vás došikujeme na četnícku stanicuŤ. Sklenárik bol aj skutočne zatknutý. Veliteľ Kartúšek vravil četníkom, aby Sklenárika po ceste zastrelili, a pred svedkami vravil: Budeme strieľať, budeme bodať, budeme píchať. Vypleníme komunizmus z Muráňa. Poberte sa sakramentskí komunisti do Ruska!
Dňa 3. februára v noci strieľali četníci v Muráni do stávkujúcich, ačkoľvek furmani ich neprovokovali a žiadne nebezpečie nebolo, že by sa dopustili nejakého násilníctva. Bolo tu 6 ranených. Četníci sa zavďačili Koburgovi, on sa im istotne za to odmenil. Štátny zástupca z Rim. Soboty nebol ani úplne spokojný. On vraj poznamenal k veliteľovi četníkov: Aspoň ste mali pri tej srážke 20 ich prebodnúť a zastreliť.
Potom pravda má veliteľ a majú žandári kuráž zabíjať proletárov, ktorí si žiadajú väčšiu skyvu chleba. Četníci sú dnes v Československej republike na to, aby pomáhali podnikateľom k lepšiemu vykorisťovaniu pracujúcich. Veliteľ Kartúšek vravil Sklenárikovi: Tak dlho vás budeme držať v base, dokiaľ stávka bude trvať a. vy žandárov chcete poštvať proti sebe. Chcete im odobrať volebné právo. To veľmi múdre není.
V našej ústave stojí výslovne: Všetcia ľudia obidvojho pohlavia majú od veku 21 rokov volebné pravo. Ako je to tedy možné, že niekto vôbec na tú myšlienku prišiel, aby vojakom volebné právo bolo teraz odobraté? Či sa stal proletár, akonáhle vzal na soba vojenský kabát, nepríčetným? Stal sa zločincom, ktorému nemôžu sa občianske práva priznať? To nie, ale buržoázia si praje, aby stal sa z neho nepríčetný zločinec, ktorý vraždí a páli, keď ona mu to rozkáže a preto nemá vojak politizovať, nemá patriť k žiadnej politickej strane, keď už nechce byť v nár. demokratickej, lebo agrárnej. Dobrovoľne proletári týmto pánom nechcú slúžiť a preto páni si z nich urobia automatov a budú ich komandovať svojmi synkami a kúpenými zupášmi.
Po prevrate sľubovala naša buržoázia pracujúcemu ľudu všetko to najlepšie zo strachu, aby sa nestalo to, čo sa bolo stalo v Rusku. Vtedy bolo u nás zavedené všeobecné hlasovacie právo pre všetkých dospelých štátnych občanov bez výninky.
Sľubovalo sa, že bude militarizmus u nás odstránený a zavedený milióny systém, že bude vojak úplne rovnoprávnym občanom, a že prestaniu byť dôstojníci a zupáši jeho tyranmi. Dnes ale dostali sme sa už tam, kde sme boli za starého Franz Jozefa. Oficíri vláčia už zase šabličky za sebou po promenádach a vojak, nechce-li ustavične štramácky salutovať, musí sa vyhnúť všetkým promenádam.
V kasárňach počuť zase sprosté nadávky a počet samovrážd vojínov je vždy väčší a väčší, čo práve nesvedčí o veľmi humánnom zaobchodení s mužstvom v armáde našej demokratickej republiky. Byť vojakom znamená dnes u nás byť bezbranným otrokom. V roku 1920 vyslovil sa Machar takto: ťKeď boly kladené prvé základy k organizácii brannej moci Čsl. republiky a súčasne pracované ma základných ústavných a administratívnych formách čsl. štátu, bolo udelené aktívne a pasívne právo volebné osobám vojenským, poneváč vo vojsku Čsl. republiky slúžili až do tej doby takmer len bývalí príslušníci rak.-uhorskej armády čsl. národnosti a príslušníci zahraničných revolučných vojsk československo-legionárskych. Keby týmto osobám vojenským volebné právo nebolo bývalo udelené, bolo by vzniklo isté porušenie národnostnej rovnováhy. Národ československý pri voľbách do konstituanty republiky bol by býval zkrátený oproti národnostiam nekonajúcim svojmi príslušníkmi vo vojsku Čsl. republiky vojenskú službu o všetky hlasy, ktorými vojsko Čsl. republiky disponovalo. Krém toho nesmelo byť odopreté legionárom, teda tým, ktorí predovšetkým sa zaslúžili o oslobodenie národa, aby voľbami brali účasť na budovaní základných zákonov štátnych a na utvorení vlády republiky.Ť
Tak stojí vo zpráve od Machara, vydanej politickou kanceláriou ministra národnej obrany na základe usnesenía branného výboru poslaneckej snemovne Národného shromaždenia zo dňa 9. decembra 1920.
Teda vládnuca trieda - a vtedy to bola česká a slovenská buržoázia, - potrebovala pri založení tohoto štátu hlasy vojakov proti nemeckej a maďarskej buržoázii a vojaci jej tieto hlasy dali. Československá buržoázia bola spokojná - vojaci mohli politizovať.
Ale v tejto zpráve z roku 1920 môžeme už čítať, že volebné právo vojakov má plané účinky na disciplínu mužstva. Vyslovuje sa tu už názor, že vojak nemá sa miešať do politiky, že ť vojsko, ako také, merná byť predmetom zápasov politických strán, ktorý brannú moc Čsl. republiky vydával by v nebezpečie zneužitia stranou politicky ju ovládnuvšiu na úkor štátu.Ť
Dokiaľ československá buržoázia bola tou stranou, ktorá vojsko politicky ovládala, bolo všetko v poriadku, ale ako náhle vojaci sa viacej od ne f ovládať nedali, ukázalo sa, že následky udelenia volebného práva vojakov sú škodlivé, že kázeň a duch tým trpí. (Místopředseda dr Brabec prevzal předsednictví.)
Agitátori vnikajú aj do kasárieň, rozširujú tam letáky, vylepujú plakáty atď. Z veľa strán boly vraj hlásené agitácie medzi vojskom, celé brigády, ba divízie sú vraj zamorené, hlásia sa agitácie ťistých politických strán, rôznych živlov, podvratných živlov, socialistických strán, antimilitaristických strán atďŤ.
Pre zaujímavosť chcem zo sta hlásení vojenských komandantov, ktoré v tejto správe ministerstva národnej obrany sú uvedené, prečítať len niekoľko.
Komandant československej zbrojnice, Hradec Králové, hlasí: ťVolby měly neblahý vliv na celkovou kázeň mužstva, která počala jeviti náklonnost k pasívni resistenci.Ť
Československá 19. pešia poľná brigáda hlasí: ťArmáda stala se bezděky rejdištěm politických rozepří a utrpěla na své spolehlivosti.Ť
Československý peší pluk č. 38: ťDuch vojenský utrpel duchem politickým a tím pozbyl na své mohutnosti a kráse.Ť Aby vojenský duch získal na kráse, odoberie buržoázia vojakom volebné právo.
Československý útočný prápor domobranecký z Itálie hlasí: ťNepekným dojmem působil na vojíny útočného práporu výjev, který udál se v Rožňave za tehdejšího pobytu, kdy mužstvo jakéhosi oddelení seřazeno odcházelo z místností volebních a zpívalo sociálně-demokratický rudý prapor. Na vojínov to pôsobilo dobre, ale samozrejme na buržoáziu a ich zupášov strašne.
Československý hrubý delostrelecký pluk č. 107 hlasí: ťVzniklo nebezpečí, že armáda může se státi nastrojení jedné nebo druhé politické strany.Ť Dnes je fakticky armáda nástrojom agrárnej strany a tomu dalo by sa zabrániť jedine politickou vyspelosťou proletárov v civile a uniformách. Aby veľkostatkári a továrnici tento nástroj v rukách udržali, musia vojaci byť o volebné právo okradení.
Jedon komandant hlasí, že vojaci spolu s civilistmi oslavovali víťazstvo svojej strany a boli od civilných osôb veľmi podnecovaní. To sú všetko pre dobrých mešťákov strašné veci. Víťazstvo Kramářov, Švehlov, Práškov, Šrámkov mohli by oslavovať koľko by chceli, to by bolo krásne, štátotvorné, disciplinované.
Posádkové veliteľstvo z Trutnova hlásilo: ťAgitační rejdy sociálních demokratů pozorovaný v kasárňach.Ť Agitačné rajdy kňazov v československej armáde nikto, nezpozoroval, ačkoľvek týchto agitátorov štát platí, aby agitovali pre buržoázii.
Československý peší pluk č. 16 hlasí: ťMužstvo 5. setniny se zúčastnilo korporatívne schůze dr Deréra přes zákaz.Ť Tak nebezpečný bol v r. 1920 dr Dérer. Ale hneď na to stal sa ministrom pre správu Slovenska.
Československá 24. pešia brigáda hlasí: ťNáš vojín nebyl pred volbami straníkem, je jen Slovák, mohl by však k tomu (k stranictví) byt vychovám stranami a to jen pro to, že se stal voličemŤ
Československý 14. peší pluk hlasí: ťKdyby se mezi Slováky agitovalo také jinou stranou - než sociálné-demokratickou - tak jistě by volili tutoŤ
Strašné je, čo hlasí delostrelecká meričská rota č. 1.:
Tam sa vyslovili vojaci: ťMy volíme toho, kdo nám pomůže z vojny domu.Ť Vojenská zásobárňa v Košiciach hlasí: ťJedna strana slibovala okamžitou demobilisaci, zvítezí-liŤ Náhradní prápor horského pluku číslo 4 hlasí: ťVětšina mužů v domnění, že manifestuje pro zrušení vojenské služby, volila kandidátku strany sociálne - demokratickéŤ. Vtedy sme boli my komunisti ešte sociálni demokrati. Poznamenávam to preto, aby sa nestala veľká krivda sociálnym demokratom.
Veľký pfifikus bol komandant čsl. ulánského pluku č. 1, ktorý hlásil: ťBylo by štěstí pro armádu, kdyby byla osvobozena od účasti na politických bojích, poněvadž armáde přinucené k politice nelze ve skutečně svobodném státě přikazovati, aby dělal jen vládní politiku.Ť
Dr. Eisenbart odrezal pacientovi nohu, keď ho bolela a ona ho prestala boleť a aby vojak nemusel hlasovať protivládne, odobrať mu treba hlasovacie právo. Potom už bude spokojný. Probatum est!
Na konci zprávy je návrh, ktorý zneje: ťNavrhuji, aby volební právo osôb vojenských v pravidelné branné moci Československé republiky bylo zrušeno, prípadne, aby aktívni právo volební bylo uděleno občanům až od 24. roku, kdy občané vojenskou službou povinní pri 24měsíční, resp. 18 nebo 14timěsíční povinné službe vojenské nebudou již ve svazku armády. Vyslovuji se pro zrušení volebního práva všech osôb vojenských z důvodů kázne, ducha a spolehlivosti branné moci Československé republiky, které aktívni účastí vojenských osôb ukázaly se býti otřesenými.
Generálni inšpektor čsl. vojsk dr. I. S. Machar v. r.Ť
Tedy spoľahlivosť brannej moci v kapitalistickom štáte je otrasená, keď vojaci politizujú, keď premýšľajú. V Rusku a v Číne je to naopak. Tam je politická propaganda medzi vojskom najstrašnejšia zbraň. Vojak v štáte opravďu slobodnom musí byť politicky vychovaný, musí vedieť, začo a prečo má bojovať a musí byť presvedčený, že háji záujmy pracujúcej triedy, pospolitého ľudu. Armáda, ktorá má" takto vychované mužstvo, je nepremožiteľná; proti nej nepomôžu nič kulomety, tanky, lietadla, jedovaté plyne, ona zvíťazí proti armáde otrokov hnaných do vojny pre záujmy lúpežných kapitalistov.
U nás zabraňuje sa agitátorom vniknutie do kasárieň, v Rusku je vojín rovnoprávnym občanom a má voľnosť účastňovat sa politického života. To je ten ohromný rozdiel medzi štátom kapitalistickým a robotníckym. Prvý musí mať zotročených vojakov, druhý slobodných.
Opravdu slobodní sú občania len vtedy, keď im bez výnimky sú politické práva priznane; každý druhý systém znamená otroctvo.
Čím je zariadenie štátu spravodlivejšie, tým väčších práv sa dostáva občanom, čím nespravedlivejšie, tým viacej povinností a menej práv. Najkrutejšia povinnosť je dať život za svoju vlasť a naproti tomu najvyššie právo občana je voliť a mať tá možnosť byť zvoleným zástupcom ľudu. K najkrutejšej povinnosti patrí ale tiež najvyššie právo. Tak to aspoň má byť, ale štát je organizovaná moc vládnucej triedy k potlačovaniu triedy ovládanej.
Vy štátotvorní pánovia odhlasujete predložené návrhy zákonov, vy nie ste prístupní žiadnym argumentom. Čo ste si do hlavy vzali, to bez všetkých ohľadov presadíte, poneváč to vyhovuje vaším záujmom. Ja vám ale môžem vraviť: Hlasovacie právo vojakom môžete vziať, ale nepodarí sa vám. vojakov odpolitizovať, ich ohlúpiť. Naopak. Tým viacej budú sa vojaci zaujímať o to, čo sa u nás v republike robí a budú vás ostro kritizovať.
Rouseau vravil: ťKaždý zákon, ktorý ľud osobne neschválil, je neplatný; on nieje zákonom.Ť
Raz prijde doba, kedy odobratie volebného práva vojakom bude pre vás osud. ne. Vy budete rátať na vernosť armády a ona bude proti vám a vy následkom neorientovanosti sa vo vašich výpočtoch prepočítate, lebo armáda bude voliť proti vám, kedy najmenej budete na to pripravení.
My komunisti budeme hlasovať proti vašim reakcionárskym predlohám! (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda dr Brabec (zvoní): Přerušuji jednání a oznamuji, že
do výboru sociálně-politického na místo sen. Fr. Nováka nastupuje sen. Koukala
do výboru technicko-dopravního na místo sen. dr Baxy nastupuje sen. Miller.
Navrhuji, aby se příští schůze senátu konala zítra ve čtvrtek dne 7. dubna 1927 o 10. hodině s tímto
pořadem jednání:
1. Návrh, aby prodloužena byla lhůta k projednání usnesení poslanecké sněmovny o má vrhu posl. Bečko, Brožíka, inž. Nečasa a soudr., aby byl vydán zákon, kterým se mění a doplňuje všeobecný báňský zákon ze dne 23. května 1854, čís. 146 ř. z., dosud platný na území Slovenska a Podkarpatské Raisi. Tisk 338.
2. Druhé čtení zprávy I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 568) o vládním návrhu zákona o stavebním ruchu. Tisk 372.
3. Zpráva branného výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 391) o vládním návrhu zákona o ročním kontingentu branců, o náhradím záloze a o některých změnách branného zákona. Tisk 392.
4. Zpráva branného výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 378) o vládním návrhu zákona, kterým se doplňuje a částečně mění zákon o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním. Tisk 386.
5. Zpráva branného výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 379) o vládním návrhu zákona o délce presenční služby vojenské. Tisk 387.
6. Zpráva branného výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 380) o vládním návrhu zákona, jímž se stanoví mírový počet československého vojska od 1. října 1927. Tisk 388.
7. Zpráva výboru ústavně-právního k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 381) o vládním návrhu zákona o volebním právu příslušníků branné moci a četnictva. Tisk 385.
8. Zpráva I. výboru branného, II. výboru sociálně-politického k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 382) o vládním návrhu zákona o umísťování déle sloužících poddůstojníků. Tisk 389.
Jsou námitky? (Nebyly.) Námitek není.
Končím schůzi.
Konec schůze ve 20 hodin 10 minut.