Předseda: Uděluji slovo zpravodaji výboru branného o zprávě k usnesení poslanecké sněmovny stran vládního návrhu zákona o délce presenční služby vojenské, tisk 387, panu sen. Valouškovi.
Zpravodaj sem. Valoušek: Slavný senáte! Podle §u 17 branného zákona z r. 1920 byla stanovena presenční služba vojenská pro brance, odvedené r. 1920, 1921, 1922 na 24 měsíce a pro brance, odvedené r. 1923, 1924 a 1925 na 18 měsíců a konečně pro brance, odvedeme r. 1926 a dále na 14 měsíců. Vojenská správa vyhověla tomuto předpisu branného zákona a přeměnila r. 1923 brannou povinnost ze 24 měsíců má 18. Avšak při této přemetne se naskytly takové obtíže a takové těžkosti v armádě, že správa vojenská neodvážila se nyní přeměniti 18měsíční službu na 14měsíční, nýbrž předložila sněmovně návrh zákona, podle kterého pro brance, odvedené r. 1926 a 1927 a v letech dalších prozatím zůstává branná povinnost 18měsíční. Důvod je hlavně v okolnosti, že je třeba vojáka v krátké době vycvičiti právě tak jako v delší době presenční. Má-li skutečně výcvik tento býti zdolán a uskutečněn a nemá-li utrpěti újmu výcvik vojska, je potřebí, aby v kratší době více cvičitelů vojsko cvičilo. Nyní ovšem má správa vojenská a armáda naše něco přes 2.000 déle sloužících poddůstojníků, kteří vlastně výcvik provádějí. Kdyby měla býti provedena již letos 14timěsíční služba, bylo by potřebí aspoň 12.000. nejméně vsát 8.000 déle sloužících poddůstojníků. Ale těchto sprána vojenská nemá a proto předlohou, která bude slavnému senátu také předložena navrhuje umístění déle sloužících gážistů-poddůstojníků ve státní a jiné službě a snaží se tomuto nedostatku odpomoci. Vojenské správě má tak býti zjednán dostatečný počet déle sloužících poddůstojníků, kteří by pat výcvik vojáků mohli v kratší době 14timěsíční dobře provésti. Těchto nejméně 8.000 déle sloužících poddůstojníků doufá vojenská správa dosíci asi ve dvou letech. Proto tato předloha je prozatímní. Zachovává 18timěsíční presenční službu jen prozatím pro brance odvedené r. 1926 a 1927 a snad ještě v. 1928. Splní-li se slova ministra národní obrany, daná jat v branném výboru poslanecké sněmovny tak v branném výboru senátním, pak také my doufáme, že nejdéle ve třetím roce, r. 1928 bude tento zákon bezpředmětným, a skutečně bude vyhověno předpisu branného zákona a zavedena všeobecná 14timěsíční presenční služba.
Z těchto důvodů navrhuje branný výbor, aby senát schválil osnovu zákona o délce presenční služby ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou, jak je otištěno v senátním tisku č. 379. (Potlesk.)
Předseda: Žádám pana zpravodaje výboru branného sen. Proška, aby podal zprávu výboru branného o usnesení poslanecké sněmovny stran vládního návrhu zákona, jímž se stanoví mírový počet československého vojska od 1. října 1927, tisk 388.
Zpravodaj sen. Prošek: Slavný senáte! Mám to pevné přesvědčení, že osnova zákona, o které mám referovati, nenarazí v tomto slavném sboru na žádné zvláštní poníže, poněvadž nezavádí nic nového, nýbrž utvrzuje dosavadní stav, také proto, že těmto zákon nebude míti patrně dlouhého trvání. Bude-li zákon přijat a dá se očekávati, že přijat bude - tisk 391 nám již předložený o t. zv. náhradní záloze - tedy příštím rokem tento zákon pozbude platnosti. Je prozatím myšlen jen na rok.
Jsem také přesvědčen, že každý poctivý republikán je si vědomi toho, že stát armády potřebuje, a proto ani z těchto důvodů nemůže se postaviti proti této předloze, která tímto zákonem stanoví mírový počet vojska, tedy základ naší armády.
Zákon ze dne 2. července 1924. čís. 176 Sb. z. a n., stanoví mírový počet československého vojska na dobu od 1. října 1924 do 30. září 1927, a to pro období od 1. října do 31. března počtem 150.000 vojenských osob a pro období od 1. dubna do 30. září počtem 90.000 vojenských osob; při tom je stanoveno, že v době od 1. října do 30. listopadu každého roku je dovoleno překročiti stanovený počet, pokud je toto překročení způsobeno nastoupením nováčků do presenční služby.
Jelikož zákon tento pozbude platnosti dnem 50. září t..r.. je potřebí zákonem znovu upraviti mírový počet od 1. října 1927. Vláda v důsledku toho překládá tuto osnovu, jež úzce souvisí s osnovou o délce presenční služby, tisk 379 sen. Osnovou posléze jmenovanou navrhuje se další podržení povinné služby 18timěsíční. Mohl býti dosavadní zákon o mírovém počtu č. 176/1924 Sb. z. a n. prostě prodloužen. Nová osnova také to činí pouze s tím rozdílem, že mění poněkud. číslice v jednotlivých periodách. a to tak, jak se to ukázalo pro vojenskou správu účelnějším. při čemž dosavadní průměr 120.000 zůstává nezměněn. Navrhuje se místo dosavadních 150.000 a 90.000 číslice 140.000 pro prvé a 100.000 pro druhé období.
Podle §u 1. Do tohoto poctu započítává osnova i osoby z povolání sloužící a vojenské osoby povolané přechodně k činné službě - dočasně aktivované a za remuneraci sloužící -. Nelze ovšem do tohoto počtu započítávati osoby na trvalé dovolené.
V §u 5 podává osnova všeobecné směrnice pro propuštění přebytečných, jež budou pak blíže provedeny ve vládním nařízení. Nyní po té stranice platí vládní nařízení č. 187/1924 Sb. z. a n., které pamatuje na to, aby jako přebyteční byli z presenční služby propuštěni především branci, kterým - třeba byli označeni jako vyhovující -- nemohla býti poskytnuta výhoda v plnění branné povinnosti podle zákona č. 370/1922 Sb. z. a n., poněvadž byl vyčerpán stanovený počet branců, jimž bylo lze výhodu poskytnouti.
Navržená výše mírového pocitu vojska odpovídá skutečné potřebě branné naší moci a rovná se procentuelně branné síle ostatních evropských států.
Z těchto důvodů.navrhuje branný výbor přijetí osnovy tak, jak byla usnesena v poslanecké sněmovně a jak je otištěna v sen. tisku č. 380.
Předseda (zvoní): Současně budeme projednávati zprávu výboru ústavně-právního k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o volebním.právu příslušníků branné moci a četnictva, tisk 385.
Zpravodajem je pan sen. dr Havelka, jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj sen. dr Havelka: Armáda, jejímž vznešeným úkolem je příprava k obratně vlasti a obrana vlasti, jakož i četnictvo, jehož na výsost.důležitým úkolem je býti záštitou bezpečnosti pokojného občanstva a postrachem lidí zlovolných, jinými slovy darebáků, musí býti ušetřena politických bojů, neboť ty i uhrazují vážně kázeň v těchto sborech.
Z těchto důvodů předložila vláda osnovu zákona, kterou se upravuje volební právo příslušníků branné moci a četnictva.
Zkušenosti ukázaly, že vojenská masa přijala volební právo ve většině jako možnost projevu a protestu proti těžkým povinnostem vojenským, které přece nesla pro zájem státu.
Na jedné straně ukázal se škodlivý vliv politických bojů a agitačních rozvášnění na brannou moc, na druhé straně obligatorní volení příslušníky branné moci přímo nutí, anebo aspoň jim dává příležitost, aby se vrhli sami, nebo byli vtrženi do vášnivých stranických agitačních bojů jednotlivých stran.
Shora zmíněný škodlivý vliv na disciplinu ukázal se zřejmě již v tom, že meze, uložené aktivní účasti vojenských osob na volbách zákonnými opatřeními a nařízeními, jako zákazy politických projevů, účasti na politických schůzích, táborech, demonstracích a průvodech, zákaz nošení politických odznaků a pod, byly hromadně překročovány a všeobecně nebyly respektovány, jinými slovy bylo to odepření poslušnosti, tedy vedle statečnosti nejdůležitější a nejnezbytnější vlastnost pravého vojáka.
Mimo to dohoda politických stran o zdržení se politické agitace ve vojsku nebyla zachována a vojsko vystaveno nejprudší agitaci.
To, co uvedeno o vojsku, platí obdobně i o četnictvu, které již za Rakouska bylo všeobecně uznáváno a ceněno jako přímo vzorný sbor, a takovým chceme a musíme si četnictvo zachovati i ve svém samostatném státě.
Shrnuto: není přípustno a nesmí v zájmu samé existence našeho státu býti připuštěno, aby z kasáren staly se agitační volební místnosti a aby naše branná moc mohla se ocitnouti ve službách některé politické strany, místo ve službách státu, ať je to již jakákoliv a kterákoli, a proto ústavně-právní výbor navrhuje, aby slavný senát přijal usnesení poslanecké sněmovny tak, jak je vyznačeno v sen. tisku č. 381. (Výborně! - Potlesk.)
Předseda: Konečně budeme projednávati zprávu I. výboru branného, II. výboru sociálně-politického k usnesení poslanecké sněmovny stran vládního návrhu zákona o umísťování déle sloužících poddůstojníků, tisk 389.
Zpravodaji jsou: za výbor branný pan sen. dr Karas, za výbor sociálně-politický pan saň. dr Mazanec.
Uděluji slovo zpravodaji výboru branného, panu sen. dr Karasovi.
Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Je všeobecným přáním občanstva, aby presenční služba vojenská byla co možná zkrácena, jak již pan referent při druhé předloze zde přednesl. Vojenský branný zákon také ustanovoval ideálně do budoucnosti, kdy má býti zkrácena dvouletá služba na 18timěsíční a na 14timěsíční, vlastně naopak. řekli jsme hned. že základní služba bude 14timěisíční, ale že k ní teprve po nějaké době přidáme. A tak 14itiměsíční služba již měla býti, ale přes to vojenská správa nenavrhla dosud Národnímu shromáždění, aby byla uskutečněna. neboť předpokladem jejím byl ten ideál. jak § 2 branného zákona v posledním odstavci pravil: že se má připraviti předvýchova vojenská.
Vedoucí kruhy při své odpovědnosti musily si uvědomiti, že armáda má zajistiti bezpečnost našeho státu, a že tedy potřebujeme zdatné armády. Zdatná armáda vedle technických prostředků vyžaduje zároveň také výcvik toho vojína, neboť ten vojín musí ovládati jednotlivé druhy zbraní, jednotlivé stroje vojenské. Víme, že válka dnes jest uměním, a to technicky hodně vyspělým uměním. Je potřebí, aiby vedle technického zařízení byl jeden obsluhovatel tohoto zařízení, po případě ředitel, a tím má býti právě dobře vycvičený voják. Má-Ii býti voják dobře vycvičený, k tomu potřebuje jednak dobrého cvičitele, jednak dobrého učitele a času, ve kterém se má výcvik díti.
Chceme-li tedy (zkrátiti výchovnou dobu, musíme zintensivněti tu výchovu, jednak toho učitele dobrého opatřiti a jednak umožniti. aby ten učitel měl pouze málo žáků. které má vychovávati. Pravil jsem již v branném výboru, má-li učitel ve třídě 80 dětí a jiný má ve třídě jen 15 dětí, že každý pochopí, že při stejné chápavosti dětí ve třídě, kde je 15 dětí, mohou větší pokrok učební jeviti, než tam, kde je ve třídě 80 dětí. (Výkřik: Kolik máme těch tříd s 15 dětmi?)
My jsme jich hodině zrušili. ale ještě je máme, před 5 lety nebylo to žádnou vzácností. Já jsem byl referentem školním u zemského výboru, a tak mohu říci, že jsme takové třídy s 15 dětmi mívali. Ale to sem do toho nepatří. Můj syn chodil do takové školy celých 5 let, kde bylo 80 dětí ve třídě. Pravím, že je potřebí zároveň intensivnější výchovy, a že bude potřebí, aby instruktoři měli menší okruh těch vojínů, které mají vycvičiti, než dosud, neboť má-li v kratší době vycvičiti vojíny, musí jich míti méně a k tomu nutný čas a výlučně se věnovati této práci a ne komandýrkám, jak se jim říkalo.
Je potřebí, aby vojín 14 měsíců se cvičil skutečně v umění a oboru vojenském buď na cvičišti vojenském, nebo ve škole. (Sen. Ant. Novák: Za dnešního režimu bude civilista na vojně bílou vranou!) Prosím, máme na 2.000 oficiantů ve vojenské správě. To je hezký počet.
Druhý předpoklad, který jsme zamýšleli pro zkrácení doby vojenské, t. zv. vojenská předvýchova, se u. nás nesplnil. Nedošlo k němu, víme, že je to druhé. Dnes v rozpočtovém výboru při jiné příležitosti poukázal jsem na to, jak italský tajemník ministra národní obíraný. generál Cavallero, při projednávání rozpočtu dne 19. března výslovně se pochlubil, jak předvojenská výchova italská zdatně působí na zkrácení služební doby vojenské. Tam mají děti od školy ve sdruženích, po způsobe našich skautů, říká se jim avantgardisté, a pak cvičeny jsou od 18 let v národní milici, kde jsou vojensky organisovány, mají doma pušky, cvičí kázeň, držení těla a tím značně ulehčují vojenskou výchovu. My jsme se k této přeci vojenské výchově bolí uzel nedostali a proto se dnes vojenská správa odhodlala k druhému prostředku. který má umožniti zkrácení presenční doby. k opatření dobrých instruktorů a rozmnožení počtu dobrých instruktorů, aby mohli mnohem menší počet branců cvičiti.
Tedy věc točí se kolem té otázky, jakým způsobeni zabezpečiti si ten větší stav instruktorů, ale instruktorů skutečně vyhovujících. To je jedině možno institucí dobrovolně déle sloužících poddůstojníků. Již rakouská armáda tuto instituci měla, ale my jsme od ní upustili. Avšak i jiné armády ji zase zavádějí. Tak právě armáda italská se zabývá otázkou, opatřiti si tyto dobrovolně déle sloužící poddůstojníky. Tedy i naše vojenská správa přikloňuje se k tomu, že je nutno opatřiti si takové instruktory. Jakým způsobenu si je má opatřiti, aby dobrovolně déle sloužili? Buď tím, že by si tuto službu svolili skutečně za své životní povolání - máme dnes rotmistry. kteří jsou jako páži šité mimo hodnostmi třídu - nebo slibem hmotné náhrady pro poddůstojníka, jímž by tento dal se pohnouti, aby déle na vojně zůstal. Dosavadní vojenská správa dávala různé prémie, jednak prémie stabilní. jednak za každé pololetí dostával dotyčný další prémii postupem doby zvýšenou, která lákala to, aby déle u té armády sloužil. Všechny tyto finanční prostředky nepomohly armádě, jak už řekl referent k druhému předmětu a máme jen asi 2 tisíce déle sloužících poddůstojníků, ti druzí nechtěli, ale naše armáda by jich Potřebovala 8 tisíc, aby mohla snížiti dobu presenční služby. Opatřiti si těch dalších 8 tisíc nebylo možno jiným způsobem, než dáti jim slib, že když odslouží jistou dobu v armádě, dá se jim jistý nárok na zabezpečení služby ve státní správě jako civilním zřízencům, nikoliv jako vojenskými. Vojenská správa totiž bude také zaměstnávati déle sloužící vojáky. Zavádíme tedy opět tak zvaný certifikát, který jame po převratu novým branným zákonem odstranili. Doznáváme, že tem amerkanismus je něco dobrého, ale ovšem jen v tom směru, aby ten, kdo v jistém oboru se osvědčil, aby tam byl ponechán. Když někdo jako čiperný a bystrý poddůstojník dal najevo, že má zvláštní kvalifikaci k výchově vojínů, takového člověka podržíme na vojně, dáme mu slib takového zabezpečení v civilním poměru služebním a tím ho pro armádní správu, pro tu žádoucí dobu udržíme. (Místopředseda dr Brabec převzal předsednictví.)
Je otázka, jak asi dlouho lby tento poddůstojník měl sloužiti. Za Rakouska sloužil certifikatista 12 let, dnes vojenská správa snižuje tu službu na 8 let. Je to odůvodněno tím, že dnešní vojín. kdy počítáme s tou 14timěsíční zkrácenou službou, bude nucen daleko k intensivnější službě, než za Rakouská. Dokud voják sloužil 5 léta, stačilo denně několik hodin, voják si mohl odpočinouti, neboť za "5 léta se to přece jen naučil. Ale když chceme snižovati vojenskou službu na 14 měsíců, tedy na 1/3 té doby, je potřebí, aby ten voják byl intensivněji cvičen instruktorem po více pracovních hodin denně, a těmto větší výkon instruktora se hodnotí tím, že se na něm nežádá 12letá služba, nýbrž 8letá a že oni již po-této službě nabývá nároku na certifikát. na ten průkaz, který mu dává přednost před uchazeči civilními do jistých služeb v oboru státním. O podrobnosti této civilní služby bude se referovati z výboru sociálně-politického.
Vojenská správa je přesvědčena. že tímto prostředkem podaří se jí opatřiti si ten nutný počet dobrovolně déle sloužících poddůstojníků, asi 8 tisíc, po případě ještě více. a že tedy po dosažení tohoto počtu bude.možno přikročiti ke snížení presenční služby. Jak zde již naň referent sen. Valoušek řekl, prohlásil ministr národní obrany, že myslí, že tohoto počtu dojdeme za 2 roky, takže by potom bylo možno po 2 letech snížiti vojenskou službu na 14 měsíců. Není vyloučeno, že bychom tóno počtu dosáhli dříve a že by se k tomu mohlo přikročiti ještě dříve, ale během jednoho roku toho sotva dosáhneme a mezi rokem bude těžko snižovati vojenskou službu. Takže s 2 roky musíme počítati. Doufám, že také ta doba bude asi dodržena. Branný výbor přikloňuje se k tomuto názoru vojenské správy. Branný výbor přiklonil se k tomuto názoru vojenské správy, jež však neví, jak si opatřiti prostředky k získání těchto instruktorů a tím předpoklad pro snížení vojenské služby, a proto navrhuje slavnému senátu schválení příslušné osnovy zákona, přijaté již poslaneckou sněmovnou.
Jen ještě na jednu věc branný výbor upozorňuje. Tím, že my certifikatistům vyhradíme přednost v některých oborech, bud výlučnou, nebo jen menší - i v soukromých zaměstnáních jistou částkou, asi 1/3 - ale zejména ve státní službě, tím dotkneme se dosavadních oficiantů, kteří již u státu slouží. Zrušením certifikatistů nabyli oficianti přípravné služby -civilní jisté naděje, že z jejich okruhu budou se bráti definitivní úředníci pro kancelářskou službu. A zákon platový z roku 1923, čís. 103 v §u 7 a také v §u 25 dává těmto oficiantům naději: z vašich kruhů budeme bráti úředníky státní. A nyní sami zavádíme certifikatisty, kterým dáváme přednost a tím ovšem naděje oficiantů budou na polovinu, i po př. i více zklamány. Oni vstoupili bona fide do státní služby, kdy o zákonu certifikatistickém nevěděli. Tedy v tomto směru jistě jim se děje - nechci říci křivda - ale přece jen jisté zmenšení jejich nadějí na dosažení místa.
Proto branný výbor usnesl se na resoluci, kterou žádá vládu, aby ona při provádění zákona o déle sloužících poddůstojnících brala zřetel na ony oficianty, kteří před platností toho zákona do státní služby vstoupili. kdy o tomto zákonu nevěděli.
Ovšem lze čekati, že pivní certifikafisté se ukáží asi během pěti let, neboť asi dvě až tři léta někteří již dobrovolně u armády slouží. Po osmi letech dosáhnou certifikátu; v některých případech pro službu vojenskou a četnickou, tedy cvičitelskou a strážní, po 5 letech. Po 5 letech se začnou trousiti. Do těchto 5ti let by bylo možno schopné oficianty, kteří déle slouží, nějakým způsobem odškodnili. S touto resolucí přichází branný výbor ke slavnému senátu a žádá o její přijetí. (Potlesk.)
Místopředseda dr Brabec: Dávám slovo panu sen. dr Mazancovi jako zpravodaji výboru sociálně-politického.
Zpravodaj sen. dr Mazanec: Slavný senáte! Sociálně-politický výbor pojednal ve schůzi dne 1. dubna o předloženém návrhu usnesení poslanecké sněmovny a usnesl se doporučiti tuto předlohu tak, jak vyšla z usnesení poslanecké sněmovny. My se tímto zákonem vracíme k zásadám, kterými se řídila vojenská správa rakouská, která po dlouhých zkušenostech došla k poznání, že je v zájmu armády nezbytně potřebí značného počtu déle sloužících poddůstojníků, kteří by v první řadě obírali se jako instruktoři výcvikem vojáčků, ale pak také vykonávali jiné služby, na př. kancelářské, manipulační, zbrojířské, kterých je také v armádě potřebí. Aby však někdo v armádě sloužil dále několik let za těžkých podmínek, musí za to dostati nějakou náhradu, která právě za Rakouska záležela v tom, že se dal takovému déle sloužícímu poddůstojníku slib, že po vysloužení 12ti let dostane certifikát, průkaz, který mu dával dokonce nárok, aby byl přijat do civilní služby státní buď jako úředník, nebo jako zřízenec. Dostal tedy certifikát buď úřednický, nebo zřízenecký. Po válce došlo hned v prvních měsících v revolučním Národním shromáždění ke zrušení této výhody, zavedené t. zv. zákonem o certifikatistech ze dne 19. dubna 1872, a není pochybnosti o tom, že důvody, které k tomu vedly, byly rázu jednak citového, jednak věcného . Mezi první patřil odpor proti militaristickému duchu, jenž byl považován za spoluviníka světového požáru válečného. Odpor proti militarismu ovšem vybíjel se také odporem proti všem institucím a opatřením státní správy, jež byly označovány jako jeho důsledek.
Ale i věcné důvody v tehdejším sociálně-politickém výboru Revolučního shromáždění rozhodly o zrušení zákona o certifikatistech, poněvadž mnoho lidí za války ztratilo schopnost pro původní svoje povolání civilní, mnoho lidí bylo válkou poškozeno a stalo se schopno pro službu lehčí, zejména kancelářskou službu a tak se objevil velký nával těch. kteří žádali do civilní státní služby. Takovým způsobem došlo k zákonu ve prospěch oficiantů, válečných poškozenců, legionářů a konečně k odstranění dosavadních výhod pro déle sloužící poddůstojníky. Všechno to se stalo v r. 1919.
Důsledkem toho bylo, že vojenská správa neměla dostatek těchto poddůstojníků, kterých nutně potřebovala. Všechny cesty a prostředky, jak zde již pan referent branného výboru dobře řekl, byly bezúčelný a selhaly. Výhody, které poskytoval branný zákon, v §u 19 těmito déle sloužícím poddůstojníkům, a které záležely zejména v tom, že se promíjela vojenská cvičení jedno, nebo dvě nebo všechna těm, kteří sloužili jeden nebo dva roky přes povinnou službu vojenskou, že se jim dávaly měsíční přídavky určené - nestačily. Nestačily ani další výhody, které byly poskytovány vlád, nařízením z 20. prosince 1925 těmi pololetními přídavky t. zv. prémiemi, které činily Kč 1.200-2.000 ročně. Ani výpomoci, které se dávaly při odchodu z vojenské služby a které se rovnaly polovině uhnané částky těchto pololetních přídavků počítaných za celou dobu, po kterou poddůstojník sloužil, tedy obnos v maximální výši asi 4.160 Kč, nestačily, a tak nezbývalo vojenské správě, než vrátiti se k zavedení certifikátu, jak to také ve svém návrhu předloženém poslanecké sněmovně 10. února loňského roku pod č. 849 jasně doznala, když se rozhodla přes všecky důvody, za kterých revoluční Národní shromáždění přistoupilo k zrušení zákona o certifikatistech, a přece podati tento návrh zákona Národnímu shromáždění.
Učinila-li tak, je to důkazem, jak sama doznává v důvodové zprávě, že navržený způsob má za jediné možné východisko, aby zájmy vojenské správy a tím i bezpečnost státu byly dostatečně ochráněny. To mohla vojenská správa tím snáze učiniti, poněvadž dřívější důvody, které se uplatňovaly proti zákonu o certifikatistech, již staly se největší části bezpředmětnými.
Tak došel umístění ve státní, nebo veřejné službě značný díl válečných poškozenců, anebo si opatřil již jiné životní zaměstnání. Rovněž veliké části oficiantů tak zv. oficiantským zákonem byl umožněn přechod do definitivní civilní státní služby. Též legionáři byli značnou měrou umístěni v státní nebo veřejné službě. Pokud se tak ještě nestalo, může se tak státi i za platnosti navrženého zákona, a to jednak vzhledem k tomu, že se praktické důsledky tohoto zákona objeví nejdříve za 5-6 roků, jednak proto, že i potom nebude umístění ostatních kategorií vyloučeno, nýbrž bude jim z největší části zachováno, poněvadž pro déle sloužící vyhrazuje se jen určitá část služebních míst.
Místa, která se těmto déle sloužícím poddůstojníkům vyhrazují, možno roztříditi ve tři skupiny. Jsou to především místa ve státní službě, počítajíc v to i službu u státních nebo státem spravovaných podniků a fondů, nevyjímajíc ani podniky spravované podle zásady obchodního hospodaření, dále místa ve službě také jiných veřejnoprávních korporací a ústavů, to jsou zejména země, župy, okresy a obce, počítajíc v to i službu u jejich nebo jimi spravovaných podniků, fondů a zařízení, a konečně místa v určitých soukromých závodech a podnicích, tedy v takových podnicích. které jsou jednak státem sub věncovány, tedy kde plným právem stát má právo rozhodovati o přijímání žadatelů na místa, a pak těch, kde stát je přímo kapitálově zúčastněn. (Sen. Ant. Novák: A která jsou ta místa, která se ponechají těm druhým?) To zase návrh zákona, jak, pane kolego, jistě dobře víte, roztřiďuje na 3 kategorie. Ta jedna kategorie, to jsou místa, která jsou uprázdněna v resortu vojenském, tam jsou všechna místa bezvýhradně vyhrazena těmto déle sloužícím poddůstojníkům, kteří si vysloužili certifikát, pak jsou místa, která jsou vyhrazena certifikatistům jenom jednou polovinou. (Sen. Ant. Novák: Jak rozumíte té jedné polovině?) To je v zákoně všechno podrobně řečeno. Tedy ohledně četnictva, pohraniční stráže finanční a stráže bezpečnosti se vyhrazuje polovina míst certifikatistům. Potom jsou místa ostatní ve státní službě a v těch soukromých podnicích, kde se vyhrazuje 1/3. Není přece pochybnosti o tom, že ten, kdo věnuje své služby nejméně 8 let státu dobrovolně, má také nárok, aby byl ve státní službě opatřen před těmi, kteří této předchozí služby nemají. Myslím, že máme všichni zájem na tom, aby naše armáda byla zdráva, aby byla existenčně schopna, a to se může státi jen tenkráte, když se těm poddůstojníkům, kteří budou konati služby nejen instruktorské, ale i služby kancelářské, manipulační a evidenční, zkrátka všechny ty služby, jak je dělali dříve certifikatisté, také za to dá odměna. Není sporu, že - ceteris paribus - ten, kdo pro stát sloužil dobrovolně 8 a delší řadu let na vojně, má právo, aby byl v civilní státní službě opatřen dříve, než ti, kteří takových přednostních nároků nemají.
Je nutno upozorniti ještě na to, že nynější návrh se liší od starého zákona o certifikatistech, a to ve dvou směrech. Podle nynějšího návrhu zákona mají déle sloužící poddůstojníci právo na výhradné, resp. částečné umístění ve státní službě, jen pokud vyhovují zároveň všem všeobecným i zvláštním podmínkám, stanoveným pro propůjčení služebného místa, o něž jde. To je výslovně řečeno v §u 6. odst. 2. Teď v není možno, aby někdo, kdo nemá předepsaných náležitostí pro určité uprázdněné místo. se tam dostal jen na základě svého certifikátu, jak to bylo možno podle zrušeného zákona z r. 1872.
A v druhém směru se liší nová předloha od starého zákona o certifikatistech tím, že neposkytuje nároku neomezeně, nýbrž, jak jsem to již řekl, vyjímajíc místa vojenských gážistů a civilních zaměstnanců vojenské správy, která jsou vesměs vyhrazena déle sloužícím poddůstojníkům, jen do jedné poloviny - to jest u četnictva, pohraniční stráže finanční a stráže bezpečnosti. resp. tedy jen do jedné třetiny všech ostatních uprázdněných míst.
Zvláště ještě dlužno zdůrazniti, že v předlouze nelze spatřovat poškození práv nabytých nyní sloužícími kancelářskými čekateli z řady oficiantů, ale ani v budoucnosti nelze pro uchazeče necertifikatisty viděti v předloze nějaké vážné škody, uváží-li se, že zákon, jenž.nabude v plném rozsahu účinnosti teprve vládním nařízením ne dříve než v roce 1933-4, bude znamenat maximálně umístění 1.000-1.200 déle sloužících poddůstojníků ročně na místech uvedených v §u 3 za podmínek § 6, při čemž nutno považovati za věc docela spravedlivou, dá-li se v omezené míře zákonem přesně určené ceteris paribus přednost tomu, kdo řadu let sloužil státu bezvadně jako déle sloužící poddůstojník na vojně. Aby nabytá práva oficiantů nikterak nemohla býti poškozena, připojil se výbor sociálně-politický k resoluci navržené výborem branným - a připojil v zájmu dosavadních držitelů certifikátu, jakož i těch, kteří v dobré víře v zákon z r. 1872 odsloužili si na vojně nejméně 8 let jako déle sloužící poddůstojníci, další tři resoluce.
Není pochybnosti, že zavedení certifikátu bude prospěchem nejen pro vojenskou správu, ale že i civilní státní službě získá řadu schopných svědomitých disciplinovaných zaměstnanců, kteří se ve státní službě doposud podle dřívějších zákonů o certifikatistech velmi dobře osvědčili. (Sen. Ani. Novák: Škoda Rakouska!) My to proto zavádíme, poněvadž jsme si řekli, že to, co bylo dobré za Rakouska, musíme podržet, nebo znovu zavésti také u nás. Nechcete přece tvrditi, že všecko. co bylo za Rakouska, bylo špatné. (Hluk. - Výkřiky.) To by nebylo správné.
Ke konci se obracím na naši slavnou vládu. Dřívější certifikatisté byli v několika směrech po převratu zklamání zejména když šlo o započtení vojenské služby při zákonu o propočítání celkové služební doby a při požitkovém zákoně, a proto apeluji na slavnou vládu, aby při provádění zákona platového benevolentně užila možnosti, kterou jí dává odst. 2. §u 142 tohoto zákona ohledně započtení vojenské služby dřívějších certifikatistů a tak konečně napravila křivdu, na těchto osvědčených kancelářských zaměstnancích dříve spáchanou. (Potlesk.)
Místopředseda dr Brabec (zvoní): Přihlášeni jsou jakožto řečníci ťprotiŤ: sen. Jokl. Stark, dr Jesser, Hampl. Koutný, Chlumecký, Fijala, Průša; ťproŤ: sen. Filipínský, Novák Ant., Klofáč, Teschner, Hartl, Kianička a Dyk.
Dávám slovo prvému přihlášenému řečníku, panu sen. Joklovi.
Sen. Jokl (německy): Slavný senáte! Předložení tohoto půl tuctu předloh vojenské povahy, kterými se v nejbližších dnech budeme zabývati, bylo by lze vším právem považovati za protidemonstraci proti nynějším pomádám o možnosti odzbrojení ve -výboru Rady Společnosti národů, při nejmenším ukazuje podání těchto předloh celou bezcennost oněch porad Společnosti národů o odzbrojení. V Radě Společnosti národů lámou si někteří, možná poctivě a dobře smýšlející státníci hlavu, zdali je nějaká cesta k odzbrojení, vědouce, že ve vojenském zbrojení spočívá největší nebezpečí války. A v Československu slaví militarismus a šílené zbrojení přímo orgie. Ministerstvo národní obrany má nyní velkou konjunkturu. Co se mu nepodařilo prosaditi za vlády všenárodní koalice, to padá mu nyní za mezinárodní česko-německo-slovenské měšťácké vlády bez námahy do klína; slavnostně převzaté závazky, svaté sliby, vížící kompromisy porušují se na diktát vojenské kasty, nejpyšnější, nejkrásnější episoda ze začátků revoluční periody tohoto státu šlape se nohama. znetvořuje se. Dne 18. října 1918 vyšlo t. zv. vyhlášení neodvislosti, vydané tehdy vládou, dohodovými mocnostmi uznanou, sestávající z pánů Masaryka, Štefanika a dr Beneše. V tomto prohlášení samostatnosti se praví: ťChceme nastíniti jen hlavní zásady ústavy československého národa.Ť V bodě 8. pak se praví: ťStálé vojsko nahrazeno bude milicí.Ť A lze klidně míti za to, že by revoluční Národní shromáždění bylo také splnilo tuto zásadu, kdyby se bylo smělo jednati podle svobodné vůle a podle svobodného rozhodnutí. Ale revoluční Národní shromáždění bylo tehdy úplně odvislé od representantů francouzského militarismu: ti to byli, kteří nepřipustili vybudování organisace našeho vojska na základě miličního systému. A pánové. kteří zasedali v revolučním Národním shromáždění - my jsme tam přece tehdy nebyli, poněvadž jsme byli vyloučeni - potvrdí, že tehdy veden byl za kulisami tuhý boj o tuto otázku úpravy vojenské organisace, který skončil kompromisem, jenž zvěčněn je v §u 1 branného zákona z roku 1920. Dotčené ustanovení zní: ťBranný systém Československé republiky bude vybudován na základě systému miličního. Ustanovení tohoto zákona - zákona z roku 1920 - platí pro dobu přechodnou.
Dámy a pánové, není to žádná příležitostná fráze, která byla tam vyřčena v bodě 1, tehdy zde byla skutečná vůle zavésti v dohledné době v našem státě miliční systém. Můžeme to konstatovati ze zprávy a z řečí, které proneseny byly při projednávání branného zákona v roce 1920. V této zprávě se praví s pýchou: ťJe sotva druhý kulturní národ na světě, který by ve všem svém smýšlení byl imperialismu a militarismu tak nepřátelským, jak to je národ československým To snad kdysi bylo. Podání tohoto půltuctů vojenských předloh dokazuje, že dnes zaujímáte stanovisko opačné. Ve zprávě z roku 1920 praví se dále: ťNavrhovaný branný zákon je přechodný, jeho ustanovení platí do té doby, kdy bude moci býti zavedena milice. Této zásady přidržuje se již nový branný zákon v §u 1, ve kterém se přesně praví, že československá branná moc má býti vybudována na základě systému miličního, a jakmile k tomu dány loudou potřebné podmínky. Tolik ve zprávě. Řečí ještě mnohem srozumitelnější mluví proneseme řeči. V revolučním Národním shromáždění, když se dělal branný zákon, byl to ministr národní obrany Klofáč, který v úvodních slovech své řeči při projednávání tohoto branného zákona řekl: ťProhlašuji slavnostně, že ani já, ani moji spolupracovníci neupustili jsme od základní myšlenky miličního systému naší branné moci, že jsme tudíž nikdy nezradili myšlenky pokroku. Kdo byli političtí spolupracovníci kolegy Klofáče roku 1920? Všichni pánové zde na pravici, a jedním z hlavních spolupracovníků tehdejšího ministra národní obrany kolegy Klofáče byl nynější ministr národní obrany Udržal. Pan ministr národní obrany Udržal byl roku 1920 zpravodajem k brannému zákonu a uvedl mezi jiným: V branném výboru pronesen a hájen byl požadavek, aby branná moc našeho státu byla vybudována na základě milice.Ť Také zde se poznalo, že takováto přeměna našeho branného systému vyžaduje času a příprav. Byla dosazena studijní komise, zvláštní miliční oddělní u ministerstva národní obrany, jež původně skutečně měly za úlohu sbírati a tříditi materiál pro provedení miličního systému. První výsledek této miliční studijní komise byl nám předložen, když byl ministrem pan Husák, a praví se v tomto prvním elaborátu tohoto oddělení ministerstva národní obrany o úlohách miliční správy toto: Úlohou miličního oddělení je zabrániti tomu, aby provisorní vývoj nebyl na překážku konečné tendenci směru miličního systému a jejímu uskutečnění. Prohlašuje se tedy zcela jasně, že úlohou tohoto miličního oddělení je, zabrániti tomu, aby eventuelně nebylo zapomenuto na miliční myšlenku a aby provisorní branný systém na základě stálého vojska nestal se trvalým zařízením. A čeho jsme se roku 1921 obávali, je dnes již plnou skutečností. Všechna pozdější dobrozdání, a to je charakteristické, celá pozdější činnost této studijní komise nesena jest jedině sinanou sabotovati myšlenku milice, sbírati materiál na důkaz, že zavedení miličního systému v Československu je nemožno. Začalo to v době, kdy nynější ministr národní obrany Udržal byl po prvé ministrem. Tato snaha sabotovati myšlenku milice dosáhla svého vrcholu za krátkého ministerstva pana Stříbrného, jenž přece úplně podřídil autonomii a práva ministerstva národní obrany generálnímu štábu. Sabotáž myšlenky milice projevila se v celé řadě velice charakteristických událostí, především v odstranění přívrženců miličního systému z generálního štábu. Za druhé v tom, že nebyly učiněny žádné přípravy k provedení miličního systému. Nebyly učiněny pokusy provésti doplnění stavu déle sloužících poddůstojníků, nehledě k tomu, že podle mého mínění alespoň toto neustálé poukazování na nedostatek potřebného počtu déle sloužících poddůstojníků není na místě. Přichystali jste si celou řadu vojenských a politických důvodů, ze kterých zavedení miličního systému v Československé republice není možno z důvodů vojenských, a generální štáb a ministr národní obrany hájí stanovisko, že miliční vojsko je méněcenné, a že z důvodů národní obrany dlužno zachovati dosavadní organisaci vojska; a ministr národní obrany šel dokonce tak daleko a prohlásil, že světová válka poučila nás o této domnělé méněcennosti miličního vojska. Opak toho je pravda. Každý, kdo byl na frontě, kdo prodělal světovou válku, ví, že stálé vojsko během prvního pololetí trvání války úplně bylo zničeno, a že právě mírová cvičení často spolu byla příčinou, která vedla ke zničení tohoto vojska. Velké bitvy, rozhodující bitvy vybojovala rychle vycvičená miliční vojska. Tato fysicky namnoze méněcenná a neúplně vycvičená vojska provedla nepřekonatelné válečné výkony, že by je ani t. zv. aktivně sloužící nebyli mohli lépe provésti. Starý vojenský systém prokázal se býti vratkými a zbytečným, a to nejvíce tam, kde právě byl nejideálněji proveden, totiž v pruském vojsku. Důkaz spočívá v tom, že dva velicí průmysloví konkurenti Německa, a to Anglie a Amerika, byli s to poslati do boje nesmírně silné, skvěle vyzbrojené a výtečně vycvičené i znamenitě schopné armády. Dovedly to, aniž před tím vydržovaly stálé vojsko, jež by stálo za zmínku, aniž by před tím obětovaly militarismu po celá staletí nesčetné miliardy a nejlepší síly národa. Světová válka dokázala, že jest možno během krátké doby vrhnouti do pole dobře vyzbrojené a pevně vycvičené milionové vojsko také bez mírového vyškolení, a že toto vojsko tam může s úspěchem obstáti. Chci vám na důkaz podati několik dat. Švýcarsku, tomuto malému státu, podařilo se během světové války postaviti vojsko 200.000 mužů. Anglie spokojila se jako poslední evropský stát před válkou žoldnéřským vojskem, jehož plný mírový počet při vypuknutí války činil 453.000 mužů. Když žoldnéřské vojsko Anglie na sklonku roku 1915 na bojištích ve Francii a Belgii skoro úplně bylo spotřebováno a také doplnění z kolonií bylo vyčerpáno, byla v Anglii zavedena všeobecná branná povinnost a mohla Anglie v létě 1916 do bitvy na Sommě vyslati asi milion mužů a do roku 1918 dosaditi na různá bojiště 4 miliony vojáků. V severní Americe bylo malé stálé vojsko žoldnéřů jen k účelům policejním, asi 80.000 mužů a 212 děl. Wilson dovedl během lhůty jednoho roku ze slabého pravidelného vojska přibráním přímo méněcenné milice vytvořiti skutečné polní vojsko. Amerika měla 1. listopadu 1918 neméně nežli asi 2 miliony mužů na francouzském bojišti, z toho 1,750.000 na vlastmi frontě jeden milion byl by mohl býti poslán začátkem roku 1019. a další miliony byly ve výcviku. Chtěl bych při této příležitosti poukázati krátce na nepopiratelně vynikající výkony rakouských vojsk ve frontě na Soci a tyto znamenité výkony podalo jak mužstvo, tak také důstojníci, jakož je vůbec skutečností a jak to také v důvěrné schůzi rakouské poslanecké sněmovny přiznal tehdejší ministr národní obrany Czapp, že většina tak zvaných aktivně sloužících byla zaměstnána v zázemí. Také italský generál Capello píše ve svém díle ťReforma italské vojenské organisaceŤ, že válku nedobojovali vojáci z povolání. K výcviku vojska a důstojníků pro válku že není potřebí delšího pobytu v kasárnách.
V prvé zprávě miliční komise u ministerstva národní obrany za ministra pana generála TI ušáka praví se výslovně: ťSvětová válka vedla ke zkušenosti, že se lidé po krátkém výcviku v kasárnách stali dobrými vojáky, a že nedostatek taktiky na vojenském cvičišti, která vojáka jen mechanisuje, neuškodil jakosti rychle vycvičeného vojska. Světová válka dokázala. že stálé vojsko nelze udržeti. Tak zvané stálé vojsko všech válčících států přestalo skoro vesměs existovati po prvých měsících. Co se zve vojenskou zdatností a co dříve připisováno bylo výhradně stálému vojsku, spočívá nyní v lidu v jeho celku.Ť To je český hlas, to jsou čeští generálové, čeští vojáci, kteří podávají takovýto posudek o stálém vojsku a zároveň o milici. A je příznačné, že i v Německu, kde je tak veliká kasta válečných řemeslníků, všichni skoro došli k jinému pohnání, všichni zavrhují myšlenku stálého vojska a sám známý generál Bernhard hájí dnes tentýž názor. Kdo se skutečně dává vésti jen péčí o obranu země, ten vlastně měl by působiti k tomu, aby miliční systém zaveden byl co nejdříve. Chtěl bych zde také uvésti, co major generálního štábu mimo službu Smetanko psal svého času v Českém Slovem Má to význam proto, poněvadž jo to také hlas českého vojáka. Píše: ťNaše armáda není ve své dnešní formě lidu přátelská, nýbrž lidu nepřátelská. Lidovou armádou stane se teprve pak, až se přiblíží milici, to jest, až vojenskou předvýchovou dosaženo bude snížení presenční doby služební na minimum, až racionalisací a ekonomisací ve všech směrech občané a stát budou jen na tolik zatíženi, pokud toho skutečně je potřebí, a až při tom docíleno bude zvýšené branné schopnosti, bezpečnosti a pohotovosti.Ť Chtěl bych mimochodem konstatovati, že osnova t. zv. vojenské předvýchovy, která byla předložena. je karikaturou toho, co jiné státy při miličním systému již zavedly. Jisto je, že zavedení miličního systému přivodilo by úplné odstranění dosavadní met hody výcviku. Formální execírování, vnitřní služba v kasárnách. výkony. kterým i aktivní důstojníci musí upříti jakýkoli účel. bez kterých však se domnívají, že nemohou udržeti kázeň, musí úplně odpadnouti. Z dnešních 18 měsíců, to je 540 dnů doby výcviku, je celkem jen 166 skutečných dnů výcviku. Za 51/2 měsíce mohl by býti voják více než bezvadně vycvičen a nemusil by sloužiti 18 měsíců. Že stačí krátká doba výcviku, toho nejlepší důkaz podává ostatně naše vojenská správa sama vytvořením t. zv. náhradní zálohy. Tato náhradní záloha, jejíž výběr neděje se podle inteligence, má býti větrech měsících právě tak připravena do boje jako aktivní vojáci, kteří mají sloužiti 18 měsíců. A také postavení této náhradní zálohy je možné obratem ruky. je k tomu po ruce také dostatek instrukčních důstojníků. Pan ministr národní obrany a také pan zpravodaj prohlásili, že není tu počet déle sloužících poddůstojníků, aby bylo lze zavésti milici a provésti zkrácení služební doby z 18 na 14 měsíců. Ministr prohlásil, že potřebuje alespoň 8.000 déle sloužících poddůstojníků k tomuto účelu. Ale chci konstatovati, že již po celá léta uváděn je ve státním rozpočtu počet rotmistrů skoro 8.000, to je, že 8.000 takovýchto míst je nejen systemisováno, nýbrž že zjednán byl pro ně také žold a že tu patrně také musí býti. Poslední rozpočet pro rok 1927 uvádí 8.652 rotmistrů, a není nikoho. kdo by o tom pochyboval, že většíma těchto rotmistrů jsou déle sloužící. Stav poddůstojníků zde po mém názoru jest jak pro milici, tak obzvláště pro zavedení kratší služební doby a kdyby byl pochybný, pak bylo by lze, pokud by šlo o zavedení milice, jednoduše stav poddůstojníků zvýšiti, resp. rozmnožiti tím, že by se jednoduše u setniny zrušila čtvrtá rota.
Myslím. že jsou tu menší měrou vojenské důvody. jako spíše stále ještě, i když se to nepřiznává, politické důvody směrodatnými. že se.nepomýšlí na zavedení milice, nýbrž že se také nechce přikročiti ke zkrácenu služební doby. která podíle zákona z ruku 1920 má nastati. Že proti zavedení miličního systému mluví politické důvody, to také poctivě přiznává studijní dílo miličního oddělení ministerstva národní obrany. Praví se tam: ť Reforma vojenské organisace, ťnárod ve zbraniŤ, předpokládají všestranně konsolidovaný stát a zralé občanstvo, které má plné porozumění pro povinnosti, jež občanům ukládá svazek státní. Bohužel nelze o našich poměrech říci. že by již dnes vyhovovaly stavu, na kterém s bezpečností lby bylo lize vybudovati miliční systém.Ť
A kolega Klofáč řekl jako ministr národní obrany při projednávání branného zákona roku 1920: ť Prohlásil jsem výslovně, že jednou z hlavních podmínek pro zavedení miličního systému u nás je vyrovnání všech, republiku obývajících národních kmenů.Ť Mohli bychom se nyní plným právem tázati, co tedy vláda učinila, aby vytvořila tyto podmínky pro zavedení miličního systému, co podnikla, aby přivodila vyrovnání mezi národy v tomto státě. To je, vždyť se s jisté strany, a to se strany německých stran vládních říká, že vlastně vůbec není potřebí správného vyrovnání obzvláště mezi oběma národy, mezi Čechy a Němci, že jest jen potřebí - jeden kolega z vládních stran řekl to doslova v rozpočtové debatě -- aby se zachovávaly platné zákony. Vy přece již jste vyrovnání provedli, německé a české měšťáctvo se našlo, lepších, věrnějších vládních mameluků, nežli jsou německé vládní strany, skutečně již nenaleznete. Podle vyrovnání, podle nynější konstelace vlády a vládní většiny byl by eo ipso nadešel okamžik, aby se provedl miliční systém. Ale jaký je to následek? Právě tato Vládní většina způsobila úplné odvrácení od myšlenky milice, zakotvení nejreakcionářštější vojenské organisace, kterou si lze představiti. (Zpravodaj. sen. dr Karas: Ten názor byl již ve staré vládě, kde byli socialisté!) Za všenárodní koalice nebylo to možno, proto přece se rozpadla, my také jsme informováni o tom, co se děje za kulisami.
Místo milice prodloužení vojenské služební doby, místo stejné branné povinnosti pro všechny neslýchaná, nestoudná privilegia pro majetné, obzvláště pro střední a velké sedláky, místo zmenšení vojenských břemen obrovské zbrojení. S německými vládními stranami dostavil se duch reakce do vládní většiny, do zákonodárství a do správy státu. Tito bývalí černo-žlutí patrioti, tato avantgarda rakouského militarismu, hurápatriotismu, působili jako jedovatý vřed mezi jinak demokraticky založenými českými zástupci lidu. Nikdy nebyly by se splnily plány našich válečných řemeslníků beze vstupu tří německých stran do vlády.
Slíbil jsem pánům při debatě o fondu pro zbrojení, že se jednou příležitostně budu zabývati jejich minulostí. Chci to u činiti dnes.
V 81. schůzi dne 15. prosince 1921 řekl křesťansko-sociální pan senátor dr Ledebur-Wicheln: ťChci se přece jen zmínili o skupině 11. o militarismu, lede by bývalo snadno ušetřiti jednu miliardu, kdyby se bylo provedlo zmenšení počtu vojska, poněvadž přece pro tento stát není žádného nebezpečenství, a kdyby se konečně jednou chtěla odstraniti tato skvrna, francouzská vojenská mise.Ť
Pan dr Mayr-Hartig nynější ministr spravedlnosti, řekl ve 182. schůzi dne 12.. prosince 1923: ťZdá se, že ve skutečnosti ještě daleko jsme vzdáleni od systému milice. A přece bylo by snadno tento problém řešiti, kdybychom se chtěli odhodlati pěstovat skutečnou politiku míru.Ť
Kolega dr Hilgenreiner řekl ve 183. schůzi dne 13. prosince 1925: ťAle o osud tohoto státu a samostatnost českého národa bylo by lépe postaráno, kdyby nebyly vybudovány na dělech a vojenských letadlech. Německý národ to zkusil, co znamená stavěti svou budoucnost příliš na krvi a železe. (Sen. Stark k sen. Lukschovi [německy]: Nesmějte se! - Tu se ti pánové ještě smějí!) Vy byste měli nad touto skutečností plakati, mé se smáti, je to nejhanebnější zrada zásad, jaká jen existuje. Ostatně přijdete také ještě vy na řadu, pane kolego Lukschi, také vy jste zde uveden. (Hluk.) Budete také ještě postaven před soudnou stolici lidu a budete se musit zodpovídati, proč jste své stanovisko měnili. Také váš program strany.přijde ještě na řadu. (Sen. Stark k sen. Lukschovi [německy]: Jen tady zůstaňte, jen nechoďte pryč! - Sen. Luksch [německy]: Nejsem zde k tomu, abych se dal Vámi urážeti!)
Pan ministr spravedlnosti dr Mayr-Harting řekl ve 287. schůzi dne 13. října 1925: ťKdo zde nepomýšlí především na našeho materialistického ministra národní obrany, pro kterého přes vše ubezpečování ústavní listiny a branného zákona milice je stále ještě utopistickým plánem?Ť
Kolega dr Hilgenreiner řekl ve 288. schůzi dne 14. října 1925: ťNeodvažujeme se ministrovi marodou obrany uložiti potřebnou míru, kterou by přece z ohledu na stát bylo nutno uložiti. Po této stránce není jiného řešení, nežli aby se tato země stala skutečně vyšším Švýcarskem a abychom se vzdali myšlenky zakládati svoji spásu na ozbrojené moci.Ť Chtěl bych jen vzpomenouti na stížnosti do břemen militarismu, jež při poslední rozpočtové debatě přednesl kolega Fritscher, chtěl bych vzpomenouti na velice veselou řeč kolegy ze svazu zemědělců. Adolfa Scholze dne 9. prosince 1926. Ale charakteristické jsou vývody vůdce svazu zemědělců, posl. Zierhuta dne 22. listopadu 1922. Řekl v poslanecké sněmovně: ťMyšlenka odzbrojení pronikla již v Americe, také v Anglii a v Itálii již se zakořenila. Německo, Rakousko a Maďarsko jsou již úplně odzbrojeny, ale československá zahraniční a vojenská politika patrně nemá ještě žádného porozumění pro to, že je nejvýš na čase vrátiti se ze stavu válečného ke skutečnému stavu mírovémuŤ. To jest obzvláště charakteristické. Jak pánové vědí, přednesl pan Zierhut v poslanecké sněmovně před několika dny prohlášení, ve kterém zaujímá opačné stanovisko a kde se přimlouvá za přijetí vojenských předloh. (Výkřiky.) Ostatně chtěl bych poukázati k tomu, že tyto řeči nejsou ničím jiným, nežli následek programu strany těchto pánů.