Prohlašuji tedy, že musíme hlasovati proti rozpočtu, poněvadž nás v žádném směru neuspokojuje. (Výborně! - Potlesk sociálně-demokratických senátorů.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má pan sen. Kroiher.

Sen. Kroiher: Slavný senáte! Rozprava o rozpočtu zaujala jistě dobu, jaké jsme se nenadáli. Proto dovolte, abych já, jako poslední řečník byl co možná stručný a prosím vás, abyste mně k tomu laskavě dopomohli. Představoval jsem si, že když máme debatu rozdělenu na 4 skupiny a poslední z nich je politická, že také budeme v poslední skupině pouze z politické stránky na rozpočet se dívati. Ve skutečnosti se to tak nestalo a politiku jsme si ponejvíce odbyli první den. Dovolte, abych já řídil se podle programu, který jsme si dali a dnes několik politických slov promluvil. Pánové, hned jak začala debata, tedy první řečníci z oposice postavili se kolem naší vlády a kolena naší majority tak asi, jako konsilium lékařů, dívali se na nás a dokazovali nám, že se jim ta majorita nelíbí a vláda tím méně, že je ta majorita nezdravá apod. Naštěstí to nebyli doktoři, poněvadž se říká, že čím více doktorů, tím je zdraví pacienta ve větším nebezpečí. Následkem toho my se na celou tu věc díváme klidně a to proto, poněvadž byla opominuta ta hlavní otázka, kterou lékař klade nemocnému: jak se máte, co vám chybí? Kdybyste se byli nás zeptali, řekli bychom: chvála bohu nic, cítíme se dobře a jestli někoho hlava bolí, bolí oposici, ale ne nás. (Výkřiky sen. Modráčka.) Pane kolego, já bych vás prosil, abyste mne nenutil, abych mluvil dlouho. Uznávalo se na straně oposice, že je chyba, že byla rozbita bývalá koalice a jednomyslně byla odmítána vina, jako kdyby byly socialistické strany zavinily, že předešlá koalice se rozbila. My prý jsme vás z té koalice vypudili. Nuže, to není tak. Ta koalice ve skutečnosti, abych tak řekl, nebyla rozbita, ona se rozbila sama. Švehla dal tu koalici na chvíli podržeti Bechyňovi a ten ji pustil z rukou. Koalice se rozbila, ovšem to v prvém okamžiku nebylo znát. (Výkřik sen. Ant. Nováka.) Pane kolego, >Nová SvobodaBechyně, kterýžto zde líčí, jak nastal konec koalice. Pánové, bylo zde vzpomenuto s vaší strany, že v koalici bylo přijatou zásadou: Dohodli jsme se, že se dohodneme. Když však převzal Bechyně koalici do rukou, tedy nedohodoval se, nýbrž tak, jak zde píše v čís. 13. >NováSvoboda<: Konec koalice, zeptal se zkrátka a dobře jednotlivých stran a teď zde píše, jaké byly odpovědi těch jednotlivých stran. A poněvadž ty odpovědi dohromady nesouhlasily, což bylo před tím skoro vždycky, když se v koalici o něčem jednalo, tedy zapomněl na to, že když mu je svěřeno předsednictví ministerské, že se má pokoušeti, aby se dohodlo a místo toho zkrátka a dobře prohlásil, že není vyhlídky na dosažení dohody, oznámil to ministerskému předsedovi Švehlovi a ten prohlásil, že podává demisi a na to Bechyně, jak to sám zde praví, v ministerské radě to sdělil a navrhl, aby s ohledem na Švehlovo rozhodnutí a stav koalice se celá vláda k demisi připojila. A tak to udělal Bechyně velmi rychle během několika hodin. (Místopředseda dr Brabec převzal předsednictví.)

Tedy, pánové, Bechyně tu dokazuje, že se pohoršil nad tím, že strana republikánská žádala míti otázku cel vyřízenu do 3 neděl a nařízením. Nuže, pánové, vyhovělo se mu, poněvadž do 3 neděl ta věc vyřízena nebyla, a vedle toho se mu vyhovělo také tím, že byl podán návrh Donátův zde v senátě a o tom návrhu Donátově napsal sám >Večerník Práva Lidu< ze dne 21. dubna t. r. doslovně: >Návrh Donátův byl usnesen ve včerejší schůzi obchodně-politické komiseagrární strany, tedy odborníky. Politicky by znamenal ulehčení situace a snad i umožněníporad o nové koaliční vládě.<

To řekli odborníci hospodářští ve straně sociálně-demokratické, ale bohužel už téhož dne odpoledne, kdy toto prodávalo se na pražských ulicích, nedostavil se zástupce sociální demokracie do koaličních porad. Byl to dr Soukup, ale ovšem se také omluvil a telefonoval, že nemůže přijíti vzhledem k tomu, že se koná schůze výkonného výboru strany. Tenkráte se to ještě zdálo býti, neřeknu zrovna, nadějné, ale nebylo ještě všecko ztraceno. Kdo však četl >Novou Dobu< už 7. dubna, ten mohl viděti, že píše >Nová Doba<: Kdo rozbil bývalou koalici? Tenkráte už neuznávaly, že by koalice ještě existovala a při tom se podotklo: Sporných věcí bylo tedy více než dost. Nejhlavnější však bylo, že nebylo s dostatek dobré vůle, řešiti tyto sporné otázky dohodou. (Výkřik: To byl diktát!) Na koho to padá?

My jsme stále chodili do koaličních porad a stále jsme byli ochotni jednati. Byl diktát, se řekne, ale, pánové, na druhé straně vám také musím říci, jestliže nám prohlásil při zahájení debaty bývalý pan ministr Habrman, že byl diktát a ten že byl příkrý, tak na druhé straně musím říci, že to odmítnutí bylo teprve příkré. 4. května ohlásil předsedající pan dr Klouda, že sociální demokracie již se vůbec schůzí bývalé koalice nezúčastní. (Sen. dr Klouda: Té doby!) My máme protokol, pane doktore! Později také národní socialisté se začali vzdalovati schůzí koalice a přešli na jinou stranu, s větší intensitou než sociální demokraté.

Nyní pánové, dovolte, abych se otázal, proč se tak stalo. Řekl jsem již, že mluvčí sociálně-demokratické strany, od nás jistě všeobecně vážený, řekl, že je pro příkrý požadavek agrárních cel. Nuže, řeknu vám, co vy jste nám slibovali? Sociální demokracie, podle toho, jak to píše Bechyně, odpověděla: >Úpravu celní otázky pokládáme za rozřešenu loňským vládním nařízením oklouzavých clech. Pevná cla rozhodně potíráme a vláda, která je zavede nařízením,bude druhého dne v Národním shromáždění poražena. Jsme ochotni, zabývati sekrisí zemědělskou a nebudeme se brániti opatřením, která by zemědělcůmprospěla, aniž by poškodila chudé konsumenty.<

Pánové, děkujeme vám za tuto ochotu, ale my bychom se byli neobyčejně načekali, než vy byste se byli začali obírati těmito věcmi. Myslíte-li to vážně - kol. Petřík zvláště by měl počkati, co teď řeknu - vy jste se měli, když máte svoji organisaci domkářskou - kol. Petřík v ní pracuje - již dávno zabývati těmito otázkami, ale vy jste teprve projevovali ochotu. Nezapomínejte, že my v senátě musíme býti přes 45 let staří a následkem toho žádný z nás jsme neměli naději, že bychom se dočkali toho, až se do této práce dáte. (Veselost.) Možná, že bychom se byli na to načekali podobně jako u komunistů, kteří prohlásili, že se nyní již chtějí obírati otázkou zemědělskou, a že chtějí zkoušeti vliv cel na nynější zemědělce. Byl bych rád, kdyby tento slib byl co možná splněn, poněvadž poznání by snad přivedlo obrat v nazírání.

O clech mluvilo se tolik, ne snad jen v této debatě, ale jednou při návrhu sen. Donáta, po druhé při projednávání zákona, že je škoda to opakovati. Když nám řekne německý sociální demokrat ve výboru, že cla byla zbytečná i se stanoviska průmyslu, poněvadž prý s Maďarskem by byla řeč, pak není mi možno jinak než odpověděti německému sociálnímu demokratu československým sociálním demokratem. Je pravdou, že v té chvíli, když se jednalo o cla, šly obě tyto strany úplně svorně proti clům a posmívaly se nám, když jsme tvrdili, že cla budou míti také příznivý reflex na náš průmysl, poněvadž nám budou dobrou zbraní pro vyjednávání obchodních smluv. (Sen. Havlena: Vznikla z toho celní válka!) Pane kolego, čtěte >Novou Svobodu<, jako já ji čtu. Domnívám se, že je to jeden z lepších orgánů vaší strany. V č. 30. >Nové Svobody< je psáno, že válka celní již byla dříve, neboť Maďarsko si zřídilo železářský i textilní průmysl - je to ovšem průmysl skleníkový, vegetující jen v teplé bavlnce vysokých ochranných cel. A tato ochranná cla namířená především proti Československu - byla tím spíše možna, protože při nedostatku cel na zemědělské výrobky u nás mělo Maďarsko pro svůj vývoz otevřenou cestu.

Dále se tu píše: Stojí-li náš vývoz hluboko pod možností exportu a odběrovou schopností Maďarska, lze za to děkovati jedině tvrdošíjné celní politice Maďarska. (Hluk. - Různé výkřiky.) - Po křiku a výhružkách... (Výkřiky sen Dundra.) Pane kolego, kdybych mluvil svého něco, tak bych se nedivil, že mne nechcete poslouchat, ale poslouchejte sociálního demokrata! (Čte): >Po křiku avýhrůžkách, jimiž nás Maďarsko zasypalo při zavedení zemědělských cel,dostavuje se nyní střízlivý rozum. Maďarsko, chystající se k bojkotu našehozboží, pochopilo, že Československo spíše najde pro svůj vývoz odbytiště nežMaďarsko pro své zemědělské produkty. 5 let, prosím, 5 let nebylo možno dosáhnoutis Maďarskem dohody - dnes, zdá se, půjde jednání hladčeji, poněvadž máme vrukou prostředek, kterým lze vynutiti ústupky.

Panové, tenkráte bylo ukazováno na to, že maďarští magnáti spustili proti námostrou palbu. A já povídám, ti magnáti byli konečně v právu, poněvadž jim jsmešlapali na kuří oka. Ale něco vám řeknu: Proč vy jste nespustili ostrou palbu,když v Maďarsku se dělal na náš textil koeficient 32? Tenkráte byl časkřičet u nás a ne, když se jednalo o cla.

Báli jste se, že by hned mohla vypuknouti otázka odvety maďarské. (Výkřik: Ataké vypukla!) Ta byla již před tím, pane kolego, to se mýlíte, před tím jsmeuž měli vysoká cla - v Maďarsku proti nám. (Sen. Dundr: Nefalšujtehistorickou pravdu!) Vždyť ji nemohu zfalšovati, máme tu přec svědky.

Vy jste nám dále vytýkali, že jsme zavedli tato cla pouze pro sebe, že to bylosobectví. To není pravda, my jsme při tom nemyslili pouze na svou stranu, my jsmezavedli cla pro zemědělce všech politických stran. A vy jste se všichni chlubili, žetaké zemědělce mezi sebou máte.

Dále jste nám vytýkali, pánové, že jsme zavedli kongruu a říkáte a myslítesi, že máte pravdu, když církev někoho potřebuje, ať si ho platí. (Sen.Havlena: Tak jest!) S Pánem Bohem (Výkřiky sen. Havleny.) Počkejte, panekolego, na to přijdu, nejsem tak jednoduchý. Nesmíte však zapomenouti, že kněze - azde nemluvím pouze o katolických kněžích, nýbrž také o kněžích evangelických,československých, pravoslavných, ba i o židovských rabínech, všechny beremedohromady - musíme říci, že těchto služebníků nepotřebují tak církve, jako jichpotřebují věřící, a to jsou občané našeho státu. (Výborně! - Výkřik:Ale všichni ne!). Všichni ti věřící jsou občané našeho státu, ale ne všichniobčané našeho státu jsou věřící, to vám konceduji. Ale, pánové, možná, že typeníze, které já, katolický kněz odvedu bernímu úřadu v Lišově, dostanezaplaceno úředník u okresního hejtmanství, který vede matriky bez vyznání. (Sen.Havlena: Který koná ještě jinou práci pro stát!) Pardon, my také konáme prostát práce.

Pánové, já vám něco řeknu: Pusťte už jednou z hlavy tu myšlenku, že když vás10 % bezvěrců anebo bez vyznání - vyberte si, jak chcete - když vy chcete nám říkati,že toho kněze nepotřebujete, a proto že republika na něho nemusí platiti.

Já bych vám jednoduše poradil, abychom to mohli přijmouti. Ale pak bychom takémusili říci: A vůbec bude každý platiti v republice na to, co potřebuje. (Výborně!- Výkřiky sen. Ant. Nováka.) Pane kolego, já mluvím ke všem a ne jenom k vám.- A teď se vás táži: Budete moci žádati, pánové, aby bezdětný člověk platil naškolu, aby pořádný člověk platil na soudce, budete moci žádati, aby zdravýčlověk platil na obvodní lékaře? (Sen. Havlena: A co když se stane nepořádným!Pane kolego, vy také nemůžete říci, že nebudete do smrti kněze potřebovati.Měli jsme mezi Slovinci výborného člověka, kterého jste tolik vychvalovali a který,když se rozstonal na souchotiny - byl to jeden z nejlepších vašich mužů, básníka spisovatel - ten potom kněze potřeboval a byl mu ten kněz dobrý. Proto nemůžeme sežádný ve svém životě kněze odříkati. (Výkřiky.)

Pánové, když bychom měli platiti jen na to, co potřebujeme, jak potom přijdounaši Pošumaváci, o nichž prohlásil pan kolega Jaroš, že jsou v bídnémpostavení k tomu, že za jejich daně se na př. vydržuje v Praze divadlo. (Takjest!) Toto divadlo je vedeno ne ve směru většiny, nýbrž ve směru menšiny. A nášlid, který také na ně platí a který tam do své smrti nepůjde, kdyby tam šel, velmismuten a zaražen by odtud odcházel. Máme zde konservatoře a jiné a jiné věci,jichž užitečnost my všichni uznáváme, ale neodmlouváme, že na ně nebudeme platit.(Sen. Havlena: To jsou všecko světské věci!) Ano, jsou to světské věci. alenení toho potřebí pro všechny lidi. Národní divadlo je pořádáno ani ne pro jednoprocento obyvatelstva naší republiky, a my se nebráníme, aby se na ně platilo, a vy námto musíte také dovoliti, aby se platilo na naše kulturní potřeby.

Když mluvím o těchto věcech, mohl bych říci několik slov o poměru církví kestátu a obráceně. Pánové, my jsme pro to, aby se poměr církví ke státu co možnábrzy urovnal, a to, povídám, uvnitř státu na základě naprosté rovnoprávnosti všechcírkví. Vzhledem k církvím si to představuji, a jinak si to nemohu představiti,dohodou s jednotlivými církvemi, ale s podmínkou největších výhod, co si jednacírkev od státu výhodnějšího vymíní, platí ihned pro všecky. (Sen. Havlena:Nejdříve by to předpokládalo odborovou organisaci!) Buďte bez starosti, myorganisaci máme a té nemůžete přijíti na jméno, a tou je právě naše církev. Atu vám pravím, je marnost se domnívati, že můžete udělati zákon o odluce církvíod státu, a to proto, poněvadž žádná strana není oprávněna, aby jménem církvív republice existujících vystupovala, ani lidovci nejsou oprávněni mluviti jménemcírkve katolické, ani národní socialisté jménem církve československé, ani tilidé, kteří jsou v našich Národních shromážděních a jsou evangelíky, třebažeby ve svých církvích měli, bůhví jaké postavení, nejsou oprávněni mluviti jakopolitikové za ně. Následkem toho není jiné pomoci, než že tyto věci musejíprojednati jednotlivé církve, jak jsou. Neboť, pánové, jak bych k tomu já přišel,aby za mne vyjednával takové věci zajisté jinak vážený pan ministr Šrámek.My jsme ve straně zcela jiné, tedy strana lidová nemá práva za nás projednávati ataké zrovna tak strana, ke které se hlásí největší počet, řekl bych, Čechoslováků,nemá právo vyjednávati za ně, poněvadž i jiné strany je mají mezi svými příslušníky.Tedy nemůže se jednati, pánové, o těchto věcech se stranami, nýbrž s církvemi.Ostatně já konstatuji, že zde nedělá tak potíž obsah té rozluky, nýbrž forma.Jedná se o to, aby o té rozluce byla provedena dohoda. Kdy se to stane pánové? (Sen.Dundr: Jste pro rozluku pane kolego? - Sen. Havlen: Ano!) Ano, já jsem pro rozlukua nejen já, nýbrž vyšší instance, pane kolego, ale pro takovou, která by nebyladiktována, nýbrž dohodnuta s církví.

Kolega Habrman nám zde řekl, že všichni si myslí, že dnešní režimkoaliční je zahrocen proti dělnictvu, demokratismu a pokroku. Proti tomu je nutno seozvati: není to pravda, že bychom mohli býti nějak zahroceni proti pracujícímu lidu.(Sen. Havlena: To je již dokázáno!) Pane kolego, jsou snad naši voličově,kteří nás sem poslali lenoši a vykořisťovatelé? Pánové, naši voliči jsoustejně, ne-li více pracující lid než vaši voliči. (Výborně! - Potlesk.) Našisedláci, naši chalupníci, domkáři jihočeští, na českomoravské pahorkatině,Valašsku, na Slovensku a ti všichni, kteří nám a vůbec stranám, které jsou vmajoritě, věnovali důvěru, že nepracují? (Výkřiky sen. Havleny.) Vy říkáte,že jste zástupci pracujících vrstev, a když jednáme ve prospěch pracujících, tedynemůžeme jednati proti vám.

Ale ostatně i kdybychom se postavili na stanovisko, že se jedná o dělníkypracující za mzdu, vy víte, jaký počet dělníků jest organisován ve straně lidovéa já myslím, že byste se měli občas pozastaviti nad tím, když přestupují celéskupiny socialistů, ba i komunistů ne snad k jiné straně socialistické, ba ani ne klidové, nýbrž přímo k národnímu dělnictvu. (Sen. Havlena: O tom nevíme!) Myslím,že jest jich více, než vám je libo.

Pánové, nestačí jen říkati: pracovat - je také třeba chtíti pracovati, a tumusíme říci, že by u nás bylo mnohem méně nezaměstnanosti, kdyby lidé chtělidělati každou práci, která je po ruce. (Souhlas.) My jsme rozuměliamerikanisaci tím způsobem, že jsme přijali do úřadů lidi, kteří nebyli k tomuprávě kvalifikováni, ale v Americe jest ještě jeden amerikanismus, že když tamněkdo přijde, tedy vezme práci, která je první po ruce, a stará se, aby dostalpráci lepší. (Sen. Dundr: Měl byste jíti k dělníkům a kázati jim takovánemístná slova!) Vy byste tam měl jíti!

A tak si představte, pánové, že u pracující třídy, jak se komunisté rádinazývají, se divně vyjímá výtka, kterou dostali nedávno od svého vůdce Šmerala,že se jim nepodařilo snížiti na Kladensku výrobu: kdyby byli snížili výrobu, byliby pomohli někomu jinému ku práci, ale to uhlí bylo by bývalo dražší.

Souhlasím s tím, co bylo ve výkonném výboru národně-sociální strany řečeno:Právě v lásce pracujícího lidu spočívají nejbezpečnější základy státu a jehorepublikánské formy. - Ano, ale nejen těch, kteří pracují za mzdu, nýbrž všechvrstev v národě, které pracují a zvláště těch vrstev, které pracují na svém,poněvadž hledí, aby co možno nejvíce práce vykonaly. (Souhlas.)

A když již o tom mluvím, konstatuji zde, že my majority nechceme dělnictvu vzítinic, my jsme se pouze usnesli... (Výkřiky.) Račte dovoliti, před chvílí bylořečeno, že chceme dělnictvu vzíti sociální pojištění. Řekli jsme pouze, žezvolíme výbor, ve kterém budou zastoupeny všechny strany zde přítomné, stranymajority právě tak jako strany minority, abychom se s vámi poradili a prozkoumali některévěci, na př. také sociální pojištění. A může-li se z oposice žádati, aby senovelisoval požitkový zákon, tedy zajisté není příčiny, proč by se nemohlonovalisovati sociální potištění. (Výkřiky.) Tím není řečeno - a není tonaprosto v našem úmyslu - aby se to novelisovalo v horším smyslu. (Sen. Dundr: Tose dozvíme za několik měsíců!) Pánové, lid, základ demokracie, demos, nenídocela spokojen s tímto sociálním pojištěním. Už tu bylo na to upozorněno, žekolega Habrman zná své lidi a ten pravil, jak je to vytištěno v >PrávuLidu<: Zdobrovolnění pojištění znamená vůbec žádné pojištění. Když byl kol.Habrman ministrem, tedy se toho zdobrovolnění v jiných věcech nebál. Zde sejedná přece o dospělé lidi, kteří byli 30 let vychováváni v tom, že sociálnípojištění je pro ně kardinálním požadavkem a po 30 letech musí Habrman přijítia říci: Kdybychom nenutili, neměli bychom žádného pojištění. (Hluk. - Výkřikysocialistických senátorů.) Já říkám: Křivdíte nám, domníváte-li se, žepouze my zaměstnavatelé nechceme platiti. My bychom platili, ale nyní přicházejí všichnizaměstnanci a žádají, abychom jim zvýšili mzdy ještě o tu polovinu, kterou mámeplatiti my. (Sen. Dundr: Vy jste si také zvýšili příjmy!) Já tu nemluvímjako farář, nýbrž jako zemědělec a nemám nic proti tomu.... (Hluk. - Různévýkřiky.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Kroiher (pokračuje):... a budu zvyšovati vždy mzdu dělníkům,jen bych také prosil, aby také těm zemědělcům byla mzda zvyšována, aby dostalivíce za pšenici a za maso. (Výkřik: Říkali jste, když budou lepší ceny, přidámedělníkům!) My to také děláme.

Dále bylo řečeno, že my nejsme demokratičtí. Tázal bych se: Čím tedy jsme, kdyžnejsme demokraty? (Výkřik: Reakcionáři!) Pardon, reakce a demokracie jsou dvarůzné pojmy. Pánové z výkonného výboru strany sociálně-demokratické prohlásilislavnostně, že za normální vládu v demokracii pokládají většinovou vláduparlamentární. Nuže, my máme většinu v parlamentě v obou komorách a máme takévelkou většinu voličstva za sebou. Tedy ptám se vás, nejsme my demokrati? Co mámebýti, kdybychom nebyli demokraty? Vždyť takové měsťáctvo, buržoasie, jak se o němmluví, my vůbec v našem národě nemáme až na nepatrné výjimky. Ale jsou v národěnašem nepřátelé demokracie, já to přiznávám, ale my to nejsme, nýbrž vy to jste (obrácenke komunistickým senátorům), poněvadž vy jste hlasateli diktatury a diktatura ademokracie se přece naprosto vylučuje. Kdyby to, co my provádíme, byla diktatura, toby vám bylo dobře a my bychom nepřáli národům, kteří byli tak nešťastni, že tamzačali diktaturu, než to, aby se jim tak dařilo, jako vám u nás, neboť vy u nás můžetedělati, na co si vzpomenete, štváti v novinách, na ulicích, špehovati,prohlašovati, že to budete dělati pořád, a nic se vám nestane. Tedy buďte rádi,že máte takovouto vládu, která je s vámi tak trpělivá.

Pánové, já myslím, že kdyby se stalo, že by nastala diktatura komunistická, žeby rázem byly umlčeny široké vrstvy lidové, že by se splnilo přání pana kol. Niessnerajen po jedné stránce. Pan kol. Niessner nám totiž řekl, že naše vláda jedivná, že v ní není ani jeden socialista. - Zapomněl ale na dr Beneše, a žetam není žádný žid. Kdyby byla diktatura komunistů, ti židé by tam byli, ale tensocialista by tam nebyl žádný. (Veselost. - Potlesk.) Ale bohužel přece přitom pánové sociální demokraté pracují svým radikálničením pro komunisty.... (Takjest!)... a poněvadž nemůže nikdo komunisty v tom radikálničení přetrumfnouti,každý dělník si musí pomysliti: když mám míti ránu kladivem, tož nepůjdu kekovaříčkovi, ale půjdu ke kovářovi. (Sen. Dundr: Nestáli byste o sociálnídemokraty!) Kdybychom o vás nestáli, tak byste nám to také vytýkali.

Nám se vytýká, že jsme proti pokroku. Nejsme proti pokroku, žádný rozumnýčlověk nemůže proti pokroku býti již z toho důvodu, že lidský pokrok bude, aťkdo chce, nebo nechce, a byl by to blázen, kdo by chtěl proti pokroku vystupovati. Alejedno vám řeknu, že nemáme porozumění pro vaši ideologii pokroku. Vy rozumíte podpokrokem směr nalevo a pořáde nalevo, takže důsledně byste měli všichni jíti kekomunistům, poněvadž tam je to nejlevější, ale možná, že se najdou ještělevější. (Sen. Havlena: Ale nechte si to pro své věřící!) Pánové, mynesouhlasíme s pokrokem, který se kryje s negací náboženství a odporem proti církvia který tu svoji pokrokovost dokazuje tím, že nejvíce nedává katolíkům, potomevangelíkům, potom československé církvi, ale židům již si netroufá nadávati aten, kdo není v žádné církvi, ten je u něho nejpokrokovější člověk. (Sen.Dundr: Takových máte mnoho ve svých řadách, kteří nejsou v církvi!) Nepopírám,že u nás jsou pokrytci, tak jako u vás jsou lidé, kteří na veřejnost vystupujíjako bezvěrci a doma se požehnali. Sám jsem znal takového vůdce, sociálníhodemokrata, a velice sem si ho vážil. (Veselost.)

Váš posl. Tausik, který kandidoval pod vlajkou sociálně-demokratickou apotom přešel ke komunistům, docela nic to neměl za nesrovnatelné se svým přesvědčením- nevím, které měl, zdali židovské nebo bez vyznání - měl na Slovensku schůzi ana ní měl Krista pána v zelených květinách a s pozdravem Pochválen buď pán JežíšKristus. Pánové, když jste si o tu pravdu řekli, tu ji máte.

Bylo tady řečeno a myslím, že jste to byl vy pane koleno (ukazuje na sen.Dundra), že kdysi byl člověk bez náboženství a i bez církve a že tedy k tomučasu chcete směřovati. Jestli my jsme zpátečníci, kdybychom se dívali o 500 letnazpátek, jací jste vy zpátečníci, když se díváte o 20.000 let nazpátek, kdyžchcete jíti tam, kde se člověk podobal zvířeti. (Výkřiky senátorů komunistickýcha socialistických.) Také my máme smysl pro pokrok a chceme jej v tom smyslu... (Výkřikysen. Dundra.).. abychom více věděli a uměli, a za druhé, abychom tohoto svého věděnídovedli a chtěli vždycky užíti ve prospěch lidstva. Ale za tím, co vy nám předkládátejako pokrok, to vám povídám otevřeně, za tím z naší majority už dnes nikdonepůjde.

A konečně je potřebí, abychom se zmínili o tom, co se nám také vytklo, že mámevládu československo-německou. Nevím, co nám vyčítáte v tomto směru. Vždyť jiždávno před tím....(Výkřik: Krásné manželství!) Také přijdu na to krásnémanželství, udělám vám to k vůli.... než přišlo k této vládě, vyslovil se panpresident a prohlásil, že podle jeho přesvědčení Němci mají nárok na účast navládě, a dokonce jim označil počet křesel, který by jim patřil, a já podotýkám,že jsme jim tolik křesel nedali. Ale vy sami jste mluvili a psali pro vládučesko-německou a počítali do ní nás republikány a komunisty. (Sen. Dundr: Vyjste s ní souhlasili!) Pardon my jsme to, kteří si můžeme vybírati. (Veselost.)

Bez nás, pánové, nebude jakživa vláda v republice, bez republikánské stranynení vůbec vláda v republice možna, leda, pánové, kdybyste se spojili zástupcecírkve moskevské s těmi ostatními, kteří jsou na nejkrajnější pravici. Ale to nečekáme.Ale když jsme zachovali vaše zásady, že je záhodno udělati vládu česko-německou,provedli jsme ji podle svého a užili jsme svého práva. Vy se, pánové, nesmítediviti docela nic, když řeknu, že když máme vybírati mezi Němci, že jest nám Křepekbližší, nežli, řekněme, dr Heller. To jistě, pánové! (Potlesk. -Veselost.) Vidíte, že nám to věříte a nemějte nám to za zlé, že jsme to takudělali, a dokonce nám přiznáte, že je nám každý občan německý bližší nežlikomunista, který zapírá vůbec každou národnost, který říká, že je bez národnostia který jde tak daleko ve své svobodomyslnosti... (Výkřiky.).. To se stalo zdev Praze při sčítání lidu, že někteří komunisté napsali, že nemají národnostižádné. A za druhé uznáte, že teď je nám každý Němec bližší proto, poněvadžvy jste si dali přímo do programu, že dáváte těm menšinám volnost, aby se od našírepubliky odloučily. Bohudík, na vás to nezáleží! (Veselost.)

Pánové, spojení československých a německých stran nesocialistických bylo přirovnánok manželství, a to k manželství z rozumu. Já bych ještě k tomu řekl, žeby se to mohlo přirovnati k manželství civilnímu, ve kterém je možna rozluka, ato bez soudu. Pánové, já hned také povídám: k té rozluce jednou dojde, neboť žádnýčlověk v politice nesmí býti tak naivní, aby tak jako v občanskémživotě sliboval věrnost nadosmrti, protože ji stejně nedodrží. A v politicenejde nikdy říci >na vždy<, ani ne >nikdy<.

Ale, pánové, já řeknu, že manželství z rozumu mívají delší trvání nežlimanželství z nějaké bouřlivé lásky. Mám zkušenosti... (Sen. Jaroš: Máte zkušenosti,pane děkane?) Mám zkušenosti, - co jsem se dozvěděl od jiných. Jedno mohu říci:Až my se jednou někdy s německými stranami, se kterými jsme utvořili většinu,rozejdeme, jedno mám za jisté: že se rozejdeme a budeme si moci dáti svědectví, žejsme se navzájem neklamali. My se můžeme rozejíti pro nějakou zásadu, ale my senepodvedeme, a nikdy nám neřekli Němci a doufám, že také nebudeme musiti říci Němcům,co padlo v poslanecké sněmovně: S vámi takhle hráti o fazole, ale ne dělatipolitiku. (Veselost.)

Pánové, my Češi, kteří jsme ve vládní straně, jsme jistě plni starosti,abychom neutrpěli nějak na svých právech, a Němci zase jsou strašeni od svýchkonnacionálů, že vstoupivše do vlády, zadali svému stanovisku a oslabili stanoviskoněmecké. Pánové, mohu říci: Buďte bez starosti, na obou stranách jsou muži vědomísi svých povinností, jak my Čechoslováci, tak Němci a následkem toho naše národyjistě nic neutrpí.

A nyní ještě řeknu jednu věc k samotnému rozpočtu. Jeden z pánů německésociální demokracie nám řekl větu, která, nebudu-li správně citovat, prosím zaprominutí, měla smysl asi ten: Poměr, jak se u nás vydává na kulturu a barbarskéúkoly, je dobrým odznakem tohoto státu. Již ne Komenský - zase po několika větách- ale Udržal je značkou státu. (Veselost.) Pánové, jednak musímkonstatovat, že rozpočet národní obrany není pro barbarství, ale pro zabráněníbarbarství, neboť barbarství se dopouštějí silnější na slabších a my, posilňujeme-lisvoji posici v Evropě, tedy bráníme tomu, aby se na nás barbarství nepáchalo. Alezadruhé ty peníze, které dostává ministerstvo národní obrany, nejsou jen na zbraně,třaskaviny a podobné věci, z těch jsou také vojáci živi, šaceni a také se jimpodává značná míra kulturních požitků. (Tak jest!)

Ale, pánové, něco vám řeknu. Když se nám vytýká, že zapomínáme naKomenského, že více držíme na Udržala, tedy myslím, že mohu říci, že mybychom byli toho genia mívali mnohem déle v našem státě tehdejším, kdybychom mělitenkráte pořádné ministerstvo národní obrany. (Tak jest!) Ale proto, poněvadžtenkráte ministerstvo národní obrany nestálo za nic, proto se musil Komenský stěhovatdo ciziny a musil tam pracovat uprostřed cizího národa na povznesení tamtěch národůa nám se dostalo pouze odlesku jeho vědomosti. A pánové, tu považujeme toto za výstrahu.Prohlašuji, že my nezanedbáme nikdy Komenského, poněvadž nechceme, ale nezanedbámetaké Udržala, poněvadž nesmíme a nemůžeme. (Výborně! - Hlučnýpotlesk.)